Nájem - Díl 16: Příprava na Galavečer l

[Inkvizitor]

Díl 16: Příprava na Galavečer


Víkend před

Bylo páteční odpoledne, když Martin konečně zastavil před panelákem. Motor ještě ani pořádně nevypnul a Aneta už stála na chodníku. Měla na sobě jen lehký domácí župan přehozený přes ramena, vlasy volně rozpuštěné. Jakmile Martin vystoupil z auta, vrhla se mu do náruče. Objali se dlouho, pevně, s tou důvěrnou naléhavostí, která mezi nimi za poslední týdny ještě zesílila. Martin ji zvedl ze země a zatočil s ní dokola, Aneta se smála do jeho krku, ale v jejím smíchu byla i hluboká úleva. Celý týden byl pryč a teď byl konečně doma – její Martin, její manžel, muž, kterého milovala.

Jakmile vešli do bytu a Martin odložil tašku, usedl na gauč. Aneta si sedla vedle něj, nohy přes jeho stehna, a chvíli jen seděli v tichu. Užívali si přítomnost toho druhého, vůni jeho kůže, teplo jeho těla. Pak Martin tiše, skoro váhavě řekl:

„Mám pro tebe zprávu. Tomáš nás pozval v sobotu na večeři. Říkal, že je to něco důležitého, pracovního.“

Aneta se na něj podívala. V jejích očích se okamžitě objevil stín. Martin pokračoval, hlas měl opatrný:

„Věděl jsem, že se něco takového může stát… Ale pořád doufám, že to bude jen obyčejná večeře.“

Aneta se přisunula blíž, položila hlavu na jeho rameno. „Já taky. Ale znám ho. Když říká ‚něco důležitého pracovního‘ a chce, abychom tam byli oba… spíš to bude něco jiného.“

Martin přikývl. „Přesně. A nemůžeme odmítnout.“

Oba mlčeli. Věděli, co si myslí ten druhý. Věděli, že za tou „pracovní večeří“ se může skrývat něco mnohem osobnějšího.

Chvíli seděli v tichu. Pak Aneta zvedla hlavu a podívala se Martinovi přímo do očí. Hlas měla tišší, ale pevný.

„Musím ti něco říct. Něco, co se stalo, zatímco jsi byl v Rakousku.“ Řekla tiše, trochu bojácně.

Martin ztuhl. Cítil, jak se mu v břiše rozlévá teplo – směs obav a vzrušení. „Co se stalo?“ zeptal se tiše.

Aneta přikývla. „Po tom, co mi pan Novák pomohl s Lukášem dlužila jsem mu službičku. Chtěl abych zbavila panictví jeho dvacetiletého synovce Jakuba. A já to udělala.“

Martin na ní koukal šokovaným pohlede, který se mísil s žárlivostí, ale i vzrušením.

Dlouho mlčela, sbírala odvahu. Pak začala vyprávět. Pomalu, podrobně, bez vynechávání detailů. Chtěla, aby Martin věděl všechno – každé slovo, každý pohled, každý pocit.

„Přišel v deset dopoledne. Byl plachý, nervózní, celý rudý od krku až po uši. Hned jsem viděla, jak se na mě dívá – plachýma, ale hladovýma očima. Nejdřív jsem ho posadila k notebooku, ale věděla jsem, že to nebude o počítači. Věděla jsem, co chci udělat.“

Aneta se zastavila, polkla a pokračovala:

„Vstala jsem, šla ke kuchyňské lince a schválně se natáhla pro skleničku nahoře. Věděla jsem, že má výhled přímo na můj zadek. Měla jsem na sobě krátkou minisukni a pod ní jen malá černá tanga. Když jsem se natáhla, sukně se vytáhla nahoru a on viděl všechno – celý můj zadek. Stál jsem tam natažená déle, než bylo nutné. Slyšela jsem, jak mu spadl šroubovák na stůl. Když jsem se otočila, byl celý rudý a dech měl zrychlený.“

Martin cítil, jak mu penis začíná tvrdnout v kalhotách. Žárlivost ho pálila, ale zároveň ho to vzrušovalo tak silně, že se musel opřít o opěradlo gauče.

