Pokračování příběhu po Erofestu

[Ryan]

Krátké pokračování

..Jeho ruka konečně mířila tam, kde jsem jí chtěla cítit. Zastavil se ale na podbřišku a zůstal tam déle, než se mi zamlouvalo. Dost dlouho na to, aby mi projelo tělem tiché, prudké teplo a aby se mi dech ještě zrychlil. Stála jsem byla opřená o zábradlí, hlavu lehce skloněnou, oči přivřené — a celý svět se na ten okamžik smrskl jen na ten dotek. Jemný, samozřejmý, s příchutí toho, co bude následovat.

„Na co sakra čeká?“ Pomyslela jsem si. Chytla jsem jeho ruku. Propletla své prsty s těmi jeho a položila jsem jeho ruku na svou malou roztouženou kačenku. Neubránila jsem se vzdechu. Ten dotek projel mým tělem jako nůž. Konečně! Užívala jsem si toho pocitu, když najednou...

Jeho prsty se náhle nepatrně stáhly. Ne prudce. Spíš opatrně, skoro neochotně. Nejdřív jsem tomu nerozuměla. V hlavě mi to nedávalo smysl — ještě před chvílí byl tak soustředěný, tak klidný. Otočila jsem lehce hlavu, chtěla jsem se na něj podívat, zjistit, co se změnilo.

A tehdy jsem viděla jeho pohled.

Nedíval se na mě. Díval se někam stranou.

Ruka zmizela úplně. Udělal půlkrok zpátky za mně, jako by se nic nestalo. Jako by ten okamžik předtím vůbec neexistoval. Zůstala jsem stát zmatená, s tělem, které pořád ještě reagovalo, a s hlavou, která nechápala.

Na lávku přicházel někdo další. Kluk, zhruba v našem věku. Sympatický. Vašek ho očividně znal — a to byl důvod, proč přestal.

„Čau!“ zavolal dřív, než byl úplně u nás.

Vašek mu odpověděl stejně lehce, jako by před chvílí neměl ruku mezi mými stehny. „Čau.“

Narovnala jsem se, snažila se znovu dýchat normálně. Připadala jsem si najednou odhalená, přestože se vlastně nic „viditelného“ nestalo. Jen já jsem věděla, co se ještě před pár vteřinami dělo.

„To je Míša,“ řekl Vašek a otočil se ke mně.
Usmála jsem se. Automaticky. Zdvořile. Přesně tak, jak se to dělá. Jenže uvnitř jsem byla rozpálená do běla. Chtěla jsem, aby ten kluk odešel. Hned. Teď. Aby to, co se právě přerušilo, mohlo znovu pokračovat.

Jenže on neodcházel.

Stála jsem vedle nich a cítila jsem, jak se ve mně pomalu zvedá podráždění. Ne kvůli tomu klukovi. Kvůli Vaškovi. Kvůli tomu, že se tak snadno přesunul zpátky do „normálu“. Jako by mě tam před chvílí nenechal stát nadrženou.

Po chvilce jsem to vzdala.

„Já poběžím napřed,“ řekla jsem a podívala se významně na Vaška.

Na vteřinu se na mě zadíval. Možná v tom pohledu bylo překvapení. Možná pochopení. Možná obojí.

Rozběhla jsem se jako by nic. Bez ohlédnutí. Potřebovala jsem prostor a vzduch jinak bych vybuchla - buď vzteky nebo nadržeností. A hlavně jsem potřebovala ukojit své chutě. Ten dotek tam pořád byl.

Když jsem běžela pryč ještě jsem zaslechla jak se ho ptá: „To je ta tvá nová holka?“

To mně hodně zaskočilo - napnula jsem uši ale jeho odpověď jsem už neslyšela. Vrtlo mi to hlavou a pak jsem se Vaška zeptala, jak na to ten jeho kamarád přišel. Viděl co tam děláme? To bylo poprvé, co jsem si uvědomila, že nejsem anonymní bezejmenná holka. Poprvé mi došlo, že moje chování s ním venku může mít nějaké následky...

Po tomhle třetím běhu následoval náš rozhovor a kompromis. V té době jsem ale nevěděl, co vše už proběhlo bez mého vědomí. Takže jsem jí nevědomky dal svolení v tom pokračovat.

Pro připomenutí:

„Takže, co s ním můžu dělat?“ zeptala se.

„Můžeš s ním dělat vše, co si s ním dělala do teď.“ odpověděl jsem.

„A co s ním tedy můžu dělat navíc?“ položila další otázku.

„VŮBEC NIC“ řekl jsem velmi pomalu a hodně důrazně.

„To teda nezní moc jako kompromis...“ odpověděla a při tom udělala smutný oči. Nakonec se ale usmála.

[Pepsi]

No chcelo by to pokračovanie

[velkyklacek]

Prosim o brzke pokracovani

[Ryan]

Za chvilku uplyne rok. Rok od toho momentu, který vše odstartoval. Rozhodl jsem se, že je čas náš příběh dokončit.

[Ryan]

Před grilováním

Toto se stalo asi den nebo dva po tom běhu, o kterém jsem psal naposledy. V té době jsem ale nevěděl, co vše se mezi nimi odehrálo.

Domluvili jsme se, kdy mám Míšu vyzvednout z práce. Do telefonu mi řekla, že musíme nakoupit a jen tak mimoděk ještě dodala, že se mnou potřebuje mluvit.

Dojeli jsme do supermarketu v našem městě. Nákupní seznam měla Míša. Já něco potřeboval - už ani nevím co, ale to není důležité. A tak jsem jí tam nechal s vozíkem a šel hledat. Po chvilce bloudění jsem našel, co jsem potřeboval. Když jsem se vracel uviděl jsem Míšu jak se baví s nějakým klukem. Že by se jí snažil někdo sbalit? Ale i na dálku jsem měl nějak pocit jakoby se znali. Nebyla z toho cítit taková ta energie při seznamování. To, že tu někoho zná mě asi překvapilo víc. Pomalu jsem šel k nim a hlava mi šrotovala. Pak mi došlo, že to nemusím přerušit. Stačí obejít regály a přijít druhou stranou než byli natočeni.

Zaslechl jsem jak Míša říká: „jasně, platí, určitě přijdeme“ pak se s úsměvem rozloučili. Týpek si šel očividně jen pro jednu či dvě věci, protože rychle zmizel za rohem. Míša se hned po tom, co se s ním rozloučila ohlédla kolem sebe jakoby hledala jestli jsem to viděl. Nejenže jsem to viděl, ale já i slyšel poslední část. Když se podívala dozadu a uviděla mě. Znejistěla a přestala se usmívat.

„My někam jdeme?“ překvapeně jsem se zeptal.

„To je to o čem jsem s tebou chtěla mluvit...“ odpověděla.

„Kdo to byl?“ s ještě větším překvapením jsem se ptal dál.

Hlavou mi problesklo, jestli to není nějaký její další úlet nebo tak něco. Ale skoro okamžitě jsem tu myšlenku zavrhl jako nepravděpodobnou. Kdy by stíhala ještě někoho dalšího. Ale odkud ho zná a kam, že to máme jít? Chvilku byla odtažitá a snažila se odpovědi vyhnout. Pak se na chvilku podívala k pokladně. Neušlo mi to. Instinktivně jsem se tam podíval také. Byl tam ten kluk. Akorát odcházel. Hned po tom se Míša zase chovala normálně. Další překvapení. Skoro to vypadalo jakoby nechtěla, aby viděl, že tam jsme spolu...

Když odešel začala vysvětlovat, co se stalo minule při běhu, jak je potkal na lávce a co slyšela, když od nich odbíhala. Něco načala v obchodě. Dál pokračovala v autě a pak doma. Ale až o hodně později řekla opravdu vše, co se ten den stalo (viz předešlé povídky).

Po tom „incidentu", kdy nás viděl ten jeho kamarád na lávce, to byl ten kluk z obchodu, jsem přemýšlela nad spoustou věcí. Běhám s ním už nějakou dobu a lidi nás spolu vidí. Jak to, že jsem si to do teď nějak neuvědomila? Cítila jsem se při tom stále nějak anonymně. V myšlenkách jsem měla naše společné momenty. A taky samozřejmě tebe. Ale jen vzdáleně, neurčitě. Jako pozadí "našeho" flirtu mezi ním a mnou. Kolik lidí nás už ale spolu vidělo? A kolik z nich si nás všimlo, když jsme rádoby nenápadně flirtovali?

