Byl prostředek pracovního týdne, když jsme zjistili, že o víkendu bude zřejmě deštivo a naše plány na stanování se synkem asi neklapnou. Zároveň se ukázalo, že by si děda s babičkou kluka po delší době vzali k sobě na víkend. Taková vhodná konfigurace se nám vydaří málokdy, tak jsme hned začali koumat, co bychom se ženou podnikli, co s klukem nemůžeme. A zároveň bylo téměř hned jasno. Nejsme ve swingerském světě dlouho, necelý rok to bude, a tak jsme se ještě nestihli podívat do známé Vily u Brněnské přehrady. Před nedávnem vešla ve známost informace, že Vila skončí svůj provoz na konci července. Už jsme ani nečekali, vzhledem k našim letním plánům, že bychom to ještě mohli stihnout. Ale nastalá situace plány změnila, tak jsme do toho skočili a využili poslední možnost navštívit ještě toto v komunitě populární místo. Přihlášeno bylo ke dvaceti párům, pro nás tak akorát. O týden dříve Vila hostila rozlučkovou monsterakci s více jak dvěma sty účastníků. Rezervovali jsme si také dvě noci v nedalekém wellnesshotelu a začali se těšit na zážitkový víkend.
Po přihlášení jsem si vzpomněl, že ve Vile je kulečník a že mně kdysi napadlo využít jej, dostaneme-li se tam někdy, pro hru s lehce upravenými pravidly. Na zeď komunitního webu jsem tedy připíchnul informaci o naší účasti a tematickou fotku mé ženy na kulečníku, kterou jsem před pár lety vyfotil v jednom penzionu, kde jsme se ocitli na jednu noc úplně sami. Říkal jsem si, že se třeba někdo chytí. A také že chytil. Říkejme mu třeba Indián. Fotka se mu hodně líbila a prý že ještě nebyli rozhodnutí, zda půjdou, ale když si s nimi ten kulečník zahrajeme, tak dorazí. Kouknu na jejich profil a vidím tam krásně štíhlou atletickou slečnu s kulatým zadečkem, vyholeným klínem a hezkými ňadry. No jako bych koukal na drobnější verzi mé ženy, přesně můj typ. V profilu mají obě uvedeno „Bi zvědavá“ a mně se záhy začal v hlavě odvíjet vzrušující scénář. Tak jo Indiáne, to by šlo! Vyměnili jsme si pak ještě pár slov a mimo jiné zjistili, že naše ženy nosí kromě podobné postavy i stejné jméno. Říkejme jim třeba Majky.
Přišli jsme na místo něco po osmé večer, bylo tam už pár lidí, ale většina měla ještě přijít. Nechali jsme se provést a sedli si na chvíli s vínem na terasu. Když jsem se na poslední chvíli díval na přihlášené, Indiána jsem tam neviděl, tak jsem si myslel, že jim to nakonec nevyšlo a byl jsem z toho trochu zklamaný. Ale co už… Vedle nás na terase seděl drobnější štíhlý opálený muž kolem padesátky, evidentně vysportovaný, se šedivým delším vlasem a s ním o dost mladší slečna. Moc pěkná tvář i postava, oblečená v těsně přiléhajících černých děrovaných šatech, kterými prosvítala hladká pokožka a krásná pevná prsa bez podprsenky. Chvíli jsme si s nimi povídali, na rozdíl od nás to tam znali dobře. Když se ochladilo, oba páry jsme se rozešli dovnitř, každý jinam. Po chvíli jsme si k nim opět přisedli na pohovku, kde se bavili s panem domácím a já při jejich hovoru odposlechl, že muž oslovil svou slečnu jménem … Majka. Znáte to, když si sedíte na vedení a najednou vám to sepne. No jo chlape, vždyť ty vpadáš tak trochu jako indián a máš s sebou Majku. Skoro jsem jim skočil nezpůsobně s otázkou do řeči a hnedle bylo jasno. Jsou to oni. Indián se hned rozpomněl, ale byl také překvapený, ani oni nás neidentifikovali. Přeci jen jsme byli ještě všichni oblečení a obličeje skoro nikdo v profilových galeriích nemá. Zasmáli jsme se milé náhodě, která pomohla rozbourat počáteční odstup a chvíli dále konverzovali. Ale viselo to trochu ve vzduchu. „Tak co, zahrajeme si ten kulečník? Jaká budou pravidla?