Pokračování příběhu po Erofestu

[Elberet]

Konečně jsme se dočkali. Snad nebude zase tak dlouhá pauza, co minule.

[Ryan]

Ohýbaní hranice

V ten moment jsem ještě netušil, proč se tak usmála. To jsem zjistil až později, když mi pak přiznala, co vše s ním už stihla udělat při tom druhém a třetím běhu během mé dovolené. Při tom druhém, kdy ji chytla ta křeč a on jí masíroval sval na stehně, jsem ji přerušil a tím pádem mi nedořekla zbytek – tu druhou, zajímavější část. Pak usoudila, že to asi vědět nepotřebuju, když jsem jí to nenechal dokončit. Znovu se pak o tom už nezmínila a na třetí běh nějak nedošla řeč, protože mě nalákala na anální sex. Pořád odváděla mou pozornost a já tak nějak naivně čekal, že by mi to opět řekla, kdyby se stalo něco významnějšího.

Po těch dotecích na lavičce pokračovali v běhu. Míša se zastavila na lávce, oddechovala a kochala se pohledem. Opřela se o zábradlí, které bylo lemováno květináči, a tak si našla místečko přesně mezi nimi. Bylo tam místo pro jednoho. On by tím pádem musel o květináč vedle, aby se mohl opřít také. A nebo si stoupnout za ni. Samozřejmě si vybral tu druhou variantu. Byl vyšší, takže mu nedělalo problém roztáhnout ruce kolem Míši. Ona se tak malinko ocitla v jeho pasti.

Napíšu to z jejího pohledu, tak jak mi to vyprávěla. Chtěl jsem od ní do detailu všechno. Její pocity, myšlenky i nepříjemnou pravdu.

Vím, že mi nic nehrozilo, ale ten pocit, že jsem v jeho pasti a nemůžu doleva ani doprava kvůli jeho obřím, mužným pažím, a ani dozadu, protože tam stál on, ve mně vyvolal… vzrušení. Už jak se předtím dotýkal mých stehen, tak blizoučko mé kundičky, ve mně vyvolal chuť a teď to bylo ještě horší. Chtěla jsem něco víc. Cokoliv. Ale nechtěla jsem to být já, kdo bude iniciativní. Napadla mě spásná myšlenka a doufala jsem, že to zafunguje. „Hele, ryba,“ ukázala jsem dolů pod sebe do vody, kde ale ve skutečnosti vůbec nic nebylo. K tomu, aby viděl tam, kam jsem ukázala, by se musel naklonit blíž. A přesně to udělal.

Ucítila jsem jeho tělo na svých zádech, jeho hlavu jsem měla vedle té své, až jsme se skoro dotýkali tvářemi. Cítila jsem jeho vůni. Přitahovala mě. Opravdu mi voněl. To jen zintenzivnilo mou chuť na něj a mou odvahu udělat něco víc, co bych neměla a normálně ani neudělala. Ještě jsem nevěděla co, ale věděla jsem, že něco udělám. Musím! Chci!

Byla jsem jako omámená. Najednou něco žbluňklo a má lež se proměnila v realitu. Nějaká ryba mě zachránila od toho, abych byla odhalena, a zároveň mi dala příležitost. „Tamhle,“ nadšeně jsem ukázala do vody, naklonila jsem se víc a vystrčila na něj prdelku tak, až jsem se dotýkala jeho přirození. Cítila jsem ho i přes jeho černé kraťasy, které připomínaly spíš síť. Byly poseté docela velkými otvory. Ten pocit, že se skrz ty dírky vlastně můžu dotýkat jeho penisu, ve mně opět vyvolal ještě větší vzrušení. Pak mi ale došlo, že musí mít spodní prádlo, jinak by bylo všechno vidět.

Neuhnul. Stál pevně a dělal, jako by nic. Pak něco pronesl ohledně té ryby, ale upřímně ani nevím co. Jediné, co jsem vnímala, byla jeho blízkost, jeho vůně. Soustředila jsem se na to, jak se ho dotýkám zadečkem v jeho rozkroku. Žbluňk. Tu rybu mi snad seslalo samo nebe, pomyslela jsem si.

