Nájem - Díl 8: Martin v Rakousku – Anál

[Inkvizitor]

Ahoj,

díky, že čtete mé povídky,

díl 9 a 10 bude ještě zaměřený na klec, ale v dalších dílech by se už měla vyskytovat výrazně méně, bude záležet i na Vašich reakcí.

Děkuji za odezvu a podporu.

Díl 8: Martin v Rakousku – Anál

1. část

Po té noci s trojkou se Aneta chovala jinak. Většinu času trávila doma v bytě — uklízela, vařila, dívala se na seriály, ale pořád měla v hlavě ten večer. Vzpomínala na to, jak ležela mezi dvěma muži, jak ji plnili z obou stran, jak křičela a povzbuzovala je. Vzpomínala na video, které jí poslal Tomáš. A hlavně — vzpomínala na ten moment, kdy jí pan Novák řekl, že by chtěl do jejího zadku.

Bála se.

Ne proto, že by to nechtěla. Ale proto, že věděla, jak velký je. Věděla, jak ji to bolelo, když si ji Tomáš vzal zezadu v hotelu. A věděla, že pan Novák je mnohem větší. Měla strach, že ji roztrhne. A zároveň měla strach z toho, jak moc by se jí to mohlo líbit.

Po několika dnech zazvonil telefon.

Bylo to číslo pana Nováka.

Aneta dlouho váhala, pak zvedla.

„Haló?“ řekla tichým, nejistým hlasem.

„Aneto,“ ozval se hluboký, klidný hlas pana Nováka. Tentokrát v něm ale nebyla žádná vlídnost. „Už je to týden. Dohoda platí. Buď přijdeš dnes večer v sedm, nebo…“

Aneta ztuhla. Cítila, jak se jí sevře žaludek.

„…dobře,“ zašeptala. „Přijdu.“

Zavěsila a dlouho seděla na gauči s hlavou v dlaních. Cítila se jako v pasti. Dohoda byla dohoda. A ona ji nechtěla porušit.

Večer se oblékla do modré sukně a žlutého tílka. Se spodním prádlem se neobtěžovala. Nic extravagantního. Nic, co by naznačovalo, proč jde. Chtěla vypadat normálně. Chtěla vypadat, jako by šla jen na obyčejnou návštěvu.

Sešla dolů do přízemí pomalu, schod za schodem. Srdce jí bušilo. Když došla k jeho dveřím, zastavila se na chvíli, pak zaklepala.

Dveře se otevřely.

Pan Novák stál ve dveřích, když ji viděl, usmál se — mile, až podezřele mile.

„Aneto,“ řekl vlídně. „Pojď dál. Jsem rád, že jsi přišla.“

Aneta vešla dovnitř. Byt voněl po něčem příjemném — možná po esenciálním oleji nebo vonné svíčce. Pan Novák ji zavedl rovnou do ložnice.

„Lehni si na postel na břicho,“ řekl tiše. „Udělám ti masáž. Vypadáš unaveně.“

Aneta se na něj podezřívavě podívala, ale poslechla. Sundala sandály, lehla si na postel na břicho a položila hlavu na polštář. Cítila, jak se postel prohne, když si pan Novák klekl k ní.

Nejdřív jí pomalu sundal tílko přes hlavu a odložil je stranou. Pak jí svlékl sukni, Zůstala ležet nahá. Pan Novák si nalil do dlaní vonný masážní olej a začal jí masírovat záda — pomalu, důkladně, s velkými, teplými dlaněmi. Tlačil na svaly, uvolňoval je, pomalu sjížděl dolů k bederní části.

Aneta se postupně uvolňovala. Olej byl teplý, voněl po levanduli a santalovém dřevu. Masáž byla příjemná. Cítila, jak se jí tělo rozpouští.