“ „No“, povídám,“ měl bych nějakou představu. Uvidíme, co vy na to: Máme zde klasický billiardový stůl, dva muže, dvě ženy. Všichni jsme si řekli, že jsme to už někdy hráli, ale nikdo z nás v tom není nikterak zběhlý. Tak by karty mohly být rozdány spravedlivě v jakékoliv kombinaci sestavení týmů. Navrhuji ale prozaické rozložení muži versus ženy. Budeme hrát na dva vítězné, tedy dvě nebo tři kola. Tým, který prohraje první kolo, případně, při srovnání skóre na 1:1, druhé kolo, se svlékne do naha a bude tak hrát do konce hry. Nahý člen týmu, který bude zrovna u tága, může být při rozmýšlení a míření členy druhého týmu jakkoliv rozptylován. Samozřejmě fair-play, takže tak, aby mu nebylo hýbáno s tágem. Tým, který prohraje celou hru, dostane od vítězného týmu úkol, který bezodkladně splní.“
Rukavice byla hozena a já čekal, zda ji zvednou. Všichni tři. Ani moje Majka nevěděla přesně, co se mi honilo hlavou. „Jo, to by šlo“, řekl celkem rychle Indián. Obě Majky mlčely, ale postupně z nich také vypadl souhlas. Prý aspoň kalhotky že by si ale mohly nechat. Jako by dopředu věděly, jak to dopadne. „Nene“, ohrazujeme se společně s Indiánem, „úplně a komplet donaha!“ Už na to nic neřekly a zvedly se směrem ke kulečníku. „Alea Iacta est.“ Rubikon za námi, Řím čeká.
Kulečník se nachází ve Vile uprostřed hlavní místnosti obdélníkového půdorysu odhadem 6 x 12 m. V rohu je bar, po obvodu sedačky, stolky, židle. Typický klubový prostor, kde ze všech koutů je na kulečník dobrý výhled. V místnosti posedává a různě se pohybuje kolem dvaceti lidí. Zbytek účastníků už zřejmě někde skotačí. „Musíme vyhrát“, říkám Indiánovi, „já tu podívanou chci zažít“. Jeho souhlas a porozumění je stoprocentní. Necháváme holkám první šťouch, do díry nic nepadá, nám následně také ne, až na třetí pokus holkám padá první plná a tím máme koule rozděleny. Už teď je to pěkné. Oblečení Indiánovy Majky jsem již popsal výše. Jen teď, když stála, hýbala se, pokládala se na stůl, mohli navíc všichni náležitě ocenit přes její šaty à la chytrá horákyně ty dlouhé nohy, a krásný kulatý zadeček. Moje Majka nebudila pozornost, myslím si, o nic méně. Její upnuté černé šaty s celým krajkovaným zadním dílem skýtaly obdobně hezké pohledy a prsa prosvítající přes jemnou látku ve předu také žádala o pozornost. Ale mně se stejně nejvíc líbí, když je nahá. Musíme vyhrát!
Hra se vyvíjí dosti rovnocenně, ale přeci jen je po čase znát, že je tam velmi mírná převaha našeho pánského týmu. Ale musíme se snažit. Ve stavu, kdy my máme na stole dvě koule a holky čtyři, jsme trochu v pasti, protože chceme kvůli umístění černé koule zahrát naše dvě zbylé koule do určité rohové díry, ale máme je, oba praváci, přesně na opačnou ruku. Ani jeden z nás to v opačném gardu nedává. Až si vzpomínám na tu pozici, kdy je hráč zadkem opřený o stůl, trochu se prohne vzad nad stůl a hraje s tágem za zády. V ten okamžik to žádný extra přínos pro naši hru nemá, ale pro budoucí chvíle se to ukáže jako zajímavý tah. Holky nás kvůli té nepříznivé konfiguraci dotahují a oba týmy máme teď na stole po jedné kouli, plus černá osmička se krčí u jednoho rožku. Dlouho si přetahujeme bílou kouli do optimálního postavení, je to o nervy, chci svoji vysněnou podívanou. Až konečně padá do správné díry ta poslední koule nám. Holky se ještě snaží, ale černá je dopředu nachystaná, takže dorazit situaci v náš prospěch už netrvá dlouho.
