Pokračování příběhu po Erofestu

[pajda1]

Super pokračovaní. Krásné nás napínáš. Už se nemůžu dočkat dalšího pokračování.

[pajda1]

Poprosím o pokračovaní. Diky

[Ryan]

Pajdo, Pajdo... já to snad budu muset dopsat kvůli tobě. A nebo... mám nápad. Když ještě někdo do půlnoci poprosí jako poslušný cuckold o pokračování, tak ho sem ještě v noci postnu.

[Mispulin]

Nejsem cuckold, ale povídka je dobrá, tak to sem dej.

[Dexter Morgan]

Taky se přidám a přál bych si pokračování

[Ryan]

Čtvrtý den

Míša.

Nakonec jsem ti řekla, jak to celé proběhlo. Vyprávěla jsem ti každý detail. Řekla jsem ti popravdě, že jsem to dělala spíš pro tebe než pro sebe a že to odmítnutí s tím, že si to chci nechat pro něj, byla jen hra. Usmál ses. A začal jsi mě laskat po těle. Ne že by se mi to nelíbilo, ale tím drzým smíchem jsi ve mně opět vyvolal tu vnitřní mrchu, která měla velkou chuť tě zase potrápit.

„Včera jsem to dělala pro tebe. Včera to byla hra…“ řekla jsem a zdůraznila slovo včera.

Nepřestal jsi hned. V zamyšlení jsi opatrně zpomaloval své polibky na mé kůži, až úplně ustaly. Čekal jsi na vysvětlení a mě uvnitř zahřálo, jak si někdy rozumíme úplně beze slov. Přiznala jsem ti, že se mi to s ním moc líbilo a chtěla bych v tom pokračovat. A taky že se mi líbila ta hra – nechat si svou chuť na sex pro něj. A když se nic nestane, tak budeme bez sexu oba dva. Vlastně všichni tři.

Trochu jsme se pomazlili a šli pěkně nadržení spát. Jako obvykle jsme šli brzy ráno na snídani. Nebála jsem se, že by nás tu mohl spolu vidět, protože od včerejška vím, že si rád přispí a bydlí v jiné části hotelu. Při snídani jsem dostala nápad. Napsala jsem mu, že se s ním chci sejít na stejném místě u bazénu. Nějaké drinky, koupání a opalování. Přijal. Zbývala jen poslední věc.

„Jednu věc jsem ti ze včera neřekla… Před tím polibkem se mě zeptal, jestli někoho mám. A já řekla ne.“

„Takže by nás neměl vidět spolu.“

K mému překvapení jsi to přijal celkem v klidu. V duchu jsem si říkala, že bys za soužití se mnou měl dostat medaili, když už tě tohle nevykolejí. O to víc jsem ti chtěla říct o mém plánu. Bylo na tobě vidět, že se ti to líbí.

K bazénu jsem šla napřed. Vybrat správné místo. Chtěla jsem, abys mohl být blízko. Chtěla jsem, abys nás viděl a také slyšel. Napadlo mě, že schválně řeknu nějaké provokativní věci. A nechám si od něj namazat záda. Pak jsem už jen čekala, až oba dorazíte.

Při čekání jsem ležela na lehátku u bazénu. Když jsem včera byla s Filipem, tak jsem na Vaška nemyslela, a s tebou na něj myslím jen málo. Teď jste tu ale nebyl ani jeden. Zároveň s myšlenkou na Vaška jsem si podvědomě pohladila podbřišek. Tak hluboko jsem ho cítila. Narážel na můj děložní čípek. Zvláštní, ale příjemná bolest. Zastyděla jsem se. Podívala jsem se kolem sebe, jestli si toho někdo nevšiml, ale pak mi došlo, že do hlavy mi nikdo nevidí a že jsem se ani nedotýkala intimních partií. V tom jsem ho zahlédla přicházet.

Zastavil se kousek ode mě a na chvíli si mě jen prohlížel. Tím svým klidným, soustředěným pohledem. Usmála jsem se na něj, lehce, nenuceně, jako bychom se viděli úplně poprvé. Přitom jsme oba moc dobře věděli, že to tak není.

Pozdravila jsem ho a on odpověděl stejně klidně. Bez spěchu si odložil věci, jako by ten moment nikam neutíkal. To mě na něm začínalo znervózňovat. Nešel mi naproti tak, jak jsem byla zvyklá. Nezrychloval, netlačil. Nechal to na mně.

Zvedla jsem se z lehátka a otočila se k němu zády.

„Namažeš mě?“ řekla jsem, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

Podala jsem mu opalovací krém a ani jsem se na něj nepodívala. Věděla jsem, že to udělá. Cítila jsem, jak se přiblížil. Pak jeho ruce. Ne hned. Ne dychtivě. Nejprve jen lehký dotek na ramenou. Rozetřel krém pomalu, pečlivě. Jako by se soustředil víc na ten pohyb než na moje tělo.

Zamračila jsem se skoro nepatrně. Čekala jsem něco jiného. Nějaký náznak, opovážlivý dotek nebo že své ruce na mém těle nechá déle. Nic z toho nepřišlo.

Jeho ruce se pohybovaly po mých zádech jistě, ale s odstupem. Jako by přesně věděl, kam může… a kam ne. A hlavně – jako by neměl potřebu to zkoušet posunout někam dál. Znervózňoval mě tím.

Rozepla jsem si horní díl plavek. Uvolnila jsem ramena a dala je lehce dál od těla, aby měl výhled. Prohnula jsem se. Pomalu jsem se nadechla, aby to bylo vidět. Dala jsem mu víc prostoru. Nabídla jsem se mu.

Nic. Jen klidný pohyb jeho dlaní. Stejný rytmus.

Otočila jsem k němu hlavu a změřila si ho pohledem. Neviděla jsem na něm žádný chtíč ani touhu. Žádnou nadrženost. Vypadal skoro až znuděně. Může se dotýkat mého těla, částečně jsem odhalila svá prsa, a s ním to snad vůbec nic nedělalo. Tenhle pocit jsem opravdu neměla ráda.

Úplně jsem zapomněla, že tam jsi. Otočila jsem hlavu tvým směrem a dívala se na tebe. Byl jsi tak blízko nás, že jsi měl všechno jako na dlani. Zatímco jeho dlaně jezdily po mých zádech a mě to dělalo dobře, ještě víc se mi líbil ten kontrast. Ty ses jen díval, jak se cizí muž dotýká mého těla, o kterém si myslel, že patří tobě. A bylo zřetelně vidět, jak moc se ti to líbí. Dokážeš mě uklidnit i když nic neříkáš ani neděláš – jen tím jak se díváš.

Pak jsme vešli do vody. Byla příjemně chladná, na rozdíl od mého rozpáleného těla. A nebylo to jen sluncem. Šla jsem napřed, on za mnou. Cítila jsem jeho přítomnost těsně za sebou, ale nedotkl se mě. Ani náhodou. Žádné „náhodné“ zavadění. Žádné pokusy.

