Nájem - Díl 25: Návštěva ředitele

[Inkvizitor]

Díl 25: Návštěva ředitele

Druhý den po setkání s Jakubem v parku byla Aneta v napětí, které ji doslova dusilo.

Celý den seděla doma sama. Martin byl již druhá týden v Rakousku. Byt byl tichý, jen občas zašuměl vítr za oknem nebo projelo auto dole po ulici. Aneta se nemohla soustředit na nic. Zkoušela číst, ale slova se jí rozplývala před očima. Zkoušela uklízet, ale ruce jí třásly. Nejčastěji seděla na gauči, nohy pod sebou, a dívala se na telefon, který ležel na stole před ní jako nevybuchlá bomba.

V hlavě se jí pořád točily dvě protichůdné myšlenky, které se navzájem požíraly.

Strach. Petr Procházka. Ten rozvážný, elegantní muž s chladnýma očima a nebezpečným úsměvem. Ten, kdo jí dal facku, kdo ji nutil spolknout sperma v jedoucím autě, kdo jí hrozil finančním úřadem a videi, které by zničily Martina i ji. Věděla, že ji má v hrsti. Věděla, že když neposlechne, všechno se sesype. Ten strach jí svíral žaludek, dělal jí těžko na prsou, nutil ji polykat naprázdno.

A pak ta druhá, temnější, mnohem silnější myšlenka – touha. Hluboká, horká, palčivá touha po tom, aby si ji někdo pořádně vzal. Jakub ji uspokojil jen na chvíli. Byl mladý, nadšený, rychlý, měl velký penis, stříkal do ní dvakrát bez přestávky, hodně a hluboko, ale chyběla mu ta surová, neúprosná dominance, ta zkušenost, kterou měl Lukáš nebo pan Novák. Chybělo jí to plné, drtivé naplnění, které ji nechalo rozechvělou a uspokojenou zároveň. Chybělo jí, když ji někdo držel za vlasy a nutil ji polykat, když ji plácal přes zadek, když do ní stříkal tak hluboko, až to bolelo. Tělo už nepatřilo jí samotné. Reagovalo na představy, které by ještě před pár měsíci považovala za odporné.

Seděla tak celé dopoledne. Každých pár minut zvedla telefon, zkontrolovala zprávy, pak ho zase položila. Srdce jí bušilo rychleji, kdykoli se obrazovka rozsvítila. Nic. Jen obyčejné notifikace z aplikací, které ji nezajímaly.

Mezi nohama se jí znovu a znovu tvořila vlhkost. Musela si převléknout kalhotky – ty původní byly už promočené. Když si je sundala, viděla, jak jsou lesklé, jak se na nich třpytí její šťávy. Dotkla se sebe prsty – byla horká, oteklá, citlivá. Stačilo lehké přejíždění a tělo se jí zachvělo. Ale nedovolila se udělat. Chtěla tu frustraci. Potřebovala ji. Byla to jediná věc, která ji držela při smyslech, zatímco čekala.

V jedenáct hodin si dala sprchu. Stála pod horkou vodou dlouho, nechala ji stékat po zádech, přes velké prsa, mezi nohy. Ruce jí samy sjely dolů, ale zastavila je. Teď ne.

V poledne, přesně ve dvanáct třicet, telefon vibrací ohlásil příchozí zprávu.

Aneta ztuhla. Ruka se jí zastavila ve vzduchu nad stolem. Srdce jí najednou bušilo tak silně, až jí to bolelo v hrudi. Pomalu, velmi pomalu zvedla telefon.

Zpráva byla krátká. Přesná. Bez jediného zbytečného slova.

Petr Procházka: „Dnes večer v 19:30 k tobě přijdu. Budeš připravená. Žádné spodní prádlo. Nahá. Pouze vysoké podpatky a červená rtěnka. Až zazvoním, otevřeš dveře a klekneš si.“

Aneta četla text třikrát za sebou. Ruce jí začaly třást tak silně, že telefon málem upustila.

Přijde sem? Do paneláku? Do jejich obyčejného bytu ve třetím patře?

Poprvé za celý den se jí udělalo opravdu nevolno. Žaludek se jí stáhl v křeči. Představila si Petra, jak stojí před jejich dveřmi v elegantním obleku, jak zvoní, jak ona otevírá… nahá, jen na podpatcích, s červenou rtěnkou, a hned kleká na studenou dlažbu chodby.

Strach byl najednou mnohem reálnější. Tady to nebylo v autě nebo v hotelu. Tady to bylo doma. V jejich bytě. V místě, kde spala s Martinem, kde vařila, kde žila normální život.

Chvíli jen seděla a dívala se na obrazovku. Prsty její levé ruky nechtěně sjely mezi nohy a začaly se pomalu pohybovat. Byla mokrá. Strašně mokrá. Tělo reagovalo rychleji než rozum. Strach a vzrušení se mísily v jediný, téměř nesnesitelný pocit.

Nakonec se zhluboka nadechla.

„Dobře,“ zašeptala sama pro sebe. „Tak to udělám.“

Aneta vstala. Nohy se jí podlamovaly. Pomalu prošla bytem a začala připravovat.

