Nájem - Díl 15: Panic

[Inkvizitor]

Díl 15: Panic

Neděle večer

Bylo krátce po sedmé večer, když Martin stál v předsíni s taškou v ruce. Měl se vrátit do Rakouska na další týden. Aneta stála naproti němu a dívala se na něj s tím zvláštním výrazem, který měla jen pro něj – směs lásky, starostí a něčeho, co nedokázala úplně skrýt.

Martin si oblékl bundu a zvedl tašku. Na chvíli se zastavil a podíval se na ni.

„Tak… jdu,“ řekl tiše.

Aneta přikývla, ale nehnula se z místa. Dlouho mlčela, pak udělala dva kroky kupředu a objala ho pevně kolem pasu. Hlavu zabořila do jeho hrudi a zašeptala:

„Martine… děkuji ti za ten víkend. Za všechno. Za to, jak jsi to zvládl. Za to, že jsi byl se mnou.“

Martin ji přitáhl blíž a políbil ji na temeno hlavy. Držel ji v náručí dlouho, aniž by něco říkal. Pak ji jemně odtáhl, aby se mohli podívat na sebe.

„Miluji tě,“ řekl tiše, ale pevně. „Miluji tě tak moc, že to nedokážu vyjádřit. I když tohle všechno… i když to mění spoustu věcí. Pořád tě miluji. Jsi moje. A já jsem tvůj.“

Aneta se na něj podívala s očima plnýma slz. Usmála se slabě a položila mu ruku na tvář.

„Miluji tě taky,“ zašeptala. „Miluji tě tak moc, ať se děje cokoli… pořád jsi můj. A já jsem tvoje. Buď opatrný, ano?“

Martin přikývl. Naklonil se dopředu a políbil ji – pomalu, hluboce, s láskou, která v sobě nesla i bolest a touhu. Aneta mu odpověděla stejně, ruce jí sklouzly po jeho zádech a přitiskla se k němu ještě blíž.

Když se od sebe oddělili, Martin se ještě jednou podíval na ni, pak otevřel dveře.

„Uvidíme se v pátek,“ řekl tiše.

„Jeď opatrně,“ odpověděla Aneta a snažila se usmát.

Martin vyšel na chodbu. Aneta ho ještě chvíli sledovala, jak odchází, pak tiše zavřela dveře za ním. Opřela se o ně zády a zavřela oči. V hrudi jí bylo těžko – láska, vzrušení, strach i jakási temná zvědavost

Martin mezitím sešel dolů, nastoupil do svého služebního vozu a nastartoval. Na chvíli zůstal sedět za volantem, pak pomalu vyjel z parkoviště a zamířil směrem k dálnici. Vracel se do Rakouska – tentokrát bez klece, ale s hlavou plnou myšlenek, které ho nechtěly nechat být.

A věděl, že až se v pátek vrátí, může být všechno jinak.

Úterý

Bylo krátce po třetí odpoledne, když Aneta zaklepala na dveře pana Nováka. Měla na sobě jednoduché barevné šaty, které jí seděly přesně tak, jak měly – elegantně, ale s jemným nádechem svůdnosti. Vlasy měla v drdolu, make-up přirozený. Cítila se klidnější než v minulosti.

Dveře se otevřely. Pan Novák stál ve dveřích v tmavé košili a kalhotách. Usmál se klidně, téměř vřele.

„Anetko. Pojď dál,“ řekl tiše.

Vešla dovnitř. Byt jako obvykle hezky voněl. Pan Novák za ní zavřel dveře a bez dalších slov ji chytil za ruku a vedl ji do ložnice. Sex mezi nimi byl rychlý, intenzivní a trochu drsný – takový, jaký ho Aneta už znala. Pan Novák si ji vzal zepředu, tvrdě, s jasnou dominancí, ale bez zbytečného ponižování. Aneta se pod ním třásla, dosáhla orgasmu rychleji, než čekala, a pak ležela pod ním, zpocená a zadýchaná, zatímco on se do ní udělal s hlubokým zasténáním.

Leželi vedle sebe v tichu. Aneta měla hlavu na polštáři, oči zavřené. Pan Novák ležel na zádech, dech se mu pomalu zklidňoval. Po chvíli se otočil na bok a podíval se na ni.