Pan Novák jí pak masíroval nohy — od chodidel, přes lýtka až po stehna. Pak přesunul ruce výš, na zadek. Začal ho masírovat pomalu, krouživými pohyby, tlačil na svaly, roztahoval je. Aneta se nejdřív trochu napjala, ale pak se znovu uvolnila. Masáž byla pořád příjemná.

Pak Novák přesunul ruce ještě výš — přímo na její kundičku. Začal ji masírovat — pomalu, krouživými pohyby, tlačil na pysky, na klitoris. Aneta se prohnula a tiše zasténala.

„To je… hezké…“ zašeptala.

Pan Novák se usmál. Pokračoval v masáži. Prsty mu klouzaly po vlhké štěrbině, vtíraly olej do pysků, do klitorisu. Aneta se třásla. Dýchání se jí zrychlilo.

Pak Novák přesunul pozornost na zadní dírku.

Nejdřív jí jen jemně kroužil prstem kolem otvoru, vtíral olej. Aneta se napjala, ale neřekla nic. Pak pomalu, velmi opatrně vsunul jeden prst dovnitř.

Aneta zasténala — překvapeně, ale ne nepříjemně.

„To je… divné…“ zašeptala.

Pan Novák pokračoval pomalu. Prst v ní kroužil, tlačil, uvolňoval svaly. Po chvíli přidal druhý prst. Aneta se znovu napjala.

„Počkejte… to… to je moc…“ zašeptala.

Ale pan Novák nepřestal. Pomalu, trpělivě roztahoval její zadek, vtíral olej, masíroval vnitřní svaly. Aneta cítila, jak se její tělo postupně uvolňuje. Bolest se mísila s podivným, teplým tlakem. Začalo jí to být… příjemné.

Když přidal třetí prst, Aneta sebou trhla.

„Ne… to… to bolí…“ zašeptala, hlas se jí třásl. „Prosím… už ne…“

Pan Novák se na chvíli zastavil. Pak se naklonil blíž a tiše řekl:

„Dovolila jsi to Tomášovi. Tak proč ne mně? Mám na to stejné právo.“

Aneta se pokusila otočit hlavou, ale pan Novák ji jemně, ale pevně přitiskl obličejem do polštáře. Pak se zvedl, sundal si kalhoty a vytáhl svůj dlouhý, tlustý penis. Přitiskl velký, lesklý žalud přímo k jejímu naolejovanému zadku.

Aneta se zalekla.

„Ne… ne… je příliš velký…“ zašeptala, hlas se jí třásl. „Prosím… ne…“

Pan Novák se na ni položil celou vahou těla — těžce, ale ne agresivně. Držel ji pevně, ale zároveň jemně. Pak začal velmi pomalu tlačit.

Aneta vykřikla — bolestivě, zoufale.

„Au… bolí to… prosím… ne…“

Ale pan Novák nepřestal. Tlačil dál — milimetr po milimetru, velmi pomalu, velmi opatrně. Aneta cítila, jak se její zadek roztahuje na maximum. Bolest byla ostrá, pálivá, téměř nesnesitelná. Slzy jí vyhrkly do očí.

„Ne… ne… prosím…“ šeptala zoufale.

Novák se naklonil k jejímu uchu a tiše řekl:

„Dýchej… uvolni se… já ti neublížím.“

A pokračoval — pomalu, trpělivě, ohleduplně. Postupně se dostával hlouběji a hlouběji. Aneta cítila, jak ji plní — tak, jak ji ještě nikdy nikdo neplnil. Bolest byla stále přítomná, ale pomalu se začala mísit s něčím jiným. S teplým, hlubokým tlakem. S podivnou, zakázanou rozkoší.

Její protesty se postupně měnily ve vzdychání.

„Aaaah…“

Když byl pan Novák konečně celý uvnitř, zastavil se. Ležel na ní celou vahou, dýchal jí do krku.

„Vidíš…“ zašeptal. „Zvládla jsi to.“

Chvíli se nehýbal, nechal jí přivyknout a pak začal pomalu šukat.

