Nájem - Díl 7: Martin v Rakousku – Sama u domácího

[Inkvizitor]

Díl 7: Martin v Rakousku – Sama u domácího
1. část

Martin seděl v kuchyni, když tam vešla Aneta v krátkém černém županu a zastavila se za ním. Položila ruce na jeho ramena a řekla tiše:

„Takže je to tady.“

Martin přikývl.

„Dva týdny v Rakousku. Pak… pak už jen víkendy. Šest měsíců.“

Aneta se k němu přisunula blíž, objala ho zezadu a přitiskla tvář k jeho vlasům.

„Tak dlouho,“ zašeptala.

Martin cítil, jak se mu penis začíná zvedat z nervozity a vzrušení. Aneta to samozřejmě cítila taky.

„Pojď do ložnice,“ řekla. „Chci tě připravit.“

Martin vstal a následoval ji.

V ložnici Aneta otevřela zásuvku nočního stolku a vytáhla malou černou krabičku. Vytáhla z ní klícku. Byla chromovaná, elegantní a vypadala ještě nemilosrdnější než ta předchozí.

„Tuhle budeš nosit v Rakousku,“ řekla. „Budeš v ní pořád.“

Martin polkl.

Aneta si klekla před ním a vzala jeho varlata do dlaní. Začala je jemně masírovat, pak opatrně protáhla kroužek klece za varlata a penis vložila do kovové klece. Klícka byla opravdu těsná — stahovala ho, omezovala, nutila zůstat malý. Když zacvakla zámek, Martinovi se zatajil dech.

Byl zamčený. Znovu. Tentokrát na dlouho.

Aneta zůstala klečet před ním a dívala se na klec. Pak zvedla oči k Martinovi a řekla tiše:

„Miluji tě. Strašně moc tě miluji. Ale zároveň… zároveň mě to vzrušuje, když tě vidím takhle. Když vím, že budeš v Rakousku sám, zamčený, a já tady… budu žít dál.“

Martin se třásl. Slova ho zasáhla přímo do břicha.

Aneta vstala, objala ho kolem krku a řekla mu přímo do očí:

„Budeš myslet na to, co dělám. Budeš myslet na to, jak si mě bere pan Novák. Budeš myslet na to, jak do mě stříká… a ty budeš v kleci. A možná… možná se najde i někdo další. Někdo nový. Někoho, komu dovolím víc než jen to, co dovolím panu Novákovi.“

Martin cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout. Bolest byla ostrá, ale vzrušení bylo ještě silnější.

Aneta se usmála — jemně, ale s tím zvláštním leskem v očích.

„Možná si najdu někoho mladšího. Někoho, kdo mě bude brát tvrději. Někoho, komu dovolím to, co jsem ti nikdy nedovolila. A ty budeš sedět v Rakousku, v kleci, a budeš to vědět. Budeš to cítit.“

Martin se díval na ni. Oči měl plné emocí — žárlivosti, ponížení, vzrušení a lásky. Hluboké, neotřesitelné lásky.

Aneta ho políbila — dlouze, vášnivě, s láskou.

„Miluji tě,“ zašeptala znovu. „Miluji tě takhle. Miluji tě, když tohle všechno snášíš. Miluji tě, když víš, že i když budu dělat věci s jinými… pořád jsi můj.“

Martin se k ní přitiskl. Cítil novou klícku na sobě — studenou, těsnou, nelítostnou. Cítil bolest. Ale cítil i lásku — silnou, hlubokou, až spalujíc.

Naposledy se objali, políbili a Martin odešel na vlak.

A věděl, že klíček zůstane u Anety.

První dva dny v Rakousku byly horší, než Martin čekal. Bydlel v malém hotelu na okraji města, v jednoduchém, ale pěkném pokoji s výhledem na park. Klícka ho drtila neustále — při chůzi, při sezení, při sprchování. Bolest byla tupá, ale vytrvalá. A kdykoli si vzpomněl na Anetu, penis se mu zoufale snažil zvednout — marně. Bolest se pak ještě znásobila.

Třetí den mu přišla zpráva od Anety.

„Právě se holím, pro něj…“

Přiložila fotku — její hladká, lesklá kundička, právě oholená, s kapkou vody stékající po pyscích. Martin seděl na posteli v hotelovém pokoji a díval se na fotku tak dlouho, až ho klec začala bolet ještě víc.

