Nájem - Díl 1: Záloha

[Inkvizitor]

Díl 1: Záloha – 1. část

Bylo to už třetí týden, co se jim svět začal hroutit.

Menší panelákový byt ve třetím patře na periferii okresního města byl vždycky spíš útulný než luxusní, ale teď působil jako vězení. Na kuchyňském stole ležely rozházené papíry – výpovědi z práce, poslední výplatní pásky, neuhrazené složenky a dvě upomínky za nájem. Dva měsíce. Peníze, které prostě neměli.

Aneta byla 26letá žena, typ mladé dívky, jež si tělo udržuje cvičením. Měřila 172 cm, měla atletickou, ale stále výrazně ženskou postavu s plochým bříškem, úzkým pasem a pevnými, svalnatými stehny. Dlouhé, rovné plavé vlasy s jemnými melíry jí spadaly přes ramena a často jí rámovaly obličej. Měla vysoké lícní kosti, světle modré oči s dlouhými řasami a plné rty, které vypadaly, jako by byly stvořené pro polibky. Její prsa, větší čtyřky, pevná, s velkými, tmavě růžovými bradavkami, které okamžitě ztvrdly při sebemenším dotyku. Zadek měla výrazně kulatý, pevný a sportovně tvarovaný, který se hezky kýval při každém kroku. Mezi nohama měla úzkou, hladce vyholenou štěrbinu s malými, symetrickými pysky, které se při vzrušení výrazně rozevíraly a odhalovaly velmi růžovou, šťavnatou vnitřní část. Klitoris měla poměrně velký a citlivý – stačil jen lehký tlak a okamžitě se z něj stal malý tvrdý knoflík.

Aneta stála u okna a dívala se ven na šedivý podzimní déšť. Měla na sobě jen volné tričko a legíny – oblečení, ve kterém se cítila neviditelná. Poslední dobu se cítila neviditelná často. Pracovala jako baristka v kavárně, kterou kvůli úsporám zavřeli přes noc.

Martin (28) seděl na gauči s hlavou v dlaních. Měl tmavé kruhy pod očima, vousy mu rostly už čtvrtý den a tričko mu viselo na ramenou, jako by za poslední týden zhubl. Každý večer se vracel z pohovorů vyčerpaný, s prázdnýma rukama a stále větším pocitem selhání. Aneta ho slyšela, jak v noci nespí – jak vstává, chodí po bytě, otevírá ledničku, i když v ní nebylo nic k jídlu. Viděla, jak se mu třesou ruce, když psal e-maily na další inzeráty. Byl to její Martin – ten, který ji vždycky chránil, který jí sliboval, že se o ni postará. A teď se hroutil přímo před jejíma očima.

„Už to nevydržím,“ zašeptal najednou do ticha. Hlas měl ochraptělý. „Jestli nás vystěhují… kam půjdeme? K mým rodičům? Do toho bytu, kde bychom spali na gauči v obýváku? Já… já to nezvládnu, Aneto.“

Aneta se k němu otočila. Chtěla ho obejmout, ale věděla, že by to teď nepomohlo. Viděla v jeho očích ten strašný, dusivý strach – strach z toho, že selhal jako manžel, jako muž, jako ten, kdo má zajistit střechu nad hlavou.

V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Tři krátká, tvrdá zaklepání.

Oba sebou trhli.

Martin vstal pomalu, jako by šel na popravu. Aneta zůstala stát u okna, ruce zkřížené na prsou. Martin otevřel.

Ve dveřích stál pan Novák.

Byl to šedesátpětiletý muž, ale pořád vypadal impozantně. Vysoký, široký v ramenou, s hustými šedivými vlasy a pečlivě zastřiženým vousem. Měl na sobě tmavou košili a kalhoty, které mu seděly jako u člověka, který si na vzhled stále dává záležet. V ruce držel složku s papíry. Jeho oči – šedé, klidné, ale neúprosné – přejely nejprve po Martinovi a pak se zastavily na Anetě. Na zlomek vteřiny se v nich mihlo něco, co Aneta nedokázala pojmenovat. Něco zralého, zkušeného a nebezpečného.