Otočila jsem se k němu čelem. Byli jsme blízko. Stačilo by málo. Začala jsem si hrát s vodou. Stříkla jsem po něm. Lehce, provokativně. Jen zvedl obočí a díval se na mě jako na malé dítě, které dovádí. Ne jako na ženu. Ne jako na objekt své touhy.

Pak se ponořil do vody a udělal několik temp. Rázem byl na druhé straně a opřel se o kraj bazénu. To už jsem cítila, jak mě to vtahuje. Ne jeho doteky. Jeho zdrženlivost.

Připlavala jsem blíž. Teď už mezi námi skoro nebyl prostor. Voda nás spojovala, ale zároveň držela odstup. Opřela jsem se o něj, jen na okamžik. Jakoby náhodou. Neuhnul. Ale ani mě nepřidržel. Zvedla jsem k němu oči.

„Ty si fakt nevezmeš ani to, co máš přímo před sebou?“ pomyslela jsem si.

Začala jsem se pohybovat jinak. Pomaleji. Blíž. Víc vědomě. Každý pohyb byl skrytá nabídka. Každý dotek – i ten nepatrný – byl z mé strany. Přistoupila jsem na jeho tempo. Už ne tak okatě.

Nakonec mi to ale nedalo. Když se znovu opřel o kraj, opřela jsem se o něj taky. Tentokrát zadkem přímo do jeho rozkroku.

On pořád nic.

A já jsem si uvědomila, že tentokrát to bude jiné než obvykle. Chvílemi jsem si říkala, jestli jsem se mu nepřestala líbit. Nebo jestli jsem si jeho zájem nevyložila špatně. Ale byl to přeci on, kdo mě pozval. On mě políbil. Možná je to tím, že je prostě o tolik starší.

Já.

Vzpomínám si jak jsem je sledoval. Mou milovanou přítelkyni s jejím potencionálním novým milencem. Jeho ruce na jejích zádech. Pomalu. Klidně. Možná až moc klidně. Čekal jsem, kdy to zkusí posunout. Kdy sklouzne níž. Kdy si vezme víc, než mu „patří“. Ale on nic.

Měl jsem pocit, že mu něco uniká. Že nevidí to, co vidím já. Jak se mu nabízí. Jak se prohýbá. Jak mu dává přesně ten prostor, který by stačilo jen využít. Viděl jsem to v každém jejím pohybu. V tom, jak se k němu otočila. Jak se přiblížila. Jak se o něj na okamžik opřela. Jako by ho zkoušela. Jako by čekala, kdy to nevydrží. A já čekal s ní.

Srdce mi bušilo rychleji s každým dalším momentem. Bylo v tom všechno najednou. Napětí. Zvědavost. Vzrušení… i něco, co jsem si nechtěl úplně připustit.
Chtěl jsem, aby to udělal. Aby si to dovolil udělat, aby si to vzal. Chtěl jsem jít za nimi a být u toho blíž ale s těmi myšlenkami jsem si musel lehnout na břicho. Snažil jsem se na to přestat myslet, aby mi přestal stát. Tak dlouho až jsem usnul. Nevím jak dlouho jsem spal, ale když jsem se probudil jejich věci ani oni tam už nebyli.

Zachvátila mě trochu panika. Hned mi problesklo hlavou, že spolu šli na pokoj a já přišel o kdo ví co všechno. Sbalil jsem své věci a šel jsem rychle do našeho pokoje. Tam na mě čekala Míša a smála se, když mě uviděla a můj výraz. Pak mi řekla co jsem prospal.

Nestalo se toho moc. Jejich vodní hrátky probíhaly dál celkem nevinně. Pak si dali drink a pozval jí na taneční večer a na rozloučenou jí políbil. Ta věta o polibku mě bodla i vzrušila zároveň, tím známým způsobem.

Zbytek dne jsem měl Míšu pro sebe. Chtěla jít nakupovat do města a tak jsme tedy jeli. Když padla do prvního obchodu a zamířila k šatům začal jsem chápat proč. Potřebovala nové šaty na dnešní noc. Chtěla se mu líbit. Tušil jsem, že jí jeho rezervovanost nenechává chladnou. Díval jsem se na svou holku jak si vybírá nové šaty pro jiného chlapa.

Doufal jsem, že to bude rychlé ale trvalo to neskutečně dlouho než našla ty pravé. Opravdu si dávala záležet. Když jsem si myslel, že je hotovo a konečně strávíme čas opravdu spolu, tak mě zarazila s tím, že chce ještě nové prádlo. Opět to bodnutí a vzrušení. Jen z té jedné věty se mi postavil. Její nové šaty byly odvážné. Ukazovaly dost ale nechaly stále dost místa pro fantazii. Její výběr spodního prádla byl ale ještě mnohem odvážnější.

Nebyla to značka, která se kupuje jen tak. Kupuje se z nějakého důvodu. S nějakým záměrem. Žena po ní sáhne, když ví, že ten večer má být neobyčejný. Nejen pro ni, ale hlavně pro jejího partnera. Podprsenka, kalhotky, podvazky, punčochy. Všechno do detailu sladěné. Krásné, dráždivé… a zatraceně drahé.

Svůdné prádlo, které si vybrala, zvýrazňovalo každý detail a každou křivku jejího těla. Stačil jeden pohled a bylo jasné proč bylo navrženo. Nebylo určené k tomu, aby ho „jen“ nosila. Bylo pro ně oba a pro konkrétní chvíli. Pro ni, aby v něm vypadala úžasně. Pro něj, aby z ní nemohl spustit oči. A pak pro tu chvíli, kdy už mu nebude stačit se jen dívat. Proto bylo vyrobeno.

Někdo ho měl vidět na jejím těle. Mělo v něm vzbudit chuť ho svléknout.

Ten někdo jsem ale neměl být já.

Později večer jsem ji sledoval jak se připravuje. Napřed sprcha, pečlivá péče o tělo. Pak to nové sexy prádlo, které jsem zahlédl ale jen na chvilku, než mě okřikla s tím, že to není pro mě. Rychle si oblékla její nové šaty a tím ho přede mnou skryla. Pak si upravila vlasy, nalíčila se. Všechno pomalu, soustředěně. Nic z toho nebylo pro mě. Jen pro něho.

Zamilovaně jsem se na ní díval. Byla opravdu krásná i normálně, ale teď mi připadala bez nadsázky jako bohyně. Opravdu jsem nemohl vynadívat. Stála před zrcadlem a prohlížela se. Ty šaty schovávaly všechno, co mělo být odhalené až později. Ne pro všechny na parketu. Jen pro něj. Po chvilce asi usoudila, že je připravená. Pak se otočila na mě a zeptala se na můj názor. Přistoupil jsem k ní blíž a zblízka jsem ji tiše řekl:

„Jsi překrásná... vypadáš úžasně.“

Usmála se na mě s tou její nevinností. Měl jsem chuť ji políbit ale bál jsem se, že mi řekne, že je namalovaná nebo, že dnes si to schovává pro něj. Tak jsem tam jen stál a obdivoval ji poslední vteřiny, před tím než půjde za ním. Spíš než jen tušil jsem přímo věděl, že pokud ji dnes uvidí takhle, tak to nemůže skončit jen polibkem na dobrou noc.

