Nasypu to sem všechno, ať na to nemusím myslet.
Kapitola 50.
Vždycky jsem věděl, že ženy vydrží víc než muži. A ani na okamžik jsem nikdy nezapochyboval o tom, že jsou v nitru svého srdce statečnější, v hloubi své duše chladnokrevnější a v tajemných zákrutách svého mozku rozumnější než muži vůbec kdy dovedou být. Proto mě nepřekvapilo, že v rozhodujícím okamžiku převzala Linda velení a že to nakonec byla právě ona, kdo nás dovedl z té tajemné vily tyčící se nahoře nad pobřežím až do našeho malého apartmánového pokoje.
Když se do ní ti kluci postupně vystříkali, přikryl jsem její tělo prostěradlem a lehl jsem si na postel vedle ní. Ještě jednou jsem ji pohladil po zpocených a ulepených vlasech a ona se po mně ohlédla nepřítomným pohledem. Položil jsem si hlavu vedle jejího obličeje; ve vzduchu byla stále ještě cítit vůně mrdky a zpocených mužských těl. Pod tenkou látkou prostěradla jsem zřetelně viděl obrysy jejího břicha a jejích stehen. V nohách jí čas od času zaškubalo, skoro jakoby se odněkud z hloubi jejího těla vynořil zapomenutý dozvuk orgasmu. A pak jsem spatřil něco, co mě v první chvíli šokovalo: bílé prostěradlo mezi jejíma nohama náhle jakoby ztěžklo a ztmavlo - když jsem na to místo položil ruku, zjistil jsem, že ta tmavá a mokrá skvrna není ničím jiným než prosvítajícím obrysem louže řídké a lepkavé mrdky. Ti kluci byli tři a měli toho v sobě spoustu - a teď se všechno to vystříkané semeno pomalu rozlévalo po okolí.
Kolik se toho do holky vlastně vejde? napadlo mě. Kolik mrdky se vejde do její kundy, když by jí chtěl někdo naplnit až po okraj? A jak dlouho by asi trvalo, než by z ní pak všechno zase vyteklo?
Pohladil jsem ten mokrý flek a to těžké, mrdkou nacucané prostěradlo se mi přilepilo na prsty. Najednou jsem zjistil, že jsem znovu vzrušený.
Čekal jsem, že Linda zasténá vzrušením, tak jako sténala, když se jí dotýkali ti kluci. Ale ona jen otevřela oči a tiše řekla: „Jestli chceš, tak můžeš dovnitř. Teď už je to beztak jedno.“
A mně se to v té chvíli zdálo jako jediné rozumné řešení: v pokoji jsme zůstali sami, byl jsem vzrušený a chtěl jsem dovnitř - a cítil jsem se až k uzoufání šťastný, protože mi to Linda přes všechnu moji slabost dovolila.
Pomalu jsem vyhrnul prostěradlo až nad její břicho a ona pokrčila nohy. Podívat se tam dolů jsem v té chvíli ještě nedokázal - ale můj penis si i tak našel brzy správnou cestu. Tvrdě jsem na ni nalehl. Mokré prostěradlo se přilepilo mezi naše těla a já měl brzy jednu ruku zamotanou v jeho záhybech. Chtěl jsem ji odtamtud vyprostit, ale nejspíš by mi to dalo příliš velkou práci, tak jsem to raději předem vzdal. Najednou jsem uvažoval stejně jako ti přede mnou, to znamená stejně jako kterýkoli jiný nadržený kluk: co na tom, že máme těla zamotaná do mokrého a studeného prostěradla, hlavně že se dostanu přímo k díře. A k té jsem opravdu přístup měl. Když jsem přitlačil, ani jsem si přitom neuvědomil, že už jsem uvnitř; všude okolo bylo mokro a lepkavo. Takový pocit jsem skutečně ještě nezažil. Bylo to opravdu tak, jak tvrdil Kenneth: kdybych ho zasouval do bazénu plného vlažné vody, nejspíš bych v tom žádný rozdíl ani nepoznal. Jenomže mně v té chvíli stačila už jenom představivost. Bylo mi jedno, že to všude kolem mlaská a že mám tím neuvěřitelným množstvím řídkého šlemu zalepené všechny chlupy na břiše. Bylo mi jedno, že má Linda tu svoji kundu tak roztaženou, že necítím okolo svého ptáka ani její stěny, ani vchod, kterým ho dovnitř zasouvám. Bylo mi dokonce jedno i to, co si Linda myslí nebo co dělá - moje představivost hnala kupředu mé vzrušení, stejně jako pegas žene kupředu myšlenky básníka. Pak jsem z té doširoka roztažené díry vyklouznul ven a když jsem se pokusil znovu přirazit, Linda sykla bolestí.
„Opatrně!“ zašeptala. „Pumpuješ to do mě jako do studny. Takhle jí budu mít naklepanou jako řízek.“
Moje tělo zavylo touhou. Znovu jsem se pokusil přirazit, ale špička mého ocasu si ani tentokrát nenašla cestu dovnitř. Připadal jsem si jako nadržený pes, který zběsile přiráží ke každému předmětu, který se před ním zrovna ocitne. Potřeboval jsem ho nasměrovat dovnitř, ale obě ruce jsem měl zamotané do prostěradla. Linda znovu sykla bolestí a pak mě pevně objala koleny okolo pasu.
„Pomalu!“ zašeptala. „Buď hodný chlapeček a trochu se snaž. Takhle zběsile šukají jenom puberťáci.“
Trochu jsem se uklidnil a ona mě k sobě ještě víc přitáhla.
„Nech ho, ať si najde cestu sám,“ zašeptala mi přímo do ucha. „Pokud je pořádně tvrdej, tak mu to nedá žádnou velkou práci. A podle toho, co tam dole cítím, je nejspíš tvrdej jako skála. Takže o něj určitě nemusíš mít strach.“
Potom se pode mnou jen nepatrně zavrtěla a já náhle vklouznul dovnitř. Ještě nikdy jsem nešukal s holkou, která by byla tam dole tak neskutečně volná. Píchal jsem ji bez pomoci rukou, bez myšlenek a bez citu jako nějakou děvku. Okolo ptáka jsem měl šplouchající bazén, ale to mi ani v nejmenším nevadilo.
„Tak už to tam pusť,“ zašeptala mi Linda do ucha. „Vím, že to ze sebe potřebuješ dostat. Tak se zbytečně netrap a pošli to dovnitř. Na mě rozhodně čekat nemusíš.“
V té chvíli mě beztak ani nenapadlo, že bych na ni měl počkat. I kdyby si o to přímo řekla, nejspíš by to ode mne nedostala. Představa červené, doširoka rozevřené a cizí mrdkou rozmáčené kundy byla pro mě v ten moment příliš vzrušující.
„Já už teču!“ zašeptal jsem. A i když jsem takové slovo nikdy předtím nepoužil, tentokrát bylo opravdu namístě. Můj orgasmus byl dlouhý a silný, ale namísto pořádného výstřiku jsem do Lindy jen vytekl. V ocase mi cukalo, zatímco jsem k záplavě cizí řídké mrdky přidával tu svoji, hustou jako pěnu na holení.
Ona můj orgasmus nejspíš vůbec nepoznala. Ležela pode mnou skoro až odevzdaně, jako nějaká nepotřebná a tisíckrát použitá hračka. Položil jsem si hlavu na její rameno a ona mě netečně pohladila po zádech.
„Asi už je pomalu čas vydat se domů,“ zašeptala.
Zvedl jsem se na lokty a na kolena, ale tam dolů jsem se ani tentokrát nepodíval. Linda se zabalila do prostěradla a pomalu se posadila.
„Nevíš, kde mám šaty?“ zeptala se. Její šaty se povalovaly v rohu pokoje: byly zmačkané a propocené, nasáklé pachem cizích rukou a těžkým odérem vzrušení a chtíče. Hned vedle nich se povalovaly i moje džíny. Natáhl jsem si je na sebe, svoje triko jsem ale nikde nenašel.
Linda si na sebe oblékla potrhané šaty a pak přes sebe ještě přehodila to těžké, naškrobené prostěradlo. Netušil jsem, které oblečení je vlastně lepší: z roztržených šatů jí koukal velký bílý zadek a prostěradlo zas vonělo přes celou místnost potem a spermatem.
„Zajímalo by mě, kde jsem nechala kalhotky. Nejspíš mi je musel někdo štípnout.“
Sáhl jsem do kapsy a vytáhl jsem odtamtud její pečlivě složené kalhotky.
„No, jo,“ zasmála se plaše. „Vždyť já jsem si je u tebe vlastně schovala. To ode mě bylo docela prozíravé.“
Vzrušení odeznělo a namísto něho nastoupily rozpaky. Linda se snažila chovat sebevědomě a nenuceně, do očí se mi však ani jednou nepodívala.
„Potřebuju si dát sprchu,“ řekla rozpačitě. „Jsem z toho celá ulepená a pokud se pořádně nevypláchnu, tak se za mnou potáhnou psi z celého ostrova.“
Koupelna ale byla zavřená a zevnitř se ozývalo jen tlumené vzdychání.
„Nejspíš se tam někdo zavřel a teď si tam klidně šuká,“ řekla nám hubená holka s bledým obličejem a pramenem červených vlasů nad pravým okem. „Vždycky je to stejné - kluci chtějí, aby se šukalo společně v pokoji, ale holky se nechtějí chovat jako děvky a protože se stydí, tak se s klukama nakonec zavírají v koupelně nebo na záchodě. A hromadné orgie ve stylu starověkýho Říma nakonec vždycky končí maloměšťáckým soukromničením.“
Tiše jsem se zasmál a ta holka se po mně překvapeně ohlédla. Pak pokrčila rameny a zapálila si cigaretu.
„Já jsem byla vyčůrat venku na terase,“ řekla a přitom mi odfoukla kouř z cigarety přímo do obličeje. „Jestli se vám chce, tak to udělejte taky tak. Poněvadž na koupelnu se nejspíš bude muset sestavit pořadník.“
Ohlédl jsem se po Lindě.
„Tak pojď,“ řekla. „Asi vážně nemá cenu tady zbytečně čekat.“
Vyšli jsme na terasu. Byla jasná noc a měsíc už se pomalu skláněl nad obzor. V hloubce pod námi zářilo letovisko a za ním se daly vytušit tmavé obrysy mořského pobřeží. Noc byla teplá a vzduchem se neslo cvrlikání cikád.
Linda udělala několik kroků směrem ke schodům, ale pak se náhle zarazila.
„To nejde,“ řekla tiše. Ramena si zahalila do semenem provoněného prostěradla a pod jeho šosy se objevily její překřížené nohy. „Jakmile udělám krok, tak to ze mě vytéká. Já to nejdřív musím nějak dostat ven.“
„Vykašli se na to,“ řekl jsem. „Tak to nech, ať to v klidu vyteče.“
Linda se začervenala.
„Blbečku!“ řekla a stydlivě odvrátila zrak. „To přeci nejde. Radši mně poraď, co s tím udělat.“
„Vezmi si na sebe kalhotky,“ řekl jsem. „Uvidíš, že to pomůže.“
„Půjdu v mokrých kalhotkách jako nějaká štětka. Bože, já se tak stydím!“
Vzal jsem ji za ruku a přitáhl ji k sobě.
„Počkej,“ řekl jsem. „Tohle je nejlepší řešení, které mě napadlo.“
Z druhé kapsy svých džínů jsem vytáhl své pomačkané slipy. Pak jsem je složil do malého čtverečku a podal jsem je Lindě.
„Obleč si kalhotky a tohle si zastrč dovnitř,“ řekl jsem. „Uvidíš, že to pomůže.“
Linda se začervenala, ale pak se předklonila a opřela se rukou o moje rameno. Pomalu se nasoukala do svých kalhotek a když je měla na sobě, vložila do nich moje složené slipy.