„Dobrý večer,“ řekl pan Novák hlubokým, klidným hlasem. „Můžu dál?“

Martin ustoupil. Domácí vešel dovnitř, rozhlédl se po neuklizeném bytě a položil složku na stůl.

„Vím, že to není příjemné,“ začal bez zbytečných okolků. „Ale nájem je po splatnosti už dva měsíce. Buď mi do pátku všechno zaplatíte, nebo…“

Martin ho přerušil. Hlas se mu třásl. „Pane Nováku, prosím. Víte, že jsme přišli o práci. Oba. Snažíme se. Já mám pohovory každý den. Aneta taky shání. Jen… dejte nám ještě dva týdny. Prosím.“

Pan Novák si pomalu sundal brýle a otřel si je o košili. Díval se přitom na Anetu. Na její štíhlou atletickou postavu, na to, jak se jí tričko napínalo přes plná prsa, na dlouhé nohy v legínách a na ten pevný, kulatý zadek, který se zřetelně rýsoval.

„Chápu vaši situaci,“ řekl tiše. „Ale já taky mám své povinnosti. Hypotéka, opravy, energie, daně… Nemůžu to nechat jen tak.“

Ticho bylo těžké. Aneta cítila, jak jí buší srdce. Pan Novák se znovu podíval na ni – tentokrát déle. Pak se lehce usmál. Ne drze. Spíš jako člověk, který už viděl mnoho podobných situací.

„Existuje ale… jiná možnost,“ pokračoval klidně. „Něco, čemu bychom mohli říkat záloha. Za odklad nájmu. Za ten jeden měsíc, který vám odpustím, a za další čas navíc, které bych vám dal na shánění peněz a práce.“

Martin ztuhl. „Co tím myslíte?“

Pan Novák se podíval přímo na Anetu. Jeho pohled byl otevřený, ale ne vulgární. Prostě věcný.

„Vaše žena je velmi atraktivní mladá žena,“ řekl tiše. „A já jsem starý muž, který už dlouho nezažil… něco hezkého. Kdybychom si to vyřešili mezi sebou, po lidsku, bez zbytečného dramatu… mohli bychom si pomoct navzájem. Jednorázově. Nebo i víckrát, podle toho, jak byste si přáli.“

Aneta zbledla. Cítila, jak se jí zvedá žaludek.

Martinovi se sevřely pěsti. „To je… to je nechutný návrh. Vypadněte. Hned.“

Pan Novák zvedl ruce v uklidňujícím gestu. „Nechci vás urazit ani nutit. Jen jsem nabídl alternativu. Pokud nechcete, tak do pátku čekám peníze, nebo klíče od bytu. Rozhodnutí je na vás.“

Otočil se, pomalu došel ke dveřím, a ještě jednou se podíval na Anetu. Tentokrát v jeho očích nebyla jen nabídka. Byla v nich jistota. Věděl, co vidí. Věděl, jak zoufalý Martin je. A věděl, jak krásná a svůdná je Aneta.

Když za ním zaklaply dveře, v bytě zůstalo ticho jako po výbuchu.

Martin stál uprostřed místnosti, ramena se mu třásla. Aneta viděla, jak se mu v očích lesknou slzy vzteku a bezmoci. Viděla, jak se hroutí – ten muž, který ji vždycky chránil, teď vypadal, jako by ho někdo roztrhal na kusy.

A v tu chvíli v ní něco prasklo.

Ne strach. Ne hněv.

Ale hluboká, dusivá láska a touha ochránit ho.

Poprvé v životě pochopila, že by pro něj byla ochotná udělat cokoli.

I to.

[Inkvizitor]

2. část

Když za panem Novákem zaklaply dveře, v bytě zůstalo ticho jako po výbuchu.