Já jsem ve vašem městě nová a nikdo mě tu nezná. Nebo doteď mně tu nikdo neznal. Ty tu sice bydlíš celý život jako on, ale jsi introvert. Pracuješ v Praze. Za zábavou chodíš do Prahy. A nebo jsi za počítačem. A taky jste věkově dost od sebe. Tebe tu tolik lidí nezná. Ale on je ten typ který, zná snad celé město a celé město zná jeho.

S tebou jsem byla venku a byly jsme pro ostatní jen dva cizí lidé, kterých si skoro nikdo nevšiml. A byť jsme spolu už docela dlouho, tak ani neznáme navzájem své přátele. Nebo jsme je viděli jen krátce, jednou nebo dvakrát. Od té doby, co pracuju jsem na ty své ani neměla čas. To je možná trochu výmluva. Když se chce, všechno jde. Ale fakt je ten, že většinu času trávíme spolu. Když pominu mé... "úlety..." s Lukem a Jakubem. Ale v podstatě se dá počítat jen ten s Jakubem. A tak dlouho to netrvalo.

Když jsem ale s Vaškem, tak je to jiné. Jeho znají a hned si všímají s kým, že to je... Kolik lidí nás už má zafixované jako pár? Jako ten kluk na lávce. Ta věta mi v hlavě rezonovala: „to je ta tvá nová holka?“

Hned mi to vrtalo hlavou. Řekl Vašek někomu, že má novou holku? Mluvil tak s tím kamarádem nebo s někým jiným o mně? Nebo nás někdo viděl a vznikl nějaký drb, který ten kluk slyšel a domyslel si, že jsem to já?

Samozřejmě jsem se ho na to hned ptala. Prý nic takového neřekl, takže leda nějaký drb... No a po tom, co jsem od nich odběhla z té lávky. Tak "nás" ten jeho kamarád prý pozval na grilování. Samozřejmě jsem to napřed okamžitě odmítla. Ale pak jsem o tom hodně přemýšlela.

Chci s ním běhat dál. A chci s ním dál flirtovat - toho se vzdát nechci. Zároveň ale nechci, aby si každý myslel, že s ním chodím. Jsem tvá holka a na tom také nechci nic měnit. A tak mě napadlo, že kdybychom na to grilování šli a vysvětlili všem, že jsem tu nová, a že jsme jen kamarádi - nic víc. Tak by si přestali něco domýšlet. Navíc bych se seznámila s novými lidmi. Co si o tom myslíš?

Logické argumenty spojené s věcmi, které tušila, že chci nebo potřebuju slyšet. V tom byla Míša opravdu dobrá.

„A ty si myslíš, že to něco změní, když s ním budeš dál běhat a flirtovat?“ zeptal jsem se nedůvěřivě.

O tom jsem už taky přemýšlela. Řekla, bych popravdě, že jsem neměla s kým běhat a on se nabídl. Pak bych se zeptala jestli třeba taky někdo neběhá. Upřímně, ráda bych se seznámila s nějakou holkou - občas mám té mužské energie až nad hlavu. Pak bych občas mohla běhat třeba s novou kamarádkou.

Po očku sledovala jak se tvářím. Dávalo to smysl. Jako vždy, když se mnou manipulovala, aby dosáhla svého. Nic jsem neříkal a tak pokračovala dál.

S Vaškem běháme skoro pořád po stejné trase. Dřív mně to nenapadlo, ale on má přece auto, takže bychom mohli občas zajet běhat někam jinam. Někam, kde nás nikdo nezná. Byli bychom z očí.

A nebo bych mu ukázala, kde jsem bydlela dřív a své oblíbené trasy.

„Jako, že ti přijde lepší jít do jiného města, kde sice neznají jeho ale za to znají tebe? Budou si myslet, že to je tvůj kluk...“

Tak dlouho jsem tam nebydlela. Tolik lidí mně tam zase nezná. A tebe už vůbec ne. Jednou za čas, by jsme byli jen dva lidé, co si jdou zaběhat. A já bych tam s ním přece nechodila za ruku nebo nevím, co si představuješ. Dělali bychom jen to samé, co děláme teď...

„A to je co?" zeptal jsem se.

„VŮBEC NIC“ řekla významně. Jakoby parodovala jak jsem to řekl minule já. Na to jsem se zamračil, protože vím jak zněla naše dohoda a kromě běhu s ním může flirtovat. To byl náš kompromis a to není úplně nic.

Jen s ním flirtuju. Neporušila jsem žádný zákaz. Nemám s ním sex...

Tu větu řekla trochu otráveně. A to jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby to mezi námi skřípalo. Poslední dobu to mezi námi bylo opravdu hezký, skoro bych řekl až dokonalý. Ani mi nechybělo, že nespí s nikým jiným. Ten pocit, že s ním běhá a flirtuje stačil k tomu zvláštnímu napětí. Samozřejmě jsem si představoval, že s ním má víc než jen flirt. Zatímco s ním běhala jsem si představoval různé scénáře. Jak to jako flirt začne ale pak se neudrží. Zacházely různě daleko. Někdy ty představy zašly až k sexu. Ale jakmile jsem si ho vyhonil nebo s ní měl sex, tak mě to přešlo a vůbec se mi to už nelíbilo. Z pochopitelných důvodů jsem jí ale o takových představách nikdy neřekl.

Líbilo se mi jak mi vyprávěla, co přesně se dělo a co cítila. Ty detaily a jak je znovu prožívala. Ten poslední běh ale zamluvila a řekla jen něco ve smyslu, že to proběhlo jako obvykle.

Teď jsem ale zjistil, že vynechala toho kamaráda, který je zastihl na lávce. Jedno vedlo k druhému. Jedná otázka k další. Proč si myslel, že spolu chodí? Proč stáli na té lávce a co tam dělali?

Nakonec mi přiznala, že tam stáli a cítila jeho stojící penis. Jak bylo jejím zvykem řekla pravdu ale zároveň se vyhnula celé pravdě. Nelhala, ne. Vše co řekla, byla pravda, ale vynechala podstatné skutečnosti. Věrohodně mi vysvětlila i proč mi tentokrát neřekla detaily - protože ji prý rozhodila ta otázka jestli je jeho holka. Opět pravda ale opět ne celá.

Řekla mi dost, aby ukojila mou zvědavost. Dost na to, aby mě vzrušila ale nenaštvala, a nakonec svou manipulační jízdu završila sexem. Když už pak věděla, že mě má zase v hrsti, tak se vrátila k tématu.

Kdybych tam šla, chtěla bych pokecat hlavně s nějakou holkou. Nebyla bych tam s Vaškem. Spolu bychom jen přišli - jen jako kamarádi. A pak bych vysvětlila, že už přítele mám - tebe. A s ním jsem šla jen párkrát běhat, protože tu ještě nikoho neznám. Dělala bych, že nevím jaký je to děvkař. Byla bych jeho pověstí naprosto šokována a pak by to vypadalo, že jsem s ním kvůli tomu přestala běhat. Ale místo toho bychom jezdili jinam.

A proč ne tam, co jsem bydlela? Znám to tam. Není to daleko a mám to tam ráda... Jednou za čas. Stěží by si nás někdo všiml. Prostě by viděli dva lidi jak spolu běží. Copak ty si řekneš, když vidíš někoho běžet spolu: "jo ty spolu určitě chodí".

Na konci se sladce usmála.

Tentokrát jsem nic nenamítal. Vždyť jaký je v tom vlastně rozdíl došlo mi. Do teď běhali po našem městě... Chvilku mě pozorovala a pak pokračovala.

Nebo by mohl přijet za mnou do Prahy, zaběhat si a pak bych s ním mohla jet domů. A tím pádem bys nemusel jezdit ty. Pokud by ti to teda nevadilo.

