Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Pravdivé i smyšlené příběhy na téma kandaulismus
Pravidla fóra
PP v názvu povídky označuje PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Prosím označujte pravdivé povídky PP Název povídky.
Emil32
Příspěvky: 12
Registrován: pát 22. pro 2017 22:22:29
Role muže: je BULL
Pár slov o nás: Jo tahle úchylka mě prostě bere

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od Emil32 »

A tady to končí?
Ibeline
Příspěvky: 29
Registrován: ned 03. led 2016 22:21:09
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od Ibeline »

Ještě to pokračovalo, ale už si nepamatuju jak.
velkyklacek
Příspěvky: 18
Registrován: ned 26. lis 2017 16:35:01
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od velkyklacek »

Kdy pridate dalsi dily?
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od hertz2 »

Kapitola 42.

„Kluci neblbněte,“ řekl jsem slabým a nejistým hlasem. „Neblázněte a pomozte mi ji zvednout.“
Linda ležela na zemi u našich nohou, šaty měla vykasané přes stehna a nahoře nad jejich spodním lemem prosvítala její bílá zadnice. Podobnou situaci jsem už jednou v životě zažil: před pár lety na jednom večírku se jedna naše spolužačka opila tak, že o sobě skoro nevěděla. Kluci si z ní tehdy dělali legraci a chtěli po ní, aby jim předvedla striptýz. Ona ale jen seděla a blábolila, téměř neschopná jakéhokoli pohybu. Holky řekly, ať ji někam uklidíme - třeba nahoru do ložnice, ať ostatním nekazí zábavu. Položili jsem ji do postele a jí se přitom vyhrnula sukně. ,Kdyby jí teď někdo vošukal, tak o tom ta holka ani neví,´ řekl někdo z kluků. Ostatní holky se tomu jenom zasmály, protože ji nikdy neměly moc rády. Ta holka zkrátka nepatřila k třídním hvězdám. Pak jsme všichni šli dolů a zdálo se, že se na tu holku celkem rychle zapomnělo. Jenomže to byl klam: během večírku se na té holce vystřídalo dvanáct kluků. Bylo to snadné a nikdo to příliš neřešil: stačilo jen vejít dovnitř, zavřít za sebou dveře a rychle se udělat. Chodil jsem tehdy s jednou holkou, která byla na tom večírku se mnou, a ta mi o tom všem pověděla. ,Proč ji některá z vás nehlídá?´divil jsem se. ,Copak tohle je ta vaše proslulá ženská solidarita?´Ona ale jen pokrčila rameny. ,Je to kráva,´ řekla. ,Když neumí pít, tak se nemůže divit. To si mám jako vedle ní sednout a držet ji za ruku? Vždyť by to beztak nebylo nic platný. Vy kluci si stejně nakonec uděláte, co budete chtít. Ale jestli tam půjdeš i ty, tak tě zabiju!´ Nakonec jsme se tam šli podívat spolu. Ta holka ležela uprostřed shrnutých peřin a zadek měla vystrčený, podobně jako teď Linda. Bylo to vzrušující a nechutné zároveň - někdo z těch, co se na ní postupně vystřídali, jí podložil břicho polštářem a horní polovinu jejího těla přikryl peřinou. Už od dveří tak každého vítal bílý obnažený zadek, silná a pevná, doširoka rozevřená stehna a modrá kostkovaná sukně vyhrnutá až někam k pasu. Když jsem k ní přistoupil blíž, všimnul jsem si, že z její červené, oteklé a rozevřené kundy vytéká silný pramínek bílé mrdky.
,Vy kluci jste fakt prasata!´ řekla moje společnice a znechuceně přitom nakrčila nos. ,Když vidíte kundu, tak je vám jedno, jestli budete první nebo poslední. Přála bych vám, abyste od ní všichni něco chytili. Copak si na to nemůžete vzít aspoň gumu?´
Představa, že do té holky stříkalo dvanáct kluků, mě vzrušila. Co když ta holka nakonec otěhotní? Vyslovil jsem svoji myšlenku nahlas, ale moje společnice se tomu jen zasmála.
,Pokud se přišla na takový večírek opít a nebere přitom prášky, tak je to fakt kráva,´ řekla. Pak se zamyslela a dodala: ,Jenomže u ní je vlastně možný úplně všechno. Takže pokud do ní dneska v noci někdo zasadil fazoli, tak to bude historicky teprve druhý neposkvrněný početí v dějinách lidstva. Nebo si to aspoň všichni budou myslet.´
Byl jsem vzrušený a vlastně jsem ani pořádně nevěděl z čeho. Z toho, že se na té holce postupně vystřídalo dvanáct kluků, aniž by o tom vůbec věděla? Nebo snad z té představy, že se někomu z těch kluků podařilo udělat jí dítě? Z toho, že teď bude chodit s bubnem a nebude vědět, jak k němu vůbec přišla, ani kdo je šťastným otcem toho jejího uřvaného fakana? Připomnělo mi to historku, kterou jsem před časem kdesi zaslechl - historku o holce, která v pětařiceti letech nemohla žádným způsobem otěhotnět a tak se odhodlala k poslednímu zoufalému činu a vydala se na vysokoškolskou kolej. Tam se na ní postupně vystřídalo dvacet studentů, všichni bez gumy a se stříkáním dovnitř. Ti kluci to považovali za náramnou zábavu a když se z ní zvedl poslední, tak se z její odřené a nateklé kundy vyvalila záplava řídkého semene. Žádný z těch kluků netušil, o co té ženské vlastně jde, a všichni si zřejmě mysleli, že je to jen další neukojená panička, kterou to doma s vlastním manželem nebaví a která je ochotná za láhev vodky podržet každému klukovi pod pětadvacet. Ta holka prý tenkrát otěhotněla a nikdo se nikdy nedozvěděl, kdo je otcem. Kolik podobných příběhů mezi kluky koluje a kolik podobných tajemství nosí lidé v sobě? Ta opilá holka s obnaženou zadnicí ale nebyla žádným vymyšleným příběhem: byla to naše spolužačka a mně při poheldu na její bledý zadek tuhnul ocas v kalhotech.
,Tebe to fakt vzrušuje?´ ozvala se v té chvíli moje momentální společnice. „Ty jsi fakt kokot! Navíc stejnej, jako všichni ostatní! Všichni byste věčně jenom šukali a kdyby vám chtěla holka pokaždý vyhovět, tak ji bude mít už ve dvaceti vytahanou jako předválečnou rukavici. Tak si jdi taky vrznout, když se holt bez toho neobejdeš! Jdi, ať všem ukážeš, že jsi stejný prase, jako všichni ostatní!´
Je to jen pud a nic jiného, říkal jsem si. Jen obyčejný rozmožovací pud, který nás nutí přilehnout i tam, kde hrozí ostuda, nemoc či trest. Je to jen volání přírody, které nás tlačí k tomu, abychom se pokoušeli o soulož doslova vždy a všude, třeba i za cenu vlastního zostuzení.
,Mám ti ho snad sama vyndat?´ řekla ta holka a s výsměšným úsměvem na rtech mi povolila pásek u džín. ,Tak si s ní zašukej, když to musíš mít! Už s ní píchala skoro celá třída, tak proč bys měl zrovna ty zůstávat pozadu?´
Pak mi rozepnula kalhoty a z boxerek vytáhla mého ztopořeného ptáka.
,Čuně!´ řekla. ,Nejsi nic než čuně - stejně jako ti kluci, co jí to dělali jen chvíli před tebou.´
V hlavě jsem měl mlhu a před očima temno. Chci dovnitř! běželo mi hlavou. Chci to stejně jako ostatní kluci - tvrdě a bez závazků, sobecky a bezohledně. Když jsem se ale k té obnažené kundě přiblížil, ocas se mi najednou zmenšil a změkl. Ačkoliv jsem byl nadržený, šukat jsem s ní nemohl. Té holce, se kterou jsem tenkrát chodil, jsem vysvětlil, že to je jen kvůli ní: jenom kvůli ní jsem dokázal překonat svoji mužskou přirozenost a ovládnout svůj chtíč. V skrytu své duše jsem však věděl, že kdybych mohl, nikdy bych svůj chtíč překonat nedokázal. Nebyla to otázka sebeovládání, byla to pouze záležitost schopností. A tak jsem ji tam nechal ležet - s vystrčenou, obnaženou prdelí a s tenkou stužkou zvolna řídnoucí mrdky, která jí pomau ukapávala ze zduřelých a rozchlíplých stydkých pysků.
Když večírek skončil, holky ji oblékly a ráno ji pak odvedly domů. Dodnes netuším, jak se nám něco takového podařilo utajit. Možná to bylo tím, že tu holku opravdu nikdo neměl moc rád a že všichni tak nějak podvědomě tušili, že když si budeme pouštět pusu na špacír, bude z toho nakonec pořádný malér. Ta holka nakonec neotěhotněla a až do maturity neměla o ničem sebemenší tušení.
Čím přesně se tahle situace podobala situaci s Lindou? Obě byly opilé a obě o sobě ani o světě okolo sebe nic nevěděly; obě se spoléhaly na to, že ve velkém počtu lidí se jim nemůže nic stát, protože všichni se budou navzájem hlídat a nikdo se neodváží udělat první krok; a obě také věřili svým nejbližším přátelům - ta opilá spolužačka spoléhala na své kamarádky a na jejich dívčí soudržnost a Linda zas věřila, že ji ochrání moje bezmezná lásku. A obě se nakonec ve svých očekáváních krutě zklamaly.
„Pojďte, hodíme jí někam dozadu,“ řekl Detlef. „Tady na zemi beztak jenom překáží.“
Pak ji spolu s Davidem zvedl ze země a opřel ji o barový pult. „Ale píču má fakt pěknou,“ řekl. „Tipuju, že za střízliva to musí být úžasná mrdna. Něco jako Paris Hilton nebo Britney Spears. Tam už muselo jezdit čuráků, o tom se nikomu ani nezdá!“
Pak ji vzali každý za jednu ruku a Keneth ji uchopil z druhé strany za nohy. Když ji odnášeli, unaveně jsem za nimi klopýtal.
„Co s ní chcete udělat? Vždyť ta holka o sobě vůbec neví!“
„No právě!“ smál se Detlef. „A v tom je právě ten vtip. Ta holka s námi chtěla vyjebat a teď naopak mi vyjebeme jí. No není to úžasný?“
„To ale nesmíte!“ křičel jsem. „Vždyť to bude skoro jako znásilnění!“
„A kdo nám v tom zabrání? Ty snad? Nedělej ze sebe ještě většího hlupáka!“
V sousední místnosti stála jen postel a masivní, starožitné křeslo.
„Položíme ji na postel a vysvlečeme ji,“ zavelel Detlef. Ten mladý, sotva osmnáctiletý kluk měl najednou vše pod palcem: velel a rozhodoval, přikazoval, chválil i trestal. Bylo to, jakoby vojáci náhle našli svého generála - možná ještě příliš mladého, ale už rozhodného a s patřičnou autoritou.
„Položte ji na postel a nechte ji nejdřív ze všeho vyspat,“ prosil jsem je úzkostí sevřeným hlasem. „Však ona vám nikam neuteče. Já se o ni postarám a ohlídám ji. Přísahám!“
„Dej si pohov, blbečku,“ řekl Detlef. „Oba jste si z nás celou dobu jenom utahovali. Ale teď máme pro změnu navrch my! Už tomu rozumíš?“
Pak jí vyhrnul šaty až někam vysoko nad boky.
„Vidíte? Ta čubka opravdu nemá žádný kalhotky. Jako by byla na všechno už dopředu připravená. Uznejte, že takhle připravená čubina si o to sama říká. O co jiného by té děvce asi tak šlo, když si na sebe nevzala žádné spodní prádlo?“
Pak jí pomalu přejel dlaní po stehně. „Ale je to vážně kost,“ řekl. „Tak pěknou samici člověk venku běžně nepotká. A u nás v Holandsku už tuplem ne.“
Viděl jsem jeho štíhlou, chlapeckou ruku, jak pomalu mačká Lindino stehno.