Míša zastavila své vyprávění a pohladila mě po tváři. „Nebo možná spíš peklo,“ řekla. „Nezlob se. Opravdu chceš úplně všechny detaily?“ pokračovala a dala důraz na slově úplně. Přitakal jsem. Chtěl jsem vědět každý detail. I když mě to někdy drásalo, tak se mi ty její myšlenky a různé detaily hrozně líbily a někdy i neobyčejně vzrušovaly. Ty překvapivé myšlenky a drobné detaily byly jako skvěle vybalancované koření v luxusním jídle, které ho pozvednou na ještě vyšší úroveň. Pak pokračovala.

V ten moment jsem ale prostě měla pocit, jako by mi tu rybu seslalo nebe. Jako by někdo – a ne jen já a on – chtěl, aby se to stalo. Měla jsem pocit, že to přesně tak má být. Všechno vycházelo tak, jak jsem chtěla, všechno bylo, jako by to byl nějaký plán. Voda se zčeřila na jiném místě, a tak jsem nadšeně udělala další pohyb. Nahoru a dolů. Tak, abych mu po něm přejela. Prdelku jsem při tom stáhla k sobě a myslím, že jsem se přesně trefila, abych ho správně dráždila. Zase to vyšlo dokonale. A opět mi to dodalo pocit, že to tak má prostě být. Dodalo mi to ještě víc odvahy. Otočila jsem se na něj, takže jsem za prvé udělala pohyb dolů, po kterém následoval pohyb do strany a tím další stimulace jeho penisu. A za druhé jsem mu byla tak blízko obličeje, že by stačilo se přiblížit jen malinko víc a dotýkali bychom se, nebo líbali… Na to ale ještě nedošlo.

Nevím, zda to bylo tak elektrizující i pro něj, ale mně se z toho rozklepala kolena. Otočila jsem se raději zpátky. Nechtěla jsem se po něm vrhnout. A kdybych se od něj neodvrátila, tak bych to asi udělala. Při narovnání do původní pozice jsem udělala další pohyb. V tom ale sundal ruce ze zábradlí. Chytil mě za boky a přitiskl se ke mně. Nasměroval si mou prdelku přesně do míst, kde ho měl. Malinko jsem vyjekla překvapením.

Stál mu. Cítila jsem, že je úplně tvrdý. Udělalo mi to dobře. Nakláněl se přes mé tělo. Překvapeně jsem se na něj podívala, a asi i tázavě, protože reagoval slovy: „Abych líp viděl.“ Pak se na chvilku odtáhl a já cítila skoro paniku. Ne, to přece nemůže. Nechtěla jsem, aby to skončilo. Rychle jsem přemýšlela nad tím, co říct nebo udělat, aby se vrátil zpátky. Ale než mě cokoliv napadlo, ucítila jsem, jak se opět přitiskává k mému tělu. Cítila jsem úlevu. A pak jsem ucítila, že je něco jinak. Předtím mu stál nahoru a jakoby jezdil mezi mými půlkami, teď mu ale stál dopředu a já ucítila tlak na poštěváčku. Nasměroval ho tak dokonale, že mi ho krásně stimuloval. Cítila jsem směs pocitů. Bylo to neskutečně příjemné. Chtěla jsem ho tam cítit. Moje tělo to potřebovalo, doslova vyžadovalo. Toužila jsem po tom a chtěla jsem i víc, ale zároveň jsem si říkala, že tohle mu přece nesmím dovolit. Kvůli sobě i kvůli tobě.

Ještě si dopřeju pár krátkých okamžiků a pak se mu vysmyknu, naplánovala jsem si. V tom se na hladině objevila ploutev a hned mě napadlo něco provokativního.
„To bude asi pěkný macek,“ řekla jsem. Usmál se – hned můj dvojsmysl pochopil.
„Chtěla by ses na něj podívat zblízka?“ zeptal se se stejně provokativním tónem.

Hmm, tak ty chceš hrát tuhle hru, chlapečku? pomyslela jsem si.
„No, možná bych si ho i pohladila, ale nakonec bych ho asi stejně chtěla hlavně ochutnat,“ pokračovala jsem v provokaci.

Pár okamžiků už dávno uběhlo a já stále měla jeho penis mezi svými stehny. Za to může ta proklatá ryba! Nebýt jí, tak bych se mu už teď určitě vysmykla, byla má další myšlenka, kterou přerušil slovy:
„Jo? A uměla bys takovýho macka pořádně udělat?“

Prevít! Imponovalo mi, že tuhle hru se mnou uměl hrát.