Nemůžu říct, že by mi to nevadilo. Ale sám jsem nedokázal pochopit, co mi vlastně vadí. V tichosti jsem o tom přemýšlel a snažil se sám v sobě vyznat. Mé ticho si Míša vyložila jako souhlas. Přitulila se a zapnula v TV nějaký animák. Já nad tím dál přemýšlel. Proč mi vadí, že by za ní jel do Prahy? Nebo s ní do jejího předešlého bydliště?

Měl jsem pocit, že v tom není jen obyčejné svezení. Bylo v tom něco partnerského. Něco, o čem se nemusí mluvit ale patří to ke vztahu. Já jsem ten, kdo pro ni přijede. Kdo na ni čeká. Kdo ji odveze domů. Je to drobnost, možná banální zvyk, ale právě z takových drobností se skládá pocit „my“.

A teď jsem měl pocit, jako by si z toho on chtěl kousek ukrojit. Ne násilím. Ne otevřeně. Za to ale s větší samozřejmostí. Jenže pak mi došlo, že to je Míša, kdo s tím nápadem přišel. To ona mu chce dovolit se přiblížit o krok blíž něčemu, co mi začínalo připomínat něco víc než flirt.

Zažárlil jsem.

Protože v tom bylo tiché svolení, aby si mohl nárokovat přítomnost v jejím životě. Vytvářela si autonomii v našem vztahu, aby tam byl prostor pro něj.

Je pravda, že asi v každém vztahu nastane moment, kdy vyprchá ta oboustranná potřeba být neustále spolu. Spojení dvou těl a duší v jedno. A přesto, že je vztah pevný a plný lásky, tak oba potřebují čas pro sebe, svou autonomii ve vztahu. Jenže obvykle to vyplňují rodinou, přáteli nebo nějakým hobby.
Ještě bych dokázal pochopit, aby hobby nahradil milenec. Jenže teď z toho bylo cítit víc. Ne jen milenec, ne paralelní vztah, byť obojí by byla pravda.

Byli jsme s Míšou už nějakou dobu, když si před pár měsíci poprvé našla milence. To, co začalo jako šílený jednorázový úlet mělo nakonec pokračování. Pak následoval Jakub - její bývalý přítel. To s ním dokonce nazvala paralelní vztah. Spala u něj i s ním. Klidně i několik nocí po sobě. Ale ani s jedním z nich jsem neměl pocit, že by se mělo něco stát - teď ano.

Jak jsem nad tím dál přemýšlel, tak mi došlo, že je to asi tím, že ho prostě nemám rád. Je to soused a je to namyšlený blbeček. Kdyby to byl soused a fajn týpek, tak by to asi bylo vlastně dost zajímavý. Kdyby to byl jen namyšlený blbeček, se kterým by se párkrát vyspala, bylo by to taky vzrušující. Ale ta kombinace všeho, co představoval, a nebyly to jen tyhle dvě věci, mi hrozně vadila.

To, že spala s Lukem a Jakubem bylo vzrušující. Líbilo se mi to a chtěl jsem to. To aby spala s Vaškem jsem ale nechtěl. A Míša s ním opravdu nespala, nebyl to její milenec, neměla s ním vztah a ani ho nemilovala. Ale stejně jsem cítil ohrožení. Začalo mi docházet, že jsem možná trochu iracionální. Trochu se mi ulevilo, když jsem dokázal poznat, co mi tak vadí.

Pak jsem si představil jak spolu jedou autem. Podle toho odkud pojedou, možná až hodinu. Bude s ním sama - jen oni dva. Žádné cizí oči ani uši.

Je v tom jistá intimita sedět tak blízko vedle sebe, na čas relativně odděleni od vnějšího světa. Nejspíš si budou povídat. Bavit se, smát se. Možná mu po tom, co jí rozesměje položí ruku na rameno nebo na jeho ruku, tak jak to holky dělají, když projevují, možná nevědomky, svou náklonost klukovi.

„Doteky k flirtu patří ale honění ne“ vzpomněl jsem si na to, co jsem Míše řekl. Doteky.. zopakoval jsem si v duchu.

Věřil jsem tomu, že by to neporušila pravidla, ale doteky měla povolené. Co by následovalo po tom, co by mu položila ruku na rameno? Zajela by mu rukou do vlasů? Nebo kdyby položila svou ruku na tu jeho, propletla by si s ním prsty a jemně by si hladily? Možná by pak vzala jeho ruku a položila by si jí na koleno. Nejspíš by měla kraťasy. Nenechal by se pobízet a hladil by jí po vnitřní straně stehen...

Při těch myšlenkách se mi postavil. A když mi stál, tak se mi tyhle představy líbily. Film byl možná už v půlce a po celou dobu jsme spolu nepromluvili. Míša, se dívala a já přemýšlel. Ticho jsem přerušil s tím, že tedy souhlasím s tou grilovačkou, pod podmínkou, že to opravdu udělá tak jak naplánovala, se vším všudy.

Zeptala se jestli tím „vším“ myslím úplně vše, včetně ježdění na jiná místa, do Prahy a tam kde bydlela dřív.

Přikývl jsem. Věděl jsem, že to je mým vzrušením ale nemohl jsem si pomoct. Líbil se mi ten pocit, který jsem teď pociťoval a líbila se mi představa toho, co mě čeká. Nejistota, vzrušení, žárlivost. Budu na ní čekat až se mi vrátí. Budu si představovat, co spolu právě dělají. A pak až přijde, tak se konečně dozvím jak s ním zase flirtovala. Co mu dovolila nebo ukázala.

Jedná má část bude tajně doufat, že mi poví něco vzrušujícího - nepovoleného. Ta druhá se bude modlit, aby se nic takového nestalo. Ten vnitřní boj pak způsobí maximální vzrušení, které jsem nikdy s nikým a při ničem necítil. Mé vzrušení se spojí s tím jejím. U Míši to vzrušení pramení z toho, že mu chce dovolit víc, ale má to zakázané. Vzrušuje jí to podobným způsobem jako mě. Jen můj boj probíhá uvnitř a ten její mezi dvěma kluky.

[Ryan]

Grilování

Druhý den jsem měl ještě stálo volno, které jsem si vzal kvůli festivalu, jenž se nakonec nekonal. Míša byla v práci a já začínal váhat jestli jsem jí měl dovolit jít s ním dnes večer ven. Nevím, co mě to napadlo ale vydal jsem se na procházku. Šel jsem na tu lávku, zastavil jsem se na ní a přemýšlel, kde asi stáli a jak se to odehrávalo. Bylo hezky. Opřel jsem se a nechal na sebe dopadat sluneční paprsky. Taková trošku meditace. V hlavě jsem si to přehrával.

Půjde na tu party, řekne, že je má holka, že on je jen týpek se kterým běhá, seznámí se s novými lidmi. Pak s ním přestane běhat tady, nebo to aspoň hodně omezí, aby nevznikaly drby a pak s ním bude jezdit jinam. Tak to bude lepší a nic to nemění. Nemá povoleno nic navíc. Je to potvora, ale věřím, že pravidla dodržuje. To je ostatně jedna z věcí, která jí tolik vzrušuje. Chce je porušit ale nesmí. Pak máme intenzivní divoký sex.

Znělo to všechno dobře. Nakonec i ten čas strávený v autě poslouží mým chtěným/nechtěným představám. Neumím to vysvětlit ale ty představy byly
intenzivnější než jen ty z běhání. Docela jsem se uklidnil a vyrazil domů. Pak jsem jel pro Míšu do práce. V autě se mluvila o normálních věcech.
Zmínka o večeru skoro nepadla. Až když jsme dojeli domů, tak jsme to probrali. Ta dopolední procházka a to utřídění myšlenek mi pomohlo.

V podvečer se Míša začala připravovat. Ne moc - šla na grilování, ne na ples. Ale přesto, sledovat jí jak si vybírá, co si vezme na sebe, jak si namalovala oči. Chtěla vypadat dobře. Pro něj? Pro ně? Nevím, ale vypadala krásně. Líbila se mi představa, že mi takovou holku budou závidět. I když ty lidi asi ani neznám. Ještě jsme se o tom trochu bavili a pak Míša vyrazila. Neřekli jsme si kdy se má vrátit, ale nečekal jsem, že to potrvá moc dlouho. Vzhledem k tomu, že jí stačí docela málo alkoholu k tomu, aby byla opilá a pak se jí chce hodně spát, čekal jsem jí tak maximálně v deset večer.

