Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Pravdivé i smyšlené příběhy na téma kandaulismus
Pravidla fóra
PP v názvu povídky označuje PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Prosím označujte pravdivé povídky PP Název povídky.
Emil32
Příspěvky: 12
Registrován: pát 22. pro 2017 22:22:29
Role muže: je BULL
Pár slov o nás: Jo tahle úchylka mě prostě bere

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od Emil32 »

Tak chlape, jsme napnutí
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od hertz2 »

Tak konečně jsem se dostal k dalším dílům. :)
Kapitola 46.

Nejpodivuhodnější na tom všem bylo, že jsem na žádném z nich vůbec nic nepoznal. Jeho vyvrcholení bylo téměř neznatelné a Linda na svůj orgasmus stále ještě čekala. A i když podle všech mých zkušeností měla dobrý důvod pro to být rozmrzelá, její chladnou netečností ani tahle nehoda nijak neotřásla. Pomalu se ode mne odtáhla a naše ramena se přitom od sebe odlepila jako dvě protilehlé strany zipu. Levou rukou se stále držela mé paže a nohama se pevně opírala o pelest. Pak sklonila hlavu a vlasy jí přepadly přes obličej.
„Ty bídáku!“ zašeptala anglicky. „Tys to do mě všechno pustil!“
Kluk chvíli mlčel. Zavřená víčka se mu chvěla a jejich třepotání mi připomínalo křídla motýla. Co ten kluk asi v téhle chvíli cítí? Provinilost? Ponížení? Nebo snad uspokojení? V té chvíli jsem si nebyl jistý ani tím, co cítím já.
„Promiň,“ řekl po chvíli tiše. „Tohle se nemělo stát.“
„Nemělo,“ řekla Linda anglicky. „Ale přesto se to stalo. I když jsem tě celou dobu prosila, ať se nehýbáš. Teď cítím, jak mi to pomalu teče po stehnech.“
„Promiň,“ řekl znovu ten kluk. „Udělala ses aspoň?“
Myslel jsem si, že ho Linda okřikne, ale ona se tomu jen zasmála.
„Občas je s tebou docela legrace,“ řekla. „Za takovou chvilku by to nesvedla ani nymfomanka.“
Kluk otevřel oči a poprvé se na Lindu pořádně zadíval.
„Moje holka to dovede,“ řekl. „Pokaždé a navíc pěkně silně.“
Linda se znovu zasmála.
„No, když tomu chceš věřit, tak tomu klidně věř. Já ti tvoje iluze brát nebudu.“
„Tobě se to se mnou nelíbilo?“
Linda jen pokrčila rameny. „Máš docela hezký péro,“ řekla. „Dlouhý a šikovně tvarovaný. Kdyby bylo o něco tvrdší a vydrželo by ve mně o pár minut dýl, tak z toho mohl být docela fajn zážitek. Ale takhle... Jestli chceš slyšet pravdu, tak to bylo sice docela fajn, ale orgasmus jsem s tebou rozhodně neměla.“
„Jsi děvka!“ řekl ten kluk naštvaně a pak se zamračil a zavřel oči. „Hloupá a namyšlená děvka.“
„A ty jsi zas malej zakomplexovanej čuráček, kterej nedokáže unést pravdu! S tím se ale budeš muset nějak vyrovnat.“
Najednou jsem ucítil, jak se do mé paže zatínají její nehty. Linda zvedla hlavu a provinile se na mě zadívala. „Moc toho v sobě sice neměl, ale stejně to ze mě pomalu vytéká,“ řekla tiše česky. „Pomoz mi prosím na nohy.“
Přidržel jsem ji a ona se o mě opřela.
„To je hrozný,“ řekla tiše. „Raději se na mě vůbec nedívej! Celá se třesu a nedokážu dát nohy k sobě.“
„Chceš podat kapesník““ zeptal jsem se.
„To bys byl vážně moc hodný.“
Sáhl jsem do kapsy od džín a vytáhl odtud čistý kapesník. Linda si ho ode mne vzala a pomalu si s ním utřela vnitřní stranu stehen.
„Hajzl jeden nevděčnej!“ řekla tiše. „Podržím mu a on místo vděku na mě takhle vyjede!“
Pak mi podala mokrý kapesník. „Promiň, že jsem ho tak ušpinila,“ řekla a usmála se. „Musela jsem to pořádně utřít.“
„To je v pořádku.“ Na mokrém kapesníku se bělalo několik velkých skvrn. Složil jsem ho do čtverce a pak ho vrátil zpátky do kapsy. Připadal jsem si zčásti jako hlupák a zčásti jako ten nejšťastnější chlap pod sluncem.
„Myslíš, že tím už je všechno vyrovnané?“ zeptal jsem se. „Já udělal chybu a tys mě za ni potrestala. O to tady přeci šlo, nebo snad ne?“
Linda se po mě ohlédla a pak tiše řekla: „Proč bych tě měla za něco trestat? My spolu přeci nebojujeme ani nesoutěžíme. Tak k čemu nějaké počítání bodů a srovnávání skóre? Já jsem s tím klukem nešukala kvůli tomu, abych se ti za něco pomstila. On se mi prostě líbil a já na něj měla docela velkou chuť. Copak je to tak těžký pochopit? Copak je tak těžký pochopit, že i holka má občas chuť se pěkně udělat? Jenomže já se zatím stále ještě neudělala.“
Cítil jsem v sobě smutek i vzrušení, palčivou touhu i bodavou bolest.
„Tak teď dej šanci pro změnu zas mně,“ řekl jsem. „Zalezeme si někam na záchod a já ti to tam udělám. Bude se ti to líbit, uvidíš.“
Linda se tomu ale jenom zasmála. „Já ale nechci nikam zalézat. Chci se normálně bavit. Chlastat a tancovat a a píchat. Chci se odvázat a pak dělat stejné věci, jaké děláte vy kluci. Proč se u vás bere všechno jinak než u nás holek? Když kluk opíchá pět holek za večer, tak ho všichni považují za největšího borce. Ale když se s někým spustí holka, tak o ní říkají, že je to děvka. A přitom na to všichni kluci čekají. Toužíte po děvkách a pak si je hnusíte. Je v tom vůbec nějaká logika? A jaká je v tom všem vlastně spravedlnost?“
„Nevím,“ řekl jsem po pravdě. „Vy máte zase jiné výhody. Holka může mít jakéhokoli kluka, na kterého si ukáže. My takové možnosti nemáme.“
„Jasně,“ řekla a přitom se ušklíbla. „Proto taky vlezete na každou, co se aspoň trochu hejbe a co vás ze sebe včas nesetřese. Dotíráte a dolejzáte a my z vás máme legraci. Teda aspoň z většiny z vás. Na každý zásun je zapotřebí alespoň dvacet pokusů - tak to přeci říkáte, ne? Většinou to jen tak zkoušíte a ono vám to občas vyjde. A to je právě to, o co vám jde.“
„Tak vidíš,“ řekl jsem. „Aspoň vidíš, oč to máte jednodušší. My se snažíme a ztrapňujeme a vám stačí jen sedět a vybírat si. Kde je v tomhle nějaká spravedlnost?“
„Ale k čemu nám to pak je? K čemu nám je takové vybírání? Lovíme mezi vámi jenom očima a každý pokus nám zabere několik let života. Máme strach se odvázat, aby o nás neřekli, že jsme děvky. Můžeme mít kohokoli, ale stejně nám v hlavě stále šrotuje kalkulačka. Co o nás kdo řekne? Co si o nás kdo pomyslí? Který kluk by byl lepší a s kterým se rozhodně nemůžeme zahodit, protože bychom si tím pošlapali spoustu budoucích možností. Někdy mám pocit, že jsme jen tupé stroje, do kterých někdo naprogramoval spoustu morálních zákazů a nesmyslných pravidel. Vy kluci to s námi tak složité nemáte.“
Znovu jsem pokrčil rameny.
„A co bys ode mě vlastně chtěla slyšet? Já s tím přeci nic neudělám. Jak mám takovou věc vyřešit, když to nedokáže vyřešit ani příroda?“
„Já po tobě přeci nechci, abys to nějak řešil. Já po tobě nechci vlastně vůbec nic. Chci se prostě jen bavit a na nic dalšího nemyslet. Copak je tak těžké to pochopit?“
Opět mne přepadala bezmoc.
„Čekáš, že ti snad budu shánět nějaké kluky? Že ti je budu sám vodit do postele?“
Linda nakrčila nos a pak se ušklíbla.
„Proč musíš být hned tak nechutný? Já od tebe nic takového nechci. Mám jen chuť se napít a na nic nemyslet. A nechat všem věcem volný průběh. Na tom přeci není vůbec nic špatnýho.“
Ten předchozí kluk už byl dávno zapomenut. Jeho tenký dlouhý penis, jeho dosud dětská ramena a pevná bledá kůže na břiše - nic z toho už nemělo pro Lindu žádný význam. Ležel tam pod námi jako použitý a pomačkaný kapesník a mně bylo jasné, že to je nakonec osud všech kluků: všichni nakonec skončíme jako použité a pomačkané věci, rozdíl je jen v tom, že někteří z nás si předtím zapíchají a jiní o tom budou stále jen snít.
Linda se zapotácela a opilecky se u toho zahihňala.
„Víš že ji mám fakt celou nateklou? Docela by mě zajímalo, kolik jsem jich tam vlastně měla. Myslím tam vedle, když jsem spala. Řekneš mi to?“
Neměl jsem chuť jí o tom cokoliv povídat.
„Nevím,“ řekl jsem. „Záleží na tom?“
Pak jsem ji podpřel a ona se o mne opřela celou vahou svého opilého těla.
„No, tobě možná ne, ale mně by na tom asi záležet mělo,“ zablábolila tiše. „Holka by měla vědět, s kolika klukama si to už rozdala. Samozřejmě ne úplně přesně - stačí jenom řádově. Nemám ráda, když mám ve svém životě bílá místa. Tak pověz - kolik jich bylo?“
„Asi tři nebo čtyři,“ řekl jsem neochotně. „Ale trvalo to jenom krátce. Nevidím důvod, proč bys jí měla mít právě z toho nějak obolavělou.“
„Ty pičo!“ hvízdla tiše. „To mě tedy moc dobře nehlídáš!“
Pokrčil jsem rameny. „Ono to možná ani nejde.“
V té chvíli se vedle nás zjevili tři kluci a já v nich poznal Kenetha, Davida a Detlefa.
„Koukám, že naše princezna se už postavila na nohy. Už je ti dobře, krásko?“
Linda se po nich ohlédla a pak řekla tiše česky.
„Kterej z nich to byl? Kterýmu z těch hajzlů jsi to dovolil? Těm dvěma zrzavým Irům? Nebo tomu nadrženýmu nedokvašenýmu Němci? Tak kterej z těch tří už mě píchal?“
„Kašli na to,“ řekl jsem. „Vždyť na tom nezáleží.“
„Nezáleží? S tím se jdi bodnout! Jdi se bodnout, jestli si opravdu myslíš, že nezáleží na tom, kdo z nich mě píchal! Ledaže by mě nakonec šukali všichni tři.“
V té chvíli jí to došlo.
„Takže oni mě tam vedle šukali všichni tři? A to jako všichni najednou?“
„To není pravda,“ řekl jsem tiše česky. „Nikdo tě tam vedle nešukal. Jen se na tebe dívali a pak ho do tebe každý jen jednou zasunul. Ale opravdu jenom jednou a jen na krajíček. To není žádné šukání.“
„Ne? A co to tedy podle tebe jako je? Sourozenecká láska? Nebo romantická procházka u řeky při měsíčku? Jestli byli vevnitř, tak mě zkrátka šukali! A pokud mě šukali jednou, není důvod, proč by to nemohli udělat podruhé.“
A v té chvíli to pro změnu došlo zase mně.
„Ne!“ řekl jsem tiše. „Takovou věc mi snad neuděláš!“
Zdálo se, jakoby se mi ve své opilosti snad vysmívala.
„A proč ne? Proč bych něco takového neměla udělat? Ty už jsi jim to přeci jednou dovolil. Tak v čem by teď byl rozdíl?“
„Já jsem jim nic nedovolil,“ řekl jsem. „Oni se mě na nic neptali. Prostě udělali jen to, na co měli chuť.“
„Ale tys jim v tom nijak nezabránil. A já teď udělám to samé - prostě jim v tom ničím nezabráním. Tohle zní fér - nebo snad ne?“
„O čem si to zase povídáte?“ ozval se Detlef. „To vaše nesrozumitelný žvanění mě vážně nebaví!“
„Hmm,“ řekla Linda anglicky. „A co tě tedy baví? Píchání?“
Detlef se zakřenil a ti dva zrzaví Irové viditelně zatajili dech.
„Píchání baví každýho,“ řekl ten mladý uhrovitý němčourek. „Máš snad zájem?“
„O tebe?“ zasmála se Linda. „To sotva. Jednoho podměrečného juniora už jsem před chvílí měla. Slupla jsem ho jako jednohubku a pak jsem ho přežvýkaného vyplivla ven. Za víc beztak nestál.“
„Tak o co ti sakra jde?“ řekl Detlef naštvaně. „Chceš nás jenom provokovat?“
„O jednoho juniora nestojím,“ řekla Linda. „Ale mít hned tři najednou, tomu se říká výzva.“
„Ty si to chceš rozdat s námi se všemi?“ zeptal se Detlef překvapeně.
„Bojíš se? Nejdřív spousta siláckých řečí a pak najednou zpátečka? Vy kluci jste všichni stejní!“
„A kdo říká, že se bojím? Já jsem se nikdy žádné holky nebál. Zvlášť když jsem ji mohl hoblovat v početní převaze. Tak s námi pojď vedle a uvidíme, kdo z koho.“
Bylo mi jasné, že bych měl nějak zasáhnout, ale nevěděl jsem jak. Linda přistoupila k těm třem a postupně jednoho po druhém políbila.
„Ale žádná chlapácká gesta!“ řekla. „Děláte to kvůli mně - ne kvůli sobě. Tak se o mě postarejte a koukejte se přitom snažit!“
A pak si je hezky jednoho po druhém odvedla do sousedního pokoje. Dveře od místnosti zůstaly pootevřené a já nedokázal jejich potměšilému volání odolat.
„Svět je džungle a peklo jsou ti druzí,“ ozvalo se za mnou.
Když jsem se otočil, spatřil jsem vedle sebe zdejšího hostitele Andrého.
„Jean Paul Sartre,“ řekl. „Myslím ten citát. Ale citáty tě v téhle chvíli asi moc nezajímají.“
Nevěděl jsem, co na to mám odpovědět.
„Trápíš se pro ni jako pes a ona ti stále uniká,“ řekl tiše. „To já moc dobře znám. A zná to i většina zdejších kluků. Tohle je taková odvěká klučičí bolest. A každý se s ní vyrovnává jiným způsobem. Někdo se dá na chlast nebo na děvky, někdo žárlí a jiný zas rezignuje. A jenom nepatrné procento chlapů nakonec zjistí, že jim ta nejistota vlastně dělá dobře. Asi je ti jasné, o čem je řeč.“
Tiše jsem zavrtěl hlavou.
„Nevěřím ti. Ty přeci nejsi na kluky - nemám pravdu? To všechno jsou jen takové prapodivné mimikry. Ale proč vlastně? Chce to po tobě ona? Anebo to naopak vyžaduješ ty po ní?“
Jeho hlas mnou pronikal jako nůž rozehřátým máslem.
„Je to tvoje holka a ty se na to všechno musíš teď dívat. Díváš se na ni a pekelně tě to vzrušuje. A současně se sám sobě hnusíš a nejraději bys odtud utekl někam hodně daleko. Nemám pravdu? Pokud se náhodou pletu, tak mě klidně oprav.“
Mlčel jsem a jen jsem naslouchal jeho vemlouvavému hlasu.
„Předstíráte, že k sobě nepatříte, ale takovým průhledným trikem mě rozhodně neoklamete. Tohle všechno už jsem si také kdysi prožil. Je to opojné jako mladé víno a mrazivé jako prosincové ráno. Zářivé a přitom kalné. Radostné a současně i smutné. Je to tak, nebo to tak není?“
Tiše jsem kývnul hlavou.
„Tak vidíš. Utíkáš před tím a ono tě to stejně pokaždé dožene. Zalykáš se vrzušením a když je po všem, tak se sám sobě hnusíš. Chtěl bys vědět, proč to vlastně děláš, a taky by tě zajímalo, jestli to někdy skončí. A zoufale si přeješ, aby to opojení nikdy neskončilo.“
„Ale co s tím mám dělat?“ zeptal jsem se tiše. „Jak si s tím mám poradit?“
André jen pokrčil rameny.
„Nevím. Kluk jako ty má jenom dvě možnosti - buď přijmout život takový, jaký je, a vyrovnat se s ním, anebo odejít. Jinou radu pro tebe nemám. Když otevřeš tyhle dveře, možná se ti nebude líbit, co za nimi uvidíš. Anebo naopak zjistíš, že žádná jiná cesta pro tebe nebude už nikdy dost dobrá. Možná tím získáš klid nebo ho třeba nadobro ztratíš. Takovou věc nemůže nikdo dopředu vědět. Ale volba je teď pouze na tobě.“
Pak se dotkl mého ramene a přistrčil mě směrem ke dveřím.
„Tak jdi,“ řekl. „Buď dovnitř anebo ven. Ta volba je jen na tobě.“

Kapitola 47.

Věděl jsem, že je mi souzeno vejít těmi pootevřenými dveřmi dovnitř. A nebylo na tom vlastně vůbec nic překvapivého: bylo to jen očekávané završení všech předchozích zkušeností, které jsem už s Lindou udělal. Pootevření posledních dosud uzamčených dveří, prolomení poslední dosud neprostupné zábrany, ochutnání poslední dosud odpírané zkušenosti. V té chvíli jsem se opravdu domníval, že právě prolamuji poslední myslitelné tabu a že přitom vystupuji na vrchol, za kterým nic vyššího už beztak být nemůže. Teprve mnohem později mi došlo, že má cesta zasvěcení je sotva v polovině a že podobných nebetyčných vrcholů mám před sebou ještě celou řadu. Poněvadž nemožnost není vlastně nic jiného než jenom nedostatek představivosti.
Scéna uvnitř pokoje nepůsobila příliš eroticky, spíš rozpačitě. Linda najednou jakoby ztratila sebevědomí a ani ti tři kluci se do ničeho příliš nehrnuli. Nějak podobně jsem si představoval přípravy k natáčení pornofilmu: všichni aktéři jsou rozpačití, jeden k druhému se chová slušně a dřív než se rozeběhne kamera, nikdo vlastně pořádně neví, jak se má chovat a co má říkat. Lindu začínal zmáhat alkohol, ti dva Irové byli ze všeho rozpačití a nejistí a dokonce i Detlefa najednou přešla chvástavá nálada a namísto sebevědomí začala v jeho chování probleskovat nejistota nevycválaného štěněte.
„Ty s námi fakt chceš šukat?“ zeptal se Keneth. „Se všemi najednou?“
Linda jen pokrčila rameny. Zdálo se, že jí ta situace příliš nevzrušuje a že jí na nějakém tom zásunu snad ani nezáleží.
„Je tu nuda,“ řekla. „Všichni mi slibovali bezva večírek a pak se buď někam zašili, nebo se ožrali jako prasata. Co z takového večírku vlastně mám?“
„Tak si pojď zapíchat,“ ozval se David. „Zalezeme si někam vedle a rozdáme si to jen tak ve dvou. Bude se ti to líbit, uvidíš.“
Překvapením jsem zatajil dech. Podobnou nabídku jsem Lindě učinil jen před pár minutami a ona mě odmítla. Co asi udělá, když jí takovou nabídku dá někdo jiný?
„Ne,“ řekla. „Já vám na nějaké prcání na záchodcích kašlu! Buď všichni anebo nikdo.“
Náhle se mě začal zmocňovat pocit, že je to nakonec od Lindy jen jakási na efekt vypočítaná hra. Jakoby předpokládala, že k něčemu takovému nebude mít žádný z kluků odvahu. Jakoby počítala s tím, že se takové věci nakonec zaleknou a nechají ji být. Nebo se mi to jen zdálo a ona by byla opravdu něčeho takového schopná? Podržela by třem cizím klukům a ani by se u toho nezačervenala? Tomu jsem stále nedokázal uvěřit.
„Tak nás aspoň rozkuř,“ řekl Detlef. „Takhle se nám ani nepostaví.“
„Stydíte se? Bojíte se ho jeden před druhým vytáhnout?“
Provokovala je a vysmívala se jim - to už mi začínalo být pomalu jasné. Ale vysmívat se třem nadrženým klukům, to nakonec může dopadnout všelijak.
Detlef jenom pokrčil rameny.
„Je to úchylný,“ řekl. „Šukat takhle jeden před druhým je úchylný.“
„Kecy! Ještě před chvílí jsi měl plnou hubu keců o tom, jak mě všichni tři vojedete. Tak mi to předveď, ty jeden chcípáčku.“
„Takhle se mi fakt nepostaví,“ zaprotestoval Detlef. „Musíš se taky trochu snažit.“
„Fajn. Tak ho aspoň vytáhni ven. Uvidíme, co se tím dá dělat.“
Detlef si povolil pásek u džín a pak si rozepnul knoflíky u kalhot.
„Vidíš? Zatím mi fakt nestojí.“
Péro měl docela slušné - viselo mu z kalhot jako velká zahnutá klobása, štíhlá a maličko zduřelá. Linda mu ho vzala mezi rty a pomalu ho vsála do svých úst. V té chvíli se výraz jejího obličeje změnil: najednou v něm bylo daleko více zaujetí a kdo ví, možná i touhy. Vzpomněl jsem si, co mi o Lindě říkal před časem jeden můj kamarád. V té chvíli ještě netušil, že s Lindou chodím, takže o ní mluvil naprosto bez obalu, jako o kterékoli jiné zásuvce. ,Ta holka musí mít k smrti ráda péra. Ještě nikdy jsem nepotkal holku, na které by bylo tolik vidět, když je nadržená. Z každého oka jí kouká dvacet čuráků.´
Měl pravdu - Lindě se opravdu líbila péra a skutečně jsem na ní pokaždé bezpečně poznal, když byla nadržená. Bylo to špatně? Až dosud jsem měl za to, že ne. Ten kamarád potom ještě dodal: ,S touhle holkou by si každý kluk chtěl aspoň jednou zašukat. A kdo s ní začne chodit, ten nejspíš zažije nejlepší soulože svýho života. Ale já bych s ní vlastně ani chodit nechtěl. Takovou holku neuhlídáš. I když jí přivážeš k plotně nebo k posteli, zahrneš jí láskou nebo majetkem, ona se ti stejně dříve nebo později zaběhne. Poněvadž má v sobě duši čubky. A hlavním problémem holek, které to mají rády, je ten, že to mají rády s kýmkoliv. Takové holky je dobré píchat, ale parohy ať nasazují jiným´.
Tehdy jsem to nechápal: pohoršovalo mě, co o ní říká, a ani za mák jsem jeho slovům nevěřil. Teď mi ale bylo jasné, že měl pravdu. A moc dobře jsem si přitom uvědomoval, v jaké jsem situaci, protože ať už bych s tím udělal cokoliv, tak ty parohy budou jen a jen moje.
„Pomalu!“ sykl Detlef. „A dávej pozor na zuby! Ne že mě přitom kousneš!“
Linda otevřela pusu a zvedla oči. Pak vytáhla jeho ocas ze své pusy a tiše řekla: „Blbečku! Myslíš, že to dělám prvně? Nebo se ti to snad nelíbí?“
„Ale jo, líbí. Já jen že nemám rád, když mi holka drápe žalud zubama.“
„A dělám to snad?“
„Ne, to ne.“
„Tak zařaď zpátečku a nevyšiluj.“
Pak si Linda zasunula jeho ocas zpátky do své pusy a začala ho opět kouřit. Když znovu zvedla oči, naše pohledy se na chvilku setkaly. Linda se začervenala a zavřela oči. Po chvíli je znovu otevřela a ještě jednou se na mě zadívala.
„Jdi pryč!“ řekla anglicky. „Já nechci, aby ses přitom na mě díval.“
Ostatní kluci se po mně ohlédli a možná vůbec poprvé si uvědomili moji existenci. Čekal jsem, že je to vykolejí a že už se vůbec na nic nezmůžou. Jenomže nakonec nastal pravý opak.
„O co ti jde?“ řekl Detlef. „Chceš se dívat, jak s ní šukáme? Je to přeci tvoje kamarádka, ne? Chceš se dívat, jak píchá, když už jí nemůžeš opíchat sám?“
A mně v té chvíli došlo, že jsem prohrál. Protože pokud ještě před okamžikem existovala naděje, že se ti kluci nakonec na nic nezmůžou, tak teď už jsem s něčím takovým počítat nemohl. Byl jsem tu jako cizorodý prvek - z povahy věci slabší než oni a mnohem, mnohem nedostatečnější. I kdyby se jeden před druhým dokázali přiznat k momentální slabosti, i kdyby si navzájem slíbili, že o svých selháních a nedostatcích budou navždy mlčet, tak s mojí osobou v zádech ztrácely takové dohody svůj význam. Přede mnou si žádnou slabost nikdy připustit nemohli, protože tím slabým a nedostatečným jsem za všech okolností musel zůstat já.
„Chceš se dívat, jak jí budu roštovat?“ uchechtl se Detlef. „Chceš se koukat na to, jak jí to tam hezky naložím? Ta tvoje kamarádka je nejspíš pěkná čubka, když nás tady takhle provokuje.“
Věděl jsem, že to musím nějak zarazit. Udělal jsem krok kupředu a zdvihl jsem před sebe obě ruce.
„Jdi pryč!“ řekla Linda anglicky. „Slyšíš, co ti říkám? Jdi odtud pryč!“
A právě v té chvíli se to stalo. Detlef nejdřív bolestivě syknul a pak vykřikl: „Ty čubko, tys mě vážně kousla! Říkal jsem ti, ať si dáváš pozor!“
„Promiň. Je to jen takové škrábnutí. Nechtěla jsem.“
Asi to bylo opravdu jen malé škrábnutí, ale Detlef křičel, jakoby mu Linda ukousla polovinu ptáka.
„Proč tak vyvádíš?“ ozval se David. „Tak tě holt trochu škrábla zubama. To se ti ještě nikdy nestalo?“
Situace se stávala nepřehlednou a mně bylo jasné, že chvíli, kdy jsem ještě mohl nějak zakročit, jsem už neodvratně promeškal.
„Tak z toho sakra nedělejte cirkus!“ řekl Keneth. „Chtěli jste roštovat a teď u toho ječíte jako dvě vzteklé baby.“
Linda se tvářila schlíple a provinile.
„Já vážně nechtěla. Vždyť se toho zas tolik nestalo. Je to jen jedno malé škrábnutí.“
Pak si lehla na postel a rozevřela nohy.
„Jestli chceš, tak pojď dovnitř,“ řekla.
Všem nám bylo jasné, že její gesto je jen okatým pokusem Detelfa uklidnit - asi jako když před ubrečené dítě položíte barevnou hračku. Nebo jako když si matka rozepne před děckem šaty a namísto dudlíku mu nabídne svoji bradavku. Detlef rázem přestal vyvádět a přesunul se k posteli. Pak si rychle svlékl kalhoty a vylezl za Lindou na postel
„Musím si na to brát gumu?“ zeptal se. „Přeci si snad věříme, ne?“
„Mě to se šprckou moc nebaví,“ řekla Linda. „Někdo říká, že v tom necítí žádný rozdíl, ale podle mě to jsou jen takové řeči. Já v tom tedy rozdíl cítím.“
„Takže můžu dovnitř i bez gumy?“
Znovu jsem je chtěl zarazit, ale ani tentokrát jsem neuspěl.
„Šukat bez gumy je nebezpečný,“ řekl jsem.
Detlef se po mně ohlédl.
„Možná tak pro buzeranty,“ řekl a zašklebil se. „Ale kdo šuká jenom holky, ten se nemusí ničeho bát.“
„Nejde jenom o nemoci. Co když pak ta holka otěhotní?“
„To jako že bysme jí přitom uštrikovali haranta? Tak to by byla bomba! Jenom si to představte - na jedno děcko tři různí fotříci. Po jednom by měl zrzavý vlasy, po druhém široký ramena a po mně by měl nejspíš německý přízvuk. A kdyby to byl kluk, mohl by mít po mně velký péro.“
Jeho rozjařenost mě příliš neuklidňovala.
„Nebuď jak malej,“ řekl jsem. „Ona bude chodit s bubnem a vás bude po světě honit Interpol kvůli alimentům. Za to vám to přeci nestojí.“
„Copak ty nebereš prášky?“ obrátil se Detlef na Lindu. Celé to vypadalo malinko legračně: ona s doširoka roztaženýma nohama a on se ztopořeným ptákem, který se mu houpal jen pár centimetrů od její rozevřené kundy. Stál jsem dost blízko na to, abych zřetelně viděl, že vchod do Lindiny kundy je vlhký a i přes malinko zduřelé pysky stále ještě dost rozevřený. Za jak dlouho se holce po souloži stáhne kunda? Jak dlouho trvá, než se vše vrátí zpátky do normálu a nikdo tím pádem nepozná, že si holka před chviličkou užívala pokoutního šukání? Tenhle výzkum jsem s Lindou nikdy neprováděl: když jsem se vystříkal, rázem jsem o její kundu ztratil zájem. Nikdy mě nenapadlo zkoumat, jestli je po souloži stejná jako před souloží a za jak dlouho se z malinko vytahané změní opět v úzkou a skoro neviditelnou. Co když už k tomu někdy došlo? Co když už Linda někdy něco podobného provedla, ale já to na ní nepoznal? Možná se vrátila domů od milence a i když jsem se na ni vrhnul hned za dveřmi, stejně jsem nepoznal, jestli jí má normální nebo roztaženou. Proč jsem se na takovou věc nikdy nezaměřil? Bylo to snad proto, že jsem Lindě až do dnešního dne věřil? A nebyla to nakonec chyba?
Ještě jednou jsem se na ni zadíval a přitom mi došlo, že začíná být nervózní. I když nervozita asi nebyla tím pravým slovem, kterým by bylo možné její rozpoložení exaktně popsat. Její rozechvění plynulo zřejmě z něčeho jiného. Znovu jsem si vzpomněl na to, co mi kdysi říkal o Lindě ten můj kamarád. A v té chvíli jsem pochopil, že to, co jsem zpočátku považoval za nervozitu, je ve skutečnosti potlačované vzrušení a neukojená nadrženost. Oči jí překrývala jakási průsvitná blána, podobně jako je tomu u koček, svaly na rukou i na nohou se jí propínaly v podivných nekontrolovaných záškubech, jakoby snad ani nijak nesouvisely se zbytkem jejího těla.
„Tak už mi ho tak konečně šoupni!“ řekla tichým hlasem, který se mi zdál o pár tónů nižší, než jak přede mnou obvykle mluvívala. „A na gumu se vykašli. Ale pro jistotu ho tam nenechávej dlouho a pak ho včas vytáhni. Beru sice prášky, ale člověk nikdy neví.“
Ze zastřených očí jí koukala nadrženost a kundu měla přitom tak mokrou, jako se mnou snad nikdy předtím. Pak její hlas zjihnul a zesametověl.
„A kluci - buďte na mě hodný,“ řekla tiše a skoro něžně. „Víte jak to myslím.“
Detlef se jenom zašklebil a pomalu na Lindu nalehl.
„Bez obav,“ zasupěl. „Budeme s tebou zacházet v rukavičkách.“
„To jsem zrovna nemyslela. Spíš mi jde o to, abyste přitom nemysleli jen na sebe. Je vám to jasný?“
Chtělo se mi z toho všeho brečet. Ale namísto pláče jsem si stoupnul blíž k posteli. Viděl jsem, jak Detlef pomalu zajel dovnitř a pak začal rychle přirážet. A současně jsem zblízka sledoval, jak se k druhé straně postele přiblížili i David s Kenethem. A protože Detlef byl zcela zaujatý zásunem, vůbec si přitom nevšiml, že se Linda přes jeho rameno ohlíží po Davidovi.
„Dej mi pusu,“ zašeptala a tentokrát to nebylo určeno mně.
David se k ní sklonil a opatrně ji políbil. Ona se však k jeho ústům zuřivě přisála, podobně jako se před chvílí přisála k ústům mým. Sledoval jsem ten polibek s žárlivou bodavostí, která mě sžírala snad ještě víc než pohled na Detlefovo rychle se zmítající tělo. Proč mě ten polibek zasáhl víc než zásun? Je snad pravda, že dotyk úst a jazyků je intimnější než spojení penisu s vagínou?
Bylo zvláštní sledovat jejich polibek tak zblízka: Lindin štíhlý a rychlý jazyk, který labužnicky přejížděl do Davidových zubech; rozmazanou rtěnku, která zanechávala stopy na jeho ústech; jeho silné rty, které se bolestivě přisávaly k jejím doširoka rozevřeným ústům. Přímo před očima jsem měl dokonalou anatomii polibku - vášeň a touhu, chtíč a odevzdání, mužskou dobyvačnost i ženskou poddajnost. Proč mě Linda nikdy nepolíbila s tak vášnivou naléhavostí? Proč její polibky byly vždycky jen něžné a tlumené - jakoby snad byly určené k ukonejšení malého děcka? Copak mezi námi opravdu nikdy nevzplanula podobně sebezničující touha? Takové otázky se mi v té chvíli neodbytně honily hlavou, přestože jsem věděl, že odpovědi na ně mne nemohou nikdy uspokojit.
V té chvíli Linda zavzdychala - jakoby přímo do Davidových pootevřených úst. A on se neudržel a skousl. Zřetelně jsem viděl, jak se jeho pusa hladově obepíná okolo jejího spodního rtu - sál ho a kousal do něj, jakoby to byl její poštěváček. Ten obraz mě zabolel a vzrušil víc než to, co se mezitím odehrávalo ve spodní části Lindina těla. Najednou mi bylo lhostejné, že do ní jiný kluk zběsile zajíždí a ona se před ním otevírá jako ta nejposlednější kurva. Bylo mi lhostejné, kolik kluků se na ní ještě vystřídá a zda se přitom udělá lépe než se mnou. Bylo mi z duše jedno, kolik kluků už v sobě měla a kolika klukům ještě podrží. Jediné, co mělo význam, byl ten vášnivý a nadržený polibek. Jediné, co mělo smysl, byl dotek jejich úst a spojení jejich sliznic. Představa jeho slin, které se v jejích ústech právě promíchávají s jejími, mě bolela víc než představa semene, které do ní zřejmě už brzy vystříkne.
Linda znovu zavzdychala a já jsem pochopil, že právě dosáhla svého prvního orgasmu.

Kapitola 48.

