Kdo chytá v cizím žitě - díl dvacátý: Coda

Pravdivé i smyšlené příběhy na téma kandaulismus
Pravidla fóra
PP v názvu povídky označuje PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Prosím označujte pravdivé povídky PP Název povídky.
Odpovědět
rivas
Příspěvky: 32
Registrován: stř 03. zář 2014 15:15:40

Kdo chytá v cizím žitě - díl dvacátý: Coda

Příspěvek od rivas »

Věděla jsem, že teď bude nejspíš následovat přiznání. Ve skutečnost jsem ho ale slyšet nepotřebovala: všechno, co by mi ti dva kluci mohli povědět, jsem už dávno znala. Možná až na pár drobných detailů.
Michal a Adam byli spolužáci. Nezáleželo na tom, v které hlavě se ten nápad vylíhnul – jakmile už v ní jednou zahnízdil, dozvěděl se o něm okamžitě i ten druhý. Klučičí přátelství je v tomto směru daleko jednodušší a přímočařejší a na rozdíl od toho holčičího v něm obvykle není žádná křivost ani faleš. Když se tedy ten první zmínil o tom, k čemu bych se dala využít, ten druhý se toho okamžitě chytil. Vlastně na tom nebylo vůbec nic složitého: stačilo jen nahodit udici tím správným směrem, aby předem vybraná ryba měla návnadu přímo před očima. Vše ostatní záviselo jen na trpělivosti: první dvě slečny na doučování Michal odmítl, protože teprve ta třetí byla tou pravou – byla to totiž holka Adamova staršího bratra. V té chvíli jsem se stala hybatelkou dvou různých a přitom velmi blízkých světů. A důležité bylo jen to, abych o tom vzájemném propojení dvou různých příběhů až do poslední chvíle nic nevěděla. Což se oběma klukům nakonec podařilo utajit naprosto dokonale. Nepotřebovala jsem vědět, který z těch dvou si celý ten plán vymyslel: ani jeden z nich nebyl zjevně tím, kdo by musel na toho druhého tlačit a nutit ho ke spolupráci.
„Pak už šlo jenom o to, jestli se Michalovi povede tě svést,“ řekl Adam, když jsme v to sobotní odpoledne vedle sebe leželi všichni tři v posteli. „To byla vlastně jen jediná slabina našeho plánu – pokud bys vydržela zůstat mému bráchovi věrná, nikdy by se nic dalšího nestalo.“
I když to tak na první pohled nevypadalo, jeho slova nezněla vůbec jako výčitka. S některými věcmi si Adam zjevně nedělal těžkou hlavu – jako například s tím, že právě svému bráchovi ošukal jeho holku.
„Dokonce jsme se i vsadili, jestli se to Michalovi podaří.“
„A kdo z vás vyhrál?“
Adam se zasmál.
„Byl to přesně ten druh sázky, u které kamenná tvář zastírá pravé úmysly hráčů a výhra přitom není až tak důležitá,“ řekl. „Michal měl o celé naší akci dost velké pochyby, ale nechtěl je dát najevo. Já už jsem tě v té době znal mnohem líp. Možná vůbec netušíš, kolikrát jsem poslouchal za dveřmi bráchova pokoje, když jste tam s bráchou šukali.“
„Ty čuně!“ otřásla jsem se, ale ve skutečnosti mi to spíš lichotilo. Vtipné na tom bylo, že se mi tím vlastně jen potvrdilo to, co už jsem beztak dávno věděla: když jsme s Dominikem tajně souložili v jeho pokoji, tak aby o tom jeho máma nevěděla, vlastně jsem přitom nikdy nepochybovala o tom, že nás u toho Dominikův mladší bráška šmíruje. A ta představa, že by tomu tak opravdu mohlo být, mě při tom tajném šukání vzrušovala možná vůbec ze všeho nejvíc.
„Znal jsem tě a věděl jsem, co všechno máš v sobě,“ pokračoval Adam. „Michal si tě malovat jako nějakou princezničku – jako slušnou holku, na kterou se cizí kluk bojí třeba jen podívat.“
Teď se pro změnu zasmál zase Michal. Pohoršeně jsem ho klepla špičkou prstů přes nos a on se na oplátku něžně přisál k jedné z mých stále ještě zduřelých bradavek.
„No jo,“ usmál se Adam. „Michal je v něčem ještě děsný naiva. Já jsem už dávno ztratil o holkách všechny iluze. Jenomže jsem to nesměl dát příliš najevo, tak jsem se s Michalem naopak vsadil, že to nedokáže. Prostě jen proto, aby ho správně namotivoval.“
„Oba dva jste švindlíři a zákeřní podvodníci!“ zašeptala jsem naoko pohoršeně.
„A ty jsi zase děvka, která se před chvilkou vyspala se dvěma klukama současně!“ zašeptal Michal s bradavkou stále ještě pevně přisátou ve své puse.
„Děvka, která podvedla svého kluka s jeho mladším bratrem!“ dodal tiše a se smíchem Adam.
„Takže vy jste to celé opravdu dopředu naplánovali! Naplánovali jste si, jak staršímu bratrovi jednoho z vás svedete a ošukáte jeho holku.“
„Jo. Tím pádem je jasné, že tím svůdcem musel být Michal. A nakonec mu to svádění šlo docela od ruky. Nebo spíš od všech končetin toho svého hubeného těla.“
„Jo,“ zašeptala jsem. „Míša byl jako svůdce naprosto sladký.“
Michal mě malinkou kousnul do ztvrdlé bradavky. Nejspíš to měl být trest za to, že si z jeho svůdcovských schopností dělám očividně legraci.
„Au!“ zašeptala jsem. „Ty zvíře!“ Pak jsem se ale zasmála. „Nebo bych měla říct spíš ty jedno malé, roztomilé blonďaté zvířátko?“
Potom jsem však zvážněla.
„A jak jste si to vlastně představovali? Chtěli jste mě na konci vydírat?“
„Vždyť to jsme i udělali. Akorát jsme nepočítali s tím, že si to tak podivně vyložíš.“
„Měli jste mě v hrsti už od chvíle, kdy jsem dala Michalovi první pusu!“
„Rozhodně od toho okamžiku, když ses se mnou na téhle posteli poprvé vyspala,“ zašeptal Michal.
„Kdepak. To by vám beztak nikdo nevěřil. Já bych to celé popřela a Michal neměl o ničem žádný důkaz.“
„Opravdu?“ zasmál se Adam a jeho oči přitom zabloudily k závěsu v rohu pokoje.
„Ne!“ vykřikla jsem tak hlasitě, až sebou Michal stále ještě s mou bradavkou ve své puse překvapeně trhnul. „Neříkejte mi, že Adam se schovával za tím závěsem už tenkrát poprvé!“
„Chceš vidět nahrávku vašeho prvního sexu? Možná by nakonec zajímala i Dominika.“
Už mi to začínalo celé docházet: nejdřív se za tím závěsem schovával Michal, to když jsem na téhle posteli souložila s Dominikem. A potom tam byl zřejmě několikrát schovaný Adam, zatímco já jsem si klidně užívala s Michalem.
„Vy zákeřní bídáci!“
„Víš jaké to bylo, dívat se na to, jak můj nejlepší kamarád píchá s holkou a nesmět se k němu přidat?“
„Chudáčku!“ politovala jsem ho, ale v mém hlase zazníval spíš vztek. Ano, byla jsem skutečně svedená a zneužitá – teď už o tom nemohly být žádné pochybnosti.
„Jasně že jsem věděl, že nakonec taky zasunu,“ pokračoval Adam. „Ale kdy to bude, o tom jsem neměl ani páru.“
„Oba dva byste zasloužili, aby vám Dominik rozbil hubu. Nebo ještě líp – aby vám oběma rozkopal koule!“
„Dominik?“ zasmál se Michal. „Ten naivní paroháč, který nemá ani tušení, s kým vlastně šuká jeho holka?“
„Můj silný brácha, který netuší, že mu jeho mladší bráška brousí jeho slečnu?“ zasmál se Adam.