„Tak už pojď,“ řekla. „Jestli začne svítat a někdo mě takhle uvidí, tak se nejspíš propadnu studem.“
Když jsme došli do našeho penzionu, Klára a Simona už spaly ve svých postelích. Linda tiše zamířila do mého pokoje.
„Zítra v poledne obě odjíždějí,“ zašeptala tiše. „Nejspíš bude lepší, když mě v takovém stavu vůbec nepotkají.“
Shodila ze sebe naškrobené prostěradlo, svlékla šaty i kalhotky a pak si zalezla do mé postele a přetočila se na bok.
„Chtěla sis přeci dát sprchu,“ řekl jsem, ale ona už v té chvíli dávno spala. Pokusil jsem se vytáhnout z pod jejího nahého těla deku, abych ji mohl alespoň přikrýt. To se mi však nepovedlo. Zkusil jsem jí přikrýt alespoň nohy a přitom jsem přejel dlaní po jejím obnaženém stehně. Moje vycvičené prsty tam však narazily na něco podivného. Tiše jsem zatajil dech a pomalu jsem se pokusil rozevřít Lindě nohy. V šeru místnosti nebylo nic vidět, takže jsem se musel spolehnout jen na svůj hmat. Pomalu jsem dlaní přejížděl po Lindině hladkém a oblém stehně. Když jsem znovu narazil na tu podivnou tenkou a hrubou slupku, už jsem to nedokázal vydržet, přehodil jsem přes lampu jedno ze svých tmavých triček a pak jsem lampu rozsvítil a postavil ji hned vedle postele. Po pelesti postele se rozeběhly dlouhé stíny mých šátrajících prstů. Znovu jsem Lindě rozevřel nohy a oběma rukama jsem zajel až nahoru - až tam, kde se vnitřní strana jejích stehen pomalu dotýkala vnějších záhybů její kundy. Nemusel jsem pátrat dlouho - moje prsty na to narazily už v polovině jejích stehen. Byla to skutečně tenká, jakoby mléčně zbarvená vrstvička, místy připomínající drobné šupinky a místy zas tenkou a tvrdou krustu. Pokud jsem se nepletl, přímo před očima jsem měl záplavu zaschlého semene. Zatajil jsem dech a opatrně jsem se té tenké vrstvy dotkl. Pak jsem do ní zabořil nehet a odloupl jsem tenký bílý plátek. Na světle byl bezbarvý, možná jen trochu našedlý, bez vůně a patrně i bez chuti. To jsem ovšem zkoušet nehodlal. Linda spala těžkým a tvrdým opileckým spánkem a já měl proto spoustu času vše pečlivě prozkoumat. Čí to sperma asi bylo? Když jsem si uvědomil, kolik kluků se v průběhu večera na Lindě vystřídalo, bodlo mě z toho u srdce. To semeno mohlo teoreticky patřit i mně - jenomže to se mi nezdálo příliš pravděpodobné. Byl jsem poslední, kdo do Lindy stříkal - a tím pádem bylo moje semeno tím prvním, které z Lindy vyteklo. Zatímco moje sperma z ní vytékalo při každém jejím kroku už po cestě, semeno těch kluků v ní nejspíš zůstávalo hluboko uvnitř a ven se dostávalo jen postupně; potom se jí zřejmě lepilo na vnější stranu kundy a v dlouhých a skoro neznatelných pramíncích vytékalo až na stehna. Anebo to mohlo být také úplně jinak - vždyť mrdka byla ten večer úplně všude a jednu dobu jsem ji měl i na kolenou a na chlupech na břiše.
Nedalo mi to a položil jsem hlavu na Lindino stehno. Jak asi voní zaschlé semeno? napadlo mě. Nehtem jsem opatrně odloupnul další tenký proužek. A pak už mě nic nedokázalo zadržet - jazykem jsem si navlhčoval prsty a těmi jsem pak pomalu a opatrně čistil Lindina stehna.
,Moje holka je pošpiněná a znečištěná!´ říkal jsem si. ,Musím jí očistit a aby mohla být znovu jen moje!´
Vzpomněl jsem si na kluka, který na střední škole chodil do sousední třídy. Ten kluk měl vážný vztah s holkou, která se ale dlouho nemohla rozhodnout, jestli chce chodit s ním nebo s jeho nejlepším kamarádem. Připadalo mi to hloupé a dětinské, ale on o ní tenkrát moc stál a každé zakolísání jí brzy odpustil. Ta holka mezi nimi pár měsíců poletovala, chvíli byla s jedním a hned zase s druhým. Nechápal jsem, proč jí něco takového toleruje, ale on do ní byl zamilovaný a dělalo mu dobře, že s ní může aspoň čas od času píchat. Ptal jsem se ho, jaké to je, když se k němu pokaždé znovu vrátí a řekne mu, že chce chodit jenom s ním. A on se jenom zasmál a tiše řekl: ,Ty vole, to se snad ani nedá popsat. Ona po těch pár týdnech s tím druhým voní najednou úplně jinak - a já mám pocit, že si ji musím nejdřív přeznačkovat. Někdy mám dojem, že mezi námi pendluje hlavně kvůli tomu. Poněvadž ten, ke komu se vrátí, si jí hledí jako královny a píchá ji, jak nejlíp dovede - jenom proto, aby jí dokázal, že je lepší než ten druhý. Kdo něco takového nikdy nepoznal, ten to beztak nejspíš nepochopí.´
A mně to teprve teď začínalo docházet: žádná holka ti nikdy nepatří, vždycky jsi jen jedním z mnoha uchazečů - jen jakousi nepatrnou zastávkou mezi těmi, kdo v ní byli před tebou a těmi, kdo v ní budou po tobě. Když je na tobě řada, můžeš se snažit si ji co nejlépe přeznačkovat; ale stejně po tobě přijde někdo další, kdo si ji přeznačkuje zas podle svého.
V skomírajícím světle lampy jsem si prohlížel její doširoka rozevřené nohy. Z vnitřní strany jejích stehen jsem postupně seškrabal všechny zbytky cizího spermatu. Kdybych měl při ruce mokrý ručník, šlo by mi to jistě snadněji. Já měl ale jen navlhčené prsty a jazyk. Když jsem došel až nahoru ke kundě, musel jsem se zarazit. Co bylo dosud zjevné, to se náhle podivně zamlžilo. Její kunda byla vlhká, ale už se nedalo vytušit, zda je to od spermatu nebo od něčeho jiného. Možná to byl jenom pot anebo třeba vzrušení z nějakého erotického snu, který se jí právě zdál. Opatrně jsem si k té kundě přivoněl a pak jsem ji krátce políbil. A potom znovu a pak ještě jednou. Prohlížel jsem si její zduřelé pysky, jako bych je viděl poprvé. Po té dlouhé noci se její kunda ještě nestačila úplně stáhnout: hleděla na mě jako hladové oko, rozevřené a dočista rudé. Znovu jsem ji políbil a pak jsem po ní pomalu přejel jazykem. Linda mě ve svém spánku nejspíš vůbec nevnímala, já jsem si ale nedokázal pomoci. Lízal jsem ji něžně a opatrně a na jazyku mi přitom ulpívala chuť jejích šťáv a vůně cizí mrdky. Nešlo mi o to ji udělat - a ona by se nejspíš ve spánku stejně neudělala. Na ničem takovém mi v té chvíli nezáleželo. Jediné podstatné na tom všem bylo být ji aspoň trochu nablízku - cítit její vůni, vnímat její dech a možná i její podvědomé vzrušení. Pak jsem si položil hlavu na její stehna a v téhle poloze jsem usnul.
Když jsem se ráno vzbudil, bylo už venku světlo. Podle polohy slunce na obloze mi bylo jasné, že jsme zaspali. Náhle se na nás řítil obrovský průšvih.
Holky nás měly vzbudit, když odjížděly na letiště. Ale kdo ví jestli vůbec věděly o tom, že jsme doma - možná si v noci našeho příchodu ani nevšimly. Skupinu odlétajících rekreantů odvezly na letiště sami - to bylo vlastně naprosto v pořádku, beztak s nimi pak letěly až do Prahy. Ale co bude s těmi, které jsme měli na letišti vyzvednout my?
„Vstávej,“ zatřásl jsem s Lindou. „Zaspali jsem. Už jsme měli být dávno na cestě na letiště.“
Linda otevřela oči a zmateně se rozhlédla okolo sebe.
„Kolik je hodin?“
„Asi deset. Když sebou hodíme, tak to ještě stihneme. Ale musíme si vzít taxíka.“
Linda se posadila na posteli a spustila nohy přes pelest postele.
„Vypadám jako strašidlo,“ řekla. „Potřebovala bych si dát sprchu.“
„Sprchu už nestačíme. Jestli chceš, pojedu na letiště sám. Vyzvednu nováčky a někde mezi nimi bude nejspíš i ta nová delegátka, co má s nimi přijet na poslední měsíc letní sezóny. Po cestě zpátky mi s nimi pomůže. Bude to něco jako křest ohněm.“
„Ne,“ řekla Linda. „Já pojedu s tebou. Jenom si na sebe rychle něco hodím. Ty zatím zkus sehnat taxíka.“
Nepřemlouval jsem ji, protože jsem měl pocit, že nás ten společný průšvih do určité míry spojuje: spolu jsme si to zavařili, společně si to také odpykáme. Kromě stresu a provinilosti jsem najednou začal pociťovat i jakési zvláštní uspokojení: za dva dny začínalo září, poslední den téhle sezóny. Klára a Simona odjely a my tu zůstali s Lindou sami. Tedy, s dnešní várkou turistů přijede samozřejmě ještě jedna delegátka, protože cestovní kancelář si nejspíš myslí, že ve dvou se podobná práce zvládnout nedá. Na tom ale vůbec nezáleží - podstatné je, že tu zůstanu spolu s Lindou a že ta podivná hra na kočku a myš dnes odpoledne skončí. Jen co se vrátíme z letiště, přenesu si svoje věci do obývacího pokoje. V tom zadním kamrlíku ať spí ta holka: bude beztak služebně nejmladší, a my dva s Lindou ode dneška patříme k sobě.
Cestou na letiště se mi Linda zdála být nervóznější než obvykle. Přičítal jsem to ale provinilosti z včerejší noci a stresu z dnešního uspěchaného rána. V taxíku se zdálo, že se odhodlává něco mi říct. Ale dostala se k tomu až těsně před letištěm.
„Nejspíš bych ti měla něco povědět,“ řekla opatrným hlasem, ale to už taxík pomalu zastavoval před letištní budovou.
„Později,“ křiknul jsem dozadu přes rameno a rychle jsem rozrazil dveře auta. „Máme to na chlup. Dej tomu šoférovi nějaké peníze, já zatím doběhnu k odbavovacím přepážkám. Až budeš hotová, přijď tam za mnou.“
Tu malou letištní budovu jsem už znal docela důvěrně. Obratně jsem se vyhnul všem nedbale poskládaným letištním vozíkům a jako jarní povodeň jsem rychle vrazil dovnitř. Na druhé straně místnosti jsem zahlédl skupinku českých turistů: nervózně postávali okolo pojízdného pásu a jako hejno hladových kosů z něj vyzobávali svá zavazadla. Tak to bylo vážně o prsa!
Vždycky jsem si říkal, jak velká je asi šance, že ve skupině nově příchozích uvidím někoho známého. Jedna k deseti tisícům? Z hlediska statistiky nejspíš jen mizivé procento pravděpodobnosti. Zřejmě proto mě tak překvapilo, když jsem ve skupince turistů objevil povědomý obličej. Mohla to být samozřejmě jenom náhoda - na tak velkou vzdálenost vypadají všichni čeští turisté dost podobně. Ale přesto.
Na krku jsem ucítil Lindin horký dech a na zádech zas její chladnou ruku.
