Nájem - Díl 11: Fotograf

[Inkvizitor]

Díl 11: Fotograf

1. část

Bylo pondělí odpoledne, když Aneta vyšla z bytu na nákup. Martin odjel v neděli večer do Rakouska na pokračování zaškolování a vrátit se měl až v pátek. I když prvních 14 dnů byla doma sama, jen pomalu se adaptovala na samotu, stále v ní přetrvával ten zvláštní pocit prázdnoty. V noci často nespala, převalovala se v posteli a přemýšlela o všem, co se za poslední dobu stalo. Teď ale chtěla aspoň na chvíli vypnout hlavu a soustředit se na něco obyčejného — na nákup, na vaření, na běžný život.

Sešla po schodech dolů, měla v plánu zajít do malého obchůdku s potravinami který byl v ulici. Na chodbě bylo ticho, jen slabě se ozývaly zvuky z ostatních bytů. Když procházela 1. patrem najednou se otevřely dveře bytu přímo naproti a ven vyšel muž.

Aneta ho už několikrát potkala na chodbě, vždycky elegantně oblečeného, s tím klidným, sebejistým výrazem v obličeji. Vysoký, štíhlý čtyřicátník, s krátkými tmavými vlasy, které už na spáncích začínaly šedivět, a s upraveným krátkým vousem. Na nose měl tenké kovové brýle, které mu dodávaly inteligentní, téměř profesorský vzhled. Měl na sobě světlou košili s vyhrnutými rukávy a tmavé kalhoty.

„Dobrý den,“ řekl tiše, ale přátelsky, když ji uviděl. Jeho hlas byl hluboký, klidný, s jistým nádechem autority. „Aneta, že ano? Bydlíte nahoře ve třetím patře.“

Aneta se zastavila a přikývla. „Ano… dobrý den.“

Lukáš se na ni podíval — nevtíravě, ale přesto tak, že Aneta měla pocit, že ji celou rychle a důkladně změřil. Jeho pohled nebyl drzý ani vulgární, ale zároveň v něm bylo něco, co ji zneklidnilo. Jako by věděl víc, než by měl.

„Já jsem Lukáš Tomsa a bydlím tady přímo nad panem Novákem,“ řekl a ukázal hlavou na dveře vedle sebe. „Takže jsme vlastně sousedé. Když byste něco potřebovala — ať už cokoli — klidně se ozvěte. Jste teď sama, ne? Manžel odjel, že ano?“

Aneta se lehce zarazila. Nevěděla, jak to ví, ale pak si vzpomněla, že v paneláku se všechno rychle roznese. „Ano… odjel na týden do Rakouska.“

Lukáš přikývl s lehkým úsměvem. „Tak jestli budete něco potřebovat, opravdu se nebojte ozvat. Rád pomohu.“

Aneta poděkovala a pokračovala dál. Cítila na zádech jeho pohled, i když se neotočila. Měla nepříjemný, ale zároveň zvláštně vzrušující pocit — jako by ji ten muž viděl trochu jinak než ostatní sousedé. Ne jako mladou ženu z třetího patra, ale… jako někoho, kdo ho zajímá.

Úterý odpoledne se situace opakovala. Aneta právě odcházela do města, když ji před panelákem zastavil Lukáš. Tentokrát už nebyl tak nenucený.

„Aneto,“ řekl s tím svým klidným, profesionálním úsměvem. „Mám pro vás návrh. Hledám modelku pro nový projekt — umělecké focení v interiéru. Potřebuji někoho s přirozenou grácií, s pěknou postavou… a vy byste se mi hodila dokonale.“

Aneta se zarazila. „Focení? Já… já nejsem modelka.“

Lukáš se lehce usmál. „To nevadí. Hledám přesně takové ženy, které nejsou profesionální modelky. Chci přirozenost. A nabízím slušné peníze — za dvě hodiny focení byste dostala pět tisíc korun. Všechno v mém ateliéru, v soukromí, žádné cizí lidi.“

Aneta zaváhala. Pět tisíc korun nebylo málo — zvlášť teď, když Martin byl pryč a ona měla spoustu času. Ale zároveň v ní zůstala opatrnost.

„Jen v prádle,“ dodal Lukáš rychle, jako by četl její myšlenky. „Nic vulgárního. Umělecký glamour styl. Elegantní, vkusné. Žádné explicitní pózy. Jen krása ženského těla v přirozeném prostředí.“

Mluvil tak přesvědčivě, tak profesionálně, že Aneta po chvíli souhlasila. Lukáš jí poděkoval, domluvili se na zítřek odpoledne a on jí dal své telefonní číslo pro případ, že by něco potřebovala změnit.

