Nájem - Díl 19: Galavečer

[Inkvizitor]

Díl 19: Galavečer

Příprava před galavečerem

Byla sobota po obědě, když se v bytě Anety a Martina ozval zvonek. Aneta stála v ložnici jen v županu a dívala se na sebe do zrcadla. V břiše jí pořád přetrvávalo lehké napětí – ne nepříjemné, ale spíš to druhé, které se rodí z očekávání něčeho velkého. Dnes večer byl galavečer. Dnes večer měla potkat Richarda.

Přišli domluvení profesionálové. Kadeřník se jmenoval Lukáš, byl to vysoký, štíhlý muž kolem pětatřiceti let s dokonalým účesem a jemnýma rukama. Kosmetička se jmenovala Petra, mladá žena s příjemným úsměvem a klidným hlasem. Oba přišli s velkými kufříky plnými produktů a začali pracovat okamžitě.

Nejdřív se ujali vlasů. Aneta měla dlouhé, plavé vlasy s jemnými melíry. Lukáš ji posadil na židli v obýváku a začal pracovat s profesionální precizností. Nejprve vlasy důkladně umyl speciálním šamponem a kondicionérem, pak je vysušil studeným vzduchem, aby zůstaly hladké a lesklé. Potom začal s natáčením – použil velké kulmy a vytvořil jemné, přirozené vlny, které jí spadaly přes ramena a záda. Vlasy měly nyní objem, ale ne přehnaný. Vypadaly luxusně, ale stále přirozeně. Na konec nanesl lehký sprej s perleťovým leskem, takže při každém pohybu jemně třpytili.

„Máte krásné vlasy,“ řekl Lukáš tiše, zatímco upravoval poslední pramen. „Dnes večer budou vypadat naprosto úchvatně.“

Pak přišla řada na líčení. Petra pracovala s lehkou rukou, přesně podle Anetina přání – přirozeně, ale luxusně. Nejprve nanesla hydratační podklad, pak lehce krycí make-up v přirozeném odstínu, který sjednotil pleť a nechal ji zářit. Oči zvýraznila jemným kouřovým líčením v hnědo-zlatých tónech, které jí dodaly hloubku a tajemství, ale nebylo přehnané. Řasy prodloužila a zahustila maskarou, obočí upravila a lehce zvýraznila. Na rty nanesla krémovou rtěnku v odstínu starorůžové s lehkým leskem – vypadaly plnější, vlhčí a neskutečně svůdné. Celkový dojem byl elegantní, ženský, luxusní a zároveň přirozený. Aneta vypadala jako žena, která se narodila do tohoto světa.

Když oba profesionálové skončili, Aneta se podívala do velkého zrcadla v ložnici a na chvíli zůstala bez dechu. Vlasy jí spadaly v měkkých vlnách přes ramena, líčení bylo dokonalé – svěží, svůdné a zároveň nevtíravé. Vypadala… jinak. Krásněji než kdy předtím.

Pak přišla na řadu šaty.

Vytáhla z obalu Valentino Garavani Red Mermaid Gown – ty stejné, které si vybrala při nákupu s Tomášem. Červené, hluboké červené, jako tekutý rubín. Silueta byla přesně mermaid – těsně přiléhající přes poprsí a boky, pak se elegantně rozšiřovala dolů v dramatickém volánu. Ramena byla odhalená, tenké špagetová ramínka. Vzadu byl hluboký plunging back, který sahal až téměř k dolní části zad – odhaloval celou páteř a křivku zadečku. Na levé straně byl vysoký leg slit, který sahal až téměř k boku.

Aneta si šaty pomalu navlékla. Látka byla luxusní, těžká, hedvábná, s jemným leskem. Když si je stáhla přes boky a zapnula zip, cítila, jak ji šaty dokonale objímají. Vzadu byl výstřih tak hluboký, že cítila chladný vzduch na nahé kůži. Rozparek na levé straně se při pohybu lehce rozevřel, odhalil hladkou kůži stehna až téměř k boku. Na nohou měla červené Valentino Garavani Rockstud Ankle Strap Heels – vysoké podpatky, které jí prodloužily nohy a dodávaly jí výšku. V ruce držela zlatou Valentino VLogo Mini Clutch.

Když se podívala do zrcadla naposledy, cítila, jak se jí zrychluje tep. Vypadala neodolatelně. Luxusně. Sexy. A zároveň elegantně.

