Manželství, které se zvrtlo

[Pár pro hraní]

Rád čtu pěkné povídky a líbí se mi hlavně ty ttrochu rafinovanější. A tak jsem si řekl, že také zkusím něco sepsat. Něco, co bude trochu dlouhodobější a nebude to "šup na krávu a bude tele", kde děj bude také trochu přirozený. Uvidíme, zda se to povede. nečekejte tedy hned na prvních řádcích divoký sex. Snad se bude líbit.

Náš život probíhal celkem v pohodě už skoro 20 let, a ještě před pár dny by nikdo neřekl, že vezme zcela jiný směr. Pravda, nebyla to žádná super jízda. S manželkou jsme se znali už od dvaceti a náš společný život byl poklidný. Manželka Petra je učitelkou, už deset let učí na místním učňáku. Ačkoliv má nějakých 165 cm výšky a je celkově drobná, štíhlá a velmi atraktivní blondýnky, nikdy neměla s autoritou problém. Své studenty si dokázala vždy srovnat, a ani to nebylo moc často potřeba, protože kluci i holky ji brali. Já se tomu vždy divil a obdivoval jsem ji, říkal jsem: „Já bych je musel zabít.“ Ale ona na to vždy říkala něco ve smyslu, že když se s nimi umí komunikovat a ukáže se jim, že je člověk bere jako rovné partnery, že jsou často skvělí. Asi na tom něco bylo, protože Petra byla vždy spokojená a nestěžovala si.
Já jsem manažerem v jedné menší bance, moje postavení je skvělé, stejně tak příjmy. Nic nám nechybělo, a tak jsme spolu oslavili nedávno čtyřicáté narozeniny – náhoda tomu chtěla, že je máme den po sobě. Dovolené jsou exotické, auta poměrně luxusní a barák, ve kterém žijeme, je opravdu vkusně vybavený. Jediné, co nám chybí, jsou děti, protože já jsem je mít nikdy nemohl. A Petra mi to nikdy nevyčítala, občas říkala, že má svých miláčků ve škole dost a že jí to stačí.
Je pravdou, že sexuální život už delší dobu za nic nestojí. Já chodím pozdě domů, často unavený. Petra toho má také dost. Navíc dávné vzrušení už je pryč a také můj nástroj se nedá nazývat „mužskou chloubou“ – sotva 11 cm v pozoru není nic, na co by byl muž pyšný. Ostatně já byl jen o malinko vyšší než Petra, takže se to dalo tušit. Ani na to si Petra nikdy nestěžovala. Tedy až na jeden čas před pár lety. Tehdy si našla ve škole milence. Nevím, jak dlouho s ním spala, ale samozřejmě jsem se dozvěděl od nějaké dobré duše, která mi poslala fotky z jednoho školení. Když jsem ty fotky, které sice nebyly nijak intimní, ale jasně říkaly, že jejich vztah je více než přátelský, bylo mi všelijak. Samozřejmě jsem měl nejdříve vztek a chtěl pálit mosty, ale než dorazila druhý den domů, vychladl jsem. Ostatně nejsem žádný pruďas. Večer jsem se jí narovinu zeptal, zda má milence. Ani se nesnažila zapírat a v klidu mi řekla:
„Promiň, lásko, ale mám.“ Slovo „lásko“ znělo v této větě dost podivně.
„Jak jsi mi to mohla udělat?“ vyčetl jsem jí tou nejbanálnější větou zhrzených manželů.
„Víš, už dlouho mi chyběl pěkný sex. Mám tě opravdu ráda, vím, že jsi v mnoha věcech skvělý manžel, ale uznej sám, že po této stránce to není nic moc.“
„Ale to přeci není důvod k tomu, abys mi byla nevěrná!?“
„To si myslíš ty, protože tobě sex nechybí, ale víš, jak je to těžké pro mě?“ Tuhle větu by měl spíše říkat muž, ale u nás to opravdu bylo naopak.
„Ale…“
„Jaké ale?“ zvýšila překvapivě Petra, „vždyť já jsem se s tebou neudělala snad několik let. Tobě je to jedno, ale kdo to má vydržet. Myslíš si, že mě baví se uspokojovat nad svými fantaziemi?“
„Já za to nemůžu…,“ přešel jsem do defenzivy. Bylo to tragikomické. Já měl být ten naštvaný, ale situace se mi zcela vymykala kontrole. A Petra pokračovala: „Mám tě ráda, ale takhle to prostě nejde. Nezlob se na mě, nechtěla jsem si nikoho hledat, ale prostě už jsem nemohla. Ty si to neumíš představit…“
Nemá smysl líčit celý dlouhý večer, kdy výčitky střídaly pochopení, a nenávist se střetávala s láskou. Ačkoliv se to může zdát divné, nakonec jsme skončili v objetí a následovalo nejvášnivější milování za nejméně deset let.
Paradoxně vše tohle pomohlo. Petra svůj poměr ukončila, i když to chvíli trvalo. Než byl konec, zjišťoval jsem postupně, že se dokážu smířit s tím, že jsem paroháč, i když to nebylo snadné. A také jsme konečně měli skvělý sex, takový jako na začátku našeho vztahu. Jenže vše postupně vyšumělo a vrátilo se do původních kolejí. Petra se vybouřila a nakonec si asi uvědomila, že ani nevěra ji neuspokojuje, zkusila to a stačilo. Místo toho si našla partu kolegyň a začala s nimi pařit. Někdy celkem umírněně, někdy se vracela domů namol. Samozřejmě jsem měl pochyby, zda v tom nehraje roli někdo jiný, ale nebyl. Projížděl jsem jí nenápadně mobil, občas se šel přesvědčit nenápadně, zda je jen s děvčaty, ale opravdu jsem neměl žádný důvod k obavám. A Petra se zdála s kamarádkami spokojená. Už téměř nebyl víkend, kdy by nešly „na tah“, jak říkaly. Někdy jsem sice protestoval a snažil se jí vysvětlit, že skoro ve čtyřiceti už vypadají až směšně, ale nebyla s ní řeč. Vždy mi odvětila, že to je její věc a že si to užívá a nedělá nic špatného. Což ostatně byla pravda. Až do večera minulý pátek. Tenhle tah se totiž vyvinul zcela jinak, než jsem čekal já i ona…