Středa. Celé dopoledne byla nervózní. Stále si říkala, že to není nic špatného — jen focení v prádle, umělecké, vkusné. Přesto jí srdce bušilo, když se oblékala do jednoduchých džínů a bílého trička a sešla dolů do prvního patra.

Zmáčkla zvonek u Lukášovo dveří.

Dveře se otevřely a Lukáš stál před ní v čisté bílé košili s vyhrnutými rukávy a šedých kalhotách. Vypadal přesně tak, jak si ho pamatovala — elegantní, chladný, sebejistý. Na nose měl tenké kovové brýle a jeho pohled byl klidný, profesionální.

„Aneto,“ řekl s lehkým úsměvem. „Pojď dál. Těší mě, že jsi přišla.“

Vešla dovnitř. Byt byl prostorný, světlý a moderně zařízený — světlé stěny, minimalistický nábytek. Lukáš ji hned zavedl doleva, do místnosti, která sloužila jako ateliér.

Místnost byla zařízena opravdu profesionálně. Na jedné straně stálo velké bílé pozadí natažené na rámu, vedle něj několik stativů se studiovými světly — softboxy, ring light, menší blesky. U protější zdi byla dlouhá dřevěná lavice plná rekvizit — různobarevné látky, suché květiny, staré knihy, zrcadla v dřevěných rámech, dokonce i starý dřevěný žebřík. U okna stál velký stůl s počítačem, monitorem a tiskárnou. Hned vedle byl menší gauč.

„Tady to mám zařízené,“ řekl Lukáš a zavřel za nimi dveře. Jeho hlas byl klidný, sebejistý. „Doufám, že se ti tu bude líbit. Je to moje malé království.“

Aneta se rozhlédla. Cítila se nervózně, ale zároveň fascinovaně — všechno vypadalo velmi profesionálně, téměř jako ve skutečném fotoateliéru. Najednou měla pocit, že to není jen „nějaké focení“, ale opravdová práce.

Lukáš si všiml jejího pohledu a lehce se usmál.

„Neboj se. Dneska to bude úplně v klidu. Začneme v prádle, jak jsme se domluvili. Nic divokého. Chci zachytit krásu ženského těla v přirozeném prostředí.“

Aneta přikývla. Hlas měla tišší, než chtěla.

„Dobře…“

Lukáš ji zavedl k malému paravánu v rohu místnosti.

„Můžeš se převléknout tady. Nech si to, co máš na sobě pod tričkem a džíny. Až budeš připravená, přijď.“

Aneta se schovala za paraván. Sundala si tričko a džíny. Zůstala v jednoduché černé krajkové podprsence a kalhotkách — nic extravagantního, ale hezky sedělo na její atletické postavě. Cítila, jak se jí zrychluje dech. Poprvé v životě se měla fotit v prádle před cizím mužem.

Když vyšla, Lukáš už měl připravený foťák — velký profesionální Canon — a světla nastavená na měkké, příjemné osvětlení. V místnosti bylo teplo a ticho, jen slabě hučely ventilátory světel.

„Skvělé,“ řekl klidně. „Pojď sem, prosím.“

Začal ji fotit. Nejdřív stála — ruce podél těla, pohled do kamery. Pak ji nechal sednout na vysokou stoličku, opřít se o zeď, přejíždět rukama po těle. Pořád ji chválil — „krásné světlo na tvé kůži“, „perfektní linie“, „máš přirozenou grácii“. Jeho hlas byl klidný, profesionální, téměř hypnotizující.

Aneta se postupně uvolňovala. Světla byla teplá, Lukáš mluvil tiše a uklidňujícím tónem. Po deseti minutách už se cítila pohodlně. Změnila několik póz — stála u zdi, seděla na stoličce, lehce se opírala o zeď, prohnula záda, podívala se přes rameno. Foťák neustále cvakal.

Focení v prádle trvalo přibližně dvacet minut. Pořád se drželi v mezích — žádné vulgární pózy, vše elegantní, umělecké, vkusné. Aneta cítila, jak z ní pomalu mizí napětí. Lukáš ji chválil, dodával jí sebevědomí, a ona se najednou cítila… krásná.

