Sára - svatba

[eraserhead]

Pavel se posadil na kraj postele a v ruce svíral hrnek kávy, která dávno vystydla. Ranní světlo proudilo skrze záclony a dopadalo na bílý oblek, připravený na ramínku. Byl to jeho den — den svatby. A přesto ho v hrudi svíral nepříjemný uzel.
Vzpomínka z firemního večírku se vynořila nečekaně ostře. Příliš mnoho vína, příliš důvěrný rozhovor. Slova vyklouzla, než si uvědomil, že vedle sedí Roman a Michal. Kolegové z marketingu, s ostrovtipem a smyslem pro nevhodný humor.
„Takže... Sára a cuckold fantazie?“ pronesl Michal s úsměvem o pár dní později u kávovaru. Pavel zrudl, zasmál se a mávl rukou, ale věděl, že už je to venku. A že to nezapomenou.
Teď, o měsíc později, stál na prahu nové životní etapy. Sára byla nádherná, miloval ji. A přesto — ta malá, tajná část v něm — ta, o které nikdy pořádně nemluvil, se probudila, když mu Roman večer před svatbou šeptl:
„Zítra budeš překvapený. Máme pro tebe dárek, ženichu.“
Pavel se usmál. Nervózně.
Svatba proběhla jako sen. Obřad pod jarním nebem, šampaňské, smích, gratulace. Pavel nemohl spustit oči ze Sáry — v bílých šatech působila jako z jiného světa. A ona se na něj usmívala tím způsobem, který mu vždy rozpumpoval krev.
Teprve večer, když hosté začali popíjet, k němu přistoupil Roman. Položil mu ruku na rameno a s úsměvem mu vtiskl do dlaně malý lístek.
"Pokoj 217. Jen pro tebe. Za chvíli."
Srdce mu poskočilo. Nevěděl proč, ale pod kůží ho začala pálit zvědavost — a vzrušení, které si nechtěl přiznat.
O čtvrt hodiny později stál před dveřmi s jemně chvějící se rukou. Otevřel.
Pokoj byl potemnělý, jen pár svíček hořelo. A uprostřed místnosti — na široké posteli — seděla Sára.
Ale nebyla sama.
Vedle ní stál cizí muž. Vysoký, snědý, s klidným pohledem. Sára měla na sobě už jen bílé prádlo, které Pavel nikdy předtím neviděl. Otočila se na něj a usmála se — něžně, ale se zábleskem něčeho nového v očích.
„Miláčku,“ řekla tiše, „tví kolegové prý vědí, co tě vzrušuje. A já... jsem se rozhodla jim s tím pomoct.“
Cizinec ji políbil na krk, pomalu, a Sára zasténala.
Pavel ztuhl. Mozek říkal ne, tělo hořelo ano. Nemohl se pohnout — jen sledoval.
„Chci, abys zůstal. A díval se,“ šeptla Sára. „Jako ve tvé fantazii.“
Pavel stál mezi dveřmi, srdce mu bušilo jako o závod. Jeho pohled byl přikovaný ke scéně před ním: Sára pomalu vstala z postele, její jemné krajkové prádlo sotva zakrývalo napjaté bradavky a křivku boků. Udělala k němu dva kroky a pohladila ho po tváři.
„Víš, že tě miluju,“ zašeptala. „Ale dnes v noci... dneska chci být i tvoje fantazie.“
Otočila se a vrátila zpět k posteli. Muž, který stál vedle ní, si mezitím rozepnul košili a odhalil svalnaté, opálené tělo. Z očí mu čišela sebejistota, ale nic hrubého — spíš role, do které byl pozván, a hrál ji s přesností.
Sára si klekla na okraj postele, a když jí muž pomalu stáhl kalhotky, podívala se na Pavla přes rameno. Ten nevědomky přejel rukou přes napnutý rozkrok.
„Chci, abys to viděl. Všechno,“ řekla tiše. „A pak... chci, abys přišel za mnou.“