Aneta pokračovala, hlas měla chraplavější:

„Pak jsem ho vzala za ruku a vedla ho do ložnice. Vysvlékla se a zůstala jsem jen v těch malých černých tangách. On stál u postele a díval se na mě, jako by nemohl uvěřit, že se to děje. Sundala jsem mu tričko, rozepnula kalhoty… a vyskočil ven jeho penis. Byl dlouhý, silný, obrovský, měl tak jednadvacet centimetrů, možná víc, žilnatý, s velkým tmavě růžovým žaludem. A pod ním visely obrovské, plné, těžké koule – napjaté, plné semene.“

Aneta se přisunula blíž k Martinovi, položila ruku na jeho stehno a pokračovala tiše, ale velmi podrobně:

„Klekla jsem si před ním na kolena. Vzala jsem ho do ruky a začala ho pomalu hladit. Pak jsem ho vzala do úst. Nejdřív jen žalud, pak hlouběji. Sála jsem ho rytmicky, jazykem jsem kroužila po spodní straně. On se třásl, ruce měl zaťaté do prostěradla. Byl to poprvé, co si ho nějaká žena takhle vzala do pusy. Slyšela jsem, jak tiše sténá.“

Martin těžce dýchal. Jeho penis byl už úplně tvrdý, tlačil se proti zipu. Žárlivost ho svírala v hrudi, ale vzrušení bylo silnější.

„Pak jsem si stáhla tanga a lehla si na postel na záda. Roztáhla jsem nohy a řekla mu: ‚Pojď, Kubo… ochutnej mě.‘ On se pomalu přesunul mezi mé nohy. Nejdřív mě jen opatrně olízl – jazykem přejel přes celou štěrbinu. Pak pronikl dovnitř, občas lehce přisál klitoris. Nebyl zkušený, ale byl tak nadšený, tak vděčný… Cítila jsem, jak se mu třesou ruce, když mi držel stehna.“

Aneta se na chvíli odmlčela, pak pokračovala ještě tišeji:

„Pak jsem ho převalila na záda. Nasedla jsem si na něj. Chytila jsem jeho tvrdý penis do ruky a pomalu se na něj spustila. Byl velký, tlustý, plnil mě až na dno. Byl to jeho první sex v životě. Začala jsem na něm jezdit – pomalu, pak rychleji. Pak mě převalil – teď byl nahoře on. Začal se pohybovat. Nejdřív pomalu, opatrně, pak se nechal unést a začal přirážet prudce, rychle, téměř brutálně.“

Martin už nedokázal sedět klidně. Ruka mu bezděčně sklouzla do klína a přitiskla se na kalhoty.

Aneta pokračovala, oči měla zamlžené vzpomínkami:

„Po chvíli se napjal, hluboce zasténal a udělal se – silně, mocně, v obrovském množství. Husté, horké proudy mu stříkaly hluboko do mě. Bylo ho opravdu hodně. Cítila jsem, jak mě plní, jak to ze mě vytéká. A přesto… jeho penis ani na chvíli neklesl. Zůstal tvrdý uvnitř mě.“

Martin polkl. Hlas měl chraplavý: „A co dál…?“

„Řekla jsem mu: Kubo… klidně pokračuj.“ On ani na vteřinu nezaváhal. Začal mě znovu šukat. Já jsem ho objala kolem pasu, nohy si přitáhla výš a přitiskla ho k sobě. Po chvíli se znovu napjal a udělal se podruhé. Ještě silněji než poprvé. Zase mě zaplavil horkým, hustým semenem. Plnil mě až po okraj. Pak na mně dlouho ležel a tělo se mu třáslo. Byl šťastný. Vděčný. Říkal mi, že jsem krásná a že, to bylo to nejkrásnější, co v životě zažil.“

Aneta se skončila. Dlouho mlčeli. Martin dýchal těžce, oči měl zavřené. Žárlivost ho pálila jako kyselina – představoval si mladého, plachého Jakuba, s velkým tvrdým penisem, jak leží na jeho ženě, jak ji plní svým mladým, silným semenem, jak se třese radostí. Ale zároveň ho to vzrušovalo tak silně, že měl pocit, že se zblázní.