Martin stál uprostřed místnosti, ramena se mu třásla. Aneta viděla, jak se mu v očích lesknou slzy vzteku a bezmoci. Viděla, jak se hroutí – ten muž, který ji vždycky chránil, teď vypadal, jako by ho někdo roztrhal na kusy.

Aneta k němu přistoupila a objala ho. Martin ji sevřel tak silně, až to zabolelo. „Nikdy,“ šeptal jí do vlasů. „Nikdy to nedovolím. Radši půjdeme na ulici.“

Ale Aneta věděla, že to není pravda. Viděla, jak se celý třese. Věděla, že ten strach ho ničí.

Tu noc téměř nespali. Martin ležel na zádech a zíral do stropu. Aneta ležela vedle něj a přemýšlela. V hlavě jí pořád zněla slova pana Nováka. Viděla Martinův zlomený výraz, slyšela, jak se mu třese hlas. Cítila, jak se jí v hrudi svírá něco těžkého a dusivého.

Ráno vstal Martin brzo. Měl další pohovor v centru města a řekl, že se vrátí nejdříve odpoledne. Políbil ji na čelo, snažil se usmát, ale oči měl unavené. „Snažím se, lásko. Vydrž ještě chvíli,“ zašeptal a odešel.

Když za ním zaklaply dveře, Aneta zůstala stát uprostřed kuchyně. Dlouho jen zírala na složenky a upomínky na stole. Pak se rozhodla.

„Udělám to pro nás,“ řekla si tiše, skoro jako by se to snažila přesvědčit. „Jen jednou. Abychom získali čas.“

Šla do koupelny, osprchovala se, pečlivě se oholila mezi nohama a oblékla si jednoduché světle modré šaty, které jí hezky obepínaly atletickou postavu. Pod šaty měla jen bílé kalhotky. Dlouhé plavé vlasy si nechala rozpuštěné. Podívala se do zrcadla – vypadala krásně, ale v očích měla strach smíchaný s odhodláním.

Sešla po schodech do přízemí a zastavila se před dveřmi bytu pana Nováka. Srdce jí bušilo tak silně, že to cítila. Zvedla ruku, ale hned ji zase spustila. Stála tam několik dlouhých sekund, ruce se jí třásly.

„Co to dělám…“ zašeptala si pro sebe.

Znovu zvedla ruku a konečně zaklepala. Dveře se otevřely téměř okamžitě.

Pan Novák stál ve dveřích v čisté bílé košili a tmavých kalhotách. Vypadal zachovale a upraveně – šedivé vlasy pečlivě učesané, vousy přesně zastřižené. Z jeho postoje a klidného, pevného pohledu vyzařovala přirozená dominance staršího muže, který ví, co chce, a je zvyklý to dostat.

„Aneto,“ řekl hlubokým hlasem. „Pojď dál.“

Vešla dovnitř. Byt byl čistý, staromódně zařízený. Pan Novák ji zavedl do obývacího pokoje a ukázal jí na gauč.

„Posaď se,“ řekl klidně.

Aneta si sedla, ale hned se zase zvedla. Začala přecházet po místnosti.

„Já… já nevím, jestli to dokážu,“ řekla najednou třesoucím se hlasem. „Přišla jsem, protože… protože Martin je úplně zničený. Ale teď, když jsem tady…“ Hlas se jí zlomil. „Tohle není správné. Já nejsem taková.“

Pan Novák stál opřený o stěnu a pozoroval ji. Neřekl nic, jen čekal.

Aneta se zastavila u okna, otočila se k němu zády a pevně se chytila parapetu. „Můžu odejít? Ještě teď?“

„Můžeš,“ odpověděl tiše, ale pevně. „Nikdo tě nenutí. Dveře nejsou zamčené.“

Aneta stála dlouho. Pak se pomalu otočila. Oči měla vlhké.

„Ale když odejdu… zítra budeme bez bytu,“ zašeptala.