A přes mé obavy jsem se na to těšil. V tom Míša udělala krok dopředu. Rukou zajela do mých vlasů, láskyplně mě hladila, dívala se mi zblízka do očí a pak mi věnovala jemný něžný polibek. Obavy se okamžitě rozplynuly. Zůstala jen touha ji vidět jak s ní tančí. Jak se ji dotýká, jak si ji přivlastňuje. Touha vidět tu hru svádění, všechny ty menší kroky, které nakonec dovedou Míšu do jeho postele.

Jenže to mi zakázala.

„Vše ti povím, až se vrátím. Chci být chvíli jen sama sebou. Být svá a mít možnost udělat cokoliv budu chtít, aniž bych se musela hlídat a myslet na to, co uvidíš… nebo jak to uvidíš.“

A tak jsem strávil dlouhé hodiny čekáním a představami. Napadlo mě se tam nepozorovaně přiblížit. Vidět tu chemii a intimitu mezi nimi. A hlavně ji. Uvolněnou. Neovlivněnou mou přítomností.

Bylo na tom něco zvláštního. Skoro magického. Kdybych ji mohl vidět takhle… jak se spontánně chová vůči někomu zatím cizímu, ale možná už brzy někomu, kdo jí bude mnohem blíž. Fyzicky. Možná až tak, že nebude jen blízko, ale uvnitř.

Chtěl jsem vidět všechno to, co přede mnou chtěla skrýt. Ale neudělal jsem to. Nechtěl jsem zradit její důvěru.

Míša.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla. Nemohla jsem si pomoct, ale prostě jsem se sama sobě neskutečně líbila. To by bylo, abych na něj nezapůsobila, pomyslela jsem si.

S mým blížícím se odchodem ve mně narůstalo napětí a nervozita, ale zároveň jsem se těšila. Na něj — na pana nedostupného. A na to, až si zatančím. Vždycky jsem to milovala. Každý rok se těším na plesovou sezonu.

Pak jsem se otočila na tebe. Chtěla jsem ujištění. A přesně to jsem dostala. Nejen tvá slova, ale hlavně to, jak ses na mě díval. Byl jsi tak sladký, až jsem se cítila trochu provinile, že tě tu nechám a půjdu za ním. Nevím, jak ta noc skončí, ale ať už dopadne jakkoliv, věděla jsem, že až se vrátím, dostaneš svou zaslouženou odměnu.

Políbila jsem tě. Ne divoce, ne vášnivě, ale přesně tak, jak jsem to v tu chvíli cítila. Z lásky. Pak už jsem ale musela jít.

Opět na mě čekal dole. A s ním i ten jeho šarm a vůně. Uměl se oblékat. To snad musí mít Francouzi v genech. Přivítal mě — ne jako svou budoucí milenku, spíš jako někoho, koho si váží. Stejně jako včera, polibek na jednu tvář a pak na druhou.

Rozhodla jsem se, že se jím tentokrát nenechám vykolejit. Budu tančit a užiju si ten večer, i kdyby se choval sebe odtažitěji. Popravdě jsem ale s tím, že by byl odtažitý, nepočítala. Věděla jsem, jak vypadám. A pohledy mužů i žen, které jsme potkávali, mi dávaly za pravdu.

Budova vypadala skromně. Byla jednopatrová, a vypadala spíš jako sklad nebo supermarket. Uvnitř byla obrovská místnost. Parket, kde se tančilo a prosklené dveře, které se později v noci, když už bylo chladněji otevřely, aby nám dopřály výhled na moře a svěží mořský vzduch. Nezeptala jsem se na to, ale doufala jsem, že umí tančit, když už mě pozval na taneční večer. Chvilka napětí zda to tak bude a nebo se bude kolíbat jako medvěd.

Nezklamal. Uměl tančit a moc dobře. Uměl vést a já jeho kouzlu naprosto propadla. Filip se ale celý večer choval jako gentleman. Žádný z jeho doteků se nestal kvůli tomu, aby se mě mohl dotknout pro své potěšení. Vše v rámci tance - nic navíc. I tak to bylo vzrušující až dost. Blízkost, doteky, byť jen taneční, vůně jeho potu. Prostě mi voněl.

To vše spolu s některými pohyby, kdy si mě prudce k sobě přitáhl způsobovaly mé vzrušení. Jenže já se skutečně božsky bavila. A tak jsem své chuti nedávala moc prostoru. A on ji ve mě nijak nepřiživoval. Ty drinky, které jsme měli ale ano. Jednou, když jsme seděli u stolu a odpočívali, tak jsem se zasnila. Nechala jsem to zajít moc daleko a na moc dlouho. Měla jsem na něj strašnou chuť. Jako by to snad vycítil a nebo i na něj měl alkohol podobný vliv.

Chytl mě za ruku a odvedl zpátky na parket. Hrála pomalá písnička. Tentokrát to nebyly žádné naučené kroky. Přitiskl si mě k sobě. Ruce položil na mé boky a jen jsme se pomalu pohybovaly. Pak s nimi sjel trochu níž až se jimi dotýkal mého zadečku. V jeden lehce neohrabaný moment se jeho stehno dostalo mezi mé nohy a otřelo se o můj Venušin pahorek. Projela mnou silná vlna vzrušení. Navíc se díky tomu naše rty dostaly snad nejblíž k sobě od začátku večera.

Byla jsem připravená.

On to ale neudělal.

Přes veškeré vzrušení, alkohol i chuť jsem nepodlehla. Jak jsem si na začátku slíbila, nenechala jsem se tím vyvést z míry. Jen jsem se na něj sladce usmála a pokračovala, jako by se nic nestalo.

Uvnitř mě, hlavně tam dole, ale vybuchla sopka.

Jestli mi to neudělá on… jeho smůla. Za to ty se máš na co těšit, pomyslela jsem si.

Čas letěl jako blázen. Byli jsme už unavení a utancovaní. A tak nějak současně jsme usoudili, že je čas jít. Prošli jsme těmi dveřmi na pláž a došli až k moři. Měsíc svítil a odrážel se na hladině. Procházeli jsme se a nohy nám ochlazovala voda. Chytil mou ruku a propletl své prsty s těmi mými. Ach!
Uvnitř mě to vyvolalo mnohem víc než by takový drobný náznak přízně měl.