Aneta zasténala — dlouze, hluboce. Bolest byla stále tam, ale za ní se objevovala slast — silná, hluboká, omamná. Cítila každý jeho příraz, každý centimetr jeho obrovské klády v sobě. Tělo se jí třáslo.

Pan Novák zrychlil — pořád pomalu, ale s větším důrazem. Aneta začala vzdychat hlasitěji.

„Jo… to je… tak hluboko…“ zašeptala. „Bolí to… ale… ale je to… dobré…“

Pan Novák jí šukal dál — tvrději, hlouběji, ale pořád s kontrolou. Aneta cítila, jak se v ní sbírá orgasmus — ne obyčejný, ale nějaký hluboký, anální, který ji otřásal od základů.

Když na Anetu přišel orgasmus, pan Novák udělal dva rychlé přírazy a s zabořil se do ní až po kořen, zasténal hlubokým hlasem. Aneta cítila, jak do ní stříká — dlouhé, horké, husté proudy spermatu. Plnil ji dlouho a poctivě.

Když skončil, zůstal v ní ještě chvíli. Pak ho pomalu vytáhl.

Aneta ležela na břiše, nohy roztáhnuté, zadek lehce otevřený, semeno pomalu vytékající ven. Cítila se… prázdná. A zároveň plná.

Pan Novák se na ni podíval a lehce se usmál.

„Škoda, že tady není Martin,“ řekl tiše. „Nemá to kdo uklidit z tvého zadku.“ a lehce se zasmál.

Aneta zavřela oči. Cítila, jak se jí zvedá žaludek — ne z fyzického znechucení, ale z toho, co právě prožila. A z toho, co to s ní udělalo.

Ležela tam dlouho, třásla se a lapala po dechu.

A věděla, že tohle není konec.

2. část

Bylo přesně dva týdny, co Martin odjel do Rakouska. Aneta stála na nádraží v jednoduchých džínách a bílém tričku, srdce jí bušilo tak silně, až ji to bolelo v krku. Měla na sobě běžné oblečení, ale pod ním cítila napětí, které se nedalo skrýt. Před dvěma dny si jí pan Novák vzal do zadku. Stále to cítila — tupou, hlubokou bolest, která se mísila s podivným, zakázaným tepáním.

Vlak přijel s mírným zpožděním. Když Martin vystoupil z vagonu, Aneta ho hned uviděla. Vypadal unavený, ale zároveň šťastný, že je konečně doma.
Aneta se rozběhla k němu. Martin ji chytil do náruče a zvedl do vzduchu. Objal ji tak pevně, až ji to skoro bolelo.

„Bože… Aneto…“ zašeptal jí do vlasů. „Chyběla jsi mi. Chyběla jsi mi tak strašně.“

Aneta ho pevně objala. Dlouze se políbili. Cítila jeho tělo, cítila, jak se třese. A cítila i něco jiného — klec, která mu tlačila na kalhoty.

Cestou domů Martin vyprávěl zážitky s Vídně, cesty a nové práce. Aneta ho držela za ruku, palcem jí přejížděl po hřbetu ruky a ona ho poslouchala. Aneta cítila, jak se jí třese břicho. Věděla, co ji čeká. Věděla, že mu bude muset říct všechno. A věděla, že to bude těžké.

Když vešli do bytu, Martin si sundal boty a tašku. Aneta ho chytila za ruku a vedla ho rovnou do ložnice.

„Sedni si,“ řekla tiše. „Chci si s tebou promluvit.“

Martin si sedl na postel. Aneta si klekla před ním na zem a vzala jeho ruce do svých.

„Martine… musím ti říct co všechno se tady za ty dva týdny stalo,“ začala. Hlas měla tichý, ale pevný. „Něco už víš, něco jsem naznačila, ale já chci, abys věděl úplně všechno.“

Martin se na ni podíval. Oči měl vážné.

