Katčin deník

[TrebaJo]

Byl to den jako každý jiný. Přišel jsem domů z práce, shodil tašku vedle botníku a automaticky zamířil do obýváku. Katka ještě nebyla doma, což mě nepřekvapilo – často zůstávala v obchodě déle, než měla.

Posadil jsem se ke stolu a v tu chvíli jsem si všiml něčeho neobvyklého. Na stole ležel Katčin deník, otevřený, jako by ho někdo zapomněl zavřít.

Nikdy jsem do něj nenahlížel. Byl to její osobní prostor, její tajemství. Ale ten den… něco mě donutilo natáhnout ruku. Možná to byl instinkt, možná náhoda, nebo jen podvědomá zvědavost.

Stránka přede mnou byla popsána jejím pečlivým rukopisem. Datum v rohu bylo dnešní.

„Dnes se to stalo. A pořád tomu nemůžu uvěřit.“

Srdce se mi v hrudi nepatrně sevřelo. Co se stalo? Začal jsem číst dál.


---

„Bylo to zrovna ve chvíli, kdy jsem měla volat jemu.
Jako každou svačinu. Jako vždycky.
Ale tentokrát to bylo jinak…“


---

Věděl jsem přesně, o čem mluví. Během její pauzy jsme si vždycky volali. Byla to taková naše malá tradice – já si dal kafe, ona seděla někde v zázemí nebo ve skladu a povídali jsme si, jak jde den.

Dnes se ale neozvala. Psala mi jen krátkou zprávu: „Nestíhám, ozvu se později.“

Pohled mi sjel zpátky na její písmo.


---

„Šla jsem si vzít kávu do zázemí, jako vždycky. Jenže když jsem otevřela dveře, stál tam on.

Bylo to zvláštní. Nikdy jsem si ho pořádně nevšímala. Vždycky jen pozdravil, popřál mi hezký den. Vykali jsme si.

Ale tentokrát byl jiný. Nebo možná já.

Podíval se na mě tím zvláštním způsobem. Ne jako obyčejný pracovník ochranky, ne jako někdo, koho vídám každý den. Byl to ten pohled, co ti rozechvěje žaludek.

„Máte pauzu?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděla jsem, přičemž mi hlas zněl překvapivě tiše.

„To je škoda,“ řekl a zavřel za mnou dveře.“


---

„Nikdy jsem si nevšimla, jak intenzivní může být jeho pohled. Nebyl to běžný úsměv. Bylo v něm něco víc.

„Měla byste být opatrná,“ zamumlal tiše a jeho prsty se lehce dotkly mého zápěstí.

„A proč?“ zašeptala jsem, aniž bych se odtáhla.

„Protože vás chci.“

Než jsem stihla odpovědět, jeho rty se setkaly s mými.

Tvrdě. Nenasytně.

Moje tělo odpovědělo dřív než mysl.

Přitiskl mě ke stolu, jeho ruce se mi pevně sevřely na bocích. Kalhotky skončily někde na podlaze, ale v tu chvíli to nebylo důležité.

Jeho prsty mě přejely přesně tam, kde jsem byla nejcitlivější. Byla jsem vlhká. A on to věděl.

Cítila jsem jeho tvrdost proti sobě a mohla jsem jen čekat. Věděla jsem, že už není cesty zpět.

A pak do mě vnikl.

Bez zaváhání.

Bez ochrany.

A v tu chvíli jsem přestala přemýšlet.

Byl hluboko, až jsem zadržela dech.

Cítila jsem, jak se moje tělo přizpůsobuje, jak se roztahuje, jak ho pohlcuje.

Každý pohyb, každé zasunutí bylo silné, plné dominance. Moje vlastní tělo ho vítalo, stahovalo se kolem něj, jako by patřil tam.

Mé prsty se křečovitě zaryly do hrany stolu, moje stehna se třásla.

Každý nový příraz mě posouval k hranici, kterou jsem nemohla ovládnout.

„Bože…“ zasténala jsem, ale on nezpomalil.

„Řekněte mi, že to nechcete…“ zašeptal mi do ucha.

Neřekla jsem nic. Jen jsem zavřela oči a nechala ho pokračovat.

Tlak uvnitř mě rostl, v břiše se mi rozlévalo to sladké horko, které jsem nemohla zastavit.

A pak to přišlo.

Zachvěla jsem se, moje tělo se napnulo a všechno kolem zmizelo.

Orgasmus mnou projel jako elektrický výboj, stahoval se do jediného bodu, rozléval se do celého těla.

A v té chvíli…

…i on ztratil kontrolu.

Jeho přírazy se staly nepravidelnými, jeho dech se prohloubil. Cítila jsem ho ještě tvrdšího, ještě naléhavějšího…

A pak… se do mě uvolnil.

Celý, bez výjimky, hluboko, bez zábran.


---

Dveře bytu se otevřely.

Vyskočil jsem ze židle, deník mi vypadl z rukou.

Katka se zastavila ve dveřích.

Naše oči se setkaly.

Věděla, že vím.

Udělala pomalý krok dopředu, její rty se zvlnily v lehkém, tajemném úsměvu.

„Četl jsi to, viď?“

Nemohl jsem odpovědět. Moje tělo bylo v napětí, v hlavě mi vířilo tisíc myšlenek.

Udělala další krok ke mně. Byla tak blízko, že jsem cítil její parfém, vnímal její dech.

„A co s tím uděláš?“ zašeptala.

A v tu chvíli mi bylo jasné, že tohle… nekončí jen tím, co napsala.

[pajda1]

Super,pokračuj.

[onpropar]

WOU, pěkně napsaný, krásná zápletka!

[Mildas155]

hodne zajímavý a pěkne napsaný dik a jestli múžeš pokračuj

[Mispulin]

Tato povídka má potenciál, je zajímavá a proto bys měl, autore, pokračovat a popsat, co bylo či bude dál! Byla by škoda nepokračovat.
Katka by ti třeba měla popsat toho mrdáka a co ji na něm okouzlilo, zda jeho vzhled, přímočará drzost, čišící alfasamectví, ego a měla by se ti svěřit se svými pocity z toho a co hodlá dělat, když se ten ON zase vrátí k ní do obchodu. To už by nebylo do deníku, ale rovnou ke tvým uším. A pak popiš své pocity z toho a co hodláš dělat dál... Jít mu rozbít hubu, vykopnout nevěrnou Katku nebo to skousnout a podvolit se nebo to kandaulisticky pozorovat např. skrze nainstalovanou wifi kameru v zázemí prodejny?