Muž ji uchopil za boky a pomalu si ji přitáhl k sobě. Pavel téměř nedýchal, když viděl, jak se její tělo napíná, jak ji pevně drží a jak do ní vklouzl — pomalu, s přesností, která v něm vyvolala směs žárlivosti, fascinace a syrového vzrušení.
Sára zasténala — hluboce, opravdově. Položila hlavu na matraci a nechala se vést. Boky se jí houpaly proti rytmu jeho přírazů, a její tělo se rozechvívalo v pravidelných vlnách. Každý její zvuk, každé zachvění Pavla přivádělo k šílenství.
A pak, když se jejich pohyby zrychlily a místností zněly vzdechy a tlumené údery těl, Sára natáhla ruku k Pavlovi.
„Pojď blíž… chci tě cítit… chci, abys věděl, že to dělám pro nás.“
Pavel udělal pár kroků vpřed, oči rozšířené, dech přerývaný. Sára byla na všech čtyřech, boky pevně svírané rukama neznámého muže, jehož přírazy teď zrychlovaly a nabývaly na intenzitě. Zvuky těl narážejících do sebe vyplnily pokoj, spolu s jejím dusavým sténáním.
Pavel si klekl vedle postele a sáhl po její ruce. Její prsty ho okamžitě sevřely, pevně, jako by se ho držela v rozkoši. Když se k ní sklonil a políbil ji na rty, chuť jejího dechu — smíšená s potem a touhou — ho omámila.
„Dívej se na mě,“ zašeptala, zatímco se jí v těle roztahovalo jiné mužství. „Dívej se, jak si mě bere. Pro tebe.“
Dveře za Pavlem se náhle otevřely. Zvedl hlavu — a tam stáli Roman s Michalem. Už bez obleků, v tílkách a spodním prádle, z očí jim čišel nespoutaný hlad. Neřekli ani slovo. Přistoupili blíž, a když jim Sára pohlédla do očí, jen se usmála — s úsměvem ženy, která právě překračuje vlastní hranice.
Roman k ní přistoupil první. Jeho ruka přejela po jejím boku. Romanova chlouba zamířila k jejím ústům. Sářina ústa se bez váhání otevřela, přijala ho hluboko a s vášní, kterou Pavel znal — ale teď ji viděl zvenčí, syrově, bez filtru.
Michal si mezitím stoupl za neznámého muže, který pokračoval v rytmických, silných přírazech, jako by ho okolí ani nezajímalo. Michal pozoroval Sáru, jak se jí lesknou rty, jak se chvěje a svírá Pavla za ruku, zatímco její tělo slouží jiným.
Pavel byl přitisknutý ke kraji postele, rukou stále svíral její dlaň. Cítil, jak jí pulzuje krev, jak se blíží vrcholu. Cítil její pot, její napětí. Její rozkoš — a svou vlastní.
Neznámý muž, stále pevně držený v rytmu přírazů, náhle ztuhl. Jeho prsty se sevřely kolem Sářiných boků, napjal se a s hlubokým, syčivým výdechem se zanořil do ní naposledy. Sára vykřikla — ani ne tak bolestí, jako uvolněním, prudkým orgasmem, který s ní otřásl v momentě, kdy cítila, jak v ní pulzuje.
Pavel ji držel za ruku. Její prsty se mu zaryly do dlaně, zatímco se celým tělem zachvěla, naplněná někým jiným. Otočila k němu hlavu, tváře zarudlé, rty vlhké. „Ještě to neskončilo,“ vydechla.
Muž se stáhl, odtáhl se tiše a odstoupil stranou — jeho práce byla hotová. Beze slova si oblékl kalhoty a zmizel, jako by byl jen nástrojem, jen spouštěčem.
Michal neztrácel čas. Přistoupil zezadu, s prsty klouzajícími po Sářiných stehnech. Vztyčený a připravený, zajel k jejímu zduřelému klínu, kde se tekutiny smísily v horké směsi chtíče.
„Jsi nádherně otevřená,“ zamručel. A bez váhání vklouzl do ní.