Nejdřív uklidila. Vysála koberec v obýváku, setřela prach, uklidila kuchyň. Věděla, že Petr není člověk, který by ocenil nepořádek. Pak přišla na řadu ložnice. Převlékla povlečení za čisté, bílé. Položila na noční stolek malou lahvičku lubrikačního gelu – jen pro jistotu. Otevřela okno, aby se vyvětralo.

V koupelně si dala dlouhou, horkou sprchu. Oholila se – úplně všude. Mezi nohama, podpaží, nohy. Kůže byla zcela hladká, dokonalá. Po sprše se pečlivě vysušila a nanesla lehké tělové mléko s jemnou vůní vanilky. Pak si stoupla před zrcadlo a začala se líčit.

Červená rtěnka. Ta, kterou měla ráda – tmavě rubínová, lesklá, která jí dělala rty plnější a drsnější zároveň. Nanášela ji pomalu, přesně, dvakrát, aby byla sytá a výrazná. Když skončila, podívala se na sebe. Oči měla lehce rozšířené, tváře zarudlé. Vypadala… jako někdo jiný. Jako někdo, kdo už dávno přestal být nevinný.

Bylo půl šesté.

Aneta šla do ložnice. Zůstala úplně nahá ani se po sprše neoblékla. Po těle jí přeběhl mráz. Bradavky ztvrdly. Mezi nohama cítila, jak začíná vlhnout – silnější než předtím.

V šatníku našla vysoké červené lodičky na jehlovém podpatku, které jí Martin koupil k narozeninám. Nikdy je moc nenosila – byly příliš vysoké, příliš sexy. Teď si je pomalu nazula. Podpatky jí prodloužily nohy, vytvarovaly lýtka a zadek, změnily celý postoj. Když se podívala do zrcadla, viděla sebe – nahou, jen na těch podpatcích, s výraznou červenou rtěnkou, vlasy rozpuštěné přes ramena.

Vypadala jako děvka, která čeká na svého zákazníka.

Přesně tak, jak chtěl. Přesně tak se teď cítila.

Bylo sedm hodin.

Aneta prošla bytem ještě jednou. Zhasla většinu světel, nechala jen tlumenou lampu v obýváku a malou noční lampičku v ložnici. Pak si sedla na gauč – nahá, na podpatcích, ruce složené v klíně. Srdce jí bušilo tak silně, až to cítila v břiše.

Čekala.

Každá minuta se táhla jako hodina. Každý zvuk z chodby ji přiměl zvednout hlavu. Telefon měla vedle sebe – jen pro případ, že by přišla další zpráva. Nepřišla.

Bylo přesně devatenáct třicet, když před panelákem zastavilo tmavé Audi A8. Motor tiše zabublal ještě chvíli, pak zhasl. Petr Procházka seděl za volantem a chvíli jen pozoroval dům. Vypadal klidně, elegantně, jako by přijel na běžnou návštěvu. Na sobě měl tmavý oblek, bílou košili a tenkou černou kravatu. V ruce držel malou koženou tašku. Když vystoupil, několik lidí se na ulici ohlédlo – luxusní auto v této čtvrti nebylo běžné. Nikdo ale neřekl nic. Jen jeden starší muž z protějšího domu se na něj podíval déle, pak se vrátil ke své tašce s nákupem.

Petr zamkl auto a pomalu zamířil ke vchodu. Schody vystoupal bez spěchu. Každý jeho krok byl přesný, sebejistý. Když došel ke dveřím bytu ve třetím patře, zastavil se. Na chodbě bylo ticho, jen slabě hučela zářivka nad schodištěm. Zvedl ruku a zazvonil.

Uvnitř bytu Aneta ztuhla. Seděla na kraji gauče, nahá, jen v těch vysokých červených lodičkách na jehlovém podpatku. Rtěnka na rtech byla sytě červená, lesklá. Naskočila jí husí kůže – nejen z chladu, ale hlavně z toho, co se chystalo. Srdce jí bušilo tak silně, až jí to dunělo v uších. Mezi nohama cítila horko.

Zvonění se ozvalo podruhé.

Aneta se pomalu zvedla. Nohy se jí třásly. Pomalu, velmi pomalu došla so předsíně. Ruka jí visela nad klikou několik dlouhých vteřin. Pak otočila zámkem a otevřela dveře.

Stála tam úplně nahá.

Petr ji pozoroval z chodby. Jeho pohled se pomalu svezl od obličeje přes velká pevná prsa, atletické břicho, holou kundičku až k vysokým podpatkům. Na rtech se mu objevil tenký, chladný úsměv.

„Dobrý večer, Aneto,“ řekl tiše, klidně, jako by to byla naprosto normální situace.

Aneta polkla. Stála tam, ruce visely podél těla, prsa se jí zvedala a klesala rychlým dechem. Cítila, jak se jí tváře rozpálily. Chodba za ním byla prázdná, ale slyšela kroky někoho o patro výš.

„Kleknout,“ řekl chladně.

Aneta zaváhala. Kolena se jí třásla.