Když Lukáš sundal foťák od oka a řekl tiše: „Hotovo. Děkuji. Bylo to krásné,“ Aneta se.

2. část

Focení v prádle už pomalu končilo. Lukáš sundal foťák od oka a chvíli Anetu jen pozoroval. Měkké světlo ateliéru jí příjemně ozářilo tělo, krajkové prádlo na ní vypadalo elegantně a žensky. Aneta stála u okna, lehce se opírala o zeď a dívala se na něj s opatrným, ale už o něco uvolněnějším výrazem.

Lukáš se na ni chvíli díval a pak řekl tiše, ale s jistotou v hlase:

„Víš… myslím, že by bylo škoda zůstat jen u prádla. Máš opravdu krásné tělo. Zkusme to posunout dál – na něco uměleckého. Elegantní akty, nic vulgárního. Žádné explicitní pózy. Jen krásu nahého ženského těla v přirozeném prostředí.“

Aneta se na něj podívala překvapeně. Její tělo se lehce napjalo.

„Já… já nevím,“ řekla tiše. „To už by bylo… moc.“

Lukáš jí ještě chvíli přesvědčoval, ale když viděl, že stále sveřepě odmítá pomalu se k ní přiblížil, stále s foťákem v ruce, a řekl klidným, téměř něžným hlasem:

„Viděl jsem, že chodíš k panu Novákovi a slyšel jsem oddut vzdychání a zvuky sexu. A pak jsem tě viděl, jak jsi od něho utíkala nahá po chodbě. Takže se nahá asi nebojíš ukazovat. Co tam vlastně ze starým Novákem děláte?“

Aneta ztuhla. Její oči se rozšířily a ruce jí bezděčně sjely dolů, jako by chtěla zakrýt tělo, i když byla pořád v prádle. Cítila, jak jí krev nateče do tváří. Srdce jí najednou bušilo tak silně, že to cítila až v krku.

Lukáš ji nechal chvíli v tom tichu. Pak pokračoval klidně, téměř uklidňujícím tónem:

„Ale já nejsem jako on. Já tě chci jen fotit. Umělecky. Nic špatného. Jen krása ženského těla. Nic víc. A asi bys nechtěla přijít do řečí…“

Aneta stála a dívala se na něj. V hlavě se jí honily myšlenky – strach, stud, vztek, ale také zvláštní, temná zvědavost. Věděla, že ten muž má pravdu. Viděl ji nahou. Slyšel ji. A teď ji měl před sebou v prádle, v jeho ateliéru, a nabízel jí další krok.

Dlouho mlčela. Pak tiše, téměř šeptem, řekla:

„Dobře… souhlasím.“

Lukáš se usmál – ne široce, ne vítězoslavně, ale s jistotou člověka, který dostal přesně to, co chtěl.

„Výborně,“ řekl tiše. „Děkuji ti. Bude to krásné.“

Pomalu přistoupil k ovládacímu panelu a vypnul hlavní studiová světla. V místnosti najednou zůstalo jen jemné, teplé osvětlení přicházející z okna a jednoho softboxu v rohu. Vytvořil se tak intimní, téměř měkký polostín, který místnost proměnil v něco mnohem osobnějšího.

„Teď si sundej prádlo,“ řekl Lukáš klidně. „Pomalu. Až budeš připravená, postav se u okna.“

Aneta se otočila zády k němu. Ruce se jí třásly, když si sundala podprsenku. Velká, pevná prsa se jí uvolnila a bradavky okamžitě ztvrdly – částečně chladem, částečně nervozitou. Pak si stáhla kalhotky. Zůstala stát úplně nahá, zády k Lukášovi, a cítila, jak se jí zrychluje dech.

Dlouho neřekla nic. Pak se pomalu otočila.

Lukáš ji nechal chvíli stát tak, jak byla – nahou, v tom měkkém světle. Foťák cvakal. Pak ji začal vést do různých póz.

Nejdřív ji nechal lehnout na bílé pozadí – na záda, ruce v klíně, nohy mírně překřížené. Pak ji posadil na lavici – předklon, ruce opřené o kolena, pohled dolů. Dále ji postavil u zdi – záda prohnutá, ruce nad hlavou, hlava zakloněná. Nakonec ji nechal kleknout na podlahu – opřenou o paty, hlavu zakloněnou, oči zavřené.

