Pokračování příběhu po Erofestu

[vinklar]

Moc hezky napsané, určitě pokračuj

[Ryan]

(V)zrušení festivalu

Na jaře jsme si naplánovali, že v létě pojedeme na náš první společný hudební festival. Po tom, co jsem s Míšou zažil v posledních pár měsících, jsem si v hlavě přehrával různé scénáře, co by se tam mohlo stát. Míše jsem o tom ale neřekl. Chtěl jsem, aby to bylo spontánní, aby případná iniciativa vyšla z ní. Třeba by se nestalo nic. Nebo by šlo jen o nějaký malý flirt. A možná by se stalo něco, o čem by stálo za to psát.

Když jsme plánovali výlet, viděl jsem v jejích očích zvláštní výraz – jako by sama myslela na nějakou lumpárnu. Ale o ničem se nezmínila. Možná měla vlastní plán, vlastní představu. Anebo se prostě jen těšila na muziku, uvolněnou atmosféru a nějaký ten alkohol. A k tomu se dá říct jen jedno – Míša, alkohol, spousta příležitostí k seznámení a anonymita místa daleko od domova rovná se vysoká šance na nějaký zajímavý sexuální zážitek. Tedy, alespoň tak to vypadalo podle jejího chování v poslední době.

Jenže k našemu zklamání byl festival, na který jsme mířili, letos zrušen.

Dovolenou jsem měl naplánovanou už dávno. Stačilo mi si vzít tři dny volna a nakonec z toho bylo devět dní v kuse. Míša si mohla dovolit jen dva dny kolem víkendu, jinak byla zavalená prací. Na poslední chvíli jsem začal hledat náhradu. Právě začínal Rock for People – sice to bylo o týden dřív, než jsme plánovali, a zorganizovat to narychlo nebylo jednoduché, ale lepší než nic. Byl čtvrtek, Míša přijela od Jakuba, a my jsme měli strávit prodloužený víkend spolu. Kdybych stihl koupit lístky, mohli jsme vyrazit hned další den a užít si aspoň pátek a sobotu. Jenže lístky už byly vyprodané. Takže další zklamání.

Míša mě zkoušela přemluvit, ať s ní jdu běhat. Vymluvil jsem se, že ještě budu hledat další festivaly, a tak šla trochu zklamaně sama. Ten večer se už nic zvláštního nestalo. Jen jsme se domluvili, že zkusíme najít jiný fesťák na červenec nebo srpen. V posteli jsem si všiml, že je trochu smutná. Nejdřív kvůli festivalům, a pak i kvůli tomu běhání, na které jsem s ní nešel. Pevně jsem ji objal, mazlil se s ní – a ani nevím jak, jsme spolu usnuli.

V pátek po práci šla běhat znovu. Tentokrát už se mě nezeptala. Vyprovodil jsem ji ke dveřím — upřímně spíš proto, že jsem zrovna potřeboval na záchod. Zatímco si na schodech zavazovala boty, ozval se z chodby hlas.

„Tak to jste vy, koho v noci slyším?“ řekl ten hlas a následoval smích.

Zaujalo mě to. Místo na záchod jsem se vrátil ke dveřím a podíval se kukátkem. Nebylo to sice vidět, ale Míša musela být červená až na prdeli. Celou tu dobu, než jsem se dostal ke kukátku, váhala, jak odpovědět.

„No, já vás taky ráda slyším i osobně,“ odpověděla nakonec. A dala mu najevo, že i my slyšíme stejné zvuky ze shora.

„Vašek,“ představil se a podal jí ruku.

„Míša,“ odpověděla. Potřásli si rukama a společně vyrazili dolů. Bylo slyšet, že si povídají, ale už nebylo rozumět o čem. Šel jsem k oknu. Stáli na chodníku a chvíli si povídali. Pak nasedl do svého mercedesu a Míša se rozeběhla. On jel chvíli pomalu za ní – určitě jí koukal na zadek, zmetek. Pak se ztratili za rohem.

Je to takový frajírek, kolem třicítky, bude asi o něco málo starší než Míša. Vysoký, samolibý blbeček. Má peníze a často střídá holky. Každou chvíli tam nahoře heká nějaká jiná. Náš panelák má jen dvě patra – tři byty nad sebou: přízemí, můj byt a ten nahoře. Jsme v rohu, takže kolem nejsou další byty, jen přes chodbu. Míšino sténání je slyšet jen nahoru a dolů. A ze shora od něj jde zvuk jen k nám. Dole bydlí starší chlap, kterého jsem už dlouho neviděl – často je pryč. I když je to panelák, co se hluku týká, je to docela idylka.

Po běhání se Míša vrátila a řekla mi, že potkala toho souseda ze shora. Trochu se na něj ptala, ale já o něm moc nevěděl a taky jsem ho moc často nepotkával. Lidi z patra přes chodbu jsem snad za dva roky neviděl ani jednou.

Další den šla Míša znovu běhat. Míša takové namachrované blbečky moc nemusí, ale vím, že na něj holky letí a včera si povídali docela dlouho na můj vkus a taky se dost smáli. Tak jsem koukal jak odchází. napřed kukátkem a nikde jsem ho neviděl. Pak jsem vykoukl z okna a Míša si protahovala nohy o zídku. Najednou se tam objevil on. Zase si něco povídali a pak se rozeběhli a zmizeli za roh. O tom, že by s ním měla jít běhat se Míša nezmínila...

Štvalo mě to. Proč mi nic neřekla? Zrovna s takovým samolibým blbečkem. Doufal jsem, že se jí nelíbí. Snad jí jen chybí parťák na běhání.
Čekal jsem, až se vrátí, jestli mi to řekne.
Když přišla a zavřela dveře, slyšel jsem dupání schodů vedoucích nahoru. Bylo jasné, kdo to je. Usmívala se. Zeptal jsem se, proč je tak vysmátá.

„Ále, byla jsem běhat a přidal se ten soused, kterého jsem poznala včera,“ odpověděla.

„A proč jsi tak vysmátá?“ ptal jsem se dál.

„Protože mi dal pěkně do těla,“ provokativně se usmála.

„Haha, a to jako náhodou?“

„Jako že mi dal náhodou do těla?“ zasmála se a dodala: „Ale ale, snad mi tady někdo nežárlí...“

„Nežárlím, jen se ptám,“ odpověděl jsem, i když to nebyla úplně pravda. Bylo mi to nepříjemné, hlavně to, že mi nic neřekla dopředu.

„Prosím tě. Včera jsme si trochu povídali, řekla jsem mu, že jsem se za tebou přistěhovala a postěžovala jsem si, že nemám s kým běhat. On se nabídl, protože taky nemá s kým. Nic víc v tom nehledej, zlato.“

Pak šla do sprchy. Tak jsem si počkal až se osprchuje. Chtěl jsem vědět víc. Když přišla tak jsem se začal vyptávat. Běhali, povídali si. Neřekla mi to dopředu, prý protože jsem o něm začal říkat, že je to blbeček a bylo vidět, že ho nemám rád. Tak si to nechala pro sebe. Chtěla si to ověřit. A teď mi to řekla, protože není důvod mi to neříct a navíc by s ním chtěla jít běhat znovu.