„Ty se tomu budeš možná smát,“ řekl jsem, aniž bych se přitom ohlédl. „Ale já mám pocit, jako bych mezi těmi lidmi zahlédl Aleše. Copak je možné, aby jel na dovolenou zrovna sem - a nic nám přitom neřekl?“
„O tom jsem s tebou právě chtěla mluvit,“ řekla Linda tiše. „On totiž nepřijel na žádnou dovolenou. Bude tu s námi celé září - jako třetí delegát.“
Kapitola 51.
Tehdy ve mně poprvé zahlodal intenzivní pocit zrady.
„Jako třetí delegát? Ty o tom víš a já o tom nic nevím? Jak je to vůbec možné?“
Linda se ke mně zezadu přitiskla a její studená dlaň se pomalu zabořila do přední kapsy mých sepraných džín.
„On mi o tom napsal, protože chtěl vědět, co bych na takovou věc říkala. A pak jsme si začali chvíli dopisovat. Neřekla jsem ti o tom, protože to nebylo vůbec důležité. Opravdu to nebylo vůbec důležité,“ dodala a znatelně přitom zdůraznila slovo ,opravdu´. Opravdu? Možná ano, ale jistý jsem si tím nebyl.
„Mně to ale jako důležité připadá,“ řekl jsem tiše. „Proč jsem o tom celou dobu nic nevěděl? Flirtovala jsi s ním? Nebo jsi mu dokonce něco slibovala?“
Její ruka pomalu pohladila vnitřní stranu mého stehna. Takhle, ponořena v mé kapse, nebyla na první pohled vůbec vidět, já jsem ji ale zřetelně vnímal a cítil.
„Tak se na mě nezlob,“ zašeptala Linda tiše. „Přeci se na mě po tom všem nebudeš zlobit kvůli takové hlouposti. On pro mě opravdu nic neznamená.“
„Přijel hlavně kvůli tomu, aby mohl být s tebou,“ řekl jsem a v té chvíli už to nebyla otázka, jen holé konstatování. „A ty jsi ho v tom schválně utvrzovala!“
„Já jsem vážně hrozná potvora,“ zašeptala Linda. „On mi psal, že mě miluje - a mně to v té chvíli dělalo moc dobře. Byl odtud tak strašně daleko a žádné nebezpečí od něj reálně nehrozilo. To není jako flirtovat s klukem v baru a pak se klepat strachy, jestli se ti ho podaří venku setřást, dřív než se ti vloudí do bytu a bude se chtít s tebou vyspat. Tohle bylo naprosto bezpečné, opravdu. Tedy aspoň do chvíle, než se rozhodl za mnou přijet.“
„Ale takhle to přeci nejde dělat! Nemůžeš chodit se mnou i s ním současně. To je ti doufám jasné.“
Její ruka se pomalu dotkla mého penisu.
„Já vím,“ řekla. „Tohle se zkrátka nedělá. Ale jak se z toho teď mám dostat? On je tady a zůstane tu s námi celý poslední měsíc. Když se naštve, udělá nám ze života peklo. To si přeci nikdo z nás nepřeje.“
„Miluješ ho?“
Její chladné a dlouhé prsty pomalu přejely od kořene mého penisu až po špičku žaludu. V té rychlosti jsem si ráno zapomněl vzít slipy a v kalhotách už jsem začínal mít docela slušnou erekci.
„Hlupáčku,“ zašeptala. „Já přeci miluju jenom tebe. Jestli to nevíš, tak jsi pořádný hlupák.“
Věděl jsem to - nebo jsem si to alespoň myslel.
„Bude to jen taková hra,“ řekla tiše. „Nikomu to neublíží a všem se nám to nakonec bude líbit. Uvidíš.“
Ta představa mě začala zvolna vzrušovat.
„A co z toho všeho budu mít já? Vyklidím mu cestu a budu se mezi vámi plácat jako vocas - a to všechno jen tak pro nic a za nic? To přeci nemá žádnou logiku.“
„Splním ti jakékoliv přání. Každý den jedno. Souhlasíš? Když budeme dost opatrní a on nic nepozná, můžeš si přát skoro cokoliv. To je slušná nabídka, nebo snad ne?“
„A ty s ním mezitím budeš chodit i spát? To mi jako solidní nabídka nepřipadá.“
„Já ještě nevím, co s ním budu dělat. Možná nic a možná všechno. Ale slibuju, že tě každý den nějak odškodním. Souhlasíš?“
V dálce za odbavovacími přepážkami jsem viděl Alešovu vysokou a statnou postavu. Když si všimnul mého pohledu, usmál se a zamával nám. Jeho svalnatá paže prolétla vzduchem jako ladný krk bílé labutě. Odhodlání, síla a pohlednost - tři faktory, které ženám dokáží spolehlivě poplést hlavu. Mám proti takovému klukovi vůbec nějakou šanci?
„Souhlasíš?“ zašeptala Linda. „Bude to takové naše malé tajemství. On o nás nic neví a tak by to také mělo zůstat. Slibuješ?“
Jako myška omámená upřeným pohledem kobry jsem mlčky přikývnul.
„Jsi moje zlatíčko,“ zašeptala Linda. „Nejbáječnější kluk, se kterým jsem kdy spala. Opravdu.“
A pak už byl Aleš těsně vedle nás - napřáhl ke mně svoji silnou ruku a Lindu na uvítanou políbil někam k pravému koutku jejích nenamalovaných úst.
„Paráda!l“ řekl hlasitě a přitom mě poplácal po zádech. „Je fakt úžasný, že tady budu zrovna s vámi. Uvidíte, že si to všichni tři báječně užijeme.“
Zpáteční cestu jsem vnímal jako intenzivní a emocemi nabitý film: autobus plný turistů a v něm jsme vepředu seděli my tři - Linda na přídavném sedadle vedle řidiče a my dva s Alešem jen kousek za ní, v první regulérní řadě křesel. A zatímco se Linda věnovala turistům a do mikrofonu jim vyprávěla o všech krásách zdejšího ostrova, které je už za chvíli čekají, my s Alešem jsme měli první příležitost si aspoň trochu promluvit.
„Musí tu být krásně,“ řekl Aleš a ukázal přitom rukou z okna autobusu. „Moře, slunce a všude plno nádherných a nevybouřených kočiček. Tady se musí pařit jedna báseň.“
Vzpomněl jsem si na uplynulou noc a u srdce mě bodl ostrý hrot vzpomínek a žárlivosti.
„Možná si to jenom zbytečně idealizuješ. Moře je stejný jako všude jinde. Slunce pálí jako čert a když si nedáš pozor, skončíš hned první den s červenou a opupínkovanou kůží. A zdejší holky jsou buď místní šlapky anebo dovezený klientky - takže v souvislosti s pařbou se o nich dozvíš jenom ve chvíli, kdy ti v půl pátý ráno zazvoní telefon, ve kterém ti zoufalá a na šrot opilá holka vysvětluje, že potřebuje odvézt urychleně k doktorovi, protože se s někým zapletla na diskotéce a teď by do sebe potřebovala rychle dostat postinor. Ber to spíš jako normální práci - ostatní si užívají, zatímco ty od rána až do noci tvrdě pracuješ.“
„A co Linda? Ta si tady taky s nikým neužívala? Okolo takové holky se musí motat spousta plážových plejbojů.“
Neměl jsem v úmyslu cokoli mu usnadňovat, proto jsem jen pokrčil rameny.
„Tyhle vocasové se tedy motají okolo většiny holek. Na každou volnou holku tu připadá pět až šest nadržených kluků. Takže se rozhodně nedá říct, že by tady bylo nějak zbytečně přebuchtíno. A chytré holky si umějí vybírat.“
Aleš se rozhlédl, aby se ujistil, že ho Linda nemůže slyšet, a pak tiše řekl: „Abys rozuměl, já původně vůbec neměl v úmyslu sem za vámi jezdit. Ale pak mi Linda sama od sebe napsala a nějakou dobu jsme si takhle dopisovali. Nějak to mezi námi zajiskřilo a já měl pocit, že by bylo dobré to podpořit nějakou romantikou. Tak jsem zkusil zajít do cestovky a dozvěděl jsem se, že jim zrovna onemocněla nějaká holčina, která sem za vámi měla na ten poslední měsíc přijet. Nejdřív to vypadalo, že vás tu nechají samotné a už za vámi nikoho posílat nebudou. Ale když jsem jim řekl, že vás dobře znám a že takhle v trojici by to mohlo fungovat mnohem líp, tak mi dali podepsat krátkodobou smlouvu. Nejspíš ale hlavně proto, že se za mě Linda přimluvila.“
„Linda se za tebe přimluvila?“
„Jo. Ona jim myslím dokonce i volala. A tak dlouho se za mě přimlouvala, až ustoupili a dali mi tu smlouvu. Ona je fakt báječná.“
„Jo, to tedy je,“ řekl jsem suše.
„Pícháte spolu?“
Překvapeně jsem vykulil oči. Ten šeptem vyslovený, ale naprosto přímý a jednoznačný dotaz mi v první chvíli vyrazil dech. Po očku jsem se ohlédl po Lindě: copak je možné, aby Alešovu otázku vůbec nezaslechla? Ale ona stále jen půl druhého metru dole pod námi hlasitě cosi rozkládala do mikrofonu o krásách zdejšího ostrova.
„Tak co - pícháte spolu?“ zeptal se Aleš znovu, tentokrát ale o poznání naléhavěji.
„V klidu, já jsem tě slyšel,“ odsekl jsem tiše. „Nemusíš to křičet na celý autobus.“
Pak jsem se zhluboka nadechl.
Teď! říkal jsem si. Právě teď nastala ta chvíle pravdy! Co odpovím, to bude závazné. A co naopak zamlčím, to jakoby se nikdy nestalo.
„Ne,“ řekl jsem tiše. „Nepícháme spolu. A vůbec nevím, proč se na něco takovýho ptáš. To se jako na potkání vyptáváš všech kolemjdoucích, s kým a jak obvykle píchají?“
Aleš se jenom zasmál a v jeho smíchu jsem zachytil zřetelné stopy úlevy.
„Blbečku!“ řekl tiše. „Jasně že se na takové věci obvykle nikoho nevyptávám. Ale ty jsi můj kámoš. A Linda je moc hezká holka. No a já bych rád hned od začátku věděl, na čem s ní vlastně jsem. Rozumíš, co tím myslím.“
Rozuměl jsem mu myslím velmi dobře. Ale pomoci jsem mu nedokázal: vždyť ani já jsem nevěděl, na čem s Lindou vlastně jsem.
„V tomhle ti nejspíš neporadím,“ řekl jsem. „Tuhle hru musí hrát každý kluk jenom sám za sebe.“
„Já od tebe žádnou radu nečekám. Chci si jenom hned od začátku vymezit hranice. Je důležitý vědět, jak si oba stojíme - jestli jsme jenom kamarádi, nebo navíc ještě soupeři. Tomu snad rozumíš, nebo snad ne?“
„Jo, tomu rozumím.“
„Tak fajn. Jsem rád, že mám v téhle věci jasno a že mě nemusí nic svazovat. To je docela úžasný pocit - slunce, moře, a k tomu ještě krásná holka, která se mnou naprosto nepokrytě flirtuje. To je úžasná výchozí pozice!“
Rozvalil se v křesle a mě v té chvíli připomněl spokojeného a nad všechny problémy nadřazeného alfa samce: div že si přitom nenatáhl nohy a nezaložil ruce za hlavou.