Šli jsme možná deset minut. Povídali jsme si, až jsme došli k místu, kde stál altánek s lavičkou na samém okraji pláže. Za ním bylo křoví. Krásně skryté místo. Skoro jako stvořené pro… pro to, na co jsem měla chuť. Všimli jsme si ho současně. Podívali jsme se na sebe a beze slova jsme se k němu vydali. Posadili jsme se blízko sebe. Opírali jsme se o sebe.

Srdce mi bušilo v očekávání. Kromě šumění moře bylo ticho. Ruce jsme znovu propletli a jemně se hladili. Jinak se ale nedělo nic. Nohy jsem měla cudně u sebe. Pak jsem je nepatrně roztáhla. Jen tolik, aby mohl položit ruku na mé koleno… a mít odkud pokračovat. Až k místu, kde by zjistil, co mám na sobě. A pak by mohl pokračovat dál. Tam, kde jsem jeho dotek chtěla cítit nejvíc. V mém rozkroku. Horkém, vlhkém a doslova hladovém.

Zase nic.

Začínalo mě to štvát. Věděla jsem přesně, co dělám. Cítila jsem, jak na to moje tělo reaguje. A musel to cítit i on. Tak proč nic neudělá?

Nenápadně jsem si stáhla šaty o kousek níž, aby bylo lépe vidět na má prsa v té nové podprsence, kterou jsem si koupila jen kvůli němu. Pak jsem se k němu stočila a položila si hlavu na jeho rameno. Tak, aby měl nerušený výhled do mého výstřihu. Navenek působil klidně. Ale tlukot jeho srdce ho prozrazoval. Rozhodně jsem mu já ani tato situace nebyla lhostejná.

Seděli jsme tak beze slova možná minutu, dvě. Pak pustil mou ruku a já se na okamžik lekla, že tím to končí. Místo toho mě ale objal a přitiskl víc k sobě. Ani jsem se nepohnula. To bylo snad poprvé, co přejal iniciativu. V očekávání jsem se dívala před sebe. V tomhle případě na jeho stehno. Najednou jsem si všimla, že se mu pod kalhotami něco rýsuje. Chvilku jsem nad tím přemýšlela, ale bylo to tak, skutečně mu začínal tvrdnout penis.

Nalákal se do mé pasti? Vzrušilo ho to, co viděl? Prudce jsem se na něj otočila. Nečekal to, a i když se snažil, zachytila jsem jeho pohled na mých prsou.

„Ale, ale… kam se mi to díváš?“ zeptala jsem se s lehkým úsměvem.

Místo odpovědi se jen usmál. Nemělo cenu zapírat. A já nebyla naštvaná. To moc dobře věděl. Narovnala jsem se. Ruku jsem mu dala kolem ramen a roztáhla nohy ještě o trochu víc. Tak, až jsem narazila do jeho nohy a ruky, kterou měl položenou vedle sebe. Hřbetem ruky se dotýkal mého kolena.

„No tak, polož tam tu ruku,“ říkala jsem si v duchu a dívala se mu přitom přímo do očí.

Konečně se odhodlal udělat krok. Jen jiný, než jsem čekala. Místo aby položil ruku na mé koleno, se naklonil a začal mě líbat. Byla jsem tak překvapená, že jsem napřed ani nezavřela oči. Když po chvilce přestal, vyjukaně jsem na něj mrkala. Pak jsem pohledem sjela na jeho ruku a pak na své koleno. Pak znovu do jeho očí. Podíval se dolů a pochopil. Konečně tu ruku položil tam, kam měl.

Hladil mé koleno. A zase si dával na čas. Nevypadalo to, že by se chystal prozkoumat, co na něj čeká jen o kousek výš. Skoro jsem nedýchala, abych ho nevyplašila. Nakonec jsem se rozhodla mu trochu pomoct. Sjela jsem z lavičky o něco níž a pohnula nohou tak, že z kolena byla najednou jeho ruka na mém stehně. Na chvilku přestal. Pak mě ale začal hladit palcem po stehně. Zatím jen kousek nad kolenem. Začala jsem zrychleně dýchat. Dívala jsem se mu do tváře a snažila se mu naznačit své svolení. Pochopil to.

Centimetr po centimetru jel rukou výš a výš. Hladil mě přes punčochy po stehně, až dojel na jejich okraj. Tam narazil na mé překvapení - podvazky. Překvapeně se na mě podíval a já se jen stydlivě usmála. On ale najednou přestal. Nechápala jsem to. Opravdu jsem tomu nerozuměla.

„Co se děje? Stalo se něco?“ zeptala jsem se.

Cítila jsem se odmítnutá. Všechno to úsilí a k ničemu. Dělám něco, co mu vadí? Byly ty podvazky a to prádlo chyba? Má rád spíš nenápadné, slušné ženy? Realita byla ale úplně jiná. Chvilku váhal a pak spustil.

„Víš, já to na tobě vidím… a chci to taky. Ale měla bys napřed něco vědět,“ řekl tiše, skoro omluvně.

„Máš ženu a dítě?“ zeptala jsem se. Byla to první věc, která mě napadla, když jsem viděla jeho výraz.

„Co? Ne, ne, nic takového… jak to říct,“ odpověděl překvapeně. Snažila jsem se působit chápavě a nechala ho srovnat si myšlenky.

„Tak to zkus nějak naznačit, pokud je to těžké,“ řekla jsem po chvilce ticha, než se konečně vymáčkne. Po chvíli přemýšlení to z něj konečně vypadlo.

„Znáš 50 odstínů šedi?“ zeptal se váhavě, jako by čekal odmítnutí.

Aha. Tak to jsem opravdu nečekala. Má takovou zálibu a bojí se, že budu chtít jen „vanilkový sex“? Nebo je v tom ještě něco víc? Pomalu jsem si to začínala skládat dohromady. Nejdřív jsem ho ale chtěla uklidnit a potěšit.

„Četla jsem to v originále…“

„A moc se mi to líbilo,“ dodala jsem, aby věděl, že jsem to nejen četla, ale opravdu jsem si to čtení, a nejen čtení... užila.

Ta úleva a radost, která následovala, byla skoro hmatatelná. Povídali jsme si o tom dál. Vyzvídala jsem a on se postupně otevřel. Čekal, že budu jako většina ostatních žen. Čekal zklamání, nepochopení a odmítnutí. Vyprávěl, jak to končí skoro vždy stejně. Ony dostanou, co chtějí - normální sex. Ale když zkusí něco z toho, co má rád on, setká se většinou s odmítnutím, nepochopením, někdy i s opovržením.

Atmosféru to trochu shodilo. Ale bylo to důležité. Tohle muselo ven.

Jenže tím, co říkal, ve mně vzbudil i určité obavy. Jak moc perverzní je to, co má rád? Možná to bude moc i na mě. A tak jsem se zeptala:

„Co bys se mnou chtěl teď dělat, kdyby to bylo podle tebe?“

„Chtěl bych…“ začal, ale přerušila jsem ho.