„Prosím… ne tady… někdo nás může vidět nebo slyšet…“ zašeptala zoufale, hlas se jí chvěl. „Prosím, pane Procházko… aspoň do bytu…“

Petr jí bez varování vrazil facku – ne příliš silně, ale dost na to, aby to zabolelo a zanechalo lehké zarudnutí. Zvuk plácnutí se ozval ostře v tichu chodby.

Aneta sebou trhla. Do očí se jí nahrnuly slzy, bolesti, překvapení a studu.

„Buď zticha a poslouchej,“ řekl Petr klidně, ale s železnou autoritou. „Teď.“

Aneta pomalu klesla na kolena. Studená dlažba se jí přitiskla na kůži. Klečela přímo před ním, nahá, na podpatcích, s červenou rtěnkou. Hlava skloněná, ruce na stehnech.

Petr se na ni chvíli díval shora. Pak zvedl pravou nohu a přitlačil špičku lesklé černé boty k jejím rtům.

„Polib,“ řekl tiše.

Aneta zavřela oči. Rty se jí třásly. Pomalu, velmi pomalu přitiskla ústa k jeho botě. Cítila vůni kůže a lehký pach silničního prachu. Políbila jednou, pak podruhé, pak ještě jednou – dlouze, poníženě.

„Dobře,“ řekl Petr. „Teď druhou.“

Udělala totéž. Když skončila, zůstala klečet, dech měla rychlý, mělký. Cítila, jak vlhne – tělo reagovalo, i když rozum křičel.

Petr vstoupil dovnitř bytu, zavřel za sebou dveře a otočil se k ní. Z kapsy saka vyndal telefon. Zapnul kameru a namířil ji na ni.

„Ne… prosím…“ zašeptala Aneta, když uviděla, co dělá.

Petr ji ignoroval.

„Otevři pusu. Jazyk ven. A dívej se do kamery.“

Aneta se třásla. Stále před ním klečela, pomalu otevřela ústa dokořán a vysunula jazyk. Oči měla plné slz. Petr fotil – zblízka, z různých úhlů, zachycoval každou detailní ponížení.

„Teď na záda,“ řekl chladně. „Nohy nad hlavu. A roztáhni si obě díry. Co nejvíc dokážeš.“

Aneta zaváhala. „Ne… prosím, ne takhle…“

Petr ji lehce plácl přes zadek – ostrý, krátký úder, který ji přiměl sebou trhnout.

„Dělej.“

Pomalu se položila na záda na studenou dlažbu předsíně. Zvedla nohy vysoko nad hlavu, až se jí kolena dotýkala ramen. Rukama si chytila pysky a roztáhla je do maximální možné šířky. Když si to Petr vyfotil, tak si rukama roztáhla půlky, až byl vidět i anální otvor – růžový, mírně stažený, ale otevřený. Všechno bylo dokonale viditelné. Petr stál nad ní a fotil – detailní záběry, zblízka, bez milosti. Zachycoval každý detail.

„Na všechny čtyři,“ řekl pak. „Zadek co nejvýš. Hlavu dolů.“

Aneta se přetočila. Klekla si, opřela se o předloktí, zadek vysoko vzhůru, nohy roztažené. Znovu se jí sevřel žaludek.

Petr vytáhl z tašky červenou rtěnku – skoro stejnou, jakou měla ona na rtech. Přistoupil k ní a pomalu, pečlivě jí napsal přes obě hýždě velkými písmeny:

PETROVO DĚVKA

Písmena byla výrazná, sytě červená, lehce rozmazaná od tepla kůže.

„Ne… prosím… ne …“ zašeptala Aneta zoufale, hlas se jí lámal. „Prosím… tohle… tohle je příliš…“

Petr ji plácl přes zadek – tentokrát o něco silněji. Ozval se ostrý zvuk.

„Ticho.“

Fotil ji dlouho. Zezadu, z boku, zblízka na text na zadku, na roztaženou kundičku. Každá fotka byla extrémně explicitní, ponižující, bez jakékoli shovívavosti. Zachycoval ji v té nejzranitelnější poloze – nahou, na kolenou, s jeho jménem napsaným na těle.

Když skončil s focením, odložil telefon. Vytáhl penis – už byl tvrdý, silný, žilnatý. Přistoupil k ní zepředu, chytil ji oběma rukama za hlavu a bez varování jí vrazil penis hluboko do krku.

Aneta se zakuckala. Oči se jí rozšířily. Petr držel její hlavu pevně a začal ji tvrdě šukat do úst – dlouhými, hlubokými, nemilosrdnými přírazy. Žalud jí narážel do hrdla, sliny jí tekly po bradě, kapaly na prsa. Každých pár tahů ho Petr vytáhl a plivl jí přímo do otevřených úst – horké, husté sliny, které jí stékaly po jazyku.

„Poděkuj,“ řekl chladně mezi přírazy.

Aneta se pokoušela mluvit s jeho penisem v ústech, ale vycházely jen dusivé, mokré zvuky. Petr ji zatlačil ještě hlouběji, až jí do očí vyhrkly slzy.