„A já tu holku nakonec fiknu,“ řekl tiše a v jeho hlase přitom zazníval skoro až zasněný tón. „Vsaď se o co chceš, že jí do zítřka fiknu. A pak jí budu až do konce našeho pobytu roštovat, jako puberťák hobluje drátěnku ve svý matraci. Nevěříš? Tak se o to se mnou klidně vsaď.“
„No, vždyť já ti to přeci věřím.“
„Kecáš. Určitě ses o ni celej měsíc pokoušel a ona ti ani jednou nedala. A teď nejspíš nechceš věřit tomu, že by u ní mohl mít někdo jiný úspěch. Ale já ho mít budu, to mi věř.“
Znovu jsem si vzpomněl na včerejší noc a při té příležitosti mi blesklo hlavou, jak málo toho Aleš o Lindě vlastně ví. A jak málo toho nejspíš věděl o všech holkách, se kterými kdy spal. Holky jsou jako neprobádaná bažina, ve které se každý kluk dříve nebo později utopí; a čím více touží po tom je poznat a pochopit, tím více se zaplétá do té neproniknutelné a nepochopitelné masy pocitů, dojmů a iracionálních teorií, kterými ho obepínají jako chapadla žahavé medúzy.
„Ale já ti vážně věřím.“
„Nevěříš. Ty prostě nevěříš tomu, že ji budu ještě dnes v noci hoblovat!“
„Věřím. Ale opravdu to nemusíš rozhlašovat po celém autobuse. Když tě Linda uslyší, už nikdy u ní nebudeš mít šanci. Tohle ti ještě nedošlo?“
Aleš ztišil hlas a polekaně se ohlédl po Lindě. Ale ta nás neposlouchala a klidně si dál vyprávěla o krásách zdejšího ostrova. Copak je vážně možné, aby nás neslyšela? Nebo jí na našich řečech vůbec nezáleželo? Anebo nás naopak slyšela a upřímně se přitom bavila Alešovým siláctvím a mojí naivitou.
„Já se s tebou klidně vsadím,“ řekl jsem. „Ale snaž se držet jazyk za zuby, protože jinak si z nás budou všichni klienti dělat legraci. A Linda se nafoukne a udělá nám ze života peklo. Je ti to jasný?“
Když jsme dorazili na místo a postupně ubytovali všechny klienty, bylo už pozdní odpoledne. Pomalu jsme se prošli po pláži, Aleš měl ze všeho oči navrch hlavy a na všechno odpovídal jen slovem „paráda!“. Když jsme se asi po hodině vrátili k našemu penzionu, Aleš si stoupl doprostřed schodů a řekl: „Tak a teď nás čeká pořádná kalba. Chlastačka na oslavu mého příjezdu.“
Linda se pokusila zaprotestovat.
„Já jsem ale strašně unavená. Minulá noc byla dost náročná. Ráno před odjezdem jsme vyzvedávali čtyři holky na policejní stanici, kam se dostaly za porušování nočního klidu pod vlivem alkoholu a drog. Nic, na co by člověk rád vzpomínal.“
Musel jsem se usmát nad její bezbřehou obrazotvorností: ta holka se zřejmě dokáže vylhat úplně ze všeho.
„Ne!“ zavelel Aleš. „Teď bude kalba na oslavu mého příjezdu. Už jsem to řekl, a tak to taky bude.“
Linda jen tiše protočila oči v sloup.
Když jsme vešli do našeho apartmánu, rozhlédl se Aleš okolo sebe.
„A tady teď budeme bydlet? A to jako takhle všichni společně?“
„Když tady s námi byly holky, spal Marek v tom malém zadním pokoji. A teď bych si tam asi měla přenést svoje věci já. Poněvadž vy jste dva a já jsem sama.“
Překvapeně jsem se na Lindu zadíval. S tím jsem ovšem dopředu nepočítal. Byl jsem přesvědčený o tom, že v zadním pokoji bude spát Aleš - už jenom proto, že přijel až jako poslední. Ale ani on s něčím takovým očividně nepočítal. Když si Linda přenášela své věci, opatrně se ke mně přitočil a tiše řekl: „Už vím, o co se vsadíme. Bude to o tenhle pokoj - kdo prohraje, ten půjde bydlet vedle. A kdo vyhraje, ten bude spát tady vepředu s Lindou. Souhlasíš?“
Taková sázka se mi ovšem vůbec nelíbila. Ale co jsem měl dělat, když jsem před Alešem nechtěl přiznat svoji slabost? Na znamení souhlasu jsem mu podal ruku a on přitom odněkud vytáhl láhev slivovice.
„Pozdrav od tetičky z Moravy,“ řekl vítězoslavně. „Něco takového jste tady určitě ještě nepili.“
Hodinu poté už jsme byli všichni tři opilí. Zpočátku jen decentně, ale alkohol nám pomalu stoupal do hlavy a zábrany z nás postupně opadávaly.
„Zahrajeme si flašku,“ navrhnul Aleš a mně se z té jeho naivity protočily panenky. Ten kluk je vážně ještě puberťák.
„Tak na to zapomeňte,“ odsekla Linda. „To si jako myslíš, že se tady před vámi budu svlíkat? A co bych z toho jako měla? Myslíš si, že toužím po tom vidět vás dva bez šatů?“
„Já se za svoje tělo stydět nemusím,“ řekl Aleš a jedním rychlým pohybem ze sebe svlékl triko. Trup měl ještě bílý a neopálený, ale zato svalnatý, s několika pružnými bochánky na břiše a s pažemi dlouhými a silnými jako dvě pevné lijány.
Při pohledu na takové tělo musejí holkám vlhnout kalhotky, napadlo mě.
Lindu jeho tělo zjevně zaujalo. „To není špatný,“ řekla. Pak se obrátila na mne. „A co ty? Ty se k němu nepřidáš?“
Bylo mi to trapné, ale nejspíš jsem před sebou neměl žádnou možnost úniku. Pomalu jsem si svlékl tričko. V porovnání s Alešem bylo mé tělo sice opálené, ale zato mnohem méně svalnaté a skoro až vyhublé. Připadal jsem si nedostatečný a z téhle situace jsem nepociťoval ani radost, ani vzrušení.
„Sedněte si blíž k sobě, ať vás můžu porovnat,“ řekla Linda.
Alešovi nedělala podobná představa žádný problém: byl si vědom své převahy a proto chtěl být porovnáván a zkoumán. Zato já bych se srovnání s ním rád vyhnul. Už však nebyla žádná cesta zpět.
Posadili jsme se s Alešem bok po boku a Linda se posadila obkročmo na naše nohy - konkrétně na moji pravou a Alešovu levou. Seděli jsme vedle sebe jako jednovaječná dvojčata - jenom s tím rozdílem, že jeden z nás byl svalovec a ten druhý zas hubeňour. A pak se nás Linda začala pomlau dotýkat: opatrnými doteky zkoumala každou část našeho těla - nejprve krk a ramena, potom paže a na závěr i naše břicha. Nedokázal jsem rozeznat, zda je opilá nebo nadržená - anebo jestli si z nás prostě jenom dělá legraci. Vypadalo to, jako když se nezkušená dívka poprvé seznamuje s tvarem a funkcemi mužského těla - zkoumá je a obdivuje a nemůže se přitom toho nečekaného a vzrušujícího pohledu nabažit.
„Hezký,“ zašeptala tiše. „Fakt hezký.“
„Snad ti z toho nezvlhly kalhotky,“ zasmál se Aleš. „To by tedy byla bomba.“
„Blbečku! Radši si dej pozor, aby ti neuletěl knoflík na poklopci. Zdá se, že tam máš nějak těsno.“
„Tak se o mě tak neotírej. Můžeš si za to sama.“
„Chtěla bych vám dát pusu,“ řekla Linda tiše. „Oběma.“
A pak jsem sledoval, jak se její ústa tvrdě přilepila k Alešovým rtům. Nakonec z toho byl pořádný francouzák - dlouhý a možná dokonce vášnivý.
„Dost!“ řekla Linda po chvíli. „A teď ještě Markovi.“
Její pusa se přilepila k té mojí a já kromě jejího jazyku ucítil v ústech i stopy slané chutě, kterou ke mně přenesla z Alešových rtů a jazyka. Znovu se mi vybavil průběh celé včerejší noci. Ta holka je opravdový ďábel!
„A to už stačilo,“ řekla jen pár sekund poté, co ode mne odlepila svůj jazyk. A teď půjdeme spát - a pěkně každý do své vlastní postele.
Nakonec jsme usnuli na společném letišti, i když mezi námi ten večer k ničemu nedošlo. Byli jsme nejspíš příliš opilí na to, abychom na Lindu něco zkusili - a ona zas byla příliš opilá a unavená na to, aby nám něco dovolila.
Teprve k ránu mě probudil podivný šramot. Ti dva už nejspíš museli být vzhůru, leželi vedle sebe a povídali si. A mně náhle došlo, že jsem se vzbudil přímo doprostřed jejich hovoru a že se nejspíš jedná o rozhovor dost intimní. Venku byla dosud tma a já tak mohl slyšet pouze jejich slova.
„Ale mně bavilo tě jen tak provokovat,“ říkala právě Linda. „Mailem, po skypu i včera v reálu. Na malé porci nevinného flirtu není určitě nic závadného.“
„Tebe to naše flirtování vzrušovalo?“
„Trochu,“ připustila Linda. „Ale na tom není nic špatnýho. Každou holku baví, když může s klukem flirtovat. Kluky zas baví docela jiný věci.“
„Jo,“ zasmál se Aleš. „Kluky baví něco docela jinačího.“
„Ty čuně,“ zasmála se Linda a mě se zdálo, že přitom Aleše klepla špičkou prstů přes pusu.
„Nemám snad pravdu? Ale holky to baví taky. Aspoň většinu z nich. Souhlasíš?“
„No jo. Tohle nejspíš baví úplně každýho.“
„Tak vidíš.“
Potom se Aleš na chvilku odmlčel. Jeho další slova mi vyrazila dech. Pronesl je tiše, ale zato důrazně a naprosto zřetelně.
„Pojď si zašukat,“ zašeptal.
Čekal jsem, že se Linda naštve a vyhodí ho z postele. Ona však na to nic neřekla a přímé odpovědi se vyhnula.
„Marek spí jako dřevo,“ řekl Aleš tiše. „Nic se neuslyší a ráno na nás nic nepozná. Tak se nenech takhle hloupě přemlouvat a pojď si radši zašukat.“
„Dej mi pusu,“ řekla Linda. „Jenom pusu a nic víc.“
Zřetelně jsem slyšel, jak se spolu líbají.
„Tak aspoň kozy,“ prosil Aleš. „Nech mě na ně aspoň sáhnout. To ti přeci nic neudělá.“
Linda se tomu jen tiše zasmála.
„Ty jsi vážně jak malý dítě! Vždyť už máš stejně obě ruce pod mým nátělníkem. A ne že mi ho nakonec roztrhneš!“
„Copak tebe to nevzrušuje?“
„Ale vzrušuje. Jenomže tohle teď spolu dělat nesmíme.“
„Kvůli Markovi? Stydíš se, že leží tady vedle nás? Tak půjdeme třeba na balkón.“
„Ne, kvůli Markovi ne.“
„Tak kvůli nějakýmu jinýmu klukovi?“
„Ne, ani kvůli žádnýmu jinýmu klukovi.“
„Tak proč tedy? Proč si nechceš se mnou zašukat, když sama říkáš, že na to máš chuť?“
„To je jednoduchý. Já teď s nikým píchat nemůžu. Mám totiž krámy.“
To byl od Lindy docela lstivý úskok: dobře jsem totiž věděl, že ve skutečnosti žádné krámy nemá.
„Ty vole, to je pech!“ zavyl Aleš žalostivým hlasem. „A já bych mrdal, až bych z toho brečel!“
Teprve v téhle chvíli se Linda naštvala.
„To nejsi schopen to vydržet ani jeden týden?“ řekla uraženým hlasem.
Aleš okamžitě poznal, že přestřelil, a že bude nutné Lindu malinko uklidnit.