Odešla. Byl jsem v klidu. Napřed na počítači, pak jsem se přesunul na postel. Projížděl jsem mobil. Najednou jsem uviděl fotky. Zahrada, jídlo, gril.
Holka, kterou jsem znal ze základky. V devátý třídě na mně byla hrozně hnusná a já nechápal, co jsem jí udělal. Po pár letech jsme se potkali na diskotéce. Už ani nevím jak jsme se spolu začali bavit. Ale muselo to být z její strany, protože já se jí snažil vyhnout

Alkohol ji rozvázal jazyk a vypadlo z ní, že jsem se jí tehdy líbil a proto na mě byla hnusná. Hmm, ženská logika. Nakonec jsme se spolu vyspali a pak ještě několikrát. Pak chodila s kámošem. Pak jsem o ní slyšel nehezký věci, pak se se mnou vyspala a tvrdila, že už s ním není ale byla. Takže jsem přišel o kámoše. No, měli jsme spolu prostě historii. Měl jsem jí zařazenou jako mrchu. Rozhodně jsem její společnost nevyhledával ale stále jsem jí měl v přátelích.

Další fotka. Ježiš, tenhle defekt. To je teda smetánka. Pak další fotka. Srdce se mi rozbušilo - byla na ní Míša. Cože?! Čekal jsem, že budou někde, kde budou lidi z jejich generace cca 25-30 a ne z té mojí, což je 35+. A minimálně dva z nich jsem fakt nemusel. Tuhle myšlenku jsem ale zatím upozadil. Pokračoval jsem na další fotky. Nikde jinde už Míša nebyla a tak jsem se vrátil k té na které byla.

Stála dál od ohně s Vaškem - nic nepatřičného. Byli docela daleko od sebe ale ta chemie mezi nimi byla cítit i skrz fotku. Dívali se na sebe - ne zamilovaně, nebyl tam chtíč, ale byla tam cítit vzájemná náklonost. Nevěděli, že je někdo fotí, neusmívali se, tak jak se to na fotkách dělá. Někdo vyfotil jejich přirozenost, uvolněnost. Čím déle jsem se na tu fotku díval, tím víc se stávala intimnější. Pak jsem si všiml, že má i víc lajků než ty ostatní. Očividně jsem nebyl jediný, kdo si toho všiml.

Najednou jsem nechtěl, aby zmínila, že chodí se mnou. Kdo ví, co by jí řekla ta „kámoška“. Navíc mi nebylo příjemný, že to mezi nimi tak jiskří i jen při obyčejném rozhovoru. Když to bylo patrné z fotky, jak moc to asi bylo vidět naživo? Do teď jsem Míše nepsal. Chtěl, jsem aby si to užila a seznámila se. Nechtěl jsem, aby měla pocit, že jí kontroluju nebo tak něco.

Zeptal jsem se jestli se už s někým bavila o tom, že chodí se mnou. A pokud ne, tak ať nic neříká. Nechtělo se mi po zprávách vysvětlovat proč. Odepsala, že zatím ne. Asi byla překvapená, ale odepsala „dobře“ a poslala líbacího smajlíka.

Můj klid byl tatam. Tohle vůbec neprobíhalo podle plánu. Po chvilce jsem se opět díval na tu fotku a čekal jestli nepřibydou další. Začal jsem žárlit. Proč už není na těch dalších? Je někde s ním? Po nějaké době se Míša objevila na jedné společné. Setmělo se. Bylo po desáté a Míše nikde. Ještě jsem počkal a pak jí napsal. Krátkou zprávu, jen jaké to je a kdy přijde. Místo očekávané odpovědi jen trýznivě ticho. Žádná zpráva ani hovor. Pak další společná fotka bez Míši i Vaška. To už jsem začínal panikařit a extrémně žárlit.

Byl jsem rozhodnutý tam jít. Nepřemýšlel jsem úplně jasně ale už jsem se zvedl s tím, že prostě půjdu. V tom jsem uslyšel klíč v zámku. Ve dveřích se objevila Míša. Krásná, uvolněná, usměvavá. V náladě ale ne úplně opilá. Vrhla se mi kolem krku. Byla přítulná, milující a nadržená. Napřed jsem z toho byl zmatený, pak jsem se poddal jejím dotekům ale s jiným záměrem než s ní mít jen sex. Hledal jsem důkazy.

Byli jsme na chodbě. Silně zářící světla vše dokonale osvětlovala. Líbal jsem jí na krku ale díval jsem se jestli nenajdu cucflek, na prsou jsem hledal škrábance od nehtů. Svlékl jsem jí celou. Nikde žádná známka sexu. Kalhotky měla mokré ale jen od sebe. Klekl jsem si a začal jí lízat - nic. Necítil jsem ani sperma ani kondom. Teda, že by se s ním vyspala bez kondomu bych nečekal ale přeci jen byla pod vlivem alkoholu...

Byla hodně mokrá ale kundičku měla těsnou a uzavřenou. Rozhodně s nikým sex neměla. Odnesl jsem si jí do postele. Postavil na všechny čtyři. A ošukal jsem jí zezadu. Udělala se rychle. Což bylo dobře, protože já byl taky hodně rychle. Skoro okamžitě po orgasmu mi usnula. Další důkaz toho, že s nikým nespala. Míša je totiž ženská verze chlapa, co se po orgasmu odvalí a do minuty po tom usne.

Díval jsem se na ní jak spí a rozdýchával tu emoční jízdu. Byla nahá a její tělo osvětlovala lampička. Usnula tak rychle, že si ani neutřela kundičku. A z té teď vytékalo moje sperma. Zadíval jsem se na ten pohled a představil jsem si, že takhle jsem jí tu našel. Použitou někým jiným. S vytékající mrdkou z její nadržený a nevěrný kundičky - okamžitě se mi zase postavil.

Při pohledu na Míšu jsem si ho honil. Nechtěl jsem jí budit ale hrozně jsem jí ještě jednou chtěl. Lehl jsem si k ní z boku a snažil se jí trochu hlasitějším šepotem a líbáním na tvář a ucho probudit. Po chvilce nabyla vědomí ale oči měla dál zavřené a něco mumlala. Nejspíš si dala ještě nějaký alkohol na cestu a ten začal působit až teď. Z té zahrady to bylo jen asi 5-7 minut. Navíc byla ospalá. Pošeptal jsem jí, že jí chci šukat.

Řekla mi, že to nejde. Dál jsem naléhal a políbil ji na tvář ale docela blízko rtů. Najednou se sama natočila a začala mě líbat. Rukou si mě chytla zezadu za hlavu a jezdila mi prsty ve vlasech. Měla stále zavřené oči, líbala mé rty a začala lehce vzdychat. Oba jsme byli nazí a Míša měla nohy trochu od sebe. Nalehl jsem si mezi ně a chtěl jsem zasunout. Žaludem jsem přejel přes její klitoris a její závojíčky až k její dírce. Prohnula se a vzdychla vzrušením.

„To nejde..“ stihla říct táhlým vzrušeným hlasem než jsem ho do ní zasunul. Zalapala po dechu a hlasitě zasténala. Pak se rychle a zhluboka nadechla jakoby se lekla. Prohnula se tak, že mi z ní málem vyjel. Otevřela oči a na moment se na mě překvapeně dívala. Pak vyšla pánví vstříc mému péru a doslova se na mě napíchla. Chytla mě za zadek a já do ní zajel, tak hluboko jak to jen šlo.

„šukej mě“ pošeptala mi, „šukej mě..“

Pak mě líbala, tentokrát i s jazykem. Oba jsme se po chvilce udělali. A Míša opět po chvilce usnula...

Už při tom mi bylo jasné, že si v nějaký moment ve své opilosti a ospalosti myslela, že jsem on. Ale v tu chvíli jsem jí potřeboval šukat a ne něco řešit.
Teď jsem si to zpětně přehrával. Jak daleko by ho nechala zajít? Když mě líbala a rty měla u sebe, myslela si, že se líbá s ním? Neřekla mi, že by mu tohle dovolila. Anebo se to stalo poprvé až dnes večer? Líbali se? Vždyť to jsem jí přece zakázal. Naše dohoda přece zněla, že…

A pak mi to došlo. Ta slova se ke mně vrátila jako bumerang. I přes svou mizernou paměť jsem si vybavil, co jsem tehdy zhruba řekl.

