Po práci

[atlas22]

Část 1

V kanceláři panoval běžný ruch. Seděla jsem u počítače, vyřizovala poslední e-maily a občas se podívala na hodiny. Bylo krátce po půl třetí odpoledne a pracovní day se pomalu chýlil ke konci. Venku bylo krásné, teplé počasí, které přímo lákalo ven.

Najednou mi na stole tiše zavibroval telefon. Když jsem ho otočila, na displeji svítilo jméno: Marek. „Ahoj Verčo, mám dneska volnější odpoledne a končím dřív. Nechceš se jít po práci na chvíli projít do parku na kraji města, dokud je takhle hezky?“

Usmála jsem se. Marka jsem poznala teprve nedávno, když jsem byla s kamarádkami večer ve městě. Sedli si, promluvili si a vyměnili si čísla. Minulý týden jsme spolu zašli na rychlou kávu a tehdy mezi námi přeskočila nečekaná jiskra. Na odchodu mě Marek doprovodil k autu a políbil mě – byl to dlouhý, horký polibek, který ve mně zanechal zvláštní napětí.

Jenže já jsem byla vdaná. S manželem Danem už jsme ale měli v intimním životě určité zkušenosti. Dan v sobě časem objevil kandaulistické sklony; vzrušovalo ho vědomí, že přitahuju jiné muže, a bavila ho představa, že bych se mohla scházet s někým dalším. Když jsem minulý týden přišla domů s tím, že jsem se s Markem políbila, Dana to neuvěřitelně rozpálilo.

Neváhala jsem proto a přeposlala jsem Danovi snímek obrazovky s Markovou zprávou. „Marek mě zve do parku.“

Danova odpověď přišla téměř okamžitě: „Určitě jdi, zlato! Já se z práce dostanu nejdřív v sedm, mám tu ještě hromadu porad. Běž se projít, pobav se a pořádně si to užij. Pak mi doma všechno povíš.“

Pohled na Danovu zprávu ve mně přece jen probudil vlnu horka. Vědomí, že mám od manžela absolutní zelenou, bylo neskutečně vzrušující. Rychle jsem Markovi odepsala, že souhlasí, sbalila si věci a vyrazila.

Marek na mě čekal na malém odlehlém parkovišti u kraje městského lesoparku. Seděl v autě, ale jakmile mě uviděl přicházet v mých lehkých letních šatech, vystoupil. Marek byl normální, sympatický chlap se zdravým sebevědomím a sportovní postavou. Žádný přehnaně dominantní svalovec, ale zkrátka chlap, se kterým jsem se cítila dobře a bezpečně.

„Ahoj, sluší ti to,“ usmál se Marek a vřele mě objal. Jeho stisk byl pevný a teplý, a mně se na vteřinu zatajil dech, když jsem ucítila jeho vůni.

„Ahoj, děkuju. Jsem ráda, že jsi napsal,“ oplatila jsem mu úsměv.

Vydali se spolu po stinné pěšině mezi stromy. Zpočátku to byla úplně nezávazná, přátelská debata. Mluvili jsme o tom, jaký jsme měli den v práci, Marek vtipkoval o svém šéfovi a já se upřímně smála. Atmosféra byla uvolněná, ale s každým dalším krokem se mezi nás začínalo vracet to napětí z minulého týden. Marek při chůzi občas letmo zavadil o mé rameno nebo mě jemně vzal za loket, když jsme přecházeli kořeny stromů. Každý ten drobný dotek mě pomalu zahříval a mé ženství začínalo pod tenkou látkou šatů nepatrně ožívat.

Došli jsme do klidnější části parku, kde už nebylo vidět žádné lidi. Cesta se tu zužovala a stromy tvořily hustý baldachýn. Marek schválně trochu zpomalil krok, otočil se ke mně a podíval se mi do očí s lehkým, spikleneckým úsměvem.

„Víš, Verčo… od té minulé kávy na tebe musím pořád myslet,“ nadhodil klidnějším, hlubším hlasem. „Ten polibek na konci byl… intenzivní. Říkala jsi tehdy, že Dan s tím nemá problém. Pořád to platí? Ví, že jsi dneska se mnou?“

Zastavila jsem se a ohlédla se na něj. Srdce mi v tu chvíli poskočilo a ucítila jsem, jak se stávám znatelně vlhká. Ta přímá otázka rozsekla přátelskou atmosféru a přenesla nás přesně tam, kde jsme oba chtěli být.

„Ano, ví to,“ odpověděla jsem tiše a kousla se do rtu. „Sám mi řekl, ať si to s tebou užiju.“

Marek se pousmál, udělal krok blíž ke mně a položil mi ruku na bok. Jeho dlaň byla teplá a pevná. „Fascinuje mě, jak to mezi sebou máte. Ale abych byl upřímný, mně to hrozně vyhovuje. Protože od chvíle, co jsem tě viděl přicházet v těch šatech, toužím udělat tohle…“

Sklonil se a políbil mě. Tentokrát to byl hluboký, smyslný polibek, který nás oba okamžitě pohltil. Marek mě přitáhl blíž k sobě, jeho jazyk jemně proklouzl do mých úst a já slabě zaúpěla – kombinace Danova svolení a Markovy přitažlivosti fungovala dokonale.