Martin stál ve dveřích ložnice a díval se na ni. Na chvíli zůstal úplně bez hnutí. Oči se mu rozšířily, ústa se pootevřela. V jeho pohledu byla směs emocí – obrovská pýcha, že tato žena je jeho manželka, nervozita z toho, co večer přinese, a silné, téměř bolestivé vzrušení. Viděl, jak jí šaty těsně přiléhají k postavě, jak hluboký výstřih vzadu odhaluje záda, jak se při každém kroku rozevírá rozparek a ukazuje stehno. Vlasy, líčení, celkový dojem… byla krásnější než kdy dřív.

„Bože… Aneto…“ vydechl tiše. „Jsi… jsi úchvatná. Vypadáš jako královna. Ne… jako bohyně.“

Aneta se otočila k němu a usmála se. Viděla v jeho očích všechno – pýchu, žárlivost, vzrušení, lásku. Martin přistoupil blíž, chytil ji za ruce a políbil ji na čelo.

„Jsem na tebe tak hrdý… a zároveň… mám strach,“ přiznal se tiše. „Všichni tě budou chtít. A já… já vím, proč tam jdeme.“

Aneta ho políbila na rty – lehce, ale dlouze.

„Budeme to prožívat spolu,“ zašeptala. „Ať se stane cokoli… budeme spolu.“

Příchod na galavečer

Večer přišel rychle. Taxi je dovezlo před luxusní hotel v centru Prahy. Když vstoupili do velkého sálu, kde se galavečer konal, Aneta cítila, jak se jí zrychluje tep. Sál byl obrovský, s vysokými stropy, křišťálovými lustry, bílými ubrusy a živou hudbou v pozadí. Všude byli elegantně oblečení lidé – muži v smokingu, ženy v luxusních šatech, šperky, které se třpytily v měkkém světle.

Aneta vstoupila do sálu po Martinově boku. A najednou… na sebe strhli veškerou pozornost.“

Nejprve to byly jen jednotlivé pohledy. Pak se zastavovaly celé skupinky. Muži se otáčeli, někteří přestávali mluvit uprostřed věty. Ženy zvedaly obočí. Aneta cítila, jak na ni dopadají desítky pohledů – některé zvědavé, některé obdivné, některé… dychtivé.

Martin šel vedle ní a cítil, jak se mu v hrudi mísí žárlivost a obrovská pýcha. Viděl, jak na ni všichni koukají – jak muži sledují její postavu, jak se jim zalesknou oči při pohledu na hluboký výstřih vzadu a dlouhý rozparek. Cítil žárlivost – silnou, pálivou – ale zároveň ho to vzrušovalo. Tato žena, která na sebe přitahovala tolik pohledů, byla jeho. Byla jeho manželka. A on věděl, proč tak všichni ti muži koukají.

Aneta se cítila jako královna. Hlava vysoko, záda rovná, krok sebejistý. Věděla, jak vypadá. Věděla, jaký efekt má. Ale zároveň v ní byly mírné obavy – jak večer dopadne, co se stane s Richardem, jak to Martin zvládne. Cítila, jak se jí v břiše mísí vzrušení a nervozita.

Všichni muži na ni koukali se zájmem. Někteří jen kradmo, někteří zcela otevřeně – dychtivě, chtivě, jako by si ji chtěli zapamatovat. Aneta to cítila a přiznávala si, že se jí to líbí.

Ženy koukaly jinak. Většina žárlivě – rychlé pohledy, pak odvrácení očí, někdy i lehké zvednutí obočí. Ale Aneta si všimla dvou žen, které se na ni dívaly jinak. První byla blondýnka kolem třiceti let v černých šatech – dívala se na ni s otevřeným zájmem a něčím, co připomínalo chtíč. Druhá byla starší žena, asi pětačtyřicet, v tmavě zelených šatech – její pohled byl dlouhý, pomalý, téměř lačný. Aneta to zaznamenala a v břiše se jí rozlilo teplo.

Vstoupili hlouběji do sálu. Aneta cítila, jak jí Martin drží za ruku pevněji. Věděla, že večer teprve začíná.

A věděla, že Richard už někde čeká v sále.

Seznámení u stolu

Když se Aneta s Martinem přiblížili k velkému kulatému stolu v přední části sálu, Tomáš už na ně čekal. Seděl v dokonale padnoucím tmavém smokingu a vedle něj stál vysoký, elegantní muž v černém smokingu s tenkou tmavě červenou kravatou. Aneta ho poznala okamžitě z fotky, kterou jí Tomáš ukazoval před několika dny.

Richard Laurent.