„Tak holky, nechceme na vás nějak moc tlačit, ale šup, šup!“ Majky se po sobě koukají, trochu v rozpacích. Ale netrvá to dlouho a ta moje dá ruce křížem na boky pod lem svých šatů a přetáhne si je přes hlavu. Bílá prsa zasvítí do prostoru a koukají po druhém páru, zatím stále napůl schovaném pod šaty. Ne dlouho, nechtějí trhat partu. „A dál?“ „Kalhotky si necháme.“ „Ale poslední slovo bylo, že kdo prohraje jde do naha.“ „Ale my jsme to nepotvrdily…“ No, co už… „Dobrá, tedy kompromis. Zvykněte si na status quo a po třetí kouli v díře půjde dolů zbytek.“ Zase neodpověděly, ale hrajeme dál. Obě Majky mají na sobě teď jen botičky a tanga. Dosti úsporná, vzadu jen šňůrky nad hýžděmi a mezi ně, vepředu nějaké krajky. Pěkné zadečky, plochá bříška, menší moc hezká prsa naklánějící se nad sukno. Holky nejsou stydlivé a soustředí se na hru. Raději nevnímají poněkud zvýšenou pozornost, která je nyní směřována ke kulečníku. Sondujeme s Indiánem možnosti rozptylování a prozatím se soustředíme hlavně na ňadra našich dam. Hlazení zezadu, zboku do ruky, Indián si kleká před moji Majku a bere jí bradavku do úst, když se sklání ke stolu, já jí přitom jezdím prstem mezi rozkročenými stehny. Zkoušíme a užíváme si to. Třetí koule holek zapadla do díry. „Kalhotky dolů, prosím!“ Obě opět stojí a nemají se k činu. Svorně s Indiánem přistupujeme zezadu každý ke své dámě, vsunujeme jim palce z boků pod šňůrky a stahujeme jim tanga ke kotníkům. Nebrání se, smířily se s osudem. Moje Majka má vepředu decentní čárku nad jinak hladkou broskvičkou, Indiánova Majka je hladká úplně. Oběma elegantně vykukuje ze závojů poštěváček. Je to pohled pro Bohy, mám úsměv roztažený od ucha k uchu. Hra pokračuje.
Holky jsou viditelně zpočátku malinko nervóznější, ale nevzdávají to a vcelku rychle se zase snaží soustředit. Jsme v půli druhého kola a rozhodně to nemají ztracené. Všímám si zajímavé situace: Vedle kulečníku u jedné jeho užší strany je stůl a čtyři křesla od počátku obsazená dvěma povídajícími si páry. Je to jediný stůl opravdu blízko kulečníku a mezera mezi nimi a námi je tak malá, že když chce člověk hrát ze strany od nich, tak musejí uhýbat hlavou před tágem. Jaké mají asi výhledy, když naše dámy nezřídka musejí hrát právě z toho konce stolu? Abyste něco zahráli, tak musíte stát pevně. Abyste v předklonu stáli pevně, musíte se rozkročit. „Wau“ Já už ale skoro vůbec nevnímám okolí, soustředím se buď na vlastní hru, nebo na rozptylování soupeřek. V tom jsme čím dál odvážnější. Přesměrovali jsme pozornost převážně na nově odhalené klíny a pobíháme s Indiánem kolem stolu za střídajícími se vyšpulenými zadečky. Prostrčit ruku mezi rozkročenými stehny je snadné, vlhnoucí dírka a poštěváček jsou tak přístupné. Po několika kolech si dovoluji zarejdit i prstíkem dovnitř. Nápad… v šatně mám pytlíček s hračkami. Donesu si větší vibrátor a přitlačím jej na klitoris. Hezky to funguje, jedna i druhá Majka je tím rozhodně viditelně rozptýlená. Ano, je to nefér a co jsme se s Indiánem trochu víc rozjeli, tak se začal náš náskok ve hře zvětšovat. Ale i my jsme dělali více chyb, protože i naše pozornost byla značně roztříštěná. Si to představte… soustřeď se, tohle musíš zahrát tak a tak, klekni si za ni a dráždi ji pořádně, chyť ji aspoň za prsa, dole už je Indián… vážně makačka. Teď přišel ten čas, kdy se projevil užitek z předchozí prezentace techniky s tágem za zády v prvním kole. Naše krásné dámy totiž mají teď tu samou situaci na opačné straně stolu. Královská pozice, to vám řeknu. Jedna i druhá to zkoušejí, jinak to snad zahrát ani nejde. Vypnout se na špičky, zadeček opřít o okraj stolu, podsadit pánev, mírný záklon. Jako na výstavě. Napadne nás to samé, ale na poprvé je Indián rychlejší. Kleká před moji Majku a líže jí vystrčený poštěváček. Hrozná podpásovka.