Po celou dobu ji Lukáš neustále uklidňoval a chválil. Jeho hlas byl klidný, profesionální, téměř něžný:

„Krásně… teď se podívej dolů… ano… teď se narovnej… výborně… máš nádherné linie… světlo na tvé kůži je perfektní.“

Foťák cvakal pravidelně, téměř rytmicky. Aneta se snažila soustředit na jeho hlas, na pokyny, na to, aby působila přirozeně. Postupně se uvolňovala – i přesto, že byla úplně nahá před cizím mužem.

Ale nevěděla, že zatímco ji fotil v těch elegantních pózách, Lukáš chytře pořizoval i tajné, velmi kompromitující záběry.

Když se Aneta ohýbala zády k němu, aby vzala umělou kytici jako dekoraci, Lukáš rychle změnil úhel a pořídil detailní záběr přímo na její kundičku – vidět byly malé, symetrické pysky, lehce otevřený otvor a jemný lesk vlhkosti.

Když vstávala ze sedu na lavici, pořídil sérii záběrů na její prsa zespodu – tvrdé bradavky, napnutá kůže, jemný pohyb při vstávání.

Když klečela na podlaze a předkláněla se, zachytil ji z boku – záběr na zadek a kundičku, velmi intimní, téměř explicitní.

Aneta si ničeho nevšimla. Myslela si, že jsou to všechno jen umělecké, vkusné fotografie. Nevěděla, že v tu chvíli drží Lukáš v ruce desítky explicitních snímků.

Po dalších dvaceti minutách Lukáš konečně sundal foťák od oka a řekl tiše:

„Hotovo. Děkuji ti. Fotky jsou opravdu krásné.“

Aneta se pomalu narovnala. Cítila úlevu, ale zároveň zvláštní, těžký pocit v břiše. Nevěděla, že právě teď začíná něco mnohem nebezpečnějšího.

3. část

Byl čtvrtek odpoledne, když Aneta šla pomalu po schodech do prvního patra. Srdce jí bušilo už od chvíle, co vyšla z bytu. Celé dopoledne se nemohla soustředit, pořád se jí vracely vzpomínky na včerejší focení – na to, jak dlouho trvalo, jak intimní bylo a jak nakonec stála úplně nahá před Lukášem. Teď přišla na prohlídku hotových fotografií, jak si předem domluvili. Říkala si, že to bude v pořádku. Že fotky budou krásné. Že se má na co těšit.

Zaklepala na dveře.

Lukáš otevřel okamžitě. Měl na sobě tmavou košili a světlé rifle. Na nose tenké kovové brýle. Jeho výraz byl klidný, profesionální, s lehkým úsměvem.

„Aneto,“ řekl tiše. „Pojď dál. Fotky už jsou připravené.“

Vešla dovnitř. Byt byl tichý, voněl po kávě. Lukáš ji zavedl rovnou do ateliéru. Na velkém dřevěném stole ležely dvě černé složky. Jedna byla otevřená, druhá zavřená.

„Nejdřív se podívej na tyhle,“ řekl a ukázal na otevřenou složku.

Aneta se posadila a začala listovat. Fotky byly opravdu krásné. Umělecké, elegantní, s měkkým světlem a přirozenými pózami. Viděla sama sebe v krajkovém prádle – stojící u okna, sedící na vysoké stoličce, lehce prohnutá záda, pohled přes rameno. Pak přišly fotky nahé – ležela na bílém pozadí, seděla na lavici s předklonem, stála u zdi se zakloněnou hlavou. Všechno působilo velmi vkusně, téměř jako z uměleckého časopisu. Nic vulgárního, nic laciného, žádné intimní detaily. Jen krása ženského těla v přirozeném prostředí.

Aneta cítila, jak se v ní mísí hrdost a úleva. Fotky vypadaly skvěle. Skutečně krásně. „Jsou… opravdu krásné,“ řekla tiše a podívala se na Lukáše.

„Děkuji.“

Lukáš stál opodál, ruce v kapsách, a pozoroval ji. Jeho výraz zůstal klidný, ale v očích se objevilo něco nového – něco chladného a vypočítavého.

„Mám ještě jednu složku,“ řekl tiše. „Tu druhou.“

Aneta se na něj podívala překvapeně.

„Podívej se,“ řekl.

Aneta otevřela složku.

První fotka ji zasáhla jako švihnutí biče.