Pan Novák přistoupil blíž. Stál jen krok od ní.

„Rozhodnutí je na tobě, Aneto. Ale jestli zůstaneš, tak já vám odpustím jeden měsíc nájmu a dám vám dva týdny času, aby Martin něco sehnal.“

Aneta se kousla do rtu. Pak tiše přikývla.

„Tak pojď,“ řekl pan Novák a vzal ji za ruku.

Zavedl ji do ložnice. Na velké posteli ležel čistý ručník. Aneta stála uprostřed místnosti a znovu zaváhala. Ruce měla zkřížené na prsou.

„Svlékni se,“ řekl pan Novák klidně, ale s jasnou autoritou.

Aneta se chvíli třásla, pak si pomalu přetáhla šaty přes hlavu. Zůstala stát jen v bílých kalhotkách. Pan Novák si ji prohlížel – její vysokou postavu, pevné čtyřky s velkými tmavě růžovými bradavkami, ploché břicho, dlouhé nohy a kulatý pevný zadek.

„Jsi opravdu krásná,“ řekl upřímně a začal si rozepínat kalhoty.

Když je stáhl dolů spolu s trenýrkami, Aneta nechtěně zalapala po dechu a ustoupila o krok.

Jeho penis byl poloztopořený, ale už teď vypadal obrovsky. Tlustý, masitý, s výraznými žilkami. A když se úplně vztyčil, tak Aneta cítila, jak se jí zrychluje dech. Byl minimálně dvacet centimetrů dlouhý a výrazně tlustší než Martinův. Martin ho měl čtrnáct a půl centimetru a byl poměrně tenký. Tohle bylo něco úplně jiného – těžký, mohutný, zralý mužský úd, který vypadal, jako by ji měl roztrhnout.

„Bože…“ vydechla tiše, oči přilepené na jeho rozkroku.

Pan Novák přistoupil, jemně ji položil na postel a sundal jí kalhotky. Roztáhl jí nohy. Aneta se instinktivně snažila je stáhnout, ale on je pevně držel.

Nejdřív se sklonil a přitiskl jazyk na její štěrbinu. Líbal ji, olizoval, pomalu a důkladně. Aneta sebou cukla, ale po chvíli se její dech zrychlil. Pak do ní vsunul dva prsty a začal jimi pomalu pohybovat, zatímco jazykem dráždil klitoris. Dělal to krátce, účelně – jen aby ji dostatečně zvlhčil. Když cítil, že je už dost mokrá, zvedl hlavu.

„Teď,“ řekl klidně.

Položil se na ni. Špička jeho tlustého penisu se dotkla její úzké štěrbiny. Aneta se napjala.

„Pomalu… prosím…“ zašeptala.

Pan Novák začal tlačit. Už při prvních centimetrech Aneta zaúpěla bolestí. Byl příliš velký. Cítila, jak se její stěny napínají na maximum, jak jí roztahuje způsobem, na jaký nebyla vůbec připravená.

„Au… bolí to… je příliš velký,“ zasténala a chytila ho za ramena.

„Dýchej,“ řekl klidně a dominantně. „Uvolni se. Tělo si zvykne.“

Postupoval pomalu, centimetr po centimetru, ale nemilosrdně. Aneta měla slzy v očích, kousala se do rtu. Bolest byla ostrá, pálivá, ale pan Novák byl trpělivý a neúprosný. Když byl konečně celý uvnitř, Aneta cítila, že je plná až k prasknutí. Nikdy předtím nic takového necítila.

Pan Novák začal pomalu pohybovat boky. Nejdřív velmi opatrně. Bolest postupně začala ustupovat a mísit se s podivným, hlubokým tlakem. Každý jeho pomalý příraz sahal mnohem hlouběji, než kdy Martin dokázal. Třel se o místa, o kterých Aneta ani nevěděla, že je má.

Její dech se zrychloval. Zasténala – tentokrát už nejen bolestí.