„Řekni to,“ opakoval tvrdě.

Když ho na chvíli vytáhl, Aneta lapala po dechu, sliny a slzy jí tekly po tváři.

„Dě… děkuji… pane…“ vypravila ze sebe chraplavě.

Petr se usmál – tenký, spokojený úsměv – a znovu jí vrazil penis do krku, ještě tvrději než předtím.

Když Petr konečně vytáhl penis z jejích úst, Aneta se sesunula na podlahu, kašlala, sliny a slzy jí tekly po bradě a prsou. Hrdlo ji pálilo, oči měla zarudlé a zalité slzami. Petr se na ni chvíli díval shora — vysoký, 190 centimetrů svalnaté, elegantní postavy, v dokonale padnoucím tmavém obleku. Jeho hluboký, sametový hlas zněl klidně a arogantně zároveň:

„Vstávej. Do kuchyně.“

Aneta se pomalu zvedla. Nohy se jí třásly, vysoké podpatky jí klepotaly o dlažbu. Petr ji chytil za paži a vedl ji do kuchyně jako vězně. Kuchyňský stůl byl čistý, bílý, s hladkou deskou. Petr na něj položil svoji koženou tašku, otevřel jí a vytáhl svazek profesionálních černých bondage provazů — silných, měkkých, ale pevných, s jemným leskem. Byly to opravdové BDSM provazy, ne nějaké šňůry na prádlo.

Aneta to uviděla a okamžitě se jí udělalo nevolno.

„Ne… prosím… ne takhle…“ zašeptala.

Petr ji ignoroval. Otočil ji zády k sobě, chytil obě ruce a začal ji vázat.

Nejdřív jí stáhl ruce za záda. Pak začal pracovat s precizností člověka, který to dělá často a rád. Provaz omotal kolem jejích zápěstí — jednou, dvakrát, třikrát — a utáhl. Pak posunul provaz výš, kolem předloktí, a začal stahovat lokty k sobě.

„Ne tak pevně… prosím…“ zašeptala Aneta, když ucítila první tlak.

Petr neodpověděl. Jen dál utahoval. Lokty se jí pomalu přibližovaly, až se konečně dotkly. Provaz zařezával do kůže, svaly na pažích se napínaly, ramena se jí táhla dozadu v nepřirozené poloze. Bolest byla tupá, ale vytrvalá — tlak na klouby, na svaly, na hrudník. Aneta sebou trhla.

„Bolí to… pane… prosím…“

Petr zkontroloval uzly, zatáhl ještě jednou, až Aneta zalapala po dechu. Ruce měla teď pevně svázané za zády, lokty k sobě, prsa vytlačená dopředu. Kůže na pažích se začínala červenat pod provazy.

Pak ji otočil čelem k sobě. Z tašky vytáhl černý hedvábný šátek. Bez jediného slova jí ho přehodil přes oči a pevně zavázal. Svět zmizel. Aneta zůstala stát v úplné tmě, nahá, na vysokých podpatcích, ruce svázané za zády, prsa se jí zvedala rychlým, vyděšeným dechem.

Petr ji chytil za svázané ruce a přitáhl ji ke stolu. Přehodil ji přes desku — břicho na studenou plochu, zadek vytrčený vysoko vzhůru. Aneta se pokusila zvednout, ale Petr jí položil ruku na záda a přitlačil ji dolů.

„Zůstaň.“

Pak přistoupil k jejím nohám. Roztáhl jí nohy doširoka a začal vázat kotníky k nohám stolu. Provaz omotal kolem levého kotníku, pak kolem dřevěné nohy stolu — pevně, několikrát, až se to zařezávalo. Udělal totéž s pravou nohou. Aneta teď stála rozkročená, zadek úplně odhalený, kundička i zadek dokonale přístupné, nohy pevně připoutané ke stolu. Nemohla se pohnout. Každý pohyb jen způsobil, že se provazy ještě víc zařezávaly.

„Prosím… ne tak pevně… bolí to…“ zašeptala zoufale, hlas se jí třásl. „Prosím, pane Procházko… uvolněte aspoň trochu… nemůžu…“

Petr stál za ní. Jeho hluboký, sametový hlas zněl chladně a arogantně:

„Budeš mlčet a přijímat to, co ti dám. Nebo to bude ještě horší.“

Aneta sebou zkusila trhnout — marně. Provazy držely pevně. Cítila, jak jí krev pulzuje v svázaných pažích, jak se jí ramena napínají, jak jí zadek a stehna začínají hořet z natažení. Cítila, jak se jí pysky od sebe odlepily a zůstaly otevřené, do kundičky ji zavál chladný vzduch. Byla úplně bezmocná. Nahá, svázaná, natažená přes stůl, oči zavázané, zadek vysoko — přesně tak, jak to Petr chtěl.

Pak začal.

První rána přišla bez varování — silná, otevřenou dlaní přes pravou půlku. Ozval se ostrý zvuk plácnutí. Aneta sebou trhla a vykřikla. Bolest byla pálivá, horká, okamžitě se rozlila po kůží.