„Nesmí ti nikam strčit penis, prsty ani jazyk.“

Automaticky jsem to chápal tak, že tyhle části jeho těla se nesmí dotknout jejích intimních míst. Tak jsem to myslel. Jenže jak to pochopila Míša? Vyjednávání je její práce. Smlouvy, formulace, význam slov. Hledání kliček i přesných hranic.

Dal jsem jí zákaz. Stanovil jsem hranice. Jenže jsem to možná řekl neobratně, neurčitě. Možná jsem v té větě nechal víc prostoru, než jsem si připouštěl.

Nevím, jak si to vyložila. Možná přesně tak, jak jsem to myslel. A možná si velmi dobře uvědomovala, že jazyk použít nesmí… ale rty jsem nezmínil. Možná jsem zakázal určité doteky — a jiné nechal otevřené.

A možná to s ním už i vyzkoušela.

Tak proto mě líbala jinak než obvykle? Měla rty u sebe. Pusu neotvírala a nepustila mě jazykem dovnitř. Hlavní roli hráli jen naše rty. Ale co to znamená? Je to něco kam až je ochotná s ním zajít ale zatím se to nestalo? Nebo se s ním líbá už nějakou dobu? Možná se to stalo včera v opilosti poprvé.
Udělala by to střízlivá? Jak daleko by ho nechala zajít? Nepokusila se to zastavit dokud jsem jí ho tam nestrčil. A pak jen otevřela překvapením oči a prohnula se tak, že mi skoro vyjel. Ale jen skoro...

A co kdyby zjistila, že to nejsem já ale on? Odtáhla by se tak, že by z ní vyjel úplně a nebo by ho nechala zpátky zasunout? Možná by se na něj nabodla sama, úplně stejně jako na mně.

Při těch myšlenkách jsem se překvapivě nenaštval ale opět vzrušil. Nechtěl jsem se udělat. Věděl jsem, že po výstřiku by mě to už nevzrušovalo a nelíbilo by se mi to a přímo i hrozně vadilo. Jenže to nešlo vydržet. Musel jsem si ho vyhonit. Postříkal jsem prostěradlo a část dopadla mezi její nohy. Čekal jsem přiliv negativních emocí, tak jako vždy když jsem měl tyhle představy a udělal jsem se, ale nestalo se tak. Místo toho jsem se jen zadíval na to jak je krásná. Vypadala sladce a nevinně. A možná i byla.

Ale vadilo by mi kdyby nebyla?

To se ale do rána nedozvím. Přemítal jsem nad tím jak pak ráno reagovat. Mám na ni naštvaně udeřit? Dělat, že něco vím? Zkusit nějaký trik? Říct popravdě, co se v noci stalo? Říct jí, že mi to už nevadí? Ale, co když mi to nevadí jen právě teď, když ani nevím jestli se něco stalo. A pak mi to bude vadit úplně stejně jako doteď? Zacyklený v myšlenkách jsem se opakovaně dostal k představám jaké to bude ráno. Co mi potvrdí, nebo vyvrátí. Co bude následovat? Párkrát jsem si ho musel znovu vyhonit a nakonec jsem taky usnul.

Probudil jsem se a Míša ještě spala. Za denního světla byla ještě krásnější. Chvilku jsem si ji jen tak obdivně prohlížel, když se začala probouzet. Zamračila se, Přivřené oči se jí pomalu rozlepovaly. Sáhla si na hlavu a asi usoudila, že kocovinu nemá nebo není tak velká. Chvilku bylo vidět, že loví v paměti. Pomyslel jsem si, jestli si bude vše pamatovat. Po chvilce vzpomínání se usmála a vrhla se po mně.

Začala mě líbat, byla veselá a vypadala šťastně. Co způsobilo, takovou dobrou náladu, já? Pomyslel jsem si. Nebo něco co se stalo včera? Po chvilce mě přestala líbat. Zblízka si mě prohlížela a hladila mě ve vlasech. Občas mi dala polibek. Nevěděl jsem, co to má znamenat. Představoval jsem si hodně scénářů jak to bude po ránu vypadat ale tohle ne.

„Děkuju“ řekla s úsměvem.

„Za co?“ zeptal jsem nechápavě.

„Za všechno“ odpověděla po chvilce váhání.

Ve výrazu její tváře se něco změnilo. Něco mi unikalo nebo se mnou hrála zase nějakou hru. Chtěl jsem vědět co se to sakra děje. Ale nevěděl jsem jak se má zeptat aniž bych něco zkazil nebo odhalil, že nic nechápu. Za něco mi je vděčná a dělá jí to šťastnou. Ale za co? To, že jsem jí tam nechal jít? Nebo to má nějakou spojitost s naším sexem včera? Nebo si z opilosti myslí, že se stalo něco jiného než se stalo?

„Pamatuješ si ze včera všechno?“ zeptal jsem se.

„Z party ano. Cestu moc ne, Pak si pamatuju tebe a náš sex a pak už to mám jako ve snu...“

„A za co si mi děkovala?“ bez hraní nějakých her jsem se zeptal přímo.

„No, asi hlavně za tu zprávu..“

S nechápavým výrazem jsem se na ní beze slova díval. Napsal jsem jen ať neříká, že chodí se mnou, ani jsem nevysvětlil důvod. To jsem jí chtěl vysvětlit až se vrátí, ale k tomu do teď nedošlo. A ona napsala jen „dobře“ a líbacího smajlíka. Maličko mě ten smajlík zarazil ale říkal jsem si, že to nemá žádný hlubší význam. Mohla tu zprávu pochopit nějak jinak? Na moment mě napadlo jestli mi to autokorekce nezměnila na něco jiného a já si toho nevšiml. V tom Míša přerušila tok mých myšlenek.

„Já myslela, že to byla reakce na ten rozhovor v autě.“

Malý moment prozření. Asi jsem to musel dát najevo svým výrazem. Hned jsem tušil odkud vítr vane. Když jsem pro Míšu jel do práce čekal jsem, že se budeme hned bavit o večeru. Ona ale začala napřed tím jaký měla den a já asi vypnul. Možná to znáte taky. Všiml jsem si toho před pár lety u jiné přítelkyně. Kývu hlavou, dělám "hmm" ale absolutně nevnímám co mi říká. Není to nějaké vědomé rozhodnutí. Děje se to samo, ani nevím, že to dělám. Asi nějaký chlapský obranný mechanismus. A to, že to dělám zjistím většinou, až když mi přistane rána někde na rameni s větou: „ty mě vůbec neposloucháš!“

Přišlo mi, že ta cesta utekla rychle a věděl jsem, že se bavila o nějakých normálních věcech ale nebyl jsem si schopný vybavit o čem vlastně mluvila. Takže jsem asi zase vypnul ale tentokrát mi to zjevně prošlo. O čem asi tak mohla mluvit? V tom opět přerušila moje myšlenky.

„Ty jsi mě zase neposlouchal, že jo?“ řekla a nečekala na mou odpověď a rovnou se tvářila uraženě.

No, neposlouchal... Ale rozhodl jsem se, že budu takticky mlčet. Tvářila se naštvaně a pak řekla něco ve smyslu, že ona za to, že jí nevnímám nemůže. Chtěl jsem vědět, co mi tedy říkala a jakou to má spojitost s tou zprávou. Nakonec se od urazila zopakovala mi vše.