Protože jsem Lindu znal, tušil jsem, co bude následovat. Její orgasmus byl silný a naprosto nečekaný - možná až příliš silný na to, aby po něm mohlo následovat ještě něco dalšího. Síla Lindina orgasmu mi nebyla neznámá: stejně dobře jsem ale věděl, že po silném orgasmu následuje zpravidla stejně silný útlum. Když jsem s Lindou souložil a ona se prudce a silně udělala (i když při klasickém zásunu to většinou nebylo, spíš jenom při dráždění pusou nebo rukou), hned mě od sebe tvrdě odstrkovala.
,Počkej!´šeptala a odtahovala se ode mne. ,Teď ještě ne, teď je to tam dole hrozně citlivý. Když mi na ní takhle saháš, tak mě to bolí.´ Musel jsem počkat aspoň pár minut a pak teprve jsem mohl opatrně zasunout. Ale ani po několika minutách se Linda nedokázala vyprovokovat k pořádné akci: další orgasmus už byl v nedohlednu a ať jsem ji píchal sebevíc, ona už se podruhé udělat neodkázala.
Proto mi bylo už dopředu jasné, jak bude jejich soulož dál probíhat. Zblízka jsem pozoroval Lindin obličej: hlavu měla stále opřenu o Davidovo rameno a její ústa se otírala o jeho rozevřenou pusu. Napnuté svaly na nohou se jí pomalu uvolňovaly, orgasmus jen zvolna opouštěl její vypjaté a sevřené tělo. Z úst se jí vydralo slabé zasténání, které však už v zárodku utlumily Davidovy sevřené rty.
A teď to přijde! říkal jsem si.
Její tělo se uvolnilo a zvláčnělo, modré žíly na krku se pomalu zatáhly, svaly na rukou a na nohou povolily a její obličej se začal podobat obličeji spokojeného dítěte.
Existuje vůbec něco krásnějšího než obličej ženy ve chvílích těsně po orgasmu? pomyslel jsem si. To napětí a ta uvolněnost; ta palčivá touha a spalující, ničivá energie; ten hluboký nádech a stejně burácivý výdech, který by byl možná schopen rozbíjet i skály a lámat koruny vzrostlých stromů. Co jiného může přinést chlapovi tak silné uspokojení? Který jiný zážitek dokáže tak přímočarým způsobem povzbudit jeho ego?
Viděl jsem, jak Linda zhluboka vydechla a pak se jí ústa bolestivě zakousla do Davidových rtů.
Teď, říkal jsem si. Právě teď jí to zabolelo! Právě v téhle chvíli se příjemný pocit proměnil v palčivé svírání. Právě v tomto okamžiku se jí poštěváček stáhnul a tření, které ho až dosud stimulovalo, se najednou změnilo v nepříjemné a možná dokonce i bolestivé intermezzo.
Linda znovu hlasitě vydechla a její ústa se pomalu odlepila od Davidových rtů. Zblízka jsem mohl pozorovat její doširoka rozevřené oči.
Nechte toho, vy blázni! chtělo se mi křičet. Copak nevidíte, že se jí to nelíbí? Copak nechápete, že je jí to nepříjemné a možná ji to dokonce bolí? Buďte rádi, že se tak rychle udělala - a teď už ji raději nechte na pokoji!
Její tělo se možná chtělo bránit - anebo také ne. Její ústa chtěla protestovat - anebo možná chtěla povědět něco docela jiného. Její oči prosily o slitování - nebo jsem si možná všechno jen špatně vykládal. Který chlap se vlastně vyzná v touhách a přáních nadržených žen a dívek? Nebo jsou možná na světě muži, kteří to dovedou. A co když právě tihle tři patří zrovna mezi ně? Je možné, aby ten zrzavý, svalnatý Ir znal moji holku lépe nežli já sám? A pokud ne, proč se k ní sklání, bere do dlaní její obličej a horkým dechem jí šeptá zblízka přímo do tváře: „To je v pořádku, holčičko. Uvolni se a všechno bude dobré, věř mi.“
A ona se na něj dívá jako hebký králíček na obrovitou krajtu: bezbranně a povolně, s důvěrou a maximálním odevzdáním.
„Já vím, že je to teď chvíli nepříjemné,“ šeptá David zblízka přímo do její tváře. „Ten tvůj malý kamarád je určitě pěkně citlivý a bolavý. Ale to za chvilku přejde, věř mi. Jen malou chviličku a už to bude zase hezké, uvidíš.“
Nevěřím tomu a ani ona tomu podle mého názoru nemůže věřit - přesto se však tváří, jakoby tomu věřit chtěla. Její oči jsou rozšířené tou podivnou směsicí bolesti, strachu a vzrušení. Její dech je přerývaný a vedle obav a strachu z něj zaznívá i touha a vzrušení.
Všímám si toho velkého a tvrdého pístu, který ji tam dole stále víc rozdírá a roztahuje. Hubené klučičí boky tvrdě doléhající mezi její stehna Blonďaté chlupy, prudce se otírající o její rozevřené pysky. Pokrčená paže bolestivě zaklesnutá pod jejím přizvednutým zadkem a pootevřená ústa, která se pokoušejí zachytit mezi sevřené rty alespoň jednu z pohupujících se bradavek.
To není kluk, to je snad stroj! napadá mě. Tvrdý a možná až bezohledný, nemilosrdný a chladnokrevně nelítostný jako křižák systematicky plenící porobené město. Na rozdíl od Davida mi není ani trochu sympatický, přesto ho však musím svým způsobem obdivovat. Závidím mu jeho tvrdou erekci, se kterou se dokáže neustále prodírat dovnitř. Obdivuji jeho mladé, pevné tělo, které zatím nepoznamenal ani záblesk zmaru a stárnutí. Oceňuji touhu, se kterou se žene za svým cílem - tupě a bezohledně, bez ohledu na cenu, kterou za to možná bude muset zaplatit. Jeho touze a nadrženosti moc dobře rozumím; čemu však nerozumím ani trochu, to je postoj Kenetha a Davida. Jak se dokáží spokojit s tím všemu jenom přihlížet? Co zajímavého a vzrušujícího je na tom, jen líbat a uklidňovat a nic víc vlastně ani nedělat? Jenomže pak pochopím, že vědomí moci může být někdy omamnější než síla vzrušení. A tak zatímco Detlefův tvrdý penis zajíždí stále dovnitř a ven, já se znepokojením sleduji Davidovy dlaně, které pevně svírají Lindinu hlavu a spolu s ní omámeně naslouchám jeho tichému a klidnému hlasu.
„Už je to mnohem lepší, viď,“ šeptá zblízka do její tváře. „Už to ani trochu nebolí a pomalu to začíná být zase příjemné.“
Překvapeně zaznamenám Lindino bojácné přikývnutí.
„Jsi moc hodná holčička,“ šeptá David tiše. „On ti tam dole neublíží, uvidíš. Cítíš, jak je to příjemné?“
Její hlava se opět pohne v malém a opatrném přikývnutí. To ne! říkám si. Tohle přeci ne! Ale už tuším, k čemu asi už brzy dojde.
„Uvolni se a všechno bude zas dobré,“ šeptá kamsi do jejích vlasů. „Když povolíš všechny svaly, poštěváček se ti na chvíli zatáhne a přestane být tak citlivý. Poslechni mě a uvidíš.“
A pak ji slyším šeptat.
„To nejde. Jednou ano, ale podruhé už ne. Ona je teď strašně citlivá.“
„Jen klid, zlato,“ šeptá jí tiše do ucha. „Uvolni všechny svaly a přestaň na to myslet. Poslechni mě a buď hodná.“
Zblízka vidím, jak se její svaly pomalu uvolňují.
„Ano, to je přesně ono. Teď se na chvíli zatáhne dovnitř a až znovu vyleze, už ho skoro neucítíš. Bude to moc příjemné, uvidíš.“
„Proč mě tak trápíte?“ zašeptá Linda. „Proč mi nevěříte, že už to podruhé nejde? Mám ji vážně strašně citlivou.“
„Máš jí citlivou? A co přesně? Co přesně tě bolí?“
Nechápavě se na něj zadívala a on ji pomalu a téměř něžně zatahal za vlasy, takže se jí ještě o něco víc nadzdvihla brada a doširoka rozevřely oči. Potom jí to došlo.
„Co přesně? Proč to chceš vědět?“
„Chci to od tebe zkrátka slyšet.“
„Kundu,“ zašeptala tiše. „Mám teď strašně citlivou kundu.“ Z jejího hlasu jsem pochopil, že se za svá slova hluboce stydí.
„Ne!“ řekl David tiše. „To není to správné slovo. Co přesně tě tam dole bolí?“
Pochopil jsem, že mu jde hned o několik věcí najednou. Jednak se snažil odvést Lindinu pozornost od vnímání jejích konkrétních pocitů, stejně tak dobře mu ale možná šlo i o to Lindu zahanbit a ponížit; anebo prostě jen usiloval o to dosáhnout co největšího vzrušení. Linda se mu nejprve zpříma zadívala do očí, potom však sílu jeho pohledu nevydržela, zavřela víčka a znovu se začervenala.
„Píča,“ řekla tichým a zahanbeným hlasem. „Strašně mě bolí píča.“
„Chudinko malá,“ usmál se David. „Určitě už jí máš celou roztaženou a bolavou. Tak nám to řekni ještě jednou, a tentokrát tou vaší prapodivnou řečí. Pověz to tady tomu tvému kamarádovi, tak aby ti hezky rozuměl.“
Zadíval se na mne a v očích se mu zablýskl posměch.
„Tak jak mu to pěkně řekneš? Povídej.“
Linda otevřela oči a hned je znovu zavřela. Čekal jsem na to, zda se na mě zadívá - ona k tomu ale nenašla odvahu.
„Píča,“ řekla Linda tiše česky. „Strašně mě bolí píča.“
David se potichu zasmál.
„Chudinko. Ale ono tě to už brzy přejde, uvidíš. Ten orgasmus asi musel být dost silný, viď?“
Linda jen potichu přikývla.
„Uvidíš, že takový se ti to povede dnes večer ještě několikrát. Věříš mi?“
A ona znovu jen kývla hlavou a pak se její tělo ještě více uvolnilo. Bylo to, jako když fakír zaříkává kobru: obracel se k ní tichým vemlouvavým hlasem a ona mu naslouchala s uctivou a tichou pokorou.
Bezmocně jsem sledoval, jak ten zrzavý kluk s širokou pihovatou tváří a silnýma svalnatýma rukama skoro bez jediného doteku ovládá moji holku, zatímco jiný, ještě mnohem mladší, hubený a nadržený do ní bezohledně zaráží svoje dlouhé a tvrdé péro. Čím to, že mě ten pohled současně vzrušoval i odpuzoval? Snad za to mohla naše společná bezmoc - ta moje i ta její. Ani jeden z nás se nemohl a snad ani nechtěl pohnout; ani jeden z nás nemohl ničemu zabránit. Vše se dělo tak trochu mimo nás - a současně jsem moc dobře cítil, že jsem snad nikdy v životě nevnímal své i Lindino tělo tak blízce a intenzivně: skoro jakoby se naše těla symbioticky propojila, ona se stala mnou a já naopak jí. Komu z nás dvou byl vlastně určen ten jeho uklidňující a vemlouvavý hlas? A kdo z nás dvou cítil bolestněji v klíně a slabinách to palčivé a bolestné otírání? Hleděl jsem na ten obraz s údivem a vzrušením - a pokud by záleželo jenom na mně, nikdy bych od něj nedokázal odtrhnout svůj pohled.
„Ty vole, ta má píču jak rouru od vysavače!“ zašeptal Detlef. „Takhle mi ho naposledy masírovala jedna nadrbaná čtyřicítka. Jako když krmíš koně.“ Potom na mě mrknul, vítězně se zašklebil a mně se v tu chvíli chtělo brečet.
„Drž hubu,“ okřikl ho David. „Copak je ti patnáct, že se u toho musíš chovat jako puberťák? Buď rád, že si můžeš v klidu zapíchat.“
„Trhni si!“ odsekl Detlef. „Beztak tě nejvíc žere, že já jsem uvnitř a ty venku. To by totiž nasralo každýho.“
„Však já se tam nakonec taky podívám. O tom nepochybuj.“
„Možná jo. Jenomže to už se tam budeš muset protlačovat mojí mrdkou. Poněvadž já se tam udělám jako první.“
Lindino uvolněné tělo v té chvíli ztuhlo.
„Ne!“ zašeptala a v jejím hlase zaznívala únava a rezignace. „Dovnitř ne!“
David si k sobě znovu přitáhl její hlavu.
„Vykašli se na něj,“ řekl tiše a pohled jeho modrozelených očí se panovačně zapichoval do Lindina zraku. „Uvolni se a nemysli na něj. Ať si dělá co chce - tobě to může být jedno. Mysli jenom na to, jak se znovu uděláš.“
„Dovnitř ne,“ zašeptala Linda. „Prosím!“
„On ti žádného fakana neudělá, uvidíš. Bereš přeci prášky - vždyť jsi to sama říkala. A kdybys náhodou měla pochybnosti, mám tady pro tebe jednu pilulku. Když ji ráno spolkneš, tak se nemusíš ničeho obávat. Většina holek to tak pro jistotu dělá.“
„Dovnitř ne,“ opakovala Linda. „To prostě nesmíme!“
David se usmál. „Omyl,“ řekl tiše. „Dnes večer totiž můžeme úplně všechno. Nebo ty tomu snad nevěříš?“
Pohyb Detlefových boků se zrychlil a Linda hlasitě vydechla.
„Když se ten kluk rozhodne pustit to dovnitř, tak to zkrátka pustí dovnitř,“ zašeptal David. „A ty mu v tom jen těžko zabráníš. Takže se hezky uvolni, ať si to užiješ spolu s ním.“
„Ty vole, já už stříkám!“ zasténal Detlef. Pohyb jeho boků se zastavil a svaly na jeho hubeném zadku se několikrát prudce stáhly. A právě v té chvíli se stalo něco nečekaného: Lindino tělo se náhle propnulo a její boky se nadzdvihly, jakoby snad do sebe chtěla Detlefův penis zhluboka nasát. Její obličej se stáhl vzrušením a břicho se jí zacukalo mohutnými kontrakcemi. Na několik dlouhých vteřin se zdálo, že se jí zastavil dech. Pak však Linda prudce vydechla a její prudký výdech zazněl jako zoufalý výkřik. Několik dalších vteřin bylo ticho a poté se z jejích plic vydral další hlasitý povzdech a to samé se následně zopakovalo ještě nejméně desetkrát. Na stahujících se svalech Detlefova zadku jsem mohl zblízka pozorovat, jak ji před mýma očima bezostyšně plní mrdkou - co sevření, to jedna dávka horké a našlehané mrdky. Provázanost mezi jeho výstřikem a jejími kontrakcemi byla jen vzdálená a nahodilá, přesto se to dalo považovat za společný orgasmus. A musel to být orgasmus tak silný, že při něm Linda skoro ztratila vědomí. Ten hubený kluk se odvalil z jejího těla a já přitom zřetelně viděl, jak se na špičce jeho vadnoucího penisu leskne kluzký bílý hlen, zřejmě tvořený zčásti jeho mrdkou a zčásti jejím poševním sekretem.
„Hodná holčička!“ zašeptal David. „A teď to zkusím pro změnu zas já.“
Rychle a tvrdě se převalil na její bezvládné tělo. Pak mu trvalo jen několik vteřin, než ho zasunul dovnitř. Měl ho možná menšího než Detlef, zato však rozhodně v průměru mnohem silnějšího. Hladce zajel dovnitř a Linda se v jeho rukou změnila v bezvládnou hadrovou panenku. Jeho styl šukání byl docela jiný - pomalý a rozvážný, jakoby se přitom snažil špičkou svého žaludu prozkoumat i ta nejskrytější zákoutí její možná už bolestně roztažené píči. Linda však na jeho opatrné přírazy téměř nereagovala: oči měla zavřené a tělo se jí nepatrně chvělo v drobných vlnkách doznívajícího orgasmu. Bolí ji to, anebo jí to vzrušuje? Anebo to prostě vůbec nevnímá, protože v bouři orgasmu ztratila pojem o místě i čase? Jak rád bych věděl, co přesně Linda v té chvíli cítila. Jak rád bych vzal její hlavu do dlaní a políbil ji.
„Mokrá a roztažená - to mají kluci nejradši,“ zašeptal David. Linda pomalu otevřela oči. Její pohled byl podivně prázdný a podobal se pohledu omámeného pacienta, který se právě probudil z narkózy. To však trvalo jenom chvíli. Pak se její zrak zaostřil a z úst se jí vydralo tiché a slabé zasténání. David uchopil její lýtka a opatrně si je opřel o svá předloktí. Lindina píča teď byla doširoka roztažená a podobala se hladovým a rozevřeným ústům. Když se David opřel o paty, jeho mohutný a tvrdý pták málem vyklouzl ven. Najednou měl uvnitř už jen špičku: Linda mrzutě zasténala a když jeho pták vklouzl znovu dovnitř, změnilo se její mrzuté brumlání v potěšené zasténání.
„Chceš, abych byl uvnitř?“ zeptal se David tiše. „Opravdu ho tam chceš?“
Linda zavřela oči a pak tiše přikývla.
„Tak si o něj řekni. Buď hodná holčička a pěkně o něj popros.“
Linda znovu otevřela oči a začervenala se.
„Prosím,“ zašeptala chraplavým hlasem. „Dej mi ho dovnitř.“
„Chceš se ještě jednou udělat?“
Linda kývla hlavou.
„Nebo ho mám radši vyndat a nechat tě být?“
„Ne!“ řekla Linda tiše. „To ne!“
„Ty čubko!“ zašeptal David a z jeho úst to znělo málem jako pochvala. „Ty zasraná nadržená čubko!“
Z vlastní zkušenosti jsem věděl, že existují chvíle, kdy se kluk nedokáže ovládnout. Jeho vzrušení je příliš velké na to, aby dokázal rozumně myslet, a jeho sebeovládání naopak příliš slabé na to, aby dokázal zvládnout všechny ty temné tlaky, které ho v daný moment ovládají. Jsou to okamžiky, kdy ze sebe kluci chrlí ty největší perverzity, protože je v sobě zkrátka nedokážou udržet. Jenomže jsem také věděl, že holky na podobné věty obvykle reagují velmi negativně: jakoby je snad vůbec nikdy nedokázala ovládnout ta palčivá posedlost, která jim na okamžik zatemní mysl a kvůli které ztratí alespoň dočasně veškeré zábrany. A pokud u nich k něčemu takovému snad docházelo, rozhodně se jim to nestávalo v mé náruči. Čekal jsem proto, že i Linda zareaguje na Davidova slova zdrženlivě. Její reakce mě však překvapila.
„Ne,“ zašeptala tlumeně a její oči se přitom doširoka rozevřely. „Nic takového já nejsem. Nejsem žádná tvoje čubka.“
„A co tedy jsi?“ zeptal se tiše David. Pohyb jeho těla se na okamžik zastavil a jeho penis přitom zůstal z poloviny vytažený ven. „Jak bys nazvala holku, která roztahuje nohy před nadrženýma chlapama a která se od nich nechá prcat jako fena od vořecha?“
„Já jsem slušná holka,“ zašeptala Linda a my všichni jsme přitom věděli, že je to stejné, jako když holka říká klukovi ne a myslí přitom ano. ,Jsem slušná holka´ znamená v řeči holek jen tolik, že se občas snaží jako slušná holka tvářit a chovat. Daleko spíš to znamená ,chci být slušná holka´ nebo ještě lépe ,tvářím se jako slušná holka, když se mi to zrovna hodí´.
„Já vím, že jsi slušná holka,“ řekl tiše David. „A proto ho teď z tebe vytáhnu. Kluky totiž nebaví píchat se slušnýma holkama. Se slušnýma holkama je totiž nuda. Kluky baví, když můžou šukat čubku. Rozumíš?“
„Ano... ne... nevím.“ Linda vypadala zmateně a překvapeně. Jakoby nevěděla, co po ní vlastně chce.
„Dej ho zpátky!“ řekla tiše. „Prosím!“
David se zasmál.
„Proč bych ho měl dávat zpátky, když jsi slušná holka? Slušný holky s cizíma chlapama na večírcích nepíchají. Nebo se snad pletu?“¨
Hrál si s ní hůř než kočka s myší a ona v jeho rukou tála jako eskymo odložené na slunci.
„Dej ho zpátky, prosím! Já ho tam potřebuju. Zblázním se, když ho tam nevrátíš.“
„Chudinko,“ zasmál se David. „Slušná holka - a přitom o to takhle škemrá! Co si myslíš, že jsi?“
„Já nevím,“ vydechla Linda. „Nevím a je mi to jedno. Já ti na tuhle hru kašlu! Hlavně už ho dej konečně dovnitř, rozumíš?“
David se zasmál a pak, tvrdě a naprosto nečekaně přirazil. Linda vykřikla, ale spíš než bolestí to muselo být vzrušením. Viděl jsem, jak se její prsty pevně zatínají do světle zrzavých chlupů na jeho zadku. Pomalá a tápavá soulož se rázem proměnila v rychlé a tvrdé šukání. Slyšel jsem Lindu křičet a v jejím křiku a sténání bylo náhle tisíckrát víc vzrušení a rozkoše, než kolik ho kdy zažila se mnou. Svět pro ni náhle přestal existovat a zůstalo jen jediné - rozkoš a vzrušení, touha a naplnění.
Mačkal ji pod sebou, tak jak bych se já nikdy neodvážil. Držel ji v náruči, aby mu neunikla - s jejími lýtky opřenými o své ruce, s kundou doširoka rozevřenou a velkým, zduřelým poštěváčkem, který se bolestivě otíral o zrzavé chlupy na jeho podbřišku.
„Jo! Jo! Jo! Jo!“ vyrážela Linda ze sebe namísto slov a vět..
Takhle šukají holky, které to opravdu baví, říkal jsem si. A baví je to hlavně proto, že to mohou dělat s někým, kdo jim to dokáže dobře udělat.
Přistoupil jsem až k posteli a unaveně jsem si sedl na pelest. Kromě Lindiny omamné vůně jsem cítil také vůni mrdky a zpoceného klučičího těla. Její hlava zběsile narážela do mého nahého stehna. Nevydržel jsem to a pohladil jsem ji po čele. Otevřela oči, ale neviděla mě - pohled měla strnulý a skelný, s panenkami protočenými touhou a vzrušením. Nedokázal jsem udělat nic jiného, než si položit její hlavu na klín. Pár centimetrů ode mne se pohybovalo nahé mužské tělo - naráželo do ní a svým způsobem i do mne a ona přitom sténala a křičela jako ta nejnadrženější čubka. Její hlava se převalovala ze strany na stranu a narážela přitom do mého tvrdého penisu. A ani já jsem se v té chvíli neodkázal ovládnout: stačil jen jeden letmý dotyk a ze špičky mého žaludu se vyvalila záplava horké bílé mrdky. Stékala jí do vlasů, ale ona o tom nic nevěděla, protože právě v té chvíli bojovala o svůj další orgasmus.

Kapitola 49.