„Aneto,“ řekl tiše. „Musím s tebou mluvit o něčem důležitém.“

Aneta otevřela oči a podívala se na ho. V jeho hlase byl vážný tón, který ji zarazil.

„O čem?“ zeptala se opatrně.

Pan Novák se na chvíli odmlčel, pak řekl přímo:

„Pamatuješ si, jak jsem ti říkal, že mi dlužíš službičku? Když jsem ti pomohl s Lukášem?“

Aneta přikývla. Cítila, jak se jí stahuje žaludek.

„Ano,“ řekla tiše.

Pan Novák se posadil a opřel se o polštář. Podíval se na ni vážně.

„Chci, abys zbavila panenství mého synovce Jakuba. Je mu dvacet let. Je to hodný kluk, ale plachý jako myš. Studuje informatiku, nosí brýle, skoro se bojí na ženu promluvit. Natož aby se dostal někam dál. Nikdy s nikým nebyl. A já chci, abys to byla ty.“

Aneta se také posadila. Dlouho mlčela. Její oči se rozšířily překvapením.

„Jakuba…?“ zašeptala. „Vašeho synovce? Ten… ten plachý kluk, co k Vám občas chodí?“

Pan Novák přikývl.

„Ano. Je to moje přání. A ty mi tu službičku dlužíš.“

Aneta se dívala do podlahy. V hlavě se jí honily myšlenky – překvapení, mírný šok, ale také něco jiného. Něco, co ji překvapilo ještě víc než samotný požadavek. Cítila, jak se jí v břiše rozlévá teplo. Vzrušení. Nečekané, ale silné.

Dlouho mlčela. Pak tiše řekla:

„…dobře. Udělám to.“

Pan Novák se usmál – klidně, spokojeně.

„Věděl jsem, že s tebou můžu počítat. Jakub bude zítra u mě. Přijde na návštěvu. Domluvíme se na fintě s počítačem – řekneš mu, že máš problém s vypínáním notebooku a že potřebuješ pomoc. On ti bude chtít pomoci. A ty… ty ho přivedeš k sobě domů. Postaráš se o něj. Tak, jak umíš.“

Aneta přikývla. Cítila, jak se jí zrychlil tep. Věděla, že tohle není jen další úkol. Věděla, že tohle bude něco úplně jiného. A v hloubi duše cítila, že se na to těší – i když si to nechtěla přiznat.

Pan Novák se naklonil dopředu a políbil ji.

„Děkuji ti, Anetko. Jsi hodná holka.“

Aneta se slabě usmála, ale uvnitř se jí mísily emoce, které ještě nedokázala pojmenovat.

Středa

Bylo krátce po desáté dopoledne, když Aneta zaklepala na dveře pana Nováka. Měla na sobě světlé tričko s kulatým výstřihem a velmi krátké džínové kraťasy, které jí těsně obepínaly zadek a končily vysoko na stehnech. Vlasy měla rozpuštěné, na rtech jen lehký lesk. Vypadala nenuceně, ale zároveň věděla, že vypadá sexy.

Dveře se otevřely. Pan Novák stál ve dveřích v domácí košili a usmál se klidně.

„Aneto. To je překvapení. Pojď dál.“

Vešla dovnitř. V obýváku seděl na gauči mladý muž – vysoký (asi 185 cm), štíhlý, s krátkými tmavě hnědými vlasy a tenkými kulatými brýlemi. Měl na sobě džíny a tričko s logem nějaké hry. Když Aneta vešla, zvedl hlavu a okamžitě se začervenal.

„To je můj synovec Jakub,“ řekl pan Novák s lehkým úsměvem. „Studuje informatiku.“

Aneta se usmála a podala Jakubovi ruku.

„Ahoj. Já jsem Aneta. Bydlím ve třetím patře.“

Jakub rychle vstal, podal jí ruku a zamumlal:

„Dobrý den… Kuba. Těší mě.“

Měl jemný, trochu nejistý hlas a ruce mírně zpocené. Aneta si toho všimla a její úsměv se lehce rozšířil.

„Slyšela jsem od tvého dědy, že se vyznáš v počítačích,“ řekla přirozeně. „Mám totiž problém s notebookem a nevím, co s tím. Přehřívá se a asi po dvaceti minutách se sám vypíná. Zkoušela jsem ho restartovat a čistit, ale nepomohlo to.“

Jakub se podíval na dědu, pak zase na Anetu. Jeho tváře byly stále lehce zardělé.