„O co vám vlastně jde?“ zeptala jsem se znovu. „Chtěli jste Dominika ponížit?“
„To možná taky. Rozhodně je to pro nás takový příjemný bonus. Ale hlavně jsem si chtěli zapíchat.“
„A taky jsme si skutečně zapíchali. A určitě si ještě zapícháme.“
„Ne!“ řekla jsem rozhodně. „Tohle dnes musí skončit! Užili jste si, ale teď na to raději zapomeňte! Nebo z toho bude nakonec opravdu malér.“
„Ba ne,“ řekl Michal. „Na něco takového se zapomenout nedá. A ani ty na to určitě nechceš zapomenout.“
Ten malý zmetek měl svým způsobem pravdu: ani já jsem na sex s těmi dvěma kluky nechtěla jen tak zapomenout. Celá ta stuace byla příliš lákavá a vlastně mě pořád vzrušovala.
„Chcete se mnou píchat za Dominikovými zády? Tak aby on o tom nevěděl?“
„Je nám jedno, jestli to bude za jeho zády nebo třeba ve vedlejším pokoji,“ zasmál se Adam. „Ale píchat s tebou určitě chceme.“
„Chcete si ze mě udělat svoji matraci? Holku, která si před vás lehne, a vy si s ní v klidu zapícháte?“
„Děláš, jako kdyby tě taková představa nevzrušovala,“ zašeptal Michal s ústy skloněnými k mé bradavce. „Ale tělo tě usvědčuje z opaku. Cecíky máš tvrdé jako dvě pecky.“
„Mám je tvrdé, protože mi je cucáš!“
„Cucám. A tobě se to líbí.“
A v tom jsem dostala nápad.
„Když jste takoví borci a o všechno se spolu dělíte, proč mě tedy společně nevylížete?“
„Klidně,“ zasmál se Michal. „Však už jsem tě lízal několikrát.“
„Ale bacha,“ řekla jsem. „Kundu mám ještě pořád plnou vaší společné mrdky.“
„No a co? Kunda je vždycky kunda, ať už je naplněná čímkoliv. Klidně tě vylížu dosucha a pak ti ji zas naplním až po okraj. Vsadíš se?“
„Ne,“ řekla jsem. „Pokud mě chcete vylízat, musíte to udělat oba. Chováte se jako dva bráchové, tak se o mě tedy podělte! Tohle přeci chcete, nebo snad ne? Mít společnou holku.“
„Možná jo,“ řekl Adam. „Zvlášť když půjde zároveň o holku mého bráchy.“
„Tak do toho!“ zašeptala jsem. „Jenom mi pěkně ukažte, jaký jste borci. Jazykem, hezky dosucha, a oba dva najednou!“
Jako první se k mé kundě sklonil Adam. „Když si představím kolikrát tuhle kundu lízal můj brácha, tak z toho skoro teču!“ zašeptal s obličejem zabořeným hluboko v mém rozkroku.
Sklopila jsem oči k Michalovi, který stále držel v ústech moji ztopořenou bradavku. „A co ty?“ zašeptala jsem. „Ty se k němu nepřidáš? Ukaž tomu cucákovi, jak se správně líže holka!“
Michal se zašklebil a pustil z pusy mé oslintané prso. „Chceš od nás opravdu vylízat?“ zeptal se. „My se toho ale nebojíme.“
Pak se sklonil k mému podbřišku a jako jazyk si pomalu začal hledat cestu mezi mými blonďatými chlupy. Hleděla jsem na ten výjev ve velkém zrcadle přímo proti posteli: nahá a nadržená holka s doširoka rozevřenýma nohama a mezi jejími stehny se zvolna pohybují dvě hlavy mladých a nakrátko ostříhaných kluků. Jejich jazyky se svižně proplétaly mezi mými roztaženými stydkými pysky a jakmile některý z nich zavadil o zduřelý poštěváček, podbřiškem mi projela vlna palčivé rozkoše.
„Už dost!“ zašeptala jsem. „Já už vám přeci věřím!“
Zrzavý Adam se tiše zasmál. „Už mi zase stojí,“ řekl a klukovsky se u toho zašklebil. „Zamrdáme ještě?“
A právě v té chvíli mi zazvonil telefon.
„Vykašli se na to a nech to zvonit,“ řekl Michal.
„Nebo to zvedni a pokud to bude tvoje máma, tak jí pověz, že nemáš čas, protože právě šukáš,“ zasmál se Adam.
Jedním okem jsem koukla na displej.
„To je Dominik!“
„Můj brácha? A co po tobě může chtít, takhle odpoledne?“
„Nevím. Asi má po tréninku volno a chce si se mnou povídat.“
„Tak mu to neber. Zavoláš mu později a řekneš mu, žes byla třeba ve sprše.“
Tlak mi vyskočil až někam ke stropu a puls jsem měla rázem rychlejší než tempo olympijského sprintera.
„To nejde. Hned by poznal, že se něco děje.“
„Tak co s tím chceš dělat? Budeš se s ním vybavovat, zatímco my tě budeme šukat?“
„Ne!“ řekla jsem. „Já to teď zvednu a budu se u toho tvářit jako hodná holka. A vy mě jako dva slušný kluci necháte na pokoji!“
„Ale no tak?“ zašklebil se Michal. „To by pak nebyla vůbec žádná zábava.“ Špičkou zubů mě kousnul do ztopořené bradavky, až jsem u toho slabě vykřikla.
„Chováte se jako puberťáci!“
„No jasně,“ zasmál se Adama. „Vždyť to taky jsme. Hloupí a nadržení puberťáci.“
Telefon přestal zvonit a mně se bůh ví proč najednou ulevilo. Vykonání rozsudku se odkládá, i když zřejmě jenom o několik minut.
„Vidíš, co děláš?“ zasmál se Michal. „Kvůli dvěma nadrženým puberťákům jsi právě zasklila svého kluka. Nezvedlas mu telefon a to je velký průšvih.“
„Zavolám mu, až budu sama. Z téhle konstelace by nejspíš nevzniklo nic pěkného.“
„Stejně to na tobě nakonec pozná,“ řekl Adam. „Až se vrátí, tak si jako první překontroluje tvoji píču. A zjistí, že tvoje kunda vypadá jako špatně zavřenej futrál na netopejra. Máš ji celou vytahanou a pysky ti ze samýho šukání lezou ven.“
„Blbečku!“
Michal se sklonil zpátky k mé doširoka roztažené kundě. Jejich hlavy s hustými vlasy a jemnými chlapeckými tvářemi se skláněly nad mojí rozevřenou píčou, až se jim přitom obličeje málem dotýkaly.
„No to je fakt,“ řekl Michal. „Máš ji pořádně rozevřenou a mokrou. A až s tebou dnes skončíme, budeš ji mít roztáhlou jako vchod do Macochy.“
„Kdybyste jen tak hloupě nekecali! Kunda není harmonika a jen tak snadno se nevytahá!“
Jeden z kluků mi sáhnul mezi nohy a ten druhý zas hrábnul na moje prso.
„Počkej, já si ještě zašukám!“ řekl Adam. Potom tvrdě odstrčil Michalovu ruku, pomalu se nadzvedl a těžce dolehl na moje břicho. Jeho znovu ztvrdlé péro si nedočkavě razilo cestu do mé kundy.
„Au!“ sykla jsem bolestí. „Tak si na něj aspoň plivni, když už ho cpeš dovnitř jako nadrženej sedmák!“
„Když už, tak nadrženej deváťák,“ zasmál se Adam. „A když budu dobře trénovat, tak po prázdninách ze mě bude dobře zaučený středoškolák.“
„Dávej pozor, ty jeden malej smrade!“
„A na co? Děláš, jako bys nikdy nešukala. A s mým bráchou přitom prcáš každou volnou chvilku!“
„Dominik je můj kluk,“ namítla jsem. „Prcat se svým klukem, to je snad normální.“
„A prcat s jeho bráchou?“ zasmál se Adam. „To je taky normální?“
„A s klukem, kterého doučuješ matiku?“ přisadil si Michal.
„Nevšimla jsem si, že bych s tebou v téhle chvíli prcala!“
Kundou mi pomalu projížděl Adamův tlustý a tvrdý penis, zatímco ten Michalův se mi opíral o stehno.
„Neměj strach, já za chvíli Adama vystřídám.“
V té chvíli znovu zazvonil můj mobil. Michal ho vzal do ruky a podíval se na displej.
„Zase Dominik?“ zeptala jsem se.
„Vezmi to, nebo budeš mít průšvih.“
„Radši ne. V tomhle okamžiku by daleko větší průšvih hrozil, kdybych to vzala.“