Byl to detailní záběr na její kundičku zespodu – vidět byly malé, symetrické pysky, lehce otevřený otvor, jemný lesk vlhkosti. Fotka byla pořízena v okamžiku, kdy se ohýbala zády k němu pro umělou kytici jako dekoraci. Další snímek ukazoval její prsa zespodu při vstávání ze sedu – tvrdé bradavky, napnutá kůže, jemný pohyb. Další byl z boku – záběr na zadek a kundičku při klečení a předklonu, velmi intimní, téměř explicitní.

Aneta ztuhla. Ruce jí začaly třást. Otočila další fotku. A další. Všechny byly stejné – tajné, kompromitující, velmi explicitní. Žádné umění. Jen holá, ponižující realita.

„Co… co to je?“ vydechla šeptem. Hlas se jí třásl.

Lukáš se pomalu přiblížil a postavil se za ni. Položil ruku na opěradlo židle a řekl klidně, chladně, téměř věcně:

„Mám jich dost. Kdybych chtěl, mohl bych je poslat komukoli… tvému manželovi, rodině, ostatním sousedům… A navíc jsem tě od pana Nováka viděl běžet nahatou po chodbě. A vím, co se tam děje.“

Aneta se nemohla hýbat. Cítila, jak se jí krev tlačí do obličeje a pak zase odtéká. Byla v šoku. Všechno se jí točilo před očima. Chtěla něco říct, ale slova uvízla v krku.

Lukáš pokračoval klidným, chladným hlasem:

„Mám desítky takových fotek. Kdybych chtěl, mohl bych to všechno rozeslat. Celému baráku. Tvým známým. Tvé rodině. Všem.“

Aneta se pomalu otočila na židli a podívala se na něj. Oči měla plné slz.

„Co… co chceš?“ zašeptala.

Lukáš se na ni podíval přímo do očí. Jeho výraz byl chladný, ale zároveň plný jistoty.

„Dám ti peníze,“ řekla rychle, hlas se jí třásl. „Kolik chceš? Řekni částku a já ti ji dám. Jen… prosím… neposílej to a neříkej nikomu o mně a panu Novákovi.“

Lukáš se lehce usmál – ten úsměv byl chladný, téměř lítostivý.

„Peníze mě nezajímají, Aneto,“ řekl tiše. „Mám jich dost. Chci něco jiného.“

Aneta se na něj dívala s rostoucí hrůzou.

„Chci tebe,“ řekl Lukáš. „Teď. Tady. Chci tě mít. Chci tě šukat. Chci tě vlastnit. A ty mi to dáš. Protože jinak… ty fotky půjdou ven.“

Aneta cítila, jak se jí zvedá žaludek. Cítila se zrazená, ponížená, vyděšená. Chtěla utéct, chtěla křičet, chtěla ho udeřit. Ale nemohla. Ty fotky… ty fotky a co ví by ji mohlo zničit. Mohlo zničit Martina. Mohlo zničit všechno, co spolu měli.

Dlouho mlčela. Pak tiše, téměř neslyšně, řekla:

„Dobře…“

Lukáš se na něj podíval a jeho úsměv se rozšířil.

„Výborně,“ řekl tiše. „Teď se svlékni.“

Aneta se pomalu zvedla z židle. Ruce se jí třásly, když si sundala tričko. Pak džíny. Zůstala stát v podprsence a kalhotkách. Cítila, jak se jí zrychluje dech, jak jí srdce buší v krku. Cítila se nahá, i když ještě nebyla.

Lukáš stál před ní a díval se na ní. Jeho pohled byl chladný, ale zároveň plný hladu.

„Všechno,“ řekl tiše.

Aneta si sundala podprsenku. Velká prsa se jí uvolnila. Pak si stáhla kalhotky. Zůstala stát úplně nahá uprostřed ateliéru, ve stejné místnosti, kde ji včera fotil.

Lukáš ji chvíli jen pozoroval. Pak vstal z křesla a pomalu přistoupil k Anetě. Chytil ji za bradu a zvedl jí obličej, aby se na něj podívala.

Řekl tiše, ale pevně:

„Dobře. Teď budeš moje.“

Aneta měla zavřené oči, třásla se. Lukáš ji políbil — ne něžně, ale drsně, majetnicky. Jeho jazyk jí pronikl do úst, jako by si ji bral už teď. Ruka, kterou ji držel za bradu, byla pevná, neústupná.

Jeho ruce přejížděly po jejím těle, jako by ji teprve teď odhaloval. Hladil ji po bocích, po zádech, po zadečku. Pak ji otočil zády k sobě a přitiskl ji k velkému dřevěnému stolu.

