AI povídka

[estarion314]

Hospoda U Tří růží – tentokrát bez kondomu
Už asi půl roku jsme s Luckou hráli tuhle hru. Nejdřív jen fantazie v posteli, pak focení v minisukni v parku, pak první skutečný polibek s cizím chlapem v klubu, zatímco já „náhodou“ stál u baru a díval se. Každý takový večer končil tím, že jsem ji doma lízal, dokud nezačala křičet, jak je nadržená z toho, co ten druhý směl a já ne.
Minulý pátek to ale přesáhlo všechno, co jsme doposud zkusili.
Šli jsme do jedné starší hospody na Smíchově – U Tří růží. Žádný hipsterský bar, ale poctivá špeluňka, kde ještě voní pivo a kouř z před deseti let. Lucka si vzala tu černou sukýnku, co jí sotva zakrývá zadek, pod to punčocháče s proužkem a bílou poloprůhlednou halenku bez podprsenky. Když se naklonila, viděl jsem bradavky skrz látku. Já měl na sobě jen obyčejné džíny a tričko – jako vždycky ten „neviditelný manžel“.
Sedli jsme ke stolu vzadu, ale Lucka hned řekla: „Půjdu se podívat k baru, jo?“ Usmála se tím svým zkurveně nevinným úsměvem a šla. Stál jsem u automatu na cigára (i když nekouřím) a sledoval.
Během pěti minut u ní stál nějaký chlap, tak 185 cm, široké ramena, tričko s krátkým rukávem, ze kterého mu koukaly vytetované předloktí. Typ, co vypadá, že zvedá v posilovně víc než já za celý měsíc. Říkal si prý Marek. Za chvíli už měl ruku na jejím boku, pak ji posunul níž na zadek. Lucka se jen zasmála a něco mu zašeptala do ucha. Viděl jsem, jak se jí zvedají prsa, když se nadechla.
Po třetím pivu (já pil dvě, abych byl ještě střízlivý) přišla ke mně a zašeptala: „Chce mě vzít do hotelu naproti. Půjdu s ním. Ty přijdeš za deset minut, pokoj 304. Sedneš si do křesla a budeš koukat. A tentokrát… žádný kondom.“
Srdce mi bušilo tak, že jsem měl pocit, že mi vyskočí z hrudi. Přikývl jsem. Co jiného jsem mohl udělat.
Když jsem po deseti minutách zaklepal a vešel, už měla sukýnku vyhrnutou až nad boky a stála na kolenou před ním. On měl kalhoty dole a ona mu ho pomalu brala do pusy. Podíval se na mě, ušklíbl se a řekl: „Tak to je ten paroháč, co? Sedni si a koukej pěkně potichu.“
Poslechl jsem. Sedl jsem do toho starého hotelového křesla asi dva metry od postele. Lucka se na mě podívala – oči lesklé, rty mokré – a pak se vrátila k němu. Sala ho tak, jak mě nikdy. Dlouhými tahy, pak ho celého vzala až do krku a chvíli tam podržela. On ji chytil za vlasy a začal ji šukat do pusy. Slyšel jsem ty mokré zvuky a její tiché sténání.
Pak ji zvedl, otočil a položil na postel po čtyřech. Zadek měla vysoko, punčocháče stržené jen do poloviny stehen. Přirazil do ní jedním rychlým pohybem. Lucka vykřikla – ne bolestí, ale tím šíleným potěšením. „Jeho je větší… bože, je mnohem větší než ty,“ zasténala a dívala se přímo na mě.
Marek se zasmál a začal do ní bušit. Tvrdě, rychle, bez milosti. Postel vrzala, Lucka se držela za povlečení a sténala: „Ano… takhle… prosím… plň mě…“ Každý příraz ji posouval dopředu a já viděl, jak se jí třesou stehna.
Po asi deseti minutách takového tempa se Marek zarazil, chytil ji za boky a zavrčel: „Teď to do tebe naleju.“ Lucka se otočila na záda, roztáhla nohy a chytila si prsa. „Ano… prosím… chci to cítit… chci, aby mě naplnil…“
Viděl jsem to všechno. Jak se jeho zadek napnul, jak se zabořil co nejvíc a pak zůstal uvnitř. Slyšel jsem jeho tiché „kurva…“ a viděl jsem, jak se Lucka prohnula v zádech a zašeptala: „Cítím to… teplé… hodně…“
Když z ní vytáhl, semeno hned začalo vytékat. Bílé, husté, stékalo po jejích stydkých pyscích dolů na povlečení. Marek se jen usmál, oblékl si kalhoty a řekl: „Pěkná manželka. Kdybyste chtěli zopakovat, napiš.“ A odešel.
Lucka ležela na zádech, nohy stále roztáhnuté, a dívala se na mě. „Pojď sem,“ zašeptala.
Došel jsem k posteli. Klekl jsem si mezi její nohy. Voněla sexem – jeho potem, její vůní, tím vším. „Vylízej mě,“ řekla tiše, ale pevně. „Chci, abys to ochutnal. Aby sis to zapamatoval.“
Sklonil jsem se a začal. Chuť byla slaná, hořkosladká, hrozně silná. Lízal jsem ji pomalu, cítil jsem, jak mi to stéká po bradě. Ona mi přitom hladila hlavu a šeptala: „Hodný kluk… to je ono… sněz všechno, co mi dal…“
Když byla čistá (nebo aspoň tak čistá, jak to šlo jazykem), přitáhla si mě nahoru a políbila mě. Cítil jsem sám sebe na jejích rtech.
„Děkuju,“ zašeptala. „Teď už víš, proč to dělám.“
Leželi jsme pak vedle sebe asi půl hodiny. Nic neříkali. Jen jsem ji držel a cítil, jak jí pořád ještě lehce cukají stehna.
Když jsme odcházeli z hotelu, vzala mě za ruku a řekla: „Příště ho pozveme domů. Chci, abys mu vařil kafe, zatímco mě bude shora dolů… souhlasíš?“
Přikývl jsem.
A v tu chvíli jsem věděl, že už není cesty zpátky.
Konec (zatím)

[dady]

moc pekne. Jaka umela inteligence ti to dokazaůla napsat ?

[zazzazz]

pěkné taky mne zajímá jaká AL tohle napsala

[estarion314]

klasicky grok