„Jedna,“ řekl Petr klidně.

Druhá rána na levou půlku. Pak třetí, čtvrtá… počítal nahlas, hlasem plným arogantního potěšení. Každá rána byla tvrdší než ta předchozí, ale ne plnou silou — dost na to, aby to pálilo, dost na to, aby zanechalo červené stopy, ale ne tak, aby ji zranil. Po deseti ranách už Aneta tiše plakala, tělo se jí třáslo, zadek hořel.

„Dvacet,“ řekl nakonec Petr, když dopadl poslední úder.

Aneta ležela natažená přes stůl, dech měla roztřesený, slzy jí prosakovaly pod šátkem. Zadek jí pálil, kůže byla horká a citlivá. Mezi nohama cítila, jak vlhne — více, než by si chtěla přiznat. Bolest se mísila s něčím temným, hlubokým, co jí stoupalo břichem až do hlavy.

Petr položil ruku na její rozpálený zadek a pomalu ho hladil — přes červené stopy po svých rukou.

„Podívej se na sebe,“ řekl tiše, arogantně. „Nahá, svázaná přes vlastní kuchyňský stůl, zadek červený od bití, kundička mokrá jako u děvky. Manžel je v Rakousku, ty tady ležíš a čekáš, až tě někdo pořádně roztáhne a ojede. Jsi děvka. Moje děvka, Aneto. Řekni to.“

Aneta se třásla. Hlas se jí lámal:

„Jsem… Vaše děvka… pane…“

Petr se zasmál — krátce, spokojeně. Pak zvedl ruku a plácl ji ještě jednou, tvrději než předtím, přímo přes obě půlky najednou. Aneta vykřikla.

„To je správně,“ řekl chladně. „A teď budeš tiše ležet a čekat, co s tebou udělám dál.“

Petr stál za Anetou dlouhou chvíli a jen ji pozoroval. Ležela natažená přes stůl, nahá, svázaná, zadek vysoko, nohy pevně připoutané k nohám stolu, ruce svázané za zády, oči zavázané černým šátkem. Kůže na jejím zadečku byla červená, místy už lehce naběhlá od dvaceti ran. Provazy se zařezávaly do masa na pažích a kotnících, krev v nich pulzovala. Aneta dýchala rychle, mělce, tělo se jí lehce třáslo — bolestí, napětím a něčím, co už nedokázala popřít.

Petr si pomalu rozepínal poklopec. Zvuk zipu se v tichu kuchyně ozval ostře. Vytáhl ven svůj penis — dlouhý dvaadvacet centimetrů, ale hlavně extrémně tlustý, mohutný, rovný, s velkým, agresivním tmavě růžovým žaludem. Žíly na něm vystupovaly jako provazy. Vypadal brutálně, neúprosně. Zatajila dech, i když ho neviděla. Cítila ho jen podle zvuku, podle tepla, které najednou cítila mezi stehny, když se k ní přiblížil.

Petr si svlékl kalhoty a postavil se přímo za ni. Chytil ji za svázané ruce a přitáhl si ji blíž k sobě. Špička jeho tlustého žaludu se dotkla jejích pysků. Aneta se napjala. Už jen ten dotek jí naznačil, jak obrovský je — tlustší než cokoli, co v sobě měla. Tlačil proti jejímu vstupu a roztahovala ji do široka.

„Prosím… je příliš tlustý…“ zašeptala zoufale, hlas se jí třásl.

Petr neodpověděl. Jen přitlačil boky dopředu a začal se do ní pomalu, ale neúprosně tlačit.

Aneta vykřikla. Její stěny se napínaly na maximum, svaly se křečovitě stahovaly kolem toho monstrózního tlustého penisu. Bolest byla ostrá, pálivá, hluboká — jako by ji trhal zevnitř. Petr tlačil dál, centimetr po centimetru, až byl konečně celý uvnitř. Aneta měla pocit, že ji naplnil až k žaludku. Nikdy předtím necítila takovou plnost. Její kundička byla roztažená na doraz, pysky se jí napjaly kolem mohutného kořene, žalud jí tlačil přímo na děložní čípek.

„Taková úzká děvka,“ řekl Petr chladně, hlubokým sametovým hlasem plným arogance. „A přitom už jsi měla v sobě tolik cizích pér. Tvůj manžel by tě takhle nikdy neroztáhl. On má jen malého ptáček, viď? A ty tady ležíš svázaná přes stůl a čekáš, až tě pořádně vyplním.“

Začal ji šukat.

Dlouhými, silnými, nemilosrdnými přírazy. Každý tah byl hluboký, pomalý ze začátku, pak rychlejší, tvrdší. Jeho tlustý penis jí vyjížděl téměř ven a pak se zase zabořil až na doraz, narážel, roztahoval, tak jako ještě nikdy nikdo. Aneta křičela do desky stolu, tělo se jí křečovitě napínalo proti provazům. Provazy se zařezávaly hlouběji do kůže, lokty se jí tlačily k sobě, ramena pálila. Každý příraz jí tlačil břicho do studené desky stolu.