„Napřed se musí hezky připravit, víš? Nemůžeš ho jen tak bez přípravy dát do pekáče.“

„No samozřejmě, napřed si taky musíš připravit ten pekáč, že jo.“

„Přesně tak. A pak ho tam můžeš strčit a necháš ho, aby se hezky udělal.“

Nejen že jsem to neukončila a celou naši slovní hru jsem ho nechala, aby mi dráždil poštěváček. Ale navíc si mě při mých posledních slovech rukama za boky nasměroval tak, že jsem ucítila tlak na vchodu do kundičky. Měla jsem kraťásky a kalhotky, ale i tak jsem přes látku cítila příjemný tlak. Byla jsem v takovém stavu, že kdyby mi stáhl oblečení a strčil mi ho tam, tak bych ho nedokázala zastavit. Já to vlastně hrozně moc chtěla. Ten tlak byl tak příjemný… Lehce jsem zavzdychala. Už mi to nevadilo, že to bude vědět. Ne jako předtím, na lavičce, když jsem se za to styděla a okamžitě se to snažila zakrýt. Teď jsem mu chtěla dát najevo, že se mi to líbí. Ta dynamika mezi námi se strašně rychle změnila.

Byl podvečer a celou dobu jsme na té lávce byli sami. Měla jsem zavřené oči a on se lehce pohyboval. Dráždil sebe i mě. Opřela jsem se o něj a nevím, jak by to dopadlo dál. Ale najednou jsem uslyšela někoho říkat: „Nechte si to na doma.“ Oba jsme se trochu lekli a přestali jsme. Já otevřela oči a viděla projíždět pána na kole. Zastyděla jsem se a konečně jsem v sobě našla sílu to ukončit. Odtáhla jsem se a pak jsem se kolem něj otočila a stála jsem najednou uprostřed lávky. Zjevně se mu to nelíbilo. Chtěl v tom pokračovat. A popravdě, když chceš vědět všechny detaily – já jsem to chtěla také. Ale to leknutí mi pomohlo se probrat a až v ten moment jsem si vzpomněla na tebe a hranice.

Vydechla jsem a řekla: „Tak běžíme?“ Nečekala jsem na odpověď a rozeběhla jsem se. Dělala jsem, jako že nic. A celý zbytek cesty jsem přemýšlela o tom, co se právě stalo. Nechala jsem to zajít strašně daleko. Dovolila jsem mu toho moc. A příště bude chtít pokračovat. A když mu to nedovolím, tak se asi naštve. Takže mu dovolím jen tohle, ale nic víc. Přesvědčovala jsem sama sebe. Ale problém byl, že já to sama chtěla. Nedovolovala jsem to jen jemu, ale hlavně taky sobě.

A pak jsem byla s tebou a chtěla jsem ti všechno říct. Jenže ty jsi mě přerušil a já měla opět pocit, že to tak asi má být. A tak už jsem nepokračovala. Já vím. Teď zpětně si to uvědomuju, že jsem si jen hledala důvody a omluvy. Protože jsem se bála, že mi to zakážeš. Nebo že se naštveš. A já přece zatím žádné hranice nepřekročila. Byla to nádherně vzrušující hra s ohněm a já na ní asi začínala být závislá.

Pak se Míša na chvilku odmlčela. Ticho přerušila slovy: „Opravdu chceš vědět ÚPLNĚ všechno?“ Znovu jsem ji utvrdil, že ano. Podívala se trochu nešťastně a pak pokračovala.

„No a pak, když jsem s tebou spala, tak… Tak jsem si představovala…“ Věděl jsem, kam tím míří, ale nic jsem neříkal a nechal ji pokračovat.
„Tak jsem si prostě představovala Vaška…“ Dořekla větu a tvářila se neskutečně provinile. Vím, že by mě tohle mělo hrozně naštvat, asi i bolet. Jenže mě to hlavně hodně vzrušilo a je to šílené, ale prostě jsem k ní cítil strašně silnou lásku. Něžně jsem ji políbil a pohladil. Polibek mi stejně něžně opětovala a vypadala, že ji to uklidnilo.
„A jak to pokračovalo?“ zeptal jsem se.