„Neboj se, my budeme zticha,“ řekl Michal. „Mluv – dám to na hlasitý odposlech a budu ti ten telefon držet u ucha.“
„Ne!“ vykřikla jsem, ale on už mačkal tlačítko k přijetí hovoru.
„No to je dost!“ ozvalo se z telefonu. „Kde pořád couráš.“
Několik okamžiků jsem sbírala odvahu k tomu, abych promluvila.
„Haló – jsi tam?“
„Jo, promiň,“ řekla jsem sevřeným hlasem. „Byla jsem ve sprše a neslyšela jsem zvonění.“
„Ve sprše? Teď odpoledne?“
„Bolí mě trochu hlava. Venku je horko a tak jsem měla za to, že by mi sprcha mohla pomoct.“
„A pomohla?“
„Trochu jo. Jak se máš?“
„Fajn. Už máme po dopoledním tréninku a za chvíli nás čeká oběd. Kluci si vyrazili na hodinku do města a já zůstal na pokoji sám.“
„Proč jsi nešel s nimi?“
„Chtěl jsem ti v klidu zavolat.“
Když Michal zmáčkl tlačítko k přijetí hovoru, Adamovy pohyby se na okamžik zastavily. Teď už se ale dostával znovu do tempa. Nejprve ale jen opatrně, dlouhými a vláčným pohyby, při kterých se jeho boky kolébaly ze strany na stranu a jeho široký a plochý penis pomalu a rozvážně roztahoval moji píču. Jednou už jsem podobným rozvážným a obezřetným způsobem šukala. Bylo to samozřejmě s Dominikem a byla to jedna z mála nocí, kterou jsme mohli strávit spolu až do rána. On se v noci probudil a nejspíš dostal chuť si zašukat. Spali jsme tehdy nazí, protože před usnutím jsme ještě krátce souložili a pak už jsme neměli chuť převlékat se do pyžama. Když s tím Dominik začal, tak jsem ještě spala. Nevím, jak dlouho mu trvalo, než se do mě dostal – ale jeho pohyby byly kradmé a nenápadné, jako když se zloděj opatrně dobývá do zamčené kostelní pokladničky. Po procitnutí jsem nejprve cítila jenom jeho zrzavé chlupy, které se vlhce a slizce lepily k mému zadku. Zpočátku jsem měla dojem, že se ke mně jenom ve spánku přitiskl – teprve za okamžik mi došlo, že mám hluboko v sobě jeho tvrdý penis. Byl to zvláštní pocit – naprosto odlišný od situací, kdy mě Dominik šukal v bdělém stavu. Tohle bylo jemné a nenápadné, jeho tvrdý ocas mě sice roztahoval a uvnitř vyplňoval, současně jsem ale cítila Dominikovu rozpačitost a provinilost a také jen obtížně zadržovanou, nadrženou touhu.
Podle moderních měřítek to bylo vlastně znásilnění; ta představa, že mě Dominik ve spánku zneužívá, protože si prostě nemůže pomoct, mě okamžitě vzrušila. Kdybych dala najevo, že už jsem vzhůru, nejspíš by se tahle epizoda rychle změnila v docela obyčejné šukání. O to jsem však v té chvíli nestála. Ležela jsem na boku se zavřenýma očima a předstírala spánek. Dominikovy pohyby byly pomalé a zásun do mé kundy velmi mělký: nejspíš měl uvnitř jen žalud, kterým se pomalu otíral o sevřené stěny mé kundy. Ale byl uvnitř a to pro něj bylo v té chvíli nejspíš ze všeho nejdůležitější. Nechtěla jsem mu ničím pomáhat: byla jsem sice vzrušená a nadržená, ale neměla jsem chuť mu jeho průnik usnadňovat.
,Jednou jsi kluk, tak si to vezmi!´ říkala jsem si. ,Dokaž své holce, že si umíš poradit za každé situace!´
Ležela jsem bez hnutí a tiše předstírala spánek. Dominikovo silné tělo se opatrně tisklo k mým zádům, jeho štíhlé boky se pomalu pohybovaly a zrzavé chlupy na jeho podbřišku se jemně otíraly o můj zadek. Nakonec se udělal jen za pár krátkých minut: jeho tvrdý penis se v mé kundě na okamžik zastavil a pak následoval dlouhý a hluboký výdech. Nevím, kolik měl v sobě ještě mrdky, protože tu noc stříkal už potřetí. Ale úlevu mu to určitě přineslo: za chvilku se jeho dech zklidnil a špička jeho penisu pomalu vyklouzla z mé kundy. Svým způsobem to bylo jedno z nejdráždivějších šukání, jaké jsem kdy s Dominikem zažila.
Šukání s Dominikovým mladším bratrem Adamem bylo svým způsobem podobné. Také on se uvnitř mé kundy pohyboval jemně a nenápadně, úplně jako kdyby šukal spící holku. Důvod byl však v tomto případě jiný: z toho, že by mě probudil, nemusel mít žádnou obavu; zato si však musel dávat pozor, aby jeho pohyby v mé kundě nezaslechl v telefonu Dominik. Ten však měl zjevně úplně jiné starosti.
„Chybíš mi,“ řekl a jeho hlas zněl v telefonu roztouženě. Ta představa mě vylekala. Pravdou je, že jsme tuhle hru spolu už párkrát hráli: on byl daleko, měl plné koule a potřeboval se rychle vystříkat. A já, svým způsobem i ve svém vlastním zájmu, jsem mu od toho tlaku na dálku pomohla. Protože kdybych to bývala byla neudělala, možná by se mi večer po zápase spustil s nějakou roztouženou fanynkou.
„Ty mě taky,“ odvětila jsem opatrně.
„Ale ty mě chybíš opravdu hodně moc. Víš, jak to myslím.“
„Asi ano.“
„Chtěl bych tě mít tady, blízko sebe.“
„To ale nejde. Ty jsi tam a já jsem zase tady.“
„Já vím. Ale něco by se s tím snad dělat dalo.“
Jeho hlas zněl opravdu nadrženě a roztouženě.
„A co přesně máš na mysli?“ zeptala jsem se.
„Však víš. Pomůžeš mi s tím trochu?“
„Vždyť víš, že mě bolí hlava.“
„Na tohle ale žádnou hlavu nepotřebuješ,“ pronesl Dominik svůj oblíbený vtípek. Nechci od tebe nic složitého, jen trochu vstřícnosti a empatie.“
Bylo zřejmé, že se té věci zjevně nevyhnu, i když před těmi dvěma malými kluky mi to připadalo hloupé a ponižující.
„Obraz, nebo jenom zvuk?“ zeptal se Dominik.
„Jenom zvuk. A můžeš si přitom představovat, na co máš zrovna chuť. Jestli chceš, můžeš si k tomu pustit i nějaké péčko. Když nejsem u toho, tak to máš povolené.“
„Ne, žádné péčko k tomu nepotřebuju. Chci přitom jen slyšet tvůj hlas.“
„Tak dobře. A co hezkého bych ti u toho měla říkat? Co si chceš představovat?“
„Já nevím, Třeba nějakou holku z eskortu. Prostě jen nějakou holku na telefonu.“
„Třeba nějakou hokejovou fanynku?“
„Třeba. Tak už hlavně začni!“ zaškemral Dominik.
Adamovy přírazy nepatrně zrychlily a Michal se na mě zblízka zašklebil. Michalovo tělo leželo stále těsně vedle toho mého, hlavu měl položenou na mém polštáři, telefon uložil někam do důlku svých vystouplých klíčních kostí a bezstarostně si ho opřel o bradu. Hlas, který s telefonu vycházel, patřil Dominikovi, ale obličej, na který jsem se při hovoru s Dominikem dívala, byl Michalův.
„Já jsem fakt děsně nadrženej!“ ozvalo se z telefonu a Michal se na mě při těch slovech znovu zašklebil. A pak, bez jediné vyslovené hlásky, jeho ústa posměšně vykroužila právě vyřčená slova: ,Já jsem fakt děsně nadrženej!´
Ti kluci se Dominikovi posmívali, i když každý trochu jiným způsobem. Michal se mu vysmíval tím, že si z něho dělal legraci, a Adam zase tím, že mě při jeho slovech pomalu a přitom na svůj věk až překvapivě sebevědomě šukal.