„No… jo, můžu se podívat,“ řekl tiše. „Jestli chcete.“

Pan Novák přikývl a podíval se na Kubu.

„Tak běž s Anetou, Jakube. Pomoz jí. Je to milá paní.“

Kuba přikývl a vzal si do ruky mikinu s kapucí. Aneta se usmála ještě jednou a otočila se ke dveřím.

„Tak pojďme,“ řekla přátelsky.

Vyšli z bytu. Aneta šla první, Kuba za ní. Když začali stoupat po schodech, Aneta věděla, že její krátké kraťasy ji těsně obepínají a že při každém kroku se lehce napínají přes zadek. Věděla, že Kuba jde přímo za ní. Cítila jeho pohled – plachý, ale neodolatelný. Neotáčela se, jen šla pomalu, s lehkým pohupováním boků.

Na chodbě ve třetím patře Aneta vytáhla klíče z kapsy. Když je zvedla k zámku, klíče jí „omylem“ vyklouzly z prstů a s lehkým cinknutím dopadly na zem. Aneta se zastavila, na chvíli se podívala dolů, pak se pomalu, velmi hluboce předklonila, aby je zvedla. Její krátké džínové kraťasy se napjaly přes zadek a stehna, látka se lehce přizvedla, odhalila proužek kůže nad okrajem. Zůstala tak na okamžik déle, než bylo nutné – nohy mírně roztažené, záda prohnutá, vlasy jí spadly dopředu. Věděla, že Kuba stojí přímo za ní a že se nemůže dívat jinam.

Když se pomalu narovnala a otočila se k němu s lehkým úsměvem, jeho tváře byly výrazně rudé. Rychle sklopil oči a zamumlal něco nesrozumitelného. Aneta se usmála ještě jednou, vložila klíč do zámku a otevřela dveře.

Když vešli dovnitř, Kuba se díval na zem, jako by se bál, že se podívá někam, kam by neměl.

„Tak… ukažte mi ten notebook,“ řekl tiše.

Aneta ho zavedla do obýváku. Notebook ležel na stole. Kuba si sedl, otevřel ho a začal pracovat. Aneta se postavila vedle něj, opřela se o stůl a lehce se naklonila dopředu. Její tričko se mírně přizvedlo, odhalilo proužek kůže nad kraťasy.

„Už to nějakou dobu dělá,“ řekla tiše. „Nejdřív se hodně zahřeje, pak se vypne. Zkoušela jsem ho čistit, ale nic.“

Kuba pracoval soustředěně. Po chvíli zvedl hlavu.

„Myslím, že je to buď vadný ventilátor, nebo nějaký software, který zatěžuje procesor. Nebudu to moct opravit hned. Potřeboval bych to pořádně prohlédnout, možná vyměnit pastu… a zkusit to v klidu, bez spěchu.“

Aneta se usmála a sedla si na židli naproti němu.

„Takže… nemůžeš to udělat dnes?“ zeptala se s lehkým zklamáním v hlase.

Kuba se začervenal a rychle zavrtěl hlavou.

„Ne… ne, dneska ne. Mohl bych přijít zítra? Dopoledne? Když budete mít čas.“

Aneta se na něj podívala s jemným úsměvem. Naklonila se lehce dopředu, ruce složila na stole a řekla tiše:

„Zítra dopoledne mi to vyhovuje. Bude tady klid. Manžel je v Rakousku, takže budeme mít klid na práci.“

Kuba přikývl. Jeho tváře byly teď výrazně zardělé. Díval se na obrazovku, ale občas kradmo pohlédl na Anetiny nohy, které měla zkřížené pod stolem.

„Dobře… tak zítra dopoledne,“ řekl tiše.

Aneta vstala a doprovodila ho ke dveřím. Když mu podávala ruku na rozloučenou, lehce ji stiskla déle, než bylo nutné.

„Děkuji ti, Kube. Jsi hodný, že mi chceš pomoct.“

Kuba se podíval na ni, pak rychle sklopil oči.

„Není… není zač,“ zamumlal.

