Velice ti děkuji za tak úžasný a podrobný popis, musím uznat, že v mnoha větách jsem se našel a pomáhá mi to nahlédnout do vlastní budoucnosti, protože my jsme aktuálně v té fázi, kdy ona si našla milence, se kterým prožila a prožívá ten zatím nejlepší sex. Pousmál jsem se nad tou fází, kde popisuješ úpadek sexu doma a hledání placených společnic, protože rovněž, naprosto stejně, jako u nás, ze sexu 3x týdně se stal sex 3x za měsíc (to ještě přidávám) a často jsem po jejím tvrdém odmítnutí, ještě s tvrdým čurákem měl chuť posadit se do auta a jet si zamrdat kdekoliv, kde mi roztáhnou - ne proto, že bych si neuměl vyhonit, ale proto, "abych jí to vrátil". Nakonec jsem to nikdy neudělal, ale možná za to mohla spíš moje hamižnost, než nedostatek odhodlání
Kdybych měl milenku, která by dala, vím, že bych ji ošukal, abych si pohladil pošramocené ego.
Ten pocit, kdy cítíš, že se dostáváš na druhou kolej a že tě žena odmítne jednoduše proto, že ví, že může
- ať už proto, že jsi jí kdysi řekl, že tě to vzrušuje, že tě to bere
- nebo proto, že má dostatek sexu jinde - jako správná hotwife vždy má komu napsat, nebo zavolat
ten pocit stojí dost za hovno. Jasně, pro submisivního cuckolda a rohožku je to ráj, ale pokud jsi jen trochu ujetý chlap a nehodláš rezignovat na sex, tak je to prostě facka, plivanec do tváře, který je o to silnější, když si uvědomíš, že s milencem může vždy a nikdy ho neodmítne.
A z toho vyplývá má otázka na to, co mi vrtá hlavou :
martin píše: ↑pon 26. zář 2022 10:19:20
Trošku na mě zatlačila a já po několikaměsíčním postupném odstavování slíbil (jim oběma), že se vzdávám práva na její dírky, tedy zásun i kouření. Pokouření se mě občas dostane, ale zásum je něco naprosto výjimečného a já nikdy nevím, zda to není opravdu naposledy.
Bylo to dlouhé, ale kratším textem bych to asi nevysvětlil.
Jak na tebe zatlačila? Co přesně dělala a jak to postupné odstavování probíhalo? Prosím klidně se rozepiš, abych věděl, zda se v tom zase najdu a zda už se mi to také doma děje?
A druhá věc, píšeš, že jsi nyní zcela odstaven a že ses vzdal sexu s ní. Dokonce práva na sex s ní. Když jsi tohle říkal a souhlasil s tím, věřím, že ti pořádně stálo péro a byl to ten nejlepší pocit, jaký jsi zažil.
ALE, jak to vnímáš teď? Jak se ti žije s tím vědomím, že tvoje žena ti de facto už nepatří? Že z manželky a milenky je vlastně kamarádka po které platonicky toužíš, ale nikdy ji nebudeš mít? Prosím, popiš mi své pocity.