Nájem - Díl 4: Zlom

[Inkvizitor]

Přidávám další díl příběhu o Anetě a Martinovi.

Budu rád za každý komentář.

Klidně komentujte nejen povídku, ale i postavy.

Případně napište co byste rádi v pokračování...

Díl 4: Zlom – 1. část

Středeční ráno bylo chladné, šedivé a tiché. Slunce ještě ani pořádně nevstalo a v bytě panovalo přítmí. Martin stál v předsíni a nervózně si zavazoval boty. Měl na sobě svou nejlepší světle modrou košili, tmavé kalhoty a sako, vše mu Aneta včera večer vyžehlila. Ruce se mu lehce třásly, když si upravoval kravatu. Dneska měl ten důležitý pohovor u známého pana Nováka – člověka, který mohl jedním slovem změnit jejich celý život.

Aneta stála opřená o zárubeň dveří do kuchyně a pozorovala ho. Měla na sobě jen lehký bílý župan, který si ráno přehodila přes nahé tělo. Župan byl volný, lehce se jí rozevíral přes prsa a odhaloval kousek kůže mezi nimi. Dlouhé plavé vlasy měla rozpuštěné a neupravené, tvář ještě bez make-upu. Vypadala přirozeně, krásně a trochu ospale.

Martin k ní přistoupil, vzal její obličej do dlaní a políbil ji – dlouze, hluboce, skoro majetnicky.

„Drž mi palce,“ zašeptal jí do rtů. „Když to vyjde… všechno se změní. Budeme mít konečně klid.“

„Držím ti je ze všech sil,“ odpověděla tiše a usmála se.

Martin se ještě jednou podíval na její župan, pod kterým tušil nahé tělo, a polkl. Pak ji ještě jednou políbil na tvář a odešel. Dveře za ním zaklaply.

Aneta zůstala stát v předsíni ještě chvíli. Pak se otočila a šla do ložnice. S šuplíku vyndala nový krajkový obleček, který si objednala ze sexshopu. Byl to velmi odvážný, téměř průhledný set z černé krajky – tenké šňůrky místo kalhotek, podvazky, které se jí opíraly o stehna, a horní díl, který sotva zakrýval bradavky a nechal velkou část prsou obnaženou. Oblékla si ho pomalu, prohlížela se v zrcadle. Krajka se jí krásně rýsovala na kůži, prsa měla téměř úplně viditelná, mezi nohama měla jen úzký pruh látky, který se jí už teď lehce zařezával do citlivé štěrbiny. Cítila se v tom oblečku nesmírně sexy, ale zároveň zranitelná.

Když byla hotová, přehodila přes sebe dlouhý černý kabát. Zapnula ho až ke krku, aby nic nebylo vidět. Podívala se na sebe v zrcadle ještě jednou. Zvenčí vypadala jako obyčejná žena, která jde na procházku. Uvnitř však byla připravená jako dárek zabalený jen pro jednoho muže.

Sešla dolů do přízemí. Srdce jí bušilo tak silně, že ho cítila až v krku. Zaklepala na dveře pana Nováka.

„Aneto,“ řekl s uspokojeným úsměvem. „Pojď dál. Přesně včas.“

Vešla dovnitř. Pan Novák za ní zavřel dveře a hned ji zastavil v předsíni.

„Pojď do kuchyně.“

Aneta ho poslechla. Vešla do kuchyně, kde voněla čerstvá káva. Pan Novák se opřel o linku a prohlížel si ji.

„Tak ukaž,“ řekl tiše. „Co máš pod tím kabátem.“

Aneta pomalu rozepnula horní knoflíky a nechala kabát sklouznout z ramen až na zem. Krajkový obleček se objevil v celé své odvážnosti – černá průhledná krajka, tenké šňůrky, podvazky, všechno dokonale zvýrazňovalo její atletickou postavu, velká prsa a hladkou štěrbinu.

Pan Novákovi se rozšířily oči. Dlouho ji mlčky prohlížel, pak se usmál – tentokrát to byl úsměv hladového, nadrženého muže.