„Řekni mi to,“ zašeptal.

Aneta se nadechla a začala.

Nejdřív mu vyprávěla o tom, jak šla k panu Novákovi sama. Jak se cítila svobodněji než kdy dřív. Pak přešla k noci s trojkou. Popsala mu, jak přišla, jak pili rum, jak jí opili, jak ji oba svlékli. Jak ji vzali do obou děr najednou. Jak křičela, jak je povzbuzovala, jak se třásla mezi nimi.

Martin seděl na posteli jako socha. Ruce měl zaťaté v pěsti, dech se mu zrychlil. Klícka ho drtila tak silně, že se celý třásl.

Aneta vytáhla telefon.

„Mám něco, co ti musím ukázat,“ řekla tiše.

Otevřela video od Tomáše a pustila ho.

Martin se díval. Na obrazovce byla jeho žena — nahá, opilá, s dvěma penisy v sobě. Viděl, jak křičí, jak se třese, jak povzbuzuje oba muže vulgárními slovy. Viděl její obličej zblízka, oči zamlžené rozkoší, ústa dokořán.

Když video skončilo, Martin seděl dlouho mlčky. Oči měl plné slz — ne smutku, ale něčeho mnohem složitějšího. Žárlivost ho pálila jako kyselina. Ponížení ho dusilo. Ale vzrušení bylo tak silné, až se mu zatajil dech.

„Aneto…“ zašeptal chraplavě. „To… to je…“

„To ještě není vše,“ řekla Aneta tiše. „Předevčírem… jsem byla znovu u pana Nováka. A on… on si mě vzal do zadku.“

Martin sebou trhl, jako by ho někdo udeřil.

Aneta pokračovala — pomalu, detailně. Popsala mu, jak ji masíroval, jak jí vsouval prsty do zadku, jak protestovala, ale on ji přemohl. Jak na ní ležel celou vahou těla a pomalu, jemně, ale neúprosně do ní vstupoval. Jak ji šukal, jak ji plnil, jak se v ní udělal.

„Bolí mě to ještě dnes,“ zašeptala. „Ale… líbilo se mi to. Líbila se mi ta bolest. Líbilo se mi, jak mě plnil, tak, jak mě ještě nikdo neplnil.“

Martin zavřel oči. Klícka ho drtila tak silně, že měl slzy v očích. Byl extrémně vzrušený — penis se mu zoufale snažil zvednout, tlačil se proti kovu, pulzoval bolestivě. Zároveň se cítil ponížený, zlomený. A přesto… přesto to všechno chtěl slyšet znovu.

„Bože… Aneto…“ zašeptal. „Jsem… jsem tak vzrušený, že to bolí. A zároveň… zároveň mám chuť brečet. Jsem žárlivý. Jsem na tebe naštvaný. Jsem na sebe naštvaný, že mě to vzrušuje. Ale… ale chci to vědět. Chci vědět všechno.“

Aneta se k němu přisunula blíž a vzala jeho tvář do dlaní.

„Martine… miluji tě,“ řekla tiše, ale pevně. „Miluji tě ještě víc než předtím. Protože tohle všechno snášíš. Protože víš, že to děláme spolu. Protože víš, že tě miluji i když jsem plná jiných mužů. I když si někdo jiný bere to, co jsi si myslel, že je jen tvoje. Miluji tě za to, že to zvládáš. Za to, že mě miluješ takhle. Za to, že chápeš, že to dělám pro nás.“

Martin se na ni podíval. Oči měl plné emocí.

„Miluji tě taky,“ zašeptal. „Miluji tě tak strašně moc. A… a chci, abys mi to říkala dál. Chci, abys mi ukazovala videa. Chci, abys mi vyprávěla všechno. Chci to cítit. I když mě to ničí. Chci to vidět na vlastní oči a být u toho. Chci tě pak čistit“

Aneta se k němu naklonila a políbila ho — dlouze, hluboce, s láskou.