„A chceš, abych ti s tím pomohla?“ zašeptala jsem. „Tak se uvolni.“
„Jo!“
„Kde jsi a co máš na sobě?“
„Kluci jsou venku a já mám pokoj jen sám pro sebe,“ řekl. „Na sobě mám jenom tepláky a klubový triko.“
„Škoda, že na sobě nemáš dres. Zbožňuju kluky v hokejovém dresu.“
„Mám sáhnout do tašky pro dres a oblíct si ho?“
„Ne. Já vím, že ho máš. Silného hokejistu poznám i po hlase. Klubové triko a tepláky jsou fajn. A co máš oblečené pod nimi?“
„Nic. Jen holé tělo.“
„Hmm, to je tedy lákavá představa. A chceš vědět, co mám na sobě já?“
„Jo. Co máš na sobě?“
„Jen krajkové kalhotky a sametové podvazky. Schválně hádej, jakou mají barvu.“
„Chtěl bych, aby byly červené.“
„Přesně tak – jsou červené jako víno.“
Pohyb Adamova penisu v mé kundě se zas o něco zrychlil. Toho zmetka viditelně vzrušovalo, když může poslouchat, jak po telefonu flirtuju s jeho starším a silnějším bráchou. Nejradši bych se na něj obrátila a na rovinu se ho zeptala: ,Tak co, ty malej hajzlíku? Vzrušuje tě, když si přitom povídám s tvým bráchou? Líbí se ti, když mě u toho můžeš šukat?´
Nic z toho jsem ale samozřejmě udělat nemohla.
„Chtěla bych z tebe ty tepláky svlíknout!“ zašeptala jsem. „Abych viděla, co máš pod nimi.“
„A co myslíš, že mám pod nimi?“
„Silný chlupatý nohy. Chci do nich zatnout prsty, tak abych pod nehty cítila napjaté svaly a drsné klučičí chlupy.“
„Jo!“
„Položila bych na ně obličej, abych cítila vůni tvého potu. Ty chloupky by mě šimraly po tváři a já bych z toho byla pekelně vzrušená.“
„Ale nohy nejsou všechno!“ zasténal Dominik. „Pod těmi tepláky mám totiž ještě něco dalšího.“
„Já vím. Chceš abych řekla, co tam máš? Mám ti to povědět?“
„Jo!“
„Vím, co to je,“ zašeptala jsem. „Je to velké a tvrdé a já mám chuť se toho dotknout a vzít to do do pusy.“
„Řekni to! Pověz, co to je!“
„Chceš slyšet to slovo?“
Michal se nad telefonem znovu zašklebil, tentokrát to ale bylo trochu jiné. Možná se mi to jen zdálo, ale vypadalo to, že začíná být z mého rozhovoru s Dominikem vzrušený.
„Tak to řekni!“ zasténal Dominik. „Co to je?“
„Péro,“ zašeptala jsem vzrušeným hlasem. „Čurák. Přesně to máš pod těmi tepláky – velký a tvrdý klacek.“
„Jo!“
„Líbí se ti, když o něm mluvím? Tohle mají kluci rádi. Zbožňují, když jim holka šeptá do ucha podobné čuňačinky.“
„Ty děvko!“
„Ale no tak!“ zasmála jsem se. „Takhle přeci hodní chlapečci nemluví. Nebo ty snad nejsi hodný chlapeček?“
S hlavou otočenou na stranu jsem se zadívala do Michalových očí. Teď už jsem si byla jistá: Michal hleděl přímo na mne a v očích měl vzrušení a touhu. V té chvíli mi to došlo – ležím tu v posteli trojnásobným způsobem zneužívaná, ale ve skutečnosti je tomu právě naopak: to já mám v tomto okamžiku v rukou touhu tří kluků. Všichni tři po mně touží a každý z nich musí ukojit své vzrušení jiným způsobem. A je jenom na mně, zda jim umožním dojít až k úplnému uspokojení.
„Já vím, že jsi hodný chlapeček,“ zašeptala jsem s pohledem stále upřeně zapíchnutým do Michalových očí. „Toužíš po tom se udělat a já bych ti s tím měla nejspíš pomoct. Jak bys to ode mne chtěl? Mám tě vzít do pusy a vykouřit tě?“
Michal vzrušením polknul. Nejspíš nebyl o moc míň nadrbaný než chudák Dominik. Jenomže kundu jsem měla jenom jednu a v té byl až po kořen svého zrzavého čuráka zabořený Adam. Tím pádem oba, Michal i Dominik, měli v té chvíli smůlu a na svůj vlastní zásun si museli ještě počkat, i když každý z trochu jiného důvodu.
„Tak co říkáš – chceš, abych ti ho vykouřila? Hezky až do konce?“
„Ne!“ ozval se Dominik z telefonu. „Já chci šukat!“
„No jasně,“ zasmála jsem se. „Tvrdý hokejista chce šukat! Tak pojď na to. Ukaž mi, jak se to správně dělá. Pojď si se mnou zašukat.“
„Nejdřív se svlíkni!“ řekl Dominik v telefonu. „Co teď právě děláš?“
„Ležím v posteli a myslím na šukání.“
„Opravdu?“
„No jasně. Chtěla bych tu mít nějakého mladého nadrženého kluka, který by mě opíchal.“
„Jako třeba mě?“
„Třeba. Nebo klidně i někoho jiného. Jsem nadržená, takže je mi jedno, s kým si zapíchám.“
„Ty děvko!“
„Vzrušuje tě ta představa? Jak ležím v posteli a šukám?“
„Musel bych tě zabít!“
„Ale jdi!“ zasmála jsem se. „A co když to tak vážně je?“
„Tomu nevěřím. Co tedy skutečně děláš?“
„Ležím a představuju si, že šukám. Chceš vědět, s kým?“
„Jediný kluk, se kterým můžeš šukat, jsem já!“
„Já vím. Ale představovat si můžu, koho chci.“
„A koho si chceš představovat?“
Znovu jsem se zadívala do Michalových očí a svůdně jsem si olízla rty. „Kluka,“ řekla jsem. „Prostě kluka. Mladého a hezkého, klidně docela hubeného kluka.“
„Ne!“ zaprotestoval Dominik. „Nikoho takového si představovat nesmíš!“
„A kdo mi to zakáže? Ty snad? Koho bych si podle tebe měla představovat?“
„Máš si představovat mě!“
Adamovo pomalé šukání se zvolna měnilo na rychlé a tvrdé přirážení. Ležel na mně celým svým tělem a jeho ostré klučičí kyčle mě píchaly do břicha. S hlavou položenou na mém rameni a pažemi propletenými za mými zády mně pevně svíral v náruči a já jsem si u toho připadala jako bezbranná hračka na šukání. Kde se to ten kluk, sakra, jenom naučil? Roztaženými nozdrami jsem nasávala jeho chlapeckou vůni – jinou, než jakou byl cítit Michal. Jeho vůně byla vlastně dost podobná té Dominikově, a to mě svým způsobem vzrušovalo. Zrzavý Adam na mně a uvnitř mne, hubený Michal s očima vzrušeně zaklesnutýma do těch mých, a Dominik, jehož slova linoucí se z telefonu byla plná nadrženosti a touhy. Vážně se ze mě stala děvka?
„Ale já si tě představuju,“ zašeptala jsem. „A pokud ne, tak mě můžeš potrestat. Potrestáš mě?“
„Když mě budeš provokovat, tak tě ošukám!“ vydechl Dominik.
„No tak do toho! Ukaž mi, kdo je tady pánem. Ošukej mě!“
Dominik v telefonu zasténal.
„Ty čubko!“
„Ale no tak,“ zasmála jsem se. „Já myslím, že se ti to vlastně líbí. Líbí se ti ta představa, že se u mě pokouší zabodovat jiný kluk. Teď právě se na něj dívám a olizuji si u toho rty.“
Michal naproti mně vzrušením polknul a já jsem se při těch slovech znovu zhluboka zadívala do jeho nezkušených očí. Když si odmyslím Adamovo péro v mé kundě, tak jsem vlastně naprosto přesně popisovala právě to, nač jsem myslela a co se vedle mne dělo.
„On se na mě také dívá a je u toho vzrušený. Zatím je ještě oblečený, ale já to i tak poznám. Má vzrušením rozšířené oči, potí se a polyká. Nejspíš právě myslí na to, jak rád by mě ošukal.“
„Ale nakonec tě ošukám já!“ zasténal Dominik do telefonu. „Ten kluk se na nás možná dívá a má na tebe chuť, ale šukat s tebou budu nakonec já!“