Říkala jsem, že jsem o tom ještě přemýšlela. Když tam budu všem říkat, že chodím s tebou, a budou tě znát, co si asi budou myslet, když tam přijdu s Vaškem? Navíc nás už s Vaškem viděli spolu a minimálně ten jeho kamarád si myslel, že spolu chodíme. A co když se časem seznámím blíž s někým z okolí a uvidí mě zase s dalším klukem? To by bylo trapné a já bych vypadala jako… A na to jsi kýval hlavou a říkal: „Hmm.“

„Na druhou stranu, co když tam budu všem říkat, že chodím s tebou, a vůbec nikdo tě tam znát nebude? To můžu klidně jen říct, že jsem zadaná. Ale když se s těmi lidmi seznámím a pak nás budou vídat spolu, budou vědět, že ty jsi ten můj přítel. A jsme tam, kde jsme byli. Už nás viděli s Vaškem, a i když s ním budu jezdit jinam, tak nás občas uvidí i tady nebo v autě. Budou si ho se mnou spojovat. Nechci tě ztrapnit a nechci vypadat jako, víš co. A pak zase… Co když potkám někoho nového a tobě nebude vadit, abych s ním něco měla? Budeme se muset skrývat. A když nás někdo přesto uvidí, budou vědět, že tě podvádím. Pro nás oba by to prostě bylo trapné.“ Při tom jsi vypadal zamyšleně a udělal jsi: „Hmm.“

„A to jsem při ničem z toho, co jsi říkala, nereagoval?“ zeptal jsem se, protože mi přišlo divné, že bych nereagoval na jméno Vašek nebo na to, že by mohla s někým něco mít.

„Reagoval! Kýval jsi hlavou a dělal jsi ‚hmm‘!“ odpověděla docela rázně.

„Nechala jsem tě nad tím chvilku přemýšlet a pak ti řekla poslední část. A na tu jsem myslela, že odpovídáš tou zprávou…“

„Pak je tu ještě jedna varianta a myslím, že ta by byla nejlepší. Půjdu se tam prostě bavit a seznámit. A když se někdo bude ptát, tak řeknu, že jsem sama. Tím vlastně řeknu, že s Vaškem nechodím. A zároveň ochráním tebe. Když mě uvidí s tebou, můžeš být kdokoliv. Kamarád, kolega nebo jen někdo, s kým jsem se seznámila. Na tom by přece nebylo nic špatného, když jsem sama. Když nebudou mít nic, co by si mohli spojit nebo pojmenovat, tak si nás spolu mnohem hůř zařadí. A když mě pak uvidí s Vaškem nebo s někým jiným, tak to nikoho nepohorší a tebe to neztrapní.“

„Bála jsem se, jak na to budeš reagovat. Takže jsem byla ráda, že nejsi okamžitě proti, a tak jsem dál pokračovala.“

„Nemusela bych nic předstírat. Dělat, že ho skoro neznám, a že to, co mohl někdo vidět, se nestalo. Protože bych pro ně byla singl. Navíc tam bude jediný, koho budu znát, a přijdeme spolu. Tak se k němu chci chovat normálně.“

„Byl jsi potichu, soustředěný, ale po chvilce jsi pokýval hlavou. Tak jsem zkusila pokračovat.“

„Vážně si myslím, že by to pro nás bylo úplně nejlepší řešení, když máme takový vztah, jaký máme. Ochránilo by to tvé ego a já bych nevypadala jako poběhlice. A vím, že jedna z věcí, co ti vadí, je, kdyby to ostatní věděli. Takže kdybych začala vystupovat jako nezadaná, tak by ses toho nemusel bát. Nikdo by nevěděl, že já a ty jsme spolu, a nemusel by ses cítit trapně, kdyby mě třeba někdo viděl, jak veřejně flirtuju s někým jiným… Nech si to projít hlavou.“

„Byl jsi potichu, neřekl jsi ani ‚hmm‘, ani jsi nekýval hlavou. Zamyšleně ses díval do dálky. Tak jsem tě nechala, ať si to v hlavě přebereš, a už jsem o tom dál nemluvila.“

Do teď jsem si nebyl jistý, jestli si to nevymýšlí, protože jsem si nic z toho opravdu nepamatoval. Ale tu poslední větu ano - „Nech si to projít hlavou“ jsem slyšel a proto jsem skutečně zamyšleně hleděl do dálky, protože jsem se snažil vybavit, co si mám nechat projít hlavou. Nakonec jsem byl rád, že nepřišly další otázky, a pak jsem na to zapomněl.

„Takže… když jsem ti napsal, ať nic neříkáš…?“

„Tak jsem to pochopila jako souhlas,“ odpověděla. „Jak jinak jsem to měla chápat?“

Vzal jsem mobil a ukázal jí tu fotku, na kterou jsem se včera tak dlouho díval. Zarazila se. Bylo vidět, že ji ta fotka taky zasáhla. Ne tak, že by se lekla — spíš jako by si najednou uvědomila, jak ten moment zvenku působil.

„Takže teď si všichni myslí, že jsi nezadaná“

„Ano“ špitla

Řekl jsem jí, kdo tu fotku sdílel. Vysvětlil jsem jí naši dávnou historii, a proč ji zrovna moc nemusím. A taky toho týpka, kterého jsem tam viděl na jiné fotce.

„Nechtěl jsem, aby věděli, že chodíš se mnou, když jsi tam byla s ním...“ Položila svou ruku na tu mou.

„Ale toho se teď už bát nemusíš...“ řekla konejšivě.

Měl jsem chuť říct něco jízlivého. Ale nakonec jsem to řekl jen pohledem. Míša je krásná, inteligentní, úspěšná. Chtěl jsem se s ní chlubit. Ne náš vztah tajit. Jenže životní styl, který jsme na jaře začaly praktikovat tomu moc nenahrával. Pokud nechci vypadat jako ubožák, kterému přítelkyně zahýbá a každý o tom ví, tak to možná opravdu je nejlepší řešení. A jakoby mi četla myšlenky, řekla něco podobného nahlas.

„Není to tak nakonec nejlepší? Postarala jsem se o to, aby ti nic nemohlo ublížit. Vždyť já jsem stále tvá holčička - jen teď budu moct být i někoho jiného... bez studu. Nikdo si o nás nebude myslet nic špatného. Já taky nechci, aby si o mě někdo říkal, že jsem...“

„Kurvička..?“ doplnil jsem ji opatrně.

„Pozor na jazyk! Ale ano... to jsem jen pro tebe“

[kohout50]

Krásné pokračování. Dobře napsané, popsané dění i pocity obou dvou aktérů. Jsem zvědav na další dil- díly a vývoj následujících událostí.

[Ryan]

Co se stane na grilování (ne)zůstane na grilovaní

Když jsem řekla, že jsem sama Vašek to samozřejmě slyšel. Ale nic neřekl ani neudělal. Nedal na sobě nic znát. Později si mě našel stranou. Ne hned. Ne nápadně. Prostě přirozeně vyplynulo, že jsme se ocitli mimo ostatní.

„Slyšel jsem, co jsi říkala,“ začal klidně. „Že nikoho nemáš.“

Vysvětlila jsem mu to. Že nechci, aby si nás spojovali, že se bojím, abys ses to nedozvěděl. Taky jsem mu vysvětlila své obavy, že nás budou vídat spolu a myslet si, že spolu něco máme a řekla mu, že pokud v tom chce pokračovat, tak že budeme jezdit jinam.

Podívala jsem se mu přímo do očí. „Ale potřebuju, abys mi něco slíbil.“

„Co?“

„Že nikomu nebudeš nic říkat. Že to, co se mezi námi děje, zůstane mezi námi.“

„Co z toho budu mít?“ zeptal se tiše.

Věděla jsem, že tu otázku položí. Nebylo to vydírání. Spíš test. Hranice. Nespustila jsem z něj oči.

„Důvěru,“ odpověděla jsem nejdřív.

Lehce se pousmál. „To je málo.“

„Není! Bez důvěry nedostaneš nic z toho co chceš.“

„A co chci?“

„víc prostoru... víc času...“

Přerušil jsem jí. Byl jsem vytočený. Měl jsem chuť říct jestli si ze mě dělá prdel. Ale nakonec jsem jen řekl: „počkej, počkej.. děláš si srandu?“

Její reakce mě překvapila. Jen se lehce usmála. „Pokud budeme jezdit jinam - to je spousta prostoru. A taky to zaberu víc času...“

Takže s ním tak trošku vyjebala pomyslel jsem si. A to je taky jediný způsob jebání, který jí s ním dovolím. Pak odvyprávěla zbytek o tom jak se ujistila, že Vašek nikomu nic neřekl. Pak byla lehce koketní s někým jiným před svědky a Vaškem, aby dala jasně najevo, že je sama.