„Vidíte ty nohy? Schválně si na ně sáhněte. Jsou pevný, jako kdyby jí bylo šestnáct. Nedávno jsem šukal jednu pětatřicítku a ta měla nohy jako dva pytle sraček. Nebyla sice vůbec tlustá, ale na stehnech měla svalů míň než moje osmdesátiletá bába. A všechno už na ní bylo takový divně povislý. Zato tohle je super roštěnka. Pevný a křehký maso, přesně jak to má být. Je to jako kdybych sahal na osmnáctiletou tenistku. Vidíte ten zadek? Vypadá jako vytesaný z nějakýho bílýho mramoru. Fakt paráda!“
Ostatní kluci se za chvíli také osmělili; David sáhla Lindě na kotník a Keneth se opatrně dotkl jejích lýtek. „Fakt hezká,“ řekl. „S takovou kočkou bych klidně začal i chodit.“
Detlef se tomu jenom zasmál. „To bych ti tedy moc nedoporučoval,“ řekl. „Takovou čubiny bys nikdy neuhlídal. Jednou jsem se o něco podobnýho pokusil a dopadl jsem jako idiot. Říkal jsem si, že když je té holce teprve šestnáct a je do mě zamilovaná, tak že nebude žádný velký problém ji uhlídat. Jenomže jsem se šeredně spletl. Ta čubka mě podváděla doslova na každém kroku. Když jsem na ni uhodil, tak samozřejmě zapírala. Ale nakonec se ukázalo, že si to stačila postupně rozdat se všema klukama z mé party. Prostě to na ně zkusila a ty kurvy převlečený za kamarády se nenechaly dlouho přemlouvat. Jenomže to mi přiznali teprve ve chvíli, kdy jsem se s ní definitivně rozešel. Kdepak - jakmile má holka v těle čerta, tak jí chlap zkrátka neuhlídá.“
„To je fuk,“ řekl David. „Já bych s ní stejně začal chodit. Třeba jen na chvíli, než by se mi zprotivila. Ale kdybych s ní aspoň pár týdnů chodil, tak bych jí mohl celou tu dobu píchat.
„Ty seš vážně vůl! A kromě tebe by ji celou tu dobu píchalo ještě deset dalších chlapů od vás z ulice. Říkám ti, že když je holka vysazená na čuráky, tak s ní není rozumná řeč. Taková holka nemyslí na nic jinýho než na píchání. Takže je lepší se na ni moc nevázat a raději zůstat jenom jedním z jejích nabíječů. Počkejte, svlíkneme jí ty šaty. Beztak už je zpoloviny nahá a fouká jí na pipinu.“
Pak jí vyhrnul šaty až pod prsa. „Tak ji sakra trochu přizvedněte!“ řekl. „Copak jste ještě nikdy nesvlíkali opilou ženskou?“
Keneth Lindu opatrně nadzvedl a David jí přitom vykasal šaty až nad prsa.
„Opatrně!“ řekl jsem. „Dávejte na ni aspoň trochu pozor! Vždyť s ní cloumáte jako s nějakým kusem nábytku!“
„Bez obav,“ řekl Detlef. „Nikdo té tvé kočičce neskřiví na hlavě ani vlásek. Nejde nám o to ji zmrzačit. Jen se s ní chceme malinko pobavit.“
„Jste opravdu debilové!“ řekl jsem. „Nejdřív ji opijete a pak se po ní začnete sápat! Tohle by férovej chlap nikdy neudělal!“
„Jenomže férovej chlap si zapíchá jen občas - jenom když mu to slušná holka dovolí. A protože slušný holky si většinou drží kolena hezky u sebe, tak féroví chlapi většinou parádně ostrouhají. Zato my, co to s tou férovostí zas až tolik nepřeháníme, můžeme píchat prakticky kdykoliv. Kdyby ses měl každé holky ptát, jestli můžeš, tak ho tam strčíš možná až po svatbě. A z toho plyne poučení, že férovost se klukům většinou nevyplácí - rozhodně se jim nevyplácí ve vztahu k holkám.“
Sednul jsem si k Lindě na postel a položil jí ruku pod hlavu. Zblízka jsem se díval do její tváře. Vlasy měla rozcuchané a několik slepených pramenů jí spadalo až do zavřených očí. Něžným gestem jsem jí je odhrnul z čela a pod prsty jsem přitom ucítil lepkavou horkost jejího potu. Linda ztěžka oddychovala a čas od času si pro sebe něco opilecky zabroukala. Černě namalované řasy už měla na několika místech rozmazané, modré stíny jí na jednom oku přesahovaly přes víčko až dolů na tvář.
Na světě není nic nechutnějšího než opilá ženská! říkal jsem si. Jenomže při pohledu na Lindinu bezbrannost jsem si uvědomoval i druhou stranu téhle mince, totiž že na světě není ani nic bezbrannějšího. V její opilosti se skrývala i překvapivá nevinnost: nevinnost a zranitelnost, jakou vyzařují jen děti a nahé bezbranné ženy.
„Slíbil jsem, že ji ochráním!“ řekl jsem plačtivě. „Přísahal jsem, že se jí nic nestane!“
Detlef si jenom znechuceně odfrkl.
„A co by se jí asi tak podle tebe mohlo stát?“ řekl. „Zatím jsme jí jenom svlíkli a trochu si na ni sáhli. Z toho ještě nikdy žádná holka neumřela! Tak o co ti, kurva, jde?“
„Nevím,“ řekl jsem. „Ale mám o ni strach.“
„Tak ho nechce, ať se o ni postará,“ řekl David. „Ať vidí, že jí nechceme ublížit. Vždyť u ní může klidně takhle sedět - to přeci nikomu z nás nemůže vadit.“
„Tak to je fakt bomba!“ zasmál se Detlef. „Buzík bude hlídat svoji kámošku a my si o ní mezitím budeme brousit ocasy! A to jako nemá nikomu z nás vadit? Mně to tedy vadí! Beztak mu jde jenom o to, aby viděl zblízka naše ptáky.“
Kenneth se malinko zarazil, ale David klidně pokračoval. „Plácáš blbosti,“ řekl. „Ještě nikdy jsem neslyšel, že by se nějakýmu hošanovi líbilo pozorovat, jak šuká kluk holku. Vsadím jaguára proti velorexu, že se z toho nakonec spíš pozvrací.“
„Tak mu klidně dovolte, ať na vás přitom i sahá,“ urazil se Detlef. „Já myslel hlavně na vaše dobro.“
„Jestli chceš, tak si k ní sedni,“ obrátil se na mne David. „A buď v klidu - nikdo z nás jí neublíží.“
Posunul jsem se na posteli až těsně k Lindině hlavě. Pak jsem se opřel zády o čelo postele a Lindinu hlavu jsem si položil něžně do klína. Byla těžká a nehybná - a také bezbranná a zranitelná, stejně jako zbytek jejího těla.
„Pokud se k nám nechceš připojit, tak neruš a nepřekážej,“ řekl David. „Nikdo z nás té holce neublíží - to ti slibuju.“
Věřil jsem mu, i když jsem věděl, že jeho slib zahrnuje nekonečnou řadu možností, jak to celé může dopadnout. Pokud si jí prohlédnou a osahají ji, určitě jí tím neublíží. Pokud ohmatají její bradavky a roztáhnou jí nohy, tak ani tím Linda určitě k žádné úhoně nepřijde. Jenomže pravděpodobně by jí neublížili ani tehdy, pokud by s ní chtěli souložit. Tak k čemu je vlastně takový slib?
Viděl jsem, jak jí pomalu pokrčili nohy v kolenou. Její kunda se tím roztáhla do strany a určitě i malinko rozevřela.
„Myslíte, že už je mokrá? Vsadím se, že už jí musí mít pořádně promáčenou.“
Jako první si na ni sáhl Detlef. Jeho prsty zkušeně zakroužily okolo poštěváku a pak se vydaly směrem dolů. Lindinu rýhu jsem znal opravdu důvěrně: její rozchlíplé, malinko vyčuhující pysky, které jsem tak zbožňoval a na které Linda často nadávala a čas od času mi i vyhrožovala, že si je beztak jednou nechá plasticky zmenšit.
„No, nic moc,“ řekl zklamaně. „Zatím je spíš suchá a sevřená. Jako kdyby jí to vůbec nevzrušovalo.“
„Nebuď hlupák,“ zasmál se Keneth. „Ta holka ji má jako z praku a vůbec neví o světě. Ty si myslíš, že jí v tomhle stavu bude mazat píča? To se nestává ani pornoherečkám.“
„No jo. Ale je to škoda. Čekal jsem pořádnou fontánu a místo toho je to úplná Sahara. Ale pizda je to fakt hezká.“
„Zbožňuju holky, co mají pod kalhotkama velbloudí prst,“ řekl Keneth. „A tahle ho určitě musí mít taky.“
„Těsně vedle,“ zasmál se Detlef. „Koukněte se sami, co má mezi nohama.“
Viděl jsem, jak všichni tři sklonili hlavy těsně k sobě.
„To nejsou pysky, to jsou hotové plácačky!“ řekl David. „Tohle já na holkách miluju!“
Jejich hlavy mi bránily ve výhledu a zakrývaly mi celou spodní polovinu Lindina těla. A tak jsem se mohl jenom dohadovat, co s ní právě provádějí.
„Ta má pysky jak dva řízky,“ zasmál se Detlef. „Takové bych dokázal cucat třeba celou noc.“
„Vždyť je nemá zas tak velké. Určitě jsem už viděl větší.“
„To asi ano. Ale stejně je to hezký, když má holka mezi nohama takový skvostný plácačky. Jednou jsem s takovou holkou pár týdnů chodil. Vždycky když si na sebe vzala sukni a pod ní si navlékla kalhotky, tak jsem celý den učůrával vzrušením. Šli jsme vedle sebe po ulici, drželi jsme se za ruce, a já přitom celou dobu myslel jen na tu její rozšklebenou píču, jak se tam pod tou sukní pomalu otírá o spodek kalhotek. Když měla holka mezi nohama jenom malou štěrbinu, tak mě taková věc nikdy ani nenapadla. Ale s touhle holkou jsem na to musel myslet skoro bez ustání.
„Moje expřítelkyně tvrdila, že všichni kluci jsou prasata. A možná měla pravdu.“
„Tohle říkají všechny holky. A ve skutečnosti je tyhle věci berou možná ještě víc než nás kluky. Jenom to nikdy nepřiznají, protože jsou pokrytecké.“
Stále jsem mezi jejich hlavami téměř nic neviděl.
„Ale stehna má opravdu jako dva koryntský sloupy. Štíhlý a parádně pevný. Takovou holku bych dokázal šukat třeba celou noc.“
„No a proč ne? Tady ti v tom určitě nikdo bránit nebude. A ona už vůbec ne. Vždyť vidíš, že je dočista na sračky. Ta si zítra nebude pamatovat ani to, jak se vlastně jmenuje. A kdyby se teď na ní vystřídala třeba celá Barcelona i se všemi náhradníky, tak z toho nebude vědět vůbec nic. Dneska máme všechno povoleno.“
Pokusil jsem se trochu předklonit, abych viděl, co s ní vlastně dělají. Jenomže oni moji snahu hned zaznamenali.
„Co se děje?“ ozval se David. „Ty se na ni chceš taky podívat?“
A já nevěděl, co na to odpovědět.
„Jenom ho nechcte,“ ozval se Detlef. „To by mohlo být docela zajímavý. Myslíte že už někdy viděl, jak vypadá pořádná kunda? Vsadím se, že to pro něj bude premiéra.“
„Chceš se taky podívat?“ zeptal se David.
„Proč se ho na to ptáš?“ řekl Detlef. „Prostě mu jí ukážeme. A hezky zblízka, ať z toho má hošan pořádný trauma!“
Jejich hlavy se pomalu rozestoupily a já mezi nimi konečně spatřil Lindino břicho a stehna. Znal jsem ty věci skutečně důvěrně: vždyť kolikrát už jsem si Lindu takhle prohlížel? Kolikrát jsem ležel s hlavou podepřenou o její stehno či bok a jedním či dvěma prsty se probíral blonďatým proužkem na jejím podbřišku? Kolikrát už jsem položil hlavu mezi její stehna a jazykem pomalu přejížděl od poštěváčku až k hrázi a pak znovu zpět? Množství takových večerů a rán bych možná ani nespočítal. A přesto najednou bylo vše jiné: jakoby přede mnou náhle ležela naprosto cizí slečna - nahá a bezbranná, odevzdaná a čekající.
„Vidíš tu kundu?“ zeptal se David. „Napadlo tě někdy, že ji uvidíš takhle zblízka? Napadlo tě někdy, že před tebou bude ta tvoje kamarádka ležet takhle rozcapená?“
Tiše jsem zavrtěl hlavou.