Když se Markovy rty spojily s mými, na vteřinu se mi zastavil svět. V hlavě mi vířil neuvěřitelný koktejl emocí, ve kterém se mísil lehký pocit neskutečna s absolutním, živočišným vzrušením. Hlavou mi bleskla vzpomínka na Dana – představila jsem si ho, jak sedí v té suchopárné zasedačce, uprostřed grafů a čísel, zatímco já tady, v chladivém stínu lesoparku, dýchám stejný vzduch s chlapem, který mě právě teď líbá tak, jako bych mu patřila.

Fascinovalo mě, jak hladce celá tahle situace vyplynula. Žádné výčitky svědomí, žádný strach z nevěry. Danovo nadšení a jeho upřímná touha, abych si to užila, pro mě byly jako ochranný štít, který mi dával absolutní svobodu nechat se věst. Cítila jsem neuvěřitelnou psychologickou moc nad oběma muži – pro manžela jsem byla tou nejvzrušující fantazií na světě a pro Marka zase ženou, která mu otevřela dveře k něčemu, co většina chlapů nikdy nezažije. Ta myšlenka mě dělala neuvěřitelně nadrženou.

Marek polibek ještě prohloubil, jeho ruka na mém boku pevně stiskla látku šatů a přitáhl si mě tak blízko, že přes tenký letní materiál jsem cítila, jak se mu v rozkroku pod džíny nekompromisně zvedá a tvrdne péro. Ten tlak mě naprosto omámil. Moje kundička v tu chvíli vyprodukovala další vlnu horka a věděla jsem, že už teď jsem skrz naskrz vlhká.

Marek pomalu odtáhl rty, ale zůstal obličejem jen kousek ode mně. Jeho dech byl zrychlený. „Jsi neuvěřitelná, Verčo,“ zašeptal a očima sjel k mým rtům, než se podíval dolů na mé šaty. „Tyhle šaty jsou sice krásné, ale hrozně mi překáží.“

Než jsem stihla cokoliv říct, Marek udělal krok za mě, takže mě zády přitiskl ke své hrudi. Levou rukou mě chytil kolem pasu, zatímco jeho pravá ruka sjela k dolnímu lemu mých šatů. Ucítila jsem chladivý závan vzduchu na stehnech, jak mi Marek látku plynule vyhrnul až k bokům. Můj zadek byl v tu chvíli zakrytý už jen tenkými krajkovými kalhotkami.

Marek se ke mně sklonil a políbil mě na krk, těsně pod ucho, až mi přejel po zádech mráz. Jeho volná ruka mezitím zamířila dopředu, sklouzla po mém břiše dolů a prsty se poprvé dotkly látky mých kalhotek přímo v rozkroku.

„No ty bláho…“ vydechl Marek s tichým, uznale pobaveným úsměvem přímo do mých vlasů, když ucítil, že látka je uprostřed úplně rozmočená.

Zaklonila jsem hlavu, opřela se o jeho rameno a jen udušeně hekla. Neměla jsem slov. Marek neztrácel čas; prsty opatrně vsunul pod elastický okraj kalhotek a zaryl je přímo do mého oholeného, rozpáleného nitra. Místem prořízlo tiché, neuvěřitelně lepkavé mlasknutí.

Začal svými dlouhými prsty pomalu, rytmicky jezdit přes mou zduřelou pičku, přičemž palcem občas pevněji přitlačil na můj klitoris. Celá jsem se prohnula v bocích, prsty pravé ruky křečovitě zaryla do Markova džínového stehna a z úst se mi vydralo hlasité povzdechnutí. Celá ta situace – šustění listí, vědomí, že jsme na opuštěné cestičce v parku, a Marek, který se mnou bez jakéhokoliv spěchu dělal přesně to, co mé tělo potřebovalo – mě přiváděla k šílenství.

Marek zvýšil tlak, zajel dvěma prsty hlouběji do mého mokrého vchodu a vnímal, jak ho mé stěny pevně obepínají. „Tohle je neuvěřitelný,“ zamumlal Marek, jeho zdravé sebevědomí se teď mísilo s čistým chlapským hladem. „Jsi tak strašně mokrá, Veru. Vsadím se, že Dan teď v té práci nemá ani tušení, jak moc tě tady tvoje vlastní touha likviduje.“

[pajda1]

Super ,těším se na pokračování

[Sotekx]

Pěkné čtení

[Dexter Morgan]

Super povídka a kdy bude další pokračování?

[atlas22]

Část 2

Marek po několika dalších intenzivních, hlubokých kmittech pomalu uvolnil tlak a s tichým mlaskáním vytáhl prsty z mého rozpáleného vnitřku. Slabě jsem zasténala, v bocích se mi usadil pocit náhlého chladu a prázdnoty. Než jsem stihla spustit šaty zpátky dolů, Marek mě jemně otočil čelem k sobě.

Před obličej mi nastavil svou velkou ruku. Jeho ukazováček a prostředníček se v odpoledním slunci, které prosvítalo skrze koruny stromů, leskly vlhkostí.

„Podívej se na to, Veru,“ usmál se Marek, v očích mu hrál ten jeho typický, zdravě pobavený a zvědavý klukovský výraz. „Ty jsi zralá na to, abych s tebou rovnou skočil do potoka. Jsi úplně tekoucí.“

Cítila jsem, jak mi horko stoupá do tváří. Touha se ve mně mísila s neuvěřitelným vzrušením z toho, jak otevřeně se mnou Marek o mém těle mluví. Přitiskla jsem se k němu blíž a zhluboka dýchala.