Byl přesně takový, jak si ho představovala – vysoký, štíhlý, ale s širokými rameny a sebejistým, téměř aristokratickým držením těla. Tmavé vlasy s jemnými šedými prameny u spánků, pronikavé šedé oči a úsměv, který působil přirozeně a zároveň velmi sebejistě. Vypadal jako muž, který je zvyklý ovládat okolí, aniž by musel zvyšovat hlas nebo přehánět gesta.

Tomáš se zvedl, jakmile je uviděl, a s úsměvem je přivítal.

„Martine, Aneto… těší mě, že jste tady. Pojďte, představím vás.“

Nejprve představil Martina dvěma dalším hostům u stolu. První byl starší pán kolem šedesáti let – pan Dvořák, člen představenstva firmy, s příjemným, ale rezervovaným výrazem. Druhý byl mladší muž, asi třicet pět let, obchodní ředitel pražské pobočky, který se jmenoval Petr Procházka. Oba podali Martinovi ruku, přivítali ho zdvořile a krátce si s ním prohodili pár vět o jeho práci v Rakousku a o tom, jak se mu daří na nové pozici.

Pak se Tomáš obrátil k vysokému muži v černém smokingu a s lehkým, ale významným úsměvem řekl:

„A toto je Richard Laurent, náš nejdůležitější klient…“

Richard se zvedl. Byl o něco vyšší než Tomáš a pohyboval se s lehkostí a grácií člověka, který je zvyklý být středem pozornosti. Když se podíval na Anetu, na okamžik se mu zastavil dech. Jeho oči ji přejely od hlavy až k patě – pomalu, důkladně, ale stále elegantně a zdvořile.

Viděl ty dokonale zvlněné plavé vlasy, které jí spadaly v měkkých, lesklých vlnách přes ramena a záda, ten luxusní make-up, který ji dělal ještě krásnější, tajemnější a zároveň svůdnější, než byla přirozeně. A především ty ohromující červené Valentino šaty, které jí seděly jako ulité. Hluboký plunging back odhaloval hladká, svalnatá záda až téměř k dolní části zad, rozparek na levé noze při každém sebemenším pohybu ukazoval dlouhý, atletický stehno a celkový dojem byl… dechberoucí.

Richard na okamžik zůstal bez hnutí. Pak se lehce usmál, ale v jeho očích bylo vidět, jak je okouzlen – mnohem více, než očekával.

„Aneto…“ řekl tiše, hlas měl hluboký, příjemný a lehce chraplavý. „Fotka, kterou jsem viděl, byla krásná. Ale ve skutečnosti… jste naprosto úchvatná. Ten účes… a ty šaty… vypadáte jako někdo, kdo sem přišel krást pozornost všech mužů v sále. Ta aura, kterou z vás vyzařuje… je to něco neuvěřitelného.“

Podal jí ruku. Když se jejich dlaně dotkly, Richard ji držel o zlomek vteřiny déle, než bylo nutné. Jeho palec se lehce, téměř neznatelně přejel po vnitřní straně jejího zápěstí – jemný, ale velmi intimní dotek. Aneta ho cítila velmi dobře a lehce se zarděla.

„Děkuji,“ odpověděla s lehkým, sebejistým úsměvem. „Jsem ráda, že se konečně poznáváme osobně.“

Richard se usmál ještě šířeji. Jeho oči se na okamžik zastavily na jejím výstřihu, pak se vrátily zpět k jejím očím.

„Věřte mi, že to čekání stálo za to. Ty šaty… ty šaty na vás vypadají tak, že bych vám je chtěl sundávat celý večer. Červená vám sluší víc, než jsem si, kdy dokázal představit. A ten účes… ty vlny… vypadáte jako bohyně, která sestoupila z nebes mezi smrtelníky. Ta aura… ta síla a zároveň ta ženskost… je to něco, co se nedá popsat slovy.“

Aneta cítila, jak se jí lehce zrychluje tep. Richard nebyl vulgární. Byl elegantní, zdvořilý, ale v každém jeho slově bylo cítit hluboký, upřímný obdiv a zájem. A ona to cítila. Cítila, jak na ni dívá – jako by ji už teď chtěl mít jen pro sebe, jako by si ji chtěl zapamatovat každý detail.

„Jste velmi milý,“ řekla tiše, ale s lehkým, hravým tónem v hlase. „Doufám, že večer splní všechna vaše očekávání.“

Richard se lehce naklonil blíž, takže je slyšeli jen oni dva, a zašeptal s úsměvem:

„Už teď vím, že splní víc, než jsem, kdy doufal. A doufám, že mi dovolíte, abych vám to dnes večer dokázal… osobně.“

Richard se pak obrátil k Martinovi a podal mu ruku.