„To je nádhera,“ řekl uznale a přistoupil blíž. Prsty přejel po krajce na jejích prsou. „To sis vybrala sama, nebo ti to vybral Martin?“

Aneta se lehce usmála a podívala se mu přímo do očí.

„Vybrala jsem si to sama,“ řekla tiše, ale jasně. „Speciálně pro vás, pane Nováku. Martin to ani neviděl. Chtěla jsem, aby to bylo překvapení jen pro vás.“

Pan Novákovi se v očích mihl záblesk ještě většího nadšení. Bez dalšího slova ji chytil za boky, otočil ji čelem ke kuchyňské lince a prudce ji k ní přitlačil břichem. Aneta se opřela dlaněmi o studenou desku. Pan Novák jí jednou rukou stáhl tenký proužek krajky mezi nohama a druhou rukou si rychle rozepnul kalhoty.

Jeho obrovský dvaceti šesti centimetrový, už úplně tvrdý penis se objevil venku. Bez jakéhokoli varování, bez předehry, bez přípravy ji jedním silným, brutálním přírazem vrazil celou délku dovnitř.

Aneta hlasitě vykřikla. Byl brutální, rychlý, bez milosti. Držel ji pevně za boky a šukal ji tak tvrdě, že se celá kuchyňská linka otřásala. Každý příraz byl hluboký, drsný, až bolestivý. Její prsa se třásla a narážela do linky, krajka se jí zařezávala do kůže. Pan Novák ji jednou rukou chytil za vlasy a tahal ji hlavu dozadu, druhou rukou jí občas plácl přes zadek tak silně, až to hlasitě plesklo a zůstala na něm červená stopa.

„Dneska jsi tu jen kvůli tomu, abych si vyprázdnil koule,“ zavrčel jí hrubě do ucha. „Jsi moje děvka. Rozumíš?

Aneta jen zasténala. Nemohla mluvit, držela pevně sevřené rty aby nezačala řvát bolestí. Bránila se jen tím, že se pevně držela linky, zatímco on ji bral stále tvrději a brutálněji. Kuchyní se rozléhalo vlhké pleskání, její hlasité zasténání a jeho těžké, zvířecí oddechování. Šukal ji tak neúprosně, že jí nohy začaly klepat a musela se opřít lokty o linku, aby neupadla.

Když cítil, že se blíží vrcholu, ještě víc ji přitlačil k lince, zabořil se do ní až po kořen a začal jí silně plnit. Aneta cítila, jak do ní stříká – dlouhé, horké, husté proudy spermatu, které ji plnily až po okraj. Pan Novák zůstal v ní ještě chvíli, pak ho pomalu vytáhl. Z její kundičky se okamžitě vyvalilo husté bílé semeno a stékalo jí po stehnech až na podlahu.

Pan Novák si zapnul kalhoty, podal jí kabát a řekl chladně, ale s uspokojením:

„Oblékni se a běž domů.“

Aneta si tiše oblékla kabát, zapnula ho až ke krku a vyšla z bytu. Nohy se jí třásly, mezi stehny cítila, jak z ní pořád vytéká jeho semeno a stéká jí po vnitřní straně stehen.

Když vyšla na chodbu, zastavila se a na chvíli zavřela oči.

Byla unavená. Byla použitá. Byla využitá. A přesto v ní něco temného a silného pulzovalo.

Věděla, že Martin se brzy vrátí z pohovoru a bude chtít vědět úplně všechno.

[Inkvizitor]

2. část

Hodiny ukazovaly čtvrt na pět, když se ozval klíč v zámku. Aneta seděla na gauči v obývacím pokoji, stále zahalená v tom dlouhém černém kabátě, který si ani neodložila. Byla úplně vyčerpaná. Tělo měla těžké, nohy lehce roztřesené, mezi stehny cítila nepříjemnou pálivou citlivost, bolest a vlhkost. Krajkový obleček pod kabátem se jí zařezával do kůže, semeno pana Nováka jí pomalu stékalo po vnitřní straně stehen. Cítila se roztažená, použitá a trochu prázdná. Zároveň v ní však stále tepalo to temné, zakázané vzrušení, které ji děsilo i přitahovalo.