Na rozdíl od holek mají kluci tu nevýhodu, že když se udělají, ztrácejí většinou o další soulož zájem. Rychle se vystříkat a pak jít od toho - to je heslo, kterým je třeba se řídit. Někomu stačí jen krátká pauza, jiný se nevzpaamatuje ani do druhého dne. Ale aspoň krátkou chvíli oddechu potřebují nakonec všichni. A ani já jsem nebyl žádnou výjimkou: z Lindiných vlasů odkapávalo na postel moje semeno a mně se přitom vytrácelo z těla vzrušení i touha.
Jak se zdálo, Detlef byl na tom podobně: seděl na druhé straně postele, v ruce žmoulal cigaretu a netečně pozoroval, jak se David snaží přivést Lindu k dalšímu bouřlivému orgasmu. Na jeho hubených nohou se leskly krátké tmavé chlupy a na štíhlém stehně se mu převaloval povadlý penis. Náhle jsem se přistihl při myšlence, že mě ta představa spíš odpuzuje. Tenhle dlouhý a vlastně až neuvěřitelně tenký penis před pár okamžiky šukal moji holku. Tenhle skoro ještě dětský ocas se zanořoval do její kundy a nakonec se do ní naprosto bezostyšně vystříkal. Co mě ještě před pár minutami vzrušovalo, z toho jsem najednou cítil smutek a zhnusení.
Když si Detlef všimnul, že se na něj dívám, zašklebil se na mě a řekl: „Ty vole, ani nevíš, o co přicházíš. Už jsem šukal spoustu holek, ale tahle má snad místo kundy vysavač. To je kunda pro labužníky, to mi věř.“
Jeho slova mě zabolela a zvedl se mi žaludek. Současně jsem se však ani v téhle ponižující situaci neubránil náznaku vzrušení: vystříkaný ocas mi netečně ležel na stehně, koule jsem měl dočista prázdné - a přesto jsem při těch slovech cítil, jak se kdesi v hloubi mého těla znovu zachvěla ta podivná temná struna, která ze mě dokázala udělat ve vteřině tupé a nadržené zvíře. I v téhle situaci, kdy jsem v sobě neměl snad ani špetku čerstvé mrdky, jsem cítil, že Linda je moje královna a já bud navždycky její služebník. Někdy statečný rytíř a někdy spíš jen poslušný lokaj - ale ať tak nebo tak, vždycky se budu ohlížet především na ni, na její radost, rozkoš a štěstí. A jenom prostřednictvím její radosti, rozkoše a štěstí dokážu možná nalézt totéž pro sebe.
Pohladil jsem ji po hlavě a z čela jsem jí přitom shrnul ulepené vlasy. Měla je sice zapatlané mrdkou, ale ta mrdka byla moje. To vědomí mi dodávalo sebevědomí a odvahu. Co na tom, že její kundu dnes vyplenilo hned několik cizích čuráků? Co na to, že se do ní vystříkaly a ona u toho ječela jako ta nejposlednější štětka? Na ničem z toho vlastně nezáleželo, protože i když její kunda patřila jiným, její vlasy, krk a obličej patří jen a jen mně. Oni s ní možná mohli pár minut šukat - ale já s ní mohu žít, starat se o ni a opatrovat ji. Já jsem ten, kdo k ní patří - ne na půl hodiny nebo na hodinu, ale na teď i na věky.
Ta myšlenka mě uklidnila. Pohladil jsem Lindu ještě jednou po vlasech a vůbec mi přitom nezáleželo na tom, že můj dotek beztak zřejmě nevnímá. Sklonil jsem se k ní a políbil ji. V ústech jsem ucítil podivnou pachuť a až po chvíli mi došlo, že stejnou chuť mají zřejmě ústa muže, se kterým se líbala chvíli přede mnou. Tentokrát se mi už žaludek nezvedl, naopak se v hloubi mého těla znovu ozval záchvěv vzrušení. Přímo z jejích úst jsem ucítil chuť jiného kluka - kluka, se kterým moje holka bezostyšně souložila. Jeho vůni jsem cítil všude okolo - z peřin i z prostěradla, z jejích úst i z jejího těla. Bylo to zvrácené - a současně to bylo až k zešílení krásné.
A tehdy poprvé jsem sebral odvahu podívat se až tam dolů. Jenomže v první chvíli jsem tam neviděl vůbec nic - jen Lindina převalující se prsa a Davidovy štíhlé boky, které se plynule a pomalu zarážely mezi její rozevřená stehna. Čekal jsem, že mě v žaludku zabolí palčivý osten žárlivosti, místo toho jsem však pocítil spíš zklamání. Když už jsem musel být u toho, chtěl jsem to alespoň vidět. Jenomže jsem neviděl vůbec nic. Tedy alespoň v první chvíli. Můj pohled pomalu klouzal po oblé křivce Lindiných prsou: pod pomalými, zato však tvrdými přírazy se převalovaly a poskakovaly jako dva poloměkké míče. Její bradavky byly vzrušením celé tmavé a tvrdé. To však nebylo to, co jsem toužil vidět především. Ale ať jsem se tam dolů díval sebelíp, stejně jsem viděl jen Lindina prsa a část Davidova břicha. Na kundu ani ptáka v téhle poloze vidět nebylo. Převalující se prsa, horní část břicha a pomalu se pohybující boky - nic víc.
„Na co tam koukáš?“ ozvalo se v té chvíli jen kousek ode mne. „Ty chceš vidět, jak jí tam píchám?“
Překvapeně jsem zvednul oči. Na ten pohled už nikdy nezapomenu. Na oči, ve kterých se odrážel výsměch a převaha; na pevně semknuté rty, které rozechvíval náznak úsměšku; na pevnou sebejistotu, která vyzařovala z každého póru jeho mladého a silného těla. Takhle se chovají ti, co o nic neprosí. Takhle jednají muži, kteří nežebrají u žen a nepokořují se před muži. Takhle vypadají ti silní a odvážní - ti, kterým padají do náruče nejhezčí ženy a kterých se bojí i nejsilnější muži. Ta převaha síly a testosteronu mě doslova zdrtila.
„Chceš se koukat na to, jak ji píchám?“ ozval se znovu. „Tak se klidně koukej - já se za to nestydím:“
Pak se zasmál a tiše dodal: „Mně je totiž fuk, co si myslíš nebo co děláš. Klidně si u toho hoň čuráka, na to já seru. Kluci jsou mi ukradení, ale když na mě chceš přitom koukat, tak klidně koukej.“
Kolik sebevědomí v sobě musí mít člověk, který dovede říct něco takového? Kolik převahy a přezíravosti má v sobě kluk, který se v podobné situaci neohlíží na nic a na nikoho? Kterému je jedno, že ho druzí pozorují a posuzují přitom i jeho schopnosti? Jeho sebevědomí hraničilo až s arogancí. Zblízka jsem sledoval, jak se zvedl do polo sedu a opřel se o paty. Jeho pták musel v té chvíli téměř vyjet ven, protože i Linda ucítila změnu a nesouhlasně cosi zabručela. To nespokojené zakňourání mne bodlo jako dýka: víc než cokoli jiného totiž svědčilo o tom, že se Lindě jejich společná soulož líbí a že si přeje, aby se v ní pokračovalo. Zblízka jsem viděl její prsty, jak se netrpělivě zatínají do jeho stehen. Vypadalo to, jakoby ho napomínala či dokonce popoháněla. Dlouhé štíhlé prsty na svalnatých stehnech; bílá, skoro průsvitná kůže ostře kontrastující se zlatavou pokožkou porostlou zrzavými chlupy ostrými jako štětiny. Jemnost a síla, něha a arogance - to vše v ostrém a vyzývavém protikladu. A také touha: zřetelná a jasná tak, že ji bylo možné téměř spatřit či nahmatat.
Můj pohled zvolna klouzal po Lindině těle: opatrně jsem jím přejížděl po jejím obličeji, sevřeném touhou a současně roztrpčením. Po jejích útlých ramenou a po křivce jejích do stran rozvalených prsou. Po hladké a jemné kresbě jejího břicha a zlatavém chmýří chlupů na jejím podbřišku. Jenomže pak se můj pohled zarazil o ostrou hradbu Davidova břicha.
„Pořád je uvnitř,“ řekl David, když si mého pohledu konečně všimnul. „I když asi ne tak, jak si kluci obvykle představují. Vlastně je jen docela na krajíčku. Na kraji, ale stále uvnitř. Jestli mi nevěříš, tak se klidně koukni zblízka.“
Znovu se zhoupnul na patách a Linda opět nespokojeně vykvikla.
„Ale dělej, protože té tvé kamarádce se to asi moc nelíbí. Tyhle přerušovačky, to není nic pro vášnivý ženský.“
Předpokládal jsem, že se mi z toho pohledu opět zvedne žaludek - to se ale nestalo. Jeho ocas byl malinko zahnutý nahoru a evidentně tvrdý jako kámen. Směřoval dovnitř jako ostrý a tvrdý kůl - stejně napnutý a netečný.
Dělá jí dobře právě to jeho zahnutí? Nebo prostě jen to, že se jí na nic neptá a bere si ji jako opravdový chlap? Určitě ho má většího a silnějšího - ale zase ne o tolik, aby to pro ni mohlo být rozhodující. Vždyť ten rozdíl možná ani necítí!
Jenomže tohle lhaní do kapsy nebylo ode mne nic než podvod: každý centimetr délky a každý milimetr šířky, a dokonce i každé zahnutí, pokud směřuje tím správným směrem, hraje při souloži svoji neoddiskutovatelnou roli. O takových věcech je marné debatovat - zvlášť pokud se jedná o rozměr či zahnutí, které představuje pro druhou stranu optimální variantu. Na každý hrnec patří jiná poklice - a pokud si obě strany navzájem sednou, je hloupé utěšovat se myšlenkou, že s jiným nástrojem by to mohlo být sice o malinko horší, ale v zásadě ještě ucházející.
„Čury mury fuk,“ zasmál se David. „Tahle kočka ji má vážně luxusní. V tomhle má Detlef naprostou pravdu. Ta ji má tam uvnitř snad potaženou sametem. Vidíš ty úžasný pysky? To je naprostej luxus.“
Znovu jsem se zadíval dolů na Lindinu kundu. Špička Davidova ocasu se opírala o rozevřenou díru; zduřelé a naběhlé pysky se leskly všudypřítomnou mrdkou; vystouplý poštěváček připomínal na první pohled nehet dítěte.
„Ona mi ho do sebe při každém zaboření vcucne jako vysavač. Tohle je jebačka jako víno!“
David se zasmál a tvrdě přirazil. Linda hlasitě vyjekla - a tentokrát to nebylo roztrpčením, ale spíš radostí či vzrušením. Skoro jako dvě pářící se zvířata, napadlo mě. Vzpomněl jsem si, jak jsme byli naposledy s Lindou v ZOO. U ohrady s gorilami se Linda na několik minut zastavila.
,Vidíš tu opici s tím obrovským červeným zadkem?´ řekla a ukázala přitom na velkou černou samici. ,Ta toho samce vyloženě provokuje. Myslíš, že jsou opice taky nadržený? Myslím stejně jako lidi.´
,Myslíš stejně jako ženský?´
Linda se začervenala. ,No prostě stejně jako lidi. Copak na to taková opice může mít taky chuť?“
,A proč by nemohla? Lidi se od zvířat zase tolik neodlišují.´
,No, znám pár kluků, který se tomu gorilákovi docela podobají. Vzhledem i chováním.´
Ten pohled mě mohl myslím varovat: skrz sklo a živý plot sledovala lačným a roztouženým pohledem svalnaté tělo mohutného gorilího samce.
,Podívej - on se k ní zezadu přibližuje!´ vyjekla a v jejím hlase kromě překvapení zaznívala i špetka vzrušení. ,Přeci to s ní nebude dělat takhle na veřejnosti!´
Jenomže gorilákovi byly podobné ohledy naprosto cizí a na provokování ovulující samice zareagoval jediným přirozeným způsobem.
,Ty vole, von jí fakt hobluje!´ vyjekla Linda. ,To je ale prasák!´ Pak mě vzala za ruku a přitiskla si ji k sukni. ,Co když jí nějak ublíží?´ zašeptala. ,Třeba ho ta opice ve skutečnosti ani nechce.´
Ale ta dvě zvířata se na nic neohlížela a zuřivě pumpovala jako smyslů zbavená.
,To musí být příšerný, když je holka takhle pasivní a nemůže vůbec nic dělat. I kdyby se chtěla bránit, stejně se neubrání.´
Tenkrát jsem to ještě nechápal, ale později mi všechno došlo. Ve skutečnosti se Linda takové představy neděsila - možná spíš po takovém zážitku tajně toužila. Být zcela bezbranná v rukou netvora, který má veškerou moc a vládu nad dívčím tělem; být mu vydána doslova na milost - bez možnosti obrany a bez nároku na vysvobození; stát se pouhou hračkou v rukou muže, který má možnost ublížit, ale který místo toho poskytuje ženě rozkoš - po čem jiné by mohla žena ještě toužit? To vše mi došlo až při pohledu na Lindino bezvládné a vzrušením omámené tělo.
„Tak už jí konečně vystříkej!“ ozval se v té chvíli Keneth. A mě došlo, že to je poslední kluk, který ještě nebyl uvnitř. Nebo, lépe řečeno, který nebyl uvnitř právě dnes.
„Mně se ještě stříkat nechce,“ řekl David. „S tou holkou je zábava i bez stříkání.“
„Tak mě k tomu na chvíli pusť,“ odstrčil ho Keneth. „Já si chci taky trochu zašukat.“
Chtělo se mi křičet, že Linda není žádná jejich hračka. Že se k ní nesmí chovat jako k nějaké bezduché a tupé matraci. Jako k děvce, která ochotně podrží všem kámošům a kromě několika slov pochvaly za to nic nechce. Všechno se ve mně vzpíralo, jenomže se mi nedostávala vhnodná slova. Pusu jsem měl celou vyprahlou a jazyk se mi lepil na patro. Co jsem mohl v takové chvíli vlastně dělat? Co jsem mohl dělat, když se nic nedělo proti její vůli a když se vším ráda souhlasila? A co hůř - když si to dokonce s radostí a rozkoší užívala.
David udělal místo Kenethovi a já tentokrát spatřil skutečné zvíře. Copak takové tělo a takový ocas nemohou Lindě nějak ublížit? Vždyť je to skoro až nelidské!
Nad Lindou se vztyčilo mohutné chlapecké tělo. Když jsem toho kluka viděl poprvé v triku a kraťasech, nenapadalo mě, že je ve skutečnosti tak velký a mohutný. Jeho tělo se ze všeho nejvíc podobalo tělu toho nadrženého gorilího samce z pražské ZOO. Stehna jako dva mohutné antické sloupy - svalnaté a porostlé dlouhými zrzavými chlupy skoro jako nějakou srstí. Ploché a tvrdé břicho; široká pihovatá ramena; ruce jako dvě obrovské lopaty. To ale nebylo všechno: z neuspořádané houštiny drsných zrzavých chlupů mu kolmo k tělu trčel ocas, který byl velký možná devatenáct centimetrů a široký možná jako Lindino zápěstí.
„Ne, to ne!“ vydechl jsem. „To přeci nejde!“
Jenomže Keneth si mě nevšímal a David se mému zděšení jen zasmál.
„Klídek,“ řekl. „To je v pohodě. Taková kunda, která by se bála čuráka, se na světě ještě nenarodila. Žádný strach - Keneth ještě nikdy žádnou nenatrhl. A s touhle už navíc jednou šukal. Copak ona ti o tom neřekla?“
Co jsem na to měl odpovědět? Ale ano, jistěže mi o tom pověděla. Ale řekla mi vůbec pravdu? Mluvila jen o tom, že to celkem za moc nestálo - že to bylo jen takové nouzové řešení, které vyplynulo z přílišné nadrženosti a touhy. Jenomže s pravdomluvností holek je to po čertech složité: pokud jde o sex, většinou vám nezalžou, ale nikdy vám neřeknou úplnou pravdu. Proč by si vymýšlely - vždyť do vymyšlených historek je snadné se všelijak zamotat. Ale na druhou stranu proč by také klukům vyprávěly úplně všechno? A tak se rozumní kluci raději na nic nevyptávají - a pokud ano, pak případným odpovědím nepřikládají žádnou velkou váhu. Poněvadž pro většinu žen je poloviční pravda stále ještě pravda; a co je zamlčeno nebo prostě jen nedopovězeno, to se možná ani nikdy nestalo.
,Nespala jsem s ním´ může zrovna tak znamenat ,Jenom jsme se líbali a pak jsem ho chvíli kouřila´.
,Jasně že nebyl uvnitř´ může znamenat ,Sice jsem mu to dovolila, ale vystříkat jsem ho nechala ven´.
A ,Máš ho tak šikovného, že se z toho pokaždé málem počůrám,´ může klidně znamenat ,Sice není zrovna obrovský, ale na rozdíl od mého bývalého mě dokážeš alespoň hezky vylízat´.
Ta podivná kódová řeč, ve které se s pravdou a nepravdou zachází stejně nahodile jako s kostkami domina, mě vždycky fascinovala.
,Bolí mě hlava´ v ní znamená ,Dnes na mě vůbec nesahej, nemám chuť půl hodiny předstírat, jak moc mě to s tebou baví a vzrušuje´.
, Je to jen kamarád´ znamená ,Možná jsem spolu párkrát spali, ale už je to dávno - a pokud nebudu příliš opilá, smutná nebo nadržená, tak už s ním nejspíš nikdy spát nebudu´.
A věta ,Vždyť víš, že na tom večírku budou jenom samé holky,´ může stejně dobře znamenat ,Na tom přeci vůbec nezáleží, s kým se na takovém večírku budu bavit - copak si myslíš, že když se budu chtít s někým vyspat, že si nenajdu nějakou jinou příležitost?´
Ještě nikdy jsem Lindu nepřistihl při opravdové lži; ale zároveň jsem moc dobře věděl, že nic z toho, co mi obvykle říká, není úplná a doslovná pravda. Ale tak to možná dělají všechny holky.
Když se ten obrovský ocas zabořil dovnitř, Linda vydechla a otevřela oči. Může mít radost z něčeho tak mohutného? napadlo mě. Může jí něco takového vůbec uspokojit?
Ale ona se o mé myšlenky nejspíš vůbec nestarala. Dívala se na mne, ale nevnímala mě; a pokud snad ano, tak rozhodně ne jako svého přítele: spíš jako jednoho z mnoha mužů, kteří se na ní postupně střídají a kteří ji přivádějí k takové rozkoši, že z toho chvílemi až ztrácí vědomí.
„Ta tvoje kámoška je pěkně rozjetá,“ zasmál se David. „Tipoval jsem, že ji dnes v noci nejspíš opícháme, ale že u toho bude takhle vyvádět, to mě tedy vážně nenapadlo.“
Keneth prudce přirazil a pak nespokojeně zafuněl. „Držte jí, kurva, ty nohy,“ řekl. „Vždyť tady leží, jako by byla hadrová. Od sebe! Říkám, kurva, od sebe!“
Pohladil jsem ji po čele a její hlavu jsem si položil na stehno. Jeden pramen světlých vlasů měla slepený mou zaschlou mrdkou. Jestli jí to nepůjde vyčesat, tak mě nejspíš zabije - napadlo mě. Ale pak mi došlo, že po dnešní noci se pravidla zřejmě změní. Jak by se mohla zlobit kvůli něčemu, o čem sama neví a co si nejspíš nebude ani pamatovat? Při té představě jsem se musel pousmát.
„Máme ti ji trochu přizvednout?“ zeptal se David. „Jestli ano, tak stačí jenom říct.“
„Hlavně jí zvedněte ty nohy,“ zasupěl Keneth. „Jinak se tam dovnitř nejspíš ani nedostanu. Vy jste ji tam dole snad nějak zašili!“
„Blbost. Je jenom ze všech těch orgasmů trochu stažená. Nespěchej na ni a ono se to časem spraví.“
„Ty vole, já už chci konečně šukat! Půl hodiny vás tady pozoruju a pak se ani nedostanu dovnitř - z toho by mi tedy vážně hráblo!“
„Je to blbec,“ zašeptal David spiklenecky a tiše na mě přitom mrknul. „Ale radši mu trochu pomůžeme, nebo se s ní bude lopotit až do rána. A já bych si rád za chvíli ještě trochu zašukal.“
Pak Lindu pohladil po stehně a opatrně jí přizvedl jedno koleno. Linda se na něj zadívala a přitom se pokusila zaostřit svůj pohled.
„Už ne,“ zašeptala tiše česky. „Já už vážně nemůžu. Mně už z toho bolí píča.“
Její hlas zněl unaveně a ztrhaně, ale nezdálo se, že by ji něco bolelo či trápilo. Možná byla opravdu jen unavená.
„Co říká?“
„Že jí bolí píča,“ řekl jsem anglicky. „Možná už toho má opravdu dost.“
David se na chvilku zamyslel. „Uvidíme,“ řekl. „Třeba se ještě jednou rozjede. U takových holek člověk nikdy neví. Zkus jí přidržet nohy, ať se přitom nemusí tolik namáhat. A pak už to bude záležet jenom na Kenethovi.“
Seděli jsme každý z jedné strany jejího těla, zatímco Keneth se rozvaloval uprostřed mezi jejími rozevřenými stehny. Zblízka jsem sledoval, jak jí David opatrně podebírá jednu nohu a pak ji pomalu zvedá vysoko nad Lindinu hlavu.
„Ještě tu druhou!“ zafuněl Keneth. „Nebo jí nakonec ještě roztrhnete.“
Opatrně jsem uchopil Lindu za druhou nohu. Pod rukou jsem cítil pevné svaly jejího stehna: pod hladkou kůží to nepatrně cukalo a vibrovalo, jakoby jí ve svalech a šlachách probíjel slabý elektrický proud. Zvedl jsem její nohu a pomalu ji dal stranou. Zblízka jsem viděl, jak se jí rozevírají nohy a odhaluje podbřišek. Takhle holá a obnažená neměla nejmenší možnost se bránit - nikomu ani ničemu. Ale ona se snad ani bránit nechtěla - jen tiše vyčkávala, co bude následovat.
Ještě nikdy jsem u ní neviděl tak rudé a nateklé pysky. Jakoby to byl jen další moment v pořadí, kterým se mi připomněla vzpomínka na ty dvě opice v zoologické zahradě. Rudé, naběhlé a doširoka rozevřené pohlaví, které láká samce k zasunutí. Vzduch prosycený vůní mrdky a tělesného pižma tak silně a výrazně, jakoby někdo kolem nás vystříkal sprej plný feromonů.
Chtěl jsem se na její pohlaví podívat zblízka, ale Keneth mě odstrčil.
„Uhni s tou hlavou,“ řekl a netrpělivě do mě šťouchl. „Zbytečně se tady jenom pleteš. Já už chci, kurva, konečně dovnitř!“
Zdálo se mi jako neuvěřitelné, že se takhle baví o mé holce - o holce, kterou jsem miloval, staral se o ni a se kterou jsem samozřejmě také spal. Přišlo mi jako neuvěřitelné, že se takovým způsobem baví o jejím těle - o jejích prsou, jejích stehnech a její kundě. Mluvili o ní skoro jako o nějaké hračce, která jim může posloužit jen k jedinému účelu - aby do ní zasunuli, aby jí ošukali a aby se do ní na závěr pořádně vystříkali. Byla to opravdu ještě moje Linda? Nevěděl jsem - ale ta představa Lindy jako nesvobodného a nesamostatného kusu masa, které je klukům dobré jen k tomu, aby se do něj co nejlépe udělali, mě vzrušovala až k zešílení.
„Drž jí tu nohu pořádně, ať se u toho nemusí tolik namáhat,“ řekl David. „Tahle holka je sice zvyklá mít nohy do praku, ale po takové jízdě už má určitě chuť dát si je zas na chvíli k sobě. Nejspíš bude mít zítra kundu rozlískanou jako jelito,“ zašklebil se na mě oplzle. „Takovou holku tady měli před týdnem. V opilosti se vsadila, že osouloží každého kluka nejmíň dvakrát. A ráno potom brečela, že z toho má odřenou kundu, a že neví, jak to doma vysvětlí svýmu snoubenci. Že prý mají čerstvě před svatbou.“
Lindina noha byla těžká, skoro bezvládná. Opřel jsem si ji o ramena a dlaní jsem ji přidržoval ve vztyčené a rozevřené poloze. Pod prsty i na kůži ramene jsem cítil, jak je její noha horká a hebká. Z té touhy a blízkosti se o mě pokoušela závrať. Ani jsem si přitom nevšimnul, kdy se Keneth vlastně dostal dovnitř. Naše čtyři těla se skoro dotýkala; pach cizích mužů mě odpuzoval, současně mi však docházelo, že právě tohle je to pravé: to bolestné sdílení, při kterém nejsem ani zdaleka tím prvním; to nucené obětování, kdy s tím, co se okolo mě děje, nemohu souhlasit a současně mi vzrušení nedovolí proti tomu protestovat; ta zvrácená mužská nadrženost, která si za příslib soulože dovede cokoliv omluvit i odůvodnit.
Čekal jsem, že se Linda začne bránit a že se pokusí z našeho sevření vymanit. Ale ona tam jen tak ležela, s nohama doširoka rozevřenýma a s rozšklebenou píčou, která se ze všeho nejvíc podobala hladovým a dokořán otevřeným ústům. Kenethovi to celé trvalo sotva pět minut.
„Ty vole, já už to nevydržím!“ zašeptal po několika krátkých minutách. „Já už to tam musím stříknout, nebo se z toho vážně zblázním.“
Bylo mi jasné, že Linda se už znovu neudělá: tělo měla sice napnuté a dech se jí přerušoval hlasitým a vzrušeným sténáním, ale k orgasmu měla tentokrát ještě hodně daleko.
„Už cákám!“ vydechl Keneth a jeho mohutné, bledé a pihovaté tělo se prohnulo do podoby velkého a silného luku. Linda rozevřela oči, jakoby se chtěla na jeho mrdku pořádně soustředit. Ale možná to byla jenom náhoda - v té své mokré a rozmrdané píče už další dávku semene nejspíš nemohla vůbec cítit. Když se z ní Keneth odvalil, pustil David jednu její nohu, zasmál se a řekl: „A teď zase já. A tentokrát už na ni kašlu a udělám se pěkně podle sebe. Pomoz mi, ať se dostanu dovnitř.“
Keneth se převalil na druhý konec postele a zapálil is cigaretu. Pak se zašklebil a jízlivě řekl: „Tak ti přeju hodně úspěchů. Ale podle toho, kolik toho ze mě vyteklo, to bude podobný jako šukat bazén - všude okolo spousta horký vody a nikde žádný břeh.“
Chtěl jsem ho praštit, ale ovládl jsem se.
David se zašklebil. „Bez obav. Tohle není první a určitě ani poslední rozmrdaná píča, do které v životě zasouvám. Na tohle má každej chlap svoje osvědčený techniky.“
Zblízka jsem sledoval, jak jeho velké, zrzkovsky bledé péro pomalu zajíždí do kundy mé holky. David přitom seděl na patách, se zády prohnutými a pérem vystrčeným, jakoby to bylo nějaké kopí. Pod jeho svěšenými, do růžova zbarvenými koulemi se na prostěradle mezi Lindinými rozevřenými stehny rozlévala velká bílá louže. Mohla to být mrdka nebo zbytek poševního sekretu, ale nejspíš to bylo obojí dohromady.
„Mokro, že jo?“ zašklebil se Keneth. „Já jsem ti to přeci říkal.“
David několikrát zapumpoval a z vnitřku Lindiny kundy se vyvalila další mohutná záplava semene: bylo už řídké a skoro bezbarvé a svojí barvou a konzistencí vlastně vůbec nepřipomínalo sperma, které ze sebe kluci vystřikují v ohromných nadržených gejzírech. Ať chceme či nechceme, nakonec to vždycky takhle dopadne: naše husté a bílé sperma, které by dokázalo oplodnit celou armádu nadržených holek, se během pár minut přemění v řídkou a bezbarvou tekutinu, která nakonec všude jenom překáží.
„Tam by se vešel i kamion!“ vydechl David. „Ta je tak volná, že jí tam okolo ani necítím. Takhle se nejspíš nikdy neudělám.“
„Vždyť říkám - je to jako šukat bazén,“ zasmál se Keneth.
„Takhle mě to nebaví,“ řekl David. „Má ji hrozně vytahanou a mokrou - vůbec nepoznám, jestli jsem uvnitř nebo venku.“
Pak se obrátil znovu na mne.
„Pomoz mi ji otočit na břicho,“ řekl. „Zezadu to možná půjde o něco líp.“
Linda otevřela oči a zadívala se na mne skelným, opileckým pohledem. Když jsme ji obraceli, nebránila se a dokonce nám i trochu pomáhala.
„Prdelku má tedy vážně luxusní,“ zašklebil se David. Klečel nad jejím nahým tělem a velký bílý ocas se mu přitom pohupoval pod plochým a pevným břichem. A v té chvíli mi všechno došlo.
„Do zadku ne!“ zašeptal jsem. „Prosím, do zadku ne!“
David se na mě zadíval a zasmál se.
„Děláš si srandu? Copak je možný, aby kluk tvýho ražení vypustil z pusy takhle hloupou větu? Že prý do zadku ne... Ty bys měl být první, komu by něco takového nemělo vadit. Nebo se snad pletu?“
„Ale u ní je to něco jiného. Ona to takhle ještě nikdy nedělala. A určitě by se jí to nelíbilo.“
David pokrčil rameny. „Já to do zadku rozhodně dělat nemusím. Kunda je kunda - to je marná věc. Ale musí být pevná a sevřená, jinak jdu od toho a hledám si nějaký náhradní řešení. Rozumíš?“
Nikdy by mě nenapadlo, že nastane v mém životě chvíle, kdy budu prosit cizího kluka, aby si ze všech možných řešení, které se mu nabízejí, vybral právě kundu mojí holky. Teď taková situace ovšem nastala.
„Zkus to ještě jednou,“ zaprosil jsem. „Zkus to ještě jednou do kundy. Třeba to už bude lepší.“
David se jenom usmál. „No, za zkoušku vážně nic nedám. Buď to půjde nebo nepůjde. Ale dělám to jenom proto, aby ses nám tady nakonec nerozbrečel.“
Pak se pomalu sklonil nad jejím tělem, uchopil ji za stehna a přitiskl je těsně vedle sebe. Pro jistotu ještě vzal do ruky i její kotníky a opatrně je překřížil.
„Co tomu říkáš?“ obrátil se na mne. „Jestli chceš, můžeš jí držet kotníky u sebe. Poněvadž pokud se jí u toho rozjedou nohy, tak jí ho zkrátka šoupnu do zadku a bude to.“
Rychle jsem Lindu chytil za překřížené kotníky. V téhle poloze jsem viděl jen Lindina lýtka a Davidova silná, chlupatá stehna. Jeho zadek na ni tvrdě nalehnul a Linda u toho slabě zasténala.
„Jo, to by šlo,“ ozval se David. „Akorát ji mám moc nízko. Potřebuju si ji něčím vypodložit. Podej mi prosím nějaký polštář.“
Ohlédl jsem se po polštářích, ale na posteli žádné nebyly. Bezradně jsem pokrčil rameny.
„Fajn,“ řekl David. „Tak to uděláme trochu jinak. Prostě mi ji malinko přizvedneš a bude to. Jenom tak, abych se do ní dostal pod tím správným úhlem. Rozumíš?“
Přesunul jsem se k Lindině hlavě a pokusil jsem se nadzdvihnout její ramena. I když se mi to podařilo, udržet ve vzduchu jsem je nedokázal.
„Ona je už hrozně unavená,“ řekl jsem opatrně. „Nevydrží jen tak klečet - a já jí v téhle poloze neudržím.“
„Tak to tedy provedeme ještě úplně jinak,“ řekl David. „Už jsi někdy zažil, jaké to je ležet pod holkou? Tak teď si pod ní zkrátka lehneš a malinko mi ji přizvedneš. Rozumíš?“
„Ale to nejde! Tohle já neudělám!“
„A to jí ho mám radši strčit do zadku? Já zkrátka potřebuju, abych se do ní mohl dostat v té správné poloze - když už tady leží jako prkno a díru má rozmrdanou jako vjezd do pískovny. Prostě si jenom lehneš a ona si lehne na tebe - na tom snad není nic špatnýho.“
Byl jsem pevně rozhodnut to neudělat, protože jsou jisté hranice, které by se nikdy překračovat neměly. Jenomže pak jsem na své noze ucítil Lindinu ruku. Sklonil jsem se k ní a odhrnul jsem jí z čela slepené vlasy. Neříkala nic, jen se na mě smutně a provinile zadívala. A já náhle věděl, že pro ni udělám cokoliv na světě. Položil jsem se na postel a Linda se sama převalila přes mé nahé tělo. Její blízkost mě vzrušovala i odpuzovala zároveň.
Nebyla ani opilá, ani unavená - rozhodně ne tolik, aby si neuvědomovala, co se okolo ní děje. Na hrudníku jsem cítil tlak jejích prsou a do tváře mi padaly její dlouhé světlé vlasy. Davida ani ostatní kluky jsem od té chvíle už nevnímal: jediné, co mě zajímalo, bylo Lindino horké a vzrušené tělo, její zpocený obličej, záda, po kterých jí v úžlabině páteře zvolna stékalo několik kapek potu.
Její ústa jsem měl jen kousek od svého ucha.
„Miluju tě,“ zašeptal jsem, i když jsem si nebyl vůbec jistý, zda moje slova slyší a vnímá. Ale nejspíš je vnímala velmi dobře.
„Já tebe taky,“ zašeptala, ale já v té chvíli netušil, zda to říká z přesvědčení nebo prostě jen z provinilosti.
„Všechno jsem ti už dávno odpustil,“ šeptal jsem, i když ona o mé odpuštění možná vůbec nestála.
Mohl jsem se jí dotýkat jen břichem, rameny a obličejem, poněvadž kdybych se pokusil jí pohladit, nejspíš bych někde narazil na tělo kluka, který právě zasouval svůj ocas do její roztažené díry. A o takové setkání jsem ani trochu nestál.
„Slibuju, že už se neudělám,“ zašeptala Linda, tak abych to slyšel jenom já. „S nikým z těch kluků se už neudělám - slibuju.“ A já jsem si moc přál, aby to byla pravda. Ale bylo mi jasné, že taková věc na mně vlastně vůbec nezávisí.
„Nechám ho, ať mě klidně píchá, ale neudělám se,“ šeptala Linda horečně. „S ním ani s nikým druhým!“
Na hrudi jsem cítil její vzrušením ztvrdlé bradavky. Najednou jsem pochopil, že její vzrušení má nejspíš moc dobrou příčinu: byla v něm směs podřízenosti i dominance; vědomí, že je vlastně ponižovaná, ale také rezignace nad tím, že je vydána do rukou někomu, kdo to s holkama moc dobře umí. Její vzrušením zkrabacený obličej, červené tváře a přerývaný dech jí jednoznačně usvědčovaly ze lži. Možná to bylo skutečně její přání - ale jsou chvíle, kdy se holka nedokáže neudělat.
„Ten hajzl mě snad ušuká k smrti!“ zašeptala. „Takhle mi to ještě nikdy nikdo nedělal. Já toho kluka nenávidím! Nenávidím ho! Proč mi to ten hajzl dělá tak dobře? Za to by ho měli zavřít...“
Chtěl jsem moc věřit tomu, že s tím opravdu bojuje: že se nevzdává a nechce mu jen tak podlehnout. Ale přesila byla zřejmě příliš veliká.
„Neudělám se!“ šeptala tichým a vzrušeným hlasem. „Tu radost už mu neudělám!“ Možná se kromě mě snažila obelhat i sama sebe.
„Ten hajzl už to do mě cáká,“ zašeptala a já najednou ucítil, jak se jí napínají ruce i nohy. A i když to z její strany byl jen velmi tajný a tichý orgasmus, nakonec se mu nedokázala ubránit. Kousla mě do ramene a já kromě několika kapek krve nad klíční kostí uctil také to, jak z její sevřené kundy ukapává na moje nohy další porce horké mléčné mrdky.
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od hertz2 »

Nasypu to sem všechno, ať na to nemusím myslet. ;)
Kapitola 50.

Vždycky jsem věděl, že ženy vydrží víc než muži. A ani na okamžik jsem nikdy nezapochyboval o tom, že jsou v nitru svého srdce statečnější, v hloubi své duše chladnokrevnější a v tajemných zákrutách svého mozku rozumnější než muži vůbec kdy dovedou být. Proto mě nepřekvapilo, že v rozhodujícím okamžiku převzala Linda velení a že to nakonec byla právě ona, kdo nás dovedl z té tajemné vily tyčící se nahoře nad pobřežím až do našeho malého apartmánového pokoje.
Když se do ní ti kluci postupně vystříkali, přikryl jsem její tělo prostěradlem a lehl jsem si na postel vedle ní. Ještě jednou jsem ji pohladil po zpocených a ulepených vlasech a ona se po mně ohlédla nepřítomným pohledem. Položil jsem si hlavu vedle jejího obličeje; ve vzduchu byla stále ještě cítit vůně mrdky a zpocených mužských těl. Pod tenkou látkou prostěradla jsem zřetelně viděl obrysy jejího břicha a jejích stehen. V nohách jí čas od času zaškubalo, skoro jakoby se odněkud z hloubi jejího těla vynořil zapomenutý dozvuk orgasmu. A pak jsem spatřil něco, co mě v první chvíli šokovalo: bílé prostěradlo mezi jejíma nohama náhle jakoby ztěžklo a ztmavlo - když jsem na to místo položil ruku, zjistil jsem, že ta tmavá a mokrá skvrna není ničím jiným než prosvítajícím obrysem louže řídké a lepkavé mrdky. Ti kluci byli tři a měli toho v sobě spoustu - a teď se všechno to vystříkané semeno pomalu rozlévalo po okolí.
Kolik se toho do holky vlastně vejde? napadlo mě. Kolik mrdky se vejde do její kundy, když by jí chtěl někdo naplnit až po okraj? A jak dlouho by asi trvalo, než by z ní pak všechno zase vyteklo?
Pohladil jsem ten mokrý flek a to těžké, mrdkou nacucané prostěradlo se mi přilepilo na prsty. Najednou jsem zjistil, že jsem znovu vzrušený.
Čekal jsem, že Linda zasténá vzrušením, tak jako sténala, když se jí dotýkali ti kluci. Ale ona jen otevřela oči a tiše řekla: „Jestli chceš, tak můžeš dovnitř. Teď už je to beztak jedno.“
A mně se to v té chvíli zdálo jako jediné rozumné řešení: v pokoji jsme zůstali sami, byl jsem vzrušený a chtěl jsem dovnitř - a cítil jsem se až k uzoufání šťastný, protože mi to Linda přes všechnu moji slabost dovolila.
Pomalu jsem vyhrnul prostěradlo až nad její břicho a ona pokrčila nohy. Podívat se tam dolů jsem v té chvíli ještě nedokázal - ale můj penis si i tak našel brzy správnou cestu. Tvrdě jsem na ni nalehl. Mokré prostěradlo se přilepilo mezi naše těla a já měl brzy jednu ruku zamotanou v jeho záhybech. Chtěl jsem ji odtamtud vyprostit, ale nejspíš by mi to dalo příliš velkou práci, tak jsem to raději předem vzdal. Najednou jsem uvažoval stejně jako ti přede mnou, to znamená stejně jako kterýkoli jiný nadržený kluk: co na tom, že máme těla zamotaná do mokrého a studeného prostěradla, hlavně že se dostanu přímo k díře. A k té jsem opravdu přístup měl. Když jsem přitlačil, ani jsem si přitom neuvědomil, že už jsem uvnitř; všude okolo bylo mokro a lepkavo. Takový pocit jsem skutečně ještě nezažil. Bylo to opravdu tak, jak tvrdil Kenneth: kdybych ho zasouval do bazénu plného vlažné vody, nejspíš bych v tom žádný rozdíl ani nepoznal. Jenomže mně v té chvíli stačila už jenom představivost. Bylo mi jedno, že to všude kolem mlaská a že mám tím neuvěřitelným množstvím řídkého šlemu zalepené všechny chlupy na břiše. Bylo mi jedno, že má Linda tu svoji kundu tak roztaženou, že necítím okolo svého ptáka ani její stěny, ani vchod, kterým ho dovnitř zasouvám. Bylo mi dokonce jedno i to, co si Linda myslí nebo co dělá - moje představivost hnala kupředu mé vzrušení, stejně jako pegas žene kupředu myšlenky básníka. Pak jsem z té doširoka roztažené díry vyklouznul ven a když jsem se pokusil znovu přirazit, Linda sykla bolestí.
„Opatrně!“ zašeptala. „Pumpuješ to do mě jako do studny. Takhle jí budu mít naklepanou jako řízek.“
Moje tělo zavylo touhou. Znovu jsem se pokusil přirazit, ale špička mého ocasu si ani tentokrát nenašla cestu dovnitř. Připadal jsem si jako nadržený pes, který zběsile přiráží ke každému předmětu, který se před ním zrovna ocitne. Potřeboval jsem ho nasměrovat dovnitř, ale obě ruce jsem měl zamotané do prostěradla. Linda znovu sykla bolestí a pak mě pevně objala koleny okolo pasu.
„Pomalu!“ zašeptala. „Buď hodný chlapeček a trochu se snaž. Takhle zběsile šukají jenom puberťáci.“
Trochu jsem se uklidnil a ona mě k sobě ještě víc přitáhla.
„Nech ho, ať si najde cestu sám,“ zašeptala mi přímo do ucha. „Pokud je pořádně tvrdej, tak mu to nedá žádnou velkou práci. A podle toho, co tam dole cítím, je nejspíš tvrdej jako skála. Takže o něj určitě nemusíš mít strach.“
Potom se pode mnou jen nepatrně zavrtěla a já náhle vklouznul dovnitř. Ještě nikdy jsem nešukal s holkou, která by byla tam dole tak neskutečně volná. Píchal jsem ji bez pomoci rukou, bez myšlenek a bez citu jako nějakou děvku. Okolo ptáka jsem měl šplouchající bazén, ale to mi ani v nejmenším nevadilo.
„Tak už to tam pusť,“ zašeptala mi Linda do ucha. „Vím, že to ze sebe potřebuješ dostat. Tak se zbytečně netrap a pošli to dovnitř. Na mě rozhodně čekat nemusíš.“
V té chvíli mě beztak ani nenapadlo, že bych na ni měl počkat. I kdyby si o to přímo řekla, nejspíš by to ode mne nedostala. Představa červené, doširoka rozevřené a cizí mrdkou rozmáčené kundy byla pro mě v ten moment příliš vzrušující.
„Já už teču!“ zašeptal jsem. A i když jsem takové slovo nikdy předtím nepoužil, tentokrát bylo opravdu namístě. Můj orgasmus byl dlouhý a silný, ale namísto pořádného výstřiku jsem do Lindy jen vytekl. V ocase mi cukalo, zatímco jsem k záplavě cizí řídké mrdky přidával tu svoji, hustou jako pěnu na holení.
Ona můj orgasmus nejspíš vůbec nepoznala. Ležela pode mnou skoro až odevzdaně, jako nějaká nepotřebná a tisíckrát použitá hračka. Položil jsem si hlavu na její rameno a ona mě netečně pohladila po zádech.
„Asi už je pomalu čas vydat se domů,“ zašeptala.
Zvedl jsem se na lokty a na kolena, ale tam dolů jsem se ani tentokrát nepodíval. Linda se zabalila do prostěradla a pomalu se posadila.
„Nevíš, kde mám šaty?“ zeptala se. Její šaty se povalovaly v rohu pokoje: byly zmačkané a propocené, nasáklé pachem cizích rukou a těžkým odérem vzrušení a chtíče. Hned vedle nich se povalovaly i moje džíny. Natáhl jsem si je na sebe, svoje triko jsem ale nikde nenašel.
Linda si na sebe oblékla potrhané šaty a pak přes sebe ještě přehodila to těžké, naškrobené prostěradlo. Netušil jsem, které oblečení je vlastně lepší: z roztržených šatů jí koukal velký bílý zadek a prostěradlo zas vonělo přes celou místnost potem a spermatem.
„Zajímalo by mě, kde jsem nechala kalhotky. Nejspíš mi je musel někdo štípnout.“
Sáhl jsem do kapsy a vytáhl jsem odtamtud její pečlivě složené kalhotky.
„No, jo,“ zasmála se plaše. „Vždyť já jsem si je u tebe vlastně schovala. To ode mě bylo docela prozíravé.“
Vzrušení odeznělo a namísto něho nastoupily rozpaky. Linda se snažila chovat sebevědomě a nenuceně, do očí se mi však ani jednou nepodívala.
„Potřebuju si dát sprchu,“ řekla rozpačitě. „Jsem z toho celá ulepená a pokud se pořádně nevypláchnu, tak se za mnou potáhnou psi z celého ostrova.“
Koupelna ale byla zavřená a zevnitř se ozývalo jen tlumené vzdychání.
„Nejspíš se tam někdo zavřel a teď si tam klidně šuká,“ řekla nám hubená holka s bledým obličejem a pramenem červených vlasů nad pravým okem. „Vždycky je to stejné - kluci chtějí, aby se šukalo společně v pokoji, ale holky se nechtějí chovat jako děvky a protože se stydí, tak se s klukama nakonec zavírají v koupelně nebo na záchodě. A hromadné orgie ve stylu starověkýho Říma nakonec vždycky končí maloměšťáckým soukromničením.“
Tiše jsem se zasmál a ta holka se po mně překvapeně ohlédla. Pak pokrčila rameny a zapálila si cigaretu.
„Já jsem byla vyčůrat venku na terase,“ řekla a přitom mi odfoukla kouř z cigarety přímo do obličeje. „Jestli se vám chce, tak to udělejte taky tak. Poněvadž na koupelnu se nejspíš bude muset sestavit pořadník.“
Ohlédl jsem se po Lindě.
„Tak pojď,“ řekla. „Asi vážně nemá cenu tady zbytečně čekat.“
Vyšli jsme na terasu. Byla jasná noc a měsíc už se pomalu skláněl nad obzor. V hloubce pod námi zářilo letovisko a za ním se daly vytušit tmavé obrysy mořského pobřeží. Noc byla teplá a vzduchem se neslo cvrlikání cikád.
Linda udělala několik kroků směrem ke schodům, ale pak se náhle zarazila.
„To nejde,“ řekla tiše. Ramena si zahalila do semenem provoněného prostěradla a pod jeho šosy se objevily její překřížené nohy. „Jakmile udělám krok, tak to ze mě vytéká. Já to nejdřív musím nějak dostat ven.“
„Vykašli se na to,“ řekl jsem. „Tak to nech, ať to v klidu vyteče.“
Linda se začervenala.
„Blbečku!“ řekla a stydlivě odvrátila zrak. „To přeci nejde. Radši mně poraď, co s tím udělat.“
„Vezmi si na sebe kalhotky,“ řekl jsem. „Uvidíš, že to pomůže.“
„Půjdu v mokrých kalhotkách jako nějaká štětka. Bože, já se tak stydím!“
Vzal jsem ji za ruku a přitáhl ji k sobě.
„Počkej,“ řekl jsem. „Tohle je nejlepší řešení, které mě napadlo.“
Z druhé kapsy svých džínů jsem vytáhl své pomačkané slipy. Pak jsem je složil do malého čtverečku a podal jsem je Lindě.
„Obleč si kalhotky a tohle si zastrč dovnitř,“ řekl jsem. „Uvidíš, že to pomůže.“
Linda se začervenala, ale pak se předklonila a opřela se rukou o moje rameno. Pomalu se nasoukala do svých kalhotek a když je měla na sobě, vložila do nich moje složené slipy.
„Tak už pojď,“ řekla. „Jestli začne svítat a někdo mě takhle uvidí, tak se nejspíš propadnu studem.“
Když jsme došli do našeho penzionu, Klára a Simona už spaly ve svých postelích. Linda tiše zamířila do mého pokoje.
„Zítra v poledne obě odjíždějí,“ zašeptala tiše. „Nejspíš bude lepší, když mě v takovém stavu vůbec nepotkají.“
Shodila ze sebe naškrobené prostěradlo, svlékla šaty i kalhotky a pak si zalezla do mé postele a přetočila se na bok.
„Chtěla sis přeci dát sprchu,“ řekl jsem, ale ona už v té chvíli dávno spala. Pokusil jsem se vytáhnout z pod jejího nahého těla deku, abych ji mohl alespoň přikrýt. To se mi však nepovedlo. Zkusil jsem jí přikrýt alespoň nohy a přitom jsem přejel dlaní po jejím obnaženém stehně. Moje vycvičené prsty tam však narazily na něco podivného. Tiše jsem zatajil dech a pomalu jsem se pokusil rozevřít Lindě nohy. V šeru místnosti nebylo nic vidět, takže jsem se musel spolehnout jen na svůj hmat. Pomalu jsem dlaní přejížděl po Lindině hladkém a oblém stehně. Když jsem znovu narazil na tu podivnou tenkou a hrubou slupku, už jsem to nedokázal vydržet, přehodil jsem přes lampu jedno ze svých tmavých triček a pak jsem lampu rozsvítil a postavil ji hned vedle postele. Po pelesti postele se rozeběhly dlouhé stíny mých šátrajících prstů. Znovu jsem Lindě rozevřel nohy a oběma rukama jsem zajel až nahoru - až tam, kde se vnitřní strana jejích stehen pomalu dotýkala vnějších záhybů její kundy. Nemusel jsem pátrat dlouho - moje prsty na to narazily už v polovině jejích stehen. Byla to skutečně tenká, jakoby mléčně zbarvená vrstvička, místy připomínající drobné šupinky a místy zas tenkou a tvrdou krustu. Pokud jsem se nepletl, přímo před očima jsem měl záplavu zaschlého semene. Zatajil jsem dech a opatrně jsem se té tenké vrstvy dotkl. Pak jsem do ní zabořil nehet a odloupl jsem tenký bílý plátek. Na světle byl bezbarvý, možná jen trochu našedlý, bez vůně a patrně i bez chuti. To jsem ovšem zkoušet nehodlal. Linda spala těžkým a tvrdým opileckým spánkem a já měl proto spoustu času vše pečlivě prozkoumat. Čí to sperma asi bylo? Když jsem si uvědomil, kolik kluků se v průběhu večera na Lindě vystřídalo, bodlo mě z toho u srdce. To semeno mohlo teoreticky patřit i mně - jenomže to se mi nezdálo příliš pravděpodobné. Byl jsem poslední, kdo do Lindy stříkal - a tím pádem bylo moje semeno tím prvním, které z Lindy vyteklo. Zatímco moje sperma z ní vytékalo při každém jejím kroku už po cestě, semeno těch kluků v ní nejspíš zůstávalo hluboko uvnitř a ven se dostávalo jen postupně; potom se jí zřejmě lepilo na vnější stranu kundy a v dlouhých a skoro neznatelných pramíncích vytékalo až na stehna. Anebo to mohlo být také úplně jinak - vždyť mrdka byla ten večer úplně všude a jednu dobu jsem ji měl i na kolenou a na chlupech na břiše.
Nedalo mi to a položil jsem hlavu na Lindino stehno. Jak asi voní zaschlé semeno? napadlo mě. Nehtem jsem opatrně odloupnul další tenký proužek. A pak už mě nic nedokázalo zadržet - jazykem jsem si navlhčoval prsty a těmi jsem pak pomalu a opatrně čistil Lindina stehna.
,Moje holka je pošpiněná a znečištěná!´ říkal jsem si. ,Musím jí očistit a aby mohla být znovu jen moje!´
Vzpomněl jsem si na kluka, který na střední škole chodil do sousední třídy. Ten kluk měl vážný vztah s holkou, která se ale dlouho nemohla rozhodnout, jestli chce chodit s ním nebo s jeho nejlepším kamarádem. Připadalo mi to hloupé a dětinské, ale on o ní tenkrát moc stál a každé zakolísání jí brzy odpustil. Ta holka mezi nimi pár měsíců poletovala, chvíli byla s jedním a hned zase s druhým. Nechápal jsem, proč jí něco takového toleruje, ale on do ní byl zamilovaný a dělalo mu dobře, že s ní může aspoň čas od času píchat. Ptal jsem se ho, jaké to je, když se k němu pokaždé znovu vrátí a řekne mu, že chce chodit jenom s ním. A on se jenom zasmál a tiše řekl: ,Ty vole, to se snad ani nedá popsat. Ona po těch pár týdnech s tím druhým voní najednou úplně jinak - a já mám pocit, že si ji musím nejdřív přeznačkovat. Někdy mám dojem, že mezi námi pendluje hlavně kvůli tomu. Poněvadž ten, ke komu se vrátí, si jí hledí jako královny a píchá ji, jak nejlíp dovede - jenom proto, aby jí dokázal, že je lepší než ten druhý. Kdo něco takového nikdy nepoznal, ten to beztak nejspíš nepochopí.´
A mně to teprve teď začínalo docházet: žádná holka ti nikdy nepatří, vždycky jsi jen jedním z mnoha uchazečů - jen jakousi nepatrnou zastávkou mezi těmi, kdo v ní byli před tebou a těmi, kdo v ní budou po tobě. Když je na tobě řada, můžeš se snažit si ji co nejlépe přeznačkovat; ale stejně po tobě přijde někdo další, kdo si ji přeznačkuje zas podle svého.
V skomírajícím světle lampy jsem si prohlížel její doširoka rozevřené nohy. Z vnitřní strany jejích stehen jsem postupně seškrabal všechny zbytky cizího spermatu. Kdybych měl při ruce mokrý ručník, šlo by mi to jistě snadněji. Já měl ale jen navlhčené prsty a jazyk. Když jsem došel až nahoru ke kundě, musel jsem se zarazit. Co bylo dosud zjevné, to se náhle podivně zamlžilo. Její kunda byla vlhká, ale už se nedalo vytušit, zda je to od spermatu nebo od něčeho jiného. Možná to byl jenom pot anebo třeba vzrušení z nějakého erotického snu, který se jí právě zdál. Opatrně jsem si k té kundě přivoněl a pak jsem ji krátce políbil. A potom znovu a pak ještě jednou. Prohlížel jsem si její zduřelé pysky, jako bych je viděl poprvé. Po té dlouhé noci se její kunda ještě nestačila úplně stáhnout: hleděla na mě jako hladové oko, rozevřené a dočista rudé. Znovu jsem ji políbil a pak jsem po ní pomalu přejel jazykem. Linda mě ve svém spánku nejspíš vůbec nevnímala, já jsem si ale nedokázal pomoci. Lízal jsem ji něžně a opatrně a na jazyku mi přitom ulpívala chuť jejích šťáv a vůně cizí mrdky. Nešlo mi o to ji udělat - a ona by se nejspíš ve spánku stejně neudělala. Na ničem takovém mi v té chvíli nezáleželo. Jediné podstatné na tom všem bylo být ji aspoň trochu nablízku - cítit její vůni, vnímat její dech a možná i její podvědomé vzrušení. Pak jsem si položil hlavu na její stehna a v téhle poloze jsem usnul.