Petr ji plácal přes zadek — tvrdě, rytmicky, střídavě přes obě půlky, občas i přes vnitřní stranu stehen. Rány padaly jedna za druhou, pálivé, horké, mísily se s bolestí z natažení a roztažení uvnitř. Aneta plakala, šátek se jí nasakoval slzy, ale zároveň se jí mezi nohama tvořila takové mokro, že jí stékala po stehnech až na podlahu.

„Mám videa, Aneto,“ řekl Petr mezi přírazy, hlas klidný, ale plný temného potěšení. „Video, jak šukáš s dvěma najednou, jeden v zadku druhý v kundě. Mám videa, kde máš v kundě dva cizí ptáky najednou a tvůj manžel to sleduje přes video hovor... Když budeš zlobit, pošlu je všem v Rakousku. Všem kolegům. Budou vědět, jaká jsi ve skutečnosti děvka a Martin paroháč.“

Aneta se otřásla. Jeho slova ji zasáhla přímo do nitra — strach, ponížení, vzrušení se mísily v jediný neovladatelný pocit. Tělo se jí začalo křečovitě stahovat kolem jeho tlustého penisu. Orgasmus přišel najednou, silný, drtivý, křečovitý. Celé tělo se jí napjalo, svaly v kundičce se stahovaly v rychlých, silných vlnách, nohy se jí třásly v provazech. Z její kundičky vytryskl proud tekutiny — squirt, horký, silný, stříkl na podlahu kuchyně a stékal po Petrových stehnech. Aneta křičela, tělo se jí svíjelo, oči pod šátkem se jí zalily slzami rozkoše a studu.

Petr se nezastavil. Šukal ji dál, ještě tvrději, ještě hlouběji, využíval jejího orgasmu, tlačil ji přes hranu. Aneta se třásla v křečích, už ani nevěděla, jestli křičí bolestí nebo rozkoší.

Po chvíli Petr zabořil penis až na doraz a hluboce zasténal. Aneta cítila, jak v ní stříká — silné, horké proudy spermatu ji zaplavovaly hluboko, plnily ji, stříkaly přímo na děložní čípek. Výstřik do ní byl masivní — dlouhý, vydatný, hustý. Cítila, jak jí teče uvnitř, jak přetéká kolem tlustého penisu a stéká po stehnech.

Petr v ní zůstal ještě chvíli, pak ho pomalu vytáhl. Z její roztažené kundičky se okamžitě začalo vyvalovat husté bílé semeno — stékalo po pyscích, přes klitoris, kapalo na podlahu.

Petr vytáhl telefon. Bez jediného slova začal fotit — detailní záběry, jak jí vytéká sperma z kundičky, roztažené kundičky plné jeho spermatu, červeného zadečku, svázaných paží, zavázaných očí, textu „PETROVO DĚVKA“ na zadku, který už byl lehce rozmazaný od potu a slin. Fotil z různých úhlů, zblízka, bez milosti. Každá fotka byla důkazem — další zbraň do jeho sbírky.

Aneta ležela přes stůl, třásla se, dech měla přerývaný, tělo úplně vyčerpané. Cítila, jak jí semeno pomalu vytéká zevnitř, jak provazy zařezávají do kůže, jak ji pálí zadek. A přesto — hluboko uvnitř — cítila temné, nebezpečné uspokojení.

Petr odložil telefon a položil ruku na její horký zadek.

„Dobře jsi to dala, děvko,“ řekl tiše, arogantně. „A to ještě není konec.“

Petr stál za Anetou a chvíli jen pozoroval její tělo. Ležela přes kuchyňský stůl, svázaná, slepá, zadek vysoko, nohy pevně připoutané k nohám stolu, ruce za zády s lokty staženými k sobě. Provazy se jí zařezávaly do kůže, zadek měla červený od bití, mezi stehny jí pomalu vytékalo husté bílé semeno, které jí před chvílí vypustil hluboko do kundičky. Její tělo se lehce třáslo, dech byl přerývaný.

Petr ji se zálibou pozoroval a penis měl zase v pozoru.

Byl tvrdý, mohutný, dvaadvacet centimetrů dlouhý a extrémně tlustý, žilnatý, s velkým agresivním žaludem. Petr se přiblížil, chytil ji za vázané ruce a bez jediného slova jí znovu strčil celý penis do kundičky. Aneta zalapala po dechu. Byla ještě pořád roztažená a plná jeho předchozího spermatu, takže ho do sebe vzala snadněji, ale pořád to bylo brutální naplnění. Petr několikrát pomalu zajel až na doraz, pak ho vytáhl ven. Celý jeho tlustý úd byl teď lesklý a potažený hutnou směsí — jeho hustého spermatu a Anetiny horké šťávy.

Petr si penis pomalu přejel rukou, rozetřel si tu směs po celé délce až po žaludu. Pak přistoupil blíž, přitiskl špičku k jejímu zadnímu otvoru a začal tlačit.

Aneta se napjala. „Ne… prosím… tam… ne …“ zašeptala zoufale, hlas se jí třásl.

