Nájem - Díl 12 – Víkend s Martinem

[Inkvizitor]

Ahoj,
za mě je tohle trochu slabší díl, ale chtěl jsem aby si Aneta a Martin uvědomili a upřímně řekli, co vlastně chtějí.


Díl 12 – Víkend s Martinem
1. část

Bylo přesně pět minut po šesté, když Aneta stála před panelákem a nervózně si přehazovala kabelku z ramene na rameno. Srdce jí bušilo tak silně, že to cítila až v krku. Celé dopoledne se nemohla soustředit, pořád myslela na to, co se stalo včera s Lukášem – na jeho chladný pohled, na to, jak ji držel za vlasy, na to, jak ji šukal a ponižoval. Teď se měla tvářit normálně. Měla se radovat z Martinova návratu. Měla být šťastná.

Z dálky uslyšela motor. Zpočátku nevěnovala pozornost, ale pak si všimla, že se k paneláku blíží lesklá, tmavě modrá Škoda Superb. Auto zastavilo přímo před ní a z řidičova sedadla vystoupil Martin. Vypadal spokojeně, téměř hrdě. Na sobě měl čistou košili a kalhoty, v ruce držel tašku a na tváři měl úsměv.

„Aneto!“ zavolal a rychle k ní přistoupil. Objali se. Martin ji zvedl do náruče a zatočil s ní kolem dokola. Aneta se smála, snažila se působit šťastně, ale uvnitř se cítila jako na dně. Cítila se špinavá, provinile a psychicky zničená. Ještě před pár hodinami ležela na gauči u Lukáše s nohama roztaženýma a semeno stékajícím z kundičky. Teď objímala manžela, který netušil, co se stalo.

„Podívej se,“ řekl Martin pyšně a ukázal na auto. „Naše nové auto, Superb.“

Aneta se na auto podívala a přinutila se usmát. „Je krásný… Jsem ráda, že se ti daří.“

Martin si toho všiml. „Je všechno v pořádku? Vypadáš unaveně.“

„Jsem jen unavená z toho čekání,“ odpověděla rychle a políbila ho na tvář. „Pojďme domů.“

Hned po příjezdu do bytu Aneta zavřela dveře za nimi a bez jediného slova si klekla před Martinem. Sundala mu kalhoty, sundala s krku malý klíček a odemkla klec. Martin se na ni překvapeně podíval.

„Celý víkend ji nemusíš nosit,“ řekla tiše. „Chci, abys byl volný. Chci, abys byl… můj.“

Martin byl viditelně dojatý. „Děkuji, lásko… Opravdu to myslíš vážně?“

Aneta přikývla. „Celý víkend. Bez klece.“

Martin ji zvedl ze země a políbil ji dlouze, vášnivě. Aneta se snažila odpovídat stejnou vášní, ale v hlavě se jí pořád honily myšlenky na Lukáše. Cítila, jak se jí zvedá žaludek.

Zatímco se Martin sprchoval, Aneta odešla do ložnice a zavřela za sebou dveře. Vytáhla telefon a zavolala panu Novákovi. Srdce jí bušilo.

„Haló?“ ozval se hluboký hlas pana Nováka.

„Dobrý den, pane Nováku…“ řekla tiše. „Chtěla jsem se omluvit… tento víkend bohužel nemůžeme s Martinem přijít. Mám… své dny a necítím se dobře.“

Na druhé straně bylo chvíli ticho, pak pan Novák řekl klidně:

„To nevadí, Aneto. Rozumím. Stejně jsem měl jiné plány – budu se synem a synovcem. Tak si užijte víkend. Uvidíme se příště.“

Aneta cítila úlevu, ale zároveň ještě větší vinu. „Děkuji… mějte se hezky.“

Po zavěšení seděla na posteli a dívala se do prázdna. Cítila se hrozně. Lhala Martinovi. Lhala panu Novákovi. A věděla, že tohle je jen začátek lží.