Když jsem se ráno vzbudil, bylo už venku světlo. Podle polohy slunce na obloze mi bylo jasné, že jsme zaspali. Náhle se na nás řítil obrovský průšvih.
Holky nás měly vzbudit, když odjížděly na letiště. Ale kdo ví jestli vůbec věděly o tom, že jsme doma - možná si v noci našeho příchodu ani nevšimly. Skupinu odlétajících rekreantů odvezly na letiště sami - to bylo vlastně naprosto v pořádku, beztak s nimi pak letěly až do Prahy. Ale co bude s těmi, které jsme měli na letišti vyzvednout my?
„Vstávej,“ zatřásl jsem s Lindou. „Zaspali jsem. Už jsme měli být dávno na cestě na letiště.“
Linda otevřela oči a zmateně se rozhlédla okolo sebe.
„Kolik je hodin?“
„Asi deset. Když sebou hodíme, tak to ještě stihneme. Ale musíme si vzít taxíka.“
Linda se posadila na posteli a spustila nohy přes pelest postele.
„Vypadám jako strašidlo,“ řekla. „Potřebovala bych si dát sprchu.“
„Sprchu už nestačíme. Jestli chceš, pojedu na letiště sám. Vyzvednu nováčky a někde mezi nimi bude nejspíš i ta nová delegátka, co má s nimi přijet na poslední měsíc letní sezóny. Po cestě zpátky mi s nimi pomůže. Bude to něco jako křest ohněm.“
„Ne,“ řekla Linda. „Já pojedu s tebou. Jenom si na sebe rychle něco hodím. Ty zatím zkus sehnat taxíka.“
Nepřemlouval jsem ji, protože jsem měl pocit, že nás ten společný průšvih do určité míry spojuje: spolu jsme si to zavařili, společně si to také odpykáme. Kromě stresu a provinilosti jsem najednou začal pociťovat i jakési zvláštní uspokojení: za dva dny začínalo září, poslední den téhle sezóny. Klára a Simona odjely a my tu zůstali s Lindou sami. Tedy, s dnešní várkou turistů přijede samozřejmě ještě jedna delegátka, protože cestovní kancelář si nejspíš myslí, že ve dvou se podobná práce zvládnout nedá. Na tom ale vůbec nezáleží - podstatné je, že tu zůstanu spolu s Lindou a že ta podivná hra na kočku a myš dnes odpoledne skončí. Jen co se vrátíme z letiště, přenesu si svoje věci do obývacího pokoje. V tom zadním kamrlíku ať spí ta holka: bude beztak služebně nejmladší, a my dva s Lindou ode dneška patříme k sobě.
Cestou na letiště se mi Linda zdála být nervóznější než obvykle. Přičítal jsem to ale provinilosti z včerejší noci a stresu z dnešního uspěchaného rána. V taxíku se zdálo, že se odhodlává něco mi říct. Ale dostala se k tomu až těsně před letištěm.
„Nejspíš bych ti měla něco povědět,“ řekla opatrným hlasem, ale to už taxík pomalu zastavoval před letištní budovou.
„Později,“ křiknul jsem dozadu přes rameno a rychle jsem rozrazil dveře auta. „Máme to na chlup. Dej tomu šoférovi nějaké peníze, já zatím doběhnu k odbavovacím přepážkám. Až budeš hotová, přijď tam za mnou.“
Tu malou letištní budovu jsem už znal docela důvěrně. Obratně jsem se vyhnul všem nedbale poskládaným letištním vozíkům a jako jarní povodeň jsem rychle vrazil dovnitř. Na druhé straně místnosti jsem zahlédl skupinku českých turistů: nervózně postávali okolo pojízdného pásu a jako hejno hladových kosů z něj vyzobávali svá zavazadla. Tak to bylo vážně o prsa!
Vždycky jsem si říkal, jak velká je asi šance, že ve skupině nově příchozích uvidím někoho známého. Jedna k deseti tisícům? Z hlediska statistiky nejspíš jen mizivé procento pravděpodobnosti. Zřejmě proto mě tak překvapilo, když jsem ve skupince turistů objevil povědomý obličej. Mohla to být samozřejmě jenom náhoda - na tak velkou vzdálenost vypadají všichni čeští turisté dost podobně. Ale přesto.
Na krku jsem ucítil Lindin horký dech a na zádech zas její chladnou ruku.
„Ty se tomu budeš možná smát,“ řekl jsem, aniž bych se přitom ohlédl. „Ale já mám pocit, jako bych mezi těmi lidmi zahlédl Aleše. Copak je možné, aby jel na dovolenou zrovna sem - a nic nám přitom neřekl?“
„O tom jsem s tebou právě chtěla mluvit,“ řekla Linda tiše. „On totiž nepřijel na žádnou dovolenou. Bude tu s námi celé září - jako třetí delegát.“



Kapitola 51.

Tehdy ve mně poprvé zahlodal intenzivní pocit zrady.
„Jako třetí delegát? Ty o tom víš a já o tom nic nevím? Jak je to vůbec možné?“
Linda se ke mně zezadu přitiskla a její studená dlaň se pomalu zabořila do přední kapsy mých sepraných džín.
„On mi o tom napsal, protože chtěl vědět, co bych na takovou věc říkala. A pak jsme si začali chvíli dopisovat. Neřekla jsem ti o tom, protože to nebylo vůbec důležité. Opravdu to nebylo vůbec důležité,“ dodala a znatelně přitom zdůraznila slovo ,opravdu´. Opravdu? Možná ano, ale jistý jsem si tím nebyl.
„Mně to ale jako důležité připadá,“ řekl jsem tiše. „Proč jsem o tom celou dobu nic nevěděl? Flirtovala jsi s ním? Nebo jsi mu dokonce něco slibovala?“
Její ruka pomalu pohladila vnitřní stranu mého stehna. Takhle, ponořena v mé kapse, nebyla na první pohled vůbec vidět, já jsem ji ale zřetelně vnímal a cítil.
„Tak se na mě nezlob,“ zašeptala Linda tiše. „Přeci se na mě po tom všem nebudeš zlobit kvůli takové hlouposti. On pro mě opravdu nic neznamená.“
„Přijel hlavně kvůli tomu, aby mohl být s tebou,“ řekl jsem a v té chvíli už to nebyla otázka, jen holé konstatování. „A ty jsi ho v tom schválně utvrzovala!“
„Já jsem vážně hrozná potvora,“ zašeptala Linda. „On mi psal, že mě miluje - a mně to v té chvíli dělalo moc dobře. Byl odtud tak strašně daleko a žádné nebezpečí od něj reálně nehrozilo. To není jako flirtovat s klukem v baru a pak se klepat strachy, jestli se ti ho podaří venku setřást, dřív než se ti vloudí do bytu a bude se chtít s tebou vyspat. Tohle bylo naprosto bezpečné, opravdu. Tedy aspoň do chvíle, než se rozhodl za mnou přijet.“
„Ale takhle to přeci nejde dělat! Nemůžeš chodit se mnou i s ním současně. To je ti doufám jasné.“
Její ruka se pomalu dotkla mého penisu.
„Já vím,“ řekla. „Tohle se zkrátka nedělá. Ale jak se z toho teď mám dostat? On je tady a zůstane tu s námi celý poslední měsíc. Když se naštve, udělá nám ze života peklo. To si přeci nikdo z nás nepřeje.“
„Miluješ ho?“
Její chladné a dlouhé prsty pomalu přejely od kořene mého penisu až po špičku žaludu. V té rychlosti jsem si ráno zapomněl vzít slipy a v kalhotách už jsem začínal mít docela slušnou erekci.
„Hlupáčku,“ zašeptala. „Já přeci miluju jenom tebe. Jestli to nevíš, tak jsi pořádný hlupák.“
Věděl jsem to - nebo jsem si to alespoň myslel.
„Bude to jen taková hra,“ řekla tiše. „Nikomu to neublíží a všem se nám to nakonec bude líbit. Uvidíš.“
Ta představa mě začala zvolna vzrušovat.
„A co z toho všeho budu mít já? Vyklidím mu cestu a budu se mezi vámi plácat jako vocas - a to všechno jen tak pro nic a za nic? To přeci nemá žádnou logiku.“
„Splním ti jakékoliv přání. Každý den jedno. Souhlasíš? Když budeme dost opatrní a on nic nepozná, můžeš si přát skoro cokoliv. To je slušná nabídka, nebo snad ne?“
„A ty s ním mezitím budeš chodit i spát? To mi jako solidní nabídka nepřipadá.“
„Já ještě nevím, co s ním budu dělat. Možná nic a možná všechno. Ale slibuju, že tě každý den nějak odškodním. Souhlasíš?“
V dálce za odbavovacími přepážkami jsem viděl Alešovu vysokou a statnou postavu. Když si všimnul mého pohledu, usmál se a zamával nám. Jeho svalnatá paže prolétla vzduchem jako ladný krk bílé labutě. Odhodlání, síla a pohlednost - tři faktory, které ženám dokáží spolehlivě poplést hlavu. Mám proti takovému klukovi vůbec nějakou šanci?
„Souhlasíš?“ zašeptala Linda. „Bude to takové naše malé tajemství. On o nás nic neví a tak by to také mělo zůstat. Slibuješ?“
Jako myška omámená upřeným pohledem kobry jsem mlčky přikývnul.
„Jsi moje zlatíčko,“ zašeptala Linda. „Nejbáječnější kluk, se kterým jsem kdy spala. Opravdu.“
A pak už byl Aleš těsně vedle nás - napřáhl ke mně svoji silnou ruku a Lindu na uvítanou políbil někam k pravému koutku jejích nenamalovaných úst.
„Paráda!l“ řekl hlasitě a přitom mě poplácal po zádech. „Je fakt úžasný, že tady budu zrovna s vámi. Uvidíte, že si to všichni tři báječně užijeme.“

Zpáteční cestu jsem vnímal jako intenzivní a emocemi nabitý film: autobus plný turistů a v něm jsme vepředu seděli my tři - Linda na přídavném sedadle vedle řidiče a my dva s Alešem jen kousek za ní, v první regulérní řadě křesel. A zatímco se Linda věnovala turistům a do mikrofonu jim vyprávěla o všech krásách zdejšího ostrova, které je už za chvíli čekají, my s Alešem jsme měli první příležitost si aspoň trochu promluvit.
„Musí tu být krásně,“ řekl Aleš a ukázal přitom rukou z okna autobusu. „Moře, slunce a všude plno nádherných a nevybouřených kočiček. Tady se musí pařit jedna báseň.“
Vzpomněl jsem si na uplynulou noc a u srdce mě bodl ostrý hrot vzpomínek a žárlivosti.
„Možná si to jenom zbytečně idealizuješ. Moře je stejný jako všude jinde. Slunce pálí jako čert a když si nedáš pozor, skončíš hned první den s červenou a opupínkovanou kůží. A zdejší holky jsou buď místní šlapky anebo dovezený klientky - takže v souvislosti s pařbou se o nich dozvíš jenom ve chvíli, kdy ti v půl pátý ráno zazvoní telefon, ve kterém ti zoufalá a na šrot opilá holka vysvětluje, že potřebuje odvézt urychleně k doktorovi, protože se s někým zapletla na diskotéce a teď by do sebe potřebovala rychle dostat postinor. Ber to spíš jako normální práci - ostatní si užívají, zatímco ty od rána až do noci tvrdě pracuješ.“
„A co Linda? Ta si tady taky s nikým neužívala? Okolo takové holky se musí motat spousta plážových plejbojů.“
Neměl jsem v úmyslu cokoli mu usnadňovat, proto jsem jen pokrčil rameny.
„Tyhle vocasové se tedy motají okolo většiny holek. Na každou volnou holku tu připadá pět až šest nadržených kluků. Takže se rozhodně nedá říct, že by tady bylo nějak zbytečně přebuchtíno. A chytré holky si umějí vybírat.“
Aleš se rozhlédl, aby se ujistil, že ho Linda nemůže slyšet, a pak tiše řekl: „Abys rozuměl, já původně vůbec neměl v úmyslu sem za vámi jezdit. Ale pak mi Linda sama od sebe napsala a nějakou dobu jsme si takhle dopisovali. Nějak to mezi námi zajiskřilo a já měl pocit, že by bylo dobré to podpořit nějakou romantikou. Tak jsem zkusil zajít do cestovky a dozvěděl jsem se, že jim zrovna onemocněla nějaká holčina, která sem za vámi měla na ten poslední měsíc přijet. Nejdřív to vypadalo, že vás tu nechají samotné a už za vámi nikoho posílat nebudou. Ale když jsem jim řekl, že vás dobře znám a že takhle v trojici by to mohlo fungovat mnohem líp, tak mi dali podepsat krátkodobou smlouvu. Nejspíš ale hlavně proto, že se za mě Linda přimluvila.“
„Linda se za tebe přimluvila?“
„Jo. Ona jim myslím dokonce i volala. A tak dlouho se za mě přimlouvala, až ustoupili a dali mi tu smlouvu. Ona je fakt báječná.“
„Jo, to tedy je,“ řekl jsem suše.
„Pícháte spolu?“
Překvapeně jsem vykulil oči. Ten šeptem vyslovený, ale naprosto přímý a jednoznačný dotaz mi v první chvíli vyrazil dech. Po očku jsem se ohlédl po Lindě: copak je možné, aby Alešovu otázku vůbec nezaslechla? Ale ona stále jen půl druhého metru dole pod námi hlasitě cosi rozkládala do mikrofonu o krásách zdejšího ostrova.
„Tak co - pícháte spolu?“ zeptal se Aleš znovu, tentokrát ale o poznání naléhavěji.
„V klidu, já jsem tě slyšel,“ odsekl jsem tiše. „Nemusíš to křičet na celý autobus.“
Pak jsem se zhluboka nadechl.
Teď! říkal jsem si. Právě teď nastala ta chvíle pravdy! Co odpovím, to bude závazné. A co naopak zamlčím, to jakoby se nikdy nestalo.
„Ne,“ řekl jsem tiše. „Nepícháme spolu. A vůbec nevím, proč se na něco takovýho ptáš. To se jako na potkání vyptáváš všech kolemjdoucích, s kým a jak obvykle píchají?“
Aleš se jenom zasmál a v jeho smíchu jsem zachytil zřetelné stopy úlevy.
„Blbečku!“ řekl tiše. „Jasně že se na takové věci obvykle nikoho nevyptávám. Ale ty jsi můj kámoš. A Linda je moc hezká holka. No a já bych rád hned od začátku věděl, na čem s ní vlastně jsem. Rozumíš, co tím myslím.“
Rozuměl jsem mu myslím velmi dobře. Ale pomoci jsem mu nedokázal: vždyť ani já jsem nevěděl, na čem s Lindou vlastně jsem.
„V tomhle ti nejspíš neporadím,“ řekl jsem. „Tuhle hru musí hrát každý kluk jenom sám za sebe.“
„Já od tebe žádnou radu nečekám. Chci si jenom hned od začátku vymezit hranice. Je důležitý vědět, jak si oba stojíme - jestli jsme jenom kamarádi, nebo navíc ještě soupeři. Tomu snad rozumíš, nebo snad ne?“
„Jo, tomu rozumím.“
„Tak fajn. Jsem rád, že mám v téhle věci jasno a že mě nemusí nic svazovat. To je docela úžasný pocit - slunce, moře, a k tomu ještě krásná holka, která se mnou naprosto nepokrytě flirtuje. To je úžasná výchozí pozice!“
Rozvalil se v křesle a mě v té chvíli připomněl spokojeného a nad všechny problémy nadřazeného alfa samce: div že si přitom nenatáhl nohy a nezaložil ruce za hlavou.
„A já tu holku nakonec fiknu,“ řekl tiše a v jeho hlase přitom zazníval skoro až zasněný tón. „Vsaď se o co chceš, že jí do zítřka fiknu. A pak jí budu až do konce našeho pobytu roštovat, jako puberťák hobluje drátěnku ve svý matraci. Nevěříš? Tak se o to se mnou klidně vsaď.“
„No, vždyť já ti to přeci věřím.“
„Kecáš. Určitě ses o ni celej měsíc pokoušel a ona ti ani jednou nedala. A teď nejspíš nechceš věřit tomu, že by u ní mohl mít někdo jiný úspěch. Ale já ho mít budu, to mi věř.“
Znovu jsem si vzpomněl na včerejší noc a při té příležitosti mi blesklo hlavou, jak málo toho Aleš o Lindě vlastně ví. A jak málo toho nejspíš věděl o všech holkách, se kterými kdy spal. Holky jsou jako neprobádaná bažina, ve které se každý kluk dříve nebo později utopí; a čím více touží po tom je poznat a pochopit, tím více se zaplétá do té neproniknutelné a nepochopitelné masy pocitů, dojmů a iracionálních teorií, kterými ho obepínají jako chapadla žahavé medúzy.
„Ale já ti vážně věřím.“
„Nevěříš. Ty prostě nevěříš tomu, že ji budu ještě dnes v noci hoblovat!“
„Věřím. Ale opravdu to nemusíš rozhlašovat po celém autobuse. Když tě Linda uslyší, už nikdy u ní nebudeš mít šanci. Tohle ti ještě nedošlo?“
Aleš ztišil hlas a polekaně se ohlédl po Lindě. Ale ta nás neposlouchala a klidně si dál vyprávěla o krásách zdejšího ostrova. Copak je vážně možné, aby nás neslyšela? Nebo jí na našich řečech vůbec nezáleželo? Anebo nás naopak slyšela a upřímně se přitom bavila Alešovým siláctvím a mojí naivitou.
„Já se s tebou klidně vsadím,“ řekl jsem. „Ale snaž se držet jazyk za zuby, protože jinak si z nás budou všichni klienti dělat legraci. A Linda se nafoukne a udělá nám ze života peklo. Je ti to jasný?“

Když jsme dorazili na místo a postupně ubytovali všechny klienty, bylo už pozdní odpoledne. Pomalu jsme se prošli po pláži, Aleš měl ze všeho oči navrch hlavy a na všechno odpovídal jen slovem „paráda!“. Když jsme se asi po hodině vrátili k našemu penzionu, Aleš si stoupl doprostřed schodů a řekl: „Tak a teď nás čeká pořádná kalba. Chlastačka na oslavu mého příjezdu.“
Linda se pokusila zaprotestovat.
„Já jsem ale strašně unavená. Minulá noc byla dost náročná. Ráno před odjezdem jsme vyzvedávali čtyři holky na policejní stanici, kam se dostaly za porušování nočního klidu pod vlivem alkoholu a drog. Nic, na co by člověk rád vzpomínal.“
Musel jsem se usmát nad její bezbřehou obrazotvorností: ta holka se zřejmě dokáže vylhat úplně ze všeho.
„Ne!“ zavelel Aleš. „Teď bude kalba na oslavu mého příjezdu. Už jsem to řekl, a tak to taky bude.“
Linda jen tiše protočila oči v sloup.
Když jsme vešli do našeho apartmánu, rozhlédl se Aleš okolo sebe.
„A tady teď budeme bydlet? A to jako takhle všichni společně?“
„Když tady s námi byly holky, spal Marek v tom malém zadním pokoji. A teď bych si tam asi měla přenést svoje věci já. Poněvadž vy jste dva a já jsem sama.“
Překvapeně jsem se na Lindu zadíval. S tím jsem ovšem dopředu nepočítal. Byl jsem přesvědčený o tom, že v zadním pokoji bude spát Aleš - už jenom proto, že přijel až jako poslední. Ale ani on s něčím takovým očividně nepočítal. Když si Linda přenášela své věci, opatrně se ke mně přitočil a tiše řekl: „Už vím, o co se vsadíme. Bude to o tenhle pokoj - kdo prohraje, ten půjde bydlet vedle. A kdo vyhraje, ten bude spát tady vepředu s Lindou. Souhlasíš?“
Taková sázka se mi ovšem vůbec nelíbila. Ale co jsem měl dělat, když jsem před Alešem nechtěl přiznat svoji slabost? Na znamení souhlasu jsem mu podal ruku a on přitom odněkud vytáhl láhev slivovice.
„Pozdrav od tetičky z Moravy,“ řekl vítězoslavně. „Něco takového jste tady určitě ještě nepili.“

Hodinu poté už jsme byli všichni tři opilí. Zpočátku jen decentně, ale alkohol nám pomalu stoupal do hlavy a zábrany z nás postupně opadávaly.
„Zahrajeme si flašku,“ navrhnul Aleš a mně se z té jeho naivity protočily panenky. Ten kluk je vážně ještě puberťák.
„Tak na to zapomeňte,“ odsekla Linda. „To si jako myslíš, že se tady před vámi budu svlíkat? A co bych z toho jako měla? Myslíš si, že toužím po tom vidět vás dva bez šatů?“
„Já se za svoje tělo stydět nemusím,“ řekl Aleš a jedním rychlým pohybem ze sebe svlékl triko. Trup měl ještě bílý a neopálený, ale zato svalnatý, s několika pružnými bochánky na břiše a s pažemi dlouhými a silnými jako dvě pevné lijány.
Při pohledu na takové tělo musejí holkám vlhnout kalhotky, napadlo mě.
Lindu jeho tělo zjevně zaujalo. „To není špatný,“ řekla. Pak se obrátila na mne. „A co ty? Ty se k němu nepřidáš?“
Bylo mi to trapné, ale nejspíš jsem před sebou neměl žádnou možnost úniku. Pomalu jsem si svlékl tričko. V porovnání s Alešem bylo mé tělo sice opálené, ale zato mnohem méně svalnaté a skoro až vyhublé. Připadal jsem si nedostatečný a z téhle situace jsem nepociťoval ani radost, ani vzrušení.
„Sedněte si blíž k sobě, ať vás můžu porovnat,“ řekla Linda.
Alešovi nedělala podobná představa žádný problém: byl si vědom své převahy a proto chtěl být porovnáván a zkoumán. Zato já bych se srovnání s ním rád vyhnul. Už však nebyla žádná cesta zpět.
Posadili jsme se s Alešem bok po boku a Linda se posadila obkročmo na naše nohy - konkrétně na moji pravou a Alešovu levou. Seděli jsme vedle sebe jako jednovaječná dvojčata - jenom s tím rozdílem, že jeden z nás byl svalovec a ten druhý zas hubeňour. A pak se nás Linda začala pomlau dotýkat: opatrnými doteky zkoumala každou část našeho těla - nejprve krk a ramena, potom paže a na závěr i naše břicha. Nedokázal jsem rozeznat, zda je opilá nebo nadržená - anebo jestli si z nás prostě jenom dělá legraci. Vypadalo to, jako když se nezkušená dívka poprvé seznamuje s tvarem a funkcemi mužského těla - zkoumá je a obdivuje a nemůže se přitom toho nečekaného a vzrušujícího pohledu nabažit.
„Hezký,“ zašeptala tiše. „Fakt hezký.“
„Snad ti z toho nezvlhly kalhotky,“ zasmál se Aleš. „To by tedy byla bomba.“
„Blbečku! Radši si dej pozor, aby ti neuletěl knoflík na poklopci. Zdá se, že tam máš nějak těsno.“
„Tak se o mě tak neotírej. Můžeš si za to sama.“
„Chtěla bych vám dát pusu,“ řekla Linda tiše. „Oběma.“
A pak jsem sledoval, jak se její ústa tvrdě přilepila k Alešovým rtům. Nakonec z toho byl pořádný francouzák - dlouhý a možná dokonce vášnivý.
„Dost!“ řekla Linda po chvíli. „A teď ještě Markovi.“
Její pusa se přilepila k té mojí a já kromě jejího jazyku ucítil v ústech i stopy slané chutě, kterou ke mně přenesla z Alešových rtů a jazyka. Znovu se mi vybavil průběh celé včerejší noci. Ta holka je opravdový ďábel!
„A to už stačilo,“ řekla jen pár sekund poté, co ode mne odlepila svůj jazyk. A teď půjdeme spát - a pěkně každý do své vlastní postele.