[Mispulin]

Hezký začátek, pěkné čtení.

[Ladislav]

Pěkné. Jsem zvědavý na pokračování.

[Pepsi]

Tak táto poviedka vypadá zaujímavo. Super začiatok !!!

[Mispulin]

Jako pokud je to povídka a jen tvá fantazie, OK, pokud by to byla pravda a já byl ve tvé kůži, zvláště nejsou-li tam děti, hned bych se rozvedl. To ona tvá žena jako na počátku vztahu nevěděla, že ho máš malého ??? To si to uvědomila až po tolika letech? Férové by od ní bylo ti to říci a že by chtěla jiného a s větším pérem, aby si to užila a jít od sebe než toto. Malý nemalý, prostě bych ji vypakoval. Taková ženská je jen vychcaná mrcha... Užívat si veškerého komfortu a zanášet, tak to tedy ne. Za vola bych nebyl! Ale jak jsem už psal, pokud je to povídka bez PP, tak hezké počtení.

[Pár pro hraní]

To Mispulin - není to skutečný příběh, jen fantazie.

V pátek odpoledne mi do práce přišla už skoro tradiční SMS – „Zlato, jdu se pobavit s děvčaty do Kostelce, pak si napíšeme, přijedeš pro mě, viď. Budeme U Husy.“ Za větou nebyl otazník, ale tečky – nešlo o otázku, ale o prosté sdělení. Vlastně jsem neměl co namítat – v práci jsem byl nejméně do šesti, věděl jsem, že doma je naklizeno, večeře na stole nebo v lednici a že můžu v klidu přijít domů a vypnout u zapnuté televize. Bylo mi jasné, že před půlnocí Petra volat nebude.
No a přesně takto to proběhlo. U televize jsem si příjemně zdřímnul a pak pustil zpětně horor, který mám rád. Malá ručička na hodinách se přehoupla přes jedničku a film se chýlil ke konci, když se ozval mobil: „Zlato, přijedeš pro mě?“ Smysl věty se dal spíše vytušit, protože byla plná chyb a na první pohled zněla nesmyslně. Jelikož jsem byl už zvyklý, hodil jsem na sebe pár věcí a vydal se do několik kilometrů vzdáleného Kostelce. Podnik U Husy mi byl důvěrně znám, patřil mezi oblíbené podniky mé ženy a jejích kolegyň. Zaparkoval jsem docela daleko, protože místa poblíž nebyla, a pěšky došel do podniku. Hned, jak jsem vešel dovnitř, ovanul mě horký vydýchaný vzduch a do uší praštil hluk hudby, kterou pouštěl místní DJ.
Sál byl plný a nebylo úplně snadné Petru a další děvčata najít. Nakonec se to ale podařilo, takže jsem se vydal ke stolu vyzvednout svou manželku.
„Ahoj, broučku,“ pozdravil jsem ji a políbil na tvář.
Odpověděla mi a její dech i intonace dávala tušit, že alkoholu rozhodně nevypila málo.
„Sedni si na chvilku, dopijeme a pojedeme, jo“
Nemělo smysl protestovat, a tak jsem si přisednul. Asi každý zná ten pocit trapnosti, když střízlivý pozorujete někoho opilého. Vše, co řeknou, vám přijde trapné a nejraději byste byli pryč. Já doufal, že ta situace nebude trvat dlouho, ostatně ze dvou deci bílého byla již polovina upita. Dámy pozvedly sklenic a se smíchem vykřikly: „Na nás, mladé pěkné holky.“ Skleničky cinkly a já se těšil, že i sklenička mé ženy se vyprázdní. Ale kdepak, ještě něco zbylo a já musel ještě chvilku vydržet.“
„Jé, dobrej večer, paní učitelko!“ Podíval jsem se po směru, odkud přišel pozdrav mé ženě. Hlas patřil neznámému mladíkovi.
„Ahoj, Toníku, co ty tady?“ Zdrobnělé oslovení Toníku znělo dosti nepatřičně, protože patřilo snad dvoumetrovému obru. Krátce jsem se na něj podíval, aniž bych věděl, že poprvé koukám do tváře člověka, který mi převrátí život naruby.
„No my chodíme s klukama vždycky do Šantánu, ale dneska maj zavřeno, tak sme změnili salůn,“ řekl melodickým a příjemným hlasem. „Nepůjdete si zatancovat?“ No nepáral se s tím.