Marek si olízl jeden z prstů, přičemž ze mě nespustil oči, a opřel se zády o dřevěné zábradlí. Druhou rukou mě objal kolem pasu a přitáhl si mě mezi svá stehna.

„Víš, co je na tom nejzajímavější?“ nadhodil klidným, zamyšleným hlasem, zatímco se mi v hlavě honily myšlenky, co bude dál. „Jak jsi mi minule v té kavárně vyprávěla o Danovi a o tom, co ho bere… Nedalo mi to. Když jsem měl dneska dopoledne v práci chvíli klid, sedl jsem k počítači a začal jsem si o tom číst. Kandaulismus. Cuckold. Zajímalo mě, co to s těmi chlapy dělá.“

Překvapeně jsem zamrkala. „Vážně? A… k čemu jsi došel?“

„K tomu, že to má docela hlubokou psychologii,“ odpověděl Marek se zdravým sebevědomím a jemně mi palcem přejel po rtu. „Původně jsem si myslel, že ti chlapi jsou prostě jen slaboši. Ale z toho, co psali na těch fórech a v článcích, to spíš vypadá, že Dan tě prostě vidí jako tu nejcennější trofej. Vzrušuje ho, že má doma ženu, kterou chce někdo jiný. Chce sdílet tvoji radost a tvoji slast. Chápu to správně?“

„Ano… přesně tak to má,“ vydechla jsem, které ta otevřenost a Markův upřímný zájem o naši dynamiku neskutečně imponovaly. Moje kundička pod šaty, kde jsem stále cítila pulzování po jeho prstech, se znovu zalila novou vlnou horka. Marek mě nebral jako kus masa – snažil se pochopit pravidla hry, do které vstoupil.

Marek se dravě, ale stále velmi sympaticky usmál: „Takže když to vezmu kolem a kolem, tvůj manžel teď sedí na té své nudné poradě, ví, že jsi se mnou, a představuje si bůhvíco.“

„Přesně tak,“ přikývla jsem.

„Tak mu v té představivosti trochu pomůžeme, ne? Vezmi telefon a hned teď mu napiš. Napiš mu, jak moc jsi nadržená, že stojíme v lese a že moje prsty byly právě teď hluboko v tobě. Schválně, co ti odepíše, když bude vědět, že jsem z tebe udělal úplnou studánku.“

Divoce se mi rozbušilo srdce. Ta představa, že napíšu Danovi přímou zprávu z místa činu a Marek mi přitom bude koukat přes rameno, ve mně probudila naprosté šílenství. Vzala jsem si od něj telefon, prsty se mi mírně třásly a v hlavě mi běželo jediné: Tohle je přesně ten moment, kdy se naše fantazie mění v realitu.

Psychologický tlak téhle chvíle byl neskutečný. Stála jsem v tichém šeru lesoparku, mezi stehny cítila pálivé, mokré stopy Markových prstů, a chlap, který mě před chvílí tak dokonale rozpálil, mi teď s klidným úsměvem koukal přes rameno.

Fascinovalo mě, že mi to Marek nijak drsně nenařídil. Prostě to navrhl s tím svým klidným, zdravým sebevědomím, které mě přitahovalo mnohem víc než jakýkoliv nátlak. Otevřela jsem chat s Danem a začala psát:

„Dane, jsme v parku. Nejdřív jsme si normálně povídali, ale pak mě Marek políbil a před malou chvílí ve mně měl prsty… Ukázal mi, jak moc jsem z něj mokrá a navrhl mi, ať ti napíšu.“

Marek mi přitom jemně dýchal na krk, a když jsem text odeslala, ucítila jsem, jak se mi pod lehkými látkovými šaty podlomila kolena. Ty šaty byly tak tenké, že jsem v nich vnímala každý závan větru, ale teď byly v rozkroku beznadějně nasáklé horkem.

Odpověď od manžela dorazila téměř okamžitě. Bylo jasné, že Dan sedí u telefonu a každé mé slovo pro něj funguje jako čisté palivo.

„To je neskutečný, Veru… Úplně se mi z toho klepou ruce. Jestli se ti to líbí, pokračuj, jak chceš! Užij si to.“

Žádné přehnané příkazy, abych se mu podřídila. Jen čisté, kandaulistické svolení od muže, který mě miloval a kterého tahle představa neskutečně vzrušovala. Pocítila jsem neuvěřitelnou psychologickou úlevu smíchanou s obrovskou vlnou nadrženosti. Ta hra byla oficiálně spuštěna a všechna rozhodnutí teď ležela na mně a na Markovi.

Marek si zprávu přečetl, pobaveně se usmál a schoval telefon zpátky do kapsy. Jeho pohled se ale nezměnil v nic agresivního – zůstal stále stejně přátelský, ležérní a uvolněný, jen se v něm teď naplno usadil upřímný, dravý jas nadrženosti. Celá ta situace ho neskutečně bavila a vzrušovala zároveň.

„Takže můžeš pokračovat, jak chceš,“ zopakoval Danova slova o něco hlubším hlasem, ale s klidným úsměvem, a položil mi obě ruce na boky.