Další den jsem čekala, že bude chtít minimálně to stejné, co naposledy. Celý den jsem se přesvědčovala, že to udělám jen kvůli němu, aby se nenaštval. Když už jsem to nechala zajít tak daleko, tak přece nemůžu couvnout. Nechtěla jsem, aby se naštval, nechtěla jsem, aby to skončilo.

Když mi pak od něj přišla zpráva a dohodli jsme se, kdy půjdeme běhat, okamžitě se mi rozbušilo srdce. A pak jsem ucítila ten známý pocit v podbřišku. Byla jsem nervózní a zároveň jsem se těšila. Na poslední chvíli jsem se rozhodla, že si nevezmu kalhotky… A vzala jsem si kraťasy s nejtenčí látkou. Zastyděla jsem se. Už jsem se sama před sebou nemohla vymlouvat na to, že to dělám jen proto, aby byl spokojený. Chtěla jsem uspokojit své touhy. Chtěla jsem ho cítit co nejvíc, aniž by do mě skutečně pronikl. Opravdu jsem byla jako omámená. Protože… protože…

…jsem zkusila prsty, jak snadno a jak moc ho ucítím. Znovu jsem se zastyděla, ale zároveň jsem se vzrušila. Naštěstí byly kraťasy černé, a tak na nich nebude nic vidět. Kdybych měla jako den předtím ty šedé, tak by na nich asi potom byl vidět pořádný mokrý flek. Opravdu jsem se na něj hodně těšila. Ale byla jsem pevně rozhodnutá, že nedovolím nic víc než včera. Jen bez kalhotek, abych ho víc cítila. Ale jinak absolutně nic jiného navíc.

[hertz2]

Super! Pokračování nezklamalo, jen tak dál...

[pajda1]

Super,má to pořád náboj.,těším se na pokračovaní.

[Skrimisher]

Super budu se těšit na pokračování

[Ryan]

Pokračovala ve vyprávění.

Byla jsem připravená. Možná víc než minule. Vlastně jsem šla s tím, že se to stane znovu, tak to prostě nechám dojít tam, kde jsme skončili. Možná i trošičku dál a dost určitě to nechám probíhat déle. Těšila jsem a na to, a popravdě i na něj ale byla jsem i nervózní.

Vše probíhalo jako obvykle. Čekala jsem, že ho budu muset tentokrát krotit od začátku. Čekal jsem, že něco zkusí už před barákem nebo nejpozději za rohem. Jenže on nic nezkoušel.

Ani pohled navíc. Ani narážku. Ani ten známý způsob, jakým mně při běhu pozoroval a doslova svlékal. Běžel normálně. Vedle mě. Jako by se mezi námi nic nestalo. A to mě rozhodilo víc než kdyby zkusil cokoliv jiného.

Začala jsem si všímat každé maličkosti. Jestli se dívá. Jestli ho to vůbec láká. Jestli si to třeba rozmyslel. Přemýšlela jsem nad tím jestli ho minule něco rozhodilo. Nebo je jen jako já?! Když jsem ještě studovala, tak se mi kluk líbil dokud jsem ho nesbalila a když jsme se líbali. Tak už jsem věděla, že ho můžu mít a přestala jsem mít zájem. Má to tak i on? Na moment se mě zmocnila panika.

Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem toužila po jeho pozornosti. Neměla jsem to tak razantně ukončit, vyčítala jsem si. Včera jsem zbytek cesty dělala jako by nic a už jsem mu nic nedovolila. Možná ho to přestalo díky tomu už se mnou bavit. Měla jsem mu dát ještě něco na rozloučenou.
A nebo mu jen někdo poradil nejstarší trik na holku? Nebylo na tom nic tajného ani světoborného. Když jí chceš, tak jí ignoruj a nebo jí přiměj žárlit. Na to snad ani nepotřeboval poradit. To musel vědět sám. Nejspíš to tak je. A já tuším, že přesně tohle nejspíš dělá a stejně to na mě funguje...

Bylo to hloupé a kruté, ale to jeho „nic“ ve mně vyvolávalo daleko silnější touhu než jakýkoliv dotek. Připadala jsem si najednou nejistá. A to jsem neměla ráda. Potřebovala jsem cítit, že o mě stojí. Ale on nestál a nebo to opravdu dobře hrál. Byla jsem smutná a zklamaná. Přehrávala jsem si to dokola. Co jsme dělali. Měla jsem pocit něčeho neukončeného. Dnes to mělo pokračovat. Mělo to být ještě lepší. Těšila jsem se na to, na něj.

