Bára - I. skladiště

[eraserhead]

Bára vchází do skladiště s absolutním klidem, zatímco jehlové podpatky rytmicky cvakají o betonovou podlahu. Její 190cm postava a klukovský sestřih s černou patkou okamžitě přitáhnou pozornost všech přítomných. V kontrastu s drsným prostředím a hloučkem „alfa samců“ působí se svou světlou pletí a rudými rty jako zjevení z jiného světa.
Atmosféra je napjatá, ale vše běží podle plánu. Bára si upraví džínovou bundu, která překrývá jednoduché bílé tričko, a pohledem zkontroluje situaci. Mini sukně zdůrazňuje její nekonečně dlouhé nohy, které v tomto prostoru působí až nepatřičně elegantně. Nikdo ani nedutá – domluva zněla jasně a teď nastal čas ji naplnit.

Atmosféra v hale zhoustne, když se k ní jako první vydá ten nejmohutnější z nich – svalovec z fitka. Jeho pohyby jsou dravé a majetnické. Bez jediného slova Báru popadne za boky a přitiskne ji k nejbližšímu kovovému regálu. Kontrast mezi jeho masivními pažemi a její štíhlou, vysokou postavou je v šeru skladiště naprosto elektrizující.
Bára jen zakloní hlavu, rudé rty se jí pootevřou a černá patka jí sklouzne hlouběji do obličeje. On se nezdržuje s vysvlékáním; jen hrubě vyhrne její černou mini sukni nahoru k pasu. Bílé kalhotky s tichým sklouznutím dopadnou na betonovou podlahu mezi její jehlové podpatky.
Džínová bunda i bílé tričko na ní zůstávají, zatímco on se do ní opře plnou vahou své vypracované postavy. Je to syrové a přímé, přesně tak, jak to bylo domluveno. Ostatní dva alfa samci stojí jen pár kroků od nich, pozorují každý pohyb a čekají, až na ně přijde řada, zatímco skladištěm se rozléhá jen rytmický zvuk narážejícího těla na kov.