Když se dveře otevřely, zvedla hlavu.

Martin vešel dovnitř. Vypadal úplně jinak než ráno – tvář měl zrudlou vzrušením, oči mu zářily, na rtech mu hrál široký, skoro euforický úsměv. Ale hned za tím úsměvem bylo vidět něco jiného. Něco, co ho tížilo a co se jí snažil skrýt. Položil tašku na zem, svlékl si sako a hned se podíval na Anetu.

Jeho pohled se zastavil. Viděl, jak je zničená. Viděl rozcuchané vlasy, unavený výraz v obličeji, lehce nakřivené držení těla, jak sedí trochu shrbeně na gauči, jak má nohy sevřené k sobě, jak se jí kabát lehce rozevírá a odhaluje kousek černé krajky na rameni. Viděl, že dneska prožila něco velmi intenzivního. Zvědavost v něm explodovala.

„Ahoj,“ řekl tiše a přistoupil blíž. Hlas se mu trochu třásl. „Jak… jak to dneska probíhalo… u něj? Vypadáš… úplně zničeně.“

Aneta se na něj podívala. Viděla v jeho očích tu zvědavost, ale také něco, co mu leželo na srdci. Nechtěla mu to říct hned. Nejdřív chtěla znát pravdu od něj.

„Nejdřív ty,“ řekla tiše, ale pevně. „Chci vědět, jak dopadl pohovor. Povídej mi všechno. Nejdřív ty.“

Martin se posadil vedle ní na gauč. Chvíli mlčel, jako by sbíral myšlenky. Pak se mu na tváři znovu objevil ten nadšený úsměv, ale byl trochu křečovitý.

„Bylo to… neuvěřitelné,“ začal. „Šéfovi oddělení se velmi líbilo moje CV. Říkal, že přesně takového člověka hledají. Bavili jsme se skoro dvě hodiny. Technologie, které používají, znám dokonale. Plat je opravdu hodně nadstandardní – víc než dvojnásobek toho, co jsem měl dřív. Ty bys nemusela vůbec chodit do práce. Mohla bys zůstat doma, starat se o sebe, dělat si, co bys chtěla. K tomu spousta benefitů – zdravotní pojištění na nejvyšší úrovni, dovolená pět týdnů, příspěvek na dovolenou, stravenky, 13. a 14. plat… a hlavně – dostal bych firemní auto. Superba. Plně k dispozici, i k soukromým účelům.“

Aneta se usmála a stiskla mu ruku. Viděla, jak je nadšený, jak mu oči září, jak se mu třese hlas vzrušením. Radovala se s ním upřímně a z celého srdce.

„To je skvělé, lásko… to je opravdu skvělé,“ řekla tiše a pohladila ho po tváři. „Jsem na tebe hrozně pyšná. To zní jako sen.“

Martin přikývl, ale úsměv mu pomalu slábl. Díval se na ni a najednou se jeho výraz změnil. Aneta to poznala. Viděla, jak se mu mění výraz, jak mu v očích přebíhá něco temného a těžkého.

„Co je?“ zeptala se tiše. „Něco není v pořádku. Vidím to na tobě. Povídej dál.“

Martin se podíval stranou. Chvíli mlčel, pak tiše pokračoval:

„Z… z toho pohovoru vylezlo ještě něco,“ řekl pomalu. „Šéf řekl, že… že bych musel být prvního půl roku na pobočce v Rakousku na zaškolení… a domů bych jezdil jen na víkend.“

„To není tak hrozné,“ řekla tiše a pohladila ho po ruce. „Půl roku uteče jako voda. Budeš jezdit domů každý víkend. To zvládneme, uvidíš.“

Martin se na chvíli odmlčel. Díval se na podlahu, jako by tam hledal slova, která nechtěl vyslovit.