Když odešel, Aneta se opřela zády o dveře a usmála se sama pro sebe. Cítila, jak se jí v břiše rozlévá teplý pocit. Zítra. Zítra to začne.

Čtvrtek – Službička

Bylo krátce po desáté dopoledne, když na se ozval zvonek. Aneta stála v předsíni a na poslední chvíli se podívala do zrcadla. Měla na sobě bílé tílko s hlubokým, širokým výstřihem, které jí těsně obepínalo prsa a odhalovalo měkkou, svůdnou linii mezi nimi. Byla bez podprsenky takže bylo vidět, jak se jí bradavky lehce rýsují pod tenkou látkou. Dole měla krátkou černou minisukni, která jí končila vysoko na stehnech a při každém pohybu se lehce zvedala. Vlasy měla rozpuštěné, lehce zvlněné, na rtech jen lehký lesk. Vypadala svěže, ale zároveň věděla, že vypadá přesně tak, jak potřebovala – přitažlivě, ale ne vulgárně.

Otevřela dveře.

Na chodbě stál Jakub. Měl na sobě mikinu s kapucí, džíny a tenisky. V ruce držel malý batoh. Když ji spatřil, okamžitě se začervenal až po uši a rychle sklopil oči na podlahu.

„Dobrý den, paní… Aneto,“ řekl tiše a zdvořile. „Přišel jsem… na ten počítač.“

Aneta se usmála – jemně, přátelsky, ale s lehkým, téměř nepostřehnutelným nádechem něčeho víc.

„Ahoj, Kubo. Díky, že jsi přišel. Pojď dál, prosím.“

Otevřela dveře dokořán a ustoupila stranou. Jakub vešel dovnitř, stále se dívaje spíš na podlahu než na ni. Aneta za ním zavřela dveře a otočila se k němu. Věděla, že její tílko ji těsně obepíná a že při každém pohybu se její prsa lehce pohupují. Věděla, že Kuba to vidí, i když se snaží nedívat.

„Jsi hodný, že jsi si udělal čas,“ řekla tiše a vedla ho do obýváku. „Vím, že jsi student a máš spoustu učení.“

„Není… není zač, paní Aneto,“ zamumlal Kuba a rychle sklopil oči.

Aneta ho zavedla k stolu, kde ležel notebook. Posadila se na židli naproti němu a lehce se naklonila dopředu, ruce složila na stole. Její tílko se mírně přizvedlo, odhalilo měkkou křivku jejích prsou. Kuba se na okamžik podíval, pak rychle sklopil zrak na obrazovku. Jeho tváře byly už teď výrazně červené.

„Takže… jak to vypadá?“ zeptala se tiše.

Kuba se soustředěně díval na notebook, ale občas se jeho pohled nechtěně zastavil na jejím výstřihu. Ruce se mu mírně třásly, když otevíral batoh s nářadím.

„No… myslím, že to bude vadný ventilátor nebo přehřívání z prachu uvnitř. Budu to muset rozebrat a pořádně prohlédnout.“

Aneta se usmála a lehce se naklonila blíž. Její prsa se při tom mírně přiblížila k jeho úrovni pohledu.

„Jsem ráda, že jsi tady, Kubo. Vlastně… jsem ráda, že tu někdo je. Martin je zase v Rakousku už od neděle a já… já se tady občas cítím trochu osamělá. Je hezké mít tu někoho mladého a hodného, kdo mi pomůže.“

Kuba polkl. Jeho pohled se znovu nechtěně zastavil na jejím výstřihu, pak se rychle vrátil na stůl. Ruce se mu třásly tak silně, že šroubovák málem upustil.

„Já… já jsem rád, že můžu pomoct, paní Aneto,“ řekl tiše.

Aneta vstala a prošla kolem něj tak blízko, že její stehno se lehce dotklo jeho paže. Zastavila se za ním a lehce se naklonila, aby se podívala na notebook přes jeho rameno. Její prsa se lehce dotkla jeho zad. Cítila, jak Kuba ztuhl.

„Tak… co tam vidíš?“ zeptala se tiše, hlas měla měkký a blízký.

Kuba ztuhl úplně. Cítil její dech na krku, cítil její teplo, cítil vůni jejího parfému. Ruce se mu třásly tak silně, měl problém cokoli uchopit.

„Já… já… no…“ koktal.