Bára jedním plynulým pohybem shodí džínovou bundu, která dopadne na betonovou podlahu skladiště. Zůstává jen v bílém tričku a černé mini sukni, kterou si dlaněmi vyhrne ještě výš. Otočí se k němu zády, dlaněmi se pevně zapře o chladnou, drsnou zeď a s provokativním pohledem přes rameno se hluboko prohne v pase.
Její nekonečně dlouhé nohy v jehlových podpatcích teď vytvářejí dokonalý oblouk. Svalovec z fitka na nic nečeká. Bez zaváhání se k ní přitiskne zezadu, rukama ji pevně popadne za boky, až mu na předloktích vystoupí žíly, a jedním prudkým, suverénním pohybem vnikne hluboko do její těsné svatyně.
Bára vydechne, prsty se jí zaryjí do omítky a černá emo patka jí zakryje jedno oko, zatímco rudé rty se zkroutí do blaženého úšklebku. Je to tvrdé, živočišné a přesně takové, jaké si to v tomhle syrovém prostředí naplánovala. Ostatní dva muži stojí jen kousek od nich, jejich dech se v tichu skladiště zrychluje a pohledy jim neuhýbají ani na vteřinu z jejích kmitajících boků.
Zbylí dva muži stojí jako přimrazení, jejich pohledy jsou přibité k Bářiným dlouhým nohám a rytmickému pohybu jejích boků.
Dělník ze stavby svírá pěsti tak pevně, až mu zbělají klouby. V hlavě se mu mísí čistý chtíč s respektem k její výšce a odvaze. Fascinuje ho kontrast jejích rudých rtů a bledé kůže proti špinavé zdi skladiště. Už si v duchu představuje, jak jeho mozolnaté dlaně vystřídají ty pěstěné svaly kulturisty a jak ji sevře svou hrubou silou.
Vyrýsovaný rváč sleduje scénu s dravým klidem. Jazykem si přejede po zubech a v duchu už propočítává, jak ji ovládne on. Baví ho ta dominance, ta hra na alfa samce, kde Bára uprostřed nich působí jako trofej, kterou si hodlají jeden po druhém podmanit. Jeho dech je krátký a ostrý, v rozkroku cítí pulzující napětí, které už sotva zvládá krotit.
Mezitím první svalovec dosahuje svého vrcholu. Jeho svaly na zádech se napnou k prasknutí, popadne Báru za boky tak pevně, až mu prsty zbělají, a s hlubokým, hrdelním zavrčením do ní vrazí naposledy vší silou. V ten moment se do jejího nitra rozlije horká vlna jeho spermatu. Bára cítí každý ten pulz, její tělo se napne proti zdi a hlava jí klesne dopředu, zatímco se černá patka otře o chladný beton.
Bára se s trhavým výdechem odlepí od zdi, zatímco jí po stehnech stéká horký pozdrav od prvního svalovce. S naprostým klidem si prsty prohrábne černou patku, rty se jí roztáhnou do dravého úsměvu a pohledem přelétne zbývající dva muže.
„Takhle tady chcete jen stát a koukat?“ pronese chraplavým, ale autoritativním hlasem. Ladným, nekonečně dlouhým krokem dojde k masivnímu dřevěnému stolu v rohu skladiště. Jedním pohybem z něj smete pár starých papírů, posadí se na hranu a pak se pomalu, provokativně položí na záda. Její postava vyplní skoro celou délku stolu, nohy v jehlách zůstávají roztažené a svěšené dolů.
Dělník ze stavby na nic nečeká. Přistoupí k ní, jeho hrubé dlaně sevřou její štíhlá stehna a bez okolků se vnoří do její stále ještě vlhké a rozdrážděné svatyně. Bára slastně prohne záda, ale její pozornost už patří tomu třetímu.
Vyrýsovaný rváč se nad ni nakloní zepředu. Bára zakloní hlavu dozadu přes hranu stolu, čímž odhalí linii svého hrdla, a upřeně se mu zadívá do očí. Rudé rty se pootevřou a ona ho rukou přitáhne k sobě. Zatímco ji dělník souloží, Bára se rty zmocní pýchy toho druhého a začne ho s profesionální precizností obsluhovat ústy.
Skladištěm se nese jen těžké oddychování a rytmické údery stolu o stěnu. Bára má oči zavřené, hlavu zakloněnou hluboko přes hranu dřevěné desky a v hrdle se jí mísí vzdechy s hlubokým mručením. Je v naprostém transu, její tělo se pod jejich náporem napíná jako tětiva.
Dělník, který do ní buší svou syrovou silou, ji drží za boky tak pevně, až mu na rukou vystupují šlachy. „Podívej se na ty nohy...“ zavrčí chraplavě směrem k rváčovi. „Sakra, ta je pro nás jako stvořená. Cítíš, jak tě svírá? Ta se toho nemůže nabažit, potvora jedna dlouhonohá.“
Vyrýsovaný rváč, kterého Bára právě obsluhuje ústy, pronese. „Jo, vidím to na ní,“ odpoví s dravým úšklebkem. „Chce to všechno najednou. Chce, abychom ji pořádně zřídili. Pořádně si tě ošukáme, přesně jak jsi chtěla.“
Bára na vteřinu uvolní sevření rty, jen aby ze sebe vydala hrdelní: „Víc... dělejte si se mnou, co chcete...“ Její rudé rty jsou teď rozmazané a v očích má výraz naprostého odevzdání.
Skladištěm se rozlehne syrový zvuk masa narážejícího na maso, doprovázený vulgárním povzbuzováním, které Báru přivádí k naprostému šílenství.
Dělník se do ní opře s ještě větší vervou, jeho mozolnaté dlaně jí drsně plácají přes stehna. „Ty vole, ta tvoje vyholená kunda mě snad rozmačká, jak mě svíráš, ty děvko dlouhá!“ vyštěkne, zatímco do ní buší s takovou intenzitou, až stůl pod nimi skřípe. „Chceš to ještě tvrději, co? Chceš, abychom tě tu úplně odrovnali?“