„No vidíš. A stejně se to nakonec stalo. Ona tu před tebou leží a ty jí koukáš na břicho a na pindu. Je to jako z nějakýho bláznivýho filmu. Co ty na to?“
Najednou se zdálo, jakoby právě on získával nad ostatními převahu. Detlef byl nadržený a choval se jako puberťák; Keneth se potácel mezi touhou a opilostí, chvilku ovládán jedním a hned zase druhým; a jediný David měl najednou dost klidu a odvahy k tomu, aby převzal nad celou akcí velení. Možná právě v téhle maličkosti spočívá rozdíl mezi zakomplexovanými samovládci a osobami s přirozenou autoritou.
„Pořádně si ji prohlídni,“ řekl a já se pod jeho dohledem pomalu dotknul Lindina břicha. Bylo krásně opálené, pevné a sametové. Prsty mi pomalu klouzaly až k jejímu zlatavému podbřišku.
„Ono se mu to snad vážně líbí!“ řekl Detlef překvapeně. „Nakonec nás bude ještě prosit, ať mu taky dovolíme si s ní zašukat. Ale já se o ni s nějakým řiťopichem dělit nebudu!“
„Drž už konečně tu svoji nevymáchanou hubu!“ ozval se znovu David. „Plácáš nemysly a děláš ze sebe akorát hlupáka. Radši mi řekněte, co s ní teď budeme dělat. Vždyť je opravdu úplně na hadry.“
„Já chci aspoň na chvíli dovnitř,“ ozval se Detlef. „A pak s ní třeba podepřete postel, to už je mi jedno.“
Moje ruka se přidala k těm jejich a pomalu přejížděla po Lindině pevném a hladkém stehně. Byla to pro mě naprosto nová zkušenost, vidět svoji přítelkyni naprosto bezbrannou a netečnou, nijak neuhýbající před dotěrnými doteky nadržených rukou.
„Třeba už začíná trochu mazat,“ řekl Keneth. „Nechcete to někdo zkusit?“
„Ale nejdřív jenom prstem. A podle toho se pak rozhodneme.“
A pak jsem uviděl zblízka Davidovy štíhlé a silné prsty: ukazovákem a prsteníkem opatrně rozevřel vchod do Lindiny škeble; slepené pysky se od sebe pomalu rozevřely a nad nimi se objevil růžový poštěvák. A zatímco dva krajní prsty držely Lindinu pecku aspoň trochu rozevřenou, prostředník se nelítostně zabořil dovnitř.
„Nic moc. Pořád je suchá. Nemáte u sebe nějaký gel?“
„Šukat s gelem je srabácký. Kdo nedokáže holku rozpálit, ten by jí neměl ani šukat.“
„Ale takhle to bude pekelně drhnout. A když jí přitom odřeme, tak se z toho ten její Romeo vzteky posere. Radši počkáme, až se z toho aspoň trochu vzpamatuje.“
„Tak aspoň na krajíček!“ řekl Detlef. „Třeba jen jako takovej malej příslib do budoucna. Vždyť to nám přeci nic neudělá.“
„Já nevím,“ řekl David. „Když jí teď odřeme kundu a ona se pak probere, tak už nikomu z nás nedá. Proč zbytečně riskovat?“
„Tak ať to rozhodne on,“ ozval se Keneth. „Ať řekne, jestli můžeme, když se o ni má starat a chránit jí.“
Všichni tři se na mě obrátili a já v jejich očích zahlédl prosbu.
„Co říkáš - můžeme?“
Věděl jsem, že bych jim to měl zakázat. Ale poslechli by mě vůbec? A tak jsem jen znovu pokrčil rameny.
„Neubližujte jí, prosím,“ řekl jsem tiše. „Já vážně nechci, aby jí někdo ublížil.“
„Už jsem ti přeci jednou řekl, že jí nikdo neublíží.Tak z čeho máš pořád strach?“
Znovu jsem pokrčil rameny.
„Tak dobře,“ rozhodl David. „Ale hezky všichni, ať se nikdo nemůže na nic vymlouvat. A každý ho do ní zasune jenom jednou. Bude to takové naše společné doznání spoluviny. Nikdo nebude mít možnost někomu něco vyčítat a pokud z toho bude zítra průser, tak v něm budeme namočení všichni. Souhlasíte?“
Ostatní si jen něco potichu zabručeli pod fousy.
„Tak kdo na to půjde jako první?“
„Já!“ přihlásil se Detlef. „Ale bez gumy! Si přeci věříme, ne?“
David jenom pokrčil rameny. „Já šukám jenom bez gumy,“ řekl. „S gumou je prcání o ničem.“
Jako první si rozepnul kalhoty Detlef. Ostatní kluci mu udělali místo, posadili se vedle Lindy na postel a každý se dlaní opřel o jedno její koleno.
„Držte jí roztaženou, ať se dostanu dovnitř.“
Jeho pták nebyl nijak zvlášť velký, spíš jen takový evropský průměr. Z rozepnutého poklopce u džín mu lezlo hnízdo blonďatých chlupů.
„Ty gatě si nesvlíkej,“ řekl David. „Kvůli jednomu šťouchu by to byla zbytečná práce.“
Všichni tři jsme zblízka sledovali, jak se z Detlef pokouší zatlačit špičkou svého žaludu proti Lindiným pyskům.
„Ona je vážně úplně suchá,“ řekl. „To je zásun na hovno.“
„Tak si ho trochu nasliň! Nešukáš přeci poprvý!“
„Když já mám teď po všem tom chlastu v puse jako v polepšovně. Tak jak si mám podle tebe na něj plivnout?“
„Kdo z nás mu na něj plivne?“ zeptal se David. „O nic nejde - ale je třeba mít to co nejrychleji za sebou. Přeci se tady v ní nebudeme hrabat jako učedník v pendlovkách.“
„Já to udělám,“ zašeptal jsem a když se po mně všichni tři překvapeně ohlédli, rychle jsem dodal: „Když jí budete dřít na sucho, tak jí to bude bolet. A já nechci, aby jí to bolelo.“
„Proč zrovna on?“ zasyčel Detlef uraženě. „Proč mi má nějaká buznička plivat na péro?“
„Někdo to prostě udělat musí. Tak buď zticha a raději se věnuj zásunu.“
Naklonil jsem se nad jejich téměř propojená těla. Pak jsem pootevřel ústa a na Detlefova ptáka dopadla velká kapka mých slin. V té chvíli jsem přestal být pasivním divákem a stal jsem se spoluviníkem Lindina znásilnění. Přestal jsem být obětí a stal jsem se jedním z původců všeho zlého. Protože ona mi věřila a já ji prodal a zradil.
„Já si to tam rozmažu sám!“ řekl Detlef. „Opovaž se na mě sáhnout! Jestli se mě dotkneš, tak tě zabiju!“
Zblízka jsem sledoval, jak si po svém teď už trochu scvrklém ptáku rozmazává mé sliny. Pak znovu přiložil špičku žaludu k Lindině kundě.
„Tak jí sakra držte pořádně!“ řekl vztekle. „Vidíte přeci, že mi to takhle vůbec nejde.“
Když zatlačil ještě jednou, podařilo se mu do Lindiny kundy nacpat aspoň žalud.
„Řekli jsme jen jeden zásun,“ řekl David. „Tak na to pamatuj.“
„Vždyť ještě nejsem uvnitř. Ona je tak sevřená, že se do ní snad ani nedostanu.“
„Nedostaneš se do ní, protože seš břídil!“ řekl David. „Pusť mě radši k tomu.“
„Ona je zkrátka suchá a sevřená,“ hájil se Detlef. „Já si to radši schovám na později. Tohle by byl pich na hovno.“
Jako druhý přistoupil k Lindě David. Na ptáka si plivnul pro jistotu už dopředu.
„Ona má v sobě snad nějakou křeč,“ řekl. „To není možný, aby takhle zkušená holka měla tak úzkou kundu. Taková věc by odporovala všem přírodním zákonům.“
Pozoroval jsem, jak si jeho mohutný, žílami obtočený pták pomaličku klestí cestu do Lindina podbřišku.
„Řekli jsem jen jednou!“ ozval se Detlef. „To platí i pro tebe!“
„Jasně. Jen jednou, ale zato pěkně nadoraz. Myslíte, že ho můžu šoupnout ještě trochu hlouběji?“
Z jeho ptáka už zbýval venku sotva centimetr.
„Klidně,“ řekl Detlef. „Ale pak ho koukej rychle vyndat. V tomhle nebudeme trpět žádné výjimky.“
„Od tebe to tedy sedí,“ syknul David. Potom zabořil svůj ocas dovnitř až po koule. Zřetelně jsem viděl, jak se jeho zrzavé chlupy nalepily na zlaté chlupky Lindina podbřišku. Linda ze spánku cosi zamumlala, tiše vzdychla, ale oči přitom neotevřela. Daviův pták zůstával stále uvnitř.
„Řekli jsme jen jeden zásun!“ zaprotestoval Detlef. „Tak už ho koukej vytáhnout!“
„Jasně,“ zasmál se David. „Ale neřekli jsme nic o tom, jak má být ten zásun dlouhý. Vždyť přeci vydíš, že se přitom ani nehnu. Tak neotravuj, ať si můžu ten zásun pořádně vychutnat.“
„Když přitom nebude přirážet, tak mu beztak za chvíli změkne a vyklouzne ven sám,“ řekl Keneth, snad aby Detlefa trochu uklidnil. „Tak se zbytečně nevztekej, beztak to nemá smysl.“
„Ona je fakt děsně úzká,“ řekl David. „Zajímalo by mě, o kolik čísel se jí roztáhne, když je vzrušená. Takhle je to dost zkreslený, když skoro nemaže.“
„Tak už pojď ven,“ řekl Keneth. „Já se chci taky aspoň na chvíli podívat dovnitř.“
David ho pomalu vytáhl a Lindina kunda zůstala ještě několik dlouhých vteřin rozevřená.
„Vidíte?“ řekla ukázal přitom na Lindiny rozchlíplé pysky. „Protože není mokrá, tak není ani pružná. Když jí roztáhneme, zůstane aspoň chvíli roztažená.“
„Uhni,“ řekl Keneth. „Teď je řada na mně!“
Zalovil v kalhotách a vytáhl odtud zduřelého ptáka.
Tak tenhle ocas už měla Linda jednou v sobě! napadlo mě v té chvíli.
A tehdy mě také napadlo, jaké to asi musí být, když se kluk srovnává s bývalými milenci své holky. Když přemýšlí o tom, jestli měli větší ptáky než on a jestli dokázali jeho holku v posteli lépe uspokojit. Kterému chlapovi se podobná myšlenka někdy nevylíhne v hlavě? Já však měl na rozdíl od nich možnost srovnání: protože tenhle ocas moji holku skutečně brousil. A ona u toho možná naříkala touhou a zajíkala se vzrušením.
Jeho ocas zajel dovnitř už úplně hladce.
„Už je trochu roztažená,“ řekl. „Ale pořád je suchá jako troud. Možná už by to ale šlo. Myslím jako píchání. Nezkusíme to aspoň na chvilku?“
„Ne,“ rozhodl David. „Ona nám přeci nikam neuteče. A v tomhle stavu by nás to beztak nebavilo. To by bylo jako šukat mrtvolu. Počkáme, až se trochu probere. A tenhle expert nám ji zatím ohlídá.“
„Tak fajn,“ řekl Keneth a pomalu vytáhl z Lindy svůj obřezaný ocas. Z jeho špičky se k Lindině kundě táhla dlouhá vazká nit průhledného šlemu.
„Ty vole, tys jí naštěkal do boudy!“
„Ale ne. To je jenom ta první průhledná kapka. V té ještě žádná mrdka není. Ale kdybych mohl, tak to do ní z fleku pustím. To je fakt úžasná mrdna!“
„Serte na ni,“ řekl Detlef. „Ta už nám neuteče. Už jsme si ji označkovali a ona tu teď na nás pěkně počká. Teď se můžeme jít klidně pobavit vedle do sálu. Počítám, že už se to tam určitě parádně rozjelo.“
„Tak nám ji tu hezky pohlídej,“ obrátil se ke mně David. „A dávej pozor, ať jí nikdo neublíží. V tomhle stavu by se jí mohlo stát cokoliv.“
Když jsem zůstal s Lindou v pokoji sám, opatrně jsem ji přikryl peřinou. Ale ještě předtím jsem jí otřel podbřišek papírovým kapesníkem. Kundu i stehna měla upatlané od mých i cizích slin a mezi stydkými pysky se jí táhl dlouhý proužek klučičího šlemu. Když jsem ji otřel a natáhl jí nohy hezky jednu vedle druhé, tak přitom cosi tiše zamumlala. A mně se v té chvíli zdálo, že je to poděkování - zdálo se mi, že je to dík za vše, co jsem pro ni dnes večer udělal. Tiše jsem ji políbil do vlasů.
„Miluju Tě, zašeptal jsem.
A ona si jen tiše odříhla a mně nezbylo, než jí papírovým kapesníčkem otřít i ulepená ústa.