Nakonec jsme usnuli na společném letišti, i když mezi námi ten večer k ničemu nedošlo. Byli jsme nejspíš příliš opilí na to, abychom na Lindu něco zkusili - a ona zas byla příliš opilá a unavená na to, aby nám něco dovolila.
Teprve k ránu mě probudil podivný šramot. Ti dva už nejspíš museli být vzhůru, leželi vedle sebe a povídali si. A mně náhle došlo, že jsem se vzbudil přímo doprostřed jejich hovoru a že se nejspíš jedná o rozhovor dost intimní. Venku byla dosud tma a já tak mohl slyšet pouze jejich slova.
„Ale mně bavilo tě jen tak provokovat,“ říkala právě Linda. „Mailem, po skypu i včera v reálu. Na malé porci nevinného flirtu není určitě nic závadného.“
„Tebe to naše flirtování vzrušovalo?“
„Trochu,“ připustila Linda. „Ale na tom není nic špatnýho. Každou holku baví, když může s klukem flirtovat. Kluky zas baví docela jiný věci.“
„Jo,“ zasmál se Aleš. „Kluky baví něco docela jinačího.“
„Ty čuně,“ zasmála se Linda a mě se zdálo, že přitom Aleše klepla špičkou prstů přes pusu.
„Nemám snad pravdu? Ale holky to baví taky. Aspoň většinu z nich. Souhlasíš?“
„No jo. Tohle nejspíš baví úplně každýho.“
„Tak vidíš.“
Potom se Aleš na chvilku odmlčel. Jeho další slova mi vyrazila dech. Pronesl je tiše, ale zato důrazně a naprosto zřetelně.
„Pojď si zašukat,“ zašeptal.
Čekal jsem, že se Linda naštve a vyhodí ho z postele. Ona však na to nic neřekla a přímé odpovědi se vyhnula.
„Marek spí jako dřevo,“ řekl Aleš tiše. „Nic se neuslyší a ráno na nás nic nepozná. Tak se nenech takhle hloupě přemlouvat a pojď si radši zašukat.“
„Dej mi pusu,“ řekla Linda. „Jenom pusu a nic víc.“
Zřetelně jsem slyšel, jak se spolu líbají.
„Tak aspoň kozy,“ prosil Aleš. „Nech mě na ně aspoň sáhnout. To ti přeci nic neudělá.“
Linda se tomu jen tiše zasmála.
„Ty jsi vážně jak malý dítě! Vždyť už máš stejně obě ruce pod mým nátělníkem. A ne že mi ho nakonec roztrhneš!“
„Copak tebe to nevzrušuje?“
„Ale vzrušuje. Jenomže tohle teď spolu dělat nesmíme.“
„Kvůli Markovi? Stydíš se, že leží tady vedle nás? Tak půjdeme třeba na balkón.“
„Ne, kvůli Markovi ne.“
„Tak kvůli nějakýmu jinýmu klukovi?“
„Ne, ani kvůli žádnýmu jinýmu klukovi.“
„Tak proč tedy? Proč si nechceš se mnou zašukat, když sama říkáš, že na to máš chuť?“
„To je jednoduchý. Já teď s nikým píchat nemůžu. Mám totiž krámy.“
To byl od Lindy docela lstivý úskok: dobře jsem totiž věděl, že ve skutečnosti žádné krámy nemá.
„Ty vole, to je pech!“ zavyl Aleš žalostivým hlasem. „A já bych mrdal, až bych z toho brečel!“
Teprve v téhle chvíli se Linda naštvala.
„To nejsi schopen to vydržet ani jeden týden?“ řekla uraženým hlasem.
Aleš okamžitě poznal, že přestřelil, a že bude nutné Lindu malinko uklidnit.
„Ale jasně že jsem. To já jen že jsem z toho všeho tak šíleně vzrušenej. To je přeci normální - nebo snad ne?“
„Šukat sice nemůžeme, ale to neznamená, že se spolu nemůžeme aspoň trochu mazlit. Ale jen potichu a pod peřinou. Souhlasíš?“
„Jinou možnost beztak nejspíš nemáme,“ řekl Aleš rezignovaně.
A pak jsem slyšel, jak se spolu líbají a nejspíš i pomalu mazlí. Ona ho zřejmě hladila po stehnech a on jí nejspíš opatrně líbal bradavky.
„Ale tam dolů mi nesahej!“ varovala ho Linda. „Dneska ještě ne.“
„Tak mi ho vezmi do pusy,“ zaprosil Aleš. „Nebo mi ho aspoň vyhoň. Prosím.“
A Linda poslechla a nejspíš mu ho opravdu vzala do pusy. Na těsném letišti leželi hned vedle mě a já mohl tím pádem vnímat každý jejich pohyb.
„Ale do pusy mi to nestříkej,“ zašeptala Linda. „Až to na tebe půjde, tak to pustíme do kapesníku.“
Za dvě minuty bylo po všem. Aleš několikrát zavzdychal, tělo se mu napnulo jako luk a pak se zas prudce stáhlo zády zpátky k pelesti.
„Paráda!“ vydechl podobně jako ten den už asi po dvacáté, tentokrát ale ještě o něco spokojeněji.
„A teď už spi,“ řekla Linda. „A Markovi o tom ráno nic neříkej. Slibuješ?“
„Jasně. Copak jsem snad nějakej hlupák?“

Jenomže ráno svůj slib samozřejmě nedodržel a ještě dřív, než jsem se ho na to stačil zeptat, s tím přišel sám od sebe.
„Tak jsem vyhrál,“ řekl, když byla Linda ještě v koupelně. „Vsadili jsme se, že jí v noci fiknu - a taky že jsem jí fiknul!“
„Vy jste spolu spali?“
„No jasně. Ale když se jí na to zeptáš, tak to nejspíš popře. Takže mi musíš věřit, že to tak opravdu bylo.“
Zajímalo mě, jestli se chce jenom vychloubat nebo zda je ochoten přiznat přede mnou celou pravdu.
„Takže ty ses dostal až dovnitř? Tvrdě na dělohu?“
„No,“ začal se ošívat. „Vlastně ne tak docela. Kdyby to šlo, tak by mi určitě nakonec dala. Ale ona má teď zrovna krámy. Pochop, že něco takovýho jsem nemohl dopředu vědět.“ Pak se ale malinko zarazil.
„Nebo snad myslíš, že mi kecala? To bych do ní ale neřekl.“
„Nekecala. Podle toho, co říkala předevčírem holkám, je opravdu má. A podle toho, jak je v posledních dnech protivná, je nejspíš budeme mít ještě pořádně dlouho.“
„Tak vidíš!“ řekl Aleš vítězoslavně. „Tím pádem jsem vyhrál a ty se stěhuješ zpátky do zadního pokoje. Sázka je sázka, to je marná věc. Třeba si to tam nakonec užiješ stejně dobře jako já tady vepředu s Lindou.“
Věděl jsem, že není v mých silách cokoliv proti tomu namítat. Ale když jsem se nad jeho slovy pořádně zamyslel, došlo mi, že má nejspíš svým způsobem pravdu. Možná si to tam vzadu užiju stejně dobře jako on tady vepředu s Lindou.

Kapitola 52.

Čekal jsem, že mi to Linda bude vymlouvat, ale ona se na mě jen překvapeně zadívala.
„Když myslíš, že to tak bude lepší, tak to tak klidně udělej,“ řekla tiše.
Bylo mi hloupé vykládat jí o tom, že jsem prohrál sázku, a tak jsem jenom řekl: „Jsem už na ten pokoj zvyklej a ty by sis tam nejspíš připadala odstrčená. Taková komůrka, to není pokoj pro holku.“
„Já tomu stejně nerozumím. Nejdřív toužíš po tom být co nejvíc se mnou a pak se ode mě odstěhuješ. A navíc mě dobrovolně přenecháš někomu jinému!“
„Ale já tě přeci nikomu nenechávám. Vždyť jsi to přeci byla ty, kdo chtěl hrát s Alešem tuhle podivnou hru. A s jejími pravidly se to nijak nevylučuje - spíš právě naopak.“
„Ano,“ řekla tiše. „A v tom je právě ten háček. Spíš právě naopak - to je, oč tu běží.“
„Já ti vážně nerozumím. Nejdřív něco chceš a když ti v té věci vyjdu vstříc, tak se tváříš, jako kdybych dělal kdovíjakou chybu.“
Ale ona jenom pokrčila rameny.
„Asi to tak bude opravdu lepší. Nejspíš bych tě o to časem beztak požádala - a takhle se všechny karty aspoň včas vyloží na stůl.“
Jenomže to se zase nelíbilo mně.
„To ale neznamená, že si snad přeju, abyste spolu něco měli. Právě naopak.“
„Ano,“ zopakovala tiše. „Všechno, na co mi dva sáhneme, dopadne nakonec právě naopak.“
„Tak jsem to ale nemyslel!“
„Já vím. Ale na tom teď nezáleží. Ty budeš spát vzadu a já zůstanu tady vepředu s Alešem. Ten kluk má větší kliku, než jakou si vůbec zaslouží.“
Na to už jsem nedokázal nic odpovědět. Vzal jsem si peřinu a přenesl jsem si ji dozadu. Pak jsem se vrátil a ještě jednou jsem se posadil naproti Lindě. V pokoji se nacházely dvě postele - velké letiště uprostřed a malá válenda v rohu místnosti.
„Na které posteli bude spát on?“ zeptal jsem se. „Předpokládám, že na té válendě.“
Linda se na mě jenom posměšně zadívala. „Jasně že bude spát na té válendě,“ řekla s malou stopou jízlivosti v hlase. „Večer ho tam uložím a ráno ho tam najdu spořádaně ležet, s rukama hezky složenýma na peřině. Nedělej ze sebe hlupáka. Vždyť přeci moc dobře víš, že i kdybych ho opravdu večer na tu válendu tam v rohu pokoje uložila, ráno ho beztak najdu ležet někde vedle sebe. A když ne hned, tak za pár dní určitě.“
Pak se jenom tiše zasmála.
„Marečku, nebuď naivní,“ řekla smutně. „Jak myslíš, že taková věc může dopadnout? Když zavřeš kluka a holku do jednoho společného pokoje a doprostřed jim rozložíš velké a pohodlné letiště - jak dlouho si myslíš, že bude trvat, než se ti dva spolu na tom letišti vyspí?“
„Ale já nechci, aby ses s ním vyspala!“
„Tím si nejsem vůbec jistá,“ řekla tiše. „Spíš si myslím, že sám nevíš, co vlastně chceš.“
„Tak nech otevřené dveře, ať je tam vedle všechno slyšet. On o tom bude vědět a nic si na tebe nedovolí.“
„Otevřené dveře, to bude nejspíš to první, s čím si rychle poradí, A pak už ho nejspíš nic nezastaví.“
„A ty se s ním chceš opravdu vyspat?“
„Ne. A i kdybych chtěla, tak stejně nemůžu. A ty to moc dobře víš.“
„Kvůli krámům? Ale vždyť přeci v tomhle týdnu žádný nemáš!“
„To opravdu nemám. Ale spát s ním přesto nemůžu, ani kdybych chtěla. Víš jak vypadám po té předvčerejší noci? Kdybych se mu ukázala na světle, tak by hned všechno poznal. To akorát vy kluci si myslíte, že na holce nemůže být nic poznat. Ale já jí mám vytahanou jak ohrnutou gumovku, na břiše mám dva cucfleky, na zádech škrábance a na stehnech modřinu velkou jako jelito. Kdyby mě takhle uviděl nahou, musel by si myslet, že jsem nějaká děvka, co tady osouložila polovinu rekreantů. A tohle já rozhodně nechci.“
„A proto s ním nechceš spát?“
„Ne. Proto s ním spát nemůžu. Proč s ním spát nechci, to je zase úplně jiná písnička.“
Pak se na mě dlouze zadívala a tiše řekla: „Pojď ke mně a dej mi pusu.“
Políbil jsem ji a v ústech jsem ucítil její horký jazyk. Její dech byl vlahý a voněl létem, mořem a slanými mandlemi, které ještě před chvílí během našeho rozhovoru nervózně pojídala.
„On bude pryč ještě nejmíň půl hodiny,“ řekla tiše. „Jestli chceš, tak já ti ho zatím vykouřím. Slíbila jsem ti přeci, že na tebe budu každý den aspoň jednou hodná. A za dnešek si určitě zasloužíš aspoň malou odměnu.“
Opatrně jsem se od ní odtáhl.
„Ne,“ řekl jsem. „Teď ještě ne. Možná večer, ale teď ne.“
„Jak chceš. Ale večer už možná bude pozdě. Teď je k tomu výborná příležitost.“
Bylo mi jasné, že má pravdu. Ale nejspíš jsem si chtěl uchovat na večer chladnou hlavu a vzrušené tělo: ať už se v noci stane cokoliv, rozhodně jsem neměl v úmyslu přistupovat k tomu vycukaný a dočista vyšťavený.
„Ne, teď ne. Ale díky za nabídku.“
Linda se jen zasmála.
„Pro tebe všechno, miláčku.“
Pak mě klepla prstem přes nos a vstala z postele.
„Půjdu se podívat, kam vlastně zmizel. Na krátký pohovor s majitelkou penzionu to trvá nějak zbytečně dlouho. Možná si ho teď budu muset začít hlídat, když spolu budeme bydlet v jednom pokoji.“
Jakmile odešla, ihned jsem se vrhnul ke dveřím. Spojovací dveře mezi oběma pokoji byly z tenké dřevotřísky a jak už jsem z minulosti věděl, bylo skrz ně slyšet každé hlasitější slovo. Ani jejich zámek nebyl z nejpevnějších. V bedně s nářadím jsem našel šroubovák a rychle jsem ho zabodnul pod zrezivělé kování. Jazýček západky se vychýlil a zůstal trčet z poloviny vysunutý. Při dalším zabodnutí se ulomil a s tichým cinknutím dopadl na zem. Tak to bychom měli! Tyhle dveře už nejspíš nikdy nikdo nezamkne ani nezavře. A ať už se za těmi dveřmi bude po nocích odehrávat cokoliv, ti dva budou muset mít vždycky na paměti, že ležím jen pár kroků od nich a můžu slyšet každé jejich slovo. Taková věc by je snad mohla odradit. S uspokojením jsem se zasmál a pak jsem se svalil na Lindinu čistě povlečenou postel.

Když se večer Aleš pokoušel zavřít dveře mezi našimi dvěma pokoji, málem jsem nedokázal zakrýt radost a vzrušení.
„Ty zatracený dveře jsou nejspíš nějaký rozbitý!“ nadával hlasitě.
Linda se na mě překvapeně zadívala.
„Vsadila bych sem, že ráno musely být ještě v pořádku,“ řekla tiše. Pak si ale všimla Alešova udiveného pohledu a rychle dodala: „Vlastně ne. Tyhle dveře zlobí už nejméně týden. Už se tady na ně byl i někdo podívat, ale místo aby je spravil, tak to celé ještě dorazil.“
„Tyhle dveře už asi nikdo neopraví,“ řekl jsem „Nejspíš se s tím budeme muset smířit. Ale vám dvěma to snad vadit nebude. Slibuju, že budu potichu jako myška.“
Aleš se na mě vztekle zadíval a mně se v první chvíli zdálo, že buď do těch nedovřených dveří praští, nebo možná uhodí přímo do mne. Pak se ještě jednou pokusil je pořádně zavřít, ale ony stejně nedoléhaly a mezi jejich křídlem a veřejemi neustále trčela nepatrná škvíra. Spíš než skutečnou překážku představovaly jenom psychickou bariéru - tenkou a propustnou, ale možná i tak docela patrnou. Bylo však přes ně slyšet každé slovo - to hlasité zřetelně a to tiché aspoň tehdy, když se člověk pořádně soustředil.
Připadal jsem si jako šmírák, kterého někdo ve spánku nečekaně oslepil.Ti dva tam vedle ještě pár minut šramotili a já mezitím zalezl do postele a peřinu jsem si přetáhl přes uši. Pak mi to ale nedalo, vystrčil jsem hlavu a zaposlouchal se do toho, co se odehrávalo tam vedle.
„A kde budu spát,“ zeptal se Aleš. „Vpravo nebo vlevo?“
„Co myslíš? Já tipuju, že nejspíš na té válendě.“
„Ale proč? Copak se na tu postel nevejdeme oba? Vždyť to letiště je široké jako kráva.“
„Ty víš dobře proč. Potřebuju se pořádně vyspat a s tvým funěním na krk a věčným obtěžováním bych nejspíš pořádně nezamhouřila oko.“
„Ale já určitě funět nebudu. A nebudu tě ani obtěžovat.“
„Lehni si a spi. Nebo vzbudíme Marka.“
Podle všeho museli zalézt každý do své postele - Linda na letiště a Aleš na válendu. Chvíli bylo ticho a pak se znovu ozval Aleš.
„Spíš?“ zašeptal tiše.
„Teď už ne. Jsi otravnější než rozmazlenej fakan. Co ode mě vlastně vůbec čekáš?“
Linda už byla maličko nazlobená a v hlase jí probleskovalo docela silné naštvání.
„Pojď si aspoň chvíli povídat,“ řekl Aleš smířlivě. „Slibuju, že budu hodný a o nic se nepokusím.“
„Já ti to beztak nevěřím.“
„Můžu na chvíli k tobě? Aspoň na chvilku.“
Linda si povzdychla a pak rezignovala.
„Tak pojď. Ale jenom v trenýrkách a tričku! Jestli si něco z toho svlíkneš, tak tě bez milosti vykopnu ven. Rozumíš?“
„Jasně. Já jsem totiž děsně poslušnej a hodnej kluk.“
Pak jsem uslyšel tiché pleskání bosých chodidel o studené lino.
„Posuň se trochu ke kraji,“ zašeptal Aleš. „Nebo se na tebe budu mačkat a ty mě z té postele nakonec opravdu vykopneš.“
„Komediante! Beztak ti jde jen o to jedno.“
Aleš se zasmál.
„To přeci každýmu chlapovi. To už bys ve svém věku snad mohla vědět.“
„Právě že to vím. Ale chtěl sis povídat, tak povídej.“
„Když já bych ti to radši pošeptal.“
Znovu jsem uslyšel šustění peřiny a pak tiché, nesrozumitelné šeptání. Když šepot utichl, Linda se zasmála a pak tiše řekla: „Čuně! Tohle bys žádné holce nejspíš nikdy nahlas neřekl.“
„Já vím. Proto jsem ti to musel pošeptat. Ale jsou vážně nádherný. Když jsem byl ještě doma v Čechách, tak jsem si je musel každý večer představovat. A když jsi mi pak poslala tu fotku, tak jsem to nevydržel a díval jsem se na ni skoro každý večer.“
Takže ona mu Linda dokonce poslala i nějakou fotku! Co to má, ksakru, vlastně znamenat?
„Ale já na té fotce byla v plavkách!“ řekla Linda.¨
„No jasně. Ale stejně jsem si je musel každý večer představovat. Bradavky, dvorce, prostě celé tvoje cecíky.“
„Čuně!“
„Já myslím, že ti to dělá dobře. Dělá ti dobře, když o nich takhle mluvím. Nebo se snad pletu?“
„Tak už o nich radši nemluv. Stydím se.“
„Tak mi je ukaž,“ řekl Aleš. „Aspoň na chvilku. Prosím!“
„Ne!“ řekla Linda. „Žádný očumování prsou se konat nebude. Na to chlapečku rychle zapomeň.“
„A jak bych ti je mohl očumovat, když je tady taková tma? Stydíš se úplně zbytečně.“
„No právě. Nejdřív je budeš chtít jenom ukázat. A když to udělám, tak mi řekneš, že na ně v té tmě nevidíš a že si na ně potřebuješ sáhnout. Jsi průhlednější než papír a já ti vidím až do žaludku.“
„Tak na chvilku rozsviť! Aspoň tu malou lampičku.“
„Zapomeň! Žádné rozsvěcování nebude! Chtěl sis povídat, tak povídej.“
„Tak pojď ke mně ještě trochu blíž. Ať na tebe nemusím tolik křičet.“
„Šašku! Jako kdybys takhle musel nějak zvlášť křičet. Já se klidně posunu, ale ty si nejdřív polož ruce na peřinu a hlavně žádný osahávání! Budeš jako chlapeček, kterému rodiče zakázali masturbovat. Ruce na peřinu a nikde žádné neslušné doteky!“
Znovu jsem uslyšel šustění a šeptání. Pak se opět ozvala Linda.
„Ruce!“ řekla hlasitě. „Řekla jsem ruce! Na peřinu!“
Aleš se zasmál a pak zřejmě něco zašeptal Lindě přímo do ucha.
„Čuně!“ zahihňala se Linda. „Ty jsi neuvěřitelný čuně - dokonce i na kluka. A dej už pokoj s těma rukama! Já to myslím vážně!“
Pak se chvíli ozýval podivný zvuk, jakoby spolu ti dva krátce zápasili.
„Když se neumíš chovat, tak já ti ty ruce budu držet,“ šeptala Linda udýchaným hlasem. „Chytnu je takhle do dlaní a nepustím je, dokud se nezklidníš.“
Aleš se znovu krátce zasmál.
„Když budu chtít, vždycky tě nakonec přeperu.“
„To asi ano. Ale stejně ti to nebude nic platný. Když nebudu sama chtít, beztak se tam dovnitř nikdy nedostaneš.“
Potom bylo chvíli ticho a za okamžik se Linda ozvala znovu.
„Víš že máš strašně velký ruce?“ řekla tiše.
„Velký ruce?“
„No dlaně a tak. Skoro jako dvě lopaty.“
„A to je špatně?“
„Ne. Spíš naopak. Je to docela hezký. Takový mužný. To se holkám většinou na chlapech dost líbí.“
„A co tobě? Tobě se to na chlapech taky líbí?“
„Jo,“ odsekla Linda. „Abys věděl, tak mně se to na chlapech taky líbí. Jsi spokojený?“
„No, docela jo. Je hezký vědět, že se ti na mně něco líbí.“
Linda chvíli mlčela a pak řekla: „Kdybych si mohla být jistá tím, že si to nebudeš nějak špatně vykládat, tak bych ti možná řekla, že ty velký ruce asi nebudou jediná věc, která se mi na tobě líbí.“
Aleš se zasmál.
„Ano? A co ještě? Velký péro?“
V té chvíli se od něj Linda nejspíš odtáhla.
„Tak vidíš,“ řekla. „Já jsem věděla, že si to nakonec začneš vykládat nějak po svém. Abys věděl, tak kluky, co nezřízeně obdivují vlastní péro, jsem měla vždycky za naprosté blbečky. Tak se mezi ně klidně zařaď, pokud máš tu potřebu. A navíc - ty beztak žádné velké péro nemáš. Můžu říct, že jsem viděla i větší.“
„Opravdu? Takže já mám vlastně jenom takové miniaturní šidítko?“
„To jsem neřekla. Ale viděla jsem i větší, to mi věř.“
Pak bylo opět chvíli ticho. A když skončilo, znovu se jako první ozvala Linda.
„Zlobíš se?“ řekla tiše. „Myslím kvůli tomu, co jsem ti řekla. On ten tvůj macek ve skutečnosti zase až tak malej není. Spíš bych řekla, že je ho docela pěknej kus. Já jenom nemám ráda, když se kluk sám opájí velikostí svého ptáka. To bych od něho pokaždý nejradši utekla. Tak už o něm radši nemluv, ať odtud nemusím nikam utíkat. Souhlasíš?“
„Jo.“
Pak bylo zas chvíli ticho a poté se ozval Aleš.
„Opravdu se ti líbí?“ zeptal se.
„Řekla jsem ticho! Jestli o něm ještě jednou cekneš, tak tě opravdu z téhle postele bez milosti vykopnu!“
„Já myslím ty ruce,“ chechtal se Aleš. „Ty ruce, jestli se ti líbí.“
„Jsi fakt děsnej,“ vzdychla Linda. „A občas se chováš, jakoby ti bylo sotva patnáct.“
„Tak ukážeš mi je?“ zaškemral Aleš. „Prosím...“
„A k čemu ti to bude? Vždyť přeci víš, že s tebou spát nemůžu. Tak o co se tady vlastně snažíš?“
„Aspoň jedno. A já už pak budu hodný - slibuju.“
Znovu jsem uslyšel šustění peřiny.
„Tak mi podej jednu ruku,“ zašeptala Linda. „Ale nech přitom zhasnuto! Jestli rozsvítíš, tak odtud poletíš jako namydlenej blesk!“
To napětí už se nedalo vydržet. Ležel jsem v posteli a slipy už jsem měl dávno stažené až ke kolenům. Celé mi to připomínalo okamžik, kdy jsem ve čtrnácti letech slyšel v sousedním pokoji svoji starší sestru, jak se tam tajně muchluje se svým tehdejším klukem: byla to moje ségra a já ji neměl co šmírovat; a rozhodně jsem neměl důvod být u toho svého kradmého sourozeneckého slídění vzrušený. Jenomže jsem byl. Bylo mi sotva patnáct a tomu vražednému koktejlu hormonů, který mi v té době vybuchoval v těle, jsem se nedokázal ubránit. Slyšel jsem ji povzdychávat a v té chvíli to nebyla moje ségra, ale prostě jenom jakákoli vzrušená holka, jejíž tělo jsem si mohl představovat i v těch nejintimnějších chvílích. Který kluk něco podobného v patnácti letech nezažil? A který by něčemu takovému dokázal v tomhle věku odolat? Když jsem se u toho jejího potlačeného povzdychávání udělal, cítil jsem se provinile a trapně - podobně, jako se budu cítit zítra, až si zpětně vybavím své noční šmírování Lindy a Aleše. Jenomže zítra bude až zítra a dnes je dnes.
„Opatrně,“ zašeptala Linda. „Nejdřív jenom jedno. Můžeš mi ho hladit, ale nesmíš ho moc mačkat. A dávej pozor na bradavku - je dost citlivá. A hlavně nerozsvěcuj - to myslím vážně!“
„Ty vole, to prso je naprosto luxusní! Já si u toho snad stříknu do kalhot!“
„Prso!“ zahihňala se Linda. „To je skoro jako u gynekologa. Nejdřív se chováš jako kapitální čuně a pak se naopak opájíš vybranou krasomluvou! To jsem ještě nikdy neslyšela, aby nějakej kluk řekl sám od sebe větu - to prso je naprosto luxusní.“
„Tak co chceš slyšet? Mám říkat koza? Tak dobře - ta tvoje koza je naprosto luxusní! Miluju ty tvoje pevný a tvrdý cecky. Kdybych mohl, hned bych se k nim přisál jako mimino!“
„No jo,“ zasmála se Linda. „Jenomže to ty právě nemůžeš.“ Pak na chvilku ztichla a když se po chvíli znovu ozvala, její hlas byl zastřený a podivně vláčný.
„Dej mi pusu a pak si svlíkni to triko,“ řekla tiše.
„Cože?“
„Prostě si ho rychle svlíkni. Ale jenom to triko - nic víc.“
Slyšel jsem, jak se spolu dlouze líbají.
„Od pasu nahoru smíš všechno,“ zašeptala Linda. „Ale jen od pasu nahoru. Co je pod kalhotkama, to je pro tebe tabu. Slibuješ?“
„Bože, ty mě trápíš!“
„Tak slibuješ?“
„No jo, jasně že slibuju. Co je pod kalhotkama, to je pro mě tabu. Tomu se snad nedá rozumět jinak, než tak jak to říkáš.“
„Ještě pusu!“ zašeptala Linda a její hlas zněl naléhavě a skoro až žalostně. Pak se znovu několik dlouhých minut jen líbali. Šustění, které se ze sousedního pokoje ozývalo, mohlo znamenat skoro cokoliv - mohla to být jenom peřina, ale spíše to byly ruce klouzající po horkých a zpocených tělech.
„Ty vole,“ šeptal Aleš. „To je zločin proti lidskosti, takhle brutálně mě rozdělat! Za to by tě měli zavřít do cely plný nadržených lesbiček. Anebo posadit nahatou Boženou přímo doprostřed mraveniště - to abys věděla, jaký to je, když už to člověk nemůže samou touhou vydržet!“
„Blbečku! Copak to necítíš? Copak necítíš, jak zoufale jsem z toho všeho nadrbaná? Kdybych mohla, tak z tebe ty trenky stáhnu a na místě tě vojedu. Jenomže já zkrátka nemůžu!“
„Tak se na to vyser. Vykašli se na to a pojď si střihnout aspoň jedno krátký číslo. To bude v pohodě, uvidíš.“
„Ne, to vážně nejde. Dneska ještě ne. Možná zítra nebo pozítří, ale dnes ještě ne. Ale můžeme aspoň vedle sebe ležet a hladit se. Já vím, že je to málo, ale nic jinýho nám beztak nezbývá.“
Pak bylo zase chvíli ticho, ve kterém se ozývalo jen tlumené šustění.
„Já už fakt nemůžu!“ zafuněl po chvíli Aleš. „Já už to fakt nevydržím! Tohle osahávání je dobré leda tak pro puberťáky a mně z toho nejspíš brzy hrábne! Chci se už konečně udělat! Pomůžeš mi?“
„Ne. Ale jestli chceš, tak se udělám spolu s tebou. Sahej mi na prsa a hoň si ho. To se mi líbí.“
„Ty jsi vážně bestie! Bezcitná a chladnokrevná bestie.“
„Tiše! Vždyť já na tom nejsem o nic líp než ty. Budu si to dělat takhle přes kalhotky. A budu u toho sahat na tvoje ruce a prsa. Z těch tvých svalů jsem už skoro hotová.“
Šustění nabylo na intenzitě a já už ani na okamžik nezapochyboval o tom, co že se to tam vedle vlastně děje. Bylo to vlastně velmi podobné tomu, jako kdyby ti dva spolu doopravdy spali. Leželi vedle sebe a dotýkali se jeden druhého. Líbali se a mazlili, skoro jako kdyby byli skuteční milenci.
Vzrušení a žárlivost mi pozvolna zatemňovaly hlavu. Co kdybych tam na ně vlítnul a odtrhnul je od sebe? Co by na to asi říkali? Jenomže to jsem právě udělat nesměl, protože právě tím bych Lindu nejspíš definitivně ztratil. A navíc bych ji takovým neomaleným útokem zahnal přímo do Alešovy náruče. Tak co mi ještě zbývalo?
Vedle se ozvalo tiché zasténání. V té chvíli se jeden z nich nejspíš udělal; anebo se možná udělali oba. A mě se najednou, bez jediného doteku ruky, objevila na špičce penisu malá bílá kapka. Tělem mi projel záchvěv podobný orgasmu, žádný výstřik se však tentokrát nekonal. Ještě několikrát za sebou se mi stáhly pánevní svaly, ale k té malé průsvitné kapce už nic dalšího nepřibylo. A já tak vůbec poprvé v životě zažil orgasmus bez výstřiku: a najednou jsem věděl, že podobných orgasmů bych mohl mít i několik desítek po sobě - jen kdybych věděl, jak k tomu vlastně došlo. Možná mě skutečně čeká rozkoš bez konce, přesně jak mi předpověděla Linda. Samou úlevou jsem se rozesmál, zatímco ve vedlejším pokoji se konečně rozhostilo ticho.

Kapitola 53.