„Ale jasně že jsem. To já jen že jsem z toho všeho tak šíleně vzrušenej. To je přeci normální - nebo snad ne?“
„Šukat sice nemůžeme, ale to neznamená, že se spolu nemůžeme aspoň trochu mazlit. Ale jen potichu a pod peřinou. Souhlasíš?“
„Jinou možnost beztak nejspíš nemáme,“ řekl Aleš rezignovaně.
A pak jsem slyšel, jak se spolu líbají a nejspíš i pomalu mazlí. Ona ho zřejmě hladila po stehnech a on jí nejspíš opatrně líbal bradavky.
„Ale tam dolů mi nesahej!“ varovala ho Linda. „Dneska ještě ne.“
„Tak mi ho vezmi do pusy,“ zaprosil Aleš. „Nebo mi ho aspoň vyhoň. Prosím.“
A Linda poslechla a nejspíš mu ho opravdu vzala do pusy. Na těsném letišti leželi hned vedle mě a já mohl tím pádem vnímat každý jejich pohyb.
„Ale do pusy mi to nestříkej,“ zašeptala Linda. „Až to na tebe půjde, tak to pustíme do kapesníku.“
Za dvě minuty bylo po všem. Aleš několikrát zavzdychal, tělo se mu napnulo jako luk a pak se zas prudce stáhlo zády zpátky k pelesti.
„Paráda!“ vydechl podobně jako ten den už asi po dvacáté, tentokrát ale ještě o něco spokojeněji.
„A teď už spi,“ řekla Linda. „A Markovi o tom ráno nic neříkej. Slibuješ?“
„Jasně. Copak jsem snad nějakej hlupák?“
Jenomže ráno svůj slib samozřejmě nedodržel a ještě dřív, než jsem se ho na to stačil zeptat, s tím přišel sám od sebe.
„Tak jsem vyhrál,“ řekl, když byla Linda ještě v koupelně. „Vsadili jsme se, že jí v noci fiknu - a taky že jsem jí fiknul!“
„Vy jste spolu spali?“
„No jasně. Ale když se jí na to zeptáš, tak to nejspíš popře. Takže mi musíš věřit, že to tak opravdu bylo.“
Zajímalo mě, jestli se chce jenom vychloubat nebo zda je ochoten přiznat přede mnou celou pravdu.
„Takže ty ses dostal až dovnitř? Tvrdě na dělohu?“
„No,“ začal se ošívat. „Vlastně ne tak docela. Kdyby to šlo, tak by mi určitě nakonec dala. Ale ona má teď zrovna krámy. Pochop, že něco takovýho jsem nemohl dopředu vědět.“ Pak se ale malinko zarazil.
„Nebo snad myslíš, že mi kecala? To bych do ní ale neřekl.“
„Nekecala. Podle toho, co říkala předevčírem holkám, je opravdu má. A podle toho, jak je v posledních dnech protivná, je nejspíš budeme mít ještě pořádně dlouho.“
„Tak vidíš!“ řekl Aleš vítězoslavně. „Tím pádem jsem vyhrál a ty se stěhuješ zpátky do zadního pokoje. Sázka je sázka, to je marná věc. Třeba si to tam nakonec užiješ stejně dobře jako já tady vepředu s Lindou.“
Věděl jsem, že není v mých silách cokoliv proti tomu namítat. Ale když jsem se nad jeho slovy pořádně zamyslel, došlo mi, že má nejspíš svým způsobem pravdu. Možná si to tam vzadu užiju stejně dobře jako on tady vepředu s Lindou.
Kapitola 52.
Čekal jsem, že mi to Linda bude vymlouvat, ale ona se na mě jen překvapeně zadívala.
„Když myslíš, že to tak bude lepší, tak to tak klidně udělej,“ řekla tiše.
Bylo mi hloupé vykládat jí o tom, že jsem prohrál sázku, a tak jsem jenom řekl: „Jsem už na ten pokoj zvyklej a ty by sis tam nejspíš připadala odstrčená. Taková komůrka, to není pokoj pro holku.“
„Já tomu stejně nerozumím. Nejdřív toužíš po tom být co nejvíc se mnou a pak se ode mě odstěhuješ. A navíc mě dobrovolně přenecháš někomu jinému!“
„Ale já tě přeci nikomu nenechávám. Vždyť jsi to přeci byla ty, kdo chtěl hrát s Alešem tuhle podivnou hru. A s jejími pravidly se to nijak nevylučuje - spíš právě naopak.“
„Ano,“ řekla tiše. „A v tom je právě ten háček. Spíš právě naopak - to je, oč tu běží.“
„Já ti vážně nerozumím. Nejdřív něco chceš a když ti v té věci vyjdu vstříc, tak se tváříš, jako kdybych dělal kdovíjakou chybu.“
Ale ona jenom pokrčila rameny.
„Asi to tak bude opravdu lepší. Nejspíš bych tě o to časem beztak požádala - a takhle se všechny karty aspoň včas vyloží na stůl.“
Jenomže to se zase nelíbilo mně.
„To ale neznamená, že si snad přeju, abyste spolu něco měli. Právě naopak.“
„Ano,“ zopakovala tiše. „Všechno, na co mi dva sáhneme, dopadne nakonec právě naopak.“
„Tak jsem to ale nemyslel!“
„Já vím. Ale na tom teď nezáleží. Ty budeš spát vzadu a já zůstanu tady vepředu s Alešem. Ten kluk má větší kliku, než jakou si vůbec zaslouží.“
Na to už jsem nedokázal nic odpovědět. Vzal jsem si peřinu a přenesl jsem si ji dozadu. Pak jsem se vrátil a ještě jednou jsem se posadil naproti Lindě. V pokoji se nacházely dvě postele - velké letiště uprostřed a malá válenda v rohu místnosti.
„Na které posteli bude spát on?“ zeptal jsem se. „Předpokládám, že na té válendě.“
Linda se na mě jenom posměšně zadívala. „Jasně že bude spát na té válendě,“ řekla s malou stopou jízlivosti v hlase. „Večer ho tam uložím a ráno ho tam najdu spořádaně ležet, s rukama hezky složenýma na peřině. Nedělej ze sebe hlupáka. Vždyť přeci moc dobře víš, že i kdybych ho opravdu večer na tu válendu tam v rohu pokoje uložila, ráno ho beztak najdu ležet někde vedle sebe. A když ne hned, tak za pár dní určitě.“
Pak se jenom tiše zasmála.
„Marečku, nebuď naivní,“ řekla smutně. „Jak myslíš, že taková věc může dopadnout? Když zavřeš kluka a holku do jednoho společného pokoje a doprostřed jim rozložíš velké a pohodlné letiště - jak dlouho si myslíš, že bude trvat, než se ti dva spolu na tom letišti vyspí?“
„Ale já nechci, aby ses s ním vyspala!“
„Tím si nejsem vůbec jistá,“ řekla tiše. „Spíš si myslím, že sám nevíš, co vlastně chceš.“
„Tak nech otevřené dveře, ať je tam vedle všechno slyšet. On o tom bude vědět a nic si na tebe nedovolí.“
„Otevřené dveře, to bude nejspíš to první, s čím si rychle poradí, A pak už ho nejspíš nic nezastaví.“
„A ty se s ním chceš opravdu vyspat?“
„Ne. A i kdybych chtěla, tak stejně nemůžu. A ty to moc dobře víš.“
„Kvůli krámům? Ale vždyť přeci v tomhle týdnu žádný nemáš!“
„To opravdu nemám. Ale spát s ním přesto nemůžu, ani kdybych chtěla. Víš jak vypadám po té předvčerejší noci? Kdybych se mu ukázala na světle, tak by hned všechno poznal. To akorát vy kluci si myslíte, že na holce nemůže být nic poznat. Ale já jí mám vytahanou jak ohrnutou gumovku, na břiše mám dva cucfleky, na zádech škrábance a na stehnech modřinu velkou jako jelito. Kdyby mě takhle uviděl nahou, musel by si myslet, že jsem nějaká děvka, co tady osouložila polovinu rekreantů. A tohle já rozhodně nechci.“
„A proto s ním nechceš spát?“
„Ne. Proto s ním spát nemůžu. Proč s ním spát nechci, to je zase úplně jiná písnička.“
Pak se na mě dlouze zadívala a tiše řekla: „Pojď ke mně a dej mi pusu.“
Políbil jsem ji a v ústech jsem ucítil její horký jazyk. Její dech byl vlahý a voněl létem, mořem a slanými mandlemi, které ještě před chvílí během našeho rozhovoru nervózně pojídala.
„On bude pryč ještě nejmíň půl hodiny,“ řekla tiše. „Jestli chceš, tak já ti ho zatím vykouřím. Slíbila jsem ti přeci, že na tebe budu každý den aspoň jednou hodná. A za dnešek si určitě zasloužíš aspoň malou odměnu.“
Opatrně jsem se od ní odtáhl.
„Ne,“ řekl jsem. „Teď ještě ne. Možná večer, ale teď ne.“
„Jak chceš. Ale večer už možná bude pozdě. Teď je k tomu výborná příležitost.“
Bylo mi jasné, že má pravdu. Ale nejspíš jsem si chtěl uchovat na večer chladnou hlavu a vzrušené tělo: ať už se v noci stane cokoliv, rozhodně jsem neměl v úmyslu přistupovat k tomu vycukaný a dočista vyšťavený.
„Ne, teď ne. Ale díky za nabídku.“
Linda se jen zasmála.
„Pro tebe všechno, miláčku.“
Pak mě klepla prstem přes nos a vstala z postele.
„Půjdu se podívat, kam vlastně zmizel. Na krátký pohovor s majitelkou penzionu to trvá nějak zbytečně dlouho. Možná si ho teď budu muset začít hlídat, když spolu budeme bydlet v jednom pokoji.“
Jakmile odešla, ihned jsem se vrhnul ke dveřím. Spojovací dveře mezi oběma pokoji byly z tenké dřevotřísky a jak už jsem z minulosti věděl, bylo skrz ně slyšet každé hlasitější slovo. Ani jejich zámek nebyl z nejpevnějších. V bedně s nářadím jsem našel šroubovák a rychle jsem ho zabodnul pod zrezivělé kování. Jazýček západky se vychýlil a zůstal trčet z poloviny vysunutý. Při dalším zabodnutí se ulomil a s tichým cinknutím dopadl na zem. Tak to bychom měli! Tyhle dveře už nejspíš nikdy nikdo nezamkne ani nezavře. A ať už se za těmi dveřmi bude po nocích odehrávat cokoliv, ti dva budou muset mít vždycky na paměti, že ležím jen pár kroků od nich a můžu slyšet každé jejich slovo. Taková věc by je snad mohla odradit. S uspokojením jsem se zasmál a pak jsem se svalil na Lindinu čistě povlečenou postel.
Když se večer Aleš pokoušel zavřít dveře mezi našimi dvěma pokoji, málem jsem nedokázal zakrýt radost a vzrušení.
„Ty zatracený dveře jsou nejspíš nějaký rozbitý!“ nadával hlasitě.
Linda se na mě překvapeně zadívala.
„Vsadila bych sem, že ráno musely být ještě v pořádku,“ řekla tiše. Pak si ale všimla Alešova udiveného pohledu a rychle dodala: „Vlastně ne. Tyhle dveře zlobí už nejméně týden. Už se tady na ně byl i někdo podívat, ale místo aby je spravil, tak to celé ještě dorazil.“
„Tyhle dveře už asi nikdo neopraví,“ řekl jsem „Nejspíš se s tím budeme muset smířit. Ale vám dvěma to snad vadit nebude. Slibuju, že budu potichu jako myška.“
Aleš se na mě vztekle zadíval a mně se v první chvíli zdálo, že buď do těch nedovřených dveří praští, nebo možná uhodí přímo do mne. Pak se ještě jednou pokusil je pořádně zavřít, ale ony stejně nedoléhaly a mezi jejich křídlem a veřejemi neustále trčela nepatrná škvíra. Spíš než skutečnou překážku představovaly jenom psychickou bariéru - tenkou a propustnou, ale možná i tak docela patrnou. Bylo však přes ně slyšet každé slovo - to hlasité zřetelně a to tiché aspoň tehdy, když se člověk pořádně soustředil.