„Neříkej mi to… ukaž mi to.“

Jeho výraz mi udělal dobře. Jeho pohled ještě víc. Díval se na mě, jako na svatý obrázek. Než udělal to, po čem toužil, působil skoro jako někdo, kdo se chystá rozbalit dlouho očekávaný dárek.

Rukama mi zajel do vlasů, stáhl je do culíku a omotal si ho kolem dlaně. Prudčeji si mě přitáhl k sobě a vtiskl mi polibek. Cítila jsem ale, že se pořád drží zpátky. Nechtěl to přehnat.

Pak mě políbil znovu. Tentokrát jemně skousl můj dolní ret. Na oplátku jsem kousla já jeho. O něco víc. Chtěla jsem mu ukázat, že se nemusí držet. Sykl bolestí. Provokativně jsem se na něj usmála.

Druhou rukou mě chytil pod krkem a lehce stiskl.

„Ještě… ještě…“ naváděla jsem ho, jak moc si může dovolit přitlačit, až se dostal přesně na tu hranici. „Dost,“ vydechla jsem.

Vychutnával si to. A já si vychutnávala jeho dominanci. Ten pohled, to napětí… i to, jak moc se mu to líbí. Ještě pár vteřin mě tak držel, než mě pustil a jemně pohladil po tváři.

Byla jsem ráda, že se otevřel. Že jsme se posunuli. Zároveň jsem ale cítila, že dnes už se to dál neposune. Začínala jsem být unavená, a tak jsem mu to řekla.

Vydali jsme se zpátky k hotelu. Tak jako včera. Kousek od vstupu se zastavil. Ne přímo u lidí, ale trochu stranou, kde byl klid. Otočila jsem se k němu. Stáli jsme proti sobě, blízko, a přitom tam pořád byl ten lehký odstup.

Pak se ke mně naklonil. Ten polibek byl ale jiný než včera. Ne tak lehký, ne tak opatrný. Byl pomalejší, vědomější. Jako by si ho chtěl zapamatovat. Na okamžik se zastavil těsně u mých rtů, jako by čekal, jestli ho nechám. Nechala. Políbil mě znovu. O něco déle. O něco hlouběji.

Pak ustoupil a podíval se na mě tím svým klidným pohledem, který mě znervózňoval. Tentokrát jsem ale věděla proč.

Chvilku jsem tam ještě stála a dívala se za ním, jak odchází. Neohlédl se. Nezastavil. Prostě šel. Klidně, jistě. Jako by měl všechno pod kontrolou. A možná právě to mě na něm přitahovalo. Dokázal kontrolovat sebe, situaci... a brzy snad i mě.

Šla jsem nahoru za tebou. Odemkla jsem dveře a vešla dovnitř. Okamžitě jsem tě uviděla. Čekal jsi. Bylo na tobě vidět, že jsi celou dobu přemýšlel, co se asi děje. Na chvíli jsme se jen dívali jeden na druhého.

Usmála jsem se.

„Tak co… chceš slyšet, jaké to bylo?“ Nečekala jsem ani na odpověď. Bylo mi jasné, že chceš.

Pomalu jsem si sundala boty a přešla blíž k tobě. Schválně pomalu. Schválně tak, aby sis mě mohl prohlédnout. Aby sis připomněl, jak jsem vypadala, když jsem odcházela. A možná ještě víc přemýšlel o tom, jak jsem vypadala venku s ním.

„Byl jiný než včera…“ začala jsem. „Pořád se držel. Ale už ne tolik.“

Zastavila jsem se těsně před tebou. Dívala jsem se ti přitom přímo do očí. Věděla jsem přesně, co v tobě vyvolávám. A přesně to jsem chtěla.

Já.

Stál jsem tam a díval se na ni. Na každý její pohyb. Na to, jak se ke mně blíží, jak mluví, jak se dívá. Bylo na ní vidět, že to ví. Že přesně ví, co se mnou dělá. A já jí to ani nechtěl kazit.

„Chci,“ odpověděl jsem klidně, i když jsem cítil, jak mi při tom lehce tuhne hlas. Oči jsem z ní nespustil. Nesledoval jsem jen to, co říká. Snažil jsem se v ní číst. Hledal jsem drobnosti. Náznaky. Stopy toho, co se mezi nimi stalo.

A pak jsem si toho všiml. Vlasy. Měla je trochu rozcuchané. Ne moc, ale dost na to, aby to nebyla náhoda. Jako by jí do nich někdo sahal. Pevněji. Ne jen letmý dotek. V hlavě se mi to začalo skládat. A s tím i představy toho, co se mezi nimi dělo. Ten známý koktejl pocitů byl zpátky.

Popravdě mi to už chybělo. A tohle bylo jiné. Bezpečné. On byl cizinec, všichni jsme byli daleko od domova. Tady to bylo jednodušší. Nemusel jsem nic řešit. Mohl jsem ji nechat zajít tak daleko, jak bude chtít. Věděl jsem, že tentokrát bych jí v ničem nebránil. Naopak. Chtěl jsem, aby se to stalo.

Míša.

Stála jsem u postele a dívala se na tebe. Bylo to na tobě vidět. Nemusel jsi říkat ani slovo. Stačil jeden pohled. A mně to dělalo dobře. Pomalu jsem si přejela rukou po stehně. Ne kvůli tobě. Kvůli sobě. Protože jsem to cítila. To napětí. Tu chuť, která se ve mně během večera jen hromadila a teď už neměla kam uniknout. Byla jsem vlhká, připravená, ale zároveň tak prázdná...

Zhluboka jsem se nadechla a na chvíli zavřela oči. Stačilo by málo. Opravdu málo. Jeden krok. Jedno rozhodnutí. A všechno by se uvolnilo. Jenže já to nechtěla takhle. Otevřela jsem oči a znovu se na tebe podívala. Věděla jsem, co chceš. Viděla jsem to. Cítila jsem to mezi námi skoro fyzicky. A právě proto jsem to neudělala. Pomalu jsem se pousmála.

„Dnes ne…“ řekla jsem.

Nebyla v tom nejistota. Ani výmluva. Bylo to rozhodnutí. Ustoupila jsem o krok a přejela si rukou po břiše níž, jako bych si sama připomínala, jak moc to cítím.

„Chci to…“ přiznala jsem skoro šeptem. „Ale chci to od něj.“ Nechala jsem ta slova doznít.

„Poprvé…“ dodala jsem tiše.

Podívala jsem se ti znovu do očí. Věděla jsem, že to chápeš. A že právě to tě dostává ještě víc než cokoliv jiného.

A pak mě z ničeho nic zasáhlo několik myšlenek a pocitů najednou. Vzpomínka na to proč to dělám - pro tebe. Z provinilosti nad tím, že jsem se vyspala doma s Vaškem. proto jsem chtěla od toho pocitu viny pryč, na dovolenou. A tady jsem potkala Filipa. Pro tebe jsem to s ním vše začala. A teď to zase sobecky dělám pro sebe.