„No jasně,“ zašeptala jsem stále s pohledem upřeným do Michalových očí. „Kdo jiný by se mnou měl šukat? Ten kluk nás pozoruje a má chuť si se mnou zašukat. Ale já mu nedám, protože patřím jenom tobě.“
„Jo! A budeš teď se mnou šukat?“
„Možná. Už si ho honíš?“
„Jo. Ale chci od tebe něco jiného. Chci od tebe slyšet, jak mě ošukáš!“
„Ale to tak rychle nepůjde!“ zasmála jsem se. „Než ti dovolím, ať ho do mě strčíš, tak si to musíš nejdřív zasloužit.“
„Ale já jsem tvůj kluk!“ zasténal Dominik v telefonu. „Můžu s tebou šukat pokaždé, když na to dostanu chuť. A ty mi musíš podržet, protože jsi moje holka!“
„To je možný. Ale teď jsi bohužel příliš daleko na to, aby sis mohl na mně něco vynutit. Teď můžeš dělat jenom to, co ti dovolím.“
„Ty kundo!“ zasténal Dominik.
„Tak kundo, říkáš?“ zašeptala jsem. „To je to jediné, na co teď myslíš? Na mojí kundu? Chtěl bys jí šukat, ale nemůžeš...“
„Tak mi ho aspoň vezmi do pusy!“ zaprosil Dominik v telefonu.
„To už je lepší,“ zasmála jsem se. Pohyby Adamova těla se malinko uklidnily, jakoby si i on chtěl vychutnat chvíli Dominikova ponížení. S hlavou položenou na mém rameni tiše naslouchal, zatímco jeho boky pomalu a téměř neslyšně přirážely proti mé pánvi. Adamovo snažení pro mě ale bylo v té chvíli naprosto nepodstatné. Blahosklonně jsem ho pohladila po zádech a tiše jsem odvrátila hlavu. Znovu jsem se zadívala do Michalových vzrušených očí.
„Nejdřív mě polib!“ řekla jsem a moje slova byla jen zdánlivě určena Dominikovi na druhé straně telefonického spojení.
„Polib mě!“ zopakovala jsem. „Chci v puse cítit tvůj jazyk.“
Michal pochopil moji výzvu a posunul svůj obličej až těsně k tomu mému. Telefon, ze kterého stále vycházel Dominikův vzrušený hlas, položil na polštář jen těsně nad naše čela.
„Teď zavři oči a já ti dám pusu!“ zašeptala jsem. „Až ucítíš v puse můj jazyk, tak si představuj moje nahé tělo.“
Michal zavřel oči a já ho dlouze políbila. Chvíli jsem nechala jeho jazyk proplétat s tím mým a pak jsem zhluboka vydechla.
„Cítíš to?“ zašeptala jsem směrem k telefonu. „Chutnal ti můj jazyk?“
„Bože, já bych mrdal!“ ozvalo se z telefonu.
„Vydrž,“ zašeptala jsem s pohledem zblízka zabořených do Michalových očí. „Když budeš hodný, tak si nakonec taky zamrdáš.“
„Taky?“
To přeřeknutí mě naštěstí vykolejilo jen na chvíli. „Co když tě ten druhý kluk předběhnul?“ prohlásila jsem suverénně přímo do telefonu. „Možná už ho mám dávno v sobě, zatímco ty si ho stále jenom honíš.“
„Ty děvko! Něco takového bys přeci neudělala!“
„Myslíš?“ zasmála jsem se. „Já nevím. Možná jo a možná ne. Kdyby byl mladý a hezký? Třeba jako tvůj brácha?“
„Přeci bys nešukala s takovým mlíčňákem!“
Vzrušení mi dodávalo odvahu, jako bych cítila, že i Dominik je tentokrát ochoten zajít ve svých fantaziích o něco dále.
„Já nevím,“ řekla jsem. „Už je to docela velký kluk. A navíc je ti hodně podobný.“
„Adam je ještě usmrkanec. Takový kluk se ti přeci nemůže líbit!“
„Možná jo a možná ne. O tom, jaký kluci se holkám líbí, ty vůbec nic nevíš.“
Také Adam se naším rozhovorem očividně vzrušil: jeho pohyby se zrychlily a přírazy byly najednou tvrdší a dominantnější. Znovu jsem ho pohladila po zádech a tentokrát se moje ruka zastavila až na jeho malém zadku. Pod bříšky prstů jsem ucítila jemnou chlapeckou kůži a pod ní stažené svaly.
„Má docela solidní péro a já cítím, jak mě s tím pérem roztahuje,“ řekla jsem tentokrát poměrně hlasitě, už znovu s pohledem zabořeným do Michalových očí.
„Nevěřím ti!“ ozvalo se z telefonu.
„Já vím. Problém je, že nikdy nezjistíš, co je a co není pravda. Na to jsi teď příliš daleko.“
„Jestli budeš píchat s někým jiným, tak mu rozšmelcuju všechny kosti v těle! A čuráka mu rozdrtím na prášek!“
„Já vím. A já se budu dívat, jak toho malého zmrda pomalu likviduješ. Ale to bude až poté, co ho přistihneš. Tedy - jestli ho vůbec přistihneš,“ zasmála jsem se. „Teď jsi ovšem daleko a pokud mě ten malej zmetek skutečně píchá, tak s tím prostě nic neuděláš.“
V té chvíli už jsem si dělala s Dominikem všechno, co jsem si zamanula. A s Adamem a Michalem vlastně také.
„Teď musíš ještě chvilku počkat,“ zašeptala jsem a znovu jsem se zahleděla do Michalových očí. „Až se ten druhý kluk do mě udělá, tak to dovolím i tobě. To je dneska moje podmínka.“
„Ale...,“ zaprotestoval Dominik.
„Jak už jsem řekla – je to podmínka! Nejdřív se udělá on a pak tam pustím i tebe.“
Ačkoliv jsem ta slova pronášela směrem k odloženému telefonu, pohled jsem měla stále zaparkovaný do Michalových vzrušením pomrkávajících očí. Ty oči byly velké jako dva zelenomodré talíře a zrcadlila se v nich touha a vzrušení.
„Ale já už to fakt potřebuju!“ zasténal Dominik.
„Já vím. Vidím na tobě, jak už jsi nadržený,“ zašeptala jsem směrem k telefonu a pusou jsem se přitom otřela o boltec Michalova ucha. „Nech ho, ať se udělá, a pak už budu jenom tvoje. Slibuju.“
Dominik v telefonu zasténal.
„A pokud to chceš urychlit, tak mu s tím trochu pomoz,“ dodala jsem. „Řekni mu, ať se udělá, a on tě určitě poslechne.“
„Bože!“ zasténal Dominik.
„Dovolíš mu, aby se do mě udělal? Jestli mu nepomůžeš, tak mě bude šukat až do rána a ty se k mojí kundě nakonec vůbec nedostaneš.“
Dominik v telefonu zavzdychal jako nepříčetný. „Tak už sakra dělej! Pusť už mě konečně dovnitř!“
„A to říkáš mně nebo jemu? Mně to říkat nemusíš – to jeho musíš poprosit, aby se udělal!“
„Kurva! Tak dobře. Slyšíš mě, ty hajzle? Tak už jí pořádně vystříkej, ať můžu taky dovnitř!“
„To už je o něco lepší. Ale ještě to není úplně ono. Zkus to ještě o trochu lépe. Dovolíš mu, aby se do mě udělal?“
„Jo. Ať už to ksakru udělá!“
„Tak mu to řekni! A chci hezky slyšet, komu přesně to říkáš. Rozumíš? Chci, abys to svému bráškovi dovolil. Dovol mu, ať se do mě udělá.“
„Ošukej jí, Adame!“ zasténal Dominik. „Je mi jedno, co s ní uděláš! Klidně jí vyjebej mozek z hlavy!“
„To je ono,“ zašeptala jsem. „Pokračuj!“
„Dělej, Adame! Vystříkej se do ní!“
Adamovy přírazy zrychlily a pomalu se změnily v zběsilé mrdání.
„Výborně! Už začíná zrychlovat. Za chvíli to do mě všechno napustí. Dovolíš mu, aby to udělal?“
„Jo!“ zasténal Dominik do telefonu. „Můžeš to do ní všechno pustit, Adame! Pusť to do ní!“
„Výborně!“ zavzdychala jsem. „Uvidíš, že tě už za chvilku poslechne. Opravdu chceš, aby to udělal?“
„Jo, do prdele! Jasně že to chci!“
„Ale ne,“ zasmála jsem se. „S tou dírou, o které teď mluvíš, to nemá vůbec nic společného. Do té mě vážně nešuká. Tak kam to má tedy tvůj malý bráška nastříkat?“
„Do kundy! Nastříkej jí to do kundy!“