S největší úctou k našim dámám je třeba zdůraznit, že se snaží až do konce, byť je od jisté doby jasné, že nevyhrají. My už máme k doručení do díry opět jen černou osmu, holky mají ještě čtyři kusy na sukně. O dva to ještě dokáží stáhnout, vlastně jen o jeden, druhý jim tam sťuknu nedopatřením sám. Pak nám ale jedna Majka nastaví bílou přesně do lajny bílá–černá –správná díra a je vymalováno. Ani nejsou nějak zklamané, tuší, že si svůj úkol také užijí. Obě si jdou odskočit. Nahé, jako doposud, už jim otrnulo. Donesou nám pití, zatímco se radíme s Indiánem na pohovce o konkrétní podobě úkolu.
Tak naše krásné dámy, zde je váš ortel: „Obě máte ve svých profilech psáno „Bi zvědavá“, tak tu vaši zvědavost trochu ukojíme. Přesuneme se do suterénní červené místnosti. Dostanete obě na oči škrabošku (věřte je to tak lepší, odbourá to stud a koukání po ostatních, jak se kdo tváří) a budete se věnovat sobě navzájem, jakkoliv budete chtít, jak vám bude příjemné. My se budeme s Indiánem dívat a až to uznáme za příhodné, tak se vhodně zapojíme.“ Ani nevím, jestli vůbec něco odpovídají. Zvedáme se a jdeme. „Alea Iacta est.“
V suterénu je hlavní místnost pro hrátky asi 3 x 7 m velká a v jednom jejím rohu je oddělen přepážkou samostatný červeně nasvícený „šmajchlkabinet“, do nějž se vlezla jen dvojpostel a malá ulička. V přepážce ze dvou stran jsou otvory pro sledování zvenku. Tam míří naše kroky. Holky si sedají na postel a nechávají si nasadit škrabošky. První doteky jsou nesmělé, hladí se po vlasech ramenou, zádech, sklouznou na ňadra, bříško, stehna, jejich vnitřní stranu. Registruju, jak se první odváží šáhnout té druhé do klína. Ta jí to za chvíli oplácí. Je to nesmělé. Nevím, jak Ta Indiánova, ale moje Majka tohle zažívá poprvé. Líbají se, krátce ale hezky. Vracejí se na stejná místa, jen odvážněji. Mohlo to trvat třeba deset minut to krásné divadlo a naše vyhraná odměna. Pak, jako by si trochu přestávají vědět rady kam se dál posunout, více se asi odvážit nechtějí, a tak vstupujeme s Indiánem teď již aktivně do scény. Také nejprve každý ke své dámě. Ale po chvíli už z toho je propletenec těl, vzdechů a všech dalších známých zvuků. Trochu se zdržuji u orálního uspokojování Indiánovy Majky, zatímco ti dva tam dělají, ani vlastně nevím co. Pak si to střídáme, já moji Majku už dovádím k vrcholu. Odpadá, potřebuje odpočinek, ale já mám zatím nabito, tak se, se svolením mé ženy, přesouvám k druhé dvojici. Ona leží na zádech, nohy pokrčené, hlava na okraji postele, Indián do ní buší v kleče. Přisedám si k nim, jednu nohu na zemi a pokládám jí svůj penis na ústa. Má stále škrabošku, ta moje ji už dávno sundala. Je na ni krásný pohled. I oplácaná holka, když si lehne na záda, tak se to ztratí, ale taková štíhlá atletka na zádech s krásným bříškem, ňadry, obličejíkem. Znám to z domova, ale stejně jsem z toho pohledu vždycky trochu vedle. Když ucítí na rtech můj nástroj, tak nejprve dá malou pusinku, pak olízne a pak šup dovnitř a hezky hluboko. Indián vypadá, že i jemu ten pohled ještě eskaloval vzrušení. „To je krása, to je krása“, slyším z jeho strany. Přidá na tempu a já se raději odtáhnu, Majka vypadá, že teď potřebuje raději naplno dýchat. Moje paní je už odpočatá, tak hupnu za ní a na ni a do ní… a jsem za chvíli hotov. Odpočíváme, oddychujeme a koukáme se na sousední pár, jak do toho stále mydlí. Že to zvládá mladá sportovní holka celkem očekávám, ale výkon o generaci staršího partnera je obdivuhodný. Inu, maratonec, na trati i v posteli. Zatlačuji právě probuzený drobný komplex a odcházíme do sprchy. Pak se jdeme najíst, napít, posedět. No, a protože naši parťáci pořád nepřicházejí, tak jdeme zase dolů a co byste řekli. Furt tam do toho buší, Indián a Majka.
A jestli neumřeli, milé děti, tak tam do toho buší dodnes …
