Uplynulo několik týdnů od minulých událostí, které jsem psal v blogu "Po Erofestu na Hotelu" ale tohle už není po Erofestu a většinou i mimo hotel.
Po delší době jsem měl zase noční šichty a navíc o víkendu. Tyhle změny režimu mi dost narušují spánek. Všechno se mi převrátí, moc se nevyspím první šichtu a už vůbec nestihám nic sníst. Takže jsem to v pátek řešil Foodorou. Projel jsem si kupony, slevy a akce, abych vybral něco výhodného. V sobotu se to opakovalo. Jen se mi tam objevil kupon za "doporučení" v hodnotě 150 Kč. Chvilku na to koukám. Naposledy jsem dával naskenovat QR kód Lukovi, ale to už je nějaká doba. Vím, že minule se mi to objevilo hned po tom, co si týpek ze Švédska objednal a zaplatil. Napřed mě napadlo, že je zpátky v Praze. Ale v lobby jsem ho procházet neviděl a v systému jsem si ho nevšiml. Raději jsem to ještě zkontroloval a nic. Po té zkušenosti, co tu minule měl s Míšou by si asi jiný hotel nevybral, říkal jsem si. Pak mi došlo, že může být klidně v Brně nebo v Ostravě. Foodora taky funguje ve více zemích. Možná je to propojené. A i kdyby byl v Praze, asi dostal jinou práci po tom, co ho někdo viděl na Erofestu. Hlodala mě ale myšlenka, že tu možná je a přijel z jiného důvodu...
S Míšou si vyměnili Instagram, ale neříkala nic o tom, že by si v poslední době psali, nebo že by měl přijet. Čím víc jsem o tom přemýšlel tím víc se mi ale v hlavě začaly objevovat černé scénáře. Pokud je v Praze kvůli práci. Je dost pravděpodobné, že by Míše napsal. Přece jen, hezkou holku může mít kdekoliv, ale hezkou holku, co umí ovládat poševní svaly a vysaje jeho čuráka asi každý den nepotká. A co si budu nalhávat, měl jsem dost holek a Míša je v sexu těsně druhá nejlepší, co jsem kdy měl. První je Francouzka, kterou jsem poznal před Míšou. S tou jsem zažil pár věcí které jsem neviděl ani v pornu

Utěšoval jsem se tím, že by mi určitě řekla, kdyby jí napsal. Neměla přece důvod něco zatajovat. Jenže žárlivost dokáže v hlavě udělat pěkný bordel.
Své sexuální touhy a fantazie jsem dokázal relativně dobře ovládat. Své žárlivé představy ovšem ne. Představy, které se zakládaly na jednom kuponu, který nemusel vůbec nic znamenat. Nemohl jsem se soustředit na práci. Proč musí být zrovna sobota?! Aspoň, že jsme tu dva pomyslel jsem si.
V hlavě mi to šrotovalo a začal jsem vymýšlet jak zjistit, kde Míša je. Kdybych napsal a zeptal se kde je, bylo by to divný a může říct, že doma i kdyby nebyla. Hovorem bych si moc nepomohl. To samé v bledě modrém. Nakonec jsem napsal, že je v práci klid na to, že je sobota a jestli mi zapne doma počítač, abych si mohl na noťasu v práci streamovat hru. (Tady tuším, že bude spousta lidí tápat. Doma mám herní PC. Do práce si nosím lehký ultrabook s integrovanou grafikou. Sice se na tom dá něco zahrát ale ty nenáročnější hry ne. Přes Steam se dá připojit na můj herní PC doma a můžu si hrát na dálku. Jen potřebuju, aby zadala kód na PC doma a nechala ho běžet. Už to asi dvakrát dělala.)
Na to mi napsala, že není u mě doma. Tohle byl přesný opak toho, v co jsem doufal. Pulzovalo mi na spáncích, zatočila se mi hlava. Kolegyni jsem řekl, že je mi blbě a musím na vzduch. Že by jela tajně za ním? Ale proč? Odehrálo se mezi nimi víc než jsem tušil? To šlo do sraček pěkně rychle. Proklínal jsem tuhle úchylku.
další zpráva "budu spát u sebe, přijedu až budeš mít po noční, stejně přes den spíš, aspoň tě nebudu budit a vyspíš se pořádně" Napsala "tě" s malým T. Vždycky ho psala s velkým.
Všimli jste si někdy (ti z Vás co ovládají gramatiku) že když píšete jména lidí kterých si vážíte nebo máte rádi píšete je s velkým písmenem na začátku, ale lidi, co vás serou (třeba kolega v práci) tak jejich jména píšete s malým? Jako takové podvědomé vyjádření pohrdání. Navíc, když lidi lžou, tak přidávají zbytečné detaily, což v té zprávě bylo taky. Klidně mohla napsat jen že bude spát u sebe nebo přijedu až se vyspíš.