Kapitola 43.

Z vedlejšího pokoje jsem uslyšel smích. Linda stále spala a nevěděl přitom o světě. Na čele se jí perlilo několik kapek potu, vlasy měla slepené, ústa pootevřená a na krku a na prsou jí naskočilo několik červených skvrn. Podložil jsem jí hlavu polštářem a pak jsem se pokusil upravit jí šaty. Když jsem jí natahoval šaty přes stehna, nedalo mi to a podíval jsem se na její kundu. Ještě nikdy jsem neviděl kundu své holky jen pár minut poté, co se v ní projelo několik cizích ocasů.
Ta otázka mi nedávala spát už jako puberťákovi: jak moc se změní dívčí kunda po souloži? Zvětší se anebo zčervená? Holky na tyhle experimenty většinou moc nebyly: nejprotřelejší z nich neměly možná nic proti souloži, ale podrobné zkoumání jejich kundy je uvádělo do rozpaků. Většinou mi dovolily, abych si je prohlížel, jenom když jsem je přitom lízal. Po souloži už tak ochotné nebývaly. ,Nech toho!´ říkaly. ,To se přeci nehodí, aby ses teď na mě díval! Takhle se chová jenom úchyl.´
Linda mi to občas dovolila, ale většinou se u toho smála, jakoby to snad byla kdovíjaká legrace. Teď se však bránit nemohla. Ještě jednou jsem jí pokrčil nohy v kolenou a její kundu jsem měl v té chvíli přímo před očima. Tu kundu jsem viděl jistě už tisíckrát: blonďatý proužek chlupů, vystouplé pysky, malý, v podbřišku ukrytý poštěvák. Hleděl jsem na ni a přitom jsem přemýšlel nad tím, jak moc se ta její kunda za poslední půl hodinu změnila. Určitě byla vlhčí, než jsem čekal. I když to bylo asi spíš od slin těch kluků: museli si ji přeci navlhčit, aby se dostali dovnitř. A možná byla i o poznání červenější. Zatahal jsem za jeden z jejích vystouplých pysků a ona přitom malinko zasténala. Ačkoliv to nebyly žádné hotentotské zástěrky, stejně byly větší a výraznější, než stydké pysky většiny obyčejných dívek. Když jsem je opatrně rozevřel, spatřil jsem mezi nimi vstup do pochvy. Tady už se cosi zaznamenat dalo: pokud jsem Lindu lízal bez předchozí přípravy, tak ústí její kundy bylo drobné a sevřené. Ze všeho nejvíc se podobalo ostrému zářezu - úzkému a přitom hlubokému. Tentokrát ale její kunda vypadala jinak: namísto ostrého zářezu na mě zíral doširoka rozevřený, kulatý otvor s nepravidelnými, jakoby rozřepenými okraji. Tohle prý ženám zbývá z panenské blány - všelijak pokřivený otvor s nepravidelným okrajem, který se vyrovná a vyhladí snad až po prvním porodu.
Dostal jsem chuť si s Lindou zapíchat, ale věděl jsem, že nesmím. Co kdyby mě přitom někdo přistihl? Vždyť už takhle jsem mnohonásobně překračoval hranice, ve kterých bych se měl správně pohybovat. Lindina kunda mě však vábila a lákala a já tomu vábení nedokázal odolat. Kdy jsme s ní vlastně píchal naposledy? Už jsem si ani nevzpomínal.Bylo by úžasné, kdybych do ní mohl vše nasázet a pořádně si tím ulevit. A bylo by to ještě o to zajímavější, že bych tím předběhl všechny ty kluky, kteří si na ni dnes večer dělají zálusk. Jakobych před sebou zřetelně viděl jejich překvapené obličeje: z kundy, kterou si schovávaly jen a jen pro sebe, se na ně najednou vyvalí cizí semeno. Bylo v tom cosi podivně animálního - jako když dospívající opičák předběhne sebejistého alfa samce a za jeho zády se spáří s vůdcovou favoritkou.
Při té představě jsem si rozepnul džíny a vzal do ruky svůj pomalu tuhnoucí ocas.
,Jen jednou a jenom na krajíček,´ říkal jsem si. ,Jen na krajíček, jako to dělali ti kluci.´
Špičku žaludu jsem pomalu přiložil k Lindině kundě.
,Nádech a výdech,´ říkal jsem si. ,Zhluboka dýchat a zůstávat v klidu. Jen pomalu přiložit a nijak se přitom nestresovat.´
Ještě třikrát jsem se zhluboka nadechl a pak jsem pomalu zatlačil špičkou svého penisu proti vstupu do její kundy. Nejprve jsem ucítil, jak se mi shrnuje předkožka a pak můj žalud pomalu vkouznul dovnitř. Pořádně přirazit jsem ale nedokázal: spodní lem žaludu jsem měl sevřený vstupem do Lindiny kundy a na nic dalšího jako bych si snad ani netroufal. Jenomže nic víc nebylo ani zapotřebí. I když jsem nebyl ještě celý uvnitř, najednou jsem věděl, že už brzy budu stříkat. Ať se budu ovládat sebevíc, ten výstřik už v sobě určitě nezadržím. Byl logický a neodvratitelný jako bouřka za horkého letního dne. S žaludem ponořeným snad jen z poloviny do Lindiny rozevřené kundy jsem pomalu a dlouze ejakuloval. Byl to úlevný orgasmus - čistý jako voda v horském potoce a nekonečně dlouhý jako pomalu se táhnoucí letní den. Jasný a palčivý jako záře blesku a bolestně úlevný jako probuzení po těžké operaci. Ještě nikdy jsem neprožil tak dlouhý a úlevný orgasmus: snad půl druhé minuty jsem zůstal bez pohybu a ocasem mi přitom projíždělo slastné a nekonečné chvění. Chlapský instink mi velel zabořit se dovnitř a rychle a sobecky ze sebe vše vystříkat. To jsem ale nedokázal - opřený o paty jsem hleděl na špičku svého žaludu a celým tělem mi přitom procházelo slastné cukání.
,Tohle je skutečná nirvána!´ pomyslel jsem si. ,Tohle je ten pocit, který u toho zažívají některá zvířata - to je ta nekonečně dlouhá ejakulace, kvůli které budhisté meditují a hinduisté praktikují tantru. To je ten báječný pocit, při kterém se celé tělo uvolní a muž či žena málem ztratí vědomí.´
Chybělo jen málo a možná bych vědomí ztratil i já. S každým dalším slastným záchvěvem se můj penis v Lindině kundě nepatrně pohnul a zacukal sebou. Každý záchvěv přitom představoval jeden silný orgastický impuls, který mnou procházel od špiček prstů až vzhůru do mozku. První! Druhý! Třetí! Čtvrtý! Chybělo přitom jen jediné - žádný z těch silných a téměř ohlušujících záchvěvů nedokázal vyvolat výstřik. Zoufale jsem se těšil na ejakulaci, ale ta nakonec přišla až o něco později. Teprve při osmém či devátém záchvěvu jsem najednou ucítil, jak se mi koule přitahují až těsně k tělu a jak mi z nabušených varlat pomalu stoupá vzhůru první vlna mrdky. Musela být hustá jako šlehačka a já ji ze sebe vytlačoval téměř násilím. Se špičkou penisu jen nepatrně zabořenou do Lindiny kundy jsem cítil, jak prostředkem mého žaludu pomalu vytéká hustá a našlehaná mrdina. Hlasitě jsem vydechl a Linda přitom znovu zavzdychala ze sna.
Bylo to úlevné i hříšné, očistné i slastně provinilé. Stříkal jsem do své vlastní holky a ona o tom vůbec nic nevěděla. Souložil jsem s ní za zády kluků, kteří si mysleli, že ji budou mít jen sami pro sebe. Cítil jsem se provinile, protože jsem právě překračoval hranici, kterou by slušný kluk ve vztahu s holkou nikdy překročit neměl: zneužíval jsem ji pro své vlastní sobecké potěšení - přesně tak, jak o tom většina kluků celý život sní, i když k něčemu podobnému nenajdou nikdy příležitost nebo odvahu. Pociťoval jsem triumf a zadostiučinění, které se ze všeho nejvíc podobalo triumfu agresivního a dominantního samce, jenž si právě přeznačkoval své území. Jenomže současně s tím vším jsem měl i strach, protože jsem věděl, že jestli se na tenhle můj přestupek někdy přijde, dopadnu v konečném důsledku velmi špatně. Pokud na to přijde Linda, bude to jen další významný dílek do velké skládačky mých dnešních přestupků a provinění. Ona mnou pak bude opovrhovat a možná mě kvůli tomu nakonec i opustí. A pokud to zjistí ti kluci, naloží se mnou podobně jako všichni dominantní samci - portestají mě a jejich trest bude krutý a nemilosrdný, protože právě takovými tresty se příroda vypořádává s narušiteli zavedených pořádků.
Teprve po výstřiku se mi vrátila schopnost reálného uvažování. Zkroušeně jsem hleděl na špičku svého penisu a na Lindiny nepatrně rozevřené pysky.
,Jakmile ho teď vytáhnu, tak z ní všechno rázem vyteče,´ říkal jsem si. ,A pokud z ní všechno vyteče, každý hned pozná, že něco není v pořádku. Takže ať už se později bude dít cokoliv, ta mrdka by měla zůstat uvnitř.´
A protože jsem měl ocas ještě poměrně tvrdý, opatrně jsem ho zatlačil dovnitř. Uvnitř Lindiny kundy bylo mokro a kluzko a já pomalu a opatrně zatlačoval své semeno hluboko dovnitř, snad až někam k jejímu děložnímu čípku. Tohle bych si za normálních okolností nikdy nedovolil: i když Linda brala pravidelně prášky, stejně jsme si přitom většinou dávali pozor. Většinou jsem stříkal dovnitř, to ano. Ale spíš než do hloubky raději jen na kraj a Linda stejně pokaždé rychle vyskočila z postele a běžela s tím mým nadělením do koupelny, kde to ze sebe pečlivě vytlačila a vymyla. Cákat až k děložnímu čípku, to jsme nikdy nepovažovali za bezpečné. Co kdyby se to sperma ujalo i tak? Co kdyby Linda nakonec zabřezla, přestože užívala pravidelně antikoncepci? Protože právě tak jsme spolu o tom mluvili - ne jako o případné nehodě či nežádoucím otěhotnění, ale vždycky jen jako o smolném či pitomém zabřeznutí.
,A ne že mi uděláš uřvanýho haranta!´ šeptala mi Linda do ucha, když jsem se zapomněl uvnitř trochu déle a ven jsem ho vytahoval už celého ulepeného. ,Já se ti s žádnou fazolí v břiše nosit nebudu!´
A měla vlastně pravdu - vždyť kdo by v našem věku něco takového riskoval?
Když jsem ale vytahoval penis ven tentokrát, cítil jsem, jak to okolo něj příjemně čvachtá. Ten zvuk se každému klukovi vryje do duše už v pubertě: zvuk, který vydává kunda po okraj naplněná semenem - zvuk dobré klučičí práce, ukázka příkladné samčí síly a potvrzení jednoznačné mužské dominance.
Jakmile jsem vytáhl penis až ven, rychle jsem Lindě přirazil nohy k sobě; pak jsem sáhl po polštáři a podložil jsem jí zadeček. Takhle to z ní jen tak nevyteče; a pokud nakonec opravdu otěhotní, tak se nedá nic dělat.
Ležela tam přede mnou s nohama sraženýma k sobě a s křížem pozvednutým do vzduchu; byl v tom vlastně obrovský paradox: celé dlouhé měsíce jsme si dávali na vše pekelný pozor a teď tady najednou leží v pozici holky, která se pokouší otěhotnět a zoufale se snaží udržet si v sobě co nejvíc semene. Při tom pomyšlení mě znovu zamrazilo v zádech. Ale holt co se má stát, to se stejně stane - řekl jsem si. Jestli je mi dnes souzeno udělat Lindě uřvaného haranta, tak po dnešním večeru si alespoň mohu být jistý, že ta fazole bude moje. Nebo spíš téměř jistý. Oklepal jsem se, zapnul jsem si kalhoty a když jsem se zvedal z postele, ještě jsem pro jistotu přikryl její obnažené tělo peřinou.
V sousední místnosti už večírek nabíral obrátky. Když jsem vstoupil, zprvu jsem ani nemohl uvěřit tomu, jak moc se atmosféra uvnitř změnila. Na parketu se k sobě tiskla nahá těla a v rohu pokoje už se šukalo. Jako první jsem spatřil Simonu. Čekal jsem, že ji najdu v klubku propletených těl jako smyslnou a neukojitelnou královnu swingu. Ona však stála u baru a brčkem popíjela koktejl. Na sobě měla šaty a dokonce i punčochy, i když pravda malinko natržené a nepatrně zmuchlané.
„Kdes byl?“ zeptala se. „A kde jsi nechal Lindu? Copak ty ji nehlídáš?“
„Linda je v bezpečí,“ řekl jsem, i když to nebyla tak úplně pravda. „Zato tebe jsem čekal někde úplně jinde.“
Ona se tomu však jen zasmála. „Myslíš jako tam někde na hromadě? Copak je mi šestnáct? Tyhle hromadný akce mě nikdy moc nebavily. Spousta nohou a rukou, pořád nějaké složité přesuny a vcelku žádné vzrušení. Chlapům se to líbí, ale já z toho většinou nic nemám.“