Na konci vyzdvihla jak to vše skvěle dopadlo. Nikdo nic neví. Ani že je se mnou, ani že má něco v Vaškem. A ten souhlasil s tím jezdit jinam a občas i do Prahy. Za což prý můžu být rád, protože mi to ušetří čas i peníze. Nebyl jsem z toho nadšený tak jako Míša. Ale byl jsem rád, že nikdo neví, že jsme spolu a nikdo si jí nebudu spojovat ani s Vaškem.

Jenže realita byla jiná. Až později se mi svěřila s tím, co se tam stalo doopravdy.

Ten náš rozhovor proběhl asi stejně ale... Byla jsem sama v kuchyni, nabídla jsem se, že nakrájím nějaké salámy, okurky a tak. Když v tom mě někdo chytl zezadu za boky. Přitáhl si mě za ně k sobě. Lekla jsem se ale samozřejmě jsem tušila, že je to on. Natočila jsem hlavu a byl. Pak jsem ucítila jak mě líbá na krk. Bylo to příjemné ale bála jsem se, že někdo přijde. Dovolím mu jen pár vteřin a pak ho odstrčím říkala jsem si. Po chvilce jsem ucítila na zadku jeho penis. Vzrušilo ho to a rozhodně nebyl sám. Stál za mnou tak jako před pár dny na té lávce a já opět zatoužila po těch pocitech a dotecích. Jednu ruku dal na moje prso, další mezi mé nohy a zezadu se o mě otíral svým penisem.

„Co to děláme?“ zeptala jsem se napůl vzrušeně a napůl plná strachu, že nás někdo přistihne.

„VŮBEC NIC“ řekl pomalu, a významně snad úplně přesně jako jsi to řekl ty.

A já znovu měla pocit té osudovosti. Mohl to říct jinak. Mohl říct něco jiného ale on zopakoval to stejné jako ty a stejným způsobem. Celé to trvalo mnohem déle než pár vteřin. Konečně jsem se mu vysmýkla a zeptala se, co to do něj vjelo. Pak se zeptal na to proč jsem řekla, že jsem sama. Já ale zatím přemýšlela nad tím co se právě stalo. Přehrávala jsem si náš rozhovor „A co mám dovoleno navíc“ zeptala jsem se tě a ty jsi odpověděl „VŮBEC NIC.“ Takže pokud toto bylo „VŮBEC NIC“. tak to mám dovolené. Ujistila jsem se, že nikdo nejde. Vrátila jsem se k němu a zeptala se ho. „tohle je VŮBEC NIC?“ a on s úsměvem přikývl.

Byl opřený o linku, já se mu otírala zadečkem o rozkrok a on mí dráždil kačenku přes legíny. Pak jsem mu řekla, že to, co se mezi námi děje musí zůstat tajemství. Pak proběhl náš rozhovor. Jen na konci si mě přerušil. Víc prostoru, víc času a ještě jsem řekla „víc toho, co ti dovolím...“ On se vším souhlasil. Ale chtěl nějaký důkaz toho, že mu opravdu dovolím víc.

„A to co tu teď spolu děláme ty nestačí???“

„To už jsme ale dělali“

natočila jsem k němu hlavu a pošeptala „bez jazyka“ a políbila jsem ho. První vteřiny byl překvapený. Bylo to opatrné pomalé. Pak jsme se rozjeli a bylo to dost divoký. Pro jistotu jsem přestala i když se mi vůbec nechtělo.

„Co to bylo?“ zeptal se.

„VŮBEC NIC“ řekla jsem významně ale s úsměvem.

„Ale s jazykem by to už bylo něco. A to nesmíme. Rozumíš?“

A tak jsem obešla tvůj zákaz. Ale stále jsem dodržovala pravidla. Svou verzi těch pravidel. A jeho jsem pomalu zasvětila do oněch pravidel. Jen netušil, že jsi mi je dal ty. Tady to poprvé začalo. Nesmí mi svůj jazyk nikam strčit. Ale to neznamená, že já nemůžu použít ten svůj. A naše rty se mohou dotýkat bez omezení. Bylo to sice omezující ale v něčem zvláštně vzrušující. Chtěla jsem zůstat v jeho náručí, chtěla jsem, aby to dokončil. Byla jsem hrozně nadržená. Ale poprosila jsem ho ať toho dnešní večer už nechá ať nás někdo nepřistihne a že mu to vynahradím až pojedeme běhat.

Pak jsem tam zůstala už jen chvilku. Chtěla jsem sex a tak jsem se těšila za tebou, ale ještě jsem měla panáky na cestu a to už asi bylo na mě moc. A pak když jsme spolu spali, tak jsem si jednu chvíli myslela, že to dělám s ním. To si asi poznal.

Po téhle jejich dohodě o které jsem nevěděl následovaly týdny, kdy se mi zdálo je, že je vše v naprostém pořádku. Ale jejich hry začaly být méně hravé zato víc riskantní.

[Ryan]

Zdánlivý klid před bouří

Po té akci se Míša velmi snažila, abych byl spokojený. A já opravdu byl. Kromě té snahy ale její chování nepůsobilo nijak zvláštně, ničím nevybočovalo. Všechno se zdálo klidné. Nikdo nic nevěděl.

Žili jsme si dál ve své malé bublině. Chodili jsme do práce, večer byli spolu. Jen Míša občas jezdila běhat s Vaškem.

Četnost jejich schůzek se dokonce trochu omezila. A pokaždé, když se vrátila, jsem na ní nikdy nenašel žádný důkaz, že by se dělo něco víc. Ani na oblečení, ani na jejím těle.

Jen občas… stopy jejího vzrušení v kalhotkách.

Postupně jsem přestal být ostražitý.

O tom, co se v tomto období dělo jsem se dozvěděl až když už bylo pozdě.

Po té akci se jejich setkání začala pomalu měnit. Nenápadně, skoro přirozeně. To, co mezi nimi vzniklo v kuchyni na grilování, nezmizelo. Spíš se to jen tiše přesunulo jinam — do jejich dalších schůzek, do krátkých zastavení během běhu, do momentů, kdy byli na chvíli sami a nikdo se nedíval.

Postupně začali být odvážnější. To, co bylo na grilování jen krátkým zábleskem, se mezi nimi pomalu rozvíjelo. Dotýkali se víc. Nejprve přes oblečení, opatrně, skoro zkoumavě, jako by si oba chtěli ověřit, kam až mohou zajít. Každé další setkání posouvalo tu hranici o kousek dál.

Někdy se zastavili někde stranou, kde nebyli na očích. Tam už jejich doteky nebyly jen náhodné. Ruce se zastavovaly na místech, kde by se zastavit neměly. Přes legíny, přes tričko, přes látku kalhotek. Byla to hra, ve které oba dobře věděli, co dělají, ale nikdo z nich to nevyslovil nahlas.

Brzy mezi nimi zmizela i ta poslední opatrnost. Když byli sami, jeho ruka se dokázala zatoulat pod látku kalhotek. Ona ho zase dokázala pohladit přes kalhoty tak, že mu bylo jasné, jaký účinek to má. Bylo v tom něco zvláštně tichého — žádná slova, žádné domlouvání. Jen doteky, které se postupně stávaly jistějšími.

Polibky přišly přirozeně. Nejdřív krátké, spíš jako zkouška, jestli ten polibek před tím nebyl jen náhoda. Pak už mnohem déle. A mnohem méně opatrně.

Velmi brzy mu dovolila i víc. Věděla, že ji chce. A věděla, jak s tím pracovat. Někdy to skončilo tím, že se jen tiskli jeden k druhému a navzájem se dráždili, dokud už bylo těžké předstírat, že se vlastně nic neděje. Jindy jejich setkání skončilo společnou hrou, při které se navzájem pozorovali a pomáhali si dojít až na samotný vrchol.

Jednou místo běhu šli plavat. Bylo horko a voda byla plná lidí, takže na první pohled to byl docela obyčejný nápad. Míša měla samozřejmě plavky, všechno působilo úplně nevinně.

Jenže ve vodě byli často blízko u sebe. Dotýkali se a rozhodně ne nevinně. Pod hladinou si mohli dovolit věci, které na souši nešlo tak snadno skrýt.