„Martine…“ řekla tiše a naklonila se blíž, „co ještě? Řekni to.“

Martin se zadrhl. Polkl a pokračoval ještě tišeji, hlas se mu třásl:

„Na konci pohovoru… si mě šéf vzal sám do kanceláře,“ pokračoval pomalu, hlas se mu třásl. „Zavřel za námi dveře a řekl mi… řekl mi, že Pavel… že Pavel Novák je jeho opravdu dobrý kamarád. Že se povídají o všem. Že ví o naší situaci. Ví o nájmu… ví o tom, jak to mezi námi funguje… ví o tobě a o mně… o tom, co se děje.“

„A řekl mi, že pokud chci tu práci… bude chtít, abys s ním strávila noc. Sama. Celou noc. U něj. V jeho posteli. Jinak mě nepřijme.“

Jeho slova visela ve vzduchu jako těžký, dusivý mrak.

Aneta se na něj dívala. Dlouho nic neříkala. Viděla, jak se mu třese hlas, jak se mu ruce zatínají v klíně, jak se dívá na podlahu, protože se bojí podívat se jí do očí. Viděla vinu, strach a hanbu, která z něj přímo sálala.

Aneta na něj jen tiše hleděla, ruka jí spočívala na jeho stehně, a v jejích očích bylo něco, co se nedalo přečíst.

Oba věděli, že právě teď se rozhoduje o dalším směru jejich života.

A že už není cesty zpět.

[Inkvizitor]

3. část

V bytě zavládlo ticho, které se dalo krájet. Martin seděl na gauči s hlavou skloněnou, ruce měl opřené o kolena a díval se na podlahu. Aneta seděla vedle něho.

Martin se na ni podíval. V očích měl směs viny, strachu a něčeho, co se podobalo zoufalství.

„Aneto… já… já nevím, co říct,“ zašeptal. „Ta práce… to auto… ty benefity… to je všechno, o čem jsme kdy snili. Mohla bys přestat pracovat. Mohli bychom si dovolit víc. Mohli bychom žít normálně. Ale… ale ta podmínka… ta noc… to je… to je příliš. To je příliš, Aneto.“

Aneta se na něj dívala dlouho. Viděla, jak je rozpolcený. Viděla, jak ho ta představa ničí, ale zároveň viděla, jak moc tu práci chce. Viděla, jak se v něm pere láska k ní s touhou po lepším životě. A viděla, jak se bojí, že ji ztratí.

Pomalu si sedla blíž k němu. Ruce měla stále studené. Cítila, jak jí semeno pana Nováka stále vytéká a prosakuje jí do kalhotek. Bylo to nepříjemné, ale zároveň to v ní vyvolávalo zvláštní, temné vzrušení.

„Martine…“ řekla tiše. „Pojďme si to pořádně promyslet. Ta práce… to je opravdu hodně peněz. To auto… to by nám ušetřilo spoustu starostí. A ty benefity… to je něco, co jsme nikdy neměli. A já… já bych mohla zůstat doma. Mohla bych se o tebe starat. To je… to je velká věc.“

Martin se na ni podíval. V očích měl naděj i bolest.

„Ale ta noc…“ zašeptal. „Ty… ty bys měla strávit noc s ním. Celou noc. Sama. V jeho posteli. To je… to je něco jiného, Aneto. To není jen takové to naše setkání, kde jsem u toho. To je… to je něco úplně jiného. To je… to je, jako bych tě ztratil na celou noc. A nevím, jestli to zvládnu.“

Aneta se nadechla. Dívala se na něj a viděla, jak je zranitelný. Viděla, jak se bojí. A viděla, jak ji miluje. A v tu chvíli se v ní něco rozhodlo.

Pomalu mu vzala ruku do své a stiskla ji.

„Půjdeme do toho,“ řekla tiše, ale pevně. „Přijmeme tu nabídku. Ty tu práci chceš. A já… já to zvládnu. Zvládneme to spolu. A ten půl rok v Rakousku… to také není, tak hrozné. A ta noc… ta noc s ním… to je jen jedna noc. Jedna noc za všechno tohle. Za tu práci. Za to auto. Za tu stabilitu. Za to, že už nebudeme muset počítat každou korunu. Za to, že budeme mít klid.“

Martin se na ní díval, jako by nemohl uvěřit, co slyší. Oči měl plné slz.