Aneta cítila, jak se jí třese celé tělo. Cítila se zrazená, ponížená, ale zároveň… vyděšená. Věděla, že nemá na výběr. Věděla, že teď patří jemu.

A v tu chvíli si uvědomila, že udělala největší chybu svého života.

Lukáš se pomalu narovnal. Bez spěchu si rozepnul košili a shodil ji na zem. Pak si sundal kalhoty i slipy najednou. Jeho penis vyskočil ven – zcela ztopořený, silný, žilnatý, dlouhý a lehce zahnutý směrem nahoru. V erekci měřil přesně devatenáct centimetrů, tlustý, s výraznou žilkou táhnoucí se po spodní straně a velkým, lesklým žaludem. Kůže na něm byla napnutá, žíly vystouplé, jako by byl připravený už dlouho.

Aneta se na něj podívala – jen na zlomek vteřiny – a rychle odvrátila zrak. Cítila, jak se jí zvedá žaludek. Měl ho většího, než čekala. Silnější. Hrozivější.

Lukáš ji chytil za vlasy – ne příliš silně, ale dost na to, aby to bolelo – a přitáhl její obličej zpět k sobě. Donutil ji, aby se na něj podívala.

„Podívej se na něj,“ řekl tiše, ale pevně. „Budeš ho mít celý v sobě.“

Aneta se třásla. Oči měla plné slz, ale neodvrátila pohled. Cítila, jak jí srdce buší v krku.

Lukáš ji chytil za ramena a položil ji na gauč na záda. Roztáhl jí nohy dokořán – tak široce, že jí to bolelo ve svalech stehen. Pak ustoupil o krok a chvíli se jen díval na její kundičku. Díval se na ni dlouho, bez spěchu, jako by si ji chtěl prohlédnout do posledního detailu. Aneta na sobě cítila jeho – studený, majetnický, ponižující. Chtěla dát nohy k sobě, ale nedovolil jí to.

Pak si klekl mezi její nohy, chytil ji za boky a bez dalšího varování do ní najednou vrazil – hluboko, tvrdě, najednou.

Aneta vykřikla – bolestivě, překvapeně, hlasitě. Lukáš byl opravdu větší a tvrdší, než čekala. Cítila, jak ji roztahuje až na maximum, jak její stěny napínají kolem jeho tlustého penisu, jak jí proniká hluboko, až k děložnímu čípku. Bolest byla ostrá, pálivá, téměř nesnesitelná.

Lukáš nečekal. Začal ji šukat tvrdě, rytmicky, hluboko. Každý příraz byl silný, přesný, neúprosný. Rukama jí tahal za bradavky – ne něžně, ale drsně, tahal je nahoru, mačkal je mezi prsty, kroutil jimi. Aneta měla zavřené oči, zuby zaťaté, ruce svíraly okraj gauče. Byla pasivní – nechala ho, aby si ji bral, jak chce. Už nekřičela. Jen tiše vzdychala, občas zalapala po dechu, když ji zasáhl obzvlášť hluboko.

Lukáš během sexu mluvil – chladně, rozkazovačně, téměř věcně:

„Otevři oči. Dívat se na mě, když tě šukám.“

Aneta poslechla. Otevřela oči. Dívala se na něj – na jeho chladný, soustředěný výraz, na to, jak se mu napínají svaly na břiše při každém přírazu.

„Řekni to,“ pokračoval. „Řekni, že jsi moje.“

Aneta mlčela. Lukáš zrychlil, vrazil do ní ještě tvrději. Bolest se mísila s podivným, temným tepáním.

„Řekni to,“ opakoval chladně.

„Jsem… tvoje,“ vydechla Aneta tiše, hlas se jí třásl.

Lukáš se usmál – ten úsměv byl chladný, spokojený.

Pak ji otočil na břicho. Zvedl jí zadek vysoko, roztáhl jí nohy a vrazil do ní znovu – tentokrát ještě hlouběji a tvrději. Aneta vykřikla do polštáře. V této poloze ji plnil ještě víc. Cítila, jak jí proniká až do břicha.

Lukáš ji chytil za vlasy a táhl hlavu dozadu, zatímco ji šukal. Aneta teď už jen tiše vzdychala – už nekřičela, spíš se snažila to „přežít“. Její tělo bylo unavené, bolavé, poddajné.