Pevně si mě přitáhl k sobě, až jsem ztratila dech. Přes tenkou, lehkou látku svých šatů jsem okamžitě ucítila nekompromisní tvrdost jeho rozkroku. Marek byl pod džíny dokonale připravený a jeho probuzené mužství na mě tlačilo s jasným vzkazem. Slabě jsem zaúpěla a opřela se mu dlaněmi o hruď. Moje kundička v tu vteřinu vyslala další horký pramen vlhkosti.

Marek se ohlédl kolem sebe. Nechtěl riskovat dlouhou cestu na parkoviště, když viděl, v jakém stavu jsem. Chytil mě za ruku a s tichým, spikleneckým ušklebkem mě zatáhl pár metrů hlouběji do lesního porostu, přímo za masivní kmen starého dubu, který nás dokonale kryl z hlavníesty.

Přitiskl mě zády ke kmeni. „Když můžeme pokračovat, jak chceme, tak začneme tímhle,“ zašeptal přátelsky, ale s naprostým chlapským odhodláním.

Rozepnul si knoflík a zip u džínů a z boxerek mu okamžitě vyskočilo jeho péro. Bylo velké, těžké, úplně napnuté a na žaludu se mu už leskla první kapka touhy. Při tom pohledu se mi zrychlil tep. Marek se posadil na bobek přímo přede mě, vzal mou ruku a položil ji na svůj horký penis.

„Klekni si ke mně, Veru,“ požádal mě tiše.

Bez jediného slova jsem klesla na kolena do měkké trávy. Psychologie toho okamžiku mě naprosto ovládla – věděla jsem, že dělám přesně to, po čem toužím já, Marek i můj manžel. Otevřela jsem ústa a pomalu rty obepnula teplý žalud. Marek hluboce vydechl a položil mi ruku do vlasů. Začala jsem jeho péro hladově a hluboko polykat, tichým lesem se rozlehlo mlaskání, jak jsem ho vášnivě kouřila.

Marek po chvíli levou rukou jemně zaklepal na mé rameno. „Počkej, Veru, na vteřinu se zastav a podívej se na mě,“ usmál se ležérně, jeho hlas byl pořád stejně uvolněný a přátelský.

Pomalu jsem uvolnila sevření rtů a vzhlédla k němu s horkou tváří a lesklýma očima. Marek se na mě spiklenecky podíval. „Co kdybychom udělali fotku pro Dana? Půjč mi svůj telefon,“ požádal mě s úsměvem.

Na vteřinu jsem zaváhala, ale ne proto, že bych nechtěla. Ten pocit, kdy jsem se měla stát aktivním komplicem ve vlastní hře, ve mně probudil neuvěřitelný vnitřní třas. Sáhla jsem do kabelky, vytáhla telefon a podala mu ho. Když ho Marek odemkl a přepnul na fotoaparát, hlavou se mi prohnala smršť myšlenek.

Tohle už nebylo jen tajné psaní textovek pod stolem. Tohle byl hmatatelný, syrový důkaz. Vědomí, že Marek s naprostým klidem bere mé soukromí do rukou, aby zaznamenal mou chvilkovou podřízenost, mě psychicky naprosto paralyzovalo. Cítila jsem se neuvěřitelnou zranitelná, ale zároveň mocná. Fotka, kterou Marek zvrchu cvakl – s mým pohledem upřeným do objektivu a rty těsně kolem jeho obnaženého péra –, byla zachycením čistého hříchu, který měl brzy spatřit můj manžel. Marek fotku v telefonu jen uložil, nic neodesílal, a s úsměvem mi přístroj vrátil zpátky.

Než jsem stihla telefon schovat, prořízl ticho lesa zvuk, který nás oba okamžitě vrátil do reality. Hlasitý smích a blížící se psí štěkot. Marek bleskově zareagoval – s naprostým klidem si schoval svého tvrdého čuráka zpátky do kalhot, zapnul zip a pomohl mi na nohy. Narychlo jsem si urovnala své lehké látkové šaty, které se mi lepily na tělo. Moje kundička byla po tom náhlém přerušení neuvěřitelně citlivá, tepala touhou a produkovala další vlny horké vlhkosti.

Vyšli jsme zpoza stromu právě ve chvíli, kdy kolem procházela skupinka pejskařů. Snažila jsem se dýchat naprosto přirozeně, ale adrenalin mi pumpoval v žilách. S Markem jsme se zařadili zpátky na cestu a pokračovali v chůzi, jako by se nic nestalo. Ta kontrastní situace – před minutou jsem mu klečela u rozkroku s jeho mužstvím hluboko v puse a teď kolem nás procházeli cizí lidé – mou nadrženost jen prohlubovala.

„Tady asi moc klidu nenajdeme,“ prohodil Marek ležérně, když pejskaři zmizeli za zatáčkou. Otočil se ke mně a podíval se mi do očí. „Napadlo mě... tvůj manžel říkal, že bude v práci do sedmi, ne? Co kdybychom jeli k vám domů, do klidu? Tam nás nikdo vyrušovat nebude.“

Z té představy se mi zatajil dech. Vzít Marka do naší manželské postele, do Danova teritoria, to posouvalo celou psychologickou hru na úplně novou úroveň. Místo dlouhých řečí jsem otevřela v telefonu chat s Danem. Vyhledala jsem v galerii tu čerstvou fotku, kde klečím u Markova rozkroku, a odeslala ji. K tomu jsem přidala jen stručný text:

„Trochu jsme pokročili, je to to, co jsi chtěl?“

Zamkla jsem telefon, pevně ho sevřela v dlani a podívala se na Marka. Teď už zbývalo jen čekat na odpověď, která měla definitivně rozhodnout o tom, jak tohle horké odpoledne skončí.