„Opravdu? Vážně chceš, aby to tam tvůj brácha všechno nastříkal?“
„Jo! Tak už jí to tam, Adame, konečně nasázej!“
„Tak dobře.“ Odvrátila jsem hlavu a pevně jsem chytla Adama za zadek. A pak jsem mu zašeptala tiše do ucha: „Tak už to udělej, Adame – když tě o to tvůj brácha tak hezky prosí! Nastříkej to do mě!“
Adam se vzepjal a zatřásla se mu přitom ramena. Pevně jsem ho přitiskla k sobě a jeho obličej jsem si zabořila do místa mezi mou hlavou a krkem. Zrzavé vlasy mu voněly po heřmánku a jemné chloupky na jeho krku mě šimraly do tváří. Tiskla jsem ho k sobě, abych ztlumila jeho vzdechy, a přitom jsem čím dál hlasitěji šeptala: „Tak je to správné, Adame! Nestyď se a stříkni to dovnitř! Chtěla bych ji mít plnou až po okraj! Dokážeš to?“
A pak už jsem ucítila, jak to do mě rychle stříká. Pod prsty levé ruky jsem ucítila stahy svalů na jeho chlapeckém zadku, zatímco se mi o dlaň otíraly jeho zpocené chlupy.
„Jo!“ skučela jsem. „Chci tam uvnitř cítit tvoji mrdku! Tak dělej! Ukaž mi, že už jsi velkej kluk!“
Jeho silný a dlouhý orgasmus jsem vnímala doslova vnitřkem své kundy: zatímco se stěny mé pochvy stahovaly v táhlých a silných kontrakcích, cítila jsem, jak mi jeho mrdka bubnuje až do děložního čípku: jeden, dva, tři, čtyři silné výstřiky a pak ještě několik dalších klučičích kontrakcí na závěr. Potom na mě Adam celou svojí vahou dolehl a já teprve v té chvíli ucítila veškerou tíhu jeho bezvládného těla.
,Kluci jsou tak legrační!´ pomyslela jsem si. ,Jakmile se udělají, stanou se z nich na pár vteřin bezvládné hadrové panny, jakoby z nich spolu s jejich mrdkou vytekla i veškerá klučičí energie.
„Ššššš, už je dobře!“ zašeptala jsem Adamovi přímo do ucha. „Já vím, žes to ze sebe potřeboval dostat. „Ale teď už to máš za sebou, zlato. Už ses toho konečně zbavil.“
Adam ležel a oddychoval, ale jeho odpočinek měl jen krátké trvání. Najednou se na nás převalilo Michalovo hubené a dlouhé tělo. Prudce Adama odstrčil a já v té chvíli ucítila, jak mě tam dole pomalu opouští Adamův změklý penis; vyklouznul ze mě jako kluzká a slizká ryba a hned po něm začalo z mé kundy vytékat horké a lepkavé semeno. V Michalovi se najednou začala projevovat síla, jakou jsem v něm ještě nikdy nezažila. Byla to přesně ta síla, pomocí které se nadržení a neukojení kluci domáhají mrdu.
„Uhni!“ syknul tiše směrem k Adamovi a prudce ho odstrčil. Adam se svalil na bok: ze změklého, přesto však dosud masivního a širokého penisu mu odkapávaly poslední zbytky čerstvě vystříkané mrdky. Fascinovaně jsem hleděla na to, jak mu po špičce žaludu pomalu stéká závěrečná velká bílá kapka. Dobře jsem věděla, čím mě ten obrázek fascinuje především: Adamův penis byl skutečně dvojčetem Dominikova penisu: stejně plochý a silný, s podobně širokým a plochým žaludem a stejnými zrzavými chlupy okolo kořene.
„Dominiku!“ vydechla jsem hlasitě, a možná že právě tím jsem zachránila celou situaci.
„Jo!“ ozvalo se z telefonu, který se povaloval kdesi na polštáři. Nade mnou se tyčilo Michalovo hubené tělo a jeho ztopořený penis mě šťouchal do podbřišku jako nějaké dlouhé a štíhlé kopí.
„Pojď do mě!“ zašeptala jsem a má slova byla určena Michalovi nade mnou i Dominikovi v telefonu.
„Mám ji od toho kluka celou mokrou, ale na to se vykašli!“ pronesla jsem hlasitě. „Aspoň ti to bude uvnitř lépe klouzat.“
„Jo!“ zasténal Dominik v telefonu. „Už jdu do tebe!“
„Tak pojď!“ zašeptala jsem a pevně jsem uchopila Michala za jeho hubený chlapecký krk. „Dělej, zlato!“
Michal se na mě svalil a špička jeho ocasu mě bolestivě píchla do podbřišku. Něco podobného jsem viděla kdysi u psa, který se na ulici nadrženě domáhal mrdu: fena před ním nadšeně poskakovala a ačkoliv se snažila mu celý zásun ulehčit, ten pes se stejně nemohl trefit dovnitř. A čím víc se snažil, tím byl vzteklejší a zuřivější.
Michalův tvrdý klacek si hledal cestu mezi mými stehny, dovnitř se ale nemohl stále probojovat.
„Mám ji mokrou a roztaženou,“ zašeptala jsem. „Stačí když se uklidíš a půjde ti to samo. Uvidíš.“
Oběma dlaněmi jsem uchopila Michala za krk a pak jsem k sobě pozdvihla jsem jeho obličej. Rty se mu chvěly vzrušením a oči měl zastřené jakousi podivnou blánou.
„Klid!“ zašeptala jsem. „Vždyť se přeci vůbec nic neděje. Až se uklidníš, určitě se dovnitř trefíš.“
Nahlas jsem ale řekla něco docela jiného.
„Tak pojď už, Dominiku!“ pronesla jsem hlasitě směrem k opodál ležícímu telefonu. „Ta kunda už na tebe čeká.“
A právě v té chvíli se Michal konečně strefil dovnitř. „Jo!“ vydechl a já jsem mu rychle ucpala ústa svým jazykem. Potom jsem si položila jeho hlavu na své rameno, podobně jako před chvílí tu Adamovu. Ti kluci na sebe opravdu nemuseli vůbec žárlit: ačkoliv byl každý docela jiný, přístup k mé kundě měli spravedlivý.
„Tak šťouchej!“ pronesla jsem hlasitě. „Pěkně jí projeď a přestříkej!“
Michal se pustil do zběsilého mrdání. Nevím, zda to mohlo být v telefonu slyšet, ale divila bych, kdyby to slyšet nebylo. Jenomže Dominik už byl tak nadržený, že si žádných zvuků linoucích se z telefonu nejspíš vůbec nevšímal.
„Jooo!“ chrčel v telefonu jeho vzrušený hlas. „Teď ti tu tvoji kundu za trest natrhnu!“
„Tak dělej!“ povzbuzovala jsem ho a současně jsem tím pobízela i šukajícího Michala. „Ukaž mi, jak to s ní umíš! Vystříkej se do ní!“
Michal zakňoural. Ten zvuk jsem moc dobře znala: bylo to zakňourání chlapečka, který je nespokojený, protože jeho možnosti jsou menší nežli jeho touha. Věděla jsem dobře, v čem je problém. Tím, po čem Michal zoufale toužil, bylo rychlé a úlevné vystříkání; jeho možnosti byly naopak limitovány skutečností, že se mu to stále nedařilo. Přitáhla jsem si jeho hlavu až k svému obličeji.
„Nespěchej!“ zašeptala jsem. „Máš na to přesně tolik času, kolik potřebuješ. Já tady budu ležet, dokud mě nevystříkáš. Slibuju.“
Z telefonu se stále ozývalo Dominikovo vzrušené chrčení.
„Tak dělej!“ pronesla jsem nahlas. „Ukaž mi, kdo je tady pánem! Potrestej mě za to, že jsem před chvílí šukala s někým jiným!“
Zatímco mne Michalovo tělo tlačilo do břicha a do nohou, do roztažené pánve mě píchalo jeho dlouhé a tvrdé péro.
„Jestli chceš, tak klidně zrychli,“ zašeptala jsem mu přímo do ucha. „Nemusíš na mě brát vůbec žádné ohledy. Píchej, přesně jak máš chuť. Klidně tvrdě a bezohledně – já to vydržím.“