Sára se napjala, ale hned se uvolnila. Pavel cítil, jak její ruka znovu zesílila sevření. „Chci, abys to viděl… všechno… každý z nich… pro tebe.“
Zatímco Michal převzal tempo, Roman si stále užíval Sářiných úst. Sára zvedla oči a vzala si ho s ochotou, která byla směsí zbožňování a rozpustilé odvahy. Pohybovala hlavou rytmicky, hluboko, bez zábran. Její vlasy mu klouzaly mezi prsty, když ji vedl, kontroloval její tempo.
Michal přirážel tvrději než ten první. Jeho tělo mlaskalo o její zadek, každý náraz zněl v místnosti jako rána na buben. Sára vzlykala v ústech plných Romana, ale nepřestávala. V jejím pohledu k Pavlovi byl plamen — ne hanby, ale totální odevzdanosti.
Pavel nedokázal odtrhnout oči. Jeho žena, v naprostém odevzdání, naplněná dvěma muži, které znal z kanceláře. A přesto mu její dlaň pořád svírala ruku — byla jeho.
Michal se Sářinými boky pohyboval bez slitování, přírazy tvrdé, hluboké, důrazné. Jeho ruce svíraly její křivky jako majetek, jako trofej. Roman jí stále držel za hlavu, vedl si její ústa s přesností zkušeného milence. A přitom oba pozorovali Pavla.
Michal se zasmál. Hrubě, nevěřícně.
„Ty vole, koukni na něj, Romane. Jen tam klečí a kouká, jak mu šukáme nevěstu.“
Roman se usmál, prsty se zabořil Sáře do vlasů. „Klasickej cuckold. Vsadím se, že kdyby si stáhl kalhoty, honil by si ho potichu v rohu.“
Sára zamručela s Romanem hluboko v ústech, jako by ji ta slova ještě víc vzrušila. Pavel cítil, jak mu hoří tváře, jak mu srdce tluče a jeho penis byl tvrdý jako kámen. Byl ve stavu, kdy se stud i touha slévaly do jediné, ohnivé hmoty.
Michal pokračoval, každým přírazem jako by chtěl Pavlovi připomenout, že teď má jeho ženu.
„Dívej se, Pavle. Díváš se, jak jí protahuju díru? Jak krásně klouže, viď? Tohle už není žádná fantazie. Tohle je tvoje realita, kámo.“
Roman přidal: „A víš co je nejlepší? Že si to užívá. Miluje to. Miluje, že jí šukáme před tebou. Že ty nic neděláš, jen držíš její ruku jako poslušnej chlapeček.“
Sára se podívala na Pavla, slzy a sliny jí stékaly po bradě, tělem jí cloumal další orgasmus. A přesto, i v tom všem, co se s ní dělo, pevně stiskla jeho ruku a zašeptala:
„Chci, abys to věděl... Nikdy jsem nebyla tak tvoje... jako teď.“
A Pavel? Pavel nedokázal odpovědět. Jen dýchal. Jen se díval.
Michal neubíral na tempu. Jeho tělo dunělo o Sářino pozadí, mokré zvuky plnily pokoj.
„Podívej se, jak je rozevřená. Jak mě drží, jak si mě tiskne do sebe… Přesně pro tohle se vdala, viď? Ne pro prstýnek, ale pro pořádnýho čůráka, kterýho jí dopřeješ.“
Roman se zasmál, zaklonil hlavu, když mu ho Sára obepínala rty jako zkušená milenka. „A nezapomeň, že ještě ráno byla tvoje malá nevinná princezna. Teď je to naše děvka. Přímo před tebou.“
Sára mezi vzdechy vydala tlumený hlas, jako by jí ty urážky naplňovaly o to víc. Byla roztažená, pohlcující Michala do posledního centimetru, zatímco se sama dusila na Romanovi s vděčností, kterou by Pavel jindy pokládal za nepochopitelnou.
„Vidíš, jak jí tečou slzy?“ pokračoval Michal, zcela bez cenzury. „To nejsou slzy hanby. To je slast. Tvoje holčička brečí, protože ji někdo konečně šuká doopravdy.“