„To je… moc hluboko…“

Pan Novák zrychlil. Jeho pohyby byly stále kontrolované, ale silnější. Aneta začala cítit, jak se v ní něco stupňuje. Něco obrovského. Její tělo se začalo třást, nohy se jí samy roztahovaly ještě víc. Pan Novák ji držel pevně za boky a najednou změnil úhel.

Aneta vykřikla.

Orgasmus ji zasáhl jako vlna tsunami. Byl neskutečně silný, mohutný, pohlcující. Tělo se jí křečovitě stahovalo kolem jeho mohutného údu, svaly se jí třásly, oči měla zavřené a ústa dokořán. Křičela tak, jak nikdy předtím nekřičela.

Pan Novák vydržel ještě několik minut – jeho výdrž byla neuvěřitelná. Pak zabořil penis až po kořen a zasténal hlubokým, mužským hlasem. Aneta cítila, jak v ní jeho penis pulzuje – horké, silné proudy spermatu ji zaplavovaly uvnitř. Stříkal do ní dlouho, hojně, plnil ji svým semenem až do hloubky, kam Martin nikdy nedosáhl.

Když skončil, zůstal v ní ještě chvíli, pak ho pomalu vytáhl. Aneta ležela vyčerpaná, nohy se jí třásly, mezi stehny cítila teplo a vlhkost, jak z ní pomalu vytéká jeho husté semeno.

Pan Novák ji jemně pohladil po tváři.

„Dobře jsi to zvládla. Máte jeden měsíc nájmu odpuštěný a dva týdny času, aby Martin něco sehnal.“

Aneta jen tiše přikývla. Nedokázala promluvit.

Právě udělala něco, co by ještě před pár hodinami považovala za nemyslitelné.

A co bylo nejhorší – její tělo to chtělo znovu.

[Inkvizitor]

3. část
Aneta vyšla z bytu pana Nováka a zavřela za sebou dveře tiše, skoro neslyšně. Chvíli stála na chodbě, opřená zády o zeď, a snažila se uklidnit dech. Srdce jí bušilo tak silně, že ho cítila až v krku. Mezi nohama měla stále teplo a vlhkost – husté, teplé semeno pana Nováka pomalu vytékalo z jejího těla a promočilo jí kalhotky. Každý krok jí připomínal, co se právě stalo. Byla tam bolest – tupá, hluboká, pálivá bolest, která se teď mísila s podivným, sladkým tepáním. Její tělo bylo stále citlivé, nohy se jí lehce třásly, stehna měla vlhká a lepkavá.

Šla po schodech nahoru pomalu, schod za schodem. Každý krok byl jako přiznání. „Udělala jsem to,“ opakovala si v hlavě znovu a znovu. „Udělala jsem to pro Martina. Pro nás. Jen jednou. Abychom získali čas.“ Ale hned vedle té myšlenky se drala druhá, temnější a nebezpečnější: „A bylo to… jiné. Silnější. Nikdy jsem nic takového necítila.“ Ten orgasmus ji pořád pronásledoval – ten spalující, pohlcující výbuch, který ji málem připravil o vědomí. S Martinem nic takového nikdy nezažila. A to ji děsilo nejvíc.

Vina ji zalila jako studená sprcha. Byla jeho žena. Slibovala mu věrnost před svědky, před rodinou, před sebou samou. A teď měla v sobě semeno cizího, starého muže. Cítila se špinavá, zrádná, zkažená. Představovala si Martinův obličej, až se to dozví. Jak se mu zlomí hlas. Jak se mu zlomí srdce. Slzy se jí začaly kutálet po tvářích ještě na chodbě. Otřela si je hřbetem ruky a šla dál.

Když vešla do bytu, byl prázdný. Martin ještě nebyl doma. Podívala se na hodiny – bylo půl šesté. Říkal, že se vrátí kolem půl sedmé. Měla tedy asi hodinu času sama se sebou. Hodinu, kterou stráví s tím, co právě udělala.