„Martine, těší mě. Tomáš mi o vás hodně vyprávěl. Prý jste se v Rakousku velmi rychle uchytil.“

„Děkuji,“ odpověděl Martin zdvořile. „Snažím se.“

Richard se znovu podíval na Anetu. Tentokrát byl jeho pohled ještě delší, téměř intimní.

„A vy… vy jste přesně taková, jakou jsem si vás představoval. Nebo spíš… ještě mnohem hezčí. Ta aura… ta síla a sebejistota, kterou z vás vyzařuje… je to něco neuvěřitelného. Jste opravdu výjimečná žena, Aneto.“

Aneta cítila, jak se jí lehce zrychluje tep. Richard nebyl jen bohatý muž, který ji chce mít. Byl muž, který ji opravdu okouzlil – elegantně, inteligentně a s velkým šarmem.

Pak se usmál a ukázal na volná místa u stolu.

„Pojďte, posaďte se. Mám pocit, že dnes večer bude… velmi, velmi zajímavý.“

Aneta se posadila vedle Martina, přímo naproti Richardovi. Když se jejich pohledy znovu setkaly, Richard se na ní lehce, ale významně usmál – tentokrát už s jasným, tichým příslibem, který Aneta velmi dobře pochopila.

Martin seděl vedle ní a cítil, jak se mu v hrudi mísí žárlivost a obrovská pýcha. Viděl, jak Richard na jeho ženu kouká – ne drze, ale s hlubokým, upřímným obdivem a touhou. A viděl, jak Aneta na ten flirt reaguje – lehce se červená, ale drží se sebejistě, a dokonce s lehkou hravostí. Byla krásná. Byla neodolatelná. A všichni to viděli.

A večer teprve začínal.

Večeře začala v příjemné, ale lehce napjaté atmosféře. U kulatého stolu pro osm osob seděli Aneta s Martinem, Tomáš, Richard Laurent, starší pán z představenstva a mladší obchodní ředitel. Číšníci v bílých rukavicích přinášeli jedno jídlo za druhým – lehké mořské plody, telecí medailonky s lanýžovou omáčkou, výborné francouzské víno, a nakonec dezert z hořké čokolády a malin. Vzduch voněl po dobrém jídle, parfémech a lehce po cigaretovém kouři, který sem tam pronikl z venkovní terasy.

Aneta seděla mezi Martinem a Tomášem, přímo naproti Richardovi. Při každém soustu cítila jeho pohled. Richard se choval zdvořile a elegantně, ale jeho oči se na ni vracely znovu a znovu – pomalu, důkladně, jako by si ji chtěl zapamatovat každý detail. Když mluvil s ostatními, jeho pohled se často zastavil na Anetě – na jejích vlasech, na hlubokém výstřihu vpředu, na křivce jejích rtů, když pila víno. Aneta to cítila a v břiše se jí mísilo vzrušení s nervozitou. Byla si vědoma, jak vypadá – v těch červených šatech, s profesionálním líčením a účesem, který ji dělal neodolatelnou. Cítila se jako královna, ale zároveň věděla, proč tak všichni ti muži koukají.

Richard byl při jídle šarmantní. Mluvil klidně, inteligentně, často se obracel přímo k Anetě.

„Aneto, vy jste v těch šatech skutečně výjimečná,“ řekl tiše, když si při hlavním chodu doplňoval víno. „Červená vám sluší, jste naprosto dokonalá. A ten účes… ty vlny… vypadáte, jako byste právě sestoupila z nějakého mistrovského plátna.“

Aneta se lehce zarděla a usmála se. „Děkuji, pane Laurente. Jste velmi milý.“

„Richard, prosím,“ opravil ji s úsměvem. „A věřte mi, že to není jen zdvořilost. Když jsem vás poprvé uviděl na té fotce, už jsem věděl, že musím poznat ženu, která je tak okouzlující. Ale dnes večer… dnes večer jste mě úplně odzbrojila.“

Martin seděl vedle Anety a cítil, jak se mu v hrudi pomalu rozpaluje žárlivost. Viděl, jak Richard na jeho ženu kouká – ne drze, ale s hlubokým, mužským zájmem. Viděl, jak Aneta na ty komplimenty reaguje – lehce se usmívá, oči se jí lesknou, hlas je o něco měkčí. Žárlivost ho pálila, ale zároveň ho to vzrušovalo. Tato žena, která na sebe přitahovala takovou pozornost, byla jeho. A on věděl, že večer ještě nekončí.