Petr ji ignoroval. Držel ji pevně za svázané ruce a pomalu, ale nemilosrdně se začal tlačit dovnitř. Aneta vykřikla. Její zadek byl těsný, svaly se křečovitě stahovaly kolem toho monstrózního tlustého penisu. Bolest byla ostrá, pálivá, hluboká — úplně jiná než v kundičce. Petr tlačil dál, kousek po kousku, až byl konečně celý uvnitř. Aneta měla pocit, že ji roztrhne. Ležela přes stůl, tělo se jí křečovitě napínalo proti provazům, slzy jí prosakovaly pod šátkem.

Petr začal šukat.

Tvrdě. Rytmicky. Dlouhými, silnými přírazy. Každý tah byl hluboký, nemilosrdný, žalud jí narážel hluboko do střev. Držel ji za svázané ruce a táhl si ji na sebe při každém nárazu. Provazy se jí zařezávaly hlouběji do masa, lokty se jí tlačily k sobě, ramena pálila. Zároveň ji plácal přes zadek — tvrdé rány, které se mísily s bolestí z hlubokého análního průniku.

„Taková děvka,“ řekl Petr chladně, hlubokým arogantním hlasem. „Ležíš svázaná přes stůl, zavázané oči, a necháváš si šukat zadek. A přitom máš v kundě ještě pořád moje semeno z předchozího mrdání. Jsi moje poslušná děvka, Aneto. A já mám videa. Kde si tě vzali dva najednou. Když budeš zlobit, pošlu je dál. Všichni uvidí, jaká jsi ve skutečnosti laciná coura.“

Aneta plakala a třásla se. Jeho slova ji zasáhla stejně silně jako jeho penis v zadku. Strach, ponížení a temné vzrušení se mísily v jediný neovladatelný pocit. Tělo jí začalo znovu stahovat. Druhý orgasmus přišel silný, křečovitý, ještě hlubší než ten první. Celé tělo se jí napjalo, svaly v zadku i v kundičce se stahovaly v rychlých, silných vlnách, nohy se jí třásly v provazech. Křičela do desky stolu, slzy jí tekly po tvářích pod šátkem.

Petr šukal dál, ještě tvrději. Pak zabořil penis až na doraz a hlasitě zasténal. Aneta cítila, jak v ní pulzuje — silné, horké proudy spermatu ji zaplavovaly hluboko v zadku, plnily ji, stříkaly dál a dál.

Petr v ní zůstal ještě chvíli, pak ho pomalu vytáhl. Z jejího zadního otvoru se okamžitě začalo vyvalovat husté bílé semeno — stékalo po hrázi, mísilo se s tím, co jí předtím teklo z kundičky, a kapalo na podlahu kuchyně.

Aneta ležela natažená přes stůl úplně vyčerpaná, tělo se jí třáslo, dech byl těžký. Provazy ji držely pevně, zadek pálil, oba otvory měla otevřené a plné spermatu. Cítila se zničená, ponížená… a zároveň hluboce, temně uspokojená.

Petr se na ni chvíli díval shora. Pak vytáhl telefon a začal fotit — detailní záběry jejího zadku s vytékajícím spermatem, roztaženého análního otvoru, červených stop po bití, svázaných paží, zavázané oči. Každá fotka byla dalším důkazem.

Aneta ležela v tichu a čekala, co bude dál.

Petr stál za Anetou ještě několik dlouhých minut a dál fotil a natáčel. Aneta ležela přes kuchyňský stůl úplně bezvládně, tělo se jí slabě třáslo, dech byl těžký a roztřesený. Z jejího zadního otvoru i z kundičky pomalu vytékalo husté bílé semeno, stékalo po vnitřní straně stehen a kapalo na podlahu.

Petr konečně odložil telefon a přistoupil k ní. Začal ji pomalu a pečlivě rozvazovat. Nejprve uvolnil provazy kolem kotníků, pak kolem nohou stolu. Aneta tiše zasténala, když jí uvolnil nohy — svaly byly ztuhlé a bolestivé z dlouhého napětí. Pak přešel k jejím rukám. Opatrně rozvázal provazy kolem zápěstí a předloktí, až se jí lokty konečně uvolnily. Poslední byl šátek přes oči. Když ho sundal, Aneta pomalu otevřela oči. Světlo v kuchyni ji oslepilo, slzy jí ještě stékaly po tvářích.

Petr ji nechal ležet na stole. Otočil se, opřel se o kuchyňskou linku a začal prohlížet fotky, které pořídil. Obrazovka telefonu se rozsvěcovala jednou za druhou.

„Podívej se na tuhle,“ řekl tiše, arogantně. „Jak máš zadek vysoko a provazy se ti zařezávají do paží… a tady vidíš, jak ti to sperma vytéká z prdele. Krásný pohled. A tahle… tady máš otevřenou pusu a jazyk ven, slepá, svázaná. Vypadáš jako opravdová děvka, Aneto.“

Aneta ležela tiše, tvář zabořenou do studené desky stolu. Neslyšela ho. Cítila jen bolest v těle, teplo mezi nohama a hlubokou, dusivou prázdnotu.