Netušil jsem, zda nás po krátkém období vražedné upřímnosti nebude čekat dlouhé období lhaní a vytáček. Ale nebyl jsem si jistý ani tím, zda chci za všech okolností slyšet jenom samou pravdu. Ani Linda si tím zřejmě příliš jistá nebyla. Leželi jsme vedle sebe v posteli, protože Aleš měl zrovna nějaké zařizování kdesi na druhé straně ostrova: byla to pro nás první chvíle samoty od okamžiku, kdy se mezi nás Aleš vetřel. Hladili jsme jeden druhého po zádech, ale nesouložili jsme spolu - ta doba, kdy jsem se cítil být pánem našich souloží, už zjevně zmizela kdesi v nenávratnu.
„Můžu ti ho vzít do pusy a vykouřit ho,“ nabídla mi Linda. „Ale dovnitř mi ho radši nestrkej.“
„A proč ne? Já přeci vím, že žádné krámy nemáš. Přede mnou nic předstírat nemusíš.“
„Já vím. Ale on by to nejspíš poznal.“
„Copak vy už jste spolu spali?“
„Ne, to ne. Ale stejně si myslím, že by to poznal. Ráda bych před ním vypadala jako holka, které to chybí. A předstírat to nejspíš nedovedu.“
„Tomu nerozumím.“
„To nevadí. Ber to tak, jak to říkám.“
Cítil jsem se zklamaný a podvedený.
„Mám ti ho tedy vykouřit?“ zeptala se znovu. „Víš přeci, že to pro tebe moc ráda udělám.“
„Teď ne,“ řekl jsem. „Nebo alespoň ne v tuhle chvíli.“
„Jak chceš,“ pokrčila Linda rameny.
Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem se rozhodl.
„Pravda nebo lež?“ řekl jsem.
„Cože?“
„Říkalas, že když ti umožním zaflirtovat si s Alešem, tak že se mi na oplátku každý den nějak odvděčíš. Dokonce jsi mluvila o tom, že pro mě uděláš všechno, co budu chtít. No a teď se mnou nechceš spát!“
„Protože to zkrátka nejde!“
„Dobře. Tak pro mě tedy musíš udělat něco jiného. Buď se teď se mnou vyspíš, nebo si spolu zahrajeme hru na pravdu. Výběr je jenom na tobě.“
„A co je hra na pravdu?“
„To je jednoduché - do chvíle, než se Aleš vrátí, mi budeš říkat jenom samou pravdu. Souhlasíš?“
„No a co ty? Pokud má tahle hra k něčemu směřovat, musíme při ní mluvit pravdu oba. To je snad jasné, ne?“
Pohladil jsem ji po zádech; její kůže byla horká a napjatá a voněla jakýmsi zvláštním, cize mužským odérem.
„Dobře,“ souhlasil jsem. „Kdo z nás dvou tedy začne?“
„Ty sis to vymyslel, tak začni.“
„Fajn. Tak já se zkusím zeptat ještě jednou na totéž - už jste spolu spali?“
Linda sebou zavrtěla a pak podrážděně řekla: „Už jsme ti přeci jednou řekla, že jsme spolu ještě nespali. Ty mi snad nevěříš?“
„Já vím, že jsi to už jednou řekla. Ale to jsi ještě nemusela mluvit pravdu.“
„Ne, nespali,“ řekla Linda úsečně. „Spokojený?“
Neurčitě jsem pokrčil rameny. „A chtěla bys?“ zeptal jsem se. „Myslím, jestli bys chtěla s ním spát.“
Linda se malinko začervenala. „Možná,“ řekla. „I když já vlastně ani nevím. Vzrušuje mě, že se na mě tak dobejvá. Líbí se mi ta představa, jak moc to chce a já mu to přitom nechci dovolit. Nezní to jako naprostá hloupost?“
„Možná,“ řekl jsem. „Ale spíš ne. Vlastně tomu docela rozumím.“
„A co ty?“ zeptala se. „Tebe ta představa vzrušuje?“
Bylo mi jasné, že chce znát pravdu - problém byl ale v tom, že ani já sám jsem najednou nevěděl, co je pravda a co je jen můj vytoužený ale zároveň také obávaný sen.
„Asi ano,“ řekl jsem. „Nejspíš takovým hodně zvláštním způsobem.“
„Vyhýbáš se jednoznačné odpovědi!“ vytkla mi Linda. „Hra na pravdu si vyžaduje jasná a nezamlžená sdělení. Ano nebo ne - to je oč tu běží. Tak to zkus znova a lépe. Poslouchal jsi, co jsme v noci dělali?“
„Jo. To se nedalo neslyšet.“
„Kdybys schválně nerozbil ty dveře, nic bys poslouchat nemusel. Ale tobě nejspíš šlo právě o tohle - poslouchat, co se tam vedle děje? Nemám pravdu?“
„Jo.“
„A co všechno jsi vlastně slyšel?“
„Povídali jste si a pak jste se nejspíš mazlili. Na můj vkus docela dlouho.“
„Poslouchal jsi až do konce?“
„Nejspíš ano.“
„To není moc jednoznačná odpověď.“
„Tak tedy ano - poslouchal jsem až do konce.“
„A vzrušovalo tě to? Ano nebo ne?“
„Jo. Máš pravdu - vzrušovalo.“
„Stydíš se za to?“
„Nejspíš trochu ano.“
„To ale nemusíš.“
„Já vím. Ale stejně se za to trochu stydím.“
„To je hezký. Je hezký, že se stydíš. To se mi líbí.“
Zhluboka jsem se nadechl.
„A teď zase já,“ řekl jsem. „Můžu?“
Linda pokrčila rameny. „Hra je hra,“ řekla. „Tak se tedy ptej.“
„Líbí se ti Aleš jako chlap?“
„Snad,“ řekla a uhnula pohledem. „Ošklivej teda rozhodně není.“
„To není jednoznačná odpověď. Ano nebo ne?“
„Tak tedy ano. Jo, líbí.“
„Vzrušuje tě, když na něj můžeš sahat?“
„Jo.“
„A když on sahá na tebe?“
„To by asi vzrušovalo každou holku.“
„A kdybys mohla, vyspala by ses s ním?“
„Takhle brzy asi ne,“ řekla tiše. „Takhle brzy by to holka nejspíš dělat neměla.“
„Brzy ne, ale po nějaké době ano?“
„Nevím. Na to se nedá tak jednoznačně odpovědět.“
„A proč ne? Tak se nad tím zkus nejdřív pořádně zamyslet. Hned by ses s ním nevyspala - ale co po nějaké době? Třeba po týdnu nebo po měsíci?.“
„To asi ano.“
„Asi nebo určitě?“
„Nevím. Tohle já vážně nevím! Je tolik věcí, které může kluk podělat ještě předtím, než vůbec dojde na sex! Do té chvíle se může stát téměř cokoliv! Jak bych něco takového mohla vědět?“
„A kdyby nic nepodělal? Pak by ses s ním vyspala?“
„Nejspíš ano.“
„A štvalo by tě, kdyby to ještě předtím nějak podělal a k tomu sexu by nakonec nedošlo?“
„Jo, nejspíš jo.“
„Takže ve skutečnosti máš chuť se s ním vyspat!“
„Jo. Když to bereš takhle, tak asi jo. Copak ty to chceš opravdu všechno slyšet? Chceš vědět, jestli na to mám chuť? Tak dobře, jak si přeješ: ano, mám. Mám chuť se s ním vyspat.“
Ucítil jsem opět to známé bodnutí v břiše. Bylo to vzrušením anebo žárlivostí? Nejspíš od obojího trochu.
„Co se ti na něm nejvíc líbí?“ zeptal jsem se tiše. „Co tě na něm nejvíc vzrušuje?“
„Nevím. Asi to, že je úplně jiný než ty. Jinak vypadá, jinak se chová, má docela jiné tělo.“
„Hezčí? Má ho hezčí než já?“
„To já nevím. To se nedá takhle jednoduše povědět. Má ho prostě jiný. Silnější a svalnatější. To se mi líbí. Ale ve srovná s tebou je pořád ještě strašně bledý. To se mi zas až tak nelíbí, ale ten kontrast mezi vámi mě pekelně vzrušuje. Je to strašně příjemný, vnímat ten zvláštní rozdíl. Tvoje tělo se mi líbí, ale z toho jeho jsem nejspíš víc vzrušená a hlavně strašně nervózní. Připadá mi strašně silnej a tak nějak chlapsky přímočarej. A i když si s ním občas hraju jako kočka s myší, stejně mám přitom pocit, že by stačilo jenom málo a musela bych se mu ve všem podřídit. S tebou tenhle pocit nemívám.“
„Ve všem podřídit?“
„To se nedá tak jednoduše vysvětlit. Když o tom takhle mluvím, tak to zní hrozně hloupě. Ale je to tak. Vodím ho za nos a svým způsobem se mu i vysmívám. Ale stejně je mi jasné, že kdyby na mě sáhnul a pořádně mě zmáčknul, tak že bych se mu rozpustila v rukou jako hrudka másla na slunci. Hraju si s ním a provokuju ho, ale kdyby na mě někdy nalehnul a vzal si mě, nespíš bych se mu ve všem podřídila a všechno mu dovolila. S tebou jsem něco takového nikdy necítila. Já vím, že je to primitivní a barbarské, ale je to tak zoufale skutečné, že se tomu nedokážu ubránit. Nemiluju ho a svým způsobem je mi naprosto ukradenej - ale když na sobě cítím ty jeho velký silný ruce a když vidím chlupy na jeho nohou nebo břiše, tak mám chuť si před ním kleknout a nechat se ošukat jako nějaká děvka. Jo, přesně tak. V takový chvíli mám jenom jedinou myšlenku - nechat se od něho ošukat.“
Rukou jsem jí zajel mezi nohy a na špičkách prstů jsem ucítil, jak je tam dole celá mokrá.
„Otoč se a klekni si!“ řekl jsem tvrdě. Linda ale jen zavrtěla hlavou.
„Do kundy ne!“ řekla. „Ani do zadku. Tohle já ti už nedovolím.“
Jenomže já jsem se jí najednou nechtěl na nic ptát. Kolenem jsem se vmáčkl mezi její stehna a tvrdě jsem na ni nalehl.
„Ne!“ řekla. „Teď už ne! Už je na to moc pozdě. Za chvíli se tady objeví Aleš a nachytá nás.“
„Na to já vám kašlu!“
Mrskala se pode mnou jako ryba bojující o svůj život. Její tělo bylo pružné a kluzké jako úhoř, ale já byl chlap a měl jsem mnohem více sil.
„Nebraň se!“ řekl jsem. „Když se budeš bránit, tak ti nakonec opravdu ublížím.“
„Dej mi s tím pokoj!“ prskala jako vzteklá kočka. „Měl jsi na to spoustu času, ale nechtěl jsi. A teď už je na to pozdě. Já už ti teď prostě nedám! S tím se budeš muset nějak smířit.“
Jenomže já jsem se tím smířit nehodlal. Zmáčkl jsem ji pod sebou a tvrdě jsem zaútočil na její kundu. Vysmekla se mi a přitom se pokusila otočit a kopnout mě kolenem přímo mezi nohy. Ztratila při tom však rovnováhu a její úder tak vyzněl naprázdno. V té chvíli jsem získal poziční výhodu: ležela teď přímo pode mnou, navíc otočená ke mně zády. Stačilo jen zpacifikovat její kopající nohy a mohl jsem si s ní dělat, co jsem uznal za vhodné. Tvrdě jsem dolehl na její zadek: kundu měla mokrou a roztaženou, takže jsem k tomu ani nepotřeboval ruce.
„Řekla jsem, že do kundy ne! Ani do zadku. Vyser se na to, ty jeden nadrženej blbečku!“
Já však v té chvíli už nedokázal přestat. Nebylo to poprvé, kdy jsem si Lindu bral proti její vůli. Tohle se u milenců občas stává: kluk má na to větší chuť než holka a tak je o něco důraznější, na nic se neptá a všechno si vezme. A chytrá holka si brzy uvědomí, co je v takové chvíli pro ni lepší - zda se bránit nebo zda z takové situace získat nějakou budoucí výhodu. Poněvadž jakmile odezní touha a vzrušení, na jejich místo nastoupí provinilost.
Jenomže tohle bylo docela jiné a já bych v té chvíli na budoucí provinilost nevsadil ani pětník. Tohle nebyl útok zoufalého nadržence, který se škemráním a neobratným atakem pokouší dostat holce pod kalhotky. V mém těle se najednou rozlévala až obludně velká záplava testosteronu. Najednou jsem se cítil silný a rozhodný, jakoby do mého těla vstoupil někdo druhý. Snad jsem to skutečně ani nebyl já: možná to byl někdo z těch silných a bezohledných chlapů, kteří klátí holky na potkání a vůbec se přitom neohlížejí na jejich touhy, přání a názory; možná do mě v té chvíli vstoupil dokonce sám Aleš.
A Linda jakoby to najednou poznala: její tělo zkrotlo a poddalo se, a i když v něm ještě nebylo ani zrnko touhy, už jsem z něho cítil dívčí oddanost a porobenost. To tělo se mi vydává na milost či nemilost, protože se mi vydat chce: chce být ode mne zkroceno a osedláno, zlomeno a použito. Její dívčí odevzdanost byla stejná jako jindy, ale současně byla naprosto rozdílná: Linda přede mnou možná kapitulovala, ale její kapitulace neměla nic společného s rezignací. Bylo to stejné a přece jiné: její sevřená kunda se najednou uvolnila a vpustila mě hluboko dovnitř. Její hladká záda se pokryla studeným potem a ze zakloněné hlavy a pootevřených úst zaznělo chraplavé zasténání.
„Jo! Jo!“ vyrážela ze sebe, zatímco jsem ji téměř znásilňoval. Cítil jsem se jako bezohledný dobyvatel a bylo mi to v té chvíli srdečně jedno. Užíval jsem si každý zásun a každý centimetr jejího porobeného těla.
Jenomže něco bylo špatně. Ještě jsem nevěděl co, ale něco určitě ano. Tvrdě jsem přirazil k jejímu zadku a ona vykřikla. A potom znovu a pak ještě jednou. Bylo jasné, že se jí to líbí. A podle všeho si to opravdu užívala - jenomže já jako bych u toho snad ani nebyl. A v té chvíli mně to došlo: vždyť i ona má nejspíš pocit, že to snad ani nemůžu být já! Znovu jsem tvrdě přirazil mezi její půlky - chtěl jsem být hluboko uvnitř, použít ji a označkovat si ji, aby mi ji už nikdy nikdo nevzal. Její kunda mi vycházela vstříc a já najednou věděl, co ode mne očekává: že budu stejně tvrdý a bezohledný jako Aleš v jejích představách.
Chtěl jsem na ni křičet: ,Ty děvko, to jsem já! To já tě tady šukám jako nějakou nadrženou fenu! Ne on, ale já!´
Ale nedokázal jsem to.
Chtěl jsem na ni zařvat: ,Cítíš v sobě mého čuráka? Cítíš, jak ti roztahuje tu tvoji rozmrdanou píču? Zapomeň na toho nagelovanýho zmrda - to já ti teď vyšukám mozek z hlavy! Rozumíš - já!´
Ale ani to jsem nedokázal.
Její píča byla kluzká a roztažená a já z ní při každém zásunu málem vypadl - a přesto jsem s tím nedokázal přestat. Její šťáva se mi lepila na chlupy, byla mokrá a vzrušená - jenomže ne ze mne. Zpoceným břichem jsem se tisknul k jejímu kříži, rukama jsem se snažil podebrat její prsa a mé zuby se sami od sebe zakously do jejího ramene. Ať je zvalchovaná a ramena má samý cucflek! Ať se třeba týden nedokáže posadit, aniž by jí přitom nezabolela kunda! Ať má ode mne kundu plnou mrdky a ať si každým dalším přírazem víc a víc uvědomuje, kdo je jejím pánem a komu ve skutečnosti podléhá!
Jenomže nic z toho mi nakonec nedokázalo získat převahu: ať jsem jí nakládal sebevíc, stejně jsem byl v jejích očích někým docela jiným. A nakonec jsem uslyšel i to, čeho jsem se nejvíc obával. Mezi tichými, vzrušením zastřenými vzlyky cedila jeho jméno do polštáře: „Šukej mě! Prosím! Ještě ... ještě ... Aleši! Alešku!“
Vypustil jsem to ze sebe přesně ve chvíli, kdy jsem z jejích ústa uslyšel jeho jméno. Bez ohledu na blízkost či vzdálenost jejího orgasmu, bezostyšně a bez sebemenšího pocitu provinění jsem se jí vystříkal hluboko do té její rozbředlé a roztahané píči, zatímco ona se pode mnou trhaně zmítala vzrušením, touhou a zřejmě i nastávajícím zklamáním.
„Ještě já!“ šeptala přerývaným hlasem. „Šukej mě dál! Teď s tím ještě nesmíš skončit ... teď ještě ne!“
A v té samé chvíli jsem uslyšel na chodbě cvaknutí kliky.

Kapitola 54.

Oba jsme ztuhli úlekem a překvapením. A i když to nebylo příliš logické, má první myšlenka směřovala k útěku.
Linda mě však k sobě přitáhla a tiše zašeptala: „Buď zticha a nehýbej se!“
Ležela pode mnou a já se tiskl břichem k jejím zpoceným zádům. Strachem stažený ocas jsem měl stále ještě vmáčknutý mezi její půlky - v té nekonečné záplavě mé řídnoucí mrdky a v sousedství Lindiny mokré a rozevřené kundy se podobal spíš scvrklému slimákovi. Pak, zcela bez mého přičinění, zajel znovu na chvíli dovnitř. Byl ale už příliš měkký na to, aby v té rozevřené a roztahané díře ještě něco zmohl: bez předchozího orgasmu byla Lindina kunda roztažená jako ohrnutá gumovka a můj ocas v ní jenom smutně čvachtal a stěn ani děložního hrdla se přitom vůbec nedotýkal.
„Nehýbej se!“ zašeptala Linda znovu a mně teprve v té chvíli došlo, že ten náhodný zásun, ke kterému jsem se před pár vteřinami dopracoval, byl skutečně jenom náhodný. Při tom pomyšlení mi ocas ještě více změknul a pomalu vyklouznul z Lindiny roztažené kundy.
Znovu jsem zaregistroval cvaknutí kliky a hned po něm hlasité zanadávání.
„Je zamčeno a on neví, že jsme uvnitř,“ zašeptala Linda. „A jeho klíče leží tady na stole.“
Takže proto Linda chce, abych byl zticha! Najednou to do sebe celkem logicky zapadalo.
„Teď se otočí a půjde nás hledat dolů na pláž,“ zašeptala Linda. „Anebo zaběhne k správcové a půjčí si od ní náhradní klíče. Ať tak nebo tak, v obou případech máme pár minut času na to vyklouznout ven a dělat, že se vůbec nic nestalo. Rozumíš?“
Ano, rozuměl jsem. Za dveřmi se ozvaly kroky a jejich zvuk byl postupně slabší a slabší. Znamenalo to, že Aleš odchází.
„A teď rychle,“ sykla Linda. „Hoď na sebe kraťasy a vypadni ven. Já si vezmu plavky a půjdu taky.“
S námahou jsem se z Lindy svalil a ona se hned rychle posadila. A teprve v té chvíli jsem uviděl, jakou škodu má nadrženost vlastně způsobila. Po drobném zlatavém chmýří, které decentně obkružovalo Lindinu vyšpulenou kundu, stékala stužka řídkého bílého spermatu. Její stehna byla zezadu otlačená od mých kolen, na zádech měla několik škrábanců od mých vousů a vzadu na rameni velký rudý cucflek. Když jsem na to Lindu upozornil, hlasitě zaklela.
„Ty jsi vážně blbeček!“ řekla naštvaně. „Jako kdyby nestačilo, žes mě proti mé vůli ošukal. To jsi mě přitom musel ještě navíc takhle zrasovat? Vždyť vypadám jako ožralá sedmnáctka v neděli ráno na dvoře za diskotékou!“
Místo plavek na sebe navlékla triko a okolo pasu si uvázala šátek.
„Teď se před ním budu bát svlíknout snad i potmě,“ řekla. „Jsi fakt parádní debil.“
S vyplaveným testosteronem jsem se už nezmohl na žádnou obranu. Vyběhli jsme na chodbu a já se ještě naposledy pokusil přivřít za námi dveře od mého pokoje. Když jsem se ohlédl, došlo mi, že můj pokoj vypadá jak bitevní pole jen pár minut po boji. Anebo spíš jako pelech, ve kterém se právě vyřádili dva nadržení puberťáci. ten pohled mě svým způsobem potěšil, i když jsem nevěděl, co si o něm bude Aleš myslet.

Na Aleše jsme narazili dole na pláži.
„Tak tady jste,“ řekl a zeširoka se usmál. „A já už si myslel, že jste spolu někam zalezli a že si tam navzájem honíte lachtany.“
Linda ho klepla přes pusu a on ji tvrdě políbil. Jeho jazyk byl dotěrný a během několika vteřin se dostal až do Lindiny pusy. Jestlipak přitom cítil chuť mých slin a mého jazyka? Nejspíš ho ale něco takového ani nenapadlo.
„Šli jsme se před večeří na chvíli projít,“ řekla Linda. „Na tom snad není nic špatného.“
Přitiskla se k Alešovi a snad aby ho trochu uklidnila, hřbetem levé ruky mu přejela krátce po zadku. On si ji hned k sobě přitáhl a pokusil se jí zajet dlaní pod tričko. Chvilku ho přitom nechala, ale pak ho od sebe odstrčila.
„Však já vám to taky nevyčítám.“ řekl Aleš. „Já jenom že jsem se vrátil o něco dřív a zapomněl jsem si doma klíče. Hledal jsem vás na pokoji, ale tam bylo zamčeno. Říkal jsem si, že jste nejspíš vyrazili někam k moři - poněvadž proč byste se spolu zrovna vy dva zamykali uprostřed dne v pokoji?“
„No to je fakt,“ zasmála se Linda. „To by byla přeci pěkná blbost. Ale teď už pojďte na večeři. Mám hlad, že bych spořádala snad i celého pečeného slona.“

Po večeři se Aleš zastavil v mém pokoji na kus řeči. Když uviděl chumel na mé posteli, krátce se zasmál.
„Dobrý! Ty se, brácho, nezdáš, ale nejspíš tě bude taky dost. Takže Linda byla nakonec na té pláži sama?“
„Sama?“
„Když jsem odpoledne lomcoval s tou klikou, tak mě na chvíli napadlo, že je někdo uvnitř. A ona to nakonec byla pravda! Takže ty jsi tu odpoledne klátil nějakou kočičku?“
„Ale ne.“
„Nekecej! Vždyť vidím tu rozšukanou postel. Takhle žádné lože osamělého honiče rozhodně nevypadá. Na tohle jste museli bejt minimálně dva. Tak co - užil sis?“
Nejdřív jsem ho chtěl poslat k čertu, ale nakonec se ve mně cosi vzepřelo a já si řekl, že zapírání beztak nemá smysl. Ať si klidně Aleš myslí, že jsem si tu odpoledne užíval s nějakou cizí holkou - vždyť co na tom vlastně záleží?
„No jo,“ řekl jsem. „Bylo to docela fajn.“
„Tak vítej mezi bouchače, kámo. Vytřepat kulky je občas naprosto nezbytný. To ví každej kluk už od puberty. Já bych ti o tom mohl vyprávět hotový romány.“
V té chvíli jsem ucítil příležitost se něco nového dozvědět.
„A ty si je s Lindou vytřepáváš?“ zeptal jsem se.
Aleš se zarazil a pak tiše řekl: „Ty vole, právě že moc ne. Ona má furt ty debilní krámy. Každej večer cítím, že je nadrbaná jako sousedovic Minda, jenomže je hrozně zásadová a zasunout mě zkrátka nenechá. A já bych přitom šukal jako nadrženej školák.“
„Tak to máš docela blbý.“
„No o tom mi něco povídej! Jenomže má holka smůlu - dřív nebo pozdějc jí stejně fiknu. Ale ruku má docela šikovnou, to se musí nechat.“
„Ona ti to už dělala rukou?“
„Jenom jednou nebo dvakrát. Vona je fakt děsná romantička - nejradši ze všeho se nechává hladit a ocucávat. Ležíme vedle sebe a osaháváme se jako dva nadržený puberťáci. No prostě schíza jako prase. Ale i tak je to docela fajn. Ona má vážně luxusní prsa. Ty vole - doufám, že nás přitom neposloucháš...“
Klidně jsem pokrčil rameny.
„Já mám svých starostí až nad hlavu,“ řekl jsem. „V noci spím jako dřevo a na nějaké šmírování se můžu vykašlat.“
„Tak to je dobře. Ty rozbitý dveře mě totiž občas dost stresujou.“
Tiše jsem se zasmál.
„Na to se vykašli. Když jí máš v rukou, tak toho využij jako opravdovej chlap. Hezky tvrdě na dělohu.“
Aleš se tomu jenom zašklebil.
„Jo, to je fakt - hezky tvrdě na dělohu.“
Potom si všimnul sklenice plné eurových mincí.
„Co to tady máš za výstavku? To má být jako nějaká soutěž? Něco ve stylu - co voprcaná holka, to jedno schované lízátko?“
„Možná,“ řekl jsem. „Zkus se na to zeptat Lindy. Než jsi přijel, tak jsme tady spolu hráli takovou hru. Klidně jí to vezmi a řekni jí, že jí to posílám. Anebo ne. Vezmi jí jenom jedno euro - ona už bude vědět, proč jí ho přes tebe posílám.“
„To je ale pitomý. Copak jsem nějakej váš pošťák?“ Pak ale pokrčil rameny, vytáhl z lahve jednu minci a strčil si ji do kapsy.
„Tak fajn,“ řekl. „Já jí ho tedy večer předám.“

Když nastal večer, netrpělivě jsem ve své posteli čekal na to, co se v sousedním pokoji odehraje. Po mém odpoledním milostném nátlaku neměla Linda na sex nejspíš ani pomyšlení. To se ale brzy změnilo.
„Dneska se ode mě drž raději dál,“ řekla nejprve mrzutě. „Z těch zatracených krámů mě pekelně bolí břicho a hlava.“
„A to se dnes ani nepomazlíme?“
„Já na to vážně nemám náladu!“
Chvíli se zdálo, že Aleš rezignuje a zaleze do své postele. Pak si ale vzpomněl na eurovou minci, kterou ode mne v podvečer dostal.
„Víš že jsem skoro zapomněl na něco důležitýho?“ řekl. „Dal mi to Marek a mám ti to prý předat. Že prý už budeš vědět, o co se jedná. Vysvětlíš mi, o co jde?“
Chvilku bylo ticho a pak Linda tiše řekla: „Je to jen taková hloupost. A asi se to vztahuje spíš k včerejšku. To by bylo moc složité, kdybych ti to měla celé vysvětlovat.“
„Ale k čemu je ti jedno euro? To má být nějaký hloupý vtip?“
„Ani ne. Spíš taková sázka. Velká sázka o malé peníze.“
„Vy přede mnou máte nějaké tajnosti?“
„Proč myslíš? Jasně že ne!“
„Tak proč jsi dnes taková protivná?“
„Ale nejsem. Jenom nemám ráda, když jsou kluci moc otravní - to je celé.“
„Já přeci nejsem otravný!“
„Já vím.“
„Tak můžu aspoň na chvíli sem k tobě?“
„No tak pojď. Ale nejdřív zhasni světlo.“
„To jako spolu budeme pořád jenom potmě?“
Linda se tiše zasmála.
„Vždyť je tu světla dost. Co jiného bys chtěl ještě vidět?“
„No co asi! Prsa ... a kundu.“
„Nech toho, ty čuně!“
Chvíli bylo ticho a pak se Linda ozvala znovu.
„Už mi zase slintáš na břicho!“ řekla tiše. „Jsi horší než puberťák!“
„To proto, že jsem z tebe tak vzrušenej.“
„Vzrušenej možná. Ale hlavně nadrženej. A já už zase cítím na břiše toho tvýho uslintanýho slimáka.“
„No a co s tím mám podle tebe jako dělat?“
„Neslintat. Pícháš mě s ním až někam do žeber a na břiše mám od tebe mokrou čáru. Ještě jsem neviděla kluka, kterej by měl mezi nohama tak uslintanýho slimáka.“
Zdálo se, že se opět vrací k svému obvyklému podvečernímu scénáři: nejdřív trochu siláckých řečí, pak nějaké to nadržené osahávání a nakonec osamělý výstřik do kapesníku. Ale tentokrát se scénář malinko změnil.
„A kdy si už konečně zašukáme?“ zeptal se Aleš tiše.
„Ty bys chtěl?“
„No to je snad jasný.“
„Třeba si to ani nezasloužíš.“
„Vždyť si se mnou hraješ jako kočka s myší! Copak si to kluk musí nejdřív zasloužit?“
„No to je snad jasný. Buď zasloužit anebo zaplatit. A ty ses teda dneska moc nepředal.“
„Tím myslíš to jedno euro?“
„A co jiného? Jenomže máš štěstí, že jsem tak laciná holka. Jiná by se na tebe nejspíš vykašlala, ale já občas chodím i pod cenou. A jedno euro, to nakonec není vůbec špatná taxa.“
„Děláš si ze mě legraci?“
„Možná. Ale pokud chceš opravdu píchat, tak je ti to beztak nejspíš jedno. A ty určitě píchat chceš. Nemám pravdu?“
„Jo.“
„Tak pojď. Dneska už by to možná šlo. Jestli chceš, tak to můžeme zkusit. Ale jenom potmě a s gumou.“
Chvíli bylo ticho.
„Co tím myslíš - s gumou?“
„Ty nevíš, co je píchání s gumou? No prostě s ochranou.“
„To jako se šprckou?“
„Jo.“
„Ale já tady žádnou šprcku nemám. Ty snad ano?“
„Já žádnou gumu nepotřebuju,“ řekla Linda netrpělivě. „Jestli sis toho náhodou nevšiml, tak na rozdíl od tebe ji nemám na co navlíkat!“
„Ale o to snad nejde.“
„Ne? A o co tedy jde? Klidně mě pouč.“
„Vždyť víš. Když chce holka píchat s gumou, tak si jí většinou nosí s sebou v kabelce. Copak ty tady žádnou nemáš?“
„Ne, to tedy opravdu nemám! Vypadám snad jako holka, která nosí v kabelce gumu, aby si mohla kdykoliv a s kýmkoliv bezstarostně zasouložit?“
„No to zrovna ne.“
„Tak vidíš! Já tady prostě žádnou gumu nemám. A hlavně mi teď neříkej, že ho ze mě včas vytáhneš! Nebo že žádnou gumu nepotřebujeme, když stejně beru prášky.“
„Vždyť se známe už několik měsíců a jsme přeci oba zdraví,“ zaprotestoval Aleš. „Tak to můžeme zkusit i bez gumy.“
„Ne,“ řekla Linda. „Já s tebou bez gumy spát nebudu. Zařiď si to jak chceš, ale bez gumy z toho zkrátka nic nebude.“
„Ty vole, to je schíza!“ zaklel Aleš. „Copak na tom vážně tolik záleží?“
„Možná nezáleží. Ale jde hlavně o princip. Máš chuť si zašukat, tak se o to postarej. Holky tu nejsou od toho, aby sháněly klukům šprcky!“
Ve vedlejším pokoji se rozhostilo mrazivé ticho. Napadlo mě hned několik možností, jak by se mohl Aleš pokusit svůj problém vyřešit. Tu správnou jsem ale nakonec neodhadl, i když byla vlastně naprosto logická. Vše mi došlo až ve chvíli, kdy jsem uslyšel na podlaze pleskání bosých mužských chodidel a po obličeji mi přeběhl průvan z pootevřených dveří. Rychle jsem se přikryl až po bradu a předstíral jsem spánek.
„Brácho, spíš?“ ozval se Alešův tichý hlas hned vedle mé postele. Pod peřinou jsem byl naprosto nahý a po všem, co jsem si před chvílí vyslechl, jsem si případal jako ubohý nadržený šmírák. A nejhorší na tom všem bylo to, že právě to jsem ve skutečnosti byl: jen ubohý nadržený šmírák, který si ještě před chvilkou honil péro při pomyšlení na věci, které se odehrávají v sousedním pokoji.
„Brácho, vzbuď se!“ zopakoval Aleš tiše. „Něco od tebe potřebuju.“
Předstíral jsem, že se právě probouzím.
„Ty vole, co chceš?“ zachraptěl jsem rozespalým hlasem. „Proč mě nenecháš v klidu vyspat?“
„Kámo, průser. Nemáš tu náhodou někde šprcku?“
„Cože?“
„No šprcku. Prostě gumu na šoustání. Já už jsem jenom kousek od zápichu, ale ona mi to nechce bez gumy dovolit. Prostě se zasekla jako malá holka.“
„A kvůli tomu mě budíš?“
„Já tam vedle žádnou nemám. Mě by vážně ani ve snu nenapadlo, že bude trvat na takové cypovině. Ale nejspíš s ní v téhle věci nepohnu.“
„Tak se na to vykašlete a jděte radši spát. Copak musíte souložit zrovna dnes v noci?“
„Ty vole, tobě se to řekne! Ty jsi naposledy skóroval dneska odpoledne. Ale já už mám od toho věčnýho ocucávání úplně fialový koule. Tohle je vážně nelidský! A když už se zdá, že ho do ní konečně zasunu, tak si postaví hlavu a trvá na gumě. No není to šílený?“
„Vykašli se na jebání a jdi spát,“ řekl jsem. „Nebo jí řekni, ať ti ho aspoň vyhoní.“
„Na takový rady ti zvysoka kašlu! Já teď potřebuju jen jedno pitomý balení kondomů, nic víc. Copak ty tady vážně žádný nemáš? Vždyť jsi tu měl odpoledne nějakou holku. Tak ti přeci něco muselo zbejt. Nebo tys jí brousil naostro?“
„Něco najdeš v koši, ale o to asi stát nebudeš. Nic víc tu nemám.“
Aleš vypadal, jakoby se o něj pokoušely mrákoty.
„Brácho, já se snad picnu! Přeci teď nepoběžím někam do baru hledat automat. To bych si připadal jako nadržená trubka.“
Tiše jsem pokrčil rameny.
„S takovou věcí ti nejspíš neporadím. Ale vsadil bych boty, že než se odtamtud vrátíš, tak ona už bude dávno spát. Takže s nějakým zásunem dneska moc nepočítej.“
„Já mám vážně smůlu,“ řekl Aleš sklesle. „Šlak aby mě z toho trefil! Já si ho snad radši půjdu vyhonit ven na balkón, abych nebyl za úplnýho pitomce.“
„Je to fakt zvláštní, že na tom některé holky tolik trvají,“ řekl jsem. „Vždyť většinou beztak ani nepoznají, jestli ho mají v sobě s gumou nebo bez gumy. Jen si člověk musí dávat pekelný pozor, kam to nakonec nacáká.“
„No to je fakt. Vlastně by jim to mohlo bejt fuk, ale ony zkrátka potřebujou dělat vlny. To je holt ta podivná ženská logika.“
A v té chvíli nám oběma došla naprosto stejná myšlenka. Aleš se rozzářil a plácnul mě dlaní po rameni.
„Brácho, dík!“ řekl rozjařeně. „Tohle byla od tebe rada k nezaplacení.“
Jenomže já bych si v té chvíli nejraději ukousnul jazyk. Studený průvan mi ovanul čelo a za Alešem se tiše přivřely dveře. Pak jsem z vedlejšího pokoje uslyšel jeho zašeptání.
„Ty už spíš?“
Linda jenom něco rozespale zabručela.
„Teď nesmíš spát! Slíbilas mi, že to zkusíme!“
„Tak proč ti to tak dlouho trvalo?“ vzdychla Linda unaveně a rozespale.
„Musel jsem sehnat tu gumu.“
„Ale já už skoro spím,“ povzdechla si Linda.
„Tak aspoň na chvilku. Jenom na krajíček - slibuju. Zůstaň ležet takhle na boku a já to zkusím vleže zezadu. Nemusíš přitom vůbec nic dělat - jen klidně ležet.“
„Takhle z toho ale nebudu nic mít,“ vzdychla Linda. „Kdyby mi tě nebylo líto, tak bych tě nejspíš bez milosti vyhodila.“
„Klidně lež a nehýbej se. Nech to jenom na mně a já se o všechno postarám.“
„Ale nejdřív tu gumu! Bez gumy to vůbec nezkoušej!“
„Jasně,“ zašeptal Aleš. „Jinak bych to ani nedělal. Lež a já ti ho tam zasunu takhle zezadu.“
Linda tiše zakňourala. „Opatrně! Vždyť mi ho strkáš někam do zadku! Zasuň ho jenom na krajíček a pak chvíli počkej.“
Zašustila peřina a pak Linda znovu tiše vzdychla.
„Takhle zboku je to naprd,“ řekla. „V téhle poloze se nikdy neudělám. Vždyť ho tam skoro ani necítím.“
„Já ti to pak udělám na oplátku pusou,“ zašeptal Aleš.
„Tohle by ti uvěřila snad jenom nějaká patnáctka,“ vzdychla Linda. „Jakmile se uděláš, tak ztratíš o všechno ostatní zájem. Nejsem hloupá, abych si myslela, že mi to pak budeš chtít dělat pusou.“
„Ale budu. Slibuju.“
„Kecáš. Jsi stejný, jako všichni ostatní. Jde ti jenom o to se pořádně udělat.“
Jenomže její slova nezněla ani trochu vyčítavě. Naopak z nich byla cítit převaha a snad i trocha pýchy: jakoby Linda byla hrdá na to, že dovede kluky vyprovokvat i k takovým slibům, které by za normálních okolností nikdy nedali.
„Hlaď mi přitom aspoň prsa,“ řekla. „To mám při sexu beztak nejradši.“
Peřina znovu zašustila a Linda opět tiše vzdychla.
„Vždyť mě tím svým klackem celou roztrhneš,“ zavzdychala ufňukaným holčičím hlasem a mně v té chvíli došlo, že je to z její strany jenom hra. Hraje si s ním a provokuje ho předstíráním, že je vlastně ještě nezkušená holčička. Anebo tím provokuje sama sebe, protože jí v téhle chvíli právě tahle představa ze všeho nejvíc vzrušuje.
„Copak on už to není slimák? Najednou je to klacek?“
„Pořád je to slimák,“ vzdychla Linda. „Uslintanej slimák. Proto musí být v gumě, jinak by mi tam ještě naslintal haranta.“
Ta podivná hra je zjevně začínala bavit.
„Od toho přeci bereš prášky,“ zašeptal Aleš, „aby ti tam kluk mohl bez obav naslintat. Nebo snad ne?“
„Prášky někdy nestačí. Kdybys neměl gumu, mohlo by z toho nakonec být děcko. A to já nechci.“
Pomalu mi začínalo docházet, oč vlastně jde: holky někdy nejvíc vzrušuje právě to, čeho se ze všeho nejvíc bojí. Proto ho Linda tak provokuje řečmi o ochraně proti početí - nebo spíš proto tolik provokuje sama sebe!
„Pomalu!“ šeptala Linda. „Opatrně, ať ho neroztrhneš. Bez gumy by to byl šílenej malér!“
Pro mě, který jsem věděl, že Aleš ve skutečnosti žádnou gumu nemá, to bylo vzrušení umocněné na druhou. A pro Aleše, který si byl dobře vědom svého podvodu, nejspíš taky.
„Třeba ve skutečnosti žádnou gumu nemám,“ zašeptal vemlouvaným hlasem. „Třeba jsem nakonec vůbec žádnou nesehnal a teď tě píchám docela naostro.“
Linda se nad jeho slovy ani na chvíli nezarazila a vzala je jako další rozvinutí vzrušujícího tématu.
„To bys neudělal!“ zavzdychala. „Něco takového bys mi určitě neudělal! Na něco takového nesmí holka s klukem ani pomyslet!“
„Tak si to aspoň představuj. Představuj si, že ti ho zarážím dovnitř bez jakékoli ochrany. Roztahuju ti jí velkým tvrdým žaludem a s každým přírazem ti pumpuju dovnitř další a další porci mrdky.“
„Nepumpuješ!“ zafňukala Linda. „To nesmíš! Bez gumy ne!“
„Ale ano. Tvrdě a bez gumy. A hezky hluboko do kundy!“
Šustění peřiny se změnilo v tvrdé a nadržené přírazy.
„Hlaď mi prsa!“ žadonila Linda. „A mačkej mi stehna k sobě! Chci cejtit, jak to do mě hustíš!“
„Napumpuju to do tebe jako do studny!“ zavzdychal Aleš. „Mám v sobě tolik mrdky, že ti poleze i ušima! Milion rozjívených harantů.“
„Ne!“ zavzdychala Linda. „Dovnitř ne! Takhle mi to dělat nesmíš!“
Při dalším zašustění nejspíš změnili polohu: teď si ji zřejmě bral zezadu, podobně jako já dnes odpoledne. Jaký to asi byl pro Lindu pocit, mít v sobě během jediného dne dva různé ocasy? Co to pro ni znamenalo, nechat se během tak krátké doby osouložit dvěma různými kluky - a přitom vlastně naprosto stejným způsobem?
„Drž!“ zavzdychal Aleš. „Nehejbej se a drž!“
Vrzání postele svědčilo o tom, že z jemného osahávání se stalo divoké přirážení. On to do ní snad vráží jako do děravého sudu! A její kunda se musela ten den už podruhé podrobit tvrdým a bezohledným přírazům.
„Do mě ne!“ sténala Linda. „Hlavně ne do kundy!“
„Jasně že do kundy!“ sténal Aleš. „Do kundy! Do tý tvý roztažený píči!“
A pak najednou Aleš hlasitě zakvílel a hned nato se ozvala i Linda.
„Dovnitř nééé!“ zakřičela.
Postel ještě naposledy narazila do zdi a mně v té chvíli došlo, že Aleš ji nejsíš neposlechl a pustil jí to dovnitř. A Linda, jakoby si až v té chvíli uvědomila rozsah celé škody, ještě naposledy zavzdychala a pak se hlasitě a beze studu udělala.
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od hertz2 »

A poslední várka... :D

Kapitola 55.