Běželi jsme vedle sebe. Bez doteků. Bez narážek. Skoro to působilo normálně. A právě to bylo nejhorší. To napětí, to nevyřčené. Míjeli jsme lavičku, kde mě minule chytla křeč. Napadlo mě to zopakovat. Ale přišlo mi to moc okaté. Povídali jsme si ale bylo to "normální". Odpovídala jsem ale v hlavě se mi honily tyto myšlenky. Běželi jsme dál.

Pak už jsem nemohla. A tohle byla poslední šance k tomu, aby se něco stalo. Zastavili jsme se na stejném místě jako minule. Na začátku lávky. Ani jeden z nás to nekomentoval, ale oba jsme to věděli. Opřela jsem se o zábradlí a oddechovala. Tentokrát jsem si vybrala místo schválně tak, aby mohl stát vedle mě. Už ve městě jsem si všimla, že nějaké květináče byly spadlé na silnici a tady to samé. Buď vítr nebo je někdo skopnul. Každopádně tím vytvořil větší prostor k opření. K mému nepříjemnému překvapení si opravdu vybral možnost stát o kus dál vedle mě místo za mnou jako včera.

Cítila jsem v sobě rozpor. Úlevu i zklamání. Část mě byla ráda, že se mě ani nedotýká. Už včera to bylo riskantní a dnes se mohlo stát ještě něco víc. Co by nešlo vrátit. Měla jsem tebe. Měla jsem dovolené jiné kluky. Ale jeho ne. Vlastně to bylo dobře. Spadlo ze mě napětí i nervozita. Při pohledu na pomalu zapadající slunce, které se odráželo na řece jsem naposledy silně vydechla a najednou jsem cítila naprostý klid uvnitř. Chvilku jsem si toho nečekaného ale příjemného pocitu užívala.

Podívala jsem se na něj. Jeho tvář byla zalitá sluncem. Usmála jsem se, upřímně, snad laskavě, chtěla jsem mu dát najevo svou náklonost. Chtěla jsem, aby věděl, že u mě se nic nezměnilo. Bylo mi s ním příjemně i tak.

V ten moment jsem na Míše opět uviděl ten její pohled. Přestala vyprávět, prohlížela si mě a pak pokračovala. Při následném vyprávění se v průběhu kousla do rtu, aby mi názorně ukázala co to s ní dělalo.

Vypadal sladce. Ale na způsobu jakým tam stál bylo něco dominantního. Měl naběhlé žíly, Svaly se mu leskly od potu a slunce. Měl opravdu krásně vysportované tělo. Zasnila jsem se při pohledu na něj. A naprostý klid rychle vystřídalo vzrušení. Odvrátila jsem se od něj, a kousla jsem se do rtu, aby to neviděl. Chtěla jsem jeho doteky. Celé moje tělo po tom toužilo. Na moment jsem přivřela oči.

Otevřela jsem je akorát, abych periferně zahlédla, že se jednou rukou pustil zábradlí a natočil se jako by chtěl pokračovat v běhu.. To Ne! Uvnitř mě vše křičelo v panice. Ne, ne, ne.. To nesmí!
Jenže mohl a asi chtěl. To ale bylo to poslední, co jsem chtěla já.

Věděla jsem, že vyhrál. Nevím zda vůbec něco hrál ale já se mu vzdala, tak jak se jednou rukou pustil a otevřel prostor tak jsem se tam rychle přitočila, naklonila se přes zábradlí. Bylo to strašně nepříjemný, bála jsem se odmítnutí, že se pustí i druhou rukou a nechá mě tam jen tak stát, odmítnutou. Nabízela jsem se mu. Mohl mít, co chtěl. Vyhrál mě. Ale co když svou cenu vůbec nechtěl? Ale v momentě, kdy jsem se opřela o zábradlí a podívala se dolů, přišla další spása. Až do teď, na rozdíl od včerejška bylo vše špatně a nic nešlo jako včera podle nějakého osudového plánu. Až do teď...