Po chvíli Petr odložil telefon a přistoupil k ní. Položil jí ruku na horký zadek a řekl klidně, ale s jasnou autoritou:

„Teď poslouchej pravidla, která pro tebe budou od teď platit.“

Aneta tiše přikývla, aniž by zvedla hlavu.

„Každý večer, nejpozději do deseti, mi pošleš erotickou fotku. Co budeš fotit, to si vyberu já přes zprávu, pokud nenapíšu nic do tří odpoledne, tak něco vymyslíš sama.“

„Druhé pravidlo — žádná masturbace bez mého povolení. Pokud budeš chtít, požádáš mě. A já rozhodnu, jestli ti to dovolím.“

Aneta ležela zničená. Semeno jí pomalu vytékalo z obou otvorů, tělo ji bolelo, ale už nevzdorovala tak silně jako na začátku. Jen tiše přikývla.

„Dobře,“ zašeptala chraplavě.

„A příště tě možná vezmu na chalupu. Tam budeme mít víc soukromí… a víc času. Můžeme tam být klidně celý víkend. Svázaná, k dispozici. Budeš mít čas pořádně pochopit, komu teď patříš.“

Petr se usmál — ten arogantní, chladný úsměv. Přistoupil k ní blíž, naklonil se a políbil ji na temeno hlavy, jako by byla jeho věc.

„Jsi moje děvka, Aneto. A já se o své věci starám.“

Pak se otočil, sebral koženou tašku s provazy a telefon a odešel. Dveře za ním tiše zapadly.

Aneta ještě dlouho ležela na stole. Tělo ji bolelo — paže, ramena, zadek, stehna, oba otvory mezi nohama. Cítila, jak jí semeno pomalu stéká po kůži, jak okapává na podlahu. Byla zničená. Fyzicky i duševně. A přesto… přesto se jí v podbřišku rozlévalo teplo. Hluboké, temné, nebezpečné teplo.

Pomalu se zvedla. Nohy se jí podlamovaly. Došla do koupelny, osprchovala se horkou vodou a pak se oblékla do volného trička a kalhotek. Semeno s ní ještě chvíli vytékalo a promočilo nové kalhotky. Sedla si na gauč v obýváku, stáhla nohy pod sebe a dívala se do tmy.

V hlavě se jí honily myšlenky.

Strach. Petr ji měl v hrsti. Měl videa, která by zničila nejen ji, ale i Martina. Měl moc. Mohl ji kdykoli zlomit. A ona to věděla.

Ale zároveň tam byla ta druhá, mnohem silnější myšlenka — závislost. Hluboká, téměř fyzická závislost na tom, co s ní dělal. Na té bolesti, na tom ponižování, na tom pocitu, že je úplně bezmocná a přesto… přesto se jí to líbilo. Líbilo se jí, jak ji roztahoval, jak ji plnil, jak ji nutil děkovat. Líbilo se jí, jak jí má v hrsti. Líbilo se jí, jak se cítila malá, špinavá, použitá.

Přemýšlela o tom, jak moc ho teď potřebuje. Jak moc potřebuje tu dominanci, tu hrubost, tu kontrolu. I když se ho bála. I když věděla, že se propadá hlouběji a hlouběji.

Ležela na gauči, tělo ji bolelo, mezi nohama cítila teplo a prázdnotu zároveň. A věděla, že už není cesty zpět.

A věděla, že tohle je jen začátek opravdové hry.

[wuua]

Super. Mohl si s ni pohrat mnohem vic, ale dobre, uz aby byla na vikendovem pobytu

[Baggio]

Ahoj, omlouvám se, ale mně tam pořád překáží to vydírání. Raději bych tam četl, že se stala závislou ze své vlastní vůle, chtíče touze po ponížení a bdsm. Takhle se stane něčí majetkem a co pak zbude na ostatní aktivity. Budeš ho muset odstranit. Ty si nějak poradis. Hlavně piš dál. Neber to prosím jako kritiku, jen prostá úvaha. Držím palce.

[NepAl1967]

[wuua]

Ahoj, omlouvám se, ale mně tam pořád překáží to vydírání. Raději bych tam četl, že se stala závislou ze své vlastní vůle, chtíče touze po ponížení a bdsm. Takhle se stane něčí majetkem a co pak zbude na ostatní aktivity. Budeš ho muset odstranit. Ty si nějak poradis. Hlavně piš dál. Neber to prosím jako kritiku, jen prostá úvaha. Držím palce.

Neboj to vyresi Richard

[Wejgll]

Luxusní díl

[KarelK1968]

Ahoj, omlouvám se, ale mně tam pořád překáží to vydírání. Raději bych tam četl, že se stala závislou ze své vlastní vůle, chtíče touze po ponížení a bdsm. Takhle se stane něčí majetkem a co pak zbude na ostatní aktivity. Budeš ho muset odstranit. Ty si nějak poradis. Hlavně piš dál. Neber to prosím jako kritiku, jen prostá úvaha. Držím palce.

To je právě super, děvka proti své vůli i když dobrovolně. Pokaždé může říct ne a nest následky