Nakonec Martin otevřel oči a podíval se na Anetu. Hlas měl tichý, stydlivý, skoro šeptem:

„Žárlím, velmi, na jeho mládí, jeho velikost, že tě měl…ale… ale mrzí mě, že jsem to nemohl vidět na vlastní oči.“

Aneta se na něj podívala s překvapením, ale i s porozuměním. Přitáhla si ho blíž, políbila ho na rty a zašeptala:

„Příště tě nechám dívat.“

Martin se třásl v její náručí. Věděl, že tohle je jejich nová realita – a že ji oba, každý svým způsobem, chtějí.

Sobota

Sobotní večer přišel rychleji, než si Martin a Aneta přáli, a zároveň pomaleji, než si v duchu představovali. Celý den se v bytě vznášelo tiché napětí – ne nepříjemné, ale spíš to druhé, které se rodí z očekávání něčeho, co ještě nikdy nezažili. Martin si oblékl tmavě modrý oblek, který si přivezl z Rakouska. Byl to slušný, konfekční kousek, který mu dobře seděl – kalhoty měly správnou délku, sako mu neviselo na ramenou jako pytel, ale nic na něm nebylo výjimečné. Bílá košile, tmavě modrá kravata, černé kožené boty, které si před odjezdem vyleštil. Vypadal elegantně, ale pořád jako člověk, který si oblek kupuje jednou za několik let.

Aneta si vybrala nové společenské šaty, které koupila před dvěma týdny ve slevě v jednom z menších butiků na okraji města. Byly černé, s hlubším výstřihem, který jí lichotil a odhaloval měkkou linii mezi jejími plnými ňadry, ale nebyly přehnané. Sukně končila těsně nad koleny, materiál lehce lesklý, ale ne příliš. K šatům si vzala jednoduché černé lodičky na středním podpatku a malou černou kabelku, kterou měla už několik let. Vlasy si nechal volně rozpuštěné, jen lehce zvlněné kulmou, make-up byl decentní – lehké oční stíny, řasenka, rty s jemným leskem. Vypadala krásně a přitažlivě, ale pořád jako žena, která nakupuje v konfekčních slevách.

Když dorazili do restaurace, bylo krátce po osmé. Místo bylo přesně takové, jaké čekali – luxusní, ale ne okázalé. Tmavé dřevěné obložení, tlumené osvětlení z křišťálových lustrů, bílé ubrusy, které vypadaly, jako by je někdo žehlil ručně, křišťálové sklenice a stříbrné příbory, které se leskly v měkkém světle. Vzduch voněl po čerstvě upečeném pečivu, másle a něčem kořeněném. Obsluha v černobílých uniformách se pohybovala tiše a profesionálně. Tomáš už na ně čekal u stolu v rohu, který byl oddělený nízkou přepážkou z živých květin. Vstal, když je uviděl, podal Martinovi ruku a Anetě políbil tvář – lehce, ale déle, než bylo nutné. Jeho oči na ni spočinuly o zlomek vteřiny déle, než bylo společensky vhodné, ale hned se v nich objevilo něco jiného – napětí, nervozita a únava.

Večeře začala zdvořile. Objednali si aperitiv, pak polévku, hlavní chod. Mluvili o práci, o Rakousku, o tom, jak se Martinovi daří na nové pozici. Ale všichni tři cítili, že to není jen společenská večeře. Vzduch mezi nimi byl nabitý něčím, co se ještě neřeklo nahlas. Aneta cítila, jak se jí při každém Tomášově pohledu lehce zrychluje tep. Martin si všiml, jak Tomáš občas sklouzne pohledem na její výstřih, ale hned se podívá jinam – jako by jeho nervozita byla silnější než jeho osobní touha.

Po hlavním chodu Tomáš odložil příbor, opřel se o opěradlo židle a podíval se na ně. Hlas měl vážný, ale klidný.

„Musím vám něco říct. Příští víkend bude v Praze velký galavečer. Firma ho pořádá pro nejdůležitější klienty a vedení. Bude tam celý top management, několik zahraničních partnerů, a hlavně naši největší zákazníci. A já chci, abyste tam byli i vy.“

Martin i Aneta se na sebe rychle podívali. Martin se lehce zamračil.

„My? Proč my? Jsem zde teprve pár týdnů, nemám žádnou významnou pozici… To by bylo divné.“

Tomáš se usmál, ale úsměv byl unavený, téměř nucený. „Protože náš největší a nejvýznamnější zákazník Richard Laurent si to přeje. Přesněji – on si přeje poznat Anetu.“

Nastalo ticho. Aneta cítila, jak se jí v břiše rozlévá teplo – směs nervozity, vzrušení a lehkého strachu. Martin ztuhl, ruka mu bezděčně sevřela sklenici s vínem.