Telefon v mé dlani prudce zavibroval snad ještě dřív, než jsem stihla schovat prst z displeje. Dan na tu fotku musel doslova číhat. Srdce mi bušilo až v krku, když jsem palcem bleskově odemkla obrazovku. Marek zpomalil krok, naklonil se blíž ke mně a s tím svým klidným, zdravě zvědavým úsměvem mi začal koukat přes rameno.

Na displeji svítila Danova okamžitá, nadržená odpověď:

Dan: „Panebože, Veru... Ano!!! Ta fotka je úžasná! Vidět tě takhle klečet... Jak se ti to líbilo? A co bylo dál??“

Podívala jsem se na Marka, kterému při pohledu na displej bleskl v očích ještě větší hlad, a polkla naprázdno. Psychologie kandaulismu v přímém přenosu – můj muž seděl v kanceláři, šílel vzrušením z jednoho jediného záběru a dožadoval se každého detailu.

Rychle jsem sjela prsty po klávesnici, abych ukojila Danovu zvědavost, a odepsala mu:

„Dál už nic, hned potom nás vyrušili pejskaři. Tady v lese na to není moc klid... Ale Marek dostal takový nápad... a to jet pokračovat k nám.“

Displej telefonu zůstal rozsvícený a oběma se nám na vteřinu zatajil dech. Pevně jsem svírala mobil v dlani a cítila, jak mi srdce buší až v krku. Poslat svému vlastnímu manželovi takhle přímý návrh na narušení našeho společného domova, to byla psychologická hranice, kterou jsem dosud nikdy nepřekročila. Ta představa mě však neskutečně spalovala.

Marek stál těsně u mě, jeho uvolněný pohled na moment zvážněl a upřel se na obrazovku. Dvě šedé fajfky u zprávy okamžitě zmodraly. Dan na to očividně čekal.

Bhem několika vteřin telefon v mé ruce divoce zavibroval.

Dan: „K nám domů?! Do naší ložnice?! Já z té představy úplně šílím! Jestli ty chceš pokračovat, tak okamžitě jeďte. Užij si to! Doma budu po 7 hodině a budu chtít slyšet každý detail.“

[Jaonaaty]

Veľmi pekne pokračuj super.

[atlas22]

Závěrečná část.

Polkla jsem naprázdno a podívala se na Marka. Ten si zprávu bleskově přečetl, nízko v hrdle se zasmál a v očích mu blikl čistý chlapský hlad. „Takže tvůj manžel ti dal jasný souhlas, Veru,“ prohodil a jemně mi vzal telefon z ruky, aby mi ho schoval do kabelky. „Máme zhruba hodinu, než se vrátí. Jdeme k autu.“

Ten text byl tak nabitý syrovým vzrušením, že se mi okamžitě zatočila hlava. Psychologie kandaulismu v praxi – můj vlastní manžel nás právě s absolutním nadšením pozval do naší vlastní ložnice, abych se tam oddala jinému muži. Pod mými lehkými látkovými šaty se v tu vteřinu uvolnila další horká vlna. Marek mě chytil pevně za ruku, propletl si se mnou prsty a vedl mě směr parkoviště. Látka kalhotek se mi lepila na rozkrok a neustále mi připomínala, jak moc jsem nadržená.

Marek byl celou cestu naprosto uvolněný, občas prohodil nějaký vtip, aby odlehčil atmosféru, ale když mi jeho ruka sklouzla na zadek a přes tenkou látku mě pevně stiskl, oba jsme věděli, že tohle odpoledne už nejde zastavit.

Když jsme došli k jeho autu, Marek odemkl centrální zamykání, ale místo toho, aby mi otevřel dveře spolujezdce, mě přitiskl zády ke dveřím. Sklonil se a políbil mě – divoce, hladově, s chutí chlapa, který ví, že za pár minut mě bude mít na manželské posteli mého muže. Jeho čurák tlačil přímo proti mému břichu a já se v jeho náruči úplně třásla.

„Nasedej,“ zašeptal mi do rty s dravým úsměvem. „Za patnáct minut jsme u vás.“

Jakmile zapadly dveře Markova auta, hluk okolního světa utichl a uvnitř se rozhostilo husté, elektrizující ticho. Marek nastartoval, motor tiše naskočil a auto se plynule rozjelo z lesního parkoviště směrem k našemu bytu.

Psychologický tlak téhle situace mě naprosto paralyzoval. Seděla jsem na sedadle spolujezdce, v kabelce jsem měla telefon s Danovým schválením a vedle mě seděl chlap, který mě vezl přímo do mé manželské postele. Pohled na Marka, jak s naprostým klidem a zdravým sebevědomím jednou rukou ovládá volant, mě ničil. Mravenčení v podbříšku bylo silné, až jsem musela stisknout stehna k sobě. Byla jsem neskutečně nadržená a vědomí, že máme před sebou deset minut jízdy, mi přišlo nesnesitelné.