Lukáš ji pleská přes zadek – ne příliš silně, ale dost na to, aby to bylo ponižující a bolestivé. Plesk. Plesk. Plesk. Každý úder ji přiměl zalapat po dechu.

Šukal ji dlouho v této poloze – dlouho, vytrvale, kontrolovaně. Byl neúnavný. Aneta ztrácela pojem o čase. Cítila jen jeho penis v sobě, jeho ruce na sobě, jeho dech na zádech.

Pak ho vytáhl, sám si lehce na gauč. Posadil si ji na sebe – obkročmo. Držel ji za boky a nutí ji, aby na něm jezdila.

Aneta byla vyčerpaná. Pohybovala se pomalu, mechanicky. Její pohyby byly bez energie. Lukáš ji chytil za bradavky a tahal za ně – tahal je nahoru, mačkal je, kroutil jimi, zatímco ona na něm jezdila.

„Jsi moje děvka,“ řekl tiše, chladně, ale s jasnou dominancí. „Řekni to.“

Aneta měla oči zavřené. Cítila se zničená. Ponížená. Zlomená.

„Jsem… tvoje děvka,“ zašeptala.

Lukáš se usmál. Držel ji pevně za boky a začal ji zvedat a spouštět rychleji, tvrději. Aneta už jen pasivně seděla na něm, nechávala se používat. Její tělo bylo vyčerpané, ale stále ho cítila – silného, tlustého, neúprosného.

Lukáš ji znovu otočil na záda. Tentokrát to bylo rychle, rozhodně. Zvedl jí nohy na svá ramena, naklonil se nad ni a bez jakéhokoli varování do ní najednou vrazil – hluboko, tvrdě, až na dno. Aneta zalapala po dechu. V této poloze ji plnil ještě víc než předtím. Cítila, jak její stěny napínají kolem jeho tlustého, žilnatého penisu, jak jí roztahuje na maximum.

Lukáš začal šukat ještě tvrději a rychleji než předtím. Každý příraz byl silný, rytmický, neúprosný. Aneta měla oči zavřené, ústa dokořán, jen tiše vzdychala. Už neměla sílu křičet. Její tělo bylo, bolavé, odevzdané, ale zároveň… začalo se v něm něco hromadit. Něco silného, hlubokého, neodolatelného.

Lukáš šukal dál – tvrdě, rychle, s viditelným potěšením. Rukama jí držel nohy na ramenou, tlačil je k jejímu tělu, ohýbal ji do nepřirozené polohy. Aneta cítila, jak se v ní hromadí orgasmus – silný, hluboký, téměř bolestivý. Její tělo se začalo třást. Svaly v břiše se jí stahovaly, nohy se jí napínaly, prsty se jí zatínaly do gauče.

„Jo… jo…“ vydechla tiše, hlas se jí třásl. „Už… už to přichází…“

Orgasmus ji zasáhl jako vlna. Silný, hluboký, mokrý. Její tělo se celé napjalo, svaly v kundičce se jí stahovaly kolem Lukášova penisu, nohy se jí křečovitě napjaly. Aneta vykřikla – dlouze, nekontrolovaně, s chvěním v hlase. Její tělo se třáslo v silných vlnách, oči měla zavřené, ústa dokořán. Orgasmus byl tak silný, že na chvíli ztratila dech.

Lukáš šukal dál – ještě tvrději, ještě rychleji. Využil jejího orgasmu, využil toho, jak se jí tělo stahuje kolem něj. Pak se najednou zabořil do ní až po kořen a zasténal hluboce, divoce. Aneta cítila, jak v ní pulzuje – jak do ní stříká horké, husté proudy spermatu. Plnil ji dlouho, silně, výstřik za výstřikem. Semeno jí zaplavovalo dělohu, přetékalo ven, stékalo na gauč.

Lukáš v ní zůstal ještě chvíli. Ležel na ní celou vahou, dýchal jí do krku, v penisu mu stále cukalo. Aneta cítila, jak jí teče mezi stehny – horké, husté, lepkavé semeno. Cítila se plná. Použitá. Zničená.

Pak se pomalu vytáhl. Aneta ležela na gauči, nohy roztažené, semeno pomalu vytékající z kundičky. Pysky měla oteklé, otvor stále mírně otevřený, z něj pomalu vytékalo husté bílé semeno – stékalo po hrázi, po vnitřní straně stehen, kapalo na gauč. Byla to ponižující, ale zároveň… podivně krásná scéna.