Po hlavním chodu se v sále začala hrát živá hudba. Malá kapela v rohu sálu hrála pomalé, elegantní melodie – směs jazzu a klasických tanečních skladeb. Richard se opřel o opěradlo židle a podíval se přímo na Anetu.

„Aneto… dovolíte mi, abych vás vyzval k tanci?“ zeptal se tiše, ale s jasným očekáváním v hlase. „Slíbil jsem si, že si s vámi dnes zatančím alespoň jednou za večer.“

Aneta se na okamžik podívala na Martina. Martin ji lehce stiskl koleno pod stolem – tichý signál, že to je v pořádku. Aneta se usmála a přikývla.

„Samozřejmě, Richarde.“

Richard se zvedl, obešel stůl a podal jí ruku. Aneta ji vzala a nechala se vést na parket. Martin zůstal sedět u stolu a cítil, jak se mu žaludek stahuje. Díval se, jak Aneta jde s Richardem doprostřed sálu. Všichni se otáčeli. Muži koukali, ženy šeptaly. Aneta v těch červených šatech vypadala jako plamen uprostřed davu.

Richard ji vzal do náruče – jedna ruka na její pase, druhá držela její ruku. Začali tančit pomalu, elegantně. Richard byl výborný tanečník – vedl ji s lehkostí a jistotou. Aneta cítila teplo jeho dlaně na holé kůži jejího zad. Jeho prsty se lehce dotýkaly její páteře – diskrétní, ale velmi intimní dotek. Když se otočili, cítila jeho dech na svém krku.

„Jste nádherná tanečnice,“ zašeptal jí Richard do ucha. „A ty šaty… když se hýbete, vypadáte ještě lépe. Ten rozparek… vidím, jak se vám při každém kroku odhaluje stehno. Je to… rozptylující.“

Aneta se lehce zasmála, ale v břiše se jí mísilo vzrušení s nervozitou. „Jste velmi přímý, Richarde.“

„Jen upřímný,“ odpověděl tiše. „A vy… vy jste mě dnes večer opravdu okouzlila. Nejen vzhledem. Ta aura… ta síla… cítím ji při každém pohybu.“

Martin seděl u stolu a díval se na ně. Žárlivost v něm rostla – viděl, jak si Richard Anetu k sobě tiskne, jak se jeho ruka pohybuje po jejím pase, jak se k ní naklání a šeptá jí něco do ucha. Viděl, jak Aneta na ty doteky reaguje – lehce se prohýbá, oči má napůl zavřené, úsměv na rtech. Žárlivost ho spalovala zevnitř, ale zároveň ho to vzrušovalo. Viděl svou ženu v náručí jiného muže – bohatého, charismatického, který po ní jasně touží. A on věděl, že to je přesně to, co večer přinese.

Po první písni ji Richard nechtěl pustit. Držel ji dál, tančili dál, a jeho doteky se stávaly o něco odvážnější – ruka na jejím pase se lehce stáhla níž, prsty se dotýkaly křivky jejího zadečku. Aneta to cítila a v břiše se jí rozlilo teplo. Byla vzrušená. Nervózní. A zároveň… se těšila na to, co přijde.

Když se vrátili ke stolu, Richard jí pomohl s židlí a zašeptal jí do ucha:

„Děkuji vám za tanec, Aneto. Doufám, že to nebyl poslední.“

Aneta se posadila vedle Martina. Cítila, jak se jí Martin drží za ruku pevněji. Podívala se na něj a viděla v jeho očích všechno – žárlivost, vzrušení, lásku. Lehce ho stiskla a zašeptala:

„Jsi v pořádku?“

Martin přikývl, ale hlas měl chraplavý. „Ano… jen… viděl jsem vás. Viděl jsem, jak se na tebe díval. Jak tě držel. A… vzrušuje mě to. I když mě to sžírá.“

Aneta se na něj podívala s porozuměním. Věděla, co prožívá. Cítila to stejně.

Večeře pokračovala, ale napětí mezi Anetou a Richardem bylo teď hmatatelné. Richard se na ni díval přes stůl – dlouhé, pomalé pohledy, které říkaly víc než slova. Aneta odpovídala stejně – lehce se usmívala, přejížděla si jazykem po rtech, když pila víno.

Martin seděl vedle ní a cítil, jak žárlivost v něm roste, ale zároveň ho to vzrušuje stále víc. Věděl, že večer teprve začíná. A věděl, že Richard Laurent si jeho ženu přeje – silně, upřímně a bez okolků.