Řekl jsem jí, že mi to není příjemné, a vysvětlil proč. Míša reagovala:

„Já vím, co je zač. Ty víš, že takové kluky moc nemusím a on ví, že jsem zadaná. Jen spolu budeme běhat, nechci být jen jeho další zářez, neboj.“

„Líbí se ti?“ zeptal jsem se.

„Řekli jsme si, že k sobě budeme vždy upřímní, nebudeme si lhát. Tak ti to řeknu upřímně – ano, je hezký.“

„A to mě má uklidnit nebo co?“ řekl jsem a nevěděl, co si mám myslet.

„Ne, jo, nevím... Je hezký, vysoký, vysportovaný, a jo, má peníze. Ale těmi na mě nezapůsobí,“ reagovala.

„A tím ostatním?“ vyzvídal jsem.

„To ostatní mu je prd platné, protože se chová přesně tak, jak říkáš – jako blbeček. Nesnáším, když si takoví kluci myslí, že mě můžou mít,“ odpověděla.

„Takže to na tebe zkoušel?“ pokračoval jsem.

„Ne, nebo možná trochu... jo, asi malinko flirtoval... Ale nic extra. Jen měl takové řeči,“ řekla přesvědčivě.

„Tohle se mi fakt nelíbí,“ zopakoval jsem svůj nesouhlas.

„Mám pro tebe otázku. Co je horší? Kdybych jela do Prahy, zaběhala si tam s někým, s kým pak strávím noc a budu mít sex, a tím pádem my nebudeme spolu. Nebo být s tebou, spát s tebou a zaběhat si s někým, kdo se mnou jen marně flirtuje?“ zeptala se, ale otázku jsem nechal bez odpovědi.

Pak mě začala líbat, aby mě umlčela, a to vedlo k sexu, při kterém byla docela hlasitá. Byl jsem spokojený a dál jsem se to neřešil.

V sobotu šli opět běhat. A když přišla, po sprše jsme zase měli sex. Pobavila mě myšlenka, jestli se u ní nevytvořil nějaký podmíněný reflex. Napřed běh, po něm sprcha a po ní sex. Tak jako s Jakubem. Pak se ale zase ozvala má stará známá - žárlivost.

Co když to není běháním, ale tím, s kým běhá? On s ní flirtuje, a co Míša? Jak na to reaguje? Začal jsem vyzvídat. Míša vše zodpověděla a nezdálo se, že bych měl důvod se bát. Věřil jsem jí. Na Instagramu dál sdílela své trasy jako dřív, čas jejich běhání odpovídal, nic podezřelého.

V neděli, což byl jejich třetí společný běh, jsem jí hned po příchodu objal a dal pusu, ale ve skutečnosti jsem chtěl vědět, jestli neucítím cizí vůni – nic.

Později mě napadlo podívat se na její kalhotky v koši na prádlo. Byly nahoře, nesnažila se je schovat. Na některých byla jen malá stopa jejího vzrušení. Ale to mohlo být klidně před tím, než šla běhat a byla se mnou. Nebo se jí možná líbil jen fyzicky, ale jak sama říkala, odrazovalo ji hodně jiných věcí.

Semínko pochybnosti ale bylo zaseto. Jenže nedávno jsem podobně žárlil na jejího šéfa a ukázalo se, že to byla naprostá blbost.

Ale řekl jsem jí, že by se mi nelíbilo, kdyby s ním něco měla, vysvětlil proč, a Míša měla pochopení.

Líbilo se mi, jak to máme nastavené – vzájemná důvěra, respekt a empatie. Chtěl jsem ji potěšit, vysvětlil jsem, co by mi nevadilo a co by se mi třeba i líbilo. Měla v mezích dovoleno reagovat na jeho flirtování. Vlastně to dělala už na vysoké – udržovala si několik kluků, kterým nic nedovolila, ale oni stále doufali. Udržovala je v napětí a dostávala od nich, co potřebovala. Oba jsme byli rádi, že má s kým běhat, a shodli jsme se, že kdyby z její strany nebyla žádná interakce, mohlo by ho to přestat bavit.

Líbilo se mi, že se on snaží, nadbíhá jí a flirtuje. Ale nakonec nedostane nic. Míša přijde domů a máme sex, který on musí slyšet, a ví, že ona patří mně. To mě těšilo a Míša to věděla. Byla dost chytrá a zkušená, aby věděla, jak zacházet s mužským egem.

Další dny jsem měl odpolední a noční. Nějaké dny si dala pauzu, pak s ním zase běhala, když jsem nebyl doma. Samozřejmě mě napadaly žárlivé myšlenky. Ale po jedné odpolední mě Míša skoro znásilnila – byla pěkně nadržená. Než jsem se stačil zeptat, jako by to poznala, odpověděla, že jen flirtovali, a nemusím se ničeho bát.

Den nato jsem měl noční, nejprve posílala zprávy, pak jsme si i chvíli volali. Překvapilo mě, že tento týden ještě nebyla u Jakuba, ale nějak jsme to zamluvili. Víc mě zajímal náš soused. Žárlivost se ozývala, ale nechtěl jsem být paranoidní ani otravný. Opravdu mi nedávala důvod. Nakonec sama vyprávěla, jak běhala s Vaškem, zmínila pár věcí – bylo to nevinné. Byl jsem klidnější, ale vzadu v hlavě mi něco šeptalo: „Co když...“

Po noční jsem přijel domů, Míša už byla v práci. Procházel jsem kolem koše na prádlo. Měl jsem nutkání zkontrolovat, jestli se něco nestalo. Když už jsem byl u toho koše, tak jsem i vypral – to jí určitě udělá radost, říkal jsem si. Nejprve jsem prohlédl její oblečení, hlavně kalhotky. Žádné zaschlé sperma, žádný pánský parfém. Na prvních kalhotkách jen flíček od vzrušení. Na těch nahoře, co asi byly ze včera, už bylo vzrušení docela dost. Ale já nebyl doma, takže možná si hrála sama. Nebo jí vzrušil on? V té rovině mi to nevadilo, pokud se nic víc nestalo.

Následující den jsem měl mít poslední noční. Po příjezdu do práce jsem ale zjistil, že mě minula zpráva ve skupinovém chatu – směny nám prohodili. Takže jsem tam vůbec neměl být. Kolegyně měla radost, protože čekala velkou skupinu a byla tam sama. Pomohl jsem jí a vydal se zpátky domů. Hned jsem myslel na Míšu a její běhání. Napsal jsem jí, abych věděl, kdy jde běhat, spočítal si, jak dlouho asi bude běhat, a tak dál. V autě jsem přemýšlel, co udělat.

Nakonec jsem zaparkoval o dost výš než obvykle, a tak abych viděl chodník ve zpětném zrcátku. Po chvíli se v něm objevili oni dva. Srdce mi bušilo, spánky tepaly, ale vypadali normálně. Nijak se nezdržovali a šli do vchodu. Po několika vteřinách jsem vstal a šel ke dveřím do vchodu. Otevřel jsem je tiše. Nikde žádný hluk, nikdo po schodech nešel. Napadlo mě, že možná jsou na schodech a líbají se. Vyšel jsem pomalu schody, ale nikde nikdo nebyl. Tak jsem vyšel výš, už méně tiše. Přemýšlel jsem, jestli by ho vzala k nám – ale to by neriskovala, nebo ano?