„Kluci si o tobě ale myslí něco jiného.“
„Kluci mají v hlavě spoustu nemyslů, to je ten hlavní důvod. Ale sám dobře víš, že většina z toho jsou naprosté pitomosti.“
„Většina z nich si asi myslela, že to tady pořádně rozjedeš. Proto tě sem nejspíš pozvali.“
„Tak to se tedy šeredně spletli.“ Znovu usrkla brčkem z koktejlu a přitom na mě šibalsky mrkla. „Ale prozradím ti jedno tajemství,“ řekla. „Já už jsem si svoji porci sexu užila. Nebylo to sice nic extra, ale k spokojenosti mi to stačilo. Vidíš tamhle toho svalovce?“ Nepatrně pohnula hlavou a její zdvižené obočí mi naznačilo směr pohledu. Ten svalovec právě procházel okolo otevřených dveří - vysoký, svalnatý blonďák s širokou hrudí a potetovanými bicepsy. „Tak s tím jsem si zapíchala v koupelně. Jako pich to bylo fajn, i když spíš jen takovej slabší průměr, Navíc se na nás pořád někdo dobýval. Ale když si mě opřel o stěnu a já si přehodila nohy přes ty jeho svalnatý stehna, tak jsem přitom kňučela jako nějaká hárající fena. Nejspíš jsem se udělala jenom z těch jeho svalnatých stehen. Asi tomu nebudeš věřit, ale měl na nich neuvěřitelně hebký blonďatý chlupy.“
„Ty jsi fakt čubka!“ zasmál jsem se. „Tebe by neuhlídala ani četa vojáků.“
„Proč by mě měla hlídat? Já se o sebe dokážu postarat sama. A na rozdíl od jiných moc dobře vím, čeho chci dosáhnout a co proto musím udělat. A taky, kdy je nejvyšší čas přestat. To se například o Kláře říct nedá.“
„A kde je vlastně Klára?“
„Asi vedle v pokoji. Když si ji tam odváděli, tak se vůbec nebránila. Mám obavu, že se nám tu holka pěkně spustí.“
„A ty jí tam jako necháš samotnou?“
Nevzrušeně pokrčila rameny.
„Jsem snad nějaká její chůva? Beztak to nevypadalo, že by se jim chtěla nějak bránit.“
„Ale je to přeci tvoje kamarádka!“
„V tomhle jede každá holka sama na sebe, to už bys mohl ve svém věku dávno vědět. No nic - já už se pomalu zabalím a vyrazím k domovu. Co jsem chtěla, to už jsem si vzala, víc už toho beztak nevypiju ani neušukám a venku už na mě určitě čeká taxík. Tak se tady opatruj - zítra ráno se uvidíme na letišti.“
Pak mě políbila na čelo a se smíchem mě od sebe odstrčila. „Škoda že ty si tu asi moc neužiješ,“ řekla mi ještě těsně před odchodem. „Tak aspoň dohlídni na ty dvě holky. Jsou to ještě taková jehňata, co se o sebe nedovedou sama postarat.“
Vyrazil jsem ke dveřím, ve kterých před chvílí zmizel ten Simonin blonďák. Přímo přede dveřmi jsem musel překročit první souložící pár: na mol opilý kluk tam seděl opřený zády o dveře a hubená, sotva osmnáctiletá dívčina na jeho těle usilovně pracovala na svém orgasmu. Co by si o tom všem asi myslela její matka? říkal jsem si. Co by tomu řekla, kdyby ji tady takhle viděla - s tělem zpoceným námahou, s nahými, klučičími nehty poškrábanými prsy, vyčerpanou a přesto usilovně souložící? Ale kdo ví, jestli by jí to nakonec nebylo vlastně jedno.
Když jsem okolo těch dvou procházel, tak ta holka zvedla oči a zadívala se na mne lhostejným, jakoby nepřítomným pohledem. Byla mladá, krásná a zřejmě i dost náruživá, protože se neustále pomaličku pohupovala vpřed i vzad na netečně nehybných bocích toho opilého kluka. Dívala se na mne téměř nestoudně, jakoby si snad ani neuvědomovala vlastní nahotu. Její pohled byl pohledem lhostejného dítěte, které chladně a mechanicky pracuje na své slasti - bez zábran a bez sebemenších skrupulí, lhostejně a zcela netečně. V jejích mechanických pohybech nebyla snad ani žádná radost či vášeň, spíš jen klopotná usilovnost, se kterou se houževnatě probojovávala ke svému orgasmu - možná stejně netečně a mechanicky, jako kdyby se k podobnému cíli propracovávala sama pod peřinou ve své růžové ložnici. Všiml jsem si, že její kluk je už naprosto vytuhlý a že se zavřenýma očima a pootevřenými ústy zcela ignoruje jak svoji holku, tak i celý okolní svět. Když jsem se pokusil udělat krok přes jeho zhroucené tělo, ucítil jsem na noze cizí ruku. Překvapeně jsem se ohlédl. Nepochybně to musela být ta mladičká holka. Otočil jsem se a uviděl jsem, že mě drží za nohavici. Když jsem se k ní sklonil, tiše cosi zašeptala. Sklonil jsem se ještě o něco blíž a zřetelně jsem uslyšel její tichý, alkoholem a cigaretami zastřený hlas.
„Pusu!“ zašeptala. „Chci pusu!“
Pak se o mě opřela celou vahou svého sedícího těla. Na krku jsem ucítil její paže a v ústech její jazyk.
„Líbej mě!“ šeptala někam do mých úst. „Chci aby mě přitom někdo líbal.“
Její vlahá ústa chutnala nakysle a jazyk měla pomalý a lenivý, podobně jako pohyby, kterými se neustále pohybovala na svém klukovi. Když po chvíli vyvrcholila, poznal jsem to podle sevření jejích úst: nejprve mě kousla do tváře, potom do jazyka a nakonec slabě vykřikla. Pak se pustila mého krku a tiše se sesunula na zcela netečné tělo svého kluka. Překročil jsem jejich těla a opatrně jsem vstoupil do dveří sousedního pokoje. V místnosti panovalo šero a mě proto trvalo několik dlouhých minut, než jsem se pořádně zorientoval. Klára seděla v rohu, na sobě měla už jenom kalhotky a zuřivě se líbala právě s tím Simoniným blonďákem. Kluků bylo v místnosti určitě mnohem víc než holek, ale kromě Kenetha a Davida jsem žádného z nich neznal. Teprve o něco později jsem zaznamenal i toho mladého nadržence Detlefa: seděl na zemi v opačném rohu místnosti než Klára a rukama se nedočkavě dobýval pod tričko jakési zfetované hnědovlásky. Té holce bylo zjevně všechno jedno, takže si od něj nechala mačkat kozy tak zuřivě a neurvale, jakoby jí z nich chtěl vydojit mlíko. Několik dvojic se uprostřed místnosti líbalo, ale jinak jsem nikde žádnou akci neviděl.
Došel jsem až ke Kláře a sklonil jsem se k jejímu křeslu.
„Všechno v pohodě?“ zeptal jsem se.
Ona se po mě ohlédla a když si po chvíli uvědomila, kdo jsem, zamračila se a vztekle odsekla: „A co je ti vlastně po tom? Seš snad nějakej můj frajer, aby ses o mě musel starat? Hleď si radši svýho a neopruzuj.“
Pokrčil jsem rozpačitě rameny. „Já jen jestli je všechno v pořádku.“
„Do toho ti opravdu nic není.“
„Máš snad nějakej problém?“ ozval se anglicky ten svalnatý blonďák. „Buď se k nám přidej anebo neotravuj. Je ti to jasný?“
Vzpomněl jsem si na Simoninu větu o jeho stehnech a došlo mi, že podobně silné a svlanaté bude mít zřejmě i ruce. Bylo by hloupé dostat se s ním do sporu.
„V pohodě,“ řekl jsem. „Nic se přeci neděje. My si jen tak povídáme.“
„Na povídání ti seru,“ řekl ten kluk. „Povídat si můžeš s bábama na trhu. Tady se nemá povídat, ale šukat.“
„Slyšíš?“ řekla Klára česky. „Tak si to vezmi k srdci. I když pro tebe se tady asi žádnej vhodnej hošan nenajde.“
V té chvíli mi došlo, že to říká hlavně proto, aby mě co nejvíc poranila. Ale proč vlastně?
„Pojď,“ řekl jsem. „Vyzvedneme Lindu a vypadneme odtud. Simona už to taky zabalila. Přeci se tu s nimi nebudeš zbytečně zahazovat.“
„A co je ti po tom? Co je ti po tom, ty jeden buzíku? Ty si snad myslíš, že tady všichni čekají jenom na tebe? Myslíš si snad, že jsou na tebe všichni celý natěšený? Jenomže to se šeredně pleteš!“
Nechápal jsem, kde se v ní najednou bere tolik nenávisti, ale bylo mi jasné, že stavidla téhle průtrže uvolnil zřejmě alkohol. Ale proč? Proč vlastně a proč takhle nečekaně?
„Tak už sakra vypadni!“ řekla tvrdě a pak už se o mě nestarala. „A ty mi dej ještě trochu napít. Potřebuju ze sebe spláchout jednu mizernou vzpomínku.“
Potom si pořádně lokla z lahve, kterou jí ten blonďák radostně podal.
„Dneska v noci chci konečně šukat,“ řekla anglicky. „Celý léto tady ze sebe dělám anglickou královnu - upejpám se a když mně svrbí mezi nohama, tak mám strach se třeba jen nenápadně podrbat. Kluci o mě mají zájem a já se chovám jako kráva. A když už si konečně někoho vyberu, tak naprosto neomylně sáhnu po tom největším debilovi. Tak proč to vlastně dělám? O co líp je na tom třeba taková Simona - ta si tady na nic nehraje, klidně se chová jako děvka všichni jí to žerou. Tak proč bych k sakru nemohla i já?“
„A co na to řekne ten tvůj kluk? Máš si ho přeci po návratu domů brát.“
„No a co? Myslíš, že to pozná? Myslíš, že pozná, kolik jsem jich měla uvnitř? Pozná leda tak velký hovno! Tak k čemu je taková věrnost a k čemu je všechno to odříkání?“
„Nemůžeš přeci tyhle věci dělat jen proto, aby ses někomu pomstila. Taková ty přeci nejsi!“
„Ty víš prd, jaká já jsem. Nic o mně nevíš a jenom ze sebe děláš chytrého. Jenomže o tu tvoji chytrost tady nikdo nestojí!“
Potom o mě znovu ztratila zájem a svoji pozornost přesunula na toho blonďatého borce. Obrátila se k němu a tvrdě ho políbila na ústa. Pak mu zajela rukou pod košili a já zahlédl jeho břicho a paži. „Viď že mi to hezky uděláš,“ zašeptala anglicky. „Potřebuju, aby se do mě někdo vystříkal. Nebo z toho všeho nakonec zešílím.“
Takhle nějak se chovají nadržené feny, napadlo mě. Provokují a přitom žádostivě kňučí, dokud je nějaký hafan pořádně neobskočí.
„Chci vás tam dnes večer všechny,“ šeptala Klára anglicky tomu blonďákovi přímo do ucha. „A tebe tam chci mít jako prvního. Kromě mého kluka tam ještě nikdo nebyl. Věřil bys tomu?“
Viděl jsem, jak se jeho prsty zabořily do jejích bílých ňader.
„Polož mě na stůl,“ řekla. „Chci tam ležet úplně nahá, aby si mě mohl každý prohlédnout.“
Vzal ji do náruče a polonahou ji přenesl doprostřed místnosti. Tam ji položil na stůl a pomalu z ní stáhnul kalhotky. Okolní ruch zvolna utichnul, jen z kouta se ozvalo dívčí zahihňání. Okolo stolu najednou stálo asi pět kluků.
„Tak kdo půjde první?“ ozval se jeden z nich. Pak jsem koutkem oka zahlédl její kundu a hned nato ocas toho blonďáka. Zabořil se dovnitř jako špička nože do telecí kýty a Klára se u toho ani nepohnula. Zblízka jsem hleděl do její netečné tváře a myslel jsem přitom na Lindu. Co bych dělal, kdyby teď byla na Klářině místě? Unesl bych to vůbec?
Ještě nikdy jsem neviděl, aby se tolik kluků postupně vystřídalo na jedné holce. Zblízka jsem pozoroval, jak k ní jeden za druhým přistupují a postupně do ní zasouvají své tvrdé ocasy. Celou dobu ležela netečně, ale oni si to zjevně užívali i tak: jejich přírazy byly tvrdé a bezohledné a s výstřikem na břicho se nikdo neobtěžoval. Překvapeně jsem sledoval, jak se jeden za druhým vyprazdňují hluboko do její kundy. Celé to trvalo možná půl hodiny a během té doby se na ní vystřídalo šest až osm chlapů. Klára ležela netečně, čas od času jí dal někdo napít pár doušků vodky, ostatní holky se tomu jen hihňaly. Kluci, kteří se udělali jako první, se vesele smáli, popíjeli drinky a ocucávali se s ostatními holkami.
„A tohle dneska uděláme se všema holkama,“ smáli se a mezi stehny jim visely už znovu tuhnoucí ocasy. A já si v té chvíli uvědomil, že to celé je zřejmě jen taková předehra, která má sloužit k rychlému a bezproblémovému vybití a že hlavní program na tyhle kluky zřejmě ještě čeká. A jaký by ten program mohl být mi došlo přesně ve chvíli, kdy jsem mezi dveřmi do místnosti spatřil stát Lindu.
Kapitola 44.