A Aneta… Aneta cítila, jak se v ní mísí vzrušení, nervozita a očekávání. Richard ji okouzlil. A ona věděla, že tohle je teprve začátek.

Richardův tajný návrh

Bylo krátce po jedenácté večer, když se Richard Laurent lehce dotkl Tomášova ramene a naklonil se k němu. Hudba hrála, lidé tančili, v sálu bylo příjemně, ale hlučně. Richard mluvil tiše, téměř šeptem, ale v jeho hlase bylo jasné, že to není jen obyčejná konverzace.

„Tomáši… pojďme na chvíli stranou. Potřebuji s vámi promluvit. Diskrétně.“

Tomáš se na něj podíval překvapeně, ale hned přikývl. Richard byl příliš důležitý klient na to, aby ho odmítl. Oba se nenápadně vzdálili od stolu a odešli na malou vyvýšenou terasu s výhledem na osvětlenou Prahu. Venku byl chladnější vzduch, jen pár hostů opodál kouřilo cigarety a doutníky. Byli tam prakticky sami.

Richard si zapálil cigaretu, vdechl a pak se obrátil přímo k Tomášovi. V jeho očích byl teď jiný výraz – hluboký, vážný, téměř vášnivý.

„Tomáši… musím vám něco říct. A musím být naprosto upřímný. Aneta… je neuvěřitelná. Nejen krásná. Má v sobě něco… něco, co mě dnes večer úplně odzbrojilo. Její krása, ten účes, ty šaty… a hlavně ta aura, kterou z ní vyzařuje. Ta síla, ta ženskost, ta sebejistota… Nikdy jsem nic takového neviděl. Je to… fascinující. Okouzlující. A já… já ji chci. Chci s ní strávit noc.“

Tomáš ztuhl. Očekával obchodní rozhovor, ne tohle. Richard pokračoval bez zastavení, hlas měl klidný, ale rozhodný:

„Vím, jak to zní. Vím, že je vdaná. Vím, že je to… neobvyklé. Ale já jsem ochoten udělat cokoli, abych s ní mohl strávit noc. A proto vám nabízím toto: Výrazné navýšení našeho kontraktu. O dvacet procent. Okamžitě. A navíc… přivedu vám další dva významné klienty. Velké. Z Francie a z Dubaje.“

Richard se Tomášovi podíval přímo do očí.

„Na oplátku chci jen jednu noc s Anetou. Dnes. V mém hotelovém apartmá tady v Praze. Nic víc. Nic méně. A slibuji vám, že to bude… velmi diskrétní. Nikdo se nic nedozví. A vaše firma z toho bude mít obrovský prospěch.“

Tomáš stál v šoku. Richard Laurent – miliardář, který firmě dělal přes čtvrtinu obratu – právě nabídl výrazné navýšení kontraktu a přivedení dalších velkých klientů… jen proto, aby mohl strávit noc s Anetou. Tomáš věděl, co to pro firmu znamená. Věděl, že tohle je příležitost, která se neopakuje. Ale zároveň věděl, co to znamená pro Anetu a Martina.

Richard dodal tiše:

„Tomáši… já vím, že to není jednoduché. Ale Aneta je… výjimečná. A já jsem ochoten zaplatit za to, abych s ní mohl být. Doslova.“

Přesvědčování

O několik minut později Tomáš našel Anetu a Martina na terase. Stáli spolu u zábradlí, mluvili tiše. Když je uviděl, přistoupil k nim a řekl vážně:

„Musím s vámi promluvit. Oběma. Je to důležité.“

Aneta a Martin se na sebe podívali a pak na Tomáše. Viděli, že je nervózní. Tomáš je zavedl do malé, prázdné místnosti vedle sálu – malý salonek s pohovkou a dvěma křesly. Zavřel dveře za sebou a dlouho mlčel, než začal.

„Richard… právě mi nabídl něco, co… co by všem ve firmě mohlo změnit život. A já… já to musím s vámi probrat.“

Vyprávěl jim všechno. Slovo od slova. Navýšení kontraktu o dvacet procent. Přivedení dalších dvou velkých klientů z Francie a Dubaje. Desítky milionů eur ročně navíc. A na oplátku… noc s Anetou.

Když domluvil, v místnosti zavládlo ticho.

Aneta stála u okna, ruce zkřížené na prsou. Cítila, jak se jí zrychluje tep. Martin seděl na pohovce, ruce sevřené v pěst, oči upřené na podlahu.