Aneta se usmála a pomalu se narovnala. Položila mu ruku na rameno – jemně, ale dost dlouho, aby to cítil. Její prsty lehce stiskly jeho sval.

„V klidu, Kubo. Nemusíš spěchat. Máme celé dopoledne. A já… já jsem ráda, že tu nejsem sama.“

Kuba seděl na židli, tváře měl rudé jako rak, oči upřené na stůl, rychle dýchal. Aneta stála za ním, ruku stále lehce položenou na jeho rameni. Její prsa byla jen pár centimetrů od jeho hlavy. Kuba se snažil soustředit na notebook, ale jeho pohled se několikrát nechtěně zastavil na jejím výstřihu.

Po chvíli Aneta ustoupila a posadila se zpátky na židli naproti němu. Lehce zkřížila nohy a minisukně se jí při tom mírně zvedla, odhalila další kousek stehen. Kuba se na okamžik podíval, pak rychle sklopil oči. Aneta si toho všimla a její úsměv se lehce rozšířil.

„Jsi opravdu pozorný, Kubo,“ řekla tiše. „Většina kluků v tvém věku by se takhle neobtěžovala pomáhat sousedce. Jsi hodný.“

Aneta se na chvíli odmlčela a pak se na Kubu podívala s jemným, téměř mateřským úsměvem.

„Kubo… nechceš něco k pití? Vodu? Nebo něco jiného? Venku je dneska docela teplo.“

Kuba už byl celý rudý od krku až po uši. Ruce se mu třásly, když držel šroubovák, a jeho pohled se rychle střídal mezi počítačem a podlahou. Zakoktal něco nesrozumitelného, pak se mu podařilo ze sebe dostat:

„Já… já… ano… vodu… prosím… paní Aneto.“

Aneta se usmála ještě jednou a pomalu vstala. Otočila se a šla ke kuchyňské lince, která stála přímo před Kubou – měl na ni perfektní, ničím nerušený výhled. Věděla, co dělá. Věděla, jak vypadá její minisukně, když se pohne. Věděla, že má pod ní jen malá černá tanga, která jí téměř nic nezakrývají.

Přistoupila ke skříňce nad linkou a zvedla ruce. Schválně se natáhla co nejvýš – špičky prstů se dotkly skleničky, která stála úplně nahoře. Při tom se její tělo mírně prohnulo, zadek se vysunul dozadu a minisukně se jí vytáhla vysoko nad zadek. Odhalila se jí hladká, zaoblená kůže a mezi půlkami bylo vidět jen tenký černý provázek od tang, který se jí zařezávala hluboko mezi půlky. Všechno bylo dokonale vidět.

Kuba ztuhl. Ruce mu úplně ochably, šroubovák mu spadl na stůl, až se ozvala tichá rána. Jeho oči se rozšířily, dech se mu zrychlil a tváře byly teď ještě červenější než předtím. Nemohl se odtrhnout. Díval se přímo na její zadek, na tenkou černou šňůrku, na kůži, která se při každém jejím pohybu lehce napínala. Ruce se mu třásly, nohy měl jako z olova. Nemohl se hnout, nemohl odvrátit zrak. Jen seděl a díval se – plachý, nervózní, ale zároveň neschopný od ní odtrhnout pohled.

Aneta zůstala ještě chvíli takto natažená, pak pomalu sáhla po skleničce, vytáhla ji a otočila se. Když se podívala na Kubu, viděla, jak rychle sklopil oči na stůl, ale jeho tvář byla teď úplně rudá a dech měl viditelně zrychlený. Usmála se sama pro sebe a nalila vodu do skleničky.

„Tady máš,“ řekla tiše a postavila skleničku před něj. „Jestli budeš chtít cokoli jiného, klidně řekni.“

Kuba přikývl, ale stále se neodvážil zvednout oči. Ruce se mu třásly, když bral skleničku. Aneta se usmála a pomalu se posadila zpátky na židli naproti němu. Věděla, že to, co udělala, zabralo. A věděla, že tohle je teprve začátek.

Najednou si Aneta všimla, že na jeho džínách, přesně v rozkroku, se rýsovala jasná, napnutá, velká boule. Kuba se o to ani nesnažil skrýt – buď to ještě nepostřehl, nebo byl tak nervózní, že to nedokázal ovládat.

