Nájem - Díl 6: Šéfova noc

[Inkvizitor]

Díl 6: Šéfova noc – 1. část

Bylo krátce po osmé večer, když Martin a Aneta seděli v ložnici na posteli. Martin měl na sobě už několik dní klícku a pomalu si na ni začínal zvykat — i když to pořád bolelo. Každý pohyb, každé posazení, každé vzrušení… všechno to bylo teď jiné. Bolestivé. A zároveň neuvěřitelně vzrušující.

Aneta seděla vedle něj v krátkém černém županu, který se jí lehce rozevíral přes prsa. Na krku měla tenký řetízek s klíčkem od jeho klícky — ten samý klíček, který tam visel už od prvního dne, kdy ji poprvé zamkla.

Aneta se na něj otočila a řekla tiše, ale pevně:

„Dneska to bude jinak. Dneska tě nepotřebuji u sebe. Dneska nepotřebuji… aby ses díval, jak si mě někdo jiný bere.“

Martin polkl. Srdce mu bušilo tak silně, že to cítil až v krku. Klícka se mu ještě víc zatáhla.

„Nebudeš u toho,“ pokračovala Aneta. „Nebudeš mě držet za ruku. Nebudeš mě líbat. Nebudeš mě čistit. Budeš sedět doma sám, zamčený v kleci, a budeš vědět, že někdo jiný si mě teď bere. Že někdo jiný do mě stříká. Že někdo jiný mě plní. A ty… ty budeš jen čekat. A trpět. A vzrušovat se.“

Martin se třásl. Slova ho zasáhla přímo do břicha — směs hanby, žárlivosti a vzrušení se mu rozlila po těle jako horká vlna. Cítil, jak se mu klícka ještě víc zatáhla. Bolelo to. Strašně bolelo. Ale nemohl přestat poslouchat.

Aneta se k němu přiblížila, vzala jeho tvář do dlaní a řekla tiše, ale pevně:

„Miluji tě. Takhle tě mám ráda. Protože tohle zvládáš pro nás. Protože víš, že to děláme spolu.“

Martin se k ní jen přitiskl a zavřel oči. Cítil klícku na těle — kovovou, těsnou, krutou. A zároveň cítil lásku Anety, která ho milovala z hloubi duše. Bylo to zvláštní, téměř neskutečné spojení ponížení a něhy.

O deset minut později už seděli v autě, které jim půjčil pan Novák a Martin řídil, Aneta seděla vedle něj v elegantních černých šatech, které jí hezky obepínaly postavu. Na krku měla tenký řetízek s klíčkem od jeho klícky. Martin se na něj občas pokradmo podíval a cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout — marně.

Cesta probíhala v tichu. Nikdo z nich nepromluvil. Vzduch v autě byl těžký napětím, které se dalo téměř krájet. Martin cítil, jak se mu zrychluje tep.

Když zaparkovali před hotelem, Martin pomohl Anetě z auta a vzal ji za ruku. Vstoupili do haly. Vzduch byl klimatizovaný, voněl po drahých parfémech a květinách. Aneta šla vedle něj s klidným, sebejistým výrazem. Martin cítil, jak se mu třese ruka, kterou ji držel.

Zastavili se v hale. Aneta se otočila k Martinovi a řekla tiše:

„Počkej tady. On si pro mě přijde.“

Martin přikývl. Stál uprostřed haly, ruce v kapsách, a díval se na Anetu. Klícka se mu při stání lehce pohupovala a on cítil, jak se mu zrychluje tep.

Po chvíli se z výtahu vynořil šéf.

Byl oblečený v elegantním tmavém obleku, bílé košili s úzkou kravatou. Vypadal sebejistě, elegantně a trochu dravě. Když je uviděl, jeho úsměv se rozšířil.

Přistoupil k nim pomalu. Nejdřív se podíval na Anetu — dlouze, s viditelným zájmem. Pak se otočil k Martinovi a podal mu ruku.

„Martine,“ řekl klidně a s úsměvem. „Děkuji, že jsi mi ji přivezl. Opravdu si vážím toho, že mi „půjčuješ“ manželku.“

Martin stiskl jeho ruku. Cítil, jak se mu třese.