Lukáš se natáhl pro foťák a udělal si fotku, pak se posadil vedle ní. Chytil ji za bradu a zvedl jí obličej, aby se na něj podívala.

„To bylo jen začátek,“ řekl tiše, chladně, ale s jasnou jistotou.

Aneta se na něj podívala. V očích měla slzy, stud, vztek i rezignaci. Cítila se špinavá. Ponížená. Zrazená. Ale zároveň… vyděšená. Věděla, že teď má nad ní moc. Že ji drží v rukou.

Lukáš ji políbil na čelo – chladně, majetnicky, bez jakékoli něhy.

„Teď můžeš jít domů,“ řekl tiše. „Ale pamatuj si – ty fotky mám já. A teď i tohle video.“ Ukázal na malou kameru v horním rohu ateliéru, kterou Aneta předtím vůbec nezaregistrovala. „A ty teď patříš mně.“

Aneta se pomalu posadila. Ruce se jí třásly, když sbírala oblečení. Oblékla se – podprsenku, kalhotky, džíny, tričko. Ani jednou nepromluvila. Cítila, jak se jí semeno pomalu vsakuje do látky kalhotek, jak jí stéká po vnitřní straně stehen. Cítila se špinavá. Využitá. Zničená.

Když byla oblečená, Lukáš ji doprovodil ke dveřím. Neřekl už nic. Jen jí otevřel a nechal ji odejít.

Aneta vyběhla z bytu. Utíkala po schodech nahoru – rychle, zmateně, s třesoucíma se rukama. Cítila se špinavá, provinile a vyděšená. V hlavě se jí honily myšlenky – strach, stud, vztek, ale i rezignace. Věděla, že udělala obrovskou chybu. Věděla, že teď patří Lukášovi. Věděla, že tohle je jen začátek.

Vešla dovnitř, zamkla za sebou a opřela se zády o dveře. Dlouho stála jen tak – třásla se, lapala po dechu, cítila, jak jí semeno pomalu vytéká do kalhotek.

Rozhodla se, že to Martinovi neřekne – aspoň ne hned. Bude se snažit to vyřešit sama. Bude se snažit najít nějaké řešení. Nějakou cestu ven. Ale v hloubi duše věděla, že žádná cesta ven neexistuje. Že teď patří Lukášovi. Že ji drží v rukou – fotkami, videem, znalostí toho, co dělala s panem Novákem.

Večer jí přišla zpráva.

Lukáš: „To bylo jen začátek. Brzy se ozvu znovu. A pamatuj si – Martina do toho nezatahuj. Tohle je jen mezi námi. Rozumíš?“

Aneta seděla na gauči, telefon v ruce, a dívala se na zprávu. Cítila, jak se jí zvedá žaludek. Věděla, že tohle je teprve začátek. Věděla, že teď žije
v pasti – pasti, kterou si sama vytvořila.

A věděla, že už nemá návratu.

[Baggio]

Ahoj, řekl bych to Novákovi, že ji zneužil a vydírá jí a oni by mu sracovi rozbili držku. Byl bych rád, kdyby se sama rozhodovala chtíčem dělat prasárny, ne vydíráním nějakého srace.

[Wejgll]

Pěkně se to zatočilo

[wuua]

No to teda! Vyhlizim pokracovani, vypada to, ze to zacne byt mozna zvrhle a perverzni

[bonjorno]

Je to super líbí se mi když je vedena a musí dělat i to co zrovna nechce

[KarelK1968]

Tak to jsem zvědav kdo využije video jako první jestli Novák, Martina šéf a teď soused fotograf. Ale super se to rozvíjí.

[NepAl1967]

Po dlouhé době čtivá a vzrušující série povídek

[KarelK1968]

Ahoj, řekl bych to Novákovi, že ji zneužil a vydírá jí a oni by mu sracovi rozbili držku. Byl bych rád, kdyby se sama rozhodovala chtíčem dělat prasárny, ne vydíráním nějakého srace.

A nebo by se pak Novák dohodl a z 3 by bala 4, jen Martin by toho k čištění měl o dost více.

[wuua]

Ahoj, řekl bych to Novákovi, že ji zneužil a vydírá jí a oni by mu sracovi rozbili držku. Byl bych rád, kdyby se sama rozhodovala chtíčem dělat prasárny, ne vydíráním nějakého srace.

To zni jako zajimavej plan ale myslim si ze nez k takovemu reseni dojde, bude muset udelat nejakou vylozene perverznost, ktera ji k tomu donuti.