Když se Martin vrátil ze sprchy, našel Anetu v ložnici. Měla na sobě jen krátký černý župan, který se lehce rozevíral přes prsa. Světlo v místnosti bylo tlumené, jen malá lampička na nočním stolku. Martin se na ni podíval a jeho oči se okamžitě zatemnily touhou. Po týdnu v kleci v Rakousku byl opravdu hodně nadržený.

Hned k ní přistoupil, chytil ji za pas a políbil ji dlouze, hladově. Aneta se snažila odpovídat stejnou vášní, ale uvnitř se cítila rozpolcená. Jeho ruce klouzaly po jejím těle – po bocích, po zádech, pak jí stáhl župan z ramenou a nechal ho spadnout na zem. Zůstala stát úplně nahá.

Martin ji položil na postel na záda, roztáhl jí nohy dokořán a bez dlouhého předstihu do ní najednou vrazil – hluboko, tvrdě, s viditelnou úlevou. Aneta zalapala po dechu. Byl v ní najednou, silný, horký, ale… najednou si uvědomila, jaký je rozdíl. Martin byl sice tvrdý, ale ne tak tlustý a dlouhý jako Lukáš a pan Novák. Necítila to stejné naplnění, stejný tlak až v břiše. Přesto se snažila soustředit na něj.

Začal ji šukat rychle, vášnivě, téměř zoufale. Každý příraz byl silný, rytmický, ale trochu nekoordinovaný – jako by se nemohl dočkat. Aneta měla zavřené oči, ruce svíraly prostěradlo. V hlavě se jí pořád objevovaly obrazy z včerejška. Viděla Lukáše, jak ji drží za vlasy, jak ji šuká tvrději, jak ji plní mnohem víc, jak ji ponižuje slovy „Jsi moje děvka“. Cítila, jak se jí dělá špatně ze studu a podbřišek zalévá teplo vzrušení.

Martin zrychlil. Jeho dech byl těžký, ruce jí svíraly boky tak pevně, až to bolelo. Po několika minutách se celé tělo napjalo a hluboce zasténal. Aneta cítila, jak v ní pulzuje – jak do ní stříká horké, husté proudy spermatu. Plnil ji dlouho, s viditelnou úlevou. Pak ho pomalu vytáhl a bez jediného slova se sklonil mezi její nohy.

Začal ji čistit.

Jazykem pronikl hluboko dovnitř, pomalu, důkladně. Nasával z ní všechno, co z něj zbylo – své vlastní semeno, smíchané s jejími šťávami. Lízal ji dlouhými, pomalými tahy, nasával její pysky do úst, kroužil jazykem kolem klitorisu. Aneta ležela se zavřenýma očima a cítila se ještě hůř. Cítila se jako podvodnice. Ještě před pár hodinami ležela na gauči u Lukáše a nechala se plnit cizím mužem. Teď ležela v posteli s manželem, který ji miloval a čistil ji s takovou něhou, že ji to bolelo v hrudi.

Martin lízal dlouho – téměř deset minut. Byl pečlivý, téměř uctivý. Když konečně zvedl hlavu, rty měl lesklé, oči plné lásky. Položil se vedle ní, objal ji a políbil ji na čelo.

„Miluji tě,“ zašeptal.

Aneta přikývla, ale nemohla promluvit. Hrdlo měla sevřené.
Asi o hodinu později pokračovali. Tentokrát byl Martin pomalejší, něžnější. Leželi na boku, Aneta zády k Martinovi. Martin ji hladil po tváři, po krku, po prsou. Vstoupil do ní pomalu, hluboce, a začal se pohybovat s dlouhými, plynulými přírazy. Aneta se snažila být přítomná, snažila se cítit jen jeho. Ale během orgasmu se jí před očima znovu objevil Lukáš – jak ji včera šukal zezadu, jak ji držel za vlasy, jak ji plnil, tak, až jí to teklo po stehnech. Uvědomila si, že Martin ji už nedokáže uspokojit tak jako jiní. Že jeho penis je malý, nevydrží dlouho a nestačí jí. Že ji už neuspokojí tak, jak by potřebovala.