Tomáš pokračoval, hlas měl přímý, bez obalu: „Minulý týden jsem mu ukazoval nové prostory naší vídeňské pobočky. Viděl na stole fotku Anety, Martine. Tu, kde s ní stojíš na pláži. Richard ji uviděl. A byl s ní úplně fascinovaný. Řekl mi, že by ji chtěl poznat osobně. Ve vší slušnosti, samozřejmě. Ve společnosti. Chce si s ní promluvit, tančit, mít ji v blízkosti na tom večeru. A já… my potřebujeme, aby zůstal.“

Aneta polkla. „A proč je to tak důležité pro firmu?“

Tomáš se podíval přímo na ni. „Je jeden z nejbohatších Francouzů, miliardář, v eurech, vlastní hotelové řetězce a rezidenční projekty v Paříži, Monaku, Londýně, Dubaji a také v Praze. Richard zvažuje, že odejde ke konkurenci. Nejen, že je nesmírně bohatý, má obrovské kontakty. Dělá nám přes čtvrtinu obratu. Kdyby odešel, byla by to velká rána – finanční i prestižní. A on… no, on teď má slabost pro tebe, Aneto. Chce tě vidět na tom galavečeru. A já věřím, že když tam budeš, bude mít důvod zůstat.“

Martin se napil vína, aby skryl, jak se mu sevřelo hrdlo. Aneta cítila, jak se jí v hrudi rozbušilo srdce. Ale zároveň v ní vyrostlo něco jiného – zvláštní, temné vzrušení z toho, že ji někdo takový, někdo tak důležitý a nesmírně bohatý, chce vidět, chce ji poznat. Martin se na ni podíval a v jeho očích četla stejnou směs – žárlivost, nervozitu a to známé, hluboké vzrušení, které mezi nimi nějakou dobu proudilo.

„Souhlasíme,“ řekla Aneta tiše, ale pevně. „Půjdeme.“

Martin přikývl. „Ano. Když je to pro firmu tak důležité… půjdeme.“

Tomášovi se viditelně ulevilo. Ramena se mu lehce snesla dolů, jako by z něj spadlo těžké břemeno. „Děkuji. Opravdu. Věděl jsem, že na vás můžu spolehnout.“

Po chvíli se Tomáš opřel zpátky o opěradlo a jeho pohled se zastavil na jejich oblečení. Nejdřív si prohlédl Martina – oblek, kravatu, boty. Pak Anetu – šaty, výstřih, lodičky, kabelku. Jeho oči byly mlsné, ale zároveň unavené – firemní starosti byly zjevně silnější než jeho osobní chtíč.

„Oblečení máte slušné,“ řekl pomalu. „Ale… na galavečer to nebude stačit. Martine, až budeš příští týden ve Vídni, zajdi za kolegou Ralfem. Řekne ti, kde si nechat ušít smoking na míru. Firma ti zařídí slevu. Budeš tam vypadat tak, jak se patří.“

Pak se podíval na Anetu. Hlas měl měkčí, ale stále vážný. „A co ty, Aneto? Máš doma něco vhodnějšího? Nějaké luxusnější šaty? Kabelku? Boty? Protože tohle…“ ukázal lehce na její outfit, „…je to hezké, ale na takovou akci to nebude stačit.“

Aneta se zarděla. Hlas měla tichý, plný studu. „Nikdy jsme neměli moc peněz na utrácení. A po tom, co jsme prožili v poslední měsíce… tohle je nejlepší, co mám. Opravdu. Nikdy jsme si nemohli dovolit rozhazovat. A teď… teď máme ještě spoustu dluhů a půjček.“

Tomáš se na chvíli zamyslel, pak vytáhl telefon a otevřel kalendář. „Ve středu v sedmnáct třicet tě vyzvednu. Pojedeme do Prahy, na Pařížskou. Domluvím privátní schůzku s personal shopperem u Valentina. Vybereme ti všechno, co budeš potřebovat – šaty, kabelku, boty, šperky… všechno.“