Existují v životě okamžiky, které se člověku navždy vryjí do paměti: chvíle jasného prozření, kdy svět okolo náhle získá pevné a jasné kontury; pohledy či doteky, které jsou natolik intenzivní, že celé okolí se dostává rázem do postavení hloupé, zbytečné a nevýznamné stafáže; slova, která jsou jen zdánlivě banální a obyčejná, avšak ve skutečnosti mají sílu zbořit či znovu postavit celý okolní svět. I když se to někomu může jevit jako klišé, tak Lindin pohled v té chvíli patřil přesně do této kategorie. Najednou jsem věděl, že na způsob, jakým její oči překvapeně těkají po místnosti, už nikdy nezapomenu. Gesto, jakým si okolo sebe přidržovala pomačkané a roztržené šaty, bude pro mě už navždy plnit úlohu vysněného přístavu, ke kterému se budu snažit s každou další ženou doplout. Nebo se k němu alespoň nepatrně přiblížit, protože ten správný přístav je vždycky jenom jeden.
Jako ozářen světlem blesku jsem náhle pochopil, co bude už navždy mým životním údělem. Došlo mi, k jakému typu žen budu až do konce svého života přitahován a co u nich budu především vyhledávat. V tom překvapeném, kajícném a k uzoufání roztouženém pohledu se odrážel celý můj budoucí osud. Ať se s mým životem stane v budoucnu cokoliv, stejně budu už navždy v každé ženské tváři a v každých dívčích očích zoufale pátrat právě po takovém výrazu. V každých dalších očích budu hledat tento pohled: pohled ženy, která se provinila, protože nemohla konat jinak. Ženy, která nedokáže ovládat svůj chtíč a ačkoliv se za to hluboce stydí, její touha a nadrženost jsou pokaždý silnější nežli strach či stud.
Trvalo mi možná celou minutu, než jsem se dokázal pohnout a vykročit směrem ke dveřím. Podivné na tom všem bylo, že nikdo jiný si Lindiny postavy zjevně nevšiml - jakoby tam snad ani nebyla nebo jako by její tvář nebyla pro ostatní vůbec viditelná. Sotva jsem však vykročil směrem ke dveřím, ucítil jsem na sobě cizí ruku. Bezpečně jsem vytušil, komu zřejmě patří.
„Kam jdeš?“ zašeptala Klára. A i když tu větu vyslovila poměrně nahlas, českým slovům tam nikdo nevěnoval pozornost. „Kam sakra jdeš, ty jeden debile?“ řekla znovu. „Copak tobě tohle všechno nestačí? Copak tobě nestačí vidět mě, jak si to tady s nimi užívám? O tohle ti přeci celou dobu šlo - o to, jak mě využít a ponížit!“
Ani v nejmenším jsem netušil, co má na mysli, ale zřejmě to nějak souviselo s mým nedávným odmítnutím její nabídky na to, aby se stala mojí milenkou. Dělala to snad nakonec jenom kvůli tomu? Dělala to nakonec jen proto, aby mi dokázala, že na mém názoru vlastně vůbec nezáleží a okolo mé postavy se zeměkoule netočí? A pokud opravdu ano, nebylo to vlastně všechno až k uzoufání hloupé a banální?
Najednou jsem před sebou spatřil celou její budoucnost. Jasným vnitřním zrakem jsem zřetelně viděl výjev z části zítřejšího rána: Klářinu opilou a zfetovanou postavu, bezvládně se povalující v rohu místnosti; její do ruda rozedřenou kundu, poškrábaná prsa a stehna ulepená zaschlým semenem; alkoholem a fetem napuchlou tvář; netečný pohled domrdané holky, s rtěnkou a řasenkou rozmazanou po celém obličeji; mrdkou promáčené kalhotky neurvale nacpané do její rozevřené píčy. A také nepřítomný výraz v jejích očích, když ji některá z holek bude budit, otírat jí obličej ručníkem. Pak přijde na řadu silné kafe, několik prášků proti bolesti hlavy a cesta na letiště. V letadle pak kocovina - nejdřív skutečná a potom morální. A v Praze bouřlivé přivítání s čekajícím přítelem.
,To jsem ale ráda, že už jsem doma! Chyběla jsem ti? Mně se po tobě strašně stýskalo... Ani nevíš, jaká tam byla nuda! Všechny večery stejné... Tolik jsem se na tebe těšila!´
Večera pak zoufalé vyhýbání se sexu.
,Víš, jsem z toho letadla strašně unavená. Nevadilo by ti, kdybychom to doložili až na zítra? Já vím, že ses na to hrozně těšil... Vždyť já se na to taky strašně těším. Ale když už jsme to vydrželi tak dlouho, tak to ten jeden den určitě ještě vydržíme.´
V koupelně před zrcadlem potom zděšené počítání škod. Jak vysvětlit ty hluboké škrábance na stehnech a na prsou?
,Víš, měli jsem tam takovou kočku. Ona byla někdy hrozně divoká. Ne, opravdu o mě nemusíš mít strach - patřila majitelce a byla určitě očkovaná.´
A jak zdůvodnit ty bolestivě napuchlé pysky?
,Asi nějaká divná alergie. Já opravdu nevím, z čeho by to mohlo být. Byla tam všuda spousta komárů...´
Ale to všechno je jen slabý odvar ve srovnání s tím, co nastane druhý den večer, když k tomu konečně dojde. Podvědomě tuší, že to nesmí příliš dlouho odkládat - bylo by to podezřelé a vlastně i hloupé.
,Buď opatrný,´ řekne, ale myslí to docela jinak, než jak to on nakonec pochopí.
,Ale ano, už zase beru prášky. Tam jsem je sice vysadila, protože nebyl důvod je brát. Ale před posledním cyklem jsem na ně zase najela. No jasně že kvůli tobě! Tak klidně můžeš i dovnitř.´
Nic z toho ovšem není pravda: prášky vysadila hned po příjezdu do Řecka, protože byla přesvědčená, že vydrží být věrná. A nikdy už se k nim znovu nevrátila - ani ten večer před odjezdem. Musí jí být jasné, jak riskantní ten večer pro ni musel být - a nejen z důvodu případné nemoci. Proto také nemá čas nic odkládat. Pokud za pár dní zjistí, že je těhotná, už nikdy nebude mít naprostou jistotu, kdo je otcem. Ale o jistotu jí ani nejde. Nemusí mít jistotu - stačí jí jen zrnko pravděpodobnosti: jen malá kapka naděje, že se to nepovedlo některému z těch kluků, ale že v tom může být namočený i její pražský přítel. Zapřísahá se, že pokud k tomu opravdu dojde, nikdy nebude pátrat po pravdě a nikdy se k ničemu nepřizná. Ta nejistota bude jejím trestem - ale copak není nejistota ještě tou lepší variantou, zvlášť ve srovnání s tím, co všechno by mohlo nakonec vyjít najevo? A tak se k němu přitulí a nechá si ho zasunout dovnitř. Ještě stále jí to bolí, ale tváří se, že je vzrušená. Na tenhle okamžik se dlouho těšila - a teď není schopná se pořádně vzrušit. Musel by být naprostý hlupák, aby mu to nedošlo. Copak nevidí, že ji dře téměř nasucho? Jenomže chlapi mají místo mozku jen jednu velkou kapku semene: nedojde jim ani to, co je každé soudně uvažující ženě naprosto zjevné.
,Opatrně!´ šeptá a on si myslí, že zřejmě touží po něžnostech. Možná po nich i touží, ale spíš má strach z bolesti a odřenin.
,Úplně jsem zapomněla, že je tak velký! Musíš opatrně, nebo mě to po tak dlouhé době bude bolet.´
A on se k ní proto chová něžně a ohleduplně: zčásti proto, že ji skutečně miluje - a zčásti proto, aby zapomněl na ten zatracený úlet s tou prsatou blondýnou před týdnem v klubu. Možná si myslí, že když k ní bude dostatečně ohleduplný, tak že tu zpropadenou rychlovku venku u řeky nějak odčiní.
,Dovnitř!´ zašeptá ona ,Klidně můžeš dovnitř! Chci konečně cítit, jak ve mě tečeš.´A on to do ní skutečně pustí, protože má dojem, že tím vymaže všechny ty bezvýznamné aférky, kterým se během léta nedokázal ubránit.
To vše se najednou promítlo před mým vnitřním zrakem. A jen jedinou věc jsem nevěděl s naprostou jistotou: zda Klára nakonec opravdu otěhotní a kdo bude ve skutečnosti otcem jejího dítěte.
Když jsem došel až k Lindě, všiml jsem si, že je nervózní a celá se klepe. Opilost ji zatím neopustila a vnímání měla stále ještě nejisté a rozostřené.
„Pojď se mnou, prosím,“ řekl jsem tiše. „Bude lepší, když si ještě na chvilku lehneš.“ Pak jsem ji uchopil za paži a opatrně ji odvedl z místnosti.
Předpokládal jsem, že se za námi vydá některý z kluků, ale vedlejším pokojem jsme prošli téměř bez povšimnutí. Dvojice, kterou jsem musel překračovat při cestě tam, už mezi dveřmi neležela: dívku jsem spatřil postávat u baru, zatímco její kluk ležel v rohu místnosti na dlouhé dřevěné lavici a zřejmě spal. Když jsem se na něj zadíval pozorně, všimnul jsem si, že mu z rozepnutého poklopce vyčuhuje dlouhé, tenké péro. Ta holka už o něj ale nejlevila žádný zájem: když jsme okolo ní procházeli, vylézala právě na barovou stoličku a s doširoka rozevřenými stehny ukazovala celému světu bledou a napuchlou kundu.
„Tak už sakra pojďte!“ křičela tenkým, skoro ještě dětským hláskem. „Copak nevidíte, že potřebuju píchat?“
Nebylo poznat, jestli je opilá anebo zhulená - ale nejspíš platilo obojí. Viděl jsem, jak k ní přistoupil kluk možná ještě o rok či o dva mladší, než byla ona; pomalým pohybem do ní zasunul svůj vztyčený ocas a celému okolí přitom pokynul vítězným gestem, totiž sevřenou pěstí zdviženou vysoko nad hlavou.
„Jedéééém!“ křičel a ve vzduchu se přitom míhal jeho kmitající bílý zadek. Holka u toho sice vzdychala, ale žádná velká vášeň v tom zatím nebyla. Spíš než vzrušením pofňukávala zřejmě bolestí, jak špička jeho ocasu bolestivě narážela na děložní čípek její kundy.
„Půjdeme raději vedle,“ řekl jsem, ale Linda jen tiše zavrtěla hlavou.
„Bolí mě nohy,“ řekla. „Potřebuju si někde sednout.“
„Posadíš se vedle. Tady to pro tebe není moc bezpečné.“
Ale ona jen pokrčila rameny a pak ztěžka dosedla na tu dlouhou dřevěnou lavici, na které odpočíval ten zmožený mladý kluk.
„Teď už je to jedno,“ řekla rezignovaně. „Teď už na tom beztak nezáleží.“
Sedl jsem si vedle ní a vzal jsem ji okolo ramen.
„A proč by to mělo být jedno? Stalo se snad něco?“
„Ty se ještě ptáš?“ ozvala se vyčítavě. „Slíbil jsi přeci, že mě budeš hlídat a že mě nikomu nedáš!“
U srdce jsem pocítil ostré bodnutí. „To je pravda,“ řekl jsem. „A taky jsem tě nikomu nedal!“
„Kecáš,“ řekla s hořkým tónem v hlase. „Jsem sice opilá, ale nejsem blbá!“
Stále jsem netušil, kam tím míří. Poznala něco? Byla snad vzhůru, když do ní ti kluci pomalu a opatrně zasouvali ty své poloměkké čuráky? A pokud ne, tak co to má k čertu zase znamenat?
Cítil jsem, jak uchopila moji ruku a pomalu si ji zasnulu mezi stehna. Pod šaty neměla žádné kalhotky a já tam prsty narazil přímo na její napuchlou kundu.
„Cítíš to tam uvnitř?“ zeptala se. „Je to tam a pomalu to ze mě vytéká. Co myslíš, že to asi bude?“
Na bříška prstů mi steklo několik kapek mé vlastní mrdky.
„Jsi vzrušená?“ zkusil jsem ze sebe setřást tíhu odpovědnosti. Ona se však jen ironicky zasmála.
„To bych musela mít mezi nohama mlíkárnu!“ řekla vztekle. „Copak nechápeš, k čemu tady došlo? Někdo se do mě musel vystříkat! Prostě to do mě pustil, zatímco jsem spala a ty ses zjevně toulal čert ví kde!“
„Ale já jsem na tebe dával celou dobu pozor!“
„Opravdu? A co je tedy tohle? To mi jako chceš namluvit, že se to dostalo dovnitř samo? Něco jako neposkvrněné početí? Tak s tím se jdi bodnout!“
„Je to jen nějaká vlhkost,“ řekl jsem a snažil jsem se být přitom co nejvíc přesvědčivý. „Tohle určitě žádná mrdka není. Věř mi.“
„Tohle že není mrdka? Copak ty si vážně myslíš, že ve svém věku nepoznám, jak vypadá mrdka? Tys to v sobě asi ještě nikdy neměl - ale já jsem holka! Kolikrát myslíš, že to ze mě už takhle vytékalo? Stokrát? Tisíckrát? Vy kluci jste totiž děsný prasata a já mezi vámi neznám ani jednoho, kterej by ho dokázal včas vytáhnout ven, když ho o to holka požádá. Myslíš si, že víš, co je mrdka, jenom proto, že z tebe občas vycákne pár kapek? Zkušená holka pozná mrdku stejně dobře jako kterýkoliv kluk, to mi tedy věř!“
Co jsem jí na to mohl odpovědět? Měl jsem jí prozradit, že to zdánlivě cizí semeno patří ve skutečnosti mně? Dokázala by mi vůbec něco podobného odpustit? Anebo jsem jí měl povědět o těch klucích, kteří se na jejím těle postupně vystřídali - a i když žádný z nich nestříkal dovnitř, stejně s ní všichni alespoň technicky vzato souložili? Každé vysvětlení bylo vlastně hloupé a v zásadě znamenalo jen jediné - ačkoliv jsem se snažil, svoji holku jsem nakonec ohlídat neodkázal.
„Jsi opilá,“ řekl jsem. „Nech mě, ať tě odvedu do postele. Slibuju, že na tebe už nikdo ani nesáhne.“
Ona se tomu však jen hořce zasmála.
„Možná jsem opravdu opilá, ale na tom snad tolik nezáleží. Proč bych se od tebe měla nechat ukládat do postele? V té už jsem přeci jednou ležela - a sám vidíš, jak to nakonec dopadlo! Kde mám podle tebe záruku, že se to nebude víckrát opakovat?“
„Ochráním tě! Slibuju!“
„Keci v kleci! Necháš mě tam válet jako nějakou čubku a kdo bude chtít, ten si o mě bude moci otřít ocas! Protože přesně o tohle ti celou dobu jde - získat nade mnou převahu a tím si mě k sobě připoutat! Myslíš si, že ti budu za tvoji ochranu vděčná? To by ale nejdřív muselo být za co!“
Nevěděl jsem, z kolika procent z ní mluví opilost a z kolika jen vztek a rozčarování. Ale záleželo na tom vůbec?
„Pojď se mnou vedle,“ zaprosil jsem. „Nic se ti nestane - slibuju!“
A ona se tomu zas jenom zasmála.
„A co by se mi podle tebe mohlo ještě stát? Copak mě může potkat ještě něco horšího? Někdo už byl tam uvnitř a já ani nevím, kterej z těch parchantů v tom má namočené prsty. Když přitom náhodou otěhotním, tak ani nebudu vědět, s kým jsem si to vlastně uhnala. Taková potupa ti nestačí?“
„Ty ale neotěhotníš!“
„Jak si tím můžeš bejt tak jistej? Vždyť to není tak dávno, co jsem si zapomněla vzít ráno prášek. A jakmile jednou zapomeneš, už nikdy se na to nemůžeš stoprocentně spolehnout. To jsi nevěděl?“
„Ty neotěhotníš! Vím to! A i kdyby, tak si tě nakonec vezmu i s tím cizím dítětem.“
„Ty by sis mě vzal i s nějakým cizím parchantem? Tomu nevěřím. To by žádný chlap nikdy nedokázal - dívat se, jak jeho ženě pomalu roste buben, a přitom vědět, že ten fakan nakonec nebude jeho.“
„Staral bych se o tebe. A o to dítě bych se určitě taky postaral.“
Linda se znovu hořce zasmála.
„Možná k tomu budeš mít výbornou příležitost,“ řekla. „Poněvadž jestli otěhotním, tak tě nechám zapsat do matriky jako otce dítěte. Budeš to mít jako trest za to, žes mě neuhlídal.“
Pak mě vzala za ruku a položila si ji na břicho.
„Třeba už je tam uvnitř,“ řekla. „Cítíš ho tam?“
Pod bříšky prstů jsem cítil horkou kůži jejího břicha a před očima jsem měl vzpomínku na všechna ta tvrdá péra, která do ní postupně zajížděla. Co když do ní některý z těch kluků přeci jen pár kapek nastříkal? Říká se, že občas stačí jen málo - třeba jen jediná kapka nebo dokonce jen trocha toho bezbarvého hlenu, který se mladým klukům objevuje na špičce péra už při prvním vzrušení. Co bych potom dělal? Mohl bych mít v takovém případě jistotu, že moje sperma je kvalitnější a že ve srovnání s jejich mládím a vitalitou uspěl právě můj genetický materiál? Co když pak budu opravdu celý život vychovávat bastarda? Dokázal bych něco takového?
„Podle mě tam nic není,“ řekl jsem. „Ale i kdyby tam opravdu něco bylo, tak na tom přeci vůbec nezáleží. Možná jsem hloupý, ale tahle věc pro mě není vůbec podstatná.“
„Máš pravdu,“ řekla Linda. „Teď už na tom vážně nesejde. Ono mě na celé té věci mrzí vlastně jenom jedno - že si ti grázlíci užili a já jsem z toho nakonec vůbec nic neměla. Je to spravedlivé? K čemu je takové píchání, když je při něm člověk tuhej a neví nic o světě? Takovej sex stojí za hovno!“
„A co s tím chceš jako dělat? Chceš je snad obvinit ze znásilnění?“
„To bych musela být úplně padlá na hlavu! Už vidím ty policajty, jak se mi za zády pošklebují. Opila se na mejdanu a pak si tam s ní zavrzali všichni kluci starší patnácti let! Museli by si myslet, že jsem buď mentálně zaostalá anebo šlapka. Takovou radost nikomu neudělám.“
„Tak o co ti tedy jde? Co máš v úmyslu s tím dělat?“
„Co by? Prostě si taky užívat. Teď už je to přeci jedno. Někdo mi nejspíš naštěkal do boudy a já z toho budu mít možná dítě. Tak proč bych se nemohla odvázat a aspoň trochu si to užít? Je tady snad někdo, kvůli komu bych si měla dělat starosti?“
„Jsem tady přeci já!“
„Ano, já vím. Ale ty už jsi přeci svoji příležitost jednou promeškal. Měl jsi mě hlídat, ale neuhlídal. Co mám dělat s takovým klukem? K čemu je mi vlastně dobrý? Snad jenom k tomu, aby se později staral o mé dítě.“
„To neříkej!“ zaprosil jsem. Ona už však nebyla k zastavení. Pomalu přiblížila svůj obličej k mé tváři. V nose mě zaštípal pach jejího opilého dechu.
„Tuhle sázku jsi zkrátka prohrál,“ zašeptala zblízka do mého obličeje. „Měl jsi mě ohlídat, ale to jsi nedokázal. Tak co bys po mně mohl ještě chtít? Teď si můžu dělat, cokoliv si vzpomenu. Když budu chtít, klidně se od některého z těch kluků nechám ošukat. A ty na to nebudeš smět říct ani popel! Nevěříš? Tak se podívej!“
Její tvář se ode mne odtáhla a já mohl zblízka pozorovat, jak se nahýbá nad tím spícím mladým klukem. Viděl jsem, jak bere pomalu do úst ten jeho dlouhý, splihlý penis. A pak jsem najednou uviděl, jak se ten kluk probouzí, otevírá oči a překvapeně se rozhlíží po celém okolí.
„Jen klid, zlato,“ zašeptala Linda. „Však já ti neublížím. Vychutnej si to - já si to taky vychutnávám.“
Potom vzala jeho penis znovu do úst a já mohl vidět zblízka slastný výraz v jeho tváři. A zatímco ona pomalu převalovala mezi rty jeho zvolna tvrdnoucího ptáka, on jenom zavřel oči a poddal se jejímu pomalému laskání.
,Přesně takhle vypadá peklo!´ napadlo mě. A najednou jsem pochopil, že ve světě mužských přání a fanatzií mají k sobě peklo a ráj někdy až nečekaně blízko.