Přesto se udělala. Orgasmus sice přišel, ale mdlý, prázdný. Aneta se třásla v Martinově náručí, ale uvnitř se cítila mrtvá. Když se Martin udělal podruhé, zůstal v ní ještě chvíli, pak se opět sklonil a začal ji čistit.

Tentokrát to bylo ještě důkladnější. Jazykem pronikl hluboko dovnitř, vysával z ní všechno, co z něj zbylo. Lízal ji pomalu, dlouze, s viditelným potěšením. Aneta ležela s rukama nad hlavou a dívala se do stropu. Cítila slzy v očích. Cítila se špinavá, provinile, ale zároveň… prázdná. Věděla, že tento víkend bude muset předstírat. Věděla, že bude muset lhát. A tušila, že přijde zpráva od Lukáše.

Když Martin konečně zvedl hlavu, položil se vedle ní, objal ji a přitiskl ji k sobě. Aneta cítila jeho teplo, jeho dech na krku, jeho lásku. A přesto se cítila úplně sama.

Ležela v náručí manžela, dívala se do tmy a tiše plakala.

2. část

Sobota ráno se Aneta probudila s těžkou hlavou a prázdným pocitem v hrudi. Martin spal vedle ní, ruka mu ležela přes její pas. Celou noc se jí zdály divné sny – viděla Lukáše, jak ji drží za vlasy, jak ji šuká tvrději než kdy Martin, jak ji plní až k prasknutí.

Martin se probudil krátce po ní. Byl v dobré náladě, plný energie. Navrhl, že by mohli jet na výlet novým autem – na nedaleký hrad, který Aneta vždy chtěla navštívit. Aneta přikývne a usměje se. „To zní hezky,“ řekla tiše.

Vydali se kolem desáté. Auto bylo nové, lesklé, s koženými sedačkami a tichým motorem. Martin řídil s viditelnou hrdostí. Aneta seděla vedle něj, dívala se z okna a snažila se soustředit na krajinu. Ale v hlavě se jí pořád točily myšlenky na Lukáše. Na to, jak ji šukal – jak byl mnohem větší, tvrdší, jak ji roztahoval až na maximum, jak ji plnil, až po okraj. Uvědomovala si, že Martin ji už nedokáže uspokojit tak jako pan Novák nebo Lukáš. Jeho penis v ní byl malý, nedostatečný. Cítila vinu, stud i zvláštní, temné vzrušení zároveň.

Kolem poledne zastavili na odlehlém lesním parkovišti nedaleko hradu. Bylo tam ticho, jen občas projelo auto. Martin vypnul motor a podíval se na ni s úsměvem.

„Co kdybychom auto ‚pokřtili‘?“ řekl polohlasem a položil ruku na její stehno.

Aneta se na něj podívala. Věděla, co tím myslí. Přikývla. „Dobře…“

Martin přesedl na zadní sedačku a natáhl za ní ruku. Aneta se přesunula dozadu. Auto bylo prostorné, ale přesto stísněné. Martin ji políbil, sundal jí džíny a kalhotky a položil ji na zadní sedačku. Vlezl mezi její nohy a bez dlouhého předstihu ho do ní vrazil.

Začal ji šukat – rychle, vášnivě, s viditelným nadšením z nového auta. Aneta měla zavřené oči. Snažila se soustředit na něj, na jeho pohyby, na jeho dech. Ale v hlavě se jí pořád objevoval Lukáš a střídal se s panem Novákem. Uvědomila si, že Martin ji už nedokáže uspokojit tak jako oni. Že ji neplní tak, jak potřebovala. Cítila se provinile, ale zároveň… prázdně.

Martin zrychlil. Jeho ruce svíraly její boky, dech byl těžký. Po několika minutách zasténal a vystříkal se do ní. Aneta cítila horké proudy uvnitř, ale orgasmus nepřišel. Ležela pod ním, dívala se do stropu auta a cítila se ještě hůř.