Zůstal jsem stát u dveří a přemýšlel. Pokud vejdu domů a Míša tam nebude, tak je u něj. Pokud bude doma, nejspíš je ve sprše. Ale co když něco přeruším? Třeba se připravuje a půjde k němu potom? V tom jsem uslyšel zvuky ze sprchy. Pak mi došlo, že tam možná není sama...

Nakonec jsem se rozhodl otevřít dveře. Přes tu sprchu to nemohlo být slyšet. Otevřel jsem komoru - žádné cizí boty, v chodbě ani před dveřmi také ne. Takže je tu sama. Zbývá poslední možnost. Zůstane po sprše doma a nebo půjde nahoru za ním? Nakonec jsem odešel zase na chodbu a sešel o patro dolů. Tam je jen jeden byt, ve kterém bydlí týpek, co skoro nikdy není doma. Kdyby někdo vešel do vchodu, tak prostě budu dělat, že jdu právě ven anebo naopak. Sednul jsem si na schody a čekal asi půl hodiny. Mezi tím jsem napsal Míše zprávu. Po sprše na sebe matlá tělové mléko a další věci. Takže odepsala až po té půl hodině.

Napsala, že šli běhat, dala si sprchu a teď jde spát. Popřála mi klidnou šichtu a ať mi to uteče. „Tak, teď mi tohle napsala, abych si myslel, že šla spát a půjde za ním,“ pomyslel jsem si. Ještě nějakou dobu jsem čekal, pak jsem vstával a tiše šel domů. Všude tma a Míša spala v posteli. Připadal jsem si jako magor. Kdyby s ním chtěla něco mít, měla ideální příležitost a nic.

Žárlivý hlas v hlavě mě štval. Rozsvítil jsem malou stolní lampičku, sedl si na postel a jemně ji pohladil. Bál jsem se ji probudit – asi by dostala infarkt.

Na druhou stranu jsem se potřeboval dostat do postele a vysvětlit, co se mi stalo, takže jsem šel rozsvítit lustr a zavolal jsem na Míšu "zlato jsi vzhůru?" - nic lepšího mě nenapadlo.

Probudila se, rozespalá ale nelekla se, jen byla překvapená. Tak jsem jí řekl jak jsem se projel do práce zbytečně. Už byla docela probuzená. Sedla si, opřela se, stáhla si svoje saténové kraťasy na spaní a roztáhla nohy. Ukazováčkem mě napřed pobídla ať jdu blíž a pak ukázala na svou kočičku a řekla "tady máš práci."

Mile rád jsem dal hlavu do jejího klína a vylízal ji. Připadal jsem si provinile za to jak jsem jí nevěřil a tak jsem ani nechtěl sex. Po orgasmu takto pozdě v noci - jak je u ní zvykem - začínala usínat. Dal jsem jí jen pusu na dobrou noc. Chvilku jsem byl na počítači. Pak se klasicky ozval hlásek v hlavě. Otevřel jsem koš s prádlem vzal její kalhotky do ruky a voněly jen její vůní. Nic víc.

Byl pátek a začínala má dovolená. Míša měla mít také volno, ale protože byl fesťák zrušen a protože toho poslední dobou má opravdu hodně, nakonec do práce šla. Jinak by ji to stejně čekalo po návratu. Odvezl jsem ji do práce i z práce. Když jsem ji vyzvedával, bylo vidět, že nemá dobrou náladu. Bylo mi jí líto. Asi je toho na ni opravdu moc. Takže předtím, než jsem nastartoval, jsem ji pevně a dlouho objal – potřebovala to.

Z jejího pohledu po tom objetí to bylo vidět. Nic neřekla, jen mi dala dlouhý polibek a pohladila mě po tváři.

Chtěl jsem se jí zeptat, jak to, že celý týden nebyla u Jakuba, ale napřed byla ticho a přemýšlela a po chvilce na dálnici usnula.

Když měla takovou náladu, jakou měla, nemělo smysl to z ní dolovat. Potřebovala se s tím srovnat sama. Tak jsem uvařil večeři a pak jí namasíroval záda. Běhat v plánu ten den stejně neměla, takže jsme zůstali v posteli a koukali na seriály. Další den jsme si udělali výlet. Bylo to fajn a už měla zase dobrou náladu.

Po příjezdu domů šla běhat. Já byl rád, že si můžu chvilku zahrát na PC. Pak přišla, dala si sprchu a já už vypínal počítač, protože jsem čekal, že až se vrátí ze sprchy, hned si mě osedlá.

Když ale přišla ze sprchy, bylo ze shora slyšet hlasité sténání. Uvědomil jsem si, že jsem už nějakou dobu od něj neslyšel žádnou sténat. Hned jsem poznal, že se jí to nelíbí.

Míša je zvláštní stvoření. Žárlí na Katku z mé práce, přitom sama má sex s dvěma jinými kluky, navíc opakovaně, a u Jakuba spala i několik dní v kuse. Jiný příklad - měla bývalého přítele, který ji už dávno nezajímal, ale když na Instagramu viděla jeho fotku s novou přítelkyní, tak na ní nenechala nit suchou. Je jako dítě, které si s nějakou hračkou už dávno nehraje. Leží bez povšimnutí někde v rohu, ale nesnese, aby si s ní hrál někdo jiný.

A teď žárlila, protože kluk, se kterým sice flirtuje, ale jinak nic jiného než běhání neprovozuje, souloží s nějakou husičkou, kterou použije a odkopne jako ty ostatní.

Čekal jsem, jak zareaguje. Asi nechtěla na sobě dávat znát svou nevoli, a tak začala naše sexuální hrátky jako obvykle. Ležela na zádech, já byl mezi jejíma nohama a šukal jsem ji. Po chvilce mi naznačovala, ať zrychlím, a pak mi šeptala do ucha, ať jí zase šukám jako děvku, jako Jakub. Poslechl jsem. Zarývala do mých zad nehty a já si v duchu říkal: „Je naštvaná na něj, ale odnesu to já?!“ což mě naštvalo, a tak jsem jí začal opravdu mrdat hodně tvrdě. Tak jako minule, když to tak chtěla. Byla hlasitá a opět měla ten silný a prý jiný orgasmus jako minule.

Když jsme skončili, nahoře už bylo ticho. Pustili jsme si televizi. Ale ještě před tím jsem se Míše podíval do očí a řekl: „Vím, o čem to bylo.“

Koukala na mě, ale nic neřekla, asi si nebyla jistá jak to myslím a popravdě sám nevím proč jsem tu větu tak formuloval. Tak se jen ke mně schoulila do klubíčka a hladila mě.

Druhý den šla běhat. Byl jsem zvědavý, jak se to vyvine. Po chodbě šla sama. Venku se nezdržovala protahováním a šla směrem za roh. Najednou se venku objevil on. Snažil se jí doběhnout. Už by byla skoro za rohem a nebylo by nic vidět, ale naštěstí pro mě ji stihnul ještě před tím. Bylo vidět, že spolu mluví, ale i na tu dálku bylo jasné, že to není uvolněný rozhovor. Po chvilce spolu odcházeli tam, kam obvykle chodí běhat. Po tomhle své šance na cokoliv než běhání snížil úplně, pomyslel jsem si. Ze začátku jsem žárlil, ale čím dál tím víc mi jejich běhání přestávalo vadit.