Najednou se pod námi objevila kachna. Deus ex machina, jako včera. Nějaký impulz ve který jsem doufala, opět jsem měla pocit jako by vše mělo být přesně takhle. Hned se mi v hlavě vyrojilo, co můžu říct. Tohle je mnohem lepší než ryba pomyslela jsem si. Radostně jsem s opravdu upřímným úsměvem ve tváři ukázala dolů, ale ne s nataženou rukou, jen jsem pokrčila zápěstí, takže z nějakého úhlu mohlo vypadat že ukazuju i trochu někam jinam, než dolů pod sebe.

„Kačenka,“ zašeptala jsem. Slovo, které bylo nevinné jen na první poslech. Ještě před chvilkou jsem se bála, ale teď jsem cítila vzrušující napětí a byť jsem malinko strach z odmítnutí stále měla, tak jsem věřila, že vše je zase jako by to byl osud a tomu se nedá vzdorovat. Pár vteřin mě nechal v napětí. Pak ale tu ruku co uvolnil dal zpět a já se opět ocitla v jeho krásném sevření.

Jako by to celé bylo připravené dopředu, nebo jako by četla mé myšlenky, kachna se ponořila do vody, vzápětí se vynořila a já už měla připravenou další repliku.

„Jak je možné, že není vůbec mokrá?“ řekla jsem v očekávání jestli bude hrát tuhle se mnou jako včera.

„Možná to jen není vidět" řekl.

Polkla jsem.
„Myslíš?“

„Možná... Kdybych si na ní sáhnul, tak by bylo cítit, že mokrá je...“ pokračoval.

Ach bože, ta slova, jako by se zabodávala, do mého podbřišku. Nevím jak ta dole, ale kdyby si sáhl na tu mojí kačenku, tak ta by už určitě mokrá byla.

Nastalo krátké ticho. Kachna mezitím mířila ke břehu.

„Ale já to chci vědět!“ poručila jsem si a skoro si i dupla, jako nějaká rozmazlená princezna, které se právě zachtělo kousek modrého z nebe. Nebo kousek měsíce, a je jí jedno jak to princ udělá. A podívala jsem se na něj tak jako kocour v botách z toho filmu, co jsme minule viděli. Nebo jsem se o to aspoň snažila.

Před tím než to Míša řekla, měla zase ten zvláštní pohled. Všiml jsem si toho už několikrát dříve. Ale teď to bylo snad potřetí při jednom rozhovoru. V hlavě jsem si mezi tím řekl: „tak princ? Hmm...“

„A jak to mám asi udělat?“ zeptal se.

„No, počkáš, až k tobě bude otočená zády a nebude se dívat a... Pak se k ní zezadu rychle přiblížíš..."

„A pak...?“ pokračoval ve ptaní.

„Pak přece zjistíš jestli je nebo není mokrá..“ řekla jsem, usmála se a hledala v jeho očích pochopení.

„Myslíš, že mi dovolí, abych si na ní sáhnul?“

„Když to uděláš, tak jak jsem řekla...“

Dál už jsem nic neříkala. Jen jsem se otočila zády. Pomalu. A odvrátila pohled. Byla to odpověď. Tichá. Nevratná.

Pár vteřin váhal, cítila jsem vzrušující napětí ale byla jsem si skoro jistá, že to udělá. Pak se odhodlal a chytl mě za boky. Neudělal to rychle. Pomalu dal ruce ze zábradlí. Položil je na mé boky. Neucukla jsem, dělala jsem, jako že nic a reagovala jen zrychleným dechem. V duchu jsem si říkala, že kdyby šel takovou rychlostí na tu kachnu, tak by opravdu nic nezjistil, ale já nejsem kachna a mé kačence se to moc líbilo. Způsob jakým mě držel byl jiný. Včera si mě spíš držel, abych mu neutekla a nastavoval si mě podle chuti.

Dnes si rukama vychutnával mé tělo. Zatím jen boky. Pak jel jednou rukou směrem k prsům. "No tam toho teda zjistíš" pomyslela jsem si. Ale bylo to příjemné. Užívala jsem si jeho doteky a došlo mi, že mých prsou se vlastně zatím neměl příležitost nijak dotknout. Možná proto ho lákaly. Možná to byl naučený zvyk. Napřed mu holka dovolí sáhnout na prsa a až pak na kundičku.

znovu ten pohled, snad už počtvrté. zastavil jsem jí. řekl jsem jí o tom pohledu, kterého jsem si všiml a pokračoval jsem: "teď se mi chystáš říct opět něco hodně intenzivního, co možná zabolí." řekl jsem a vyznělo to asi jinak, než jsem zamýšlel.