Aneta se usmála sama pro sebe a lehce se naklonila dopředu, ruce složila na stole.

„Kubo…“ řekla tiše, vlídně, a přitom se mu podívala do rozkroku. „Všechno v pořádku?“

Kuba ztuhl. Rychle se podíval dolů na své kalhoty, pak se zarděl ještě víc a rychle zkřížil nohy. Ale bylo pozdě – Aneta to už viděla.

„Já… já… omlouvám se, paní Aneto,“ zamumlal zoufale, hlas měl tak tichý, že ho skoro nebylo slyšet.

Aneta se usmála – jemně, ale s lehkým, téměř nepostřehnutelným nádechem dominance.

„Není proč se omlouvat, Kubo. Jsi mladý muž. To se stává.“

Kuba seděl na židli, tváře měl rudé jako řepa, oči upřené na podlahu, ruce pevně zkřížené na klíně. Aneta se usmála a lehce se naklonila blíž, její prsa se při tom lehce přiblížila k jeho úrovni pohledu.

„Kubo. Nemusíš se stydět. Jsem ráda, že tu jsi.“

Kuba seděl na židli, zcela ztuhlý, a snažil se dýchat co nejklidněji. Ale Aneta viděla, že boule na jeho kalhotkách nezmizela – naopak, zdála se ještě výraznější.

Aneta se na chvíli odmlčela a podívala se na Kubu. Viděla, jak je celý ztuhlý, jak se mu třesou ruce, jak se snaží skrýt bouli na kalhotkách. Věděla, že už je čas.

Pomalu vstala, přistoupila k němu a lehce mu položila ruku na rameno. Její hlas byl měkký, ale rozhodný.

„Kubo… pojď se mnou.“

Kuba zvedl hlavu, oči měl rozšířené překvapením a nervozitou. Aneta mu podala ruku. On ji vzal – ruka se mu třásla – a nechal se vést. Aneta ho odtáhla z obýváku přímo do ložnice. Kuba šel za ní jako ve snu, stále rudý, stále nervózní, ale nebránil se.

V ložnici Aneta zavřela dveře a otočila se k němu. Pomalu, ale cíleně, se začala svlékat. Nejdřív si stáhla tílko přes hlavu – její prsa se uvolnila, velká, pevná, s tvrdými bradavkami. Pak si rozepnula minisukni a nechala ji sklouznout dolů. Zůstala stát jen v malých černých tangách. Kuba stál u postele a díval se – oči měl rozšířené, dech zrychlený, ruce pevně zaťaté v pěst.

Aneta přistoupila k němu, chytila ho za tričko a pomalu mu ho stáhla přes hlavu. Pak mu rozepnula kalhoty. Když je stáhla dolů spolu se slipy, vyskočil ven jeho penis – dlouhý, silný, aspoň jednadvacet centimetrů dlouhý, žilnatý, s velkým, tmavě růžovým žaludem. A pod ním visely obrovské, plné, těžké koule, napjaté a plné semene. Aneta se na okamžik zastavila, oči se jí mírně rozšířily. Byla mile překvapená – větší, než čekala.

„Kubo… ty máš… opravdu pěknou a velkou výbavu,“ zašeptala tiše, s úsměvem. „Jsi… opravdu dobře vybavený.“

Kuba se ještě víc začervenal a rychle sklopil oči. Aneta se usmála a lehce ho tlačila dozadu, až si sedl na postel. Pak si klekla před ním na kolena.

Nejdřív ho vzala do ruky. Její prsty ho pomalu, jemně objaly a začaly po něm klouzat – nahoru a dolů, s lehkým tlakem, palcem kroužila po žaludu. Kuba zasténal – tichý, zoufalý zvuk. Aneta se naklonila dopředu a vzala ho do úst. Nejdřív jen žalud, pak dál, pomalu, hluboko. Sála ho rytmicky, jazykem kroužila po spodní straně, občas ho lehce vsála. Kuba se třásl, ruce měl pevně zaťaté do prostěradla, oči zavřené. Bylo to poprvé v životě, co se ho takto dotýkala žena a cítil, že se z toho zblázní.

Po chvíli Aneta vstala, stáhla si tanga a lehla si na postel na záda. Roztáhla nohy a podívala se na něj. V duchu se těšila – už se nemohla dočkat, až ho bude mít celého v sobě.