Tomáš pokračoval, hlas měl vážný, ale prosící:

„Vím, jak to zní. Vím, že to není… normální. Ale Richard Laurent je pro nás klíčový. Kdyby odešel, firma by utrpěla velkou ránu. A teď… teď nám nabízí přesně to, co potřebujeme. Navýšení kontraktu, nové klienty… to by nám mohlo pomoci stabilizovat situaci na dlouhé roky. Mohli bychom splatit úvěry, rozšířit se, zajistit si budoucnost.“

Podíval se na Anetu.

„Aneto… já vím, že to není fér. Vím, že jste s Martinem prošli už tolik… Ale prosím tě. Zvaž to. Ne pro mě. Pro firmu. Pro Martina. Pro vás oba. Richard je… okouzlený. „Řekl mi, že jsi ho dnes večer úplně změnila.“ A já… já věřím, že tohle je příležitost, kterou bychom neměli odmítnout.“

Martin zvedl hlavu. Hlas měl tichý, ale rozechvělý:

„Tomáši… tohle… tohle není jen o penězích. To je o Anetě. O nás. O tom, co mezi námi je.“

Aneta se otočila od okna. Oči měla plné emocí – strachu, vzrušení, výčitek.

„Já… já nevím, co říct. Cítím se… rozpolcená. Richard je… je okouzlující. A dnes večer… dnes večer jsem se cítila krásně. Ale… tohle? Strávit s ním noc? Za peníze? Za kontrakt? Cítím se… zkažená. A zároveň… zároveň vím, co to pro vás znamená. Pro firmu. Pro Martina.“

Dlouho mlčeli. Tomáš seděl na kraji pohovky, ruce složené, oči upřené na Anetu.

„Prosím vás… oba. Zvažte to. Teď hned. Richard čeká na odpověď. A já věřím, že tohle by mohlo být pro všechny nejlepší řešení. Pro budoucnost. Pro vás. Pro firmu.“

Aneta se podívala na Martina. Martin se podíval na ni. V jejich očích byly výčitky, láska, strach… a něco temného, co už mezi nimi několik měsíců rostlo.

Nakonec Aneta tiše řekla:

„…Dobře. Souhlasíme.“

Martin přikývl, i když v očích měl bolest.

Tomáš se viditelně ulevilo. Vstal a řekl tiše:

„Děkuji. Opravdu. Řeknu to Richardovi. A… slibuji vám, že to bude diskrétní. A že to pro vás oba bude stát za to“

Aneta a Martin zůstali stát v místnosti, když Tomáš odešel. Drželi se za ruce. Věděli, že právě překročili další hranici.

Diskrétní odchod na pokoj

Bylo krátce po půlnoci, když Richard Laurent po několika posledních slovech s Tomášem vstal od stolu. Podíval se přímo na Anetu a lehce, ale významně se usmál. Pak se nenápadně přesunul k ní a tiše, tak aby to slyšeli jen oni dva, řekl:

„Aneto… pojďme. Hned.“

Aneta se na něj podívala. Věděla, co to znamená. Cítila, jak se jí v břiše rozlévá teplá vlna nervozity. Richard jí podal ruku, pomohl jí vstát a pak ji vedl pryč od stolu – klidně, elegantně, jako by spolu jen šli na terasu. Nikdo si toho nevšiml. Lidé tančili, pili, smáli se. Hudba hrála, světla zářila a Aneta s Richardem odešli ze sálu, aniž by na ně kdokoli upřel pozornost.

Když se přiblížili k výtahu, Aneta se zastavila. Martin stál pár metrů od nich u baru a díval se na ni. Jejich pohledy se setkaly. V jeho očích byla žárlivost, láska, nervozita a něco temného, co už mezi nimi rostlo měsíce. Aneta se k němu rychle přiblížila, chytila ho za ruku a tiše, téměř šeptem řekla:

„Martine… já… já se vrátím. Slíbím ti to.“

Martin ji stiskl ruku pevněji. Hlas měl chraplavý:

„Vím. Buď opatrná. A… miluji tě.“

Aneta se na něj podívala ještě jednou, pak se otočila a nechala se Richardem vést k výtahu. Když se dveře výtahu zavřely, cítila, jak se jí zrychluje dech. Byla sama s Richardem Laurentem – bohatým, charismatickým, sebevědomým mužem, který ji dnes večer neustále okouzloval. A teď šla s ním na pokoj. Do jeho apartmánu. Strávit s ním noc.

Výtah pomalu vyjel nahoru. Aneta stála vedle Richarda a cítila jeho blízkost. V hlavě se jí honily myšlenky – jaký bude v soukromí? Bude stejně elegantní a zdvořilý jako během večera? Nebo se změní? Bude hrubý? Náročný? Měla strach, ale zároveň ji to vzrušovalo. Richard byl muž, který si zvykl dostávat, co chce. A teď chtěl ji.