„Buďte k ní hodný,“ řekl tiše.

Šéf se usmál.

„Budu. A ty… buď hodný sám k sobě.“

Martin se otočil k Anetě. Chvíli se na ni díval — dlouze, něžně, s láskou i bolestí. Pak ji políbil na čelo — pomalu, něžně, jako by se loučil. Aneta mu stiskla ruku.

„Uvidíme se zítra,“ zašeptala.

Martin přikývl. Otočil se a odešel. Neohlédl se. Když prošel halou, cítil, jak se mu klícka ještě víc utáhla. Bolelo to. Ale zároveň ho to vzrušovalo tak silně, že měl husí kůži po celém těle.

Když vyšel ven na parkoviště, zastavil se u auta a chvíli jen stál. Díval se na hotel, na světla v oknech, na pokoj, kde teď Aneta byla se šéfem. Představoval si, co se tam teď děje. Představoval si Anetu, jak se svléká, jak ji šéf bere, jak do ní stříká…

Klícka ho drtila tak silně, že se musel opřít o auto.

Bolelo to.

Ale zároveň ho to vzrušovalo tak silně, že měl pocit, že se zblázní.

[Inkvizitor]

2. část

Následující den ráno Martin přijel do hotelu přesně v deset. Zaparkoval na stejném místě jako včera, vystoupil z auta a chvíli stál před vchodem. Cítil, jak se mu klícka lehce pohupuje při každém kroku. Bolelo to — tupá, pulzující bolest, která ho už několik dní neopouštěla. Ale zároveň ho to vzrušovalo. Věděl, že Aneta je uvnitř. Věděl, že ji teď uvidí. A věděl, že mu bude všechno vyprávět.

Vešel do haly a zastavil se. Po chvíli se z výtahu vynořila Aneta.

Stála ve dveřích výtahu v těch samých černých šatech jako včera, ale vypadala úplně jinak. Vlasy měla rozcuchané, oči lehce podlité, rty nateklé. Na krku měla viditelnou stopu cucfleku. Vypadala… zničeně. Ale zároveň spokojeně. Téměř šťastně.

Martin k ní přistoupil, políbil ji na tvář a řekl tiše:

„Pojďme domů.“

Aneta přikývla. Vzala ho za ruku a nechala se odvést k autu.

Cesta domů probíhala v tichu. Aneta seděla vedle něj, ruce v klíně, a dívala se před sebe. Nikdo z nich nepromluvil. Vzduch v autě byl těžký — plný nevyřčených slov, napětí a očekávání. Martin ji občas kradmo pozoroval. Viděl, jak je unavená. Viděl, jak se jí lehce třese ruka. A věděl, že je plná — cítil to z ní.

Když vešli do bytu, Aneta si sundala boty a otočila se k Martinovi.

„Pojď do ložnice,“ řekla tiše. „Chci ti všechno vyprávět.“

Martin přikývl a následoval ji.

Usadili se na posteli. Aneta si vzala polštář do klína a začala mluvit — pomalu, tiše, ale velmi detailně.

„Nejdřív mě vzal na večeři,“ začala. „Do hotelové restaurace v přízemí. Bylo tam tlumené světlo, svíčky na stolech, klavír v rohu. Šéf si sedl naproti mně a hned objednal víno. Dobré víno. Červené, plné, s výraznou chutí. Naléval mi ho pořád dokola. Pořád dokola. Neptal se, jestli chci, prostě naléval. A já… já jsem pila. Ne proto, že bych musela. Ale protože jsem chtěla. Chtěla jsem se uvolnit. Chtěla jsem zapomenout na to, že ty sedíš doma sám. Chtěla jsem být… někde jinde.“

Aneta se na chvíli odmlčela. Pak pokračovala tišeji:

„Po druhé sklenici jsem už cítila, jak se mi točí hlava. Lehce, příjemně. Po třetí jsem se smála víc než obvykle. Smála jsem se jeho vtipům, i když nebyly tak vtipné. Smála jsem se tomu, jak se na mě dívá. Jak mě svléká očima. Po čtvrté sklenici jsem už byla celkem opilá. Cítila jsem, jak se mi uvolnily všechny zábrany. Jak se mi uvolnilo tělo. Jak se mi uvolnila mysl. Už jsem se nebála. Už jsem se nestyděla. Chtěla jsem, aby si mě vzal. Chtěla jsem, aby mě šukal. Chtěla jsem být… jeho. Aspoň na tu jednu noc.“

Martin seděl vedle ní a poslouchal. Klícka ho drtila. Bolest byla přítomná — tupá, pulzující, ale snesitelná. Vzrušení bylo silnější.