Pak přišla další. Ta od té mrchy ve mně. Mohla bych ti jezdit po penisu bez penetrace tak jako jsem to už dva měsíce dělala s Vaškem za tvými zády, dokud jsem tedy před pár dny nedovolila, aby do mně poprvé proniknul. Třela bych se svou malou vlhkou kundičkou po tvém penisu a udělala bych tě. Bylo to zvracené v tom, že tohle jsem dělala s ním. Věděla jsem, jak moc by tě to dostalo. Jak rychle. A věděla jsem, že by se mi to líbilo. Že by se mi líbilo tě takhle ovládat. A nejen to. Já bych si při tom představovala Vaška a ty bys nic netušil.

Pak přišla třetí myšlenka. Klidnější. Ale silnější. Kontrola. Tu kterou jsem viděla u Filipa. Co by asi tak chtěl on? Určitě by mu dělalo moc dobře kdyby mi mohl zakázat orgasmus. Mučení. Šla bych spát nadržená, mokrá. O to víc bych měla chuť po tom na Filipa.

Nakonec jsem se rozhodla pro všechny tři možnosti. Udělám přesně to, co po mně chce moje vnitřní mrcha. To je to jediné, co teď chci. A to jediné, na co myslím. K orgasmu ale přivedu jen tebe. Tak, jak si zasloužíš. Za to, jaká jsem.

Jenže to ty ještě nevíš. Nevíš, jaká jsem, co jsem udělala. A kolikrát. Takže ti řeknu do detailu, co bylo s Filipem. Všechno tak, jak to máš rád. A při tom ti ho budu honit mojí nevěrnou kundičkou. Pomalu. Budeš mi klouzat mezi závojíčky… ale uděláš se jen ty. Já nesmím. Za to, co jsem udělala. A taky za to, co teprve udělám. To bude můj trest. Zatím potrestám sama sebe dokud to za mě nepřevezme Filip.

Ta mrcha ve mně rostla. A tím, co jsem dělala, jsem ji jen krmila. A začínala jsem chtít, aby ji krmil i on. Jak bude chtít. Kdy bude chtít. Čímkoliv bude chtít…

A čím víc jsem si to připouštěla, tím míň jsem chtěla mít věci pod kontrolou. Naopak. Chtěla jsem ji ztratit. Nechat všechno na něm. Stejně jako při tanci.
Nechat se vést bez otázek. Bez přemýšlení. Jen vnímat jeho tempo, jeho jistotu… a jít přesně tam, kam mě povede.

Chtěla jsem se mu poddat. Ne napůl. Ne opatrně. Úplně. Bez zábran. Bez hranic, které si teď ještě sama držím. Chtěla jsem být v jeho moci. A věděla jsem, že jakmile mu to dovolím, už to nepůjde vzít zpátky. To mě na tom přitahovalo.

Nebyla to jen chuť. Nebylo to jen tím večerem. Bylo to tím, jak nikam nespěchal. Jako by věděl, že si mě vezme svým tempem… a že mu stejně nakonec podlehnu. Ať chci nebo ne.

S ním jsem měla pocit, že nemusím nic předstírat. Poprvé jsem neměla potřebu všechno řídit. Přestat být ta, která drží věci pod kontrolou. Ta, která rozhoduje, kam až to zajde.

Bylo toho najednou moc. Ta hra, to napětí, všechno, co jsem už udělala… a do toho přišel on. Úplně jiný. Klid. Kontrola. Jistota. Ta jeho dominance.
A mně došlo, jak moc mě to uklidňuje. Jak moc mě láká nechat vše na něm.

Tady jsem měla pocit, že mě nikdo neuvidí a nebude soudit za to, že ztrácím kontrolu. Nemusela jsem řešit, kdo jsem. Nemusela jsem se držet toho, jaká jsem byla doteď. Tady jsem mohla být někým jiným. Dovolit si být i tou částí sebe, která zatím jen čekala, až ji někdo objeví. On ji objevil. A chtěl ji vést na světlo.

Nikdy jsem se nenechala vést úplně. Vždycky jsem si nechávala zadní vrátka. A najednou jsem cítila, jak moc mě to unavilo. Jak moc chci aspoň na chvíli přestat být ta silná. Ta, co to řídí. Ta, co má poslední slovo. Nemusel nic říkat. Netlačil. Nesnažil se mě zlomit. A právě tím mě dostal přesně tam, kam chtěl. Vedl si mě, aniž by mě nutil.

Naopak. Chtěla jsem mu to dovolit. Pustit jednou otěže. Přestat se držet. Nechat ho, aby si vzal kontrolu… a zjistit, jaké to je, když ji opravdu odevzdám. A poprvé jsem neměla potřebu se bránit.

Možná ti to tak nepřišlo, ale vždycky jsem se ovládala. Nebo se o to aspoň snažila. To podstatné ale je, že ty zábrany tam vždycky byly. Teď se jich ale chci zbavit. Chci ztratit kontrolu. Podlehnout. Být plně v jeho moci.

Já

Poslouchal jsem ji a díval se na ni. Když řekla, co měla na srdci, začala se hladit - nejdřív po stehně, pomalu sjížděla dolů až ke kalhotkám. Lehce se přes ně pohladila. Provokativně. Pak do mě jemně šťouchla a zatlačila mě do postele. Nejdřív jsem si sedl, ale naznačila mi, jak si mám lehnout.

Nechala ze sebe spadnout šaty. Byl to nádherný pohled. Pak si sundala už jen kalhotky a vlezla si na postel za mnou. Těšil jsem se, až jí ho tam strčím. Měl jsem na ní obrovskou chuť. Rozkročila se nade mnou, přesně nad mým rozkrokem. Cítil jsem, jak je horká.

Péro mi stálo už jen z toho očekávání a teď bylo ještě tvrdší, nalité krví. Dosedla svou kundičkou na něj. Podíval jsem se dolů, jak po něm začala pomalu jezdit. Vzrušeně dýchala a po chvíli jsem si všiml, jak se na mém péru leskne její šťáva. Byla hrozně vzrušená.

Chytl jsem ji za boky a rukama sjel výš, až k jejím prsům. Okamžitě mě ale odstrčila.

„Jen dívat, nesahat.“

Bylo na ní vidět, že je snad ještě víc vzrušená než já. A to už je co říct, protože po několika měsících mi dopřála něco takového. Byla na rande s cizím chlapem. A navíc sexy – to jsem musel uznat i jako chlap. Jen jsem zatím nevěděl, co všechno a jestli vůbec něco se mezi nimi stalo.

Pomalu mi jezdila kundičkou po celé délce. Pak začala vyprávět. Říkala to procítěně, vzrušeně. Věděla přesně, jak na mě. Věděla, že její vyprávění mě dokáže rozpálit možná ještě víc než její tělo. Přidala vzdychání. Občas se zastavila, aby to rozdýchala.