Závěr večera u baru

Martin a Tomáš zůstali sedět na baru. Dlouho mlčeli. Před nimi stály dvě sklenky s panákem whisky. Oba sledovali, jak se výtahové dveře zavřely za Richardem a Anetou.

Tomáš zvedl skleničku a polkl. Martin udělal totéž. Alkohol mu pálil v hrdle, ale nic nezmírnil.

„Viděl jsi to?“ zeptal se Tomáš tiše, aniž by se podíval na Martina.

Martin přikývl. Hlas měl chraplavý:

„Viděl. Viděl jsem, jak ji odvedl. Viděl jsem, jak se na ni díval celý večer. A… viděl jsem, jak ona na to reagovala.“

Oba znovu mlčeli. Ticho mezi nimi bylo těžké, husté, plné nevyřčených emocí. Oba věděli, co se právě stalo. Oba věděli, kam Aneta právě odešla. A oba v sobě cítili silnou, pálivou žárlivost.

Tomáš se podíval do skleničky a tiše řekl:

„Richard… je posedlý. Řekl mi, že ho dnes večer úplně změnila. Že nikdy nic takového nepocítil. A já… já mu ji slíbil. Kvůli firmě. Kvůli nám všem.“

Martin se na něj podíval. V očích měl směs bolesti a porozumění.

„Vím. A já… já souhlasil. Taky kvůli nám. Ale… teď… teď ji vidím odcházet s ním a… žere mě to.“

Tomáš přikývl. Zvedl skleničku a oba se napili najednou. Pak zase zůstali sedět v tichu. Kolem nich zněla hudba, lidé se smáli, ale pro ně dva byl svět najednou úplně jiný. Těžký. Napjatý. Plný žárlivosti, kterou si ani jeden z nich nedokázal přiznat nahlas.

Příchod na pokoj

Výtah se zastavil v nejvyšším patře. Richard vedl Anetu po dlouhé, luxusní chodbě až ke dveřím prezidentského apartmánu. Otevřel je klíčovou kartou a pustil Anetu dovnitř jako první.

Byl to obrovský, luxusní apartmán – vysoké stropy, obrovská okna s výhledem na celou Prahu, obrovská postel s hedvábným povlečením, sametové pohovky, mramorová koupelna a všude jemné, tlumené osvětlení. Vzduch voněl po drahém parfému a čerstvých květinách.

Richard za nimi tiše zavřel dveře.

Když se za nimi zavřely dveře a zaklapl zámek, Richardovo chování se změnilo, tak, že Aneta zůstala stát šokovaná s otevřenou pusou…

[Inkvizitor]

Jaký myslíte, že bude Richard?

[Baggio]

Ahoj, opět skvěle píšeš, má to šťávu. Pokud mohu, zapojil bych do to večera na pokoji ty dvě ženské, které ji sledovaly při příchodu. Byly by dominantnejsi trošičku by ji potrápily, ponizily a drzely by Anetu, aby ji mohl tvrdě osukat Richard. V lesbickemm milování by našla zalíbení a moc by si to užila. A v kalisku menstruacnim od jedné z dívek by si odnesla i dárek pro Martina s Richardovym semenem.

[NepAl1967]

Taky bych se přiklonil spíše k psychickému nátlaku na její absolutní poslušnost než k násilí

[Inkvizitor]

Tak jsem dokončil díl 20, zítra ještě dodělám korektury a myslím, že se máte na co těšit... a že budete překvapený

[wuua]

Tak jsem dokončil díl 20, zítra ještě dodělám korektury a myslím, že se máte na co těšit... a že budete překvapený

Takze Richard bude submisivni devka co bude chtit od Anety naplacat na prdel a osukat do zadku

[Baggio]

Prosím tě, nezdržuj se a píš dál. 21, 22, 23, 24 atd. Myslím, že všichni budeme vděční za vše co napíšeš

[Inkvizitor]

Prosím tě, nezdržuj se a píš dál. 21, 22, 23, 24 atd. Myslím, že všichni budeme vděční za vše co napíšeš

na 21, 22, a 23 už mám vmyšlený scénář, ale napsané to nebude hned

[Baggio]

S těmi díly to byla nadsázka, chtěl jsem tím naznačit, že o tvé psaní je opravdu zájem a netrpělivě očekáváme každý díl

[mikina44]

Je to opravdu úžasné. Krásně napsané a má to super děj. Pokračuj