Čekal jsem, v jaké náladě se vrátí. Myslel jsem si, že bude naštvaná nebo nevrlá, ale byla celkem neutrální. Prostě jako by šla jen běhat. Zeptal jsem se, jaké bylo běhání, a byl jsem zvědavý, co mi řekne. Řekla mi vše. Nebyla s ním domluvená a on, jak ji viděl, za ní vyběhl a vetřel se k ní.

„A jak věděl, že ty půjdeš běhat?“ zeptal jsem se.

„Protože jsem mu napsala, že dnes půjdu běhat sama,“ odpověděla.

„Ty na něj máš kontakt?“ podivil jsem se, ale překvapení rychle vystřídalo rezignované pousmání. Vlastně – proč mě to ještě udivuje?

„Jo, ale jen o běhání,“ odpověděla a podala mi telefon s jejich konverzací — pár stručných zpráv o čase a trase, nic víc.

„Řekneš mi, jak to probíhalo?“

„Doběhl mě kousek od baráku, takže už musel být připravený a čekat na mě. To mi zalichotilo. Do té doby se choval jako frajírek – a najednou tohle? V tu chvíli jsem věděla, že si můžu dovolit víc. Odmítla jsem ho. Vím, jak kluci jako on milují ten pocit dobývání. Hon za kořistí. Jenže chudák, netušil, že tou kořistí je on,“ zasmála se pobaveně.

„Takže on byl tvá kořist?“ zeptal jsem se.

„Ale to přeci neznamená, že ho chci lovit. Měla jsem svůj plán. Chtěla jsem mu dát za vyučenou. Ukázat mu, že nejsem snadná kořist jako ty jeho ostatní.“

„A co jsi tedy udělala?“

„Řekla jsem mu, že si chci jen v klidu zaběhat a vyčistit si hlavu. Nechala jsem se od něj přemlouvat, ale nechtěla jsem mu to dát zadarmo – jen ať si chvilku dobývá. Měl radost, když jsem nakonec souhlasila, samozřejmě pod podmínkou, že bude hodný. Ale věděla jsem, že nebude. Nejprve byl ticho, přemýšlel a soustředil se – takového jsem ho ještě neviděla. Po očku jsem ho sledovala, ale vůbec si toho nevšiml. Chtěla jsem se smát, byl úplně sladký.

Pak konečně něco vymyslel a začal mluvit. Dělala jsem, že ho skoro nevnímám, odpovídala jsem stručně, nezaujatě. Doběhli jsme do lesoparku na klidné místo s lavičkou. Měla jsem na sobě tyhle kraťasy, které krásně obepínají zadek a stehna – všechno se v nich hezky rýsuje. A v tomhle topu nepotřebuju podprsenku.

Zastavila jsem se, protáhla si nohy, pomalu a důkladně, ne jako dřív, kdy to bylo jen o protahování. Tentokrát to bylo představení pro něj. Každý pohyb měl svůj účel. Vždycky jsem se mu natočila tak, aby všechno dobře viděl. Zároveň jsem ale koukala jiným směrem, aby měl nerušený výhled. Otočila jsem se k němu zády a hluboce se předklonila. Letmým nenápadným pohledem dozadu jsem ho zkontrolovala – a on se díval bezostyšně přesně tam, kam jsem předpokládala. Přímo na zadek a mezi nohy.

V předklonu jsem si pohrála s bradavkami, aby se mi postavily. Bez podprsenky se přes tenkou látku jasně rýsovaly. Natočila jsem se k němu, abych mu ukázala další část svého těla. Protahovala jsem si ruce a dívala se do dálky na řeku, ale periferně jsem vnímala, že mi zírá na prsa. Líbilo se mi, jak mě pozoroval. Nic jsem neřekla, a dovolila jsem mu dívat se…

Pak jsem se na něj otočila. Se zpožděním začal předstírat, že se taky protahuje.
„Poběžím napřed,“ řekla jsem a rozeběhla se. Docela mu trvalo, než mě doběhl. Možná měl nějaký rostoucí problém, o kterém jsem nevěděla…“ zachichotala se.

„Dělá ti to dobře, takhle zlobit a provokovat, co?“ konstatoval jsem.
A Míša se usmála, jako by na to byla pyšná.

„Popravdě jsem ani netušil, že tohle v sobě máš. Zní to vyzývavě a lascivně… líbí se mi to tvoje provokující a zlobivé já,“ řekl jsem, chytil jsem její ruku a položil si ji na svoje tvrdé péro.
Míša nadzvedla obočí a vypadala mírně překvapeně.

„A co bylo dál?“ zeptal jsem se. Míša se s pohledem do prázdna zamyslela, jazykem si navlhčila rty a pak trochu jiným tónem hlasu pokračovala ve vyprávění:

„Když se konečně rozeběhl za mnou a začal se přibližovat, přidala jsem. Nechtěla jsem mu to ulehčit. Věděla jsem, že mě nakonec doběhne, ale snažila jsem se to co nejvíc oddálit.
Napřed jsem se nechala dobývat. Pak jsem se mu začala předvádět, lákala jsem ho na své tělo, ukazovala mu, co by mohl mít. Chtěla jsem v něm vzbudit chtíč. A pak jsem mu začala utíkat – abych v něm probudila živočišné pudy a mohla ho nechat lovit.“

„Udělala jsem z něj lovce a ze sebe dobrovolně kořist. Ne snadnou – ale takovou, která ví, že je sledovaná. Otočila jsem se. Chtěla jsem, aby viděl, že o něm vím. Přidala jsem, abych ho ještě víc vyprovokovala, a tušila jsem, co to v něm vyvolá. Utíkala jsem, ale přála jsem si být dohoněná.
Měla jsem v sobě takový zvláštní pocit… jako když se díváš na horor a těšíš se na ten okamžik, kdy se lekneš.“

„Byla jsem kořist, co chce být chycená. Ale ne ještě teď hned.
Líbil se mi ten pocit, to napětí, co se ve mně hromadilo. Připadala jsem si, jako že si s něčím zahrávám. Čím déle jsem unikala, tím víc jsem se těšila na ten moment, kdy mě polapí…“

„Už jsem opravdu nemohla. Takhle rychle normálně neběháme. Dostihl mě u dalšího místa, kde se občas zastavujeme. Dotkl se mých zad, jako by mi dal babu… ale tu ruku tam nechal mnohem déle, až to skoro bylo jako pohlazení.“

Na chvíli se odmlčela.

Až do teď jsem jí poslouchal. Bylo to jako privátní autorské čtení. Hltal jsem její slova, snažil jsem se všechno představit. Některá slovní spojení mi uvízla v paměti, jiná jsem zapomněl – přestože na mě v ten moment, kdy jsem je slyšel, měla silný dopad.

„Možná jsem to trochu přehnala…“ začala tiše.
Povzbudivě jsem se na ni podíval, a ona pokračovala:

„Jenže já chtěla vědět, co to s ním udělá. Chtěla jsem ho vyprovokovat, ale zároveň… možná jsem i trochu chtěla vidět, co to udělá se mnou. Chtěla jsem si s ním pohrát. Ale zároveň jsem věděla, že už balancuju na hraně."