„Dotýkala jsem se ho přes stůl,“ pokračovala Aneta. „Položila jsem ruku na jeho ruku a nechala ji tam. Cítila jsem, jak je teplý. Jak je silný. Jak se mu při mém doteku napínají svaly. A on se na mě díval tak… hladově. Jako by už teď věděl, co se bude dít. Jako by už teď věděl, jak mě bude brát.“

Martin polkl. Cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout. Bolelo to. Strašně bolelo. Ale nemohl přestat poslouchat.

„Pak jsme šli na pokoj,“ řekla Aneta. „Hned jak jsme vešli dovnitř, mě přitáhl k sobě a políbil mě. Byl to jiný polibek než tvůj… drsnější, ale zároveň něžný. Sundal mi šaty a já mu sundala sako a košili. A pak… pak jsem ho poprvé viděla. Má menší péro než pan Novák — asi tak 17 cm — ale o dost větší než tvůj malý ptáček. A měl ho pěkně tlustého. Ale hlavně… má neskutečnou potenci. Udělal se do mě hned napoprvé, rychle, tvrdě. A za chvíli… za chvíli už mu zase stál. A pak zase. A zase. Celkem mě za tu noc vystříkal čtyřikrát… a pak ještě dvakrát ráno. Šestkrát, Martine. Šestkrát se do mě udělal. Spali jsme asi jen dvě hodiny, protože celou noc jsme prošukali.“

Aneta se na chvíli odmlčela. Pak řekla tišeji:

„Byla jsem úplně plná. Cítila jsem se vláčná. Rozmrdaná. Jako by mě někdo beze zbytku použil. Cítila jsem ho v sobě pořád — i když už ho dávno vytáhl. Cítila jsem, jak mi teče mezi stehny. Jak mi stéká po vnitřní straně stehen. A bylo mi to… příjemné. Bylo to až moc dobré. Cítila jsem se… ženská. Plná. Použitá. A šťastná. Teď mám všechno opuchlé a bolavé. Cítím to při každém kroku. Cítím, jak jsem byla použitá. A je mi to… divně příjemné.“

Martin cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout. Bolest byla ostrá, téměř neúnosná. Ale vzrušení bylo ještě silnější. Klícka ho drtila tak silně, že se musel opřít o postel.

Aneta se na chvíli odmlčela, jako by sbírala odvahu. Pak řekla tiše, ale jasně:

„A pak… pak se stalo něco, co jsem nikdy nikomu nedovolila. Ani tobě.“

Martin ztuhl. Díval se na ni.

„Dovolila jsem mu… anální sex. Poprvé v životě.“

Její hlas byl tichý, téměř šeptem, ale každé slovo bylo jasné.

„Nikdy jsem to nedovolila nikomu. Ani tobě, Martine. Nikdy jsem si to nedokázala představit. Vždycky mi to připadalo… příliš intimní, příliš zranitelné. Ale tuto noc… tu noc jsem byla tak opilá a uvolněná, že jsem to chtěla zkusit. Poprvé v životě jsem mu řekla – ano.“

Aneta se podívala na Martina. V očích měla směs studu, vzpomínek a jakési zvláštní něhy.