Posadila se na gauč, ale hned vstala. Přecházela po obýváku, ruce zkřížené na prsou. Cítila, jak jí semeno pana Nováka stále pomalu vytéká a stéká po vnitřní straně stehna. Šla do koupelny, chtěla se osprchovat, ale pak se zastavila. Ne. Nechtěla to ze sebe smýt. Ještě ne. Chtěla to cítit. Chtěla si to připomínat, dokud Martin nepřijde.

Vrátila se do obýváku, sedla si na gauč a schoulila se do klubíčka. V hlavě se jí honily myšlenky. „Co jsem to provedla? Jak mu to teď řeknu?“ Vzpomínala na to, jak ji pan Novák roztahoval, jak ji lízal a připravoval, jak do ní pomalu vstupoval a jak bolest přešla v něco, co ji úplně přemohlo. Cítila provinění tak silné, že ji to fyzicky bolelo v hrudi. Ale současně v ní vřelo něco nového – temné, zakázané vzrušení. Její tělo si to pamatovalo. Její kundička byla stále citlivá a lehce se stahovala při každé vzpomínce.

Minuty ubíhaly pomalu. Aneta vstala, šla do kuchyně, nalila si sklenici vody, ale hned ji odložila. Znovu se posadila. Znovu vstala. Podívala se na hodiny – zbývalo ještě dvacet minut. Sedla si na židli u stolu, položila hlavu na ruce a tiše plakala. Slzy kapaly na desku stolu. „Miluju ho. Miluju ho tak moc. Udělala jsem to kvůli němu. Ale teď… teď už to nikdy nebude stejné.“

Když konečně uslyšela klíč v zámku, srdce jí poskočilo až do krku.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel Martin. Vypadal vyčerpaně – taška přes rameno, tmavé kruhy pod očima, vousy ještě delší než ráno. Když ji uviděl sedět u stolu s rudýma očima, zarazil se.

„Aneto? Co se stalo?“ řekl okamžitě a rychle odložil tašku. Přistoupil k ní a chtěl ji obejmout.

Aneta vstala, ale udržovala mezi nimi malý odstup. Ruce měla sevřené v klíně.

„Musím ti něco říct,“ začala tiše, hlas se jí třásl. „Ale prosím tě… nech mě to dopovědět do konce. Bez přerušování. Ať to zní jakkoli.“

Martin ztuhl. Viděl v jejích očích něco, co tam nikdy předtím nebylo. Strach. Stud. A zároveň zvláštní, temný lesk. Pomalu přikývl a sedl si naproti ní ke stolu.

Aneta se nadechla tak hluboko, až se jí zachvěla brada.

„Dneska, když jsi byl pryč na pohovoru… šla jsem za panem Novákem. Sama. Nechtěla jsem ti to říkat dopředu, protože jsem věděla, že bys mi to zakázal. Ale viděla jsem tě, jak se trápíš. Jak se ničíš každý den. Jak se bojíš, že selžeš. A já to už nedokázala vydržet.“

Martinovi se rozšířily oči. Ruka mu klesla na stůl.

„Co… co to znamená?“ zašeptal.

Aneta se dívala přímo před sebe, na prasklinu na desce stolu. Hlas měla tichý, ale pevný.

„Udělala jsem to, co navrhoval. Spala jsem s ním. Jako zálohu za nájem. Odpustil nám jeden měsíc nájmu a dal nám dva týdny času, abychom něco sehnali.“

Ticho bylo tak hluboké, že bylo slyšet tikání hodin v kuchyni a vzdálené zvuky z ulice.

Martin polkl tak hlasitě, že to bylo slyšet. Oči měl široce otevřené, dech se mu zrychlil.

„Ty… ty jsi… s ním…?“

Aneta přikývla. Slzy se jí znovu začaly kutálet po tvářích.