Otočila jsem se na sedadle k němu, ruku jsem položila na jeho stehno a pomalu jí sjela doprostřed, kde se pod látkou nekompromisně rýsovalo jeho tvrdé péro.

Marek se na vteřinu podíval mým směrem, na rtech se mu objevil ten jeho ležérní úsměv, ale v očích mu bleskl čistý chlapský hlad. „Nevydržíš to až domů, Veru?“ zašeptal hlubším hlasem.

„Ne,“ hlesla jsem upřímně.

Cvakla jsem pojistkou svého bezpečnostního pásu, abych se mohla víc naklonit, a hbitými prsty jsem mu rozepnula knoflík a stáhla zip u džínů. Marek mírně nadzvedl boky, aby mi to usnadnil, a během vteřiny mu z boxerek vyskočil jeho obrovský, horký mužství. Byl úplně rudý, napnutý k prasknutí a na žaludu se mu leskla kapka. Ta vůně jeho mužství, smíchaná s vůní interiéru auta, mě okamžitě omámila.

Sklonila jsem hlavu dolů, mezi jeho stehna. Marek dál sledoval silnici před sebou, ale jeho dech se znatelně zrychlil a ruka na volantu mu pevněji sevřela kůži.

Otevřela jsem ústa a pomalu, centimetr po centimetru, jsem rty obepnula jeho horké péro. Moje sliny okamžitě zalily celý žalud a autem se rozlehlo mlaskání. Zabořila jsem obličej hlouběji do jeho rozkroku, brala jsem ho do krku tak hluboko, jak mi to poloha na sedadle dovolovala, a rukou jsem mu přitom zespodu pevně mačkala jeho těžká varlata.

„Do prdele, Veru… ty víš, co děláš,“ vydechl Marek, když auto zrovna projíždělo táhlou zatáčkou na periferii města. Jeho levá ruka opustila volant, vjela mi hluboko do vlasů a začala mi jemně, ale pevně udávat rytmus.

Ta kombinace rychlosti, nebezpečí, že nás někdo uvidí z vedlejšího auta, a chuti jeho rozkroku mě přiváděla k šílenství. Moje pička pod lehkými šaty doslova vařila, byla tak vlhká, že látka sedačky pode mnou musela brzy nasáknout. Věděla jsem, že Dan je ještě v práci a myslí na nás, zatímco já tady polykám Markovu chloubu.

Marek mě nechal pokračovat ještě několik minut, dokud jsme neodbočili do naší čtvrti. Pak mi jemně zatáhl za vlasy, abych se odtáhla. Když jsem vzhlédla, jeho čurák byl naprosto brutálně nateklý, pulzoval a celý se leskl mými slinami.

„Dost, nebo to pustím rovnou do tebe tady na křižovatce,“ zasmál se Marek ležérně, ale dech měl úplně přerývaný a v očích mu plál naprosto divoký oheň. Zastrčil si své péro provizorně zpátky, aniž by zapínal zip, a prudce zabočil na parkoviště před naším domovem. „Jsme tady. Doufám, že máš ty klíče připravené, protože tě v tom bytě roztrhám.“

Vběhli jsme do vchodu našeho bytového domu a bleskově zapadli do výtahu. Jakmile se těžké kovové dveře zavřely a kabina se s tichým hučením rozjela nahoru do sedmého patra, atmosféra uvnitř zhoustla tak, že by se dala krájet.

Marek mě okamžitě přitiskl zády k zrcadlu kabiny. Na nic nečekal, sklonil se a políbil mě – hluboce, pevně a s chutí chlapa, který už má dost řečí a chce činy. Jeho ruka přitom sjela na mé stehno a přes tenkou látku mých šatů mě silně stiskl, celá jsem se třásla pod tíhou té psychologické hry, která právě dosahovala vrcholu.

Když odtáhl rty, zhluboka jsem vydechla a sáhla do kabelky pro telefon. „Musím… musím se ještě naposledy ujistit,“ zašeptala jsem.

Marek se pousmál, udělal mi trochu prostoru a s jiskrou v očích přikývl. „Tak mu napiš.“

Bleskově jsem Danovi naťukala zprávu, zatímco výtah míjel čtvrté patro:

„Dane, jsme ve výtahu a jedeme nahoru do bytu. Vážně to takhle chceš? Vážně máme jít k nám?“

Displej blikl téměř okamžitě. Dan musel sedět s telefonem v ruce.

„Ano, Veru, strašně moc to chci! Po sedmé jsem doma. A prosím chci tě mít přesně takovou, jakou tě opustí, tak se po všem hlavně nesprchuj. Chci, aby na mě v posteli čekala použitá žena. Užij si to!“

Ukázala jsem zprávu Markovi. Rychle ji přelétl očima a na tváři se mu objevil dravý, nadržený výraz. „Po sedmé je doma… Takže máme 40 minut, Veru,“ řekl hlubším hlasem, ve kterém ale stále zůstával ten jeho klidný, zdravý nadhled. „To znamená, že nebudeme ztrácet čas.“

Výtah s tichým cinknutím zastavil v našem patře. Marek mě chytil pevně za ruku, vytáhl mě na chodbu a já jsem s bušícím srdcem začala v kabelce lovit klíče od bytu.