Kapitola 45.

Na opilosti bývá nejhorší, že zbystřuje smysly a zjasňuje myšlenky. Poněvadž tvrzení, že opilci nejsou schopni přiměřeným způsobem vnímat okolní svět, je stejně hloupé a omezené jako přesvědčení, že panny nevědí nic o sexu. A podobné to bylo i v mém případě: pozoroval jsem Lindu, ale moje alkoholem ovlivněná mysl mi neposkytovala žádnou příležitost k úniku. Naopak - vše jsem viděl jasně a zřetelně, skoro jako bych v sobě neměl ani kapku alkoholu. Přál jsem si zašeptat, ať toho nechá, jenomže jsem věděl, že ona by mne beztak neposlechla. Se zlobivou holkou je to stejné jako se psem: pokud se pes utrhne z vodítka a pán tuší, že se na jeho povel beztak sám od sebe nevrátí, pak nemá smysl utrácet čas marným voláním; člověk tím zbytečně ztrácí autoritu. Když se z řetězu utrhne holka, bývá to obvykle podobné: prosit a škemrat je zbytečné - nezbývá než čekat, zda se její rozbouřené hormony nakonec nějak usadí. Anebo za sebou prásknout dveřmi a jít o dům dál - jenomže který skutečně zamilovaný chlap dokáže udělat tak jednoznačný závěr? Bylo pro mě pekelné sedět jen pár centimetrů od Lindy a přitom zblízka pozorovat, jak do jejího krku pomalu vklouzává dlouhý a tenký penis nějakého cizího, našrot opilého kluka. Jenomže ještě pekelnější by pro mě byla představa, že Lindu už víckrát neuvidím - že prostě vstanu z tohoto prokletého gauče, vykročím směrem k východu, zavřu za sebou domovní dveře a spolu s nimi uzavřu i současnou kapitolu svého drásavého a přitom zoufale vzrušujícího života. Vždyť co na tom všem záleží? říkal jsem si. Co na tom záleží, jestli Linda dělá to či ono - podstatné je, že ji miluji a že ona má naopak ráda mne. Ať se okolo nás děje cokoliv, nic jiného není vůbec důležité.
Zblízka jsem sledoval, jak se po obnaženém žaludu toho kluka pomalu pohybuje Lindin mrštný jazyk. A zdálo se, že se u toho Linda tváří velmi spokojeně. Opravdu se něco takového může holkám líbit? Myslím - opravdu líbit. Většina holek, které jsem znal, se ke kouření penisů stavěla dost odtažitě. Ne snad, že by to nedělaly - ale žádnou rozkoš z toho zřejmě neměly. Znal jsem však i holky, které si kouření užívaly podobně jako když jim na oplátku kluk lízal pekáč. Zpravidla to byly holky, které neměly problém ani se sexem, ani s vlastním orgasmem. Tyhle holky měly rády sex v jakékoli podobě a dokázaly si ho za všech okolností užít. ,Když kouřím kluka, tak si připadám jako bohyně,´ řekla mi jednou jedna z nich. ,V takové chvíli cítím každé zachvění v jeho těle. Vnímám jeho touhu a je mi jasné, že bez mé pomoci by podobného vzrušení nikdy nedosáhl. A jediné, o co mi v takové chvíli jde, je snaha o to, aby si to uvědomil - aby si uvědomil, že tak dobře jako já ho už nikdy žádná nevykouří. A každý z těch kluků, kterým jsem to v životě dělala, si byl téhle věci zatraceně dobře vědom.´
Viděl jsem, jak se penis toho kluka pomaličku prodírá Lindiným hrdlem. A protože jsem Lindu znal, bylo mi jasné, že také tenhle kluk si musí být zatraceně dobře vědom toho, že právě prožívá nejlepší kuřbu svého života. Jenom škoda, že byl tak opilý - ten jeho dlouhý a tenký penis mu stál jenom zčásti a předkožka se mu rolovala docela jinak, než jak se obvykle shrnuje na vzrušených a tvrdých ptácích.
„Co je, zlato?“ zašeptala Linda. „Proč ti k sakru pořádně nestojí?“
„To bude asi tím chlastem,“ řekl ten kluk tiše. Hlas měl mnohem hlubší, než jaký bych u tak mladého a hubeného kluka očekával. Linda k němu překvapeně vzhlédla.
To je vážně peklo! pomyslel jsem si, protože jsem moc dobře věděl, jak moc se Lindě líbí kluci s hlubokými hlasy. Copak ten bastard nemůže mít hlas aspoň o oktávu vyšší?
„A kvůli tomu ti nestojí? Tak se aspoň trochu snaž!“
„Já se snažím,“ zašeptal ten kluk a já přitom zřetelně cítil, jak se Lindě při jeho slovech zachvěla vzrušením pravá noha. Jestli na ní ten kluk bude mluvit tímhle hlubokým hlasem, tak se Linda udělá snad bez jediného jeho doteku!
„Vlastně je skoro dočista tvrdej,“ zašeptal ten kluk. „Dost tvrdej na to, že už dneska jednou stříkal.“
Linda zvedla hlavu a pravou dlaň položila tomu klukovi přímo na prsa.
Jak může mít tak mladý kluk tak zarostlá prsa? napadlo mě. Jenomže to byla pravda: ačkoliv tomu kklukovi bylo sotva sedmnáct, prsa měl zarostlá hustými černými chlupy jako nějaký Řek anebo Arab. Také tohle se Lindě určitě muselo líbit. Zbožňovala všechno to, co se líbilo i většině ostatních holek: hluboké hlasy, chlupatá prsa, velké a mohutné ptáky. Proč se holky neustále zaštiťují láskou a city, když je jejich tělo naprogramované na chtíč a brutalitu? Drobné blondýnky, které se vodí za ruku s bledými a hubenými básníky, aby pak tajně a vlastně zcela nesmyslně podlehly brutálnímu samci, který je tvrdě opíchá někde v parku či na záchodcích, až se jim z toho podlamují kolena. Na první pohled to vypadá jako klišé, ale příroda to tak zřejmě zařídila z jakéhosi podivného rozmaru. Možná proto, aby přežili jen ti nejsilnější. Anebo možná jen z jakéhosi rozmaru, který silným a odvážným dovoluje souložit a hodným a spolehlivým přikazuje starat se a pečovat.
„Ty už jsi dneska stříkal?“ zeptala se ho a já najednou pochopil, k čemu má sloužit ta ruka na jeho hrudi. Vždyť proč by jinak chtěla znát odpověď na tak hloupou otázku? Z jakého důvodu by na něj stále mluvila a nutila by ho, aby jí odpovídal? Položila mu dlaň na prsa a teď čeká na to, jak se při jeho odpovědi ta široká a chlupatá hruď začne pohybovat směrem nahoru a dolů. Je vzrušená a potřebuje cítit jeho chlupy pod svými dlaněmi; potřebuje cítit jeho širokou hruď, stejně jako touží po tom cítit v sobě jeho penis.
„Jo,“ řekl ten kluk. „Já už jsem dneska jednou šukal. Mám tady holku, tak jsme spolu chvíli píchali. Ale ona se pak na mě nejspíš vykašlala.“
„Chudáčku!“ zašeptala Linda. „To je mi ale líto. Takovej velkej kluk a tak opuštěnej. Chtěl bys ode mě vykouřit?“
„Já nevím. Jsem vážně dost opilý. Třeba to nakonec ani nepůjde.“
Linda se na něj usmála.
„Tak zkusíme něco jinýho,“ zašeptala. „Když ho strčíme na chvilku dovnitř, tak tam v tom teple třeba dojde. Co říkáš?“
„Ale to přeci...“
„Jen klidně lež, zlato. Já už si s ním nějak poradím.“
Překvapeně jsem sledoval, jak si Linda sedá na bobek nad jeho břicho.
„Takhle ale nejspíš oba spadneme na zem,“ řekla po chvíli. „Potřebuju se něčeho na chvíli přidržet.“
Vše ostatní bylo jako ve zlém snu.
„Pomůžeš mi, Marku, prosím?“ obrátila se na mě Linda. V jejím hlase nezaznívala provinilost ani prosba - spíš jen jakési chladné a netečné odhodlání. Jakoby se v té chvíli obracela na nějakou svoji kamarádku - podobně chladnou a nezúčastněnou, jako byla i ona sama. Když spatřila moji překvapenou tvář, tiše dodala: „Podej mi ruku a přidrž mě. Jinak z toho gauče vážně spadnu a ublížím si.“
Jako v mrákotách jsem jí podal ruku a ona se o ni opřela. Levou rukou se držela mé paže a pravou pomalu přizvedávala ocas toho kluka. Zblízka jsem viděl velký rudý žalud a srolovanou předkožku. Mravenčení v mých kalhotech se zvolna přeměňovalo v ohromnou erekci.
Mám ji zastavit nebo jí to mám dovolit? A záleží jí vůbec na tom, co si v téhle chvíli o tom všem vlastně myslím? Přeci jí u toho nebudu ještě pomáhat! Nebo snad očekává, že jí k tomu přinesu i prezervativ?
„Vezmi si aspoň gumu,“ zašeptal jsem. Byl to povzdech plný vzrušení a rezignace - povzdech plný očekávání a kapitulace zároveň.
„A k čemu by mi byla šprcka?“ řekla Linda tvrdě. „Vždyť jsem ti přeci říkala, že na takové věci je už pozdě. Ti parchanti už byli vevnitř a určitě si předtím žádnou gumu nenasazovali. A stříkali určitě dovnitř, na to můžeš vzít jed! Tak k čemu teď takové ohledy?“
Ten kluk nám zjevně nerozuměl ani slovo: překvapeně na nás hleděl, zatímco mu Linda přejížděla pravou dlaní od špičky ptáka až ke koulím.
„Děje se něco?“ zeptal se anglicky.
„Ale nic, zlato. Chceš píchat s gumou? Nebo se můžu spolehnout na to, že seš čistej?“
„Radši bez gumy. Já píchám jenom se svojí holkou. Tedy většinou. A ona píchá jenom se mnou. Přísahám!“
Vzpomněl jsem si na scénu, která se před mými zraky odehrávala ve chvíli, kdy ten kluk opilecky pospával. Pokud tomu, co říkal, ten kluk opravdu věřil, pak musel být pořádný hlupák. Protože jeho holka nebyla rozhodně žádný svatoušek. Ale co jsem v té chvíli mohl dělat?
Lindiny prsty se pevně zaklesly za moji paži. Pak se nadzdvihla, šaty si vykasla až vysoko nad boky a pravou rukou nasměrovala penis toho kluka přímo proti vstupu do své kundy. Jak velké detaily je Linda v takové chvíli schopna vnímat? Všímá si vůbec toho, jak moc se ten cizí, dlouhý a štíhlý penis liší od toho mého? A zajímá jí to vůbec?
Jeho plochý a růžový žalud několikrát přejel po Lindiných stydkých pyskách. Lupeny se zvolna rozevřely a já mezi nimi spatřil táhlou a mokrou stopu poševního hlenu, bílou a kluzkou jako tenká šňůra perel. Pak ocas vklouznul dovnitř, ale jen co na něj Linda poprvé dosedla, už byl zase venku.
„Ty vole, on je fakt skoro měkkej!“ zašeptala Linda.
„Ale není! Počkej, já ho tam zkusím zasunout sám!“
„Ne, zlato. Radši jenom lež a nehejbej se. Já už to nějak zvládnu. Buď to půjde anebo to nepůjde.“
Pak ho Linda vzala znovu do dlaně a ještě jednou si ho zasunula dovnitř. Tvrdě dosedla a pak podle všeho zatnula břišní svaly.
„Je měkkej,“ řekla. „Vůbec ho tam uvnitř necítím. Je tam, nebo je zas venku?“
„Určitě je vevnitř,“ zašeptal ten kluk. „Cejtím tě všude okolo. Je to úžasnej pocit, opravdu.“
„Tak to jsi na tom dobře. Já pořád nic necítím. Počkej, zkusím na něm ještě trochu zapracovat.“
„Mám přirážet? Jestli chceš, můžu to zkusit.“
„Raději ne,“ řekla Linda. „Lež a nehejbej se, nebo ti zas vyklouzne. Jestli vyjede ještě jednou ven, tak na to vážně seru. Je měkkej a kluzkej jako úhoř.“
Zdálo se mi, že Lindu vůbec nepoznávám. V jejím hlase nebyla ani stopa vzrušení - a nebyla tam ani provinilost a dokonce ani zájem. Jakoby k tomu, co se tu odehrávalo, přistupovala čistě mechanicky, podobně jako prostitutka k svému klientovi. O co jí vlastně jde? Chce touhu a vzrušení? Tak proč se potom chová jako nějaká umělá loutka? Chce mu to udělat tak dobře, jak to ještě žádná jiná holka nedokázala? Chce tomu klukovi ukázat, že právě narazil na nejlepší kasičku svého života? Na píchačku, na kterou bude celý zbytek svého života už jenom vzpomínat? Ale proč vlastně?
Zblízka jsem se díval na Lindin podbřišek, ale viděl jsem jen chlupy - většinou jeho ale zčásti i její. Byl stále ještě zasunutý uvnitř? Jistě jsem to nevěděl, ale podle všeho ano. Možná bych se na to Lindy měl zeptat, ale copak jsem mohl? Ona mi však odpověděla i bez mé otázky.
„Už ho tam trochu cítím,“ řekla a malinko u toho přivřela oči. „Lež a nehejbej se. Já to zvládnu sama.“
Zadíval jsem se na její klín a podbřišek. Svaly na břiše a na stehnech se jí napínaly v pravidelných intervalech, skoro jakoby prováděla nějaké zvláštní cvičení. Ačkoliv se její tělo jinak vůbec nepohybovalo, vnitřní svaly jí zřejmě pracovaly na plný výkon. Těmi svaly by ho možná dokázala přivést k orgasmu. To by ovšem nesměl být stále tolik měkký.
„Tak sakra lež a nehejbej se!“ řekla znovu. „Pokoušíš se píchat a přitom nemáš čím. Jestli vyklouzneš ven, tak jdu vážně od toho!“
„Dej mi prosím pusu,“ zaškemral ten kluk. „Když mi dáš pusu, tak on určitě ztvrdne.“
„Na to já ti ale kašlu! Proč bych se s tebou měla ocucávat? Chtěl jsi šukat, tak šukej! Na nějaký olizování nejsem zvědavá.“
„Vidíš?“ řekl ten kluk. „Už je dočista tvrdej. Nechceš se na něj podívat?“
Linda se malinko nadzvedla a já jsem spatřil ocas toho kluka, jak trčí proti jeho břichu a směřuje kolmo vzhůru, až do temných hlubin Lindiny rozevřené kundy. Naprosto tvrdý asi ještě nebyl, ale úplně měkký už také ne.
„To už je lepší,“ zašeptala Linda. „Špičkové to sice ještě není, ale lepší určitě ano.“
„Tak mi dej pusu,“ zaškemral znovu ten kluk. „Dej mi pusu a nech mě chvilku píchat. Uvidíš, že se ti to bude líbit.“
„Ne,“ řekla Linda. „Žádnou pusu ti nedám. Já se s klukama při sexu nelíbám. A rozhodně ne na pusu.“
V mysli se mi znovu vynořila představa Lindy jako prostitutky. Ale copak to jde, vzrušovat se při představě vlastní holky, která sice s jinými souloží, ale nelíbá se s nimi? Copak to jde, vidět ve své partnerce rozmazlenou ťapinu, která klukům podrží, kdykoliv z toho může mít prospěch, ale intimitě a citům se přitom vyhýbá? Je to z její strany ještě hra, nebo už jsme otevřeli další Pandořinu skříňku? A pokud ano, co všechno najdeme uvnitř?
„S klukama já se nelíbám,“ řekla znovu Linda. „Ale když budeš hodný, tak ti ukážu, jaké to je, když se s někým líbám. Souhlasíš?“
„A co to znamená - být hodný?“
„Být hodný znamená ležet a neodmlouvat. A hlavně se nehýbat a nechat všechno jenom na mně. Rozumíš?“
Ten kluk jenom kývnul a dál už pouze mlčel.
„Tak vidíš,“ zašeptala Linda. „Takhle se mi to líbí. Jsem ráda, že umíš být poslušný chlapeček.“
Pak jsem spatřil, jak se Linda opatrně nadzvedla a její pánev se začala pomaličku pohybovat. Nebylo to žádné bouřlivé šukání, ale regulerní zásun už to nepochybně byl. Ocas ani kundu jsem však neviděl, protože Linda se pohyboval jen velmi pomalu a výhradně směrem dopředu a dozadu, jako děťátko v kolébce nebo předškolák na houpacím koníkovi.
„Tak je to správné,“ zašeptala Linda. „Hezky houpy - hou, jak to mají holky rády. Žádné přiblbé přirážení, ve kterém si vy kluci tak libujete. Pěkně pomalu a zvolna, jako na opravdovém koníčkovi.“
Znal jsem ji dobře a tak mi bylo jasné, o co jí jde. S pravou dlaní položenou na chlupaté hrudi toho kluka a s prsty levé ruky pevně zaklesnutými do mé paže se zvolna pohupovala na jeho těle a její poštěváček se přitom slastně otíral o drsné chlupy na jeho podbřišku.
„Tak je to správné!“ šeptala. „Nehýbat se všechno nechat na mně! Ležet a poslouchat, přesně jak je třeba.“
Potom se její přivřené oči znovu otevřely a ona se na něj ještě jednou zadívala.
„Tak co?“ zeptala se. „Chceš vidět, jaké to je, když holka s jedním klukem píchá a s úplně jiným se přitom líbá? Zajímá tě něco takového?“
Viděl jsem, jak ten kluk hlasitě polkl a pak rychle kývnul hlavou.
„Tak se, zlato, hezky dívej. A ty mu Marečku pěkně ukaž, jaké to je líbat se s holkou, která právě píchá.“
Pak se ke mně naklonila, ramenem se opřela o moji hruď, a já ucítil na ústech dotek jejích rtů. Všude okolo jsem cítil její horký dech, pusu jsem měl plnou jejích slin a její jazyk mi pátravě přejížděl celou ústní dutinu. Byl to jeden z nejdelších a nejvášnivějších polibků, jaké jsem kdy od Lindy dostal. A byl to současně jeden z polibků, které mě v životě nejvíc vzrušily a potěšily. Ve chvíli, kdy byl náš polibek téměř u konce, Linda hlasitě vzdychla. Zdálo se mi, že se zřejmě při našem polibku udělala, ale nakonec se ukázalo, že to není pravda. Když se naše rty od sebe konečně odlepily, zůstala její hlava ještě chvíli na mém rameni. Naše obličeje se nacházely těsně blízko sebe a já z bezprostřední blízkosti uslyšel, jak mi Linda tiše šeptá téměř do ucha: „Já se z toho kluka snad zblázním! Nebudeš tomu možná věřit, ale ten malej hajzlík se do mě právě udělal!“
Emil32
Příspěvky: 12
Registrován: pát 22. pro 2017 22:22:29
Role muže: je BULL
Pár slov o nás: Jo tahle úchylka mě prostě bere