„Pojď, Kubo… ochutnej mě.“

Kuba se pomalu přesunul mezi její nohy. Byl nervózní, ale poslechl. Nejdřív ji jen opatrně olízl – jazykem přejel přes celou štěrbinu. Aneta tiše zasténala. Kuba pokračoval – pomalu, neohrabaně, ale s viditelnou snahou. Olizoval ji, pronikal jazykem dovnitř, občas lehce přisál klitoris. Aneta se pod ním třásla, ruce jí sklouzly do jeho vlasů.

„To je ono… ano…“ šeptala.

Po chvíli ho chytila za ramena a přitáhla ho nahoru. Lehla si na něj – Kuba na zádech, Aneta nahoře. Chytila jeho tvrdý penis do ruky, přitiskla žalud k svému mokrému vstupu a pomalu na něj nasedla. Kuba zasténal – hluboce, zadýchaně. Cítil, jak ho obepíná její horká, mokrá kundička. Aneta začala pomalu jezdit – nahoru a dolů, hluboko, rytmicky. Její prsa se pohupovala při každém pohybu. Kuba ležel pod ní, oči vyvalené, pevně chytil její boky. Byl to jeho první sex v životě a cítil, že se zblázní radostí a vzrušením.

Po chvíli ho Aneta převalila – teď byla ona dole, on nahoře. Kuba se opřel o lokty a začal se pohybovat. Nejdřív pomalu, opatrně, pak se nechal unést a začal přirážet prudce, rychle, téměř brutálně. Aneta překvapením vykřikla.

„Ne, Kubo… ne tak rychle… pomaleji… nebo hned budeš…ano… takhle… cítíš to? Jak hluboko to jde…“

Kuba se snažil zpomalit, ale byl příliš vzrušený. Prudce, rychle přirážel, hluboko, až na dno. Aneta ho chytila za zadek a korigovala ho – ruce mu tlačily boky, aby zpomalil.

„Pomalu… ano… takhle… dobrý…“

Kuba se třásl, dech měl zrychlený, oči zavřené. Po chvíli se napjal, hluboce zasténal a udělal se – silně, dlouho, v obrovském množství. Husté, horké, bílé proudy mu stříkaly hluboko do Anety. Bylo toho opravdu hodně – z obrovských plných koulí a jeho prvního milostného prožitku. Aneta cítila, jak ji plní, jak teče ven a stéká po hrázi.

Kuba ležel na ní, tělo se mu třáslo, dech měl těžký. Byl úplně vyčerpaný, ale stále ohromený a vděčný. Po orgasmus Kubovi pořád stál – ani na chvíli neklesl. Penis zůstal tvrdý, pulzující, stále uvnitř ní. Aneta se na něj podívala s překvapením a chtivým, mlsným úsměvem, pak ho jemně přitáhla blíž.

„Kubo… klidně pokračuj,“ zašeptala dychtivě. „Ještě jednou… chceš?“

Kuba zvedl hlavu, oči měl rozšířené, ale nezaváhal ani vteřinu. Pomalu se začal znovu pohybovat – teď už opatrněji, ale stále hluboko. Aneta ho objala kolem pasu, nohy si přitáhla výš a přitiskla ho k sobě. Kuba začal přirážet – pomalu, rytmicky, ale po chvíli se nechal unést a znovu zrychlil. Aneta ho chytila za zadek a snažila se ho korigovat.

„Pomalu… ano… takhle…“ šeptala mu do ucha.

Kuba se třásl, dech měl zrychlený, oči zavřené. Byl úplně ohromený – ještě před chvílí zažil svůj první orgasmus uvnitř ženy v životě a byl pořád tvrdý a připravený, znovu uvnitř ní, znovu přirážel. Cítil, jak je Aneta horká, mokrá, jak ho obepíná. Cítil její prsa přitisknutá k jeho hrudi, cítil její dech na krku. Vzal její bradavku do úst a cucal jí, neohrabaně, spíš jako když dítě saje matce z prsu.

Po chvíli se znovu napjal. Jeho tělo se ztuhlo, dlaně se mu křečovitě sevřely. Zasténal – hluboce, zoufale – a udělal se podruhé. Tentokrát ještě silněji než poprvé. Husté, horké, bílé proudy mu stříkaly hluboko do Anety, plnily ji až po okraj. Bylo ho opravdu hodně – z obrovských plných koulí a druhého orgasmu v řadě. Aneta cítila, jak ji zaplavuje, jak teče ven a stéká na prostěradlo.