Začala mi být zima. Šel jsme jako tělo bez duše zpět dovnitř. Kolegyně mě vytrhla z mých myšlenek se slovy "ježiš, ty jsi bílej jak stěna. Vypadáš hrozně. Nechceš jít radši domů?" Spásný to nápad. Vždy na mě byla hodná. Věděl jsem, že se jí líbím. Je to taková šedá myška, ale viděl jsem její fotky. Když si sundá brýle, namaluje se a oblíkne se hezky, tak je z ní úplně jiný člověk. Je hezká, ale nudná. Já byl vždycky na ty mrchy. Ale nebylo by mi líp s nějakou takovou? Nevzpomínám si jestli jsem odpověděl. Popadnul jsem věci a zmizel jak pára nad hrncem. V hlavě jsem měl jedinou věc. Musel jsem to vědět. Až v autě mi došlo, že pokud jela za ním tak u ní v bytě bude tma. Ale pokud spí tak taky. Prostě zazvoním uprostřed noci, je mi to jedno. Jestli spí tak jí to vysvětlím. Jestli tam není tak... Tak co udělám? Budu vědět, že mě podvádí. Je to skoro směšný. Tak jako tak šuká s jiným. Ale je to diametrálně odlišný než minule. MĚL JSEM DRŽET HUBU! Nadávám si. Nikdy jsem jí neměl o téhle úchylce, fetiši nebo co to je, nic neříkat! Na tachometru mám skoro 200 km/h. Sundávám nohu z plynu. Takhle mě buď zastaví policajti nebo náraz do něčeho.
Při příjezdu jsem zhasnul světla a dojel na dohled jejímu oknu. Bydlí v malé bytovce spíš asi už na vesnici než na kraji města. V jejím pokoji si svítila lampičkou.
Takže nikam za ním nejela. Připadal jsem si jako magor a úchyl. Ale ulevilo se mi. Opravdu jsem to neměl v hlavě srovnaný, protože jsem chtěl jít za Míšou a říct jí vše jak jsem se bál a tak, určitě to pochopí. Vystoupil jsem z auta udělal pár kroků, když jsem si všiml auta s Francouzkou poznávací značkou.
Nevěřím tomu, že v ten moment měl někdo na světě víc myšlenek za sekundu než já. Taky nevěřím tomu, že se někdo na světě cítil hůř než já. Dobře, to asi přeháním ale bylo mi tak psychicky špatně až mi z toho bylo blbě i fyzicky.
Vrátil jsem se zpátky do auta. Koukal jsem do jejího okna a čekal jestli zahlédnu dvě postavy nebo něco. Šílené náhody se dějí. A proč by přijel zrovna autem? Na druhou stranu dojet odsud autem na francouzské hranice trvá asi 6 hodin. Dojet na letiště, absolvovat všechny ty procedury tam i tady a pak ještě dojet sem trvá ještě delší dobu.
Trvalo to docela dlouho, než se objevil stín postavy na závěsu. To rozhodně nevypadalo jako Míša. Vzápětí tam stála druhá osoba. Mnohem útlejší.
Ten kontrast ve velikostech jejich těl přesně odpovídal. To do teď šukali? Takovou dobu?
Byl jsem na dně. Ještě nějakou dobu jsem tam zůstal, ale zdálo se, že se nic neděje.
Odevzdaně jsem nastartoval a jel pryč. Víc jsem vidět nepotřeboval. Mohl jsem tam vlítnout a udělat scénu ale... Nevím jak to vysvětlit, neměl jsem chuť nebo vůli vůbec k ničemu. Kam teď, domů? Koupit si na benzínce láhev něčeho a ožrat se? Bylo pozdě, normální lidí spí. Bary za chvilku zavřou. A na to jsem stejně náladu neměl. Tak jsem se vydal zpátky do práce. Stejně jsem si ani neodpíchnul. Katka v práci mě nenapráší. Aspoň si budu mít s kým popovídat.
Na zpáteční cestě jsem se naopak plahočil, místy sedmdesátkou. Přišel jsem zpátky "Co je? Co tu děláš?" přišel jsem až k ní a položil hlavu na její rameno. Nechtěl jsem ukázat, že mám na krajíčku. Okamžitě jsem ucítil její ruce vzadu na hlavě - hladila mě. Chvilku jsme tam tak stáli, cítil jsem, že jí buší srdce. A pak jsem se jí podíval do očí, sundal jsem její brýle, měla hodně rozšířené zorničky. Byla to opravdu hezká šedá myška.