Mé ruce se třásly tak silně, že klíčem napoprvé vůbec netrefila dírku v zámku. Zhluboka jsem se nadechla, zkusila to znovu a s hlasitým cvaknutím konečně odemkla. Jakmile jsme vstoupili do bytu, Marek za námi nohou zabouchl dveře a otočil klíčem. Zvuk zamykajícího se zámku se rozlehl tichou, známou předsíní jako startovní výstřel.

Vzduch v bytě voněl domovem, ale psychologický náboj téhle chvíle všechno změnil. Tohle bylo Danovo teritorium. A já si sem právě přivedla jiného muže, s plným vědomím a toužebným svolením svého vlastního manžela. Ta představa, že se naše fantazie právě teď mění v čistou realitu, mě dělala tak neuvěřitelně nadrženou, že se mi až podlomila kolena.

Marek na nic nečekal. Než jsem stihla udělat krok dál do bytu, chytil mě za boky a s ležérní, ale pevnou jistotou mě otočil čelem k velkému zrcadlu, které viselo na stěně. Sám se postavil těsně za mě. Pohlédla jsem do odrazu a zalapala po dechu. Viděla jsem svou vlastní zčervenalou tvář, roztažené zorničky a Marka, jak se nade mnou tyčí. Na rtech mu hrál ten jeho přátelský, uvolněný úsměv, ale v očích měl teď naplno usazený soustředěný chlapský hlad.

Jeho ruce vyjely k mým bokům a pomalu, bez jakéhokoliv zběsilého spěchu mě chytil za lem šatů. Ty šaty, které na mně celou dobu v parku fungovaly jako magnet na jeho pozornost, sklouzly po mém těle a s tichým šustnutím dopadly na podlahu. Následně Marek rychle sundal své oblečení a zůstal jen v boxerkách.

Stála jsem před zrcadlem jen ve spodním prádle. Pohled na sebe samu, jak se oddávám jinému chlapovi ve vlastní předsíni, mě naprosto ochromil. Marek mi položil teplé dlaně na holé břicho a pomalu s nimi sjížděl níž. Přitiskl se na mě zezadu tak těsně, že přes látku spodního prádla jsem cítila každý milimetr jeho tvrdého, pulzujícího péra, které se mi opíralo o zadek.

„Úplně se celá třeseš, Veru,“ pousmál se Marek a v zrcadle zachytil můj pohled. Jeho prsty mezitím dojely k okraji mých kalhotek a zajely pod krajku. Jakmile se dotkl mé kundičky, tiše uznale vydechl. Byla to naprostá potopa. Byla jsem tak šíleně vlhká, že látka prádla už dávno ztratila svůj smysl.

Marek se na mě v odrazu znovu zadíval, jedním plynulým, sebevědomým pohybem zachytil látku na mých bocích a stáhl mi kalhotky dolů ke kotníkům. Z hrdla jsem vydala tichý, rozechvělý sten. Byla jsem napůl nahá, vystavená jeho pohledu i svému vlastnímu odrazu, zatímco hodiny neúprosně odtikávaly čas do chvíle, kdy tenhle byt odemkne můj manžel a najde v posteli přesně to, o co si řekl – ženu použitou a zničenou touhou někoho jiného.

„Pojď,“ zašeptal Marek hlubokým, nadrženým hlasem. Chytil mě pevně za ruku a nechal mě překročit hromádku oblečení na zemi. Moje bosé nohy tiše pleskaly o dřevěnou podlahu chodbou až do ložnice.

Když jsme prošli dveřmi, bleskově mi prořízla hlavu vlna horka. Manželská postel byla ustlaná, na nočním stolku ležela Danova rozečtená knížka. Každý detail mi připomínal, kde přesně jsem. V hlavě se mi mísil neuvěřitelný koktejl emocí. Stála jsem v místnosti, kterou jsem sdílela s mužem, s nímž jsem slíbila strávit život, a přitom jsem věděla, že ten stejný muž právě teď sedí v autě nebo v tramvaji, celou cestu domů myslí na mě a přeje si, abych byla zničená cizím chlapem. Ta kandaulistická hra mě psychicky naprosto pohltila. Pocit, že plním Danovu největší fantazii a zároveň mám absolutní svobodu poddat se vlastní živočišné touze, mi dával neuvěřitelnou moc. Nechtěla jsem být jen pasivní loutkou. V tenhle moment jsem chtěla být já tou, která převezme otěže a udělá ten rozhodující krok.

Otočila jsem se k Markovi, podívala se mu zpříma do očí a v mém pohledu už nebyla žádná plachost. Byla to čistá, vědomá nadrženost. Pomalu jsem ze sebe shodila podprsenku, takže jsem zůstala úplně nahá. Marek jen tiše vydechl a sledoval mě obdivným úsměvem. Pak jsem sjela rukama k jeho pasu a s třesoucíma se rukama z nadcházejícího vzrušení jsem mu stáhla boxerky na zem. Když přede mnou stál úplně nahý a jeho obrovské, horké péro se mu napjatě cukalo před břichem, na nic jsem nečekala.