„Řekla jsem mu, že musím na malou. Ale nešla jsem daleko. Zůstala jsem, jen pár metrů od cesty. A vím, že mě viděl. Ne úplně – ale dost na to, aby si zbytek mohl představit. Chtěla jsem ho ještě víc rozhodit.“

Odmlčela se, jako by v hlavě přehrávala celou scénu znovu.
„Bylo to jako elektrický proud. Ten pocit, když víš, že tě někdo sleduje… a ty mu to dovolíš. Možná ho k tomu i vybízíš. A víš, že je to špatně, ale stejně to uděláš.“

Zadívala se stranou, jako by zvažovala, kolik mi toho může říct.
„Bylo to zvláštní. Ten pocit, že mě někdo sleduje, a že já o tom vím. A místo abych to urychlila tak jsem zpomalila. Kvůli sobě i kvůli němu. Cítila jsem to napětí, a najednou mi to připadalo svým způsobem krásný. Intenzivní. Cizí pohled, a přitom mi byl blízký.“

„Nevím, co mě to napadlo,“ řekla tiše a pomalu si přejela po stehně, jako by to celé znovu prožívala.

„Nesnažila jsem se schovat. Ani jsem se nesnažila být nenápadná. Naopak. Bylo to zvláštně silný. Vědomí, že tam někde je, pár kroků za mnou… že sleduje každý můj pohyb, a já ho k tomu sama vybízím. Ne slovy, ale tělem."

„A pak jsem udělala něco, co bych dřív asi neudělala. Narovnala jsem se pomaleji, než bylo potřeba, zůstala jsem chvíli tak, jak jsem byla. Kvůli němu. Kvůli tomu, co mohl vidět…“

„Začínala jsem z toho být vzrušená. A tak jsem udělala ještě jednu věc.“ Nadechla se, jako by zvažovala, jestli pokračovat.

„Kraťasy jsem měla u kotníků. Musela jsem se pro ně tedy sehnout. Napřed jsem ale natočila zadek směrem, kde jsem tušila, že stojí. Mírně jsem roztáhla nohy a pomalu jsem se pro ně sehnula. Nespěchala jsem. Doufala jsem, že se dívá a má dobrý výhled. Natahovala jsem je nahoru, jako by to bylo něco pracného a tak mu dala čas navíc. Pak jsem si je upravila a pomalu se začala otáčet. Nechtěla jsem ho přistihnout. Chtěla jsem mu dopřát, aby si ten pohled v klidu vychutnal.“ dokončila větu a zjišťovala upřeným pohledem jestli se zlobím. Popravdě, bylo to vzrušující a fascinovalo mě to. Jen, kéž by to byl někdo jiný...

„Myslíš, že jsem to přehnala?“ zeptala se po chvilce.

„A on ví nebo tuší, že si to udělala schválně? Jak reagoval po tom, co viděl? A co se dělo pak?“

„Určitě neví. Kdyby to byť jen tušil, tak by si to nenechal pro sebe a choval by se jinak. On dělal jakoby nic, ale poznala jsem na něm, že je nějaký nesvůj, takže se určitě díval. Pak jsme běželi dál - poslední úsek. Doběhli jsme k parkovišti a odtamtud jsme pokračovali chůzí. Tam jsem mu konečně dala příležitost se mnou opět flirtovat. Cítila jsem z něho, že je nadržený. Byl víc dotěrný než obvykle, tak jsem ho několikrát usadila. Byl z toho asi trochu zoufalý. Nic, co mu asi obvykle na holky funguje - nefungovalo.“

"Nakonec vše přesně zapadlo do mého plánu. Nalákala jsem ho, vydráždila ho jak jen to šlo, pak jsem mu dala naději, že mu dovolím se mnou flirtovat a vzápětí jsem mu jí vzala. Konečně mu to došlo a zeptal se proč jsem dnes taková. Tak jsem mu popravdě řekla, že jsem s ním flirtovala jen protože jsem chtěla, aby se mnou dál běhal a potřebovala jsem ho nějak motivovat. Nic víc. Připomněla jsem mu, že jsem zadaná. A že byť to byla jen hra, tak je pro mě takové chování hrozně osobní a když chce spát s jinýma, tak s ním nehodlám něco tak moc osobního provozovat. Pak mi popsala jejich rozhovor:

„Aha,“ řekl po chvíli ticha. Přikývl, ale bylo na něm znát, že ho to zaskočilo. Pak se tak trochu ušklíbl, jako by si to celé v hlavě nějak pospojoval.

pak se mě zničehonic zeptal: „To znamená, že žárlíš?“ a nějak zcela ignoroval fakt, že flirtování jsem použila jen jako motivaci.

„Musela jsem se zasmát. Ne pobaveně, spíš překvapeně, jak je drzý a namyšlený. Ale měl trochu pravdu. Zopakovala jsem po něm to slovo, jako by to bylo to nejabsurdnější, co jsem kdy slyšela „Žárlím?“ A pak jsem mu rovnou řekla: „Ty si vážně myslíš, že bych žárlila na kluka, který ani nepozná rozdíl mezi holkou, která si s ním jen nezávazně hraje, a holkou, která by ho možná pustila i blíž? Ne, Vašku. opravdu nežárlím. Jsem zadaná. A to, že jsem s tebou možná trochu flirtovala bylo kvůli tomu, že jsem chtěla, abys se mnou dál běhal.“

„A která z těch dvou jsi byla ty?“ přerušil jsem jí. Ani nevím, jestli jsem to chtěl slyšet. Jenže to ze mě vypadlo dřív, než jsem to stihl zastavit.

„Není to tak jednoduché, jak si to možná představuješ,“ řekla tiše. „Je tam víc než jedna rovina... Sama teď nevím, jestli jsem ta, co si s ním jen tak hraje, protože ji to baví a manipuluje s ním, nebo ta, co by ho možná pustila blíž“

„Začnu jen provokovat a všechno mám pod kontrolou. Vím přesně, proč to dělám – chci si ho omotat kolem prstu, jako jsem to dělávala s kluky dřív. Jenže s ním je to mnohem náročnější než s nějakým nezkušeným doktorandem. Ale tohle sofistikovanější flirtování mě zatraceně baví. A někdy, někde uprostřed toho všeho se to zkrátka zvrtne – začnu ztrácet kontrolu a cítím motýlky v břiše. To elektrizující napětí je návykové...“

„Jestli to je pro tebe tak silný prožitek, tak klidně flirtuj s kým chceš a jak chceš, nechci tě v tom nijak omezovat. Tohle mi vůbec nevadí, naopak se mi to hodně líbí, slyšet, jak o tom vzrušeně vyprávíš – jako bych to prožíval s tebou. Je to neuvěřitelně sexy. A možná nemusíš skončit jen u flirtu... Ale ne s ním. Nechci, aby si s ním spala.“

„Já vím“ řekla a přiložila své čelo na mé. Pohladila mě po tváři a políbila mně. „Jsem Ti vděčná za to vše co mi dovolíš.“ pošeptala mi do ucha.