Kuba ležel na ní, tělo se mu třáslo, dech měl těžký. Byl úplně vyčerpaný – fyzicky i psychicky – ale zároveň ohromený a vděčný. Nikdy v životě nezažil něco takového. Nikdy by si nemyslel, že by mohl zažít něco tak intenzivního, tak příjemného, tak… dokonalého. Ležel na Anetě, tvář zabořenou do jejího krku, a cítil, jak se mu penis pomalu začíná změkčovat.

Aneta ho objala, přitiskla k sobě a zašeptala mu do ucha:

„Byl jsi skvělý, Kubo… opravdu skvělý.“

Kuba ležel na ní, tělo se mu třáslo, a cítil, jak se mu oči zalévají slzami – ne z bolesti, ale z přetlaku emocí. Byl šťastný, připadal si jako nejšťastnější člověk ve vesmíru. Byl vděčný. Ohromený. Nechtěl, aby tento okamžik někdy skončil.

Závěr

Kuba ležel na Anetě ještě dlouho, tělo se mu třáslo, dech byl těžký. Když se konečně zvedl, podíval se na ni s očima plnýma emocí – úžasu, vděčnosti a něčeho, co se podobalo lásce. Pomalu se oblékl, ruce se mu stále třásly, když si zapínal kalhoty. Aneta ležela na posteli, nohy mírně roztažené, tělo zpocené a unavené, ale s jemným úsměvem na rtech.

Kuba se zastavil u dveří ložnice, otočil se a podíval se na ni ještě jednou. Jeho tváře byly stále rudé, ale v očích měl takovou radost, že to Aneta cítila hluboko v sobě.

„Aneto… já… já nevím, co říct,“ začal tiše, hlas se mu mírně třásl. „To bylo… to bylo nejkrásnější, co jsem v životě zažil. Ty… ty jsi, tak krásná, nejkrásnější žena na světě. Jsi… jsi úžasná. Nejlepší. Nikdy jsem si nemyslel, že něco takového zažiji. Děkuji ti… děkuji ti moc. Tohle byl nejlepší zážitek mého života.“

Aneta se usmála a pomalu se posadila. Podívala se na něj s jemností v očích.

„Kubo… ty jsi byl skvělý. Opravdu. Jdi teď domů a odpočiň si, ano?“

Kuba přikývl, ještě jednou se na ni podíval, pak otevřel dveře a vyšel. Když Aneta slyšela, jak se dveře bytu za ním zavřely, zůstala sedět na posteli v tichu. V bytě bylo najednou ticho – jen její dech a tiché šumění města za okny.

Pomalu vstala, oblékla si župan a bosá přešla do obýváku. Sedla si na gauč, nohy si přitáhla k tělu a objala je rukama. V hlavě se jí honily myšlenky – rychle, neuspořádaně. Cítila se unavená, ale zároveň uspokojená. To, co se stalo, bylo intenzivní, neočekávané a… překvapivě krásné. Jakub byl plachý, nervózní, ale zároveň tak vděčný, tak čistý v tom, jak to prožíval. Aneta se usmála sama pro sebe, když si vzpomněla na jeho oči, na to, jak se třásl, když do ní pronikl poprvé, na to, jak se mu oči zalily slzami radosti, když se udělal.

Ale zároveň v ní bylo něco jiného – lehký stín, který se jí usadil v hrudi. Věděla, že tohle nebyla jen náhoda. Věděla, že to byla službička pro pana Nováka. A věděla, že tohle je teprve začátek. Co bude dál? Jak to bude řešit s Martinem? A co nejvíce – jak se teď bude dívat sama na sebe?

Zavřela oči a opřela hlavu o opěradlo gauče. V bytě bylo ticho. Venku svítilo slunce. A Aneta seděla sama, s hlavou plnou myšlenek, které ještě nedokázala pojmenovat.

[KarelK1968]

A z Anetky se nám stala hobyhure. Tak snad to nebude poslední služba, ale budou i úkoly proti její vůli i pro manžela paroháče taky kvalitní.