Martin i Aneta na něj zírali s otevřenými ústy. Aneta se pokusila protestovat: „To si nemůžeme dovolit, Tomáši. Ani s Martinovým platem… a ještě máme spoustu dluhů…“

Tomáš ji přerušil, hlas měl klidný, ale rozhodný. „Půjde to z mé firemní zlaté kreditky. Tak si s tím nedělejte hlavu. Richard je pro firmu klíčový… a ty jsi teď jeho největší slabost …. Tak doufám, že to bude stát zato.“

Večeře se pomalu chýlila ke konci. Tomáš zaplatil, všichni vstali. Martin a Aneta šli k autu spolu, Tomáš sám. Cestou domů seděli v tichu, ale nebylo to nepříjemné ticho. Spíš to bylo ticho plné myšlenek, očekávání a jakéhosi zvláštního vzrušení.

Až když zastavili před domem, Aneta se otočila k Martinovi. Oči měla lesklé, v hlase jí znělo vzrušení, které se snažila potlačit.

„Galavečer v Praze… s takovými lidmi… to bychom si jinak nikdy nemohli dovolit. Nikdy bychom se tam nedostali.“

Martin se usmál, ale v jeho úsměvu byla i opatrnost. „Vím. A ten smoking na míru… a ty nákupy pro tebe… to je něco úplně jiného. Ale… těším se. Těším se, že tam budeme společně. Že si to užijeme spolu.“

Aneta se přisunula blíž, položila ruku na jeho stehno. „Bude to luxusní večer. Vybraná společnost. A my si to tam budeme užívat spolu.“

Martin ji políbil na rty – dlouze, něžně. „Spolu,“ zašeptal.

Když vešli do bytu, Aneta se zastavila před zrcadlem v předsíni. Podívala se na svůj odraz – na šaty, které ještě před chvílí považovala za slušné, a najednou jí připadaly obyčejné. V hlavě se jí honily myšlenky na středeční nákup, na luxusní butik, na to, jak se bude cítit v šatech, které si nikdy nemohla dovolit. A také na Richarda – bohatého, úspěšného muže, který ji viděl jen na fotce a už teď po ní touží.

Martin stál za ní, objal ji kolem pasu a přitiskl se k jejím zádům. „Bude to v pořádku,“ řekl tiše. „Ať se stane cokoli… budeme to prožívat spolu.“

Aneta se opřela o něj. V očích měla směs vzrušení, nervozity a hluboké lásky k muži, který stál za ní. Příští víkend v Praze sliboval být něčím úplně jiným než všechno, co doposud zažili. A oba to věděli. Oba se na to těšili.

[wuua]

Richard bude pekne ujetej ptacek co ji da poradne do tela... Ze by zkusil nejakou zvracenou libustku? Gangbang ci snad neco mnohem perverznejsiho

[Inkvizitor]

Richard bude pekne ujetej ptacek co ji da poradne do tela... Ze by zkusil nejakou zvracenou libustku? Gangbang ci snad neco mnohem perverznejsiho

No teď se zrovna rozmýšlím jaký Richard bude, a rozhoduji se mezi dvěma naprosto rozdílnýma sexuálními charaktery

[wuua]

Richard bude pekne ujetej ptacek co ji da poradne do tela... Ze by zkusil nejakou zvracenou libustku? Gangbang ci snad neco mnohem perverznejsiho

No teď se zrovna rozmýšlím jaký Richard bude, a rozhoduji se mezi dvěma naprosto rozdílnýma sexuálními charaktery

Rad se necham prekvapit

[KarelK1968]

Richard bude pekne ujetej ptacek co ji da poradne do tela... Ze by zkusil nejakou zvracenou libustku? Gangbang ci snad neco mnohem perverznejsiho

Nebo mu Anetu ukázali na videu.

[pedrox666]

Závidím ti tu plodnost a už chápu, proč chce admin, aby se další díly dávaly do stejného tématu formou odpovědi

[Inkvizitor]

Závidím ti tu plodnost a už chápu, proč chce admin, aby se další díly dávaly do stejného tématu formou odpovědi

Děkuji za chválu.

Jinak jestli myslíš tohle:

" Prosím, pokud vkládáte povídku, která má 10 dílů a každý díl má 5 vět, vkládejte další díly do jednoho tématu (JAKO ODPOVĚĎ na první díl)"

, tak myslím, že tam mám více jak 5 vět