„Jenže ono nejde flirtovat s každým. Musí tam být ta správná chemie, a s ním jí mám tolik, až mám někdy pocit, že uvnitř vybuchnu.“ Podívali jsme se jeden druhému do očí ale ani jeden jsme k tomu nic víc neřekli. Ona z důvodu, že možná odhalila víc než chtěla, a já protože mě to zvláštním způsobem zasáhlo.

Po chvilce jsem se zeptal „a co bylo dál?“

„Takže s tebou už flirtovat nebudu,“ řekla jsem mu naprosto vážně, i když jsem uvnitř cítila, jak se mi stahuje žaludek. „Je mi nepříjemné sdílet s tebou něco tak osobního… a pak slyšet, jak to o patro výš děláš s jinou. Je to nechutný.“

Viděla jsem, že mě chce přerušit, ale jen jsem zvedla ruku. „Nechci poslouchat výmluvy.“
Povzdychla jsem si a podívala se někam za něj, abych se trochu uklidnila. „Takže… běhat můžeme dál. Ale už jen ve vší počestnosti.“

Vašek pozvedl překvapeně obočí. „Ty mi to vyčítáš? A přitom děláš úplně to samý,“ řekl a naklonil se blíž. Byl tak blízko, až jsem cítila jeho dech na své kůži. „Slyším úplně všechno. Jaký myslíš, že to je pro mě?“

„Nevím,“ odpověděla jsem tiše, a přitom sklopila oči. Snažila jsem se nedat na sobě nic znát, i když mi dalo zabrat, abych potlačila, co jeho blízkost se mnou dělá. „Nechutný?“ zeptala jsem se s kouskem nejistoty v hlase.

„Napřed jsem s tebou venku a vidím, jak se ti při běhu houpou ty tvoje pevný kozičky, bradavky se rýsují pod trikem, a ta tvoje vypracovaná prdelka… a ještě k tomu se mnou flirtuješ. Jsem od tebe kousek, chtěl bych to všechno, ale ty mi nedovolíš vůbec nic. A pak přijdu domů a slyším tě, jak nahlas sténáš… Ne, není to nechutný — nechutný je jen to, jak šíleně nadrženého mě tím vším děláš! A jestli sis náhodou nevšimla, s žádnou jinou jsem pěkně dlouho nespal, ale už jsem to prostě nemohl vydržet. A taky jsem Ti to chtěl vrátit - jsou to pro mě muka!“ odpověděl.

„Poprvé jsem cítila, že ho mám, tam kde jsem ho chtěla mít. Tentokrát jsem to byla já, kdo tahal za nitky. Až dosud jsem pro něj byla jen další ženská příchuť – zadaná sousedka, o které si byl jistý, že ji snadno ochutná. Jenže teď už neměl jen chuť, měl hlad. A to jediné, co jsem mu dovolila, bylo přivonět si k tomu, co by možná mohl mít. Místo aby konečně držel mé tělo v náruči, držel jen nedobrovolný půst – a já si ten pocit vychutnávala.“

„Trochu mi ho bylo líto, ale pak jsem si řekla, že je třeba kout železo dokud je žhavé, a tak jsem ho pořádně zpražila za to, jak si dovolil mluvit o mých prsou a za ten tón, jakým to celé říkal.“

Míša se na chvíli odmlčela, jako by opět bojovala s tím, co může prozradit. Pak se ale zhluboka nadechla a zvedla hlavu.

„K něčemu se Ti přiznám. Když jsem slyšela ty zvuky ze shora, tak jsem hodně žárlila. Já vím, že s ním jen flirtuju. Ale i tak mi to hrozně vadí. Vím, že jsem nesnesitelně žárlivá, a nechápu jak ty... Jak to ty dokážeš zkousnout, to vše co dělám.“ vysedla si na mě jako na koníčka. Políbila mě na tvář, rukou mě hladil na zátylku a dívala se někam za mě. Prostě nechci, aby měl jiné. Ale když mu nic nedovolím, tak...“

Pak se pomalu otočila zpátky ke mně, tázavý pohled, trochu obavy a trochu naděje v očích.
„Vadilo by ti to?“ zeptala se tiše. „Kdyby se jednou stalo něco víc než jen flirt…?“

[pajda1]

Super pokračování

[hertz2]

Opět parádní povídka, líbí se mi ten vývoj, jak jí postupně dovoluje i to, co vlastně sám ani nechce, ale nedokáže tomu odolat. Super. Už se těším na pokračování.

[Pepsi]

Ako vždy neskutočne čítanie !!!! Dúfam, že nás nenechás dlho čakať

[martinanette]

Už se nemůžu dočkat pokračování. Doufám, že ještě nějaké bude.

[Elberet]

Už by to chtělo další kapitolu

[riddle]

...tak ji napis?

[Ryan]

Myslím, že jsem minule psal, že se toho stalo hodně. No… od té doby se toho stalo ještě mnohem víc.
Nevím, jestli to všechno napsat rovnou, nebo to spíš odkrývat postupně. Asi zvolím něco mezi tím.

Uteklo už dost času a já mám pocit, že jsem ztratil přehled o tom, co se kdy přesně stalo. Něco jsem si průběžně zapisoval, ale buď jsem to neuložil, omylem smazal, nebo to mám někde schované bůhví kde. Ani si nejsem jistý, co všechno jsem už psal sem – a upřímně, nechce se mi to celé znovu pročítat. Spoustu věcí mám jen v podobě krátkých poznámek.

Jako příklad toho, co se dělo, můžu zmínit třeba to, že se Míša jednou neodhlásila z mého počítače a já si přečetl pár jejích konverzací. Nebo ten okamžik, kdy jsem omylem otevřel její deník – o jeho existenci jsem do té doby vůbec nevěděl. Na svou obhajobu musím říct, že jsem opravdu netušil, co to je, dokud jsem nezačal číst. Až pak mi došlo, že držím v rukou něco, co bych asi číst neměl. Nalistoval jsem zrovna poslední zápis – ten jsem přečetl celý, ale dál už ne. V tu chvíli jsem totiž slyšel, že se Míša vrací, a tak jsem deník rychle uklidil. To, co jsem si stihl zapamatovat, jsem si pak zapsal.

Později mě i napadlo, jestli to všechno nebylo nějaký zvrácený úmysl. Protože já se o nic nesnažil – a přesto mi ty informace doslova padaly do klína. Jenže když si vzpomenu na to, co jsem si přečetl, nedávalo by to moc smysl.

Tohle navazuje na poslední část.