Odpoledne přišla Anetě zpráva. Byla v koupelně a Martin seděl v kuchyni. Vytáhla telefon a podívala se na obrazovku.

Lukáš: „Užíváš si víkend s manželem? Nezapomeň, komu teď patříš. Až se vrátí do Rakouska, ozvi se.“

Aneta ztuhla. Rychle telefon schovala, i když Martin byl v jiné místnosti. Srdce jí bušilo tak silně, že to cítila až v krku.

Hned na to přišla další zpráva, zase Lukáš: „Jdi na záchod, sedni si obkročmo na mísu, ať máš kundu pořádně roztaženou, v této pozici se vyčůrej a vše z detailu nahraj na video, to mi pošli, máš na to 10 minut, nebo…“

Aneta zkameněla. Ruce jí zůstaly viset nad umyvadlem. Cítila, jak se jí okamžitě zvedá žaludek a jak jí srdce začíná bušit, tak silně, že to cítila až v krku. Zpráva byla krátká, ale brutálně přesná. Žádné „prosím“, žádné vysvětlení. Jen příkaz. A hrozba na konci – ta tři tečky, které znala až příliš dobře.

Podívala se na dveře koupelny. Byly zavřené, ale věděla, že Martin je jen o pár metrů dál. Slyšela, jak si přelévá vodu z konvice do hrnku. Kdyby něco zaslechl… kdyby přišel…

Ruce se jí třásly, když vytáhla telefon. Deset minut. Deset minut na to, aby udělala něco tak ponižujícího, tak nechutného, že se jí z toho dělalo špatně. Ale věděla, že nemá na výběr. Lukáš to myslel vážně. Vždycky to myslel vážně.

Zamkla dveře, pak pomalu přešla k toaletě. Srdce jí bušilo tak silně, že měla pocit, že jí Martin uslyší přes dveře. Sundala si kalhotky a kraťasy, nechala je spadnout na zem. Pak se postavila obkročmo nad mísu – nohy široce roztažené, kolena ohnutá, zadek vysunutý dozadu. V té pozici byla její kundička zcela odhalená, pysky roztažené, všechno viditelné. Cítila studený vzduch na nejintimnějším místě a ještě větší stud.

Vytáhla telefon, zapnula kameru a nastavila ji tak, aby zachytila detailní záběr – její roztaženou kundičku a mísu pod. Ruka se jí třásla, když spustila nahrávání.

„Tak…“ zašeptala sama pro sebe, hlas měla tichý, rozechvělý. „Začni…“

Pomalu se posadila níž, až se její kundička ocitla přímo nad mísou. Roztáhla pysky prsty jedné ruky, aby bylo všechno dokonale vidět. Druhou rukou držela telefon a natáčela. Cítila, jak se jí zrychluje dech, jak se jí třesou nohy. Byla to ta nej ponižující poloha, jakou si dokázala představit – obkročmo na záchodě, nahá od pasu dolů, kundička široce otevřená, nahrává si sama sebe, jak se chystá čůrat.

Po chvíli se jí podařilo uvolnit. Teplý proud moči začal vytékat – silný, žlutý, hlasitě pleskající o vodu v míse. Aneta cítila, jak jí teče po prstech, jak jí kape na vnitřní stranu stehen. Zvuk byl neskutečně hlasitý – aspoň jí připadal hlasitý v tichu koupelny. Bála se, že Martin uslyší. Bála se, že přijde. Ale zároveň nemohla přestat. Musela dokončit. Musela poslat to video.

Držela telefon pevně, natáčela každý detail – jak se její pysky třesou, jak moč stříká ven, jak jí teče po prstech, jak se jí břicho stahuje. Cítila se zničená. Špinavá. Jako ta nejposlušnější děvka. A přesto… někde hluboko v ní se třáslo něco temného. Něco, co ji děsilo víc než cokoli jiného.