Připadal jsem si jako šmírák, kterého někdo ve spánku nečekaně oslepil.Ti dva tam vedle ještě pár minut šramotili a já mezitím zalezl do postele a peřinu jsem si přetáhl přes uši. Pak mi to ale nedalo, vystrčil jsem hlavu a zaposlouchal se do toho, co se odehrávalo tam vedle.
„A kde budu spát,“ zeptal se Aleš. „Vpravo nebo vlevo?“
„Co myslíš? Já tipuju, že nejspíš na té válendě.“
„Ale proč? Copak se na tu postel nevejdeme oba? Vždyť to letiště je široké jako kráva.“
„Ty víš dobře proč. Potřebuju se pořádně vyspat a s tvým funěním na krk a věčným obtěžováním bych nejspíš pořádně nezamhouřila oko.“
„Ale já určitě funět nebudu. A nebudu tě ani obtěžovat.“
„Lehni si a spi. Nebo vzbudíme Marka.“
Podle všeho museli zalézt každý do své postele - Linda na letiště a Aleš na válendu. Chvíli bylo ticho a pak se znovu ozval Aleš.
„Spíš?“ zašeptal tiše.
„Teď už ne. Jsi otravnější než rozmazlenej fakan. Co ode mě vlastně vůbec čekáš?“
Linda už byla maličko nazlobená a v hlase jí probleskovalo docela silné naštvání.
„Pojď si aspoň chvíli povídat,“ řekl Aleš smířlivě. „Slibuju, že budu hodný a o nic se nepokusím.“
„Já ti to beztak nevěřím.“
„Můžu na chvíli k tobě? Aspoň na chvilku.“
Linda si povzdychla a pak rezignovala.
„Tak pojď. Ale jenom v trenýrkách a tričku! Jestli si něco z toho svlíkneš, tak tě bez milosti vykopnu ven. Rozumíš?“
„Jasně. Já jsem totiž děsně poslušnej a hodnej kluk.“
Pak jsem uslyšel tiché pleskání bosých chodidel o studené lino.
„Posuň se trochu ke kraji,“ zašeptal Aleš. „Nebo se na tebe budu mačkat a ty mě z té postele nakonec opravdu vykopneš.“
„Komediante! Beztak ti jde jen o to jedno.“
Aleš se zasmál.
„To přeci každýmu chlapovi. To už bys ve svém věku snad mohla vědět.“
„Právě že to vím. Ale chtěl sis povídat, tak povídej.“
„Když já bych ti to radši pošeptal.“
Znovu jsem uslyšel šustění peřiny a pak tiché, nesrozumitelné šeptání. Když šepot utichl, Linda se zasmála a pak tiše řekla: „Čuně! Tohle bys žádné holce nejspíš nikdy nahlas neřekl.“
„Já vím. Proto jsem ti to musel pošeptat. Ale jsou vážně nádherný. Když jsem byl ještě doma v Čechách, tak jsem si je musel každý večer představovat. A když jsi mi pak poslala tu fotku, tak jsem to nevydržel a díval jsem se na ni skoro každý večer.“
Takže ona mu Linda dokonce poslala i nějakou fotku! Co to má, ksakru, vlastně znamenat?
„Ale já na té fotce byla v plavkách!“ řekla Linda.¨
„No jasně. Ale stejně jsem si je musel každý večer představovat. Bradavky, dvorce, prostě celé tvoje cecíky.“
„Čuně!“
„Já myslím, že ti to dělá dobře. Dělá ti dobře, když o nich takhle mluvím. Nebo se snad pletu?“
„Tak už o nich radši nemluv. Stydím se.“
„Tak mi je ukaž,“ řekl Aleš. „Aspoň na chvilku. Prosím!“
„Ne!“ řekla Linda. „Žádný očumování prsou se konat nebude. Na to chlapečku rychle zapomeň.“
„A jak bych ti je mohl očumovat, když je tady taková tma? Stydíš se úplně zbytečně.“
„No právě. Nejdřív je budeš chtít jenom ukázat. A když to udělám, tak mi řekneš, že na ně v té tmě nevidíš a že si na ně potřebuješ sáhnout. Jsi průhlednější než papír a já ti vidím až do žaludku.“
„Tak na chvilku rozsviť! Aspoň tu malou lampičku.“
„Zapomeň! Žádné rozsvěcování nebude! Chtěl sis povídat, tak povídej.“
„Tak pojď ke mně ještě trochu blíž. Ať na tebe nemusím tolik křičet.“
„Šašku! Jako kdybys takhle musel nějak zvlášť křičet. Já se klidně posunu, ale ty si nejdřív polož ruce na peřinu a hlavně žádný osahávání! Budeš jako chlapeček, kterému rodiče zakázali masturbovat. Ruce na peřinu a nikde žádné neslušné doteky!“
Znovu jsem uslyšel šustění a šeptání. Pak se opět ozvala Linda.
„Ruce!“ řekla hlasitě. „Řekla jsem ruce! Na peřinu!“
Aleš se zasmál a pak zřejmě něco zašeptal Lindě přímo do ucha.
„Čuně!“ zahihňala se Linda. „Ty jsi neuvěřitelný čuně - dokonce i na kluka. A dej už pokoj s těma rukama! Já to myslím vážně!“
Pak se chvíli ozýval podivný zvuk, jakoby spolu ti dva krátce zápasili.
„Když se neumíš chovat, tak já ti ty ruce budu držet,“ šeptala Linda udýchaným hlasem. „Chytnu je takhle do dlaní a nepustím je, dokud se nezklidníš.“
Aleš se znovu krátce zasmál.
„Když budu chtít, vždycky tě nakonec přeperu.“
„To asi ano. Ale stejně ti to nebude nic platný. Když nebudu sama chtít, beztak se tam dovnitř nikdy nedostaneš.“
Potom bylo chvíli ticho a za okamžik se Linda ozvala znovu.
„Víš že máš strašně velký ruce?“ řekla tiše.
„Velký ruce?“
„No dlaně a tak. Skoro jako dvě lopaty.“
„A to je špatně?“
„Ne. Spíš naopak. Je to docela hezký. Takový mužný. To se holkám většinou na chlapech dost líbí.“
„A co tobě? Tobě se to na chlapech taky líbí?“
„Jo,“ odsekla Linda. „Abys věděl, tak mně se to na chlapech taky líbí. Jsi spokojený?“
„No, docela jo. Je hezký vědět, že se ti na mně něco líbí.“
Linda chvíli mlčela a pak řekla: „Kdybych si mohla být jistá tím, že si to nebudeš nějak špatně vykládat, tak bych ti možná řekla, že ty velký ruce asi nebudou jediná věc, která se mi na tobě líbí.“
Aleš se zasmál.
„Ano? A co ještě? Velký péro?“
V té chvíli se od něj Linda nejspíš odtáhla.
„Tak vidíš,“ řekla. „Já jsem věděla, že si to nakonec začneš vykládat nějak po svém. Abys věděl, tak kluky, co nezřízeně obdivují vlastní péro, jsem měla vždycky za naprosté blbečky. Tak se mezi ně klidně zařaď, pokud máš tu potřebu. A navíc - ty beztak žádné velké péro nemáš. Můžu říct, že jsem viděla i větší.“
„Opravdu? Takže já mám vlastně jenom takové miniaturní šidítko?“
„To jsem neřekla. Ale viděla jsem i větší, to mi věř.“
Pak bylo opět chvíli ticho. A když skončilo, znovu se jako první ozvala Linda.
„Zlobíš se?“ řekla tiše. „Myslím kvůli tomu, co jsem ti řekla. On ten tvůj macek ve skutečnosti zase až tak malej není. Spíš bych řekla, že je ho docela pěknej kus. Já jenom nemám ráda, když se kluk sám opájí velikostí svého ptáka. To bych od něho pokaždý nejradši utekla. Tak už o něm radši nemluv, ať odtud nemusím nikam utíkat. Souhlasíš?“
„Jo.“
Pak bylo zas chvíli ticho a poté se ozval Aleš.
„Opravdu se ti líbí?“ zeptal se.
„Řekla jsem ticho! Jestli o něm ještě jednou cekneš, tak tě opravdu z téhle postele bez milosti vykopnu!“
„Já myslím ty ruce,“ chechtal se Aleš. „Ty ruce, jestli se ti líbí.“
„Jsi fakt děsnej,“ vzdychla Linda. „A občas se chováš, jakoby ti bylo sotva patnáct.“
„Tak ukážeš mi je?“ zaškemral Aleš. „Prosím...“
„A k čemu ti to bude? Vždyť přeci víš, že s tebou spát nemůžu. Tak o co se tady vlastně snažíš?“
„Aspoň jedno. A já už pak budu hodný - slibuju.“
Znovu jsem uslyšel šustění peřiny.
„Tak mi podej jednu ruku,“ zašeptala Linda. „Ale nech přitom zhasnuto! Jestli rozsvítíš, tak odtud poletíš jako namydlenej blesk!“
To napětí už se nedalo vydržet. Ležel jsem v posteli a slipy už jsem měl dávno stažené až ke kolenům. Celé mi to připomínalo okamžik, kdy jsem ve čtrnácti letech slyšel v sousedním pokoji svoji starší sestru, jak se tam tajně muchluje se svým tehdejším klukem: byla to moje ségra a já ji neměl co šmírovat; a rozhodně jsem neměl důvod být u toho svého kradmého sourozeneckého slídění vzrušený. Jenomže jsem byl. Bylo mi sotva patnáct a tomu vražednému koktejlu hormonů, který mi v té době vybuchoval v těle, jsem se nedokázal ubránit. Slyšel jsem ji povzdychávat a v té chvíli to nebyla moje ségra, ale prostě jenom jakákoli vzrušená holka, jejíž tělo jsem si mohl představovat i v těch nejintimnějších chvílích. Který kluk něco podobného v patnácti letech nezažil? A který by něčemu takovému dokázal v tomhle věku odolat? Když jsem se u toho jejího potlačeného povzdychávání udělal, cítil jsem se provinile a trapně - podobně, jako se budu cítit zítra, až si zpětně vybavím své noční šmírování Lindy a Aleše. Jenomže zítra bude až zítra a dnes je dnes.
„Opatrně,“ zašeptala Linda. „Nejdřív jenom jedno. Můžeš mi ho hladit, ale nesmíš ho moc mačkat. A dávej pozor na bradavku - je dost citlivá. A hlavně nerozsvěcuj - to myslím vážně!“
„Ty vole, to prso je naprosto luxusní! Já si u toho snad stříknu do kalhot!“
„Prso!“ zahihňala se Linda. „To je skoro jako u gynekologa. Nejdřív se chováš jako kapitální čuně a pak se naopak opájíš vybranou krasomluvou! To jsem ještě nikdy neslyšela, aby nějakej kluk řekl sám od sebe větu - to prso je naprosto luxusní.“
„Tak co chceš slyšet? Mám říkat koza? Tak dobře - ta tvoje koza je naprosto luxusní! Miluju ty tvoje pevný a tvrdý cecky. Kdybych mohl, hned bych se k nim přisál jako mimino!“
„No jo,“ zasmála se Linda. „Jenomže to ty právě nemůžeš.“ Pak na chvilku ztichla a když se po chvíli znovu ozvala, její hlas byl zastřený a podivně vláčný.
„Dej mi pusu a pak si svlíkni to triko,“ řekla tiše.
„Cože?“
„Prostě si ho rychle svlíkni. Ale jenom to triko - nic víc.“
Slyšel jsem, jak se spolu dlouze líbají.