Roman se přidal. „A víš co? Až s ní skončím, možná si jí necháme napořád. Uděláme z ní firemní majetek. Služební bonus.“
„Podívej se na ní, jak vypadá... tohle už není tvá nevinná nevěsta. To je kurva, která je k dispozici pro všechny. Co bys řekl, kdybychom si jí třeba vzali na firmní večeři? Zabalíme ji do nějakého drahého outfitu a ona bude všem pod stolem kouřit čuráky.“
Sára v tu chvíli zasténala tak hluboce, až se jí roztřásla kolena. Její tělo se propínalo do dalšího orgasmu, vlny stékaly po vnitřních stranách stehen, její klín byl mokrý, rozehřátý a zcela odevzdaný.
Michal ji dál plenil, Roman se jí zarýval do úst a přesto oba sledovali Pavla. A ten — bez hnutí, s tepem v krku, sevřenou rukou v její — nevěděl, jestli mu právě láme srdce, nebo se znovu skládá dohromady.
„Nechceš si kleknout k nohám, Pavle?“ navrhl Michal s úšklebkem. „Podívej se pořádně, jak jí dělám. Přesně tam, kde bys měl být ty. Ale ty jsi jen host.“
Roman se smál: „Host na vlastní svatbě. Co za život jsi si to zvolil, kámo?“
Sára otočila hlavu a zašeptala, tichounce, jako v modlitbě:
„Ale jen ty víš, že mě miluješ jinak. Hlouběji.“
A Pavel? Seděl. A hořel.
Michalovy přírazy byly teď zcela bez zábran — tvrdé, zvířecí. Sára se pod ním třásla, její tělo přetížené vlnami rozkoše, její hlas ztracený v Romanově rozkroku. Její prsa se houpala v rytmu, vlasy se lepily na zpocenou tvář, a přesto v sobě držela sílu — tu zvláštní, ženskou, která hořela v jejím pohledu, kdykoli se otočila k Pavlovi.
Roman už jen sténal. Jeho boky cukaly, ruce v jejích vlasech zesílily sevření.
„Ukaž mu to,“ syčel mezi zuby. „Ukaž mu, jak tě naplním. A jak to spolkneš jako poslušná děvka.“
A ona ho spolkla. Hluboko. Až po kořen.
Zatímco Roman zasténal a jeho semeno jí zaplnilo ústa, Sára nezavřela oči. Dívala se na Pavla. A ten jí pohled opětoval, paralyzovaný, fascinovaný, ztracený.
Michal za ní zavrčel, prudce vrazil naposledy, pevně se k ní přitiskl. Její tělo se pod ním napjalo, sevřelo ho. A on jí vystříkal — tvrdě, hluboko, horkou dávkou, která z ní začala vzápětí vytékat. Byla zneuctěná a přitom zářící, prokletá a přitom nádherně svobodná.
Oba muži ustoupili. Sára zůstala klečet, prsa se jí zvedala s každým dechem, tvář byla lesklá od slin, spermatu a potu. Mezi stehny jí tekly stopy dvou mužů. A ona se otočila k Pavlovi.
„Teď… patřím jen tobě,“ řekla chraplavě. „Viděl jsi všechno. Jsem tvoje. Ne navzdory tomu, co jsi viděl. Ale právě proto.“
Pavel ji objal. Pevně. Dlouze. Nic neříkal.
V hlavě měl chaos, v srdci žár. A v těle — touhu, která nikdy nezmizí.

[bonjorno]

Super povídka

[Tms0411]

Velice povedená povídka na svatební téma!=)

Perfektně popsáno i s určitými prvky ponížení. Paráda!=)

[eject1]

Tohle je velmi podobné chtěné touze...velmi hezké

[Mildas155]

chtelo by to pokračování,jak si sní udelaji uplnou devku

[Kocourak]

Velmi velmi povedená akce.

[Arnoštek]

Skvělej příběh. Nejen příběh, ale jak je to slušně napsaný tak se to i skvěle čte. Paráda.

[liltar]

Super čtení!

[jjj3]

Vzrusive cteni