„Byl tak něžný. Nejdřív mě jen roztahoval prsty — pomalu, dlouho, s olejíčkem. Cítila jsem, jak se moje tělo uvolňuje, jak se otevírá. Bylo to divné… ale ne nepříjemné. Pak mě otočil na bok a začal si mě pomalu brát. Cítila jsem ho — tlustého, horkého — jak vstupuje tam, kam jsem nikdy nikoho nepustila. Bylo to… překvapivé. Nečekala jsem, že to bude takové. Nečekala jsem, že to bude příjemné. Ale bylo. Bylo to intimní jiným způsobem. Jako by si mě bral úplně celou. Jako by mě měl celou.“

Martin seděl vedle ní a poslouchal. Klícka ho drtila tak silně, že se musel opřít o postel. Bolest byla ostrá, ale vzrušení bylo ještě silnější.

Aneta pokračovala tišeji:

„Šukal mě pomalu, opatrně. Pořád se ptal, jestli to nebolí. Jestli je to příjemné. A já… já jsem mu říkala, že ano. Protože to bylo krásné. Bylo to poprvé v životě a já jsem to chtěla. Chtěla jsem to zkusit. Chtěla jsem být… úplně jeho. Aspoň na tu chvíli.“

Zavřela oči, jako by si to připomínala.

Martin cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout. Ten tlak byl k nevydržení. Ale nemohl přestat poslouchat.

Aneta otevřela oči a podívala se na něj.

„Nikdy jsem ti to nedovolila, Martine. Nikdy. A tu noc jsem to dovolila jemu. Tvému šéfovi. Poprvé v životě.“

Aneta se na chvíli odmlčela. Pak řekla tiše, ale jasně:

„A pak… pak mi šéf řekl, že mu pan Novák doporučil něco speciálního.“

Martin zvedl hlavu a podíval se na ni.

„Vytáhl z tašky menstruační kalíšek a řekl, že ho mám použít, abych v sobě všechno udržela. Abych to mohla odnést tobě domů. Aby ses mohl podívat…a ochutnat… jak moc mě tu noc použil.“

Martin cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout. Bolest byla ostrá, ale vzrušení bylo ještě silnější.

Aneta se lehce usmála — trochu provokativně, trochu něžně — a řekla:

„Tak pojď. Vytáhni ho.“

Martin se pomalu přesunul mezi její nohy. Aneta si lehla na záda, roztáhla stehna a dívala se na něj. Martin jí jemně rozhrnul pysky. Kalíšek byl vidět — tmavě růžový, plný, těžký. Vytáhl ho pomalu, opatrně.

Jakmile kalíšek opustil její tělo, z Anetiny kundičky se okamžitě vyvalilo obrovské množství hustého, bílého semene. Vyteklo to všechno najednou — šestkrát vystříkaná. Teklo to po jejích pyscích, stékalo po vnitřní straně stehen a kapalo na prostěradlo. Bylo toho opravdu hodně — husté, bílé, lepkavé, smíchané s jejími šťávami. Její kundička byla opuchlá, načervenalá, „rozmrdaná“ — pysky byly nateklé, otvor stále mírně otevřený, jako by ještě pořád cítila, jak ji plní.

Martin se na chvíli zastavil. Díval se na to, co vytéká z jeho ženy. Cítil, jak se mu v kleci penis zoufale snaží zvednout. Utrpení bylo k nevydržení. Ale vzrušení bylo ještě silnější.

Pak se sklonil a začal ji lízat.

Jazykem pronikl hluboko dovnitř, nasával husté semeno šéfa, polykal ho. Lízal ji dlouze, důkladně, pomalu — nasával pysky, pronikal jazykem co nejhlouběji, vytahoval ven další a další porce. Aneta se pod ním třásla. Její stehna se lehce roztáhla ještě víc, jako by ho chtěla přitáhnout blíž. Martin lízal dál — dlouze, důkladně, s láskou i zoufalstvím — až do poslední kapky, až do posledního záškubu.

Martin seděl na gauči, stále zamčený v kleci. Cítil, jak se mu v ní penis zoufale snaží zvednout — marně. Bolest byla tupá, pulzující, neustálá. V hlavě se mu mísila žárlivost, ponížení, vzrušení a láska. Žárlivost, protože jiný muž měl jeho ženu celou noc. Ponížení, protože musel poslouchat každý detail. Vzrušení, protože to všechno ho vzrušovalo tak silně, že to bolelo ještě víc. A láska — hluboká, neotřesitelná láska k Anetě, která to všechno snášel pro ně.