Přišla další zpráva:

„Večer jdu k panu Novákovi. Budeš na mě myslet, zatímco si mě bude brát?“

Martin se třásl. Seděl na posteli, ruce zaťaté v pěsti, a cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout. Bolest byla drtivá. Ale vzrušení bylo ještě silnější. Představoval si Anetu, jak jde k panu Novákovi, jak se svléká, jak si ji bere… a on je ve Vídni, zamčený, bezmocný.

Přišla další fotka, na které Aneta ležela na posteli v krajkovém prádle, nohy mírně roztažené.

„Už se těším, až mě takhle uvidí…“

Martin ležel na posteli, díval se na strop a cítil, jak ho klícka drtí. Byl napjatý, vzrušený, zoufalý. A zároveň… zároveň ho to všechno vzrušovalo tak silně, že měl pocit, že se zblázní.

Každý den přicházely další zprávy. Někdy jen text, někdy fotky, někdy hlasovky, ve kterých Aneta šeptala, co bude dělat s Novákem. Martin trpěl. Trpěl bolestí z klece, žárlivostí, touhou. Ale zároveň ho to všechno vzrušovalo tak silně, že nemohl přestat myslet na Anetu.

A věděl, že tohle je teprve začátek.

2. část

Aneta stála před zrcadlem v ložnici a pomalu si zapínala knoflíky u červených šatů. Bylo to už podruhé, co šla k panu Novákovi sama. Poprvé to bylo před několika týdny — tehdy, když neměli na nájem, když na stole ležely nezaplacené složenky a upomínky. Martin se každým dnem hroutil víc a víc. Tehdy šla dolů do přízemí s těžkým srdcem, se strachem a s pocitem, že dělá něco, co by ještě před pár hodinami považovala za nemyslitelné.

Dnes už to bylo jiné.

Dnes cítila především volnost.

Nyní šla dolů do přízemí svobodněji. Ty schody už znala zpaměti. Dnes je ale scházela svižněji než obvykle. Cítila, jak se jí při každém kroku lehce třesou její velká prsa, jak se jí zrychluje dech. Měla na sobě elegantní červené šaty, které jí hezky obepínaly atletickou postavu. Pod šaty neměla vůbec nic — žádnou podprsenku, žádné kalhotky. Chtěla, aby to bylo přímočaré. Chtěla, aby pan Novák hned věděl, proč přišla.

Když došla k jeho dveřím, zastavila se na chvíli. Srdce jí bušilo, ale tentokrát to nebyl strach. Byla to směs vzrušení, očekávání a jakési divoké, téměř hrdé svobody. Šla za ním proto, že to chtěla. Ne proto, že musela. Ne proto, že je zoufalá.

Zaklepala.

Dveře se otevřely.

Pan Novák stál ve dveřích v košili a šedých kalhotách. Vypadal zachovale, upraveně a sebejistě. Když ji viděl, jeho úsměv se rozšířil — byl to úsměv muže, který je opravdu rád, že ji vidí.

„Aneto,“ řekl hlubokým, klidným hlasem. „Pojď dál. Jsem rád, že jsi přišla, sama.“

Vešla dovnitř. Byt voněl příjemně po dřevu a něčem teplém. Novák ji zavedl do obývacího pokoje a ukázal na gauč.

„Posaď se,“ řekl a sám si sedl vedle ní.

Chvíli ji pozoroval. Pak se lehce usmál.

„Tomáš mi řekl o té noci v hotelu,“ řekl tiše, ale s jasným zájmem. „Řekl mi všechno. Jak ses mu otevřela… i tam, kde jsi to ještě nikdy nikomu nedovolila. Jsem rád, že jsi to udělala. A jsem rád, že jsi přišla dneska sama.“

Aneta cítila, jak se jí lehce zardívají tváře — ne ze studu, ale z jakéhosi zvláštního, hrdého vzrušení. Přišla sem sama. Nikdo ji nenutil. Byla tady jen ona a její touha.

Pan Novák si ji přitáhl k sobě a začal ji pomalu líbat — nejdřív na rtech, pak na krku, pak jí stáhl ramínka šatů a políbil ji na rameno. Aneta se prohnula. Cítila, jak se jí tělo probouzí.

Po chvíli si Aneta před ním klekla, rozepnula mu kalhoty a vytáhla jeho už napůl ztopořený mohutný a obrovský penis. Vzala ho do úst — vášnivě, hluboko, tak jak to dělala ráda. Pan Novák zasténal a položil ruku na její hlavu.