Myslel jsem si, že mu něco takového nemůže nikdy projít - ale ono mu to prošlo. A co hůř: prošlo mu to nejen beztrestně, ale vlastně i bez jakéhokoli povšimnutí. To vše jsem se dozvěděl hned druhý den ráno. Linda už byla vzhůru a po pravidelné ranní sprše popíjela na balkóně kafe a četla si u toho anglické noviny; byla neděle a to pro nás znamenalo den volna.
„Ty vole, ona si toho vůbec nevšimla!“ smál se Aleš, tak aby ho Linda neslyšela „Ona to zkrátka vůbec nepoznala!“
„Nepoznala?“
Seděli jsme v mém pokoji a Aleš labužnicky potahoval z malého ranního jointa.
„Vůbec nepoznala, že jsem jí to tam pustil. To byla, brácho, rada za milión!“
„Ty ses udělal dovnitř?“
„Jo. Normálně jsem jí vybílil chalupu, jako když zedník chlístne na zeď kýbl vápna. A ona u toho jenom zavrněla, překulila se na břicho a usnula. To víš, nejdřív ve mně byla malá dušička. Kdyby mi na to přišla, byl by to nejspíš pěknej mazec. Takže jsem se v té posteli asi půl hodiny převaloval a přemejšlel jsem, kolik toho asi muselo bejt. Říkal jsem si, že to nejspíš bude na peřinách i na prostěradle a že až se Linda ráno probudí, tak si toho všimne a ztropí pěknej cirkus. Ale ono to do rána nejspíš zaschlo, a že má něco v kundě, to si asi vůbec nevšimla. Anebo si třeba říkala, že je po té minulé noci nějak zvláštně vzrušená, když to z ní hned po ránu takhle teče.“
Připadalo mi to nechutné, ale Aleš doslova hýkal nadšením.
„Dej pozor, ať tě neuslyší,“ připomněl jsem mu.
„No jo, jasně. To by byla pěkná blbost, všechno zbytečně vykecat, když to nakonec takhle parádně prošlo.“
Cítil jsem se bídně a bylo mi ze všeho do breku.
„Od téhle chvíle už to ani jinak dělat nebudu,“ smál se Aleš. „Budu si ji brát jenom zezadu a ona u toho nic nepozná. A s nějakou šprckou ať se jde klidně vycpat.“
„Třeba se jí to zezadu nebude líbit. Holky jsou občas dost náladový.“
Teprve v té chvíli se Aleš zarazil.
„No to je fakt. Možná bude lepší ji přemluvit, aby se na nějakou gumu zkrátka vykašlala. Beztak dělala fóry nejspíš jenom proto, že to bylo poprvé. Jak už je kluk jednou uvnitř, tak mu holka už nikdy nemůže cuknout.“
V téhle věci měl bohužel pravdu: ve sportu i v sexu totiž platí, že jednou dobitá meta se už nikdy neopouští.
„A jaké to vlastně bylo?“ zeptal jsem se s jistou dávkou masochismu v hlase.
Aleš se zarazil.
„Ty vole, víš že ani nevím? Ono to bylo nakonec tak rychlý, že to skoro ani nestálo za řeč. Tyhle rychlovky bejvaj spíš jen takový jednoúčelový. Vždyť to znáš - mrdka už se ti pomalu tlačí na mozek a ty si hlavně potřebuješ co nejrychleji stříknout. V takový chvíli se na nic neohlížíš a prostě jenom hobluješ.“
Tiše jsem se zasmál a přitom jsem si dal velmi záležet na tom, aby můj smích zněl patřičně světácky.
„Jasně,“ řekl jsem. „To je spíš jen taková klučičí první pomoc. Hustíš to do ní jako do sudu a přitom je ti jedno, jestli je hezká nebo ošklivá.“
„Přesně. Na ksichtě nezáleží, důležitá je hlavně píča.“
Znovu jsem se tiše zasmál.
„No co ti mám povídat - nakonec to netrvalo dýl než dvě minuty. Ale ona už u toho téměř spala, takže jí to nejspíš bylo jedno. Na tyhle pumpovačky jsou beztak nejlepší holky, co jsou opilý nebo pořádně unavený - takovým je jedno, jestli to trvá hodinu anebo jenom pár minut. Nechtějí se mazlit ani jinak ocicmávat a když mají pořádný trénink, tak dovedou klukovi bezvadně podržet.“
„Jo, to je fakt. Není nad pořádnou hoblovačku. Takže tys jí nakonec brousil jenom chvilku?“
„Ty vole, to ani jinak nešlo. Já byl tak šťastnej z toho, že jsem uvnitř, že jsem vydržel jenom pár přírazů. Ale i tak to bylo fajn.“
Ta představa mě pomalu začínala vzrušovat: byl jsem důvěrníkem milence své holky a on se mi svěřoval i s těmi nejintimnějšími podrobnostmi. Copak mu nedochází, jak je to celé pitomé? Ovšem Aleš znal z celé té situace jen jednu její polovinu: jenom tu, ve které hrál sám hlavní roli. Kromě ní však existovala ještě polovina druhá: ta, ve které jsem spolu s Lindou hrál hlavní úlohu já.
Najednou mi došlo, do jak výhodné pozice mě osud proti mé vůli vmanipuloval - když budu dostatečně šikovný, budu to právě já, kdo bude mít o celé téhle aférce nejúplnější informace, protože jako jediný můžu získávat informace od Aleše i od Lindy! Ta myšlenka mě nadchla. Jde jenom o to využít bez skrupulí všech dostupných možností. Nebo, lépe řečeno, prostě jen využít všechny slabosti, které ona i on mají. Lindinou slabostí byla nepochybně touha: ta bolestná čubčí háravost, která ji se sebezničující silou vrhala do náruče jiných kluků a kterou, podobně jako většina obdobně založených holek, pečlivě ukrývala za slušnou a spořádanou fasádou. Alešovou největší slabostí byla jednoznačně jeho chlapská chlubivost. To jsou tedy faktory, se kterými je třeba počítat a které, budu-li dostatečně obratný, mohu využívat ve svůj vlastní prospěch.
Ale ještě předtím jsem se potřeboval dozvědět něco mnohem důležitějšího. Jeho odpovědi jsem se ale trochu obával.
„Miluješ ji?“ zeptal jsem se tiše.
Aleše moje otázka zjevně zaskočila.
„Myslíš Lindu?“ zeptal se. „Já nevím. Na to se nedá tak snadno odpovědět. Kdyby se mě na to zeptala ona, tak samozřejmě odpovím, že ano. Ale tohle není soutěž v kuželkách - tady prostě nejde jenom o to sečíst body a podtrhnout výsledek. Linda je moc fajn holka. Ale co já vím, jestli jí miluju? Vždyť jsme spolu zatím jenom krátce. Je milá a nejspíš i hodná - a je zatraceně příjemný s ní píchat. Ale jestli to stačí k tomu, aby z toho byla láska, to zatím vážně nevím.“
Jeho odpověď mi připadala rozumná a upřímná. Teď už mi nic nebránilo v tom zatlačit malinko na pilu.
„Takže momentálně jí chceš hlavně hoblovat,“ řekl jsem hlasem, který měl Aleše pobídnout k další diskuzi.
Aleš se zašklebil jako puberťák.
„Ty vole, kdyby na světě neexistovaly žádné holky, tak bychom si je beztak museli vymyslet. Já jsem tam u nás v Čechách skoro dva měsíce s nikým pořádně nemrdal. Když nepočítám jeden či dva zásuny, který se mi podařily naprostou náhodou v noci po diskotéce, tak jsem v posledních měsících žil skoro tak čistě jako budhistickej mnich. Je to pěkný, ale časem to leze na mozek.“
Také já jsem se zašklebil, snad abych ho tím ujistil o svém porozumění.
„Chápu.“
„A tenhle ztracenej čas bych teď rád dohnal. Proto mě tak vytáčí všechny ty snahy o to používat šprcku a chovat se vzorně a svědomitě. Nechci se nechat zdržovat a omezovat - chci prostě jenom píchat. A mít vlastní holku, to je nakonec vždycky ta nejsnazší cesta k pořádnýmu šuku. Poněvadž všechny ty řeči o tom, že je dobré holky střídat a na žádnou z nich se moc nevázat - ty jsou pěkně na nic. Nevázanost je něco jako zoufalost, kterou z tebe každá holka vyčenichá už na kilometry daleko. A o zoufalce nemají holky zájem.“
„Takže nejlepší je mít někoho nastálo a pak případně i nějakou tu kočku bokem?“
„Ne. Nejlepší je mít stálou holku. A když pak okolo tebe náhodou proběhne i nějaká jiná, tak se tomu zbytečně nebránit.“
Krátce jsem si potáhl z jointu, který mi Aleš podal.
„Rozumím.“
„Tak to jsem rád. Poněvadž Linda teď bude moje stálá holka. A dnes v noci si jí vezmu do parády pěkně s příklepem.“
Ta představa ve mně vyvolala další mrazení v zádech.
„Však já ti to přeju,“ řekl jsem.
Aleš se ovšem malikno zakabonil.
„Ale kdybych k tomu měl trochu víc soukromí, vůbec by mi to nevadilo,“ řekl.
„Soukromí?“
„No vždyť víš. Je to dost uhozený, píchat holku a přitom vědět, že v sousedním pokoji spí nějakej váš společnej kámoš.“
„A ten kámoš jsem nejspíš já.“
„Nic ve zlým. Já jen, že se mi zdá trochu uhozený myslet na to, jestli náhodou neslyšíš, jak jí drbu ondatru.“
„Na to se vykašli. Jsme přeci kámoši, nebo snad ne? A píchání není nic, za co by se musel člověk stydět. Kdyby sis tam vedle pod dekou tajně honil brko, tak to by možná byl důvod k menším rozpakům. Ale pokud pígluješ pěknou holku, tak proč bys to měl sakra nějak tajit? To je snad normální, ne?“
„Asi jo. Ale stejně by mi bodlo, kdybys nás večer nechal aspoň chvilku o samotě. Pro kámoše bys to přeci udělat mohl, ne?“
„To jako že bych se šel na hodinku někam projít a vy byste si zatím v klidu zašukali?“
„No třeba tak. Zní to hodně blbě?“
„Trochu. A navíc se vsadím, že to bude Lindě dost nápadné. Jste spolu terpve krátce - to přeci nejde, abych vám vyklízel pole jenom kvůli šukání. Jestli si toho Linda všimne, tak se rychle dovtípí, že jsme se na ni domluvili. A dojde jí, že ti jde vlastně jenom o to šukání.“
Aleš se ušklíbnul.
„Jako kdyby holkám nešlo o to samé,“ řekl.
„Jenomže v tom je právě ten vtip. Oběma vám jde o to si pěkně zašukat, ale v téhle fázi vztahu to nesmíte dávat moc najevo. Když si bude Linda myslet, že stojíš jenom o zásun, začne šponovat svoji cenu. To je zkrátka taková ženská taktika.“
„Tak co mám podle tebe jako dělat?“
„Nechej tomu volný průběh. Nic neplánuj a neorganizuj, zkrátka jí jen tak nenápadně směřuj k tomu, o co máš zájem. Máte celý pokoj jen sami pro sebe a jestli je někdo druhý za dveřmi, o to se nemusíte starat. Jak znám holky, tak bych se vůbec nedivil, kdyby Lindu právě tahle věc vzrušila mnohem víc než nějaká hladce vymetená cesta k bezproblémovému sexu. Klidně se o to spolu můžeme vsadit.“
„Možná máš pravdu. Třeba to opravdu jenom zbytečně řeším.“
„O tom nepochybuj. Radši si to pořádně užij a vykašli se na nějaké konvence. V sexu beztak žádné neplatí.“
„Tak fajn. Slibuju, že jí v noci vezmu pořádně po letech. Vykašlu se na rozpaky a pořádně jí pocuchám bobra.

S Lindou byla situace o něco složitější. Poprvé jsme spolu mohli mluvit skoro až na večer. Aleš si odběhl ven pro cigarety a tím nám poskytl několik minut času. A protože byla neděle, většina okolních obchodů byla zavřená a on se musel tím pádem trmácet do velkého marketu až na druhém konci plážové promenády, což byla odhadem dobrá půlhodina cesty.
„Zlobíš se?“ zeptala se Linda. Tvářila se provinile, skutečnou vinu však nejspíš necítila. Nebo jsem se v ní možná stále pletl.
„Proč?“
„Vždyť víš. Kvůli té včerejší noci.“
„Kvůli tomu, že si ke mně Aleš přišel vypůjčit kondom?“
Linda se začervenala.
„Můj nápad to ale nebyl,“ řekla tiše. „Opravdu.“
Chvíli bylo ticho a pak potichu dodala: „Nikdy by mě nenapadlo, že to nakonec zajde tak daleko. Cítím se hloupě, když vím, že ten včerejší kondom měl Aleš právě od tebe.“
Možná to ode mne bylo podlé, já však takovou nabídku na smeč nedokázal odmítnout.
„Já jsem mu ale žádný kondom nedal,“ řekl jsem. „Nedal bych mu ho, ani kdybych nějaký měl.“
Linda se zarazila.
„Tak odkud ho tedy měl?“ zeptala se. „Nedovedu si představit, že by o půlnoci lítal po penzionu a loudil po lidech kondomy. To je přeci blbost, nebo snad ne?“
Pokrčil jsem rameny.
„Možná nakonec ani žádný kondom neměl,“ opatrně jsem nadhodil.
„Nesmysl. To bych snad poznala.“
Pak se znovu začervenala.
„Takže tys ho nakonec pustila dovnitř?“ zeptal jsem se.
Červená barva na jejích tvářích by dokázala rozsvítit i lampión.
„Já jsem vlastně vůbec nechtěla.“
„Přemluvil tě?“
„Nevím. To se nedá tak jednoduše vysvětlit. Spíš jsem od něho chtěla mít pokoj.“
„Mít od něho pokoj?“
„Když nejsi holka, tak to nikdy nepochopíš,“ řekla tiše. „Jsou chvíle, kdy je nejlepším řešením klukovi vyhovět. I když víš, že z toho sama nic mít nebudeš, ušetříš tím spoustu času.“
„Ty jsi ho pustila dovnitř jenom proto, abys ušetřila čas?“
„Zní to hloupě, já vím. Tohle pochopí zas jenom holka. On byl strašně nadržený a neustále se po mně sápal. Kdybych ho od sebe odstrkovala, zabralo by nám to půlku noci. A mně už se chtělo strašně spát. Tak jsem ho nejdřív poslala pro ten kondom a doufala jsem, že žádný nesežene. Ale on ho přinesl, já už jsem skoro spala a vlastně jsem neměla vůbec na nic náladu. A ještě menší chuť jsem měla se s ním o tom dohadovat. Tak jsem mu zkrátka řekla, ať ho dá dovnitř. Trvalo to jen pár minut. A byl jenom docela na krajíčku, přísahám!“
„A ty ses u toho taky udělala?“
„Blázníš?“ zasmála se. „Za takovou chvilku? Navíc jsem u toho skoro spala.“
„A líbilo se ti to aspoň?“
„Já fakt nevím. Bylo to tak rychlý, že jsem ho tam uvnitř vlastně ani pořádně necítila. Třikrát přirazil a hned to pustil do kondomu. Řekla bych, že uvnitř ženské už nebyl možná pár měsíců. Proto ho to tak rozdráždilo. Já z toho opravdu nic neměla. Tohle se snad ani nedá považovat za soulož.“
Určitá provinilost v ní ale nejspíš byla. Možná i proto si klekla vedle postele a rukou mi zajela mezi nohy.
„Pojď, já ti ho teď rychle vykouřím,“ řekla tiše. „Bude se ti to líbit, uvidíš.“
Zpoloviny vztyčený ocas mi napínal levou nohavici. Jak moc jsem si v té chvíli přál, aby mi sahal aspoň do poloviny stehna nebo aby dokonce špička mého žaludu mohla vykukovat z dolního okraje mých barevných bermud! Tak obdařený jsem ale rozhodně nebyl: špička mého penisu sahala jen asi čtrnáct centimetrů od mých třísel a k dolnímu okraji mých bermud tak zbývala vzdálenost skoro nekonečná.
Linda však byla úspěšná čtenářka mých tajných myšlenek: její studené prsty pomalu šplhaly po mém stehně směrem vzhůru a pod sebou přitom rolovaly okraj mých bermud. Za chvíli tam dole vykoukla špička mého žaludu.
„Copak to tady dole máme?“ zasmála se Linda. „Jestli se nepletu, tak můj chlapeček je zřejmě pořádně nadrženej.“
Olízla vrchol mého žaludu a na jazyku jí přitom zůstala malá průsvitná kapka.
„Chutná moc dobře,“ zašeptala a pak ho vzala do úst. S penisem přitisknutým k noze z toho ale žádné velké kouření být nemohlo: rty a jazykem se dotýkala mého žaludu a mně přitom přebíhal mráz po zádech.
„Chceš se udělat? Máme na to jenom chvilku, ale když se budeme snažit, tak to stihneme až do konce. Máš na to chuť?“
Tiše jsem kývnul.
„Tak já ti ho tedy vykouřím,“ řekla a rychlým trhnutím mi stáhla bermudy až ke kolenům. Já jsem ale o žádné kouření nestál.
„Ne!“ zašeptal jsem. „Kouření ne.“
„Tak co tedy? Chceš ho prostě jen tak vyhonit rukou? Nebo si ho budeš honit sám a
já ti přitom budu něco ukazovat? Klidně si řekni.“
„Já chci dovnitř,“ zašeptal jsem téměř nesměle.
„Dovnitř?“
„Chci tam, kde byl on. Dovnitř do kundy.“
Ta myšlenka se ale Lindě příliš nezamlouvala.
„Ale to nejde,“ řekla. „Na to nemáme čas. Já jsem dnes ani nezamkla dveře. Můžu tě v rychlosti vykouřit, ale na šukání už nám nezbývá dost času.“
„Já nechci šukat. Chci jenom na chvíli dovnitř. Tam kde byl včera on.“
Linda se pátravě rozhlédla po pokoji.
„Tak počkej,“ řekla. Pak vstala a rychle ze sebe stáhla kraťasy. A dřív než jsem se stihnul vzpamatovat, oblékla si místo nich volnou kolovou sukni z tenké látky. Potom z pod té sukně vylovila i kalhotky.
„Takhle to bude mnohem jistější,“ řekla. „Nechci se nechat přistihnout s holou frndou.“
Pak na mě obkročmo usedla a zarejdila na mém penisu. Ještě ale nebyl uvnitř - zatím ještě ne.
„Chci ho tam zasunout sám,“ řekl jsem. „A chci vidět, jak tam zajíždí.“
Linda se zasmála.
„Úchyle! Přesně to jsem si myslela.“
Znovu se nadzdvihla a pak si vpředu vyhrnula sukni.
„Tak dělej,“ řekla. „Nejspíš máme už jen pár posledních minut.“
Před sebou jsem viděl Lindinu kundu: byla růžová a stále ještě maličko zduřelá, s krátkými blond chlupy okolo.
„Pustíš mě dovnitř?“ zeptal jsem se nesměle. „Tam kde byl dnes v noci on?“
Linda zarejdila svými pysky okolo špičky mého penisu. Pak se ke mně sklonila a tiše mi zašeptala do ucha: „Ještě je od něho celá roztažená. Cítíš, jak je tam uvnitř volná?“
A já do ní v té chvíli zajel až hluboko po kořen.

Kapitola 56.

Možná to nebylo opravdové šukání, ale rozhodně to bylo vzrušující a velmi intenzivní. Zajel jsem dovnitř a Linda se ke mně těsně a horce přitiskla. Z naladění jejího těla jsem pochopil, že si nepřeje žádné prudké pohyby. Vlastně - ona si nejspíš nepřála vůbec žádné pohyby: podle všeho se zdálo, že si přeje jenom mít mě v sobě a trochu se přitom se mnou líbat. Jenomže - je to vůbec normální, v takové situaci a v takovém časovém tlaku? Pokusil jsem se pohnout boky, ale ona se ke mně přitiskla ještě úžeji a pak, s ústy přilepenými k mé tváři, horce zašeptala: „Nehýbej se, nebo to všechno pokazíš! Chtěl jsi dovnitř, tak si to teď pořádně vychutnej.“
Jenomže oba jsme věděli, že něco takového je pro chlapa zhola nemožné: být uvnitř a nešukat, to je jako mít v ruce zmrzlinu a nesmět si pořádně líznout. Ale možná že právě to bylo součástí mého nového výcviku.
„Počkej,“ zašeptala. „Buď klidný a soustřeď se! Vychutnej si to, že můžeš být uvnitř. On tam byl včera v noci - ale dneska budeš první ty.“
Celé to bylo velmi zvláštní. Věděl jsem, že když ho zasunu dovnitř a pak s ním dlouho nehýbám, obyčejně mi rychle změkne. Nejspíš je to nedostatkem vnějších podnětů a vlastně to nemá vůbec nic společného s tím, jak moc vzrušený se cítím před sexem nebo při samotném zásunu. Akce udržuje erekci, nedostatek akce erekci potlačuje. Jenomže tentokrát bylo všechno jinak. Mezi námi se skoro nic nedělo a moje erekce mohla i přesto bourat skály jako nějaké neuvěřitelně tvrdé ocelové beranidlo.
V té chvíli se Linda znovu projevila jako zkušená čtenářka cizích myšlenek.
„Já vím, že ho tam udržíš a nevyklouzneš,“ zašeptala. „I když se nebudeme hýbat, ty ho přesto udržíš dokonale tvrdého. Cítím ho tam uvnitř. Cítím, jak je velký a tvrdý. Co cítíš ty? Soustřeď se!“
Rychle jsem vydechl.
„Cítím, že jsem uvnitř,“ zašeptal jsem. „Přímo uvnitř kundy. Už jsem tam nebyl strašně dlouho.“
„Já vím. Ty můj malej chudáčku. Máš s tou mojí kočičkou jen samé trápení. Chtěl bys dovnitř, ale nakonec tě vždycky někdo předběhne.“
Ani nevím, co mě v té chvíli vzrušovalo víc, zda její hlas anebo to, že nás přitom může Aleš kdykoliv přistihnout.
„Mám ji od něho celou otlačenou,“ zašeptala. „To proto nechci, aby ses tam uvnitř hýbal.“
Věděl jsem, že to není pravda, a přesto mě ta představa vzrušila. Pokud šlo o včerejšek, tak Aleš musel být uvnitř nejspíš jenom chvilku; za tak krátkou dobu ji nestihl ani roztáhnout, ani otlačit. Ale myšlenka na to, že by to tak třeba mohlo být, se mi přesto líbila.
„Seď a nehýbej se,“ zašeptala. „A líbej se se mnou. To on skoro nedělá a mně to hrozně chybí.“
Pootevřel jsem pusu a ona se vášnivě přisála k mým ústům. Zuby a jazyk a rty a voňavý dech - všechna ta vášnivá rapsodie vzrušení a nadrženosti, která se okolo mé hlavy rozléhala jako bouřlivé vyhrávání symfonického orchestru. Moje ruce se rozeběhly vzhůru po jejích stehnech jako klavíristovy prsty po bílých klávesách slonovinové kláviatury. To vzrušení nešlo zastavit ani zadržet. Chtěl jsem toho od Lindy mnohem víc, než kolik mi sama nabízela. Ale moje naléhání bylo marné. Na rukou jsem ucítil dotek jejích rozhodných dlaní.
„Nehladit!“ zašeptala někam do oblasti mých úst. „Líbat ano, ale hladit ne!“
Tiše jsem zavzdychal.
„Líbej mě, prosím!“ zašeptala. „Takhle je to úplně jiné než s ním. On by chtěl pořád jenom šukat. A mně se vždycky šukat nechce.“
Znovu jsem zavzdychal, hlasitě a teskně. Najednou jsem si připadal jako roztoužená ženská: rozdělaná, vydrážděná a naprosto neukojená. Chtěl jsem víc! Musel jsem dostat víc!
„Buď hodný chlapeček!“ šeptala mi Linda tiše do ucha. „Seď a nehýbej se! To on nikdy nedokáže, zasunout ho dovnitř a pak už se nehýbat. Tohle s ním nejspíš nikdy nezažiju.“
Jenomže co jsem z toho měl? Sedět a nehýbat se, to je horší než vůbec nešukat. A já chtěl přitom mnohem víc!
„Já vím, že bys toho chtěl mnohem víc,“ zašeptala Linda a jakoby přitom znovu dokonale přečetla všechny mé tajné myšlenky. „Jenomže to zkrátka nejde. Už takhle tady provádíme něco, co bychom nikdy dělat neměli. Je ti to jasné?“
Tiše jsem kývnul. Před očima jsem měl Lindin opálený krk a hluboké véčko jejího dokonale vyplněného výstřihu. Linda však můj pohled brzy zaznamenala.
„Chtěl bys přitom vidět moje kozy?“ zašeptala. A mně nezbylo než znovu tiše kývnout.
„Tak jenom jednu. Víc ti opravdu ukázat nemůžu.“
Dlaní podebrala jedno své prso a pak ho nechala pomaličku vyklouznout z rozevřeného výstřihu. Ústy jsem chňapl po bradavce a rychle jsem si ji zasunul mezi sevřené rty.
„Jestli nás tady nachytá, tak nás oba zabije,“ zašeptala Linda. „Ale ještě předtím mi zmaluje zadek a tobě utrhne ptáka i s koulema. Stojí nám to vůbec za to?“
Náruživě jsem sál Lindinu bradavku a ona u toho tiše povzdychávala. „Proč mi to děláš, ty jeden bídáku?“ šeptala mi do ucha vzrušeným hlasem. „Copak nevíš, že takové věci se holkám nedělají?“
Kulatý výstřih letních šatů a z něj vytažené jedno plné dívčí prso - co víc by si mohl každý kluk vlastně ještě přát?
„Počkej,“ zašeptala Linda. „Ty bys chtěl mlíčko? Tam ale žádné mlíčko není.“
Pak se tomu všemu zasmála a tiše řekla: „Ale třeba tam nakonec nějaké mlíčko objevíme. Nech maminku, ať ti dá sama to, na co máš chuť.“
Opatrně od sebe odstrčila moji hlavu a pravou dlaní si znovu podebrala své prso. Připadalo mi dokonalé: kulaté a plné, pružné jako míč a bílé jako mléko. Ze vzdálenosti několika centimetrů jsem fascinovaně zíral na její bradavku: připadala mi až neuvěřitelně tmavá, s pružným koncem podobným přerostlému dudlíku a s tmavým dvorcem o rozměrech středně velkého svatebního koláčku.
„Buď chlapečku hodný,“ zašeptala Linda. „Když budeš hodný, tak ti maminka půjčí něco hezkého na hraní. A teď hezky otevři pusinku.“
Bez odporu a zbaven vlastní vůle jsem otevřel ústa. Viděl jsem Lindinu bradavku, která se ke mě pomalu přibližovala; Linda si ji přidržovala mezi dvěma prsty a opatrně mi ji vkládala do úst.
„A teď se pomalu přisaj,“ zašeptala. „Vezmi si ode mě všechno moje mlíčko. Cítíš ho tam uvnitř?“
Byl to sice nesmysl, ale já v té chvíli skutečně ucítil na jazyku přeslazenou chuť mateřského mléka. Fantazie anebo realita? Jistý jsem si nebyl ani jedním.
Linda mi položila dlaň na zátylek a opatrně mě pohladila po vlasech. Její prsty se zaplétaly do mých vlasů a tlak její roztažené dlaně mě nutil sát bradavku, kterou mi opatrně přidržovala dlaní své druhé ruky u rozevřených úst.
„Jenom si dej, chlapečku. Jen hezky papej!“ šeptala chraplavým hlasem, ze kterého zaznívala touha a vzrušení. „Pomoz mamince, ať toho rychle zbaví.“
A mně v té chvíli začaly docházet všechny souvislosti. Najednou jsem pochopil, že to Linda dělá hlavně kvůli sobě. Jejím ňadrům jsem se nikdy pořádně nevěnoval; a zřejmě ani Aleš jim nevěnoval tolik pozornosti, kolik Linda potřebovala. Když totiž kluk vysloveně neujíždí na hezkých ženských prsou, vždycky se raději věnuje věcem, které mu přinášení větší slast a rozkoš. Tohle jsme nejspíš měli s Alešem společné: kozy nás sice bavili, ale pokud jsme měli přístup ke kundě, raději jsme se věnovali právě té. Teď jsem ale neměl na vybranou: uvězněn pod Lindiným tělem a zbaven možnosti se hýbat jsem se zarputile přisával k Lindině naběhlé bradavce. U kořene penisu jsem cítil, jak je Linda tam dole celá mokrá. A v té chvíli už to Linda nevydržela.
„Počkej,“ zašeptala a málem mě přitom kousla do ucha. „Lež a nehýbej se! A hlavně mi pořád saj tu bradavku! Nepřestávej, rozumíš!“
Pak si vyhrnula sukni a aby jí nesklouzávala přes boky, pevně jí sevřela na boku pod levou paží. S vyhrnutou sukní a jedním prsem vystrčeným z výstřihu vypadala skoro jako bojovná Amazonka. A jak jsem brzy zjistil, také se jako Amazonka začala chovat.
„Cucej mi tu bradavku a o zbytek se už postarám sama!“ sykla tichý hlasem. A pak se její boky pomalu rozkmitaly v tom zvláštním vlnivém pohybu, který mají některé holky v krvi a jiné se ho nikdy nenaučí. Při tom zvláštním zavlnění se její kunda ani na okamžik neoddálila od mého podbřišku - ležela na něm jako přilepená, zatímco Lindiny boky se rychle posouvaly vpřed a vzad jako nějaké vlnící se tekuté písky. Ten pohyb jsem moc dobře znal: když se chce holka předvést, dává si záležet na tom, aby na kluka nasedala z výšky, nejlépe hodně zvysoka a naprosto kolmo. Jenomže to není ten pohyb, při kterém se většina holek nejrychleji a nejlépe udělá. Tím je naopak naprosto nenápadné otírání podbřišku o podbřišek - takové, při kterém se pták ani na okamžik neobjeví venku, a kluk z toho vizuelně vlastně vůbec nic nemá. Která holka by takový pohyb neznala? Doširoka rozevřená kunda, zoufale přitisklá k drsným chlupům klučičího podbřišku; ulepené šťávy, které ty chlupy smáčejí a slepují do hrubých a drsných chumáčů; obnažený poštěváček, který se do těch slepených chlupů zaplétá a vystřeluje přitom do těla vlny rozkoše, které se v první chvíli příliš neliší od palčivých záškubů bolesti.
„Cucej!“ šeptala Linda. „Cucej a nehýbej se!“
K tomu, abych se udělal, mi chyběl větší počet erotických podnětů. Ležel jsem skoro bez hnutí a Lindiny boky se na mně vlnily a směřovaly tak svoji nositelku k rychlému a úlevnému orgasmu. Vše začínalo být jasné a čiré jako lesní studánka: ona se při našem souložení nejspíš udělá - ale já ne.
„Jestli nás přitom Aleš nachytá, tak nás oba zabije,“ zašeptala Linda.
V té chvíli se ale nezdálo, že by jí to dělalo velkou starost. Naopak to vypadlo, jakoby ji ta představa vzrušovala.
„Jestli mě uvidí, jak tady s tebou šukám, tak si o mně bude myslet, že jsem děvka. Jenomže já jsem jenom strašně nadržená.“
Jakousi zvláštní intuicí jsem náhle pochopil, co se ode mne v takové chvíli nejspíš očekává. Moje ústa se odlepila od její tvrdé bradavky a pak se rychle přisála těsně za její ucho. Ten nečekaný manévr mohl vše pokazit - ale on naopak všechno zvýraznil a urychlil.
„Děvko!“ zašeptal jsem Lindě přímo do ucha. „Ty malá nadržená děvko!“
A ona se v té chvíli dlouze a hlasitě udělala.