Byla to přesně ta poloha, ve které jsem si vždycky libovala: cítila jsem, že už nejsem žena a možná ani myslící lidská bytost – byla jsem jenom díra, kunda dobrá jenom na to, aby posloužila klukovi k jeho ukojení. Nikdy jsem nechápala, co mě na té pozici tak vzrušuje. Bylo to v přímém rozporu s mým vychováním a nebyla v tom přítomna žádná z hodnot, které uznávala současná společnost. Všude okolo sebe jsem slyšela řeči o tom, jak holka musí dbát na svoji cenu: nevyžádaný sex je znásilnění, bezděčný dotek se kvalifikuje jako zneužití, sevření paže nebo snad dokonce krku se považuje bezmála za hrdelní zločin. A já přitom, v přímém rozporu se všemi podobnými proklamacemi, zoufale toužila po tom, aby mě kluk proti mé vůli zmáčknul a bezohledně mne použil. Pouze v takovém okamžiku jsem nad ním cítila skutečnou převahu.
Znovu jsem si přitáhla Michalovu hlavu těsně před svůj obličej. Jeho pták se do mě drsně a tvrdě zarážel a já přitom cítila, že až tahle soulož jednou skončí, budu mít od ní kundu celou odřenou a obolavělou. V té chvíli mi to ale bylo jedno. S nohama pevně zaklesnutýma za jeho stehna jsem Michalovi bránila, aby ze mě vyklouznul. Jeho zuřivé píchání do mé rozevřené kundy mě vzrušovalo daleko víc než cokoli z toho, co jsem kdy prožila s Dominikem. Oběma rukama jsem uchopila jeho hlavu, takže jsem se mu najednou mohla dívat přímo do obličeje. Oči měl zavřené a tvář zkřivenou zuřivostí.
„Otevři oči!“ zašeptala jsem. „Chci, aby ses u toho díval přímo do mých očí!“
Myslela jsem, že mě neposlechne, ale on mému rozkazu vyhověl. Když otevřel oči, spatřila jsem v nich stejnou zuřivost, jakou jsem předtím viděla v jeho tváři. To poznání mě fascinovalo.
,Je to jen kluk,´ pochopila jsem v té chvíli. ,Kluk, který v určitých okamžicích nedokáže myslet na nic jiného než na své ukojení. A já jsem tu od toho, abych mu takové ukojení poskytla.´
„Dívej se mi do očí a mrdej!“ zašeptala jsem. „Nestojím o tvoje polibky a pohlazení – chci v sobě cítit tvojí mrdku! Rozumíš? To je to jediné, co od tebe teď potřebuju. Použij mě a na nic se přitom neohlížej! Ale nesmíš u toho zavírat oči, slyšíš? Chci, abys mě přitom cítil a viděl. Chci, abys viděl, čí kundu teď používáš. Rozumíš?“
Z Michalova zuřivého pohledu jsem málem ustříkávala vzrušením. Bušil do mě a jeho obličej byl přitom zkřivený vztekem a vzrušením.
„Přeznačkuj si mě!“ zašeptala jsem. „Já vím, že to do mě nakonec nastříkáš. A tak je to taky správné. Tak to udělej! Udělej to!“
Michal krátce zavyl a v jeho pohledu se namísto vzteku objevilo překvapení. Tohle jsem už moc dobře znala: ten výraz, který se klukům objeví v obličeji právě ve chvíli, kdy se jim koule poprvé stáhnou a první dávka semen začne opouštět jejich tělo. V tom výrazu je nejprve překvapení a pak hned nezměrná úleva.
„Jo!“ zašeptala jsem. „Dívej se na mě a stříkej! Neohlížej se na nic a na nikoho a klidně mi jí vystříkej!“
Přidržovala jsem si ho za krk a přitom jsem stále hleděla do jeho očí. Jejich výraz mě okouzloval: vztek, který se z nich jen velmi zvolna vytrácel, pak úlek a překvapení a nakonec nezměrná úleva. Zblízka jsem zkoumala rysy Michalova obličeje, který se důsledkem orgasmu nejprve sevřel v jakési zvláštní svalové křeči a pak hned prudce uvolnil. Pozorovala jsem výraz v jeho tváři, nejprve zuřivý a navztekaný a hned vzápětí plný jakési prapodivné bolestné úlevy.
„Já vím, jaké to je,“ zašeptala jsem. „Vím, jaké to je, když se kluk konečně vystříká. Potřeboval sis ulevit, a také sis ulevil. To je přeci v pořádku – od toho tady jsem.“
Pak jsem si k sobě přitáhla jeho obličej a tvrdě jsem ho políbila. Jeho ústa byla horká a vyprahlá, jako by je ta nezměrná námaha dočista vysušila. Jazykem jsem mu do nich zatlačila trochu svých slin, abych je aspoň trochu zvlhčila. Pak jsem si jeho hlavu položila na své rameno a tiše jsem ho pohladila po zádech. Měl je zpocená a já pod jejich hladkou kůží ucítila jemné záškuby jen pomalu se uvolňujících svalů.
„Nic si z toho nedělej,“ šeptala jsem, jako když matka uklidňuje kňourající dítě. „Už to máš za sebou. Už jsi to nastříkal přesně tam, kam to patří.“
Něžně jsem ho políbila do vlasů a pak jsem otočila hlavu směrem k Adamovi, jehož bílou svalnatou ruku jsem zřetelně cítila na svém stehně.
„Už ne!“ zašeptala jsem. „Podruhé už radši ne. Připadala bych si jako děvka.“
Adam se ale žádného zásunu nedomáhal: jeho tělo, které vypadalo jako mladší a štíhlejší kopie těla jeho bratra, leželo tak blízko toho mého i toho Michalova, že se zrzavé chloupky na jeho stehnech dotýkaly našich propletených nohou. Přímo uprostřed hrudi měl položený můj stále zapnutý telefon.
,Jestli Dominik tohle všechno slyšel, tak mě nejspíš zabije!´ pomyslela jsem si. Opatrně jsem vzala telefon do ruky.
„Jsi tam ještě?“ zeptala jsem se tiše a hlas jsem přitom měla bojácný a vystrašený.
„Jo,“ ozvalo se hlasitě z telefonního přístroje. „To tedy byla jízda! Něco tak parádního jsem už dlouho nezažil!“
Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. „Tobě se to vážně líbilo?“ zeptala jsem se opatrně.
„Líbilo? Blázníš? To bylo něco naprosto famózního! Nakonec jsme se udělali ve stejnou vteřinu. Nikdy bych nevěřil, že je něco takovýho vůbec možný.“
„A to ostatní? To, co jsem u toho říkala a co jsi všechno slyšel?“
„Jasně, kotě,“ zasmál se Dominik v telefonu. „To byla taky paráda! Bylas u toho tak přesvědčivá, že bych málem uvěřil, že tam s někým fakt pícháš. Jak říkám – byla to úplná bomba! Něco takového si musíme brzy zopakovat!“
„Jo,“ řekla jsem. „Myslím, že tahle představa s námi bude ještě hodně dlouho.“
„Pa, zlato,“ řekl Dominik v telefonu. „Už musím vyrazit na odpolední trénink. A díky za to, cos pro mě dneska udělala.“
„Nemáš mi zač děkovat,“ řekla jsem tiše. „Udělala jsem to moc ráda. To mi můžeš věřit. A kdykoliv bude příležitost, udělám to znova.“
Pak jsem zavěsila a opatrně jsem položila telefon na psací stůl za našimi hlavami. Nejspíš bych se měla cítit jako děvka, ale já jsem se tak necítila, přestože místo jednoho kluka jsem najednou měla kluky tři. Jeden byl daleko ode mne, ale nejspíš mě ani po vystříkání nedokázal vyhnat z hlavy; ti druzí dva leželi přímo vedle mne, každý z jedné strany mého těla. Hlavy měly položené na mých prsou a pak najednou, jakoby se na tom předem domluvili, vzal každý do úst jednu moji bradavku. Přisáli se k mým prsům jako dva hladoví kojenci a já v té chvíli věděla, že jsem Dominikovi pověděla jen čirou pravdu: opravdu jsem to udělala moc ráda. A kdykoliv bude příležitost, udělám to znova.
Quet6969
Příspěvky: 136
Registrován: úte 27. dub 2021 9:12:07
Role ženy: je NORMÁLNÍ
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno
Bydliště: Praha