Hledání hranice

„Míšo,“ povzdechl jsem si, „víš, že mi obecně nevadí, když se věci mezi tebou a někým jiným stanou trochu víc intimní… ale s ním je to něco jiného. Nechci, abys s ním spala. Zrovna s tímhle blbečkem, navíc bydlí nad námi. To jsem ti říkal už na začátku.“

Odvrátil jsem zrak, jako by mě už samotná představa pálila v hlavě. „Cítil bych se před ním hrozně trapně. Vžij se do mé role. Dokážeš si představit, jak by mi bylo, kdybych ho potkal třeba na chodbě a věděl, že mu moje holka podlehla? Že se tě dotýkal, kde chtěl, že byl uvnitř tebe… protože jsi mu to dovolila?“

Hořce jsem vydechl. „Měl by nade mnou navrch, protože by sis ho nechala užít celé. Slyšel by tě sténat, cítil by, jak se mu oddáváš.“

Chvíli jsem mlčel, než jsem dodal: „Úplně vidím ten jeho samolibý výraz. To pohrdání v očích, ten pocit, že si vzal, co chtěl, a že o tom nevím. A kdyby věděl, že to vím, bylo by to ještě horší – protože by přesně tušil, co se mi honí hlavou pokaždé, když ho potkám. Hořký pocit porážky, žárlivost… a vědomí, že si teď beze studu přivlastňuje tvoje tělo jako trofej, protože tě získal nade mnou.“

„Ty to celé vidíš strašně černě,“ odpověděla klidně, i když v jejím hlase bylo slyšet napětí. „Představuješ si to jako něco fatálního, přitom to, co jsem měla na mysli, bylo celkem nevinné. Vždyť já nemluvím o sexu. Jen o něčem málo víc než obyčejný flirt. Teď ho mám ještě v hrsti, ale vím, že časem mu přestanou stačit naše dvojsmysly a ty dráždivé pohledy, které mu nabízím. Vidím to v jeho očích, když mě beze studu ‚svléká‘ pohledem. Občas se jeho zrak zastaví na určitých místech, jako by se mě tam v duchu dotýkal — a vím, že mu tyhle malé hry časem nebudou stačit. Nechci s ním spát. Jen bych mu dovolila něco málo navíc… letmý dotek ruky, objetí kolem pasu, lehké přitisknutí těla, pohlazení po rameni. Takové věci zrychlí tep, ale pořád zůstávají jen svůdnou hrou, která nepřekračuje hranici.“

Dokončila své argumenty a podívala se na mě jako studentka, která právě stojí před komisí a netrpělivě očekává verdikt. Já nic neříkal, protože její argumenty byly přesvědčivé. Nechtěla s ním spát. A to, o co žádala, bylo v mých očích stále v mezích flirtu. Tak nějak jsem předpokládal, že letmé doteky nebo pohlazení se už staly. Přijde mi to běžné i v rámci kamarádství a zažívám to i já, třeba v práci s kolegyněmi — to ale Míše určitě přiznávat nebudu.

Mé mlčení si asi vyložila jako váhání, a tak pokračovala.

„Na běhání je úplně super a ten flirt mě hrozně baví. Ale stejně se mi na tom asi nejvíc líbí ten pocit, že ‚nesmím‘ — právě to zakázané to dělá všechno nejlákavější.. Kdybych mohla, asi by mě to ani tolik nevzrušovalo. Líbí se mi si s ním hrát a zároveň si hrát sama se sebou, posouvat hranici, kam až můžu zajít, vůči němu, vůči tobě. A vlastně i vůči sobě. Nemůžu mu dovolit moc, protože pak by dosáhl svého a přestal by mít zájem.“

Ještě chvíli jsem dělal, že váhám, ale vnitřně jsem s tím neměl problém. Vlastně mě to nechalo až překvapivě klidným. Spíš než cokoliv jiného mě to ujistilo v tom, že se opravdu nestalo nic víc, než jen to co popisuje - flirt. A že nepřekračuje hranice, byť jí to enormně láká.

Zbývala mi skoro celá dovolená. Míša si v neděli dala pauzu od běhání, ale po víkendu místo plánovaného volna šla do kanceláře. Po práci některé dny běhala, jindy jsme byli jen spolu. Průběh byl podobný a Míša mi nadšeně, někdy až se zřetelným vzrušením v očích, vyprávěla o svém běhu, a hře na svádění.

Po první běhu nebylo nic moc, co by stálo a zmínku. Při druhém to už bylo zajímavější. Bylo na ní vidět vzrušení, přiznala mi, že toho bylo dneska o dost víc, ale, že defacto neporušila hranice, a že se mi to bude určitě líbit. Vyprávění začalo jako obvykle, než se dostala k té podstatné části.

„Najednou mě chytila křeč do stehna. Sedla jsem si na lavičku, řekla mu, co se stalo, a přidržovala si sval. On hned přispěchal, a než jsem stihla cokoli namítnout, klekl si přede mě a začal mi palci masírovat bolavé místo. Má opravdu velké ruce, dlouhé prsty, a já jsem malá, takže zatímco mě palci masíroval, zbytek jeho dlaně držel mou nohu, jeho prsty se zdánlivě nevědomky pohybovaly po vnitřní straně stehen a byly jen kousek od mého rozkroku. Začala jsem pociťovat vzrušení. Nevím, jestli to udělal schválně, ale měla jsem pocit, že si je přesně vědom toho, co dělá.

Křeč už pominula, ale nechala jsem ho pokračovat. Bylo to tak příjemné, že jsem se neubránila vzdechu. Jakmile jsem si to uvědomila, přidala jsem rychle nenápadné "auu", aby mu nedošlo, že za ten vzdych může jeho počínání a ne má bolest. Po chvilce mi přišlo, že už si vyhrál dost tak jsem mu řekla, že je to dobré. Zůstala jsem sedět, dlaněmi jsem se opřela o dřevo lavičky a dívala se na řeku.

On si sedl vedle mě a sledoval ji se mnou. Položil ruku na lavičku vedle mé a ucítila jsem letmý dotyk. Nevím, jestli to bylo úmyslně, nebo náhodou, ale jeho malíček se jemně dotýkal toho mého. Neuhnul a já taky ne. Po chvíli jsem začala svým malíčkem pohybovat a jakoby ho lehce hladit po tom jeho, ale dělala jsem to nenápadně a pohledem zůstala u řeky, mlčky jsme tam chvíli seděli.“ Pak chtěla dál pokračovat ale já na ní dostal chuť a prostě jsem jí ojel.

Po jejich třetím běhu tento týden si dala sprchu, ve které byla déle než obvykle, až jsem začal mít podezření a divil se proč je tam tak dlouho. Pak ale vyšla a navrhla anální sex a mě došlo proč tam byla delší dobu. Pak si na mě nasedla a dlouze jsme se líbali. Oba máme líbání rádi a Míša ví, že pro mě je to stejně intenzivní jako samotný sex. Byla z ní cítit spokojenost a uvolněnost a já jsem měl pocit, že bylo správné jí dovolit ty malé hry, které mezi nimi probíhají — a přitom zůstávají v rámci toho, co jsme si domluvili.

Míša si myslela, že análním sexem si u mě domůže cokoliv. Ale po prvních pokusech jsem zjistil, že mě to zase tolik nebere a víc chci být v její kundičce. Takže anální sex sice proběhl, ale já měl tušení, že to není jen tak, že by jen měla chuť zrovna na tohle. A čekal jsem s čím přijde. Později večer jsme se ještě milovali klasicky.

Byl jsem uvnitř a nevypadalo to, že bychom měli se sexem skončit. Zároveň jsme se ale ani nesnažili dosáhnout orgasmu. Prostě jsme si užívali spojení našich těl. Zeptal jsem se proč dlouho nespala s Jakubem

Napřed se lehce usmála, pak jakoby trošku znervózněla. Podívala se mi zblízka významně do očí a začala se na mě pomalu pohybovat boky.