Bára se jen prohne v zádech, její dlouhé tělo se otřásá v křeči rozkoše. „Jo... přesně tak... “ vydechne mezi dvěma pohyby, zatímco se její rudé rty znovu přisají k pýše rváče.
Ten se nad ní tyčí, prsty jí drsně svírá krk a nutí ji zaklánět hlavu ještě víc. „Podívej se na ni, jak to hltá,“ uchechtne se rváč směrem k ostatním. „Ta tvoje držka je stvořená jen pro tohle. Pořádně to vykuř, ty emo kurvo, chci cítit, jak se dávíš!“
Svalovec z fitka, který se znovu zapojuje, přistoupí k jejímu boku a začne jí drsně mačkat její malá prsa pod bílým tričkem. „Dneska ji z toho skladiště nepustíme, dokud z ní nebude lejt naše mrdka ze všech děr. Rozmrdáme tě, kurvo.“
Bára v extázi zavře oči, černá patka jí leze do obličeje a ona se jen víc a víc poddává jejich sprostým slovům.
Vyrýsovaný rváč už to dál neustojí. Bářina technika a to, jak ho obsluhuje svými rudými rty, ho dohnalo na samý kraj. S hlasitým, sprostým zavrčením: „Kurva, už to letí, ty děvko!“ ji popadne oběma rukama za hlavu a prudce vytáhne svůj pulzující úd z jejích úst.
Bára zůstane ležet na zádech se zakloněnou hlavou, rty stále pootevřené a v očích má ten skelný, odevzdaný výraz naprosté extáze. V ten moment se to stane. První silná dávka horkého, hustého semene vystřelí s neuvěřitelnou silou a zasáhne její bledé čelo, odkud okamžitě začne stékat dolů přes černou emo patku.
Další a další vlny následují v rychlém rytmu. Bílá, lepkavá tekutina jí cáká přes zavřená víčka, stéká po jejím dokonale tvarovaném nose a mísí se s rozmazanou rudou rtěnkou na jejích ústech. Rváč se nad ní tyčí, třepe svým údem a zasahuje její tváře i krk, až je Bářin obličej pokrytý lesklou, horkou maskou.
Pár kapek dopadne i na její bílé tričko, kde se okamžitě vpíjejí do látky a rýsují se pod ní její malá prsa. Bára tam jen leží, těžce oddechuje a cítí, jak jí ta horká lepkavost stéká do uší a za krk. Je to pro ni ten nejlepší šperk, jaký si v tomhle skladišti mohla přát.
Dělník, který do ní stále buší, se na tu spoušť podívá a uchechtne se: „Sakra, vypadáš jako pořádná štětka. Přesně takhle ti to sluší nejvíc.“
Dělník ze stavby teď zůstává na scéně jako jediný pán Bářina těla. Jeho syrová síla a dělnické, mozolnaté ruce jsou přesně to, co Bára v tuhle chvíli potřebuje k úplnému uspokojení.
Svou obrovskou, špinavou ruku jí drsně vrazí pod bílé tričko. Přejede přes její břicho a malá prsa, až jeho prsty vyrazí ven těsným otvorem pro krk. Tímhle improvizovaným úchytem ji pevně sevře a začne si ji při každém přírazu přitahovat k sobě. Látka trička se napíná k prasknutí, Bára má hlavu zakloněnou dozadu, rty od rtěnky a semene.
„Sakra, ty jsi tak těsná, kurva!“ zařve jí do ucha.
Bára cítí, jak se v ní s každým přírazem hromadí napětí, které už nejde udržet. Její dlouhé tělo se začíná nekontrolovaně třást. Prsty u nohou se jí kroutí v křeči. Pak to přijde.
Orgasmus ji zasáhne jako elektrický výboj. Bára ze sebe vydá dlouhý, hrdelní výkřik, který se odráží od stěn skladiště. Černá emo patka jí úplně zakryje obličej, zatímco se celá prohýbá v pase a její vědomí se rozpouští v čisté, bílé záři rozkoše.
Všechno v ní pulzuje, horkost se jí rozlévá z rozkroku až do konečků prstů .
Dělník už své tělo neovládá, je to čistý pud. Cítí, jak ho Bářino vnitřní sevření během jejího orgasmu drtí jako svěrák, a to ho vystřelí přes okraj. Jeho ruka, kterou má stále vnořenou pod jejím bílým tričkem a vyvlečenou u krku, se křečovitě sevře, až se látka nebezpečně napne a přitiskne Báru k desce stolu.
V ten moment se jeho varlata pod náporem rozkoše prudce stáhnou k tělu. Celé jeho mohutné tělo se v jediném okamžiku napne do luku. S hlubokým, hrdelním řevem, který se nese celým skladištěm jako řev raněného zvířete, do ní vrazí naposledy vší silou a zůstane v ní až po kořen.
První dávka vystřelí s neuvěřitelným tlakem. Bára cítí, jak se do jejího nitra rozlévá horký, pulzující proud, který nebere konce. Jedna vlna střídá druhou, každá další ejakulace doprovázená jeho trhavými pohyby boků a neartikulovaným řevem: „Kurva, jo!“
Jeho obličej je rudý námahou, žíly na krku mu vystupují a on se do ní opírá celou svou vahou, dokud z něj nevyteče i poslední kapka. Bára pod ním jen bezvládně leží, její dlouhé tělo se stále ještě lehce otřásá v dozvucích rozkoše a ona cítí, jak ji ta horká nálož zevnitř úplně naplňuje.
Když se z ní dělník konečně s těžkým dechem vysune, zůstane mezi nimi jen ticho přerušované praskáním chladnoucího kovu a Bářiným tichým, spokojeným oddechováním.
Bára se pomalu posadí na hranu stolu. Její bílé tričko je zmačkané a poskvrněné, černá patka slepená a rudá rtěnka rozmazaná po celé tváři spolu s lesklými stopami spermatu.