„Od pasu nahoru smíš všechno,“ zašeptala Linda. „Ale jen od pasu nahoru. Co je pod kalhotkama, to je pro tebe tabu. Slibuješ?“
„Bože, ty mě trápíš!“
„Tak slibuješ?“
„No jo, jasně že slibuju. Co je pod kalhotkama, to je pro mě tabu. Tomu se snad nedá rozumět jinak, než tak jak to říkáš.“
„Ještě pusu!“ zašeptala Linda a její hlas zněl naléhavě a skoro až žalostně. Pak se znovu několik dlouhých minut jen líbali. Šustění, které se ze sousedního pokoje ozývalo, mohlo znamenat skoro cokoliv - mohla to být jenom peřina, ale spíše to byly ruce klouzající po horkých a zpocených tělech.
„Ty vole,“ šeptal Aleš. „To je zločin proti lidskosti, takhle brutálně mě rozdělat! Za to by tě měli zavřít do cely plný nadržených lesbiček. Anebo posadit nahatou Boženou přímo doprostřed mraveniště - to abys věděla, jaký to je, když už to člověk nemůže samou touhou vydržet!“
„Blbečku! Copak to necítíš? Copak necítíš, jak zoufale jsem z toho všeho nadrbaná? Kdybych mohla, tak z tebe ty trenky stáhnu a na místě tě vojedu. Jenomže já zkrátka nemůžu!“
„Tak se na to vyser. Vykašli se na to a pojď si střihnout aspoň jedno krátký číslo. To bude v pohodě, uvidíš.“
„Ne, to vážně nejde. Dneska ještě ne. Možná zítra nebo pozítří, ale dnes ještě ne. Ale můžeme aspoň vedle sebe ležet a hladit se. Já vím, že je to málo, ale nic jinýho nám beztak nezbývá.“
Pak bylo zase chvíli ticho, ve kterém se ozývalo jen tlumené šustění.
„Já už fakt nemůžu!“ zafuněl po chvíli Aleš. „Já už to fakt nevydržím! Tohle osahávání je dobré leda tak pro puberťáky a mně z toho nejspíš brzy hrábne! Chci se už konečně udělat! Pomůžeš mi?“
„Ne. Ale jestli chceš, tak se udělám spolu s tebou. Sahej mi na prsa a hoň si ho. To se mi líbí.“
„Ty jsi vážně bestie! Bezcitná a chladnokrevná bestie.“
„Tiše! Vždyť já na tom nejsem o nic líp než ty. Budu si to dělat takhle přes kalhotky. A budu u toho sahat na tvoje ruce a prsa. Z těch tvých svalů jsem už skoro hotová.“
Šustění nabylo na intenzitě a já už ani na okamžik nezapochyboval o tom, co že se to tam vedle vlastně děje. Bylo to vlastně velmi podobné tomu, jako kdyby ti dva spolu doopravdy spali. Leželi vedle sebe a dotýkali se jeden druhého. Líbali se a mazlili, skoro jako kdyby byli skuteční milenci.
Vzrušení a žárlivost mi pozvolna zatemňovaly hlavu. Co kdybych tam na ně vlítnul a odtrhnul je od sebe? Co by na to asi říkali? Jenomže to jsem právě udělat nesměl, protože právě tím bych Lindu nejspíš definitivně ztratil. A navíc bych ji takovým neomaleným útokem zahnal přímo do Alešovy náruče. Tak co mi ještě zbývalo?
Vedle se ozvalo tiché zasténání. V té chvíli se jeden z nich nejspíš udělal; anebo se možná udělali oba. A mě se najednou, bez jediného doteku ruky, objevila na špičce penisu malá bílá kapka. Tělem mi projel záchvěv podobný orgasmu, žádný výstřik se však tentokrát nekonal. Ještě několikrát za sebou se mi stáhly pánevní svaly, ale k té malé průsvitné kapce už nic dalšího nepřibylo. A já tak vůbec poprvé v životě zažil orgasmus bez výstřiku: a najednou jsem věděl, že podobných orgasmů bych mohl mít i několik desítek po sobě - jen kdybych věděl, jak k tomu vlastně došlo. Možná mě skutečně čeká rozkoš bez konce, přesně jak mi předpověděla Linda. Samou úlevou jsem se rozesmál, zatímco ve vedlejším pokoji se konečně rozhostilo ticho.
Kapitola 53.
Netušil jsem, zda nás po krátkém období vražedné upřímnosti nebude čekat dlouhé období lhaní a vytáček. Ale nebyl jsem si jistý ani tím, zda chci za všech okolností slyšet jenom samou pravdu. Ani Linda si tím zřejmě příliš jistá nebyla. Leželi jsme vedle sebe v posteli, protože Aleš měl zrovna nějaké zařizování kdesi na druhé straně ostrova: byla to pro nás první chvíle samoty od okamžiku, kdy se mezi nás Aleš vetřel. Hladili jsme jeden druhého po zádech, ale nesouložili jsme spolu - ta doba, kdy jsem se cítil být pánem našich souloží, už zjevně zmizela kdesi v nenávratnu.
„Můžu ti ho vzít do pusy a vykouřit ho,“ nabídla mi Linda. „Ale dovnitř mi ho radši nestrkej.“
„A proč ne? Já přeci vím, že žádné krámy nemáš. Přede mnou nic předstírat nemusíš.“
„Já vím. Ale on by to nejspíš poznal.“
„Copak vy už jste spolu spali?“
„Ne, to ne. Ale stejně si myslím, že by to poznal. Ráda bych před ním vypadala jako holka, které to chybí. A předstírat to nejspíš nedovedu.“
„Tomu nerozumím.“
„To nevadí. Ber to tak, jak to říkám.“
Cítil jsem se zklamaný a podvedený.
„Mám ti ho tedy vykouřit?“ zeptala se znovu. „Víš přeci, že to pro tebe moc ráda udělám.“
„Teď ne,“ řekl jsem. „Nebo alespoň ne v tuhle chvíli.“
„Jak chceš,“ pokrčila Linda rameny.
Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem se rozhodl.
„Pravda nebo lež?“ řekl jsem.
„Cože?“
„Říkalas, že když ti umožním zaflirtovat si s Alešem, tak že se mi na oplátku každý den nějak odvděčíš. Dokonce jsi mluvila o tom, že pro mě uděláš všechno, co budu chtít. No a teď se mnou nechceš spát!“
„Protože to zkrátka nejde!“
„Dobře. Tak pro mě tedy musíš udělat něco jiného. Buď se teď se mnou vyspíš, nebo si spolu zahrajeme hru na pravdu. Výběr je jenom na tobě.“
„A co je hra na pravdu?“
„To je jednoduché - do chvíle, než se Aleš vrátí, mi budeš říkat jenom samou pravdu. Souhlasíš?“
„No a co ty? Pokud má tahle hra k něčemu směřovat, musíme při ní mluvit pravdu oba. To je snad jasné, ne?“
Pohladil jsem ji po zádech; její kůže byla horká a napjatá a voněla jakýmsi zvláštním, cize mužským odérem.
„Dobře,“ souhlasil jsem. „Kdo z nás dvou tedy začne?“
„Ty sis to vymyslel, tak začni.“
„Fajn. Tak já se zkusím zeptat ještě jednou na totéž - už jste spolu spali?“
Linda sebou zavrtěla a pak podrážděně řekla: „Už jsme ti přeci jednou řekla, že jsme spolu ještě nespali. Ty mi snad nevěříš?“
„Já vím, že jsi to už jednou řekla. Ale to jsi ještě nemusela mluvit pravdu.“
„Ne, nespali,“ řekla Linda úsečně. „Spokojený?“
Neurčitě jsem pokrčil rameny. „A chtěla bys?“ zeptal jsem se. „Myslím, jestli bys chtěla s ním spát.“
Linda se malinko začervenala. „Možná,“ řekla. „I když já vlastně ani nevím. Vzrušuje mě, že se na mě tak dobejvá. Líbí se mi ta představa, jak moc to chce a já mu to přitom nechci dovolit. Nezní to jako naprostá hloupost?“
„Možná,“ řekl jsem. „Ale spíš ne. Vlastně tomu docela rozumím.“
„A co ty?“ zeptala se. „Tebe ta představa vzrušuje?“
Bylo mi jasné, že chce znát pravdu - problém byl ale v tom, že ani já sám jsem najednou nevěděl, co je pravda a co je jen můj vytoužený ale zároveň také obávaný sen.
„Asi ano,“ řekl jsem. „Nejspíš takovým hodně zvláštním způsobem.“
„Vyhýbáš se jednoznačné odpovědi!“ vytkla mi Linda. „Hra na pravdu si vyžaduje jasná a nezamlžená sdělení. Ano nebo ne - to je oč tu běží. Tak to zkus znova a lépe. Poslouchal jsi, co jsme v noci dělali?“
„Jo. To se nedalo neslyšet.“
„Kdybys schválně nerozbil ty dveře, nic bys poslouchat nemusel. Ale tobě nejspíš šlo právě o tohle - poslouchat, co se tam vedle děje? Nemám pravdu?“
„Jo.“
„A co všechno jsi vlastně slyšel?“
„Povídali jste si a pak jste se nejspíš mazlili. Na můj vkus docela dlouho.“
„Poslouchal jsi až do konce?“
„Nejspíš ano.“
„To není moc jednoznačná odpověď.“
„Tak tedy ano - poslouchal jsem až do konce.“
„A vzrušovalo tě to? Ano nebo ne?“
„Jo. Máš pravdu - vzrušovalo.“
„Stydíš se za to?“
„Nejspíš trochu ano.“
„To ale nemusíš.“
„Já vím. Ale stejně se za to trochu stydím.“
„To je hezký. Je hezký, že se stydíš. To se mi líbí.“
Zhluboka jsem se nadechl.
„A teď zase já,“ řekl jsem. „Můžu?“
Linda pokrčila rameny. „Hra je hra,“ řekla. „Tak se tedy ptej.“
„Líbí se ti Aleš jako chlap?“
„Snad,“ řekla a uhnula pohledem. „Ošklivej teda rozhodně není.“
„To není jednoznačná odpověď. Ano nebo ne?“
„Tak tedy ano. Jo, líbí.“
„Vzrušuje tě, když na něj můžeš sahat?“
„Jo.“
„A když on sahá na tebe?“
„To by asi vzrušovalo každou holku.“
„A kdybys mohla, vyspala by ses s ním?“
„Takhle brzy asi ne,“ řekla tiše. „Takhle brzy by to holka nejspíš dělat neměla.“
„Brzy ne, ale po nějaké době ano?“
„Nevím. Na to se nedá tak jednoznačně odpovědět.“
„A proč ne? Tak se nad tím zkus nejdřív pořádně zamyslet. Hned by ses s ním nevyspala - ale co po nějaké době? Třeba po týdnu nebo po měsíci?.“
„To asi ano.“
„Asi nebo určitě?“
„Nevím. Tohle já vážně nevím! Je tolik věcí, které může kluk podělat ještě předtím, než vůbec dojde na sex! Do té chvíle se může stát téměř cokoliv! Jak bych něco takového mohla vědět?“
„A kdyby nic nepodělal? Pak by ses s ním vyspala?“
„Nejspíš ano.“
„A štvalo by tě, kdyby to ještě předtím nějak podělal a k tomu sexu by nakonec nedošlo?“
„Jo, nejspíš jo.“
„Takže ve skutečnosti máš chuť se s ním vyspat!“
„Jo. Když to bereš takhle, tak asi jo. Copak ty to chceš opravdu všechno slyšet? Chceš vědět, jestli na to mám chuť? Tak dobře, jak si přeješ: ano, mám. Mám chuť se s ním vyspat.“
Ucítil jsem opět to známé bodnutí v břiše. Bylo to vzrušením anebo žárlivostí? Nejspíš od obojího trochu.