"To by se ti líbilo? Chybí Ti, že nemám sex s někým jiným?" na chvilku se odmlčela a uhrančivě se mi dívala do očí, sledovala mě a pohyby se mě snažila víc vydráždit.

"S Jakubem to teď nejde. A Luk je daleko. Ale kdyby si to opravdu chtěl, tak bych věděla o někom kdo je opravdu blízko.."

Řekla to s viditelným napětím v očích. Čekala, jak zareaguju. A doufala, možná až toužila, po tom, aby kladně.

„To už trochu přeháníš, ne?! Několikrát jsem Ti řekl, že nechci, aby si s ním spala! Pokud nedokážeš dodržovat hranice, které jsme si nastavili, tak s ním přestaň flirtovat i běhat úplně. Letos už jsi Spala s Lukem a s Jakubem! Do konce roku už s nikým jiným spát nebudeš, rozumíš?!” vyjel jsem na Míšu, hlas mi přitom zněl hlasitěji, než jsem chtěl.

„Dobře. Je to opravdu to, co chceš?“ zeptala se klidně, a zamyšleně s důrazem na poslední tři slova, jako by mě chtěla vyprovokovat.

„Jo!” odpověděl jsem rozhodně, i když mě její rychlý souhlas trochu zaskočil.

Zvedla se tak, že mi z ní vyjel a naštváním i změknul. Posadila se vedle mě, jako by se nic nestalo, a pomalu mi začala rukou hladit péro. Občas mě políbila, jemně, hravě, až jsem ucítil, jak se mi krev zase hrne přesně do těch míst. Pak se na mě podívala a zeptala se: „Tak co, už ses uklidnil?“

„Jo… teď už jo,“ odpověděl jsem.

„Výborně,“ pousmála se. „Tak to je načase vysvětlit ti technikálie.“

Techni… co? problesklo mi hlavou.

„Vím, co jsi tím myslel,“ pokračovala. „Už jsem si užila dost, měla jsem dva jiné sexuální partnery, a teď chceš, abych spala už jen s tebou, že?“

„Ano. Přesně tak.“

„Jenže… ty jsi to formuloval tak nešťastně.“

„Cože?“ zamračil jsem se.

„Řekl jsi to takhle: už jsi spala s Lukem a Jakubem a letos už s nikým jiným spát nebudeš. Což znamená jen s nimi ale s nikým jiným – ani s tebou...
Takže ses, lásko, z mého sexuálního života vyloučil sám.“

Podívala se na mě tím jejím zvláštním pohledem. Nezmohl jsem se na nic – měla mě úplně v hrsti. Ona teda měla v hrsti spíš moje péro, ale to v tu chvíli vyšlo nastejno. Díky tomu jsem na ni jen překvapeně zíral, jinak by mě to nejspíš zase naštvalo.

„To bys opravdu chtěl?“ zeptala se s nádechem škodolibosti.

„Ne, to nechci. Víš, že jsem to tak nemyslel…“ začal jsem, ale umlčela mě lehkým přiložením ukazováčku na rty.

„Tak co kdybychom udělali kompromis?“

„A jaký?“ vyhrkl jsem.

„Chtěl jsi, abych byla výhradně tvá, ale vyznělo to tak, že bych byla jen Luka a Jakuba. Můj kompromis tedy je, že budu spát i s tebou, ale zároveň si ponechám možnost trávit čas s mými dalšími partnery. Souhlasíš?“

Dychtivě jsem přikyvoval ačkoliv jsem ještě před chvílí chtěl, aby s nimi skončila.

"Moment... došlo mi vzápětí.. jak to myslíš "partnery"?

na pár vteřin se ztuhla a pak vyprskla smíchy se slovy "sakryš!"

vůbec se tím netrápila, beze studu, neměla žádné výčitky a smála se tomu, že byla odhalena jak se snaží propašovat do naší dohody jeho.. Nebo teda obecně kohokoliv ale tušil jsem, že hlavně myslela na něj. Několikrát se o něm zmínila jako o jejím běžeckém partnerovi. Řekla "dalšími partnery", ne Jakuba a Luka, takže kohokoliv jiného též.

Byl to tanec v poli nášlapných slov, mluvili jsme pomalu, analyzoval jsem každou větu. A snažil se zjistit, co má za lubem a při tom vymyslet vlastní lest. I když, abych řekl pravdu tak jsem se spíš jen bránil jejím promyšleným útokům a mé pokusy byly chabé jako útok dřevěným mečem proti tanku. Byla to hra, kterou jsem nemusel hrát, ale byla to hra, která nás oba bavila.

Dobře, já jsem udělala kompromis a budu spát i s tebou. Jaký kompromis jsi ochotný udělat ty?

„Fajn, chtěl jsem, abys s ním přestala flirtovat i běhat. Tak to beru zpět. Můžeš s ním dál běhat i flirtovat jak chceš.."

Na chvilku se zamračila, pak pozdvihla obočí a možná až lehce výhružně řekla: „ty chceš být do konce roku bez sexu?“

Snad poprvé jsem měl pocit, že dokážu vrátit míček na její stranu: „S Jakubem to nejde a Luk je daleko...“ řekl jsem, i když jsem nevěděl proč to s Jakubem nejde nebo jak dlouho to nepůjde. Dle její reakce to ale bylo dlouho. Zamračila se, ale tentokrát jinak, poraženecky, výraz, který jsem u ní neznal.

„Patová situace?“ zeptal jsem se po chvilce. Bylo vidět, že se jí to vůbec nelíbí.

„Dobře, běhání a flirt bez omezení“ řekla neradostně a podala mi na to ruku. Protože jí ale moc dobře znám, ještě jsem přidal s důrazem na dvě slova: „FLIRT bez omezení - NEDOVOLÍŠ mu, aby ti strčil penis, prsty nebo jazyk do kundičky, pusinky ani zadku!“ Ten zadek nebyl pravděpodobný ale stejně jsem ho radši přidal. A samozřejmě mě napadla i ruka. Ale jednak jsem čekal jestli se sama zeptá a jednak jsem jí chtěl dát pocit malého vítězství... Neozvala se. Po chvilce mi to nedalo a ještě jsem přidal: „Doteky k flirtu patři ale honění ne.“

„Takže, co s ním můžu dělat?“ zeptala se.

„Můžeš s ním dělat vše, co si s ním dělala do teď.“ odpověděl jsem.

„A co s ním tedy můžu dělat navíc?“ položila další otázku.

„VŮBEC NIC“ řekl jsem velmi pomalu a hodně důrazně.

„To teda nezní moc jako kompromis...“ odpověděla a při tom udělala smutný oči. Nakonec se ale usmála.



až po nějaké době mi přiznala, že s Jakubem to ukončila už na začátku měsíce, asi 2-3 týdny nazpět, protože se objevili ty věci, kvůli kterým ho opustila poprvé a taky si jí začal přivlastňovat. A to s Lukem ji skutečně přešlo jako "letní zaláskování" jak mi na začátku řekla, že se nejspíš stane. Prý by se tomu někdy v budoucnu nebránila ale až za čas - teď o to nestála. Takže to celé bylo jen divadlo.

[jochlo]

Paráda, teším sa na pokračovanie