„Aneto… ty… ty to opravdu chceš?“ zašeptal. „Ty to opravdu uděláš? Pro nás?“

Přikývla.

„Ano,“ řekla. „Udělám to. Protože tě miluji. A protože vím, že ty miluješ mě. A protože věřím, že tohle je naše šance na lepší život. Takže ano. Půjdeme do toho.“

Martin se k ní naklonil a objal ji. Držel ji pevně, jako by se bál, že zmizí. Aneta ho objala také a zavřela oči. Cítila, jak jí semeno pana Nováka stále vytéká, a v tu chvíli jí to připadalo symbolické – jako by v sobě nesla důkaz, že už není cesty zpět.

Po chvíli se Martin od ní odtrhl a podíval se jí do očí.

„Řekni mi to,“ zašeptal. „Řekni mi, jak to dneska probíhalo u něj. Chci vědět všechno. Chci vědět, jak si tě vzal. Chci vědět, jak ses cítila. Chci vědět… jak to bylo.“

Aneta se na něj podívala. Viděla v jeho očích žárlivost, vzrušení a bolest. A v tu chvíli se rozhodla, že mu to řekne. Všechno.

Pomalu se posadila rovněji a začala tiše mluvit.

„Přišla jsem k němu v novém krajkovém oblečku. Dlouhý kabát přes něj. Když jsem si ho sundala, byl nadšený. Říkal, že vypadám neuvěřitelně. Pak mě otočil k lince v kuchyni a… a vzal si mě. Hned. Bez přípravy. Bez lízání. Bez předehry. Jen tak. Byl tvrdý. Brutální. Bolestivé. Držel mě za boky a šukal mě tak silně, že se celá linka otřásala. Každý příraz byl hluboký, bolestivý a drsný. Cítila jsem ho až v břiše. Bolelo to, ale zároveň… zároveň to bylo něco, co mě úplně přemohlo. Pak se ve mně udělal. Stříkal dlouho a hodně. Cítila jsem, jak mě plní. Jak do mě teče jeho horké, husté semeno. Řekl, že jsem jeho děvka a poslal mě domů. A teď… teď ho mám v sobě pořád. Cítím ho. Vytéká ze mě a stéká mi po stehnech. Jsem plná jeho semene, Martine. Pořád.“

Martin se na ni díval. Oči měl rozšířené, dech zrychlený. Viděla, jak se mu mění výraz – jak se v něm mísí žárlivost s něčím mnohem silnějším. Viděla, jak se mu v kalhotách zvedá penis. Viděla, jak se třese.

A pak se na ni vrhl.

Rychle ji položil na gauč, rozhrnul jí kabát a stáhl jí krajkové kalhotky dolů. Jeho ruce se třásly. Byl tvrdý, pulzující, hladový. Bez jediného slova do ní vrazil – tvrdě, hluboko, bez milosti. Aneta vykřikla. Byl rychlý, drsný, zoufalý. Šukal ji tak, jako by z ní chtěl vytlačit všechno, co tam před chvílí zanechal pan Novák. Každý příraz byl silný, hluboký, téměř brutální. Držel ji za boky a tlačil se do ní s takovou silou, že se gauč otřásal.

Martin ji šukal hodně tvrdě, až nakonec zasténal a zabořil se do ní až po kořen. Stříkal silně, dlouho, jako by chtěl vyplnit každé místo, které před chvílí obsadil pan Novák.

Aneta cítila, jak se v ní mísí semeno pana Nováka s Martinovým. Cítila, jak ji Martin plní, jak se snaží překonat to, co tam před chvílí bylo. A vzrušovalo ji to. Vzrušovalo ji to tak silně, že se pod ním začala třást.