„To je ono…“ zašeptal. „Přesně tak, Anetko.“

Pak se vyměnili. Novák si klekl mezi její nohy, vytáhl jí šaty nahoru a začal ji lízat — pomalu, důkladně, s jazykem, který znal její tělo už velmi dobře. Aneta se prohnula a tiše zasténala. Cítila, jak se jí uvolňuje celé tělo. Jak je tady jen ona a on.

Během toho vytáhla telefon a zavolala Martinovi.

„Haló…“ zašeptala, když se ozval.

„Pan Novák mě teď mě…“ řekla tiše, ale jasně. „Líže mě tak dobře… Cítím jeho jazyk…“ zašeptala vzrušeným hlasem.

Po chvíli ji pan Novák otočil a posadil na gauč. Aneta se opřela o opěradlo a roztáhla nohy. Pan Novák stál za ní a pomalu do ní vstoupil — zezadu, hluboko, pevně. Aneta zasténala. Cítila, jak ji plní. Jak ji roztahuje. Jak si ji bere.

Šukal ji dlouho — pomalu, pak rychleji, pak zase pomalu. Ruce měl na jejích bocích a tlačil ji k sobě při každém přírazu. Aneta cítila, jak se její tělo třese. Cítila, jak se blíží orgasmus — silný, hluboký, uvolňující.

Když ji pan Novák bral zezadu, zavolala znovu:

„Teď si mě bere zezadu…“ řekla, hlas měla chraplavý, přerušovaný přírazy. „Jeho obrovským a tlustým penisem… Cítím ho tak hluboko…“

Martin seděl v hotelovém pokoji ve Vídni, klec ho drtila a on poslouchal každý její slovo. Trpěl. Trpěl bolestí, žárlivostí, vzrušením. Ale zároveň ho to všechno vzrušovalo tak silně, že se třásl.

Když Aneta cítila, že se blíží vrchol, pan Novák ji otočil a posadil na gauč. Sám si klekl přímo před gauč, vzal ji za boky a znovu do ní vstoupil — tentokrát pomaleji, hlouběji, s důrazem. Aneta se opřela o opěradlo a dívala se mu do očí.

Pan Novák pokračoval, dokud se Aneta nezačala třást v silném, mokrém orgasmu. Celé tělo se jí třáslo a poševní svaly silně tiskly ten obrovský cizí předmět uvnitř ní.

Když se zklidnila zašeptal pan Novák: „Teď… Teď do tebe všechno pustím.“

Udělal se do ní, stříkal — hluboko, silně, dlouze. Aneta cítila, jak ji plní — horké, husté, teplé semeno. Cítila, jak jí teče mezi stehny. Cítila, jak je plná.

Pan Novák v ní ještě chvíli zůstal, pak ho pomalu vytáhl. Aneta zůstala sedět na gauči, nohy mírně roztáhnuté. Z její kundičky se okamžitě začalo vyvalovat husté bílé semeno — stékalo po pyscích, po hrázi a kapalo na gauč.

Byla to krásná scéna.

Aneta se usmála. Cítila se… uspokojeně. Volněji než kdy dřív. Byla tady jen ona a její touha — a pan Novák, který ji bral tak, jak chtěla, a tak to chtěla i ona.

Vytáhla telefon a natočila detailní video — jak jí semeno pomalu vytéká z kundičky, stéká po pyscích a kapá na gauč. Pak video poslala Martinovi.


3. část

Martin seděl na posteli v malém hotelovém pokoji na okraji Vídně. Bylo po desáté večer a venku pršelo. Klícka na něm byla studená, těsná a nemilosrdná. Bolest byla přítomná téměř pořád — tupá, pulzující, ale snesitelná. Co ho však trápilo nejvíc, bylo něco jiného.

Byl to čtvrtý den v Rakousku a Aneta mu psala téměř každý den. Někdy jen krátké zprávy, jindy fotky, videa nebo hlasovky. A Martin… Martin je všechny poslouchal. Musel. Nemohl si pomoct.

První zpráva přišla už třetí den ráno.

„Právě se holím pro něj…“

Večer přišla další zpráva:

„Dnes večer jdu k němu. Budeš na mě myslet, zatímco budeš v kleci?“

Martin se třásl. Ležel na posteli, ruce zaťaté v pěsti, a cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout. Bolest už byla nesnesitelná. Ale nemohl přestat přemýšlet o tom, co Aneta dělá.