„Jasan, proč ne,“ souhlasila takřka okamžitě. Otočila se ke mně a jen prohodila, abych ještě chvíli vydržel. No nic jiného mi vlastně nezbývalo. Osiřel jsem ve společnosti učitelek, které měly naváto výrazně více, než ta moje.
„Tak ty by tancovat fakt nemohly,“ pomyslel jsem si a usmál jsem se té představě. Ale dámy také příliš nestály o mou společnost a během několika minut se vrávoravě zvedly, řekly něco jako „Ahoj“ a odpotácely se směrem k východu.
Podíval jsem se na parket, odkud Helenka Vondráčková pěla o dlouhé noci. V temnotě osvícené tlumeným světlem se zmítalo klubko těl, mezi kterými jsem po chvíli zaregistroval i Petru a Toníka, jak ho oslovila má žena. Určitě nějaký bývalý student. Však ona mi to po písničce řekne, doufal jsem, ale záhy se ukázalo, že naivně. Přišla další píseň mě zhola neznámé elektronické produkce a po ní jsem rozpoznal Final Countdown od Europe. Z pozorování mě vytrhl známý hlas: „Nazdar, vole, co ty tady děláš takhle sám?“ Kolega z práce ani nečekal, až mu pozdrav oplatím a už si sedal.
„Nazdár, Franto,“ vrátil jsem pozdrav.
„Dáme paňáka?“ zeptal se. Začal jsem mu vysvětlovat celou situaci, že jsem tu s manželkou a že dělám taxikáře.
„To je jednoduchý, vole, já mám odvoz, tak vás pak vezmu oba a pro káru se vrátíte zítra. Stejně to nevypadá, že by se Ti žena vracela.“ Poslední slova byla více pravdivá a já zaprotestoval natolik slabě, že si to Franta vyložil jako souhlas. Vstal a za chvíli se od baru vracel s dvěma panáky rumu.
„Šup tam s ním,“ zvedl jsem svůj panáka, ťuk a oba jsme to obrátili do sebe.
Byl jsem rád, že nejsem sám, hovor jsme prokládali panáky a čas rychle letěl. Střídali jsme se v jejich donášce. Když jsem šel pro pátý pár, všiml jsem si, že u baru sedí Petra v družném hovoru s mladíkem. V ruce měla také panáka, jen sytě rudá barva prozrazovala, že se jedná o nějaký „tlamolep“. Přitočil jsem se k ní a zeptal se, zda už nepojedeme. Ani se nedivila, že mám v ruce chlast, a jen mě odbyla s tím, že ještě ne. Věnovala mi jen pár slov a otočila se zpět na Tondu. Neměl jsem chuť se hádat, tak jsem pokračoval ke stolu.
Během hovoru s Frantou jsem se občas otočil k baru, ale nic zajímavého jsem neviděl. Oba se zjevně dobře bavili. Po nějaké době se přesunuli opět na parket a já se jim se stoupající hladinou alkoholu ve své krvi přestal věnovat. Do hodinky jsem na tom byl hůř než Petra a mých pohledů směrem k pohledně působící dvojici, jejíž byla má drahá polovina součástí.
Právě hráli „Forever young“, když jsem se podíval, co dělají, protože Franta se vydal pro další rumy. A co jsem spatřil, se mi rozhodně nelíbilo, i když jsem viděl spíše siluety. O dvě hlavy vyšší Tonda byl přitisklý k Petře, pravá ruka hladila její nádherné a pevné pozadí, zatímco levá přejížděla stehno a zřejmě zajížděla pod sukni až vysoko k pasu. Petra se ke svému tanečnímu partnerovi tiskla a rozhodně nejevila známky protestu.
Přemýšlel jsem, zda mám jít za nimi, ale zabránili mi v tom Franta, hladina alkoholu v mé krvi a rozum, který mi říkal, že bych asi ničeho nedosáhl a ještě bych mohl dostat přes hubu. A tak jsem odvrátil zrak a věnoval se zlatavé tekutině a svému kolegovi.

[Pepsi]

Pekne sa to rozbieha !!!

[Mispulin]

No jo. Tonda ti paní učitelku asi oprcá jak to tak vypadá.

[kohout50]

Krásně napsané pokračování. Hezky se četlo. Těším se na pokračování a asi tuším co bude následovat, ale nechám se překvapit ...

[--ubozacek--]

Super.Prosim pokracuj