Podívala se do prázdna, přemýšlela o tom a po nějaké době začala jemně pokyvovat hlavou. Pak spustila.

„Chtěl si všechny detaily. Chtěl si vědět úplně vše. Říkala jsem ti, že nevíš, co tě čeká, že to nebude jak si představuješ...“ chtěla pokračovat ale zarazil jsem ji.

„Já jen říkám, čeho jsem si všiml. Zpomalíš nebo zastavíš vyprávění, soustředíš se na to co řekneš dál a při tom mě upřeně pozoruješ. S každým takovým pohledem mi přijde, že přeřadíš na vyšší rychlostní stupeň. Každá další věc je intenzivnější. Jsem zvědavý, co mě čeká teď na čtvrté a nakonec na páté rychlosti. Testuješ, co vydržím?“

Zase se zamyslela. Opět malinko pokyvovala hlavou jako by se v něčem utvrzovala, něco si přehrávala v hlavě nebo počítala.

„Ale já jsem automat. Ten má 7 rychlostí, ne?“ řekla po celkem dlouhém tichu, nevinně a sladce, jak to dokázala snad jen ona. Zasmál jsem se překvapen jejími znalostmi, když ani neumí řídit.

„No můžeš jich mít klidně 7 no. Tak to jsme teď přesně uprostřed“ řekl jsem stále ještě s úsměvem na tváři.

„A ty chceš, abych pokračovala až do sedmičky?“ Zeptala se bázlivě ale přišlo mi, že je napjatá. Teď jsem pro změnu pozorně sledoval já jí.

„Neboj se a sešlápni plyn až na podlahu.“ odpověděl jsem. Vypadalo to, že ji to potěšilo. Doplnil jsem to ještě polibkem a pohlazením.

Pak se na mě podívala tím pohledem, který už jsem znal.

„Víš, proč teď kundičce říkám kačenka?“ zeptala se tajemně — a nečekala na odpověď. Už v tu chvíli si vychutnávala, jak mě má plně soustředěného.

„Protože od toho momentu… to bylo naše pojmenování,“ dodala a záměrně se na tom slově "naše" zastavila. Ne jako by mě chtěla provokovat. Spíš jako by si sama začínala uvědomovat, co tím říká.

Že Vašek už pro ni není jen někdo, s kým si zajde zaběhat, zaflirtuje si a zase se rozejdou každý do svého života. Už to není jen hra na hraně, kterou si může kdykoliv zakázat. Začíná s ním sdílet něco mnohem intimnějšího — drobné okamžiky blízkosti, pohledy, významy, které nejsou vyslovené, ale o to silněji cítitelné. Pouští si ho k sobě blíž, než původně plánovala, začíná mezi nimi vznikat něco, co se podobá vztahu. Ne pojmenovanému, nejasnému, ale o to nebezpečnějšímu. A zároveň ji dráždí, že mi to říká. Že mi dovoluje vidět ten proces zblízka od úplného začátku.

Bylo vidět, že jí dělá dobře to napětí mezi námi dvěma. Že ji vzrušuje právě tohle uvědomění, že mi může říkat věci, které nejsou jen erotické, ale i trochu bolí. Protože vidí můj výraz. Sleduje ho. A líbí se jí, co se mnou dělá to, co právě slyším. Možná trochu zvráceným způsobem si vychutnávala jak mi tuhne výraz, jak mlčím o vteřinu déle, jak se na ní asi vytřeštěně dívám zatímco se snažím zachovat klid, aby nepřestala vyprávět.

Ten pohled se objevil znovu — tentokrát už otevřeně prosycený vzrušením.

[hertz2]

Velmi dobře napsané, těším se na další vývoj.

[pajda1]

Super,pokračuj.

[Pepsi]

Chcelo by to pokračovanie

[Elberet]

Sám jsem zažil několikrát, jak se moje partnerka pobláznila (zamilovala) z potenciálního či skutečného milence. Hrozně mě rajcovalo, když jsem z ní cítil chtíč, který jí k němu přitahoval. Toužil jsem ideálně s pásem cudnosti poslouchat její pocity, líbat nohy, lízat vagínu. Poyamorie je hrozná droga.