„Ano. Byl velký. Hodně velký. Bolelo to. Na začátku to bolelo strašně. Myslela jsem, že to nezvládnu. Ale pak… pak to přešlo v něco, co jsem nikdy předtím nezažila. Měla jsem orgasmus, jaký jsem s tebou nikdy neměla. Byl tak silný, že jsem křičela. A on… udělal se do mě. Bez kondomu.“

Martin sebou trhl, jako by ho někdo udeřil do břicha. Oči měl plné šoku. Žárlivost ho zasáhla jako ostrý nůž – pálivá, dusivá, až fyzicky bolestivá. Představil si svou ženu – svoji krásnou, atletickou Anetu – jak leží pod starým šedesátipětiletým mužem. Jak ji ten cizí, obrovský penis roztahuje. Jak křičí rozkoší. Jak se v ní udělá. Cítil, jak se mu svírá žaludek, jak mu hoří tváře.

Ale zároveň… něco úplně jiného. Něco temného, zakázaného a nečekaně silného. Jeho penis se v kalhotách začal pomalu, ale neúprosně zvedat. Cítil teplo v podbřišku, tlak, který nedokázal ovládnout. Ten obraz – jeho žena, jak je plná cizího semene – ho vzrušoval tak intenzivně, až se styděl sám za sebe.

Seděl tam dlouho, mlčky, a snažil se zpracovat to, co právě slyšel. Ruka mu bezděčně sklouzla do klína a přitiskla se na kalhoty, kde už byl jasně vidět obrys jeho ztopořeného penisu.

„Aneto…“ zašeptal konečně chraplavě. Hlas se mu lámal. „Ty jsi to opravdu udělala… sama… pro nás?“

Přikývla a konečně se na něj podívala. Oči měla plné slz, ale i jakési zvláštní odhodlání.

„Ano. Udělala jsem to pro tebe. Protože jsem tě viděla, jak se trápíš. Jak se bojíš, že selžeš. Nechtěla jsem, abys to musel prožívat sám. Ale teď… teď už to nejde vrátit. Cítím ho pořád v sobě. Cítím, jak ze mě pomalu vytéká.“

Martin zavřel oči. Dlouho mlčel. Žárlivost ho pálila jako kyselina, ale vzrušení bylo ještě silnější. Nedokázal to zastavit. Představoval si to. Představoval si každý detail, i když mu ho neřekla.

Když konečně promluvil, hlas měl tichý a roztřesený:

„Nejsem naštvaný… nezlobím se na tebe. Jsem… zničený. Žárlím tak, že mě to fyzicky bolí. Představuji si ho na tobě a chce se mi řvát. Ale zároveň… zároveň mě to vzrušuje. Tak strašně, že se za to stydím. Jsem tvrdý, Aneto. Jsem tvrdý jen z toho, že vím, že jsi byla s ním a že jsi ho v sobě měla.“

Aneta se k němu naklonila přes stůl a položila mu ruku na tvář. Martin ji chytil a pevně ji stiskl.

Oba věděli, že od této chvíle už nic nebude jako dřív.

[Mispulin]

Super povídka, taková ze života... Jistě bude i 2. díl?

[Inkvizitor]

Super povídka, taková ze života... Jistě bude i 2. díl?

Děkuji.
Zatím mám napsaných 6. dílu a další "v hlavě", ale ještě je potřeba udělat korekturu, když bude zájem budu postupně přidávat další.

[Mispulin]

Ovšem, že je zájem.

[wuua]

Super povídka, taková ze života... Jistě bude i 2. díl?

Děkuji.
Zatím mám napsaných 6. dílu a další "v hlavě", ale ještě je potřeba udělat korekturu, když bude zájem budu postupně přidávat další.

Zajem urcite je... Uz ted se tesim na dalsi dily

[Pepsi]

Dúfam že nás nenecháva dlho čakať a hodis sem pokračovanie !

[Mildas155]

nadhera pokracuj dik

[Inkvizitor]

Díky, jsem rád, že se povídka líbí a přidávám další díly