[Inkvizitor]

3. část

Po vyprávění zavládlo ticho. Aneta se posadila blíž k němu, vzala jeho tvář do dlaní a řekla tiše, ale pevně:

„Miluji tě. Miluji tě ještě víc než předtím. Protože tohle všechno zvládáš. Protože víš, že to děláme spolu. Protože víš, že tě miluji i když jsem plná jiného muže. I když jsem mu poprvé v životě dovolila něco, co jsem ti nikdy nedovolila. Miluji tě za to, že to snášíš. Za to, že mě miluješ takhle. Za to, že jsi ochoten tohle všechno prožívat pro nás.“

Martin se díval na ni. Oči měl plné slz — ne smutku, ale přetékajících emocí. Byl zničený. Zničený žárlivostí, ponížením, bolestí z klece. Ale zároveň byl spokojený. Spokojený, že to zvládl. Spokojený, že to dělá pro ni. Že ona to dělá pro ně, pro něj. A vzrušený — tak vzrušený, že to bolelo ještě víc.

Aneta se k němu přiblížila, vzala klíček, který měla na řetízku kolem krku, a pomalu odemkla klícku. Martinovi se při tom zatajil dech. Když klícka spadla, jeho penis se okamžitě začal zvedat — tvrdý, pulzující, bolestivě citlivý po dlouhém uvěznění.

Aneta se položila na záda, roztáhla nohy a řekla tiše:

„Pojď. Šukej mě. Šukej mě svým malým ptáčkem v mé použité kundě.“

Martin se pomalu přesunul mezi její nohy. Její kundička byla opuchlá, načervenalá, stále mokrá a lepkavá od semene šéfa. Vstoupil do ní pomalu. Byla volná, teplá, rozervaná — cítil, jak ji málo vyplňuje. Byl v ní, ale cítil, že tam už byl někdo větší. A to ho vzrušovalo tak silně, že se třásl.

Začal se pohybovat — pomalu, hluboko, zoufale. Aneta ležela pod ním, dívala se mu do očí a říkala tiše:

„Cítíš, jak jsem volná? Cítíš, jak jsem použitá? Cítíš, jak málo mě teď vyplňuješ? To je dobře. To je přesně to, co potřebuji. Potřebuji, abys to cítil. Potřebuji, abys věděl, jak jsi malý. Jak jsi zbytečný pro to, co dělám s jinými.“

Martin se třásl. Pohyboval se rychleji, zoufaleji. Když Aneta viděla, že to na něj přichází, tak řekla: „Ne, dovnitř, tam nesmíš, vyndej si ho!“

Martin ho vytáhl ven a začal se honit rukou — rychle, zoufale, s bolestí i úlevou.

Za chvíli zasténal a vystříkal na podlahu — husté, bílé proudy, které dopadly na vinylovou podlahu.

Aneta se na něj podívala a řekla klidně, ale pevně:

„Ukliď to.“

Martin se nadechl a natáhl se pro ubrousky.

Aneta ho zastavila.

„Jazykem.“

Martin ztuhl. Podíval se na ni. V očích měl šok, ponížení a vzrušení. Pak se pomalu sklonil, přitiskl ústa k podlaze a začal lízat své vlastní semeno — pomalu, důkladně, s láskou i zoufalstvím.

Aneta ležela na gauči a dívala se na něj. V očích měla lásku, dominanci a hluboké uspokojení.

„Miluji tě,“ zašeptala. „Miluji tě takhle. Miluji tě, když to všechno snášíš. Miluji tě, když jsi můj.“

Dva dny po oné noci přišel Martinovi e-mail — byl přijat. Práce byla jeho. S prací však přišla i další realita: musel odjet na zaškolení do Rakouska na dva týdny v kuse. Potom bude následovat půl roku, kdy se bude domů vracet jen na víkendy. Žádný normální život. Žádná každodenní přítomnost.

[Mispulin]

Není 72 pohlaví jak nám tvrdí blbci z LBGTQ, jsou jen 3: Muži, ženy a klíckaři, což jsou takoví skoro bezpohlavní tvorové k pláči...