Když skončil, zůstal v ní ještě chvíli, třásl se a lapal po dechu. Pak se pomalu vytáhl a klesl na kolena před gauč. Bez jediného slova se sklonil a začal ji lízat.

Jazykem pronikal hluboko do ní, nasával směs jejich semen, polykal ji. Lízal ji důkladně, pomalu, s láskou i zoufalstvím. Aneta se pod ním znovu prohnula. Cítila, jak ji Martin čistí, jak se snaží dostat z ní všechno, co tam před chvílí zanechal on a jiný muž. A vzrušovalo ji to. Vzrušovalo ji to tak, že se znovu začala třást.

Martin lízal dlouho. Když konečně zvedl hlavu, rty měl lesklé, oči plné viny.

„Omlouvám se,“ zašeptal. „Omlouvám se, Aneto. Omlouvám se, že jsem tě šukal tak tvrdě. Omlouvám se, že jsem byl tak hrubý. Nechtěl jsem… nechtěl jsem ti způsobit bolest. Jen… jen jsem to nemohl vydržet. Když jsi mi řekla, že ho máš v sobě… že jsi plná jeho semene…že tě využil jak děvku… tak mě to přemohlo. A já… já jsem se ztratil. Omlouvám se.“

Aneta se na něj podívala. Viděla v jeho očích vinu, lásku a zoufalství. A v tu chvíli se v ní něco změnilo.

Byla unavená. Byla použitá jako děvka. Nejdřív od Nováka, teď od něco. Byla naštvaná. Měla toho dneska už dost.

Pomalu se posadila, vzala jeho tvář do dlaní a podívala se mu přímo do očí.

„Víte co, Martine?“ řekla tiše, ale s ostřím v hlase. „Když jsi mě šukal… tak jsem tě pořádně ani necítila. Pořád jsem cítila, jak je tam ten velký, tlustý kmen pana Nováka.“

Aneta se na něj podívala a v očích měla jiskry.

„Po tom, co mi to udělal on… tě ani necítím. Jsi tak malý ve srovnání s ním.“ řekla tiše.

Martin ztuhl. Oči se mu rozšířily. V obličeji se mu objevila směs šoku, bolesti a něčeho, co vypadalo jako temné, divoké vzrušení.

A Aneta věděla, že právě teď ho má ve své moci.

[pajda1]

Super série. Přečetl jsem to jedním dechem a za mě je to boží.

[Baggio]

Ahoj, skvělé povídky, držím palce a pokračuj co ti síly budou stačit . Pokud bych mohl pár návrhů, které by případně mohli pomoci k dalším pokračováním, tak třeba by mohl Martín být za určitých lehkovaznych okolností být nevěrný a prohlubovat s nějakou ženou své sklony k ponižování a kandaulismu. Nebude vědět, že se o tom Aneta dozví a sama využije toto jeho selhání k určitým odvaznejsim sexuálním rozhodnutím o kterých Martinovi nebude říkat, jen mu podsune nějakou drobnustku ze svých drsných zaletů. Například cizí sperma v jídle, polibky po předchozím lizani zadku některého nechutného milence, moč v pití a vše tak aby se Martin nic nedozvěděl. Jemu pak podsune jen střípky z milování s jinými muži což udrží jeho zamilovanost a oddanost k Anete. Také by je mohli pozvat oba na krátkou dovolenou, kde záměrně upraví program dovolené tak, aby Martina ponizili, Anetu zneuctili tak aby se jí to líbilo a nadstandardně si to užila a Martin jen posbíral střípky a žil v nevědomosti s jakou nadrzenou kurvou žije s tím, že to způsobil sám svojí nevěrou, která tajně netajne stále trvá. Dostává úkoly perverzní, které musí plnit během pobytu s Anetou, ale i doma. Aneta samozřejmě o všem ví. Tak snad se něco bude hodit.

[Tomasb2]

Ještě jsem nedočetl všechny díly, tak nevim, jak to pokračuje dál, ale napadlo mě, že by ji mohl pan Domácí udělat dítě o které by se samozřejmě musel postarat Martin