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od Emil32 »

Tohle je nejlepší série povídek tady
kohout50
Příspěvky: 2600
Registrován: úte 06. zář 2016 9:44:12
Role ženy: nelze jednoduše zařadit
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: Jsme pár,on kanda,ona nechce ani slyšet
Bydliště: Náchod

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od kohout50 »

Nádherná serie povídek.Krásně se to čte.Pokračuj.Dej další díly
velkyklacek
Příspěvky: 18
Registrován: ned 26. lis 2017 16:35:01
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od velkyklacek »

Super pridej dalsi dily :-)
velkyklacek
Příspěvky: 18
Registrován: ned 26. lis 2017 16:35:01
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od velkyklacek »

kdy budou další díly?
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od hertz2 »

Chlapi, zkusim zitra, mam toho ted moc, takze nestiham a ty povidky musim vytahnout ze stareho hdd, upravit a zkopirovat, neni to na chvilku...
main_div
Příspěvky: 25
Registrován: úte 17. črc 2018 14:05:04
Role ženy: ženu nemám
Role muže: je BULL
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od main_div »

Ale děkujeme, že to se dáváš. Toto je fakt jedina série, při které mám v břiše takový ten pocit právé žárlivosti
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Coolhandluke, D302, Longhorn, Milkas, zazzazz a 211 hostů