Chtěl jsem dovnitř. Nechápal jsem, proč mi to nedovolí. Zase nějaká její hra? Natáhl jsem se po ní, chytil ji a snažil se ji nastavit tak, abych do ní mohl zasunout.

„Ne,“ řekla. „Chci si to nechat pro něj.“

Na chvíli se nadechla a pak to dovysvětlila.

„To s Filipem dělám pro tebe. Chtěla jsem si svou nadrženost nechat napřed pro něj… jenže jsme se zatím nedostali k sexu. Chci udělat jen tebe a sebe potrestat za to, že jsem ho nedokázala přimět, aby mě pořádně ošukal. Ale dovnitř nesmíš. Schovávám si ji pro něj.“

Pak pokračovala ve vyprávění a já nedokázal pochopit, jak by kdokoliv mohl odmítnout něco tak krásného a nadrženého, jako byla Míša. I to málo, co spolu dělali, v kombinaci s tím, co říkala, jak se mnou mluvila a jak se na mě vlnila a jak sténala, způsobilo, že jsem se blížil k výstřiku.

Myslím, že to na mně poznala. Začala přidávat. Hlasitěji dýchala, víc vzdychala, víc se o mě třela. Myslel jsem, že to nakonec nevydrží a udělá se se mnou.

Jakmile jsem se udělal, okamžitě ze mě doslova seskočila. Lehla si vedle mě, těžce dýchala, jako by právě doběhla maraton, a opakovala:

„Nedotýkej se mě… nedotýkej se mě…“

Přišlo mi to v tu chvíli trochu vtipné, tak jsem ji chtěl schválně pozlobit. Naznačil jsem, že se na ni vrhnu.

Okamžitě zareagovala.

„Prosím, nesahej teď na mě… nebo se udělám. Prosím, ne.“

Zůstal jsem tedy jen ležet a díval se na ni. Pozoroval jsem, jak se pomalu uklidňuje, jak se její dech vrací do normálu… a jak v ní to napětí pořád ještě doznívá.

Míša

Stála jsem tam před tebou, nadržená, připravená, úplně pohlcená představou Filipových doteků, v prádle, které jsem si oblékla jen kvůli němu, jen proto, abych se mu v něm líbila.

Měla jsem v hlavě ty jasné myšlenky. Chtěla jsem být potrestaná od Filipa, za to, jaká jsem, za to, co ti dělám, za to, co jsem provedla s Vaškem. A zároveň jsem měla chuť dělat přesně to, co jsem dva měsíce dělala jemu. Pomalu se o tebe otírat, stejně jako celou dobu o něj. A v hlavě se vracet k těm okamžikům, k tomu nejintenzivnějšímu z našich zakázaných a přitom dovolených chvil.

Byla jsem neuvěřitelně vzrušená. Chtěla jsem to. Moc. Chtěla jsem Filipovy doteky, vidět ho poprvé nahého, jeho polibky. Chtěla jsem, aby do mě pronikl. Toužila jsem po sexu, tvrdém, intenzivním. Chtěla jsem, aby byl dominantní. Aby mě ovládal.

Ano. Přesně tak. Měla jsem strašnou chuť na sex.

Strčila jsem do tebe a dala ti najevo, jak tě potřebuju, abys byl připravený na posteli. Pak jsem si na tebe obkročmo vylezla a jemně se klitorisem otřela o tvůj penis. Nejdřív lehce, pak o něco intenzivněji a pak ještě víc, až jsem se začala pomalu pohybovat, moje kundička klouzala po celé délce tvého penisu, plynule, soustředěně, přesně tak, jak jsem chtěla.

Bylo to perverzní. Přesně tohle jsem dělala dva měsíce s Vaškem. Takhle jsem se na něm pohybovala. Za tvými zády. A zbožňovala jsem to. V hlavě se mi vracely ty nejlepší momenty. Připomínala jsem si je a zároveň si to tím dělala mnohem těžší, než by muselo být. Věděla jsem to. Zároveň jsem ale věděla, jak by se zachoval Filip. Ten by mě potrestal. Mučil by mě, trýznil, nedovolil by mi dosáhnout orgasmu.

A já to chtěla. Chtěla jsem, aby mě potrestal. Za to, jaká jsem. Za to, co dělám. Jsem coura. Ano. Přesně to jsem. Coura. To je to slovo. Tak jsem si to v ten moment sama pro sebe v duchu říkala. Protože v té době jsem ještě stále byla relativně slušná.

Věděla jsem, že budu muset začít vyprávět, co se stalo s Filipem. Věděla jsem, že k tomu budu muset přidat vzdychání a stenání, protože jinak bych spíš udělala sebe než tebe.

Jenže já jsem chtěla udělat právě tebe. Protože ty sis nezasloužil trpět za to, že jsem nebyla schopná dostat Filipa do postele. Dělala jsem to pro tebe. Chtěla jsem, aby sis to užil. Jenže jsem zklamala. A zároveň jsem cítila vinu za to, co jsem udělala s Vaškem.

Chtěla jsem ti dát tvůj orgasmus a zároveň jsem chtěla být potrestaná.

Celá ta situace, ty naše pohyby, to, jak jsem se na tobě kroutila, to všechno mi připomínalo Vaška. A najednou jsem se přistihla, jak si v duchu představuju, že jsem zase s ním.

Těšila jsem se, až se vrátíme domů a já si ho znovu osedlám. Jenže jsem nechtěla jen tuhle náhražku. Nechtěla jsem jen představu. Já s ním chtěla všechno. Chtěla jsem cítit jeho. Chtěla jsem ho mít v sobě. Jeho… jeho masivní penis.

Potom ses nějak zvláštně pohnul, chytil jsi mě a viděla jsem, že mi ho chceš zasunout dovnitř. Jenže to já jsem nechtěla. Já jsem si chtěla svou kundičku šetřit pro Filipa. To pro něj jsem se připravovala. Koupila jsem si to spodní prádlo. Pro něj jsem si schovávala svůj orgasmus i svou nadrženost.

A věděla jsem, že teď, když jsem zjistila, co má rád, už to nebude trvat dlouho. Svými pohyby jsem ti v tom zabránila a jen jsem zakroutila hlavou.

„Ty nechceš sex?“ zeptal ses.

A já jsem ti úplně upřímně řekla pravdu. Ani nevím, jak to ze mě vypadlo.

„Chci. Mám obrovskou chuť na sex…“

„…ale ne s tebou.“

Viděla jsem, jak tě to bodlo a zároveň vzrušilo. Strnul jsi, ale pořád jsi byl krásně tvrdý. Cítila jsem tě mezi svými stehny, na své kundičce, na svém klitorisu. Dráždila jsem se o tebe a bylo to hrozné i krásně zároveň. Protože jsem se nemohla udělat. A přitom jsem tak strašně chtěla.