Když skončila, rychle zastavila nahrávání. Ruce se jí třásly tak silně, že telefon málem upustila. Utřela se, oblékla si kalhotky a kraťasy a sedla si na okraj vany. Chvíli jen seděla, zírala do země, snažila se zklidnit dech. Pak otevřela zprávu od Lukáše a poslala mu video.

Odpověď přišla téměř okamžitě.

Lukáš: „Dobře. Jsi moje poslušná děvka.“

Aneta vypnula telefon a schovala ho do kapsy. Cítila se unavená, ponížená, ale zároveň… ulevilo se jí. Aspoň pro teď.

Vstala, umyla si ruce a podívala se na sebe do zrcadla. Oči měla červené, tváře bledé. Vypadala jako někdo, kdo právě udělal něco, co by nikdy neudělal – a přesto to udělal.

Otevřela dveře koupelny a vyšla ven. Martin seděl v kuchyni, díval se do mobilu a usmál se na ni, když ji uviděl.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se.

Aneta přikývla a snažila se usmát.

„Jo… všechno v pořádku,“ řekla tiše.

Ale věděla, že to není pravda. A věděla, že tohle je teprve začátek.

Zbytek dne byla nervózní, roztržitá a úzkostná. Snažila se to před Martinem skrýt – smála se, povídala si s ním, ale uvnitř se rozpadala. Pořád myslela na tu zprávu. Na to, že ji Lukáš drží v hrsti. Na to, že teď patří jemu.

Večer Aneta cítila, že už to dál nevydrží. Celý den se v ní hromadila vina, prázdnota a zvláštní, dusivý tlak v hrudi.

Když Martin ležel na posteli v trenýrkách a díval se na ni, Aneta přistoupila k němu, sundala si kalhotky a nechala je spadnout na zem. Zůstala stát jen v tričku. Podívala se mu přímo do očí a řekla tiše, ale pevně:

„Chci, abys sis mě vzal… zezadu. Do zadku.“

Martin se na ni překvapeně podíval. Na chvíli zůstal mlčet, pak se posadil.

„Opravdu? Nikdy jsi to předtím nechtěla. Vždycky jsi říkala, že…“

„Chci to,“ přerušila ho Aneta. „Dneska to chci. Prosím.“

Udělala to z viny. Z potřeby „smazat“ to, co se stalo s Lukášem. A možná i proto, že chtěla dát Martinovi něco – něco intimního, něco, co mu nikdy předtím nedovolila. I když věděla, že to nic nezmění.

Martin byl opatrný. Nejdřív ji políbil – dlouze, něžně, jako by se chtěl ujistit, že to opravdu myslí vážně. Pak ji položil na břicho, podložil jí polštář pod boky a začal ji připravovat. Vytáhl olejíček z nočního stolku a nanesl ho na prsty. Nejdřív jí jen jemně kroužil kolem otvoru – pomalu, trpělivě, nechal ji zvyknout na dotek. Aneta ležela s tváří zabořenou do polštáře a dívala se do tmy. Cítila, jak se její tělo napíná, jak se brání. Ale neřekla nic.

Martin vsunul první prst – pomalu, opatrně. Aneta zalapala po dechu. Bylo to bolestivé, ale ne tak jako s panem Novákem. Začal jí prst pomalu pohybovat – dovnitř, ven, kroužil jím, roztahoval ji. Po chvíli přidal druhý prst. Aneta se třásla. Cítila pálení, tlak, ale snažila se uvolnit. Martin ji hladil po zádech, šeptal jí do ucha, jak ji miluje, jak je krásná, jak je vděčný, že mu to dovoluje.

Po dlouhých deseti minutách přípravy – když už byla dostatečně otevřená a promazaná – Martin se posadil za ni. Sundal si trenýrky. Jeho penis byl tvrdý, ale ne tak velký jako Lukášův. Nanášel na něj olejíček, pak se naklonil nad ni a přitiskl žalud k jejímu zadku.