Ta „jemná intelektuálka“, která sem před chvílí vešla, se před jejich očima proměnila v děvku, díru na ocasy.
„Příští úterý ve stejný čas?“ zeptá se tiše a její hlas má zase tu jemnou, kultivovanou barvu, kterou by nikdo nečekal od ženy, co se před chvílí nechala tak drsně použít.
Muži beze slova přikývnou a odcházejí.

Bára je sama v tichu skladiště, které ještě před chvílí vibrovalo jejich řevem a nárazy. Sedne si na kraj toho rozvrzaného stolu a balíčkem papírových kapesníků se pokouší z obličeje a krku setřít lepkavé stopy rváčova finále. Pohled jí sklouzne na bílé tričko, které je teď zmačkané a poskvrněné.
V tu chvíli se rozsvítí displej jejího telefonu a skladištěm se rozezní jemná melodie. Na displeji svítí: „Miláček“.
Bára se zhluboka nadechne, aby zklidnila svůj stále ještě zrychlený tep, a přijme hovor. Její hlas je okamžitě zpátky v roli té jemné intelektuálky, kterou její přítel tak zbožňuje.
„Ahoj, miláčku,“ pronese do ticha a prsty si přitom bezděky přejede po stehně, kde ještě cítí otlaky od dělníkových dlaní.
„Ahoj, Báro. Kde jsi? Už jsem tě čekal doma s večeří. Ozve se z telefonu laskavý, klidný hlas muže, který by jí v životě neřekl „ty děvko“ a který se jí dotýká, jako by byla z nejkřehčího porcelánu.
Bára se lehce pousměje. „Promiň, lásko. Trošku se mi to v knihovně protáhlo. Už jsem na cestě, jen si sbalím věci a jedu za tebou.“
„Dobře, těším se. Uvařím ti ten bylinkový čaj, co máš ráda.“
„Jsi zlato,“ vydechne Bára. „Budu u tebe za dvacet minut. Miluju tě.“
„Já tebe taky. Pa.“
Bára ukončí hovor.

[onescout4u]

Ahoj dobre ale mohlo by to byt aj lepšie:

1. Prečo Bára prichádza do skladišťa?
Text neobjasňuje jej motiváciu ani okolnosti, ktoré ju do tejto situácie priviedli.

2. Čo presne znamená „dohoda“, ktorá je spomenutá?
Nie je jasné, kto ju uzavrel, za akých podmienok a aký má význam pre jednotlivé postavy.

3. Kto sú ostatní muži a aký je ich vzťah k Báre?
Postavy sú opísané veľmi všeobecne, bez identity, minulosti alebo konkrétnej dynamiky.

4. Aké sú vnútorné pocity a motivácie Báry?
Text sa sústreďuje na vonkajší opis, ale chýba psychologická hĺbka hlavnej postavy.




Pre lepšiu čitateľnosť a silnejší efekt by bolo vhodné doplniť úvod, ktorý vysvetlí základné okolnosti deja a motivácie postáv. Aj krátke načrtnutie pozadia by výrazne zvýšilo kvalitu textu.

[chevron]

Cítím z toho aismutwriter.com, Quill model. Ne že by to bylo špatně. Jen mi to tak přijde...