Pak ho jemně položila na záda.

„Teď… teď ti ukážu, jak moc tě miluji,“ zašeptala.

Sundala si džíny a kalhotky. Zůstala jen v bílém tričku. Pak se posadila na Martina — obkročmo, ale tak, aby jeho klec zůstala mezi nimi. Pomalu se na něj posadila, třela se o jeho klícku pysky, o jeho stehna, o jeho břicho. Cítila, jak se Martin pod ní třese.

„Cítíš to?“ zašeptala. „Cítíš, jak jsem teplá? Cítíš, jak jsem mokrá? Tohle všechno je pro tebe. I když si mě brali jiní… pořád jsem tvoje.“

Martin zasténal — zoufale, bolestivě, vzrušeně. Klec ho drtila tak silně, že se celý svíjel. Aneta se po něm pomalu pohybovala — třela se o něj, dráždila ho, ale nedovolila mu žádnou úlevu. Chtěla, aby to cítil. Chtěla, aby to bolelo. Chtěla, aby to vzrušovalo.

Dlouho tak leželi. Aneta mu šeptala do ucha — o tom, jak se cítila, když si ji pan Novák vzal do zadku. O tom, jak bolest přešla v rozkoš. O tom, jak se třásla, když v ní stříkal. Martin poslouchal, třásl se, lapal po dechu. Klec ho drtila až k slzám.

Nakonec Aneta sklouzla dolů a vzala jeho klícku do dlaní. Jemně ho masírovala přes kov, líbala klícku, olizovala žalud, který se jí tlačil ven mezi mřížkami. Martin zasténal tak hluboce, až se postel otřásla.

„Aneto… prosím…“ zašeptal. „Prosím… já… já to už nevydržím…“

Aneta se na něj podívala a usmála se — něžně, ale s jasnou dominancí.

„Vydržíš,“ řekla tiše. „Vydržíš to pro mě. A já tě odměním. Až budeš hodný.“

Leželi spolu dlouho do noci. Mluvili. Aneta vyprávěla všechno znovu — pomaleji, detailněji. Martin poslouchal, ptal se, chtěl vědět každou drobnost. Občas se třásl tak silně, že musel zavřít oči. Občas se na ni díval s takovou láskou, až jí to vyrazilo dech.

„Miluji tě,“ řekla Aneta nakonec. „Miluji tě tak moc, že to nedokážu vyjádřit slovy. A tohle všechno… to je naše. Není to jen moje. Je to naše.“

Martin přikývl. Oči měl plné slz.

„Vím,“ zašeptal. „A já… já to chci. Chci to všechno. I když mě to ničí. I když mě to bolí. Chci to, protože tě miluji.“

Aneta se k němu přitulila a políbila ho na čelo.

„Tak to budeme dělat spolu,“ zašeptala. „Pořád spolu.“

Martin se k ní přitiskl. Klec ho drtila, tělo ho bolelo, ale v srdci cítil něco, co ještě nikdy necítil — hluboký, neotřesitelný pocit, že je přesně tam, kde má být.

S Anetou.

[manzele789]

Super povídka...

[wuua]

Za me je ta klec otravna, ale jsem jen konzument co to cte a jiste se najde zase nekdo jinej komu se to libi... Pockam si na pokracovani

[vinklar]

Moc hezké a díky, že sem píšeš tak pěkné povídky.

[Inkvizitor]

Děkuji všem za podporu.

Udělal jsem překlep, správně je to Díl 9

Bohužel zde nejde editovat vlastní příspěvky.

[KarelK1968]

Super povídka i když se přidávám k tem co mají problém s tou klecí která se nesundava ani na to aby si Martin mohl z nohou nebo bot očistit svojí mrdku.

[submis]

Myslím, že ta klec tam hezky pásuje. Dobře Aneta odstavila svého manžela. Klíče by mohl mít jen pan Novák