„Řekni mi, jestli to bude bolet… hned to zastavím,“ zašeptal.

Aneta přikývla. „Pomalu.“

Martin začal tlačit. Aneta se napjala. Cítila, jak se její zadek roztahuje – pomalu, milimetr po milimetru. Martin byl jemnější, menší, opatrnější. Bylo to trochu bolestivé, pálivé, ale ne tak drtivé jako s Tomášem a panem Novákem. Přesto ji to tlačilo.

Když byl konečně celý uvnitř, zůstal chvíli nehybně. Aneta dýchala těžce, tvář zabořenou do polštáře. Cítila pálení, tlak, plnost. Ale ne takovou plnost jako s jinými. Ne tu bolest, která přecházela v rozkoš.

Martin se začal pomalu pohybovat. Dlouhými, opatrnými přírazy. Aneta tiše vzdychala. Snažila se soustředit na něj, na jeho dech, na jeho ruce, které ji držely za boky. Ale v hlavě se jí pořád vracel pan Novák, Tomáš a Lukáš. Uvědomila si, že Martin ji už nedokáže uspokojit tak jako oni. Že jeho penis je malý. Že nemá takovou výdrž. Že není tak zkušený. Že ji neplní tak, jak potřebovala. Že ji nebolí tak, jak potřebovala.

Martin šukal pomalu, opatrně, s viditelnou láskou. Aneta tiše vzdychala, ale orgasmus nepřišel. Cítila se prázdná. Zničená. Provinile. Když se Martin konečně udělal, hluboce zasténal a zůstal v ní ještě chvíli. Pak ho pomalu vytáhl.

Aneta ležela na břiše, nohy mírně roztažené, zadek lehce otevřený. Cítila, jak z ní tečou zbytky Martinova semene.

Martin se sklonil a začal ji lízat – tentokrát i zadek. Lízal ji pomalu, důkladně, nasával semeno, políbil ji na otvor. Aneta ležela se zavřenýma očima a cítila slzy v očích. Cítila se ještě hůř než předtím. Cítila se jako podvodnice. Nic z toho Martinovi neřekla. Jen ho objala, když se položil vedle ní, a šeptala, že ho miluje.

Ale uvnitř plakala. Uvnitř věděla, že to nic nezměnilo.

3. část

V neděli po obědě se Martin pomalu začal chystat na cestu. Taška stála otevřená na posteli, oblečení pečlivě složené. Aneta seděla na kraji posteli a dívala se na něj. V místnosti bylo ticho, jen občas zašustil nějaký kus oblečení, když ho Martin skládal. Oběma bylo jasné, že ten víkend byl jiný než ty předchozí. Byl intenzivní, sexuálně nabitý, ale zároveň zatížený něčím, co žádný z nich neřekl nahlas – až teď.

Martin zavřel tašku, posadil se vedle Anety a chytil ji za ruku. Dlouho mlčeli. Pak se podíval na ni a řekl tiše, s viditelným studem v hlase:

„Aneto… musím ti něco říct. Něco, za co se strašně stydí. Ale chci, abys to věděla.“

Aneta se na něj podívala. Cítila, jak se jí zrychluje tep.

„Celý víkend… byl úžasný. Miluji Tě… Mít tě sám pro sebe… dovolila jsi mi to do zadečku… To v autě… Bylo to skvělé…Ale… ale nebylo to takové a nebyl jsem tak vzrušený, jako když jsem tě měl po tom, co jsi byla s jiným mužem. Když jsem tě čistil. Když jsem cítil, že jsi… použitá. Miluji tě, miluji být v tobě… ale nikdy jsem nebyl tak vzrušený jako tehdy, když jsem tě měl po panu Novákovi a cítil jeho semeno na svém žaludu. Je mi hrozně stydno, ale… je to tak.“

Aneta cítila, jak se jí sevře hrdlo. Dlouho mlčela. Pak tiše, ale upřímně přiznala:

„Já… já si taky musím něco přiznat. Zvykla jsem si na něco většího. Na to, jak mě vyplní…. Ty mě… ty mě tak nevyplňuješ, Martine. Miluji tě, ale… fyzicky už mě to neuspokojuje tak jako dřív. Je mi to hrozně líto, ale je to pravda.“

Martin se na ni podíval. V očích měl bolest, ale také pochopení. Žádný vztek, žádnou žárlivost – jen hlubokou, tichou bolest. Přitáhl ji k sobě a objal. Chvíli zůstali tak, tiskli se k sobě, a pak Martin tiše, téměř šeptem, řekl:

„Víš co… možná to není špatně. Možná je to přesně to, co nás oba naplňuje. Když si tě vezme někdo cizí … a já tě mám až po něm. Když si tě beru… použitou. Když cítím, že jsi byla s někým jiným. A ty… ty se cítíš plná, spokojená, až když tě někdo pořádně vyplní. Možná je tohle naše. Tohle nás oba vzrušuje nejvíc.“

Aneta se od něj odlepila a podívala se mu do očí. V jejím pohledu bylo překvapení, ale i úleva. Pomalu přikývla.

„Máš pravdu,“ zašeptala. „Když si mě někdo cizí vezme… a ty mě máš až potom… cítím se… plná. Spokojená. Milovaná. A ty… ty jsi pak tak vzrušený, a tak… jiný. Možná tohle je to, co nás oba sexuálně naplňuje. Ne být sami. Ale být… sdílení.“

Martin ji znovu přitáhl k sobě a políbil ji na vlasy. Hlas měl tichý, ale pevný:

„Tak to budeme dělat takhle. Příští víkend nebudeme sami. Půjdeme k panu Novákovi… a necháme to být tak, jak to má být. Ty budeš jeho… a já si tě vezmu až potom. A budeme to oba chtít. Oběma to bude chybět, když vy to skončilo.“

Aneta se třásla v jeho náručí, ale tentokrát to nebyly slzy smutku. Byly to slzy úlevy. Poprvé po dlouhé době cítila, že to, co se mezi nimi děje, není chyba. Má to tak být. Je to jejich. Temné, intenzivní, ale jejich.

Dlouho se objímali. V místnosti bylo ticho, jen jejich dech a občasné polknutí. Oba věděli, že to, co si právě přiznali a rozhodli, změnilo něco navždy. Už nebudou předstírat, že je všechno jako dřív. Teď to budou dělat vědomě. Společně. A oba to chtějí.

Aneta Martina vyprovodila před dům. Objali se dlouho, vášnivě, s láskou, která byla teď zatížená něčím novým – něčím temným, ale zároveň upřímným. Martin nastoupil do lesklé modré Škodovky, nastartoval a odjel. Aneta stála na chodníku a dívala se za ním, dokud auto nezmizelo za rohem.

Odjížděl bez klece. Aneta mu ji nechala sundanou. Chtěla, aby byl volný – aspoň na tuhle chvíli.

Večer seděla Aneta na gauči v obýváku, nohy pod sebou, a dívala se do prázdna. V bytě bylo ticho – až příliš ticho. V hlavě se jí honily myšlenky. Cítila se v pasti. Měla strach. Vinu. Bezmoc. Věděla, že Lukáš ji drží v rukou – fotkami, videem, znalostí toho, co dělala s panem Novákem. Věděla, že teď patří jemu. A věděla, že tohle není konec.

Dlouho seděla tak. Pak přišla zpráva.

Lukáš: „Zítra dopoledne tě čekám u sebe.“

Aneta se na telefon podívala a cítila, jak se jí zvedá žaludek. Ruce se jí třásly. Věděla, že zítra bude muset jít. Věděla, že už nemá na výběr.

A věděla, že se pomalu, ale jistě propadá hlouběji do něčeho, z čeho už možná neexistuje cesta ven.

[NepAl1967]

Je to dobrý úvod do dalších dílů. Jen tak dále