Klesla jsem před ním ve stoje na kolena přímo na koberec u postele. Chytila jsem jeho čuráka pevně do dlaně a hned nato ho vzala hluboko do pusy. Marek hlasitě zaúpěl a zaryl mi prsty do vlasů. Brala jsem ho dravě, hlavou mi pumpoval adrenalin a ložnicí se rozléhalo jen rychlé mlaskání, jak jsem jeho mužství obepínala horkými rty a jazykem. Věděla jsem, že čas neúprosně běží, a ten spěch mě vzrušoval ještě víc.

Po necelé minutě jsem se odtáhla, olízla si rty a podívala se na něj zespodu. „Lehni si,“ poručila jsem mu tiše.

Marek se uvolněně pousmál, moje dravost ho neuvěřitelně bavila. Bez řečí couvl a lehl si na záda uprostřed manželské postele, hlavu si opřel o polštář a ruce nechal volně podél těla. Jeho tvrdé péro mířilo přímo ke stropu.

Ladně jsem vlezla na postel, obkročmo si nad něj sedla a chytila jeho péro u kořene. Podívala jsem se na něj, zhluboka se nadechla a pomalu se začala spouštět dolů. Jakmile horký žalud pronikl mezi mé oteklé a beznadějně rozmočené stydké pysky, ložnicí prořízlo hlasité, lepkavé mlasknutí. Marek se do mě vnořil jako do tekutého ohně. Zaklonila jsem hlavu, ze rtech se mi vydralo hlasité zanaříkání a pak jsem se na něj celou svou vahou doslova narazila až po kořen. Moje pička ho pevně obepnula a v tu vteřinu začal náš divoký, horký závod s časem na Danově polovině matrace.

Divoce jsem na něm jezdila několik minut, mé rozehřáté tělo se lesklo potem a ložnicí se ozývaly hlasité nárazy našich těl. Jenže čas neúprosně plynul a Marek věděl, že pokud máme splnit Danovo přání, musí převzít kontrolu.

Chytil mě pevně za boky, na vteřinu zastavil můj pohyb a s nekompromisním úsměvem mě donutil slézt. „Otoč se, Veru. Chci si tě vzít zezadu,“ zašeptal hlubokým hlasem.

Bezmocně jsem padla na kolena a lokty přímo do matrace, zadek vystrčila vysoko nahoru. Psychologicky jsem byla na dně i na vrcholu zároveň – tohle byla přesně ta poloha, ve které jsem se cítila nejvíc zranitelná. Marek si klekl za mě, jednou rukou mě chytil za bok a bez jakéhokoliv spěchu do mě vjel celou délkou svého rozpáleného péra.

„Óóó bože…“ vykřikla jsem do polštáře, jak do mě vklouzl.

Marek chytil zběsilé, tvrdé tempo. Jeho tělo naráželo do mého zadečku, dlaní mě občas plácl přes kůži, až ložnicí zněly ostré rány proložené zvukem našeho tření. Byla jsem napto sto ochromená. Vnímala jsem každý tvrdý náraz, který mi otřásal celým tělem.

Blížili jsme se ke konci oběma směry – časovém i biologickém. Marek zvýšil intenzitu, jeho dech byl těžký a rychlý. Chytil mě pevně pod krkem, přitáhl si mě víc k sobě a s několika posledními, brutálně hlubokými přírazy do mě natlačil celé své mužství.

V tu vteřinu to v obou vybuchlo.

Když se Marek s hlasitým zavrčením udělal hluboko uvnitř mě, ucítila jsem neuvěřitelný, pulzující horký proud, který mi začal zaplavovat vnitřek. Ten pocit ve mně okamžitě spustil masivní, křečovitý orgasmus. Moje kundička se kolem jeho péra sevřela jako svěrák a začala pulzovat.

V tu chvíli jsem prožívala naprostou psychickou i fyzickou extázi. Cítila jsem hluboké, živočišné uspokojení z toho, že mé tělo právě absorbovalo esenci jiného muže přímo na manželské posteli. Cítila jsem se neuvěřitelně nadržená i po vyvrcholení, zaplavená horkem, ale hlavně jsem cítila obrovský triumf – dokázali jsme to. Stala se ze mě ta „použitá žena“, tou nejvzácnější trofejí pro mého manžela. Každý stah mé pičky vytlačoval ven směsici mého slizu a Markova semene, které mi začalo pomalu stékat po stehnech na prostěradlo. Byl to absolutní pocit odevzdání se téhle hře.

Marek se po chvíli odtáhl, v koupelně se narychlo očistil, hodil na sebe oblečení a s tichým, uznale ležérním úsměvem se se mnou rozloučil: „Užijte si to, Veru. Bylo to úžasný.“ Zvuk vchodových dveří potvrdil, že odešel.

Ležím na břiše uprostřed naší postele, roztažené nohy, kůže zpocená a rozžhavená. Cítím, jak ze mě na prostěradlo líně stéká horká tekutina, a vzduch v ložnici je naprosto prosycený naším syrovým sexem. Přesně podle příkazu se nehýbu a nespěchám do sprchy.

A vtom to slyším. Ostré cvaknutí zámku ve vchodových dveřích. Dan je doma.

[pajda1]

Super, vážně boží povídka Škoda, že jsi nenapsal co bylo dál když přišel manžel.

[Joseph]

Dufam, ze sa dočkáme aj reakcie manzela