Začali jsme se líbat. Napůl z pomsty, napůl z toho důvodu, že mi stál. Sice mi pukalo srdce ale zároveň mi stálo péro - šílený. Nechala se líbat. Nechala se osahávat. Jemně jsem jí tlačil do kanclu, ona dělala malé kroky dozadu. Když jsme byli u stolu, tak jsem jí náhle chytil a vysadil nahoru. Nohou jsem kopnul do dveří, aby se zavřeli. Roztáhnul jsem jí nohy, podíval se jí do očí - žádný protest, jen vzrušení. Sundal jsem její kalhotky. Sáhnul jsem jí na kundičku. Zavzdychala a přivřela oči. Rozepnul jsem kalhoty, nechal je i se trenkami spadnout na zem a přistoupil k ní. Přiložil jsem ho na kraj ale ještě než jsem zasunul, tak jsem rozepnul její halenku, stáhnul podprsenku a vypustil její kozičky ven. Měla je krásný. Pak už jsem jí ho tam ale strčil a začal jí šukat. V hlavě se mi honily myšlenky na to, co právě teď dělá Míša. Měl jsem zlost ale zároveň jsem byl neskutečně nadrženej. Projevovalo se to tak, že jsem Katku šukal dost drsně. Ta si ale vůbec nestěžovala. Nebyla hlasitá. Pusu měla zavřenou a spíš kňučela slastí než vzdychala. Po chvilce jsem se do ní vystříkal. Bylo mi to jedno. Čekal jsem, že od ní dostanu vynadáno ale nic. Musela do mě být hodně udělaná, když mi dovolila tohle všechno. Nebo jí to jen hodně dlouho nikdo pořádně neudělal? Ani nevím jestli se udělala ale měla ruměnec ve tváři a její výraz byl jiný - uvolněnější.
Podal jsem jí kapesníky. Něco vyteklo na stůl. Utřela stůl i sebe. Čekal jsem trapný rozhovor. Ale opět mě překvapila. Natáhla ruce, abych přišel blíž. Právě jsem se do ní udělal, to nejmenší co můžu udělat je, že jí obejmu. Jenže místo toho objala spíš ona mě a pošeptala mi do ucha "už je líp?"
"Hmm" zahmmoval jsem spíš kvůli tomu jak mě překvapila než, že bych odpovídal. Ale pochopila to tak, že je mi líp.
Zbytek směny jsme si už jen povídali při práci. Žádné doteky, narážky ani náznaky. Jakoby se mezi námi nic nestalo. Řekl jsem jí, že mám problémy ve vztahu, že je asi konec ale žádné detaily. To bych asi těžko vysvětloval. Dovtípila se kam jsem asi jel a proč. Ráno před koncem směny se zeptala "máš kam jít?"
Popravdě jsem řekl, že se mi domu nechce, že mě tam nečeká nic hezkého. Nabídla mi, že můžu zůstat u ní než půjde do práce. Katku čekala ještě jedna směna. Já už měl volno. No, a proč vlastně ne, řekl jsem si. Míša nejspíš šukala celou noc s ním a teď bude spát do odpoledne. Pak s ním bude šukat dál. A pak? Možná mi řekne, že zůstane ještě doma, možná si vymyslí nějakou lež. Představa to nebyla příjemná ale mnohem horší by bylo kdyby se to pak opravdu stalo.
Ještě jsem spolu dvakrát spali než jsme usnuli. Já teda až mnohem později, protože jsem měl myšlenky na Míšu.
Probudil jsem se k večeru, ale ještě bylo dost času před tím než musela Katka do práce. Ještě spala tak jsem si jí prohlížel. Spousta holek si musí namalovat obličej na ksicht, aby vypadaly k světu. A ona si klidně schová hezký obličej za ošklivé brýle. Na malování úplně rezignovala a libový tělo... Došlá zpráva mě vytrhla z myšlenek. Míša...
"Kde jsi?" ptala se. Neměl jsem na to chuť vůbec odepisovat. Celou noc a den se neozvala. Mrdala s ním a teď si na mě vzpomene?! Při té myšlence jsem se rozzuřil. Chtěl jsem napsat něco opravdu hnusného, ale to se mi už tolikrát vymstilo. Když člověk pak zchladne, tak lituje co vypustil z pusy. Ty slova nešly vrátit zpátky a kolikrát v tom ten člověk byl třeba nevinně. To ale nebyl tenhle případ. Nakonec jsem jen napsal "proč?"
"Mám pro tebe překvapení" odepsala a přidala líbacího smajlíka.
Na milisekundu mě napadlo, že by to mohlo mít něco společného s Lukem, ale v té milisekundě jsem tu myšlenku ani nedokončil a okamžitě je zavrhl. Nejspíš se cítí provinile a přinesla mi večeři nebo tak něco.
"Jaký?" odsekl jsem.
"To už by nebylo překvapení" a opět poslala líbacího smajlíka.
neměl jsem na to náladu a držel jsem se, abych jí nevpálil do obličeje co vím. "Jídlo?" zeptal jsem se.
"Ne a neptej se!"
"Nemám dnes už náladu na další překvapení.. Dobrý nebo další špatný překvapení?" Vlastně to byla pravda, ale neřekl jsem detaily o tom jaké překvapení jsem zažil a že se týká toho co Míša dělala v noci a asi i přes den.
"Ajaj.." napsala jen. A psala další zprávu. "To mě mrzí." Přišla další. Něco psala, pak to asi smazala. Nejspíš přemýšlela co napsat. Po nějaké době přišlo "Mělo to být dobré překvapení, ale teď se bojím..."
"Proč se bojíš, když to mělo být dobré překvapení??"
Zase jí trvalo mnohem déle než obvykle, než odepsala a na to jak dlouho to psala byl text krátký.
"Bojím, že se budeš zlobit, protože jsem včera v noci zlobila já..." a pak přišlo ještě "A dneska..."