Chtěl jsem se udělat spolu s Lindou, ale nemohl jsem, protože k orgasmu mi chybělo ještě několik dlouhých minut. Stále jsem měl obrovskou chuť do ní všechno stříknout: nemyslet na nic, uvolnit se a jedním úlevným stříknutím zaplavit a zasemenit tu rozšklebenou díru, kterou básníci poeticky nazývají lůno. Jenomže k tomu bych potřeboval ještě pár dalších minut - a ty mi Linda dát nehodlala.
„Už dost!“ řekla, jakmile popadla dech. „Bylo to moc hezký, ale už to stačilo. Teď už musíme být vážně rozumní.“
Vstala ze mne a z kundy jí přitom vyjelo mé mokré a naběhlé péro; žalud mi bolestivě pleskl o podbřišek a na břiše mi po něm zůstala vlhká čára.
„Už nemáme čas!“ řekla Linda. „Aleš se tu může každou chvíli objevit. A já nechci, aby mě tu takhle našel. A ty si něco takového nejspíš taky nepřeješ. Nebo se snad pletu?“
Ne, nepletla se. Něco takového jsem si opravdu nepřál. Rozmrzele jsem si natáhl kraťasi a Linda se ke mně ještě naposledy přitočila.
„Proč jsme se do něčeho takového vůbec pouštěli?“ řekla vyčítavě. „Oba přeci moc dobře víme, že to byla chyba.“
Pak se na chvíli odmlčela a po několika vteřinách tiše dodala: „Jestli na něj budu dnes v noci zlá, tak je to jenom tvoje vina. Protože po takové jízdě už nemám na žádné souložení chuť. A on by musel být padlý na hlavu, aby to na mě nepoznal. Tak se prosím modli, ať to v noci dobře dopadne.“
Možná měla pravdu - jenomže co to pro mě vlastně znamenalo? Co pro mě znamenala slova o tom, že má v noci vše dobře dopadnout? Vždyť každý z nás si pod tím výrazem mohl představovat něco úplně jiného...
Ležel jsem v posteli s polotvrdým ocasem a zřetelně jsem přitom cítil, jak mě bolí zduřelá a rozdrážděná varlata. Začít a neudělat se je hřích. A nejspíš je to i krajně nezdravé. Jenomže co jsem s tím měl dělat?
Ve vedlejším pokoji byla tma a z malé škvíry v přivřených dveřích prosvítal jen slabý záblesk noční lampičky. Jestli se spolu ti dva mazlili, tak to nebylo vůbec slyšet. Ale oni se v té chvíli nejspíš ještě nemazlili - to až za pár okamžiků.
„Dneska už mám gumu připravenou,“ slyšel jsem ze sousedního pokoje Alešův spokojený hlas. Bylo mi jasné, že to není pravda - a doufal jsem, že se Linda bude chtít o jeho slovech přesvědčit sama. Jenomže jí na něčem takovém nejspíš nezáleželo.
„Já jsem dneska strašně unavená,“ odpověděla mu tiše. „Nezlob se, ale dnes opravdu nic nebude. Možná zítra, ale dnes raději ne.“
„Co je to za blbost?“
„To není žádná blbost. Já jsem fakt strašně unavená. A navíc mě pekelně bolí hlava.“
„Tebe bolí hlava? To si snad ze mě děláš prdel, ne?“
„Zkrátka jsem unavená a bolí mě hlava! Je na tom snad něco těžkého k pochopení? Kvůli tomu nemusíš být hned sprostý.“
„Tak promiň. Já myslel, že to má být jen nějaký vtip. Chceš namasírovat záda? Třeba ti to od té bolesti hlavy pomůže.“
„Jsi hodný. Ale to by nejspíš nepomohlo. Věř mi, já tohle už moc dobře znám.“
„Počkej, zkusím ti namasírovat krk a ramena.“
„Ne! To opravdu nemusíš. Vážně to nemá žádný smysl.“
Chvíli bylo ticho.
„A nechceš mi to udělat aspoň pusou? Já jsem dneska strašně nadrženej.“
To naštvané ticho by se dalo téměř krájet. A Lindě trvalo dobře minutu, než se znovu ozvala.
„Posloucháš mě vůbec? Já ti vyprávím o tom, jak mě bolí hlava - a ty se mě zeptáš, jestli ti to nechci udělat pusou! To se bez toho šukání neobejdeš ani jeden pitomej večer?“
„Jasně že obejdu. Ale podobné to bylo už včera. Nejdřív jsi nechtěla, pak jsi mě poslala pro šprcku a nakonec jsi u toho ležela jako dřevo a vůbec ses přitom nehejbala. Co je to vlastně s tebou? Stojíš o mě vůbec?
Možná v té chvíli Lindě došlo, že strunu mužské trpělivosti nelze napínat donekonečna.
„Jistě že o tebe stojím,“ řekla smířlivě. „To se přeci stává, že na to člověk občas nemá chuť.“
„Ty sis to už dneska dělala?“
„Jasně že nedělala! Jak tě taková blbost mohla vlastně napadnout?“
„Já nevím. Prostě mám dojem, že o to vlastně vůbec nestojíš.“
„Jenomže já o to stojím. Akorát ne v téhle chvíli. Jsem na to zkrátka moc unavená.“
Zašustění mi prozradilo, že se vedle začíná něco odehrávat.
„Aleši! Ty zlobíš!“
„Jenom jednu kozu... Trochu si s ní pohraju a nechám tě být. Jenom jednu - slibuju!“
„Alešku! Vždyť je to stejné jako včera! Takhle skončíme zase u šukání...“
„No a co? Copak je na tom něco špatného? Třeba tě pak přestane bolet ta hlava.“
„Ale já jsem vážně moc unavená! Přeci nechceš, abych u toho zas ležela jako to dřevo...“
„Tak tomu nech volný průběh. Lež a užívej si - nic víc dělat nemusíš. Když na to dostaneš chuť, tak si zašukáme. A když ne, tak zkrátka ne.“
„Jenomže já na to chuť nedostanu. Na to jsem vážně moc unavená.“
„Nepovídej. Vidíš, jak už ji máš celou mokrou?“
„Takovou ji mám vždycky. Jsem unavená a mokrá kunda na tom nemůže nic změnit.“
„Třeba může.“
Chvíli bylo ticho a pak se Linda znovu ozvala.
„Alešku, už dost! Přehrabuješ se v ní jako pošťák v brašně! Co z toho budeš mít, když ti nakonec podržím? V tomhle stavu nejsem beztak schopná nic jiného než podržet.“
Aleš se nejspíš musel nad jejími slovy ušklíbnout.
„A neškleb se!“ řekla zdánlivě rozzlobeně - ale spíš než naštvanost už v jejím hlase prosvítalo rošťáctví. „Slyšíš? Neškleb se takhle jako puberťák!“
„Prý co z toho budu mít,“ parodoval Aleš její slova. „No co asi? Schválně si tipni. Napodruhé se určitě trefíš.“
„Blbečku!“
Podle zvuku se v té chvíli museli začít jeden po druhém převalovat.
„Tak blbečku? Já ti dám blbečka, to budeš koukat. Svlíkni si kahotky a uvidíš.“
„Blbečku, blbečku, blbečku!“ smála se Linda. „A na kalhotky už mi nesahej. Slyšíš? Vždyť je to jen chvíle, co jsem si je urovnala!“
„No a co? K čemu by byly kalhotky, kdyby se nesměly svlíknout?“
„Jenomže moje kalhotky se dneska svlíkat nebudou! Snaž se jak chceš, stejně tě nakonec přeperu,“ smála se Linda. „Kleknu si na tebe a dám ti válečky!“
„To sotva.“
„Vidíš - už tě mám pod sebou a valchuju ti břicho.“
„Takhle na koníčka?“
„Tohle není žádné na koníčka! Já s tebou nesouložím - já se s tebou peru!“
„Kecáš. Když budu chtít, klidně ti ho tam šoupnu. A ty to možná ani nepoznáš.“
„Alešku nezlob! Já jsem vážně strašně unavená!“
„Tak proč tady po mě skáčeš jako nadrženej kamzík?“
„Protože provokuješ. Provokuješ a zlobíš.“
„Já se v tobě vážně nevyznám! Nejdřív nechceš, pak to chvíli vypadá, že by sis dala říct, a nakonec zase cukneš. Tak jak si to mám vlastně přebrat?“
„Copak tobě nestačí, že můžeme takhle blízko sebe ležet? Vždyť je to přeci hezký, nebo snad ne?“
„To sotva. Ono by to možná bylo i hezký, jenomže to bych nesměl být ze všeho tak nadrženej. Co s tím mám podle tebe jako dělat?“
Alešův hlas zněl skutečně zoufale.
„Tak aspoň trochu pomazlit,“ doprošoval se. „Jen pomazlit a spát. To je přeci férová nabídka, nemyslíš?“
„Mně se to moc férové nezdá. Pomazlíme se - a co z toho? Ty budeš ještě nadrženější a já budu o to víc unavená. Nakonec z toho budeme naštvaní oba.“
„Tak to prosím tolik neřeš. Můžu aspoň chvíli mezi stehna? Slibuju, že ho dovnitř strkat nebudu.“
„Ty jeden otravo otravnej!“
„Jenom takhle zvnějšku podél kundy. Ale ty kalhotky už si konečně svlíkni.“
„Já si ale kalhotky svlíkat nechci!“
„Nebuď hloupá. Takhle ti je nakonec ještě roztrhám.“
„A když si je svlíknu, tak dáš pokoj? Slibuješ?“
„No jasně. Svlíkni si ty gaťky a já už budu hodnej. Přísahám.“
„Tak dobře. Ale drž se ode mě na distanc. Klidně si ho vyhoň, ale už mě s tím hlavně neotravuj. Rozumíš?“
„Jasně. Já ti na ni jenom takhle položím ruku. To snad smím, nebo ne?“
„Ne, ruku ne! Jestli chceš, tak mě líbej na krk, ale tam dolů mi nesahej. Já ji mám ještě celou bolavou od těch krámů.“
„Blbost. Nezapomínej, že jsem byl včera uvnitř. A bolavá mi rozhodně nepřipadala.“
„O tom ty nemůžeš nic vědět.“
Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo další zašustění.
„Aleši, nezlob!“ sykla Linda. „Chováš se jako malej kluk!“
Aleš se ale jenom zasmál.
„Opravdu?“ řekl a jeho hlas zněl skoro posměšně. „Takhle si představuješ, že se chová malej kluk? Nevím, jaký máš s malýma klukama zkušenosti, ale já si myslím, že tohle malí kluci rozhodně nedělají...“
Šustění postupně sílilo a já si už nedokázal být ničím jistý. Šukají? Nebo se jenom tak mazlí? A co na to vlastně říká Linda? Líbí se jí to, nebo se přitom úpěnlivě brání? Možná ji v tom šustivém hluku slyším malinko sténat. Nebo se snad pletu?
„Alešku!“
Její tichá prosba se podobala spíš táhlému zasténání.
„Copak tobě se to nelíbí?“ šeptal Aleš.
„Ale ano, líbí. Ale už toho prosím nechej.“
„Chceš abych toho nechal? Skutečně?“
„Ano. Ne! Já nevím...“
„Tak ano nebo ne?“
„Ne. Ale dovnitř ho dávat nesmíš. Vždyť na něm nemáš ani gumu!“
„To opravdu nemám. Myslíš, že bych ji na něm měl mít?“
„Jestli chceš dovnitř, tak určitě ano.“
„Ale já se s žádnou gumou otravovat nebudu. Rozumíš? Šukání s gumou je pro chlapa, jako jsem já, totálně na hovno! A já mám chuť si to dneska pořádně užít. Co ty na to?“
Najednou se karta obrátila: teď to byl jednoznačně Aleš, kdo měl nad Lindou navrch; a ona, možná vlivem únavy, možná vinou své nadrženosti, ho najednou poslouchala jako pejsek svého pána.
„Tak pojď,“ řekla tiše. „Ale jenom na krajíček. A hlavně potichu, ať přitom nevzbudíme Marka.“
Potom poprvé tiše zavrzala postel. Bylo mi jasné, že už je Aleš uvnitř a že spolu souloží. Najednou jsem se nedokázal ovládnout - ať už se v sousedním pokoji odehrávalo cokoliv, já potřeboval mít naprostou jistotu.
Tiše jsem vstal a opatrně jsem se vydal k pootevřeným dveřím. Ve slabém světle lampičky jsem uviděl jejich do sebe zaklesnutá těla. Linda se nacházela vespod a Alešovo velké a silné tělo na ni ze shora tvrdě a naléhavě naráželo. Do tváří jsem jim přitom neviděl: ona měla obličej zaklesnutý pod jeho rameno a on měl hlavu skloněnou tak, že mu jeho krátké blonďaté mikádo přepadávalo přes oči. V jejich souložení byla jakási tichá a naléhavá zarputilost - taková, jakou jsem v tom našem nikdy neviděl. Jakoby to byla jen jakási logická nevyhnutelnost, ke které muselo dojít nezávisle na vůli těch dvou - bez myšlenek a bez emocí, jen pouhým působením tělesné chemie a vzájemné přitažlivosti. Jejich souložení bylo současně chladné i zanícené - a pokud se vůbec dalo mluvit o vášni, byla to vášeň podobná drtivému dopadu nevyhnutelné síly osudu.
Od Aleše bych v té chvíli očekával něco naprosto jiného. K té situaci by mi daleko více seděl rychlý a uspěchaný zásun, možná dokonce s předčasným výstřikem. Jeho tělo se však podobalo velkému a silnému stroji: svaly na rukou se mu bouřlivě nadouvaly a jeho zadek se zvolna nadzdvihoval v pomalém rytmu velkého mechanického pístu. A kdyby si Linda vše tak zjevně neužívala, možná by se dalo mluvit o mechanickém a na první pohled nudném zásunu. Jenomže to tak zjevně nebylo: Linda se totiž pod jeho silným tělem svíjela s až překvapivou rozkoší.
Srdce mi říkalo, že bych měl rozrazit dveře, vrhnout se dovnitř a odtrhnout ty dva od sebe. A co se stane pak, na tom mi v té chvíli beztak ani v nejmenším nezáleželo. Jenomže jsem moc dobře věděl, že něco podobného udělat nesmím. Zblízka jsem pozoroval, jak spolu ti dva zaujatě souloží, a jako bodavá připomínka mé vlastní nedostatečnosti se do mých uší bolestivě zapichovaly tlumené zvuky Lindiny rozkoše a do mého nosu pak nepříjemně chlapská vůně Alešova těla. Držel ji v náruči, dlaněmi podebíral její záda a podbřiškem se přitom nekompromisně otíral o její rozevřené pohlaví. Existuje na světě krásnější výhled než je pohled na doširoka rozevřená ženská stehna? Já jsem tedy žádný hezčí pohled neznal.
,Jestli se do ní udělá, tak to nevydržím!´ napadlo mě. ,Taková potupa už by na mě byla moc...´
A v té chvíli jsem uslyšel Lindinu naléhavou prosbu.
„Hlavně ne dovnitř,“ šeptala. „Já mám teď naprosto rozhozenej cyklus. Tak ho ze mě koukej včas vytáhnout!“
Jenomže Aleš se něčím takovým nehodlal zabývat: stejně jako včera ignoroval její žádost o kondom a tajně ho do ní zasunul bez gumy, tak i dnes si nečinil žádné násilí a klidně to do ní pustil.
„Ne!“ zakvílela Linda. „Dovnitř ne!“
A zatímco ji Aleš proti její vůli krmil svojí horkou mrdkou, z mého vztyčeného penisu pomalu upadla na zem první těžká kapka mého několikrát předrženého semene.

Kapitola 57.

Od té chvíle byla Linda jako omámená. Možná se v ní něco v té chvíli zlomilo - anebo se možná něco zlomilo v nás obou. Poznal jsem to hned druhý den ráno. Linda za mnou přišla, zatímco se Aleš sprchoval, a opatrně za sebou přivřela rozbité dveře.
„Potřebuju prášek,“ řekla tiše.
„Prášek?“
„No vždyť víš - je ráno, tak potřebuju svoji piluli. Tak se prosím neptej tak hloupě.“
„Ale já vím, jakou piluli máš na mysli. Potřebuješ zkrátka prášek proti miminům.“
„Jo, potřebuju prášek proti miminům. Tak už mi ho konečně dej, než se tady objeví Aleš a začne mu to být nápadné.“
„Nápadné, že máš u mě schované prášky proti miminům?“
„Jo, přesně tohle by mu nejspíš mohlo být dost divné.“
„A k čemu by ti vlastně byl prášek proti miminům?“
„No proč asi holky berou podobné prášky, co myslíš? Nejspíš aby neměly mimina.“
„Vy jste snad spolu v noci spali? Bez gumy a s výstřikem?“
Linda se zarazila.
„Myslíš s Alešem? Ne, to ne.“
„Opravdu?“
„Jasně že ne! Myslíš si snad, že ti kecám?“
„To vážně nevím. A kecáš?“
„Ne, nekecám! Když říkám, že jsme spolu včera nespali, tak jsme spolu nespali. To mi snad můžeš věřit. On sice chtěl, ale já jsem mu nedala. Poněvadž holka nemůže dát každému, kdo si o to řekne.“
„Tak když jste spolu nespali, tak nepotřebuješ ani žádné prášky proti miminům.“
„Co to do tebe, ksakru, vjelo? Copak tyhle prášky se berou jenom tehdy, když se holka s někým vyspí? Ty se berou prostě jako prevence!“
„Prevence do budoucna? Proto, aby se holka mohla s někým vyspat?“
„Ano. Ne. Vlastně trochu ano. Ale na tom snad nezáleží. Musím si ho vzít i kvůli tobě. Včera večer jsi ho do mě strkal. Co když z toho nakonec otěhotním?“
„Ale já jsem se do tebe neudělal. Vůbec jsem se neudělal.“
„To je jedno. Holka může otěhotnět, i když se kluk neudělá. Takových případů už byla spousta.“
„Tomu nevěřím.“
„Já myslím, že o takových věcech nic nevíš. Tak koukej navalit ten prášek a nedělej na mě ramena.“
„A když ti ho nedám? Co uděláš pak?“
„Zbláznil ses? Nemůžeš mi ho nedat! To prostě nejde! Co když si nakonec z toho všeho uštrikuju haranta?“
„Z toho všeho? Z čeho všeho?“
„Já nevím. Z toho, jak jsme spolu včera večer souložili.“
„Spolu - to znamená s Alešem?“
„Jasně že ne, ty jeden blbečku! Spolu, to znamená spolu s tebou. Stačí jedna kapka a budu mít mimino. Za chvíli budu mít z těch tvých her dočista rozhozenej cyklus. A jak si pak budu moci být něčím jistá?“
„Máš z toho strach? Máš strach z toho, že bys mohla otěhotnět?“
„Jasně že z toho mám strach. Já ještě nemám chuť voparchantět. Jak bych to doma vysvětlovala?“
„Tak už spolu radši spát nebudeme. Aby měla tvoje dušička pokoj, tak od téhle chvíle už žádný sex. Souhlasíš?“
„Ale proč? Proč mi sakra nechceš dát tu piluli? Jeden blbej prášek proti miminům a všechno bude zase v pořádku. Tak proč s tím děláš takový drahoty?“
„Já s tím ale žádný drahoty nedělám. Jenom nevím, k čemu ti ten prášek bude. Spolu už spát nebudeme a s Alešem přeci nesouložíš. Nebo se snad pletu?“
Linda se zhluboka nadechla.
„A co chceš vlastně slyšet?“ zeptala se tiše. „Pravdu? Vážně chceš slyšet pravdu? A k čemu ti ta pravda bude?“
V té chvíli v sousedním pokoji klaply dveře od koupelny.
„Odpoledne v kanceláři,“ řekl jsem tiše. „Někam ho pošli a pak se tam za mnou zastav. Řekneš mi pravdu a já ti dám ten prášek. Souhlasíš?“
„Ty jsi vážně blbeček,“ zašeptala Linda. „Malej ukřivděnej chlapeček, kterej touží po tom bejt velkej a silnej a přitom neví, čím by mohl ostatní chlapy trumfnout. Ale jak chceš - když to chceš, budeš to mít.“

Možná to zní hloupě, ale já se na to odpoledne opravdu těšil. Nevěděl jsem, jak si to Linda nakonec zařídí - ale bylo mi jasné, že nakonec si to nějak zařídit bude muset. A už jenom to samo o sobě mě vzrušovalo - to, že se bude muset Aleše nějak zbavit, že mu bude muset lhát a svým způsobem ho vlastně i podvádět. Byl to moc zvláštní a přitom neobvykle vzrušující pocit: moje holka mě podvádí s mým nejlepším kamarádem, a přitom možná podvádí spíš jeho se mnou.
Linda se v kanceláři objevila hned pár minut po poledni. Na sobě měla jen horní díl plavek a kolem boků tenký mušelínový šátek.
„Kolik máme času?“ zeptal jsem se.
Linda jen neurčitě pokrčila rameny.
„Nevím. Možná jen pár minut, možná skoro celou hodinu. Poslala jsem ho až na druhý konec města vyřídit nějaké papíry k autu, které dneska ráno nabourali ti debilové z osmičky. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo a odnesly to jenom plechy. Ale znáš to - jednání s pojišťovnou jsou obvykle složitá.“
„Fajn. Tak to máme nejspíš spoustu času.“
Linda znovu pokrčila rameny a pak ještě neurčitě trhla hlavou.
„Co za něj chceš?“ řekla tiše. „Co chceš za ten prášek proti miminům? Co mám udělat proto, abys mi ho konečně dal?“
„Tohle není žádná lékárna,“ řekl jsem. „Tady nemůžeš vysypat na talířek drobné a odnést si za ně to, co zrovna potřebuješ. Copak jsi to ještě nepochopila?“
„Proč mě chceš naštvat? O co ti vlastně jde?“
„Nevím. Možná o to, abys mi nelhala.“
„Copak já ti lžu?“
Tentokrát jsem pro změnu pokrčil rameny zase já.
„A jak jinak to mám chápat? Ráno jsi říkala, že jste spolu v noci nespali. Ale on pak říkal něco docela jiného.“
„On ti o té včerejší noci něco říkal?“
„Nejspíš ano Prý jsi ho pustila dovnitř a on se do tebe nakonec i vystříkal. Je to pravda?“
„Nevím. Nakonec asi ano. Ale když o tom mluvíš takhle, tak to zní úplně jinak, než jak to ve skutečnosti bylo.“
„A jak to tedy bylo?“
„On zase hrozně otravoval. Tak jsem mu to nakonec dovolila.“
„To už jsi říkala včera. To se s ním chceš vyspat pokaždé, když bude večer otravovat?“
„Já nevím. Svým způsobem je to teď můj kluk. A jak se podle tebe mám vyhnout tomu, abych spala se svým klukem? Vždyť to přeci ani nejde!“
„Takže jsi mu podržela jenom proto, že jsi vlastně musela?“
„A co mi podle tebe jako zbývalo? Kdyby to záleželo jenom na mě, tak bych s ním dnes v noci určitě nic neměla. Vždyť já po tom odpoledni, kdy jsme to dělali spolu, neměla vůbec na nic chuť. Ale bála jsem se, aby to na mně nepoznal, tak jsem na něj byla radši hodná. Kdybych se moc cukala, tak by si ještě mohl myslet, že mu někde zahejbám.“
„Jenomže abys mu mohla zahejbat, to byste spolu nejdřív museli doopravdy chodit! Copak vy spolu vážně chodíte?“
„Já nevím. Nejspíš ještě ne. Ale on si to možná myslí. A mně se líbí, že si to myslí. O tom už jsme spolu přeci jednou mluvili.“
„Já vím. Jenomže já měl za to, že je to jen taková hra.“
„Jasně že je to jenom hra. Ale každá hra se musí hrát podle určitých pravidel.“
„A tahle hra má v pravidlech někde napsáno, že s ním musíš spát?“
Linda jen pokrčila rameny.
„To už k tomu tak nějak patří,“ řekla tiše. „Zlobíš se na mě kvůli tomu?“
Bylo mi jasné, že se začínáme točit v kruhu. A hlavní problém spočíval v tom, že věci, které nás oba vzrušují, jsou pro nás současně svým způsobem nedosažitelné. Takže bylo na čase ten kruh nějak radikálně rozetnout.
„Marečku,“ zašeptala Linda. „Dej mi prosím ten prášek proti miminům. I tak to bude na poslední chvíli. A ty přeci nechceš, abych s jedním z vás dvou měla děcko. Nebo snad ano?“
„Ne, to vážně nechci.“
„Tak vidíš. Dej mi prosím ten prášek proti miminům a já ti splním jakékoliv přání. Bude se ti to líbit, uvidíš.“
Svým způsobem, to byla korupce - ale v Lindině podání měl takový druh korupce svůj nepochybný půvab.
„Svlíkni si kalhotky,“ řekl jsem a Linda to okamžitě udělala. Z pod průsvitného šátku se vynořily malé zelené kalhotky; pod tenkou látkou šátku teď prosvítalo blonďaté hnízdo Lindiných chlupů.
„Máš tady ten prášek?“ zeptala se tiše. „Jestli ano, tak mi ho dej a pak si spolu zapícháme. Souhlasíš?“
„Ne. Dám ti ho až za chvíli. A než ti ho dám, tak pro mě budeš muset ještě něco udělat.“
„A co? Chceš ho radši vykouřit? Dej mi ten prášek a já ti ho vykouřím. Vyhulím ti ho jako nadržená ruská carevna, souhlasíš? A na závěr spolknu vše do poslední kapičky. Slibuju.“
„Ne. Ten kruh je prostě třeba jednou pro vždy rozetnout.“
„Kruh? Jaký kruh? A co mám tedy podle tebe udělat?“
„To brzy poznáš. Mimo jiné třeba to, že se s ním dnes v noci znovu vyspíš. Sama se mu nabídneš, tak abych to viděl a slyšel. Souhlasíš?“
„Já nevím. A když řeknu ano, dáš mi ten prášek proti miminům? Tak tedy ano! Ano, ano, ano!“
„Ale to není ještě všechno. Ten prášek ode mě dostaneš, jenom když teď půjdeš se mnou na pláž. Uděláš to?“
„Nic víc? Jenom tohle? Na tom přeci není vůbec nic složitého.“
„Tak fajn. Ale nepůjdeme spolu na tu velkou turistickou pláž před promenádou. Půjdeme na tu zadní, tam co se scházejí místní.“
„Tak dobře. A ty mi pak dáš ten prášek?“
„Uvidíme. Ale musíš jít přesně takhle oblečená - jednom s šátkem okolo boků a s vrchním dílem plavek. Rozumíš?“
„No dobře. Ale ti Řekové se z toho nejspíš samou nadržeností pomátnou. To je ti doufám jasný.“
„Přesně tak. Poněvadž to je přesně to, o co mi v téhle chvíli jde.“

Vyšli jsme z kanceláře na sluncem ozářenou ulici.
„Jdi dva kroky přede mnou,“ řekl jsem. „A až dorazíme na pláž, tak pro nás sám vyberu vhodné místo.“
„Ten prášek!“ sykla Linda. „Potřebuju ten zatracenej prášek! Správně ho beru vždycky hned po ránu. Jakmile holka zapomene, musí si ho vzít co nejdřív poté, co si vzpomene. Každá promeškaná hodina zvyšuje riziko rozhození cyklu nebo dokonce otěhotnění.“
Šla jen dva kroky přede mnou a boky se jí přitom vlnily vztekem a rozčilením.
„Jo, já vím. Ale těch pár minut už nás přeci nezabije.“
„Hraješ si se mnou jako kočka s myší! A taková hra občas nemusí dobře dopadnout!“
V jejím hlase zaznívala výhrůžka, já jsem si však jejího vyhrožování nevšímal. Najednou jsem to byl já, kdo měl nad druhým navrch! Najednou jsem držel v rukou všechny trumfy. A i když to bylo jenom dočasné, nic mně v té chvíli nemohlo zastavit. Nic mi nemohlo zabránit v tom, abych si svoji novou a nečekanou převahu náležitě vychutnal.
Došli jsme až na pláž. V poledním slunci byla skoro prázdná, což mě v první chvíli zklamalo. Mělo mi dojít, že v tomhle horku budou přes poledne všichni místní obyvatelé zalezlí někde ve stínu. To jen cizinci se chovají nerozumně a bez ohledu na horko a všechna jeho úskalí opékají svá těla na slunci jako špatně naolejované růžové špekáčky.
Linda si prohlédla prázdnou pláž a pak si všimla i mého zklamání.
„Chtěl ses pochlubit místním, jakou máš hezkou holku? Ale to ti Marečku nějak nevyšlo. Tak mi dej ten prášek proti miminům a na všechno rychle zapomeneme.“
Jenomže právě v té chvíli jsme z dolní části pláže uslyšeli hlasy.
„Na prášek je pořád ještě čas,“ řekl jsem. „Půjdeme si sednout tam dolů za tu písečnou dunu. A pak uvidíme, co dál.“
Za písečnou dunou seděli pod košatým granátovníkem tři kluci. Nejmladšímu z nich mohlo být tak patnáct, nejstaršímu nebylo určitě víc než sedmnáct. Byli to už od pohledu Řekové a svým způsobem se příliš nelišili od svých otců a dědečků: všichni tři byli drobní a snědí, hlasitě se smáli, z ruky do ruky si podávali nešikovně ubalenou cigaretu a na malém skládacím stolku před nimi ležela deska na hraní vrhcábů. Na první pohled skupinka kluků za školou.
Když nás zaregistrovali, na chvíli ztichli. Po očku nás pozorovali, jakoby si naši přítomnost na té opuštěné pláži nedokázali nijak vysvětlit. Posadili jsme se jen kousek od nich. Okolní písek byl vyhřátý a jeho ostrá zrníčka nás pálila do zad a do stehen.
„Chceš abych těm klukům něco předvedla?“ zeptala se Linda tiše. „Nebuď blázen - vždyť to jsou ještě děti.“
„Tohle už žádné děti nejsou,“ odtušil jsem.
„Tak dobře, děti už nejspíš ne. Ale co z toho? Vytahovat se na taková štěňata, to by tě přeci ani nemohlo bavit.“
Neurčitě jsem pokrčil rameny.
„Já vlastně ani nevím. Ale dokud to nevyzkoušíme, tak to ani nikdy nezjistím.“
„Chceš, abych si sundala podprsenku a předvedla jim prsa? Budu dělat, že se jen tak opaluju. Tohle po mě opravdu chceš?“
Kluci se mezitím začali znovu věnovat své zábavě. Byla to opravdu jen taková štěňata, v tom měla Linda nejspíš pravdu: natřásali se jeden před druhým, pošťuchovali se a na nás jakoby už dávno zapomněli.
A pak si Linda jedním táhlým a smyslným pohybem svlékla podprsenku. Položila se do písku, zavřela oči, a její velká prsa se pomalu zhoupla a pak se jí rozložila na hrudi, pěkně ze strany na stranu.
Kluci rázem ztichli a vyvalili oči.
„Dívají se po mně?“ zeptala se Linda. Oči měla stále zavřené a na tváři jí utkvěl netečný a zcela neutrální výraz.
„O tom nepochybuj. A vypadají přitom, jakoby se s nimi rázem zastavil celý svět.“
„Ty jeden úchyle,“ zašeptala Linda. „Děláš si z nich legraci - a ze mě vlastně taky. Co z toho všeho vlastně máš?“
„Nevím,“ řekl jsem po pravdě. „Nejspíš mě to vzrušuje.“
„Chudáčku malej! A co mám ještě udělat, aby ses cítil pořádně vzrušenej? Mám jim ukázat i pipku?“
„O té už nejspíš moc dobře vědí. Teď se právě pošťuchují a něco si přitom povídají. Nejspíš už přišli na to, že pod tím tenkým šátkem nemáš žádné kalhotky.“
„Já se před nimi stydím,“ řekla Linda tiše. „To není jako utahovat si z chlapů. Tohle jsou vážně ještě poloviční děcka.“
„No a co? Třeba budeš první holka, kterou uvidí takhle nahou. Možná ještě žádnou pipku v reálu nikdy neviděli. I když to už nejspíš ano - tak mladí určitě nebudou.“
„Úchyle,“ zašeptala Linda. „Tak nevím, koho z vás mám více litovat - jestli ty tři kluky anebo spíš tebe. Mlátí s vámi hormony a vy nevíte, co si s nimi počít. To je celý váš problém.“
„Možná. Ale s tím zkrátka nic nenaděláš.“ Na chvíli jsem se odmlčel a pak jsem tiše řekl: „Kterého ze těch tří by sis vybrala, kdybys měla možnost volby?“
„Cože?“ Linda otevřela oči a prudce se posadila.
„Prostě si je prohlídni a jednoho z nich si vyber. A na toho pak zavoláme, aby ti připálil cigaretu.“
„Jakou cigaretu? Já přeci nekouřím!“
„To snad nevadí. Ale připálit ti přeci může, ne? Když budeme mít štěstí, budou mít u sebe třeba i nějakého špeka. Zahulíme a uvidíme.“
„Ty jsi vážně magor!“
„Tak který z těch tří se ti nejvíc líbí? Vyber si.“
„Vždyť vypadají všichni stejně. Prostě jako patnáctiletá uječená řecká štěňata.“
„Tak fajn,“ řekl jsem. „Tak to tedy necháme na nich. V každé skupince štěňat bývá aspoň jedno, které se ničeho nebojí. Tak ať se tedy ukáže, kdo z těch tří bude nakonec nejodvážnější.“
Z kapsy jsem vytáhl připravenou cigaretu.
„Oheň,“ křikl jsem na ty kluky anglicky. „Nemá náhodou někdo z vás oheň?“
Dívali se po nás překvapeně a k žádné aktivitě se neměli. Pak mi ale došlo, v čem dělám chybu. Podal jsem cigaretu Lindě.
„Na mě z vysoka kašlou,“ řekl jsem. „Ale když jim řekneš ty, budeš tady mít oheň ve vteřině.“
Linda si jenom zasunula cigaretu mezi rty a svůdně se na ty tři kluky zasmála. A v ten moment se jejich těla dala rázem do pohybu. Dva z nich se zastavili pár metrů před námi a jenom jeden došel přímo až k nám.
Vida, máme tady nejodvážnější ze všech tří štěňat! pomyslel jsem si.
Pozorně jsem si ho prohlédl. Ten kluk vypadal sotva na šestnáct. Hubené, šlachovité tělo, černé vlasy, které se mu na skráních nepatrně kroutily, štíhlé ruce a na břiše jen nepatrné varhánky svalů. Tam, kde mívají Řekové záplavy kudrnatých chlupů, neměl ještě skoro nic, snad jen s výjimkou nepatrné čárky směřující od horního lemu bermud nahoru k pupku. Prostě takové nevycválané štěně.
„Máš oheň?“ zopakoval jsem anglicky.
Ten kluk něco křikl směrem ke svým kamarádům a za okamžik mu dopadla k nohám krabička zápalek. Shýbl se pro ni a pokusil se mi ji podat. Já jsem ji však od něho nepřijal.
„Můžeš jí připálit sám,“ řekl jsem anglicky. „To přeci zvládneš, nebo snad ne?“
Kluk na okamžik zaváhal.
„Rozumíš, co ti říkám?“ zeptal jsem se ho. „Umíš vůbec anglicky?“
Kluk nakrčil čelo.
„Jasně že rozumím anglicky,“ řekl. „My se anglicky učit ve škole.“
„Fajn. Tak jí tedy připal. Na tom přeci není nic špatného.“
Jenomže kluk stále váhal. Zdálo se, že i kurážnost nejodvážnějšího ze všech štěňat má jisté hranice. A jeho rozpaky mohla přemoci pouze Linda.
„Máš ze mě snad strach?“ zeptala se tiše anglicky. „K tomu vážně nemáš důvod. Klidně mi tu cigaretu připal.“
Dívala se mu přímo do očí, zatímco on jí hleděl rovnou na prsa.
„Klekni si a připal jí,“ řekl jsem. „To zvládneš, uvidíš.“
A pak se ten kluk k Lindě sklonil a roztřesenou rukou škrtnul zápalku. Linda ho opatrně uchopila za zápěstí a pomalu si připálila. Pak se mu zadívala zblízka do očí, levou rukou si vyndala z pusy zapálenou cigaretu a jedním mocným fouknutím uhasila z poloviny upálenou sirku. A potom, dřív než stačil ten kluk cokoliv udělat , si přisunula jeho dlaň k svým ústům a vyzývavě mu olízla prsty. A zatímco se ten kluk třásl jako osika, Linda si jeho dlaň pomalu položila na svá prsa.
„Tohle jsi ode mě chtěl?“ zeptala se tiše česky. „Tohle všechno musím dělat, abych od tebe dostala ten prášek proti miminům? Tak tedy dobře - dostaneš ode mne všechno, co si přeješ.“
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od hertz2 »

Tak chlapi,
víc už toho, bohužel, opravdu nemám. Je to škoda, protože podle mě se jedná o jednu z nejlepších sérií, které jsem kdy četl a ve skrytu duše tajně doufám, že se Rivas nad námi smiluje a pustí se do pokračování. Všechny jeho povídky jsou úžasné, ale byla by škoda nepokračovat v tak krásně rozjetém příběhu, nebo spíš bych měl říct románu, protože svým rozsahem a dějovou linií už to román dozajista je. Takže Rivasi, prosím, nenech se přemlouvat. 8-)
Michelle
Příspěvky: 31
Registrován: ned 14. úno 2021 21:42:12
Role ženy: je HOTWIFE
Pár slov o nás: Jsem Michelle, lehce dominantni neverna potvurka.
Bydliště: Plzeň

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od Michelle »

Panejo, to je tak uzasne napsany. Ale jsem teprv na zacatku, neni vubec cas. Mel by to vydat knizne :)
Dduuffy
Příspěvky: 41
Registrován: ned 19. lis 2017 19:39:08
Role ženy: nelze jednoduše zařadit
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: Jsem kanda přítelkyně to akceptuje.

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od Dduuffy »

Je to fakt super.
V mnohém mi to připomnělo můj vztah se ženou.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: bajzic a 208 hostů