Postupně to začalo být skoro nepříjemné. Jako by se to blížilo až k fyzické bolesti, jen proto, že jsem se nemohla udělat. A ty jsi zatím nebyl ani zdaleka tam, kde já. Musela jsem přitvrdit.

„Miláčku… chci, aby ses pro mě udělal.“

„Ty víš, že to s Filipem dělám jen pro tebe, viď?“

„Ale já si to chci taky užít. A to ty máš rád. Když si to užívám.“

„Já vím, že ano. To miluješ nejvíc, když já si to užívám.“

„A takhle bych si to já užila nejvíc.“

„Když budu hladová. Tam dole prázdná. Nadržená.“

„Když budu mít šílenou chuť na sex…“

„…s ním.“

A ve tvém výrazu bylo vidět, jak to v tobě vře. To se mi líbilo. Hodně. A tak jsem přidala. Přitvrdila jsem. Sebe jsem tím trýznila ještě víc. Ale vlastně se mi to svým způsobem líbilo.

To mám za sex s Vaškem, řekla jsem si v duchu. Ale dívala jsem se ti přitom přímo do očí. O tom jsi ale zatím nic nevěděl. Ležel jsi pode mnou ve sladké nevědomosti. To další jsem ti řekla už nahlas.

„Proč se na mě tak díváš? Vždyť jsi mi tentokrát nedal žádné hranice. Dovolil jsi mi, ať to s Filipem nechám zajít kamkoliv budu chtít.“

„A já už teď vím, kam chci, aby to s ním zašlo.“

„Mám ti to říct, miláčku?“

Kývl jsi.

„Chci, aby mě tvrdě šukal. Tak, jak to ty nedokážeš, ale já vím, že on ano.“ Nechala jsem ta slova, abys je v sobě zpracoval.

„On mě vyšuká tak tvrdě, že se k tobě sotva dobelhám.“

„Jen pro pomazlení… protože od něj budu už dávno uspokojená.“

Použila jsem ta slova. Protože jsem věděla, jak moc je máš rád.

V té době jsem ještě pořád byla relativně slušná. Ještě nedávno jsem své vagině říkala nanejvýš frnda. A teď? S Vaškem kačenka, s tebou kundička.

Někdy jsem ta slova ráda neměla. Ale jindy přesně podtrhla atmosféru a zvýšila moje vzrušení.

Začal se ve mně zvedat orgasmus. Na chvíli se mi skoro zatmělo před očima a musela jsem zastavit pohyby a jen to rozdýchávat, jinak bych se udělala.

Po chvíli jsem otevřela oči a podívala se dolů. Na podprsenku, na podvazky, na punčochy, na to prádlo. Které ale nebylo pro tebe. A zatímco jsem měla oči zavřené, prohlížel sis ho taky. Hlavně proto, že jsi věděl, komu je určené.

„Zavři oči… nebo mi ho ještě vykoukáš.“

„Víš moc dobře, že to prádlo jsem si vzala kvůli němu.“

„Máš štěstí, že ti vůbec dovolím vidět mě v něm.“

„a dotýkat se ho…“ Konsternovaně ses na mě díval. A přitom jsem věděla, jak moc tě to vzrušuje.

„Lituješ teď toho, že jsi mi dovolil úplně všechno?“

„Žádná pravidla. Žádné hranice.“

Zakroutil jsi hlavou.

Lehce jsem se usmála a začala se na tobě pohybovat ještě rychleji.

„Opravdu toho nelituješ, miláčku?“

„Víš, co se už možná zítra stane?“

„Řekni mi to.“

Chvíli jsi váhal.

„Zítra tě ošuká.“

„Zítra budeš patřit jemu.“

Usmála jsem se.

„A ty to chceš?“

„Chceš, aby se to stalo?“

„Chceš, abych mu patřila?“

„Chceš, abych mu dovolila úplně všechno, co si bude přát?“

„Chci to slyšet.“

„Chci,“ řekl jsi.

Pohladila jsem tě po tváři, políbila tě a začala se na tobě pohybovat ještě víc.

„Přesně to jsem potřebovala slyšet, miláčku.“

„A teď se hezky udělej… pod mojí kundičkou.“

Pak jsem ti začala vyprávět, co se stalo v tom altánku. Jak mě chytil za vlasy a co jsem při tom cítila. A potom, jak mě chytil pod krkem. Odhrnula jsem si vlasy, abys to viděl. Jemné stopy tam ještě pořád byly. Viděla jsem na tobě, jak si to představuješ. Přesně to jsem chtěla.

„To se ti líbí, viď?“

„To ti chybělo… ty můj malý úchyláčku.“

Pohybovala jsem se na tobě čím dál rychleji.

„Ty už se těšíš, až mi budeš lízat tu mojí použitou kundičku, viď?“

„Až bude po sexu s ním.“

K tomu vyprávění jsem přidala i své sténání. A přitom jsem cítila, jak ti v něm začíná cukat. Skoro jsem sama měla orgasmus. V duchu jsem si říkala, pane Bože, už se udělej, nebo to nevydržím.

A pak jsi vystříkl. Jednou. Dvakrát. Třikrát.

Věděla jsem, že to ještě není konec. Ale já už to nevydržela. Seskočila jsem z tebe a lehla si vedle. Ruce i nohy roztažené, abych se ničeho nedotýkala.

„Nedotýkej se mě… prosím… nedotýkej se mě… nebo se udělám.“

Později jsem ležela vedle tebe, unavená, vyčerpaná… ale nedokázala jsem usnout. Pořád jsem byla brutálně nadržená. Ta nedokončená chuť. Ta prázdnota tam dole, kterou jsem si sama způsobila.

Myšlenky se mi cyklily. Vašek, Filip, ty. Míchaly se, zesilovaly. Každý z vás ve mně spouštěl něco jiného… ale všechno vedlo ke stejnému. K sexu.

Zkusila jsem to ignorovat, ale nešlo to. Samovolně jsem se začala třít o deku, kterou jsem měla mezi nohama. Hlava vysílala signál k zastavení, ale tělo neposlouchalo. Nakonec jsem se ovládla… ale jen jsem si to tím zhoršila.

Nakonec jsem to vzdala. Potichu jsem vstala, abych tě neprobudila, a odešla do koupelny. Pustila jsem na sebe studenou vodu a stála tam tak dlouho, dokud to nezačalo polevovat.

Jenže mě to zároveň úplně probudilo.

Rozhodla jsem se, že půjdu ven. Vzala jsem si na sebe jen šaty. Pod nimi nic. Do ruky telefon.

Procházela jsem se. Vnímala vůni vzduchu, poslouchala šumění vln i vzdálenou hudbu. Ještě nebylo tak pozdě. Někteří pořád pařili.

Napsala jsem mu…

[sporting]

Tohle je přesně jak televizní telenovely.. Poslední věta láká na pokračování a najednou konec.

Každý díl je lepší a lepší. Stále se posouvá laťka kvality výš a já se těším na další díl.