Re: Kdo chytá v cizím žitě - díl dvacátý: Coda

Příspěvek od Quet6969 »

Wow tak to je opět paráda :))
Díky moc že jsi to nevzdal :)
kandal
Příspěvky: 153
Registrován: čtv 02. dub 2015 1:21:14
Role ženy: je NORMÁLNÍ
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Kdo chytá v cizím žitě - díl dvacátý: Coda

Příspěvek od kandal »

Paráda. Taky jsem už nevěřil, že přijde další díl. Ale je skvělej jako těch 19 před tím. Díky :-)
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Kdo chytá v cizím žitě - díl dvacátý: Coda

Příspěvek od hertz2 »

Super! Hlavně nepřestávej psát, už se těším na pokračování.
Skrimisher
Příspěvky: 92
Registrován: stř 08. led 2020 17:28:19
Role ženy: RÁDA SE UKAZUJE
Role muže: nelze jednoduše zařadit
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Kdo chytá v cizím žitě - díl dvacátý: Coda

Příspěvek od Skrimisher »

Uz ted se tesim na vecerni cteni ;) ani jsem jeste nezacal, a vim, ze bude opet super
rivas
Příspěvky: 32
Registrován: stř 03. zář 2014 15:15:40

Re: Kdo chytá v cizím žitě - díl dvacátý: Coda

Příspěvek od rivas »

Jak napovídá název 20. dílu a snad i jeho závěr, jedná se o díl poslední. Dramatický oblouk byl vyklenut i zakončen, příběh skončil přesně tam, kde skončit měl. Prosby o další pokračování jsou tím pádem zbytečné, protože žádné pokračování už ani být nemůže.
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Kdo chytá v cizím žitě - díl dvacátý: Coda

Příspěvek od hertz2 »

Je to škoda, ale chápu to. O to víc se těším na nějakou novou sérii. Vaše příběhy čtu moc rád a jste jedním z mých nejoblíbenějších autorů.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: 123jensex, Ahrefs BOT, Athos76, kAv, Monkey, soluss a 240 hostů