Když pak vylezli z vody a lehli si na deky, aby se osušili a opálili, napětí mezi nimi už bylo skoro hmatatelné. Bylo na nich vidět, jak jsou oba vydráždění. Stačil pohled, drobný dotek, a znovu to mezi nimi přeskočilo.

Nakonec už to nevydrželi. Když odcházeli k autu, oba věděli, že to v nich pořád roste.

A tak po cestě domů odbočili někam stranou a na chvíli zastavili. Na zadní sedačce, za zavřenými dveřmi, kde je nikdo neviděl.

Na zadní sedačce seděl on a Míša si na něj obkročmo sedla čelem k němu, tak aby na sebe dobře viděli a mohli se líbat. Prostor v autě byl těsný, ale právě to mezi nimi vytvářelo ještě větší blízkost. Přitiskla se k němu a jejich rty se znovu setkaly, tentokrát bez té opatrnosti, která mezi nimi ještě občas bývala venku.

Po chvíli si stáhla horní díl plavek. Udělala to pomalu, téměř samozřejmě, jako by to byla jen další věc, která z jejich vzrušení přirozeně vyplynula. A právě tam mu poprvé dovolila něco, co předtím ještě ne. Přitáhla si jeho hlavu blíž a nechala ho, aby se věnoval jejím prsům tak, jak chtěl. Bylo zřejmé, že si ten moment užívá stejně intenzivně jako on.

V jednu chvíli si Míša vzpomněla na pravidlo, které sama předtím nastavila – že jeho prsty nesmí dál. A právě v tom si uvědomila něco, co ji zvláštním způsobem pobavilo. On nesmí. Ale ona ano.

Opatrně zasunula dva prsty do své pochvy. Na okamžik zavřela oči, jako by si ten pocit chtěla uložit. Pak je vytáhla a přiblížila mu ruku k ústům.

Nejdřív se k jejím prstům jen naklonil a přivoněl. Ten okamžik mezi nimi na vteřinu ztuhl. Pak ji chytil za zápěstí a pomalu začal její prsty cucat.

Míšu to vzrušilo víc, než čekala. Ten způsob, jakým se na ni přitom díval, jak držel její ruku, v ní probudil ještě silnější napětí. Po chvíli to zopakovala. Znovu, tentokrát už s větší jistotou, jako by se mezi nimi otevřela další vrstva té hry, kterou spolu začali hrát.

Byla už hodně vzrušená. Seděla na něm tak, že pohyby své pánve mezi jeho stehny cítila každý jeho pohyb. Dolní díl plavek sice všechno stále zakrýval, ale její tělo se o něj otíralo tak, že bylo jasné, co tím sleduje. Pomalu zrychlovala a sledovala, jak na to reaguje.

V jednu chvíli se při těch pohybech látka jeho plavek posunula o něco níž a žalud jeho penisu se objevil nad jejich okrajem. Míša si toho okamžitě všimla.

Ten pohled ji vzrušil ještě víc.

Zrychlila. Pohybovala se na něm jistěji, skoro provokativně, jako by chtěla vidět, jak dlouho to vydrží. Napětí mezi nimi rychle narůstalo a bylo vidět, že už je na samé hraně.

Nakonec to nevydržel.

Míša už během těch pohybů začala tušit, že ho možná dokáže dovést až na samý okraj. Zpočátku to byl jen pocit — drobný náznak v jeho dechu, ve způsobu, jak se jeho tělo napínalo pod ní. Pak se mu ale podívala do tváře a najednou to bylo zřejmé. Přesně ten výraz poznala. Ten okamžik, kdy muž přestává mít věci úplně pod kontrolou.

A právě ten pohled milovala.

Milovala sledovat ten moment, kdy se všechno láme. Kdy už není cesty zpět a kdy může být u toho, když to přijde. Dívala se mu do očí, pozorovala každou změnu v jeho výrazu a cítila, jak ji to samo o sobě vzrušuje.

Když to na něj přišlo, skoro přestala dýchat. Ne proto, že by ji to překvapilo — spíš proto, že si ten okamžik chtěla vychutnat. Viděla, jak se jeho tělo napjalo, jak na chvíli zavřel oči a jak mu přes obličej přeběhla ta známá vlna.

Sama byla tak rozrušená, že měla pocit, že k tomu má také velmi blízko.

Výstřik jeho spermatu viděla jen částečně. Něco dopadlo na jeho břicho, něco výš na hruď. Jedna kapka skončila až u krku, kousek pod lícní kostí.

Chvíli se na něj jen dívala. Zadýchaná, s tím zvláštním pocitem uspokojení, který v ní ten pohled vyvolával.

Pak ji napadla jednoduchá myšlenka.

Když před chvílí ochutnal on ji… proč by ona nemohla ochutnat jeho?

Naklonila se blíž. Pomalu, téměř opatrně, jako by si chtěla ten okamžik prodloužit. Jazykem jemně slízla jednu z kapek z jeho kůže u krku. Na okamžik se zastavila, zůstala tak těsně u něj a s tichým úsměvem ho pozorovala, jako by sledovala, jak na to zareaguje.

Pozoroval ji. Po vyvrcholení byl uvolněný, téměř bez napětí, a ten pohled se mu zjevně líbil. Jen ležel opřený o sedačku, sledoval ji a nechával věci plynout.

Míšu mezitím překvapila jeho chuť. Byly tam ty známé prvky té specifické chuti, které už někdy zažila — bylo to teplé, jemně slané. Jenže zároveň tam byla i lehká sladkost, která ji zaskočila. Nebylo to takové, jaké čekala.

Zaujalo ji to.

Naklonila se proto znovu a zkusila ochutnat ještě jednu větší kapku, která zůstala o něco níž na jeho hrudi. Pomalu ji slízla a tentokrát se na tu chuť soustředila víc. Slanost tam byla, jak ji znala. Ale chyběla ta hořkost, kterou neměla ráda. Místo ní tam byla ta zvláštní sladká stopa, kterou už párkrát poznala. A ještě něco.

Uvědomila si, že ji Vašek sleduje s téměř fascinovaným výrazem. Jeho pohled z ní nespouštěl oči.

Na okamžik se zarazila. Pak si v duchu řekla — proč ne. Ještě přece neskončila s ochutnáváním. A jemu se to očividně líbilo.

Sklonila se znovu a jazykem olízla další teď už spíš cákanec. Nebyla to žádná pochoutka, to ne. Ale ani nic nepříjemného. A v tom kontextu, v té chvíli mezi nimi, jí to vlastně připadalo zvláštně přitažlivé. Navíc sama ještě orgasmus neměla. A byla pořád silně vzrušená.

Musela se trochu jinak uvelebit, aby se na zadní sedačce vůbec vešla. Posunula se níž a opřela se o něj tak, že měla hlavu už docela blízko jeho klína. Byla to zvláštní pozice — stísněná, ale zároveň intimní.

Jeho penis se předtím už několikrát dotkla, ale vlastně ho nikdy pořádně neviděla. Jen ten krátký okamžik, kdy vykoukl zpoza plavek a pak hned následovalo vyvrcholení. Teď ho měla přímo před sebou.

Na chvíli se zastavila a jen si ho prohlížela.

V hlavě si znovu přehrála ta pravidla. Přemýšlela nad nimi a v duchu si je znovu přepočítávala.

Do pusy nesmí.

Ale jazykem…

Jazykem by ho vlastně ochutnat mohla.

Zvedla oči a navázala s Vaškem krátký oční kontakt. V jejím pohledu bylo něco hravého, skoro zkoumavého, jako by si sama pro sebe ověřovala, jestli ten nápad opravdu uskuteční.

Pak se sklonila ještě o kousek níž.

Stáhla mu plavky o trochu víc dolů a mezi prsty jemně uchopila jeho už jen polotvrdý penis. Pomalu ho přidržela a jazykem ho několikrát opatrně objela, jako by ho jen zkoušela očistit od zbytků spermatu.

Nakonec se na okamžik zastavila a věnovala mu ještě krátký, téměř něžný polibek na žalud.

[Skrimisher]

Parádní. Snad ještě konec nebude