Další den mu přišla hlasovka. Aneta šeptala přímo do telefonu, hlas měla chraplavý a vzrušený:

„Představ si, jak mě včera šukal… Byl tak tvrdý, Martine. Tak obrovský. Cítila jsem ho až v břiše. Krásně mě celou naplnil… Jeho tlustý, mohutný nástroj mě roztahoval tak, jak ty nikdy nedokážeš. A já… já jsem se třásla pod ním jako malá děvka.“

Martin zavřel oči. Klícka ho drtila tak silně, že se musel opřít o zeď. Byl zoufalý. Chtěl se dotknout, chtěl si ulevit, ale nemohl. Byl uvězněný. Bezmocný. A zároveň ho to vzrušovalo tak extrémně, že měl pocit, že se zblázní.

Další den přišlo video. Krátké, ale surové.

Na videu byla Aneta na kolenou před panem Novákem. Bradu měla lesklou od slin, oči zamlžené rozkoší. Pan Novák ji držel za vlasy a pomalu jí strkal svůj obrovský penis do úst. Aneta se dívala přímo do kamery a tiše zasténala.

Pod videem byl text:

„Vidíš, jak ho saji? Vidíš, jak se snažím ho vzít co nejdál? On miluje, když to dělám. A já to miluji taky. Ty jsi v kleci a nemůžeš nic dělat… jen se dívat a trpět.“

Martin přehrál video třikrát. Pokaždé ho to zasáhlo jako úder do břicha. Žárlivost ho pálila jako kyselina, ale vzrušení bylo tak silné, že se celý třásl. Penis v kleci pulzoval, tlačil se proti kovu, ale nemohl se uvolnit. Bolest byla téměř nesnesitelná. A přesto… přesto si video přehrával znovu a znovu.

Přišla další hlasovka. Aneta byla zjevně unavená, ale spokojená. Hlas měla tišší, ale stále plný provokace:

„Vzal si mě zezadu na gauči… Tak hluboko, Martine. Cítila jsem ho hluboko v sobě. Stříkal do mě dlouho… hodně. Jsem plná jeho semene. Teď ležím na gauči a cítím, jak ze mě pomalu vytéká. Představ si to… jak z mé roztažené kundičky teče bílé, husté semeno. Ty jsi v kleci a nemůžeš nic dělat. Nemůžeš mě vyčistit. Nemůžeš mě šukat. Můžeš jen poslouchat a trpět.“

Martin ležel na posteli, oči zavřené, ruce zaťaté. Klícka ho drtila tak silně, že měl slzy v očích. Byl zoufalý. Chtěl křičet. Chtěl se dotknout. Chtěl se ulevit. Ale nemohl. Byl uvězněný. Bezmocný. A zároveň ho to vzrušovalo tak extrémně, že se celý třásl.

Další den přišla fotka — Aneta ležela na posteli v krajkovém prádle, nohy mírně roztažené, kundička viditelně mokrá a opuchlá.

Text pod fotkou zněl:

„Už se těším, až tě zase uvidím…. Budeš mě chtít vyčistit, Martine? Budeš lízat všechno, co mi pan Novák napustí dovnitř?“

Martin seděl na posteli, díval se na fotku a cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout. Bolest byla ochromující. Ale vzrušení bylo ještě silnější. Představoval si, jak Aneta leží pod panem Novákem, jak ji bere, jak do ní stříká… a on je v Rakousku, zamčený, zoufalý, extrémně vzrušený.

A věděl, že tohle je teprve začátek.

Každý den přicházely další zprávy, další fotky, další hlasovky. Aneta ho dráždila, provokovala, popisovala mu všechno do detailu. Martin poslouchal, trpěl, vzrušoval se… a nemohl nic dělat.

Byl v kleci. Byl zoufalý. A byl extrémně vzrušený.

A to bylo přesně to, co Aneta chtěla. A v hloubi duše to chtěl i on.

[Baggio]

Ahoj, promiň, ale začíná to být dost jednotvárné. I přesto díky že píšeš.

[Inkvizitor]

Ahoj, promiň, ale začíná to být dost jednotvárné. I přesto díky že píšeš.

Já to chápu, ale tenhle díl, tam musel být, musela k němu jít sama a dodržet dohodu kterou mají.
Ono se tomu stereotypu u delších sérii někdy nedá vyhnout, pokud to chce člověk aspoň trochu udržet v mezích uvěřitelnosti.
Snad ti další díly, už tak jednotvárné nepřijdou. Teď už začínám pracovat na 14. dílu.
Díky za podporu a konstruktivní názor.