„Co se ti na něm nejvíc líbí?“ zeptal jsem se tiše. „Co tě na něm nejvíc vzrušuje?“
„Nevím. Asi to, že je úplně jiný než ty. Jinak vypadá, jinak se chová, má docela jiné tělo.“
„Hezčí? Má ho hezčí než já?“
„To já nevím. To se nedá takhle jednoduše povědět. Má ho prostě jiný. Silnější a svalnatější. To se mi líbí. Ale ve srovná s tebou je pořád ještě strašně bledý. To se mi zas až tak nelíbí, ale ten kontrast mezi vámi mě pekelně vzrušuje. Je to strašně příjemný, vnímat ten zvláštní rozdíl. Tvoje tělo se mi líbí, ale z toho jeho jsem nejspíš víc vzrušená a hlavně strašně nervózní. Připadá mi strašně silnej a tak nějak chlapsky přímočarej. A i když si s ním občas hraju jako kočka s myší, stejně mám přitom pocit, že by stačilo jenom málo a musela bych se mu ve všem podřídit. S tebou tenhle pocit nemívám.“
„Ve všem podřídit?“
„To se nedá tak jednoduše vysvětlit. Když o tom takhle mluvím, tak to zní hrozně hloupě. Ale je to tak. Vodím ho za nos a svým způsobem se mu i vysmívám. Ale stejně je mi jasné, že kdyby na mě sáhnul a pořádně mě zmáčknul, tak že bych se mu rozpustila v rukou jako hrudka másla na slunci. Hraju si s ním a provokuju ho, ale kdyby na mě někdy nalehnul a vzal si mě, nespíš bych se mu ve všem podřídila a všechno mu dovolila. S tebou jsem něco takového nikdy necítila. Já vím, že je to primitivní a barbarské, ale je to tak zoufale skutečné, že se tomu nedokážu ubránit. Nemiluju ho a svým způsobem je mi naprosto ukradenej - ale když na sobě cítím ty jeho velký silný ruce a když vidím chlupy na jeho nohou nebo břiše, tak mám chuť si před ním kleknout a nechat se ošukat jako nějaká děvka. Jo, přesně tak. V takový chvíli mám jenom jedinou myšlenku - nechat se od něho ošukat.“
Rukou jsem jí zajel mezi nohy a na špičkách prstů jsem ucítil, jak je tam dole celá mokrá.
„Otoč se a klekni si!“ řekl jsem tvrdě. Linda ale jen zavrtěla hlavou.
„Do kundy ne!“ řekla. „Ani do zadku. Tohle já ti už nedovolím.“
Jenomže já jsem se jí najednou nechtěl na nic ptát. Kolenem jsem se vmáčkl mezi její stehna a tvrdě jsem na ni nalehl.
„Ne!“ řekla. „Teď už ne! Už je na to moc pozdě. Za chvíli se tady objeví Aleš a nachytá nás.“
„Na to já vám kašlu!“
Mrskala se pode mnou jako ryba bojující o svůj život. Její tělo bylo pružné a kluzké jako úhoř, ale já byl chlap a měl jsem mnohem více sil.
„Nebraň se!“ řekl jsem. „Když se budeš bránit, tak ti nakonec opravdu ublížím.“
„Dej mi s tím pokoj!“ prskala jako vzteklá kočka. „Měl jsi na to spoustu času, ale nechtěl jsi. A teď už je na to pozdě. Já už ti teď prostě nedám! S tím se budeš muset nějak smířit.“
Jenomže já jsem se tím smířit nehodlal. Zmáčkl jsem ji pod sebou a tvrdě jsem zaútočil na její kundu. Vysmekla se mi a přitom se pokusila otočit a kopnout mě kolenem přímo mezi nohy. Ztratila při tom však rovnováhu a její úder tak vyzněl naprázdno. V té chvíli jsem získal poziční výhodu: ležela teď přímo pode mnou, navíc otočená ke mně zády. Stačilo jen zpacifikovat její kopající nohy a mohl jsem si s ní dělat, co jsem uznal za vhodné. Tvrdě jsem dolehl na její zadek: kundu měla mokrou a roztaženou, takže jsem k tomu ani nepotřeboval ruce.
„Řekla jsem, že do kundy ne! Ani do zadku. Vyser se na to, ty jeden nadrženej blbečku!“
Já však v té chvíli už nedokázal přestat. Nebylo to poprvé, kdy jsem si Lindu bral proti její vůli. Tohle se u milenců občas stává: kluk má na to větší chuť než holka a tak je o něco důraznější, na nic se neptá a všechno si vezme. A chytrá holka si brzy uvědomí, co je v takové chvíli pro ni lepší - zda se bránit nebo zda z takové situace získat nějakou budoucí výhodu. Poněvadž jakmile odezní touha a vzrušení, na jejich místo nastoupí provinilost.
Jenomže tohle bylo docela jiné a já bych v té chvíli na budoucí provinilost nevsadil ani pětník. Tohle nebyl útok zoufalého nadržence, který se škemráním a neobratným atakem pokouší dostat holce pod kalhotky. V mém těle se najednou rozlévala až obludně velká záplava testosteronu. Najednou jsem se cítil silný a rozhodný, jakoby do mého těla vstoupil někdo druhý. Snad jsem to skutečně ani nebyl já: možná to byl někdo z těch silných a bezohledných chlapů, kteří klátí holky na potkání a vůbec se přitom neohlížejí na jejich touhy, přání a názory; možná do mě v té chvíli vstoupil dokonce sám Aleš.
A Linda jakoby to najednou poznala: její tělo zkrotlo a poddalo se, a i když v něm ještě nebylo ani zrnko touhy, už jsem z něho cítil dívčí oddanost a porobenost. To tělo se mi vydává na milost či nemilost, protože se mi vydat chce: chce být ode mne zkroceno a osedláno, zlomeno a použito. Její dívčí odevzdanost byla stejná jako jindy, ale současně byla naprosto rozdílná: Linda přede mnou možná kapitulovala, ale její kapitulace neměla nic společného s rezignací. Bylo to stejné a přece jiné: její sevřená kunda se najednou uvolnila a vpustila mě hluboko dovnitř. Její hladká záda se pokryla studeným potem a ze zakloněné hlavy a pootevřených úst zaznělo chraplavé zasténání.
„Jo! Jo!“ vyrážela ze sebe, zatímco jsem ji téměř znásilňoval. Cítil jsem se jako bezohledný dobyvatel a bylo mi to v té chvíli srdečně jedno. Užíval jsem si každý zásun a každý centimetr jejího porobeného těla.
Jenomže něco bylo špatně. Ještě jsem nevěděl co, ale něco určitě ano. Tvrdě jsem přirazil k jejímu zadku a ona vykřikla. A potom znovu a pak ještě jednou. Bylo jasné, že se jí to líbí. A podle všeho si to opravdu užívala - jenomže já jako bych u toho snad ani nebyl. A v té chvíli mně to došlo: vždyť i ona má nejspíš pocit, že to snad ani nemůžu být já! Znovu jsem tvrdě přirazil mezi její půlky - chtěl jsem být hluboko uvnitř, použít ji a označkovat si ji, aby mi ji už nikdy nikdo nevzal. Její kunda mi vycházela vstříc a já najednou věděl, co ode mne očekává: že budu stejně tvrdý a bezohledný jako Aleš v jejích představách.
Chtěl jsem na ni křičet: ,Ty děvko, to jsem já! To já tě tady šukám jako nějakou nadrženou fenu! Ne on, ale já!´
Ale nedokázal jsem to.
Chtěl jsem na ni zařvat: ,Cítíš v sobě mého čuráka? Cítíš, jak ti roztahuje tu tvoji rozmrdanou píču? Zapomeň na toho nagelovanýho zmrda - to já ti teď vyšukám mozek z hlavy! Rozumíš - já!´
Ale ani to jsem nedokázal.
Její píča byla kluzká a roztažená a já z ní při každém zásunu málem vypadl - a přesto jsem s tím nedokázal přestat. Její šťáva se mi lepila na chlupy, byla mokrá a vzrušená - jenomže ne ze mne. Zpoceným břichem jsem se tisknul k jejímu kříži, rukama jsem se snažil podebrat její prsa a mé zuby se sami od sebe zakously do jejího ramene. Ať je zvalchovaná a ramena má samý cucflek! Ať se třeba týden nedokáže posadit, aniž by jí přitom nezabolela kunda! Ať má ode mne kundu plnou mrdky a ať si každým dalším přírazem víc a víc uvědomuje, kdo je jejím pánem a komu ve skutečnosti podléhá!
Jenomže nic z toho mi nakonec nedokázalo získat převahu: ať jsem jí nakládal sebevíc, stejně jsem byl v jejích očích někým docela jiným. A nakonec jsem uslyšel i to, čeho jsem se nejvíc obával. Mezi tichými, vzrušením zastřenými vzlyky cedila jeho jméno do polštáře: „Šukej mě! Prosím! Ještě ... ještě ... Aleši! Alešku!“
Vypustil jsem to ze sebe přesně ve chvíli, kdy jsem z jejích ústa uslyšel jeho jméno. Bez ohledu na blízkost či vzdálenost jejího orgasmu, bezostyšně a bez sebemenšího pocitu provinění jsem se jí vystříkal hluboko do té její rozbředlé a roztahané píči, zatímco ona se pode mnou trhaně zmítala vzrušením, touhou a zřejmě i nastávajícím zklamáním.
„Ještě já!“ šeptala přerývaným hlasem. „Šukej mě dál! Teď s tím ještě nesmíš skončit ... teď ještě ne!“
A v té samé chvíli jsem uslyšel na chodbě cvaknutí kliky.
Kapitola 54.
Oba jsme ztuhli úlekem a překvapením. A i když to nebylo příliš logické, má první myšlenka směřovala k útěku.
Linda mě však k sobě přitáhla a tiše zašeptala: „Buď zticha a nehýbej se!“
Ležela pode mnou a já se tiskl břichem k jejím zpoceným zádům. Strachem stažený ocas jsem měl stále ještě vmáčknutý mezi její půlky - v té nekonečné záplavě mé řídnoucí mrdky a v sousedství Lindiny mokré a rozevřené kundy se podobal spíš scvrklému slimákovi. Pak, zcela bez mého přičinění, zajel znovu na chvíli dovnitř. Byl ale už příliš měkký na to, aby v té rozevřené a roztahané díře ještě něco zmohl: bez předchozího orgasmu byla Lindina kunda roztažená jako ohrnutá gumovka a můj ocas v ní jenom smutně čvachtal a stěn ani děložního hrdla se přitom vůbec nedotýkal.
„Nehýbej se!“ zašeptala Linda znovu a mně teprve v té chvíli došlo, že ten náhodný zásun, ke kterému jsem se před pár vteřinami dopracoval, byl skutečně jenom náhodný. Při tom pomyšlení mi ocas ještě více změknul a pomalu vyklouznul z Lindiny roztažené kundy.
Znovu jsem zaregistroval cvaknutí kliky a hned po něm hlasité zanadávání.
„Je zamčeno a on neví, že jsme uvnitř,“ zašeptala Linda. „A jeho klíče leží tady na stole.“
Takže proto Linda chce, abych byl zticha! Najednou to do sebe celkem logicky zapadalo.
„Teď se otočí a půjde nás hledat dolů na pláž,“ zašeptala Linda. „Anebo zaběhne k správcové a půjčí si od ní náhradní klíče. Ať tak nebo tak, v obou případech máme pár minut času na to vyklouznout ven a dělat, že se vůbec nic nestalo. Rozumíš?“
Ano, rozuměl jsem. Za dveřmi se ozvaly kroky a jejich zvuk byl postupně slabší a slabší. Znamenalo to, že Aleš odchází.
„A teď rychle,“ sykla Linda. „Hoď na sebe kraťasy a vypadni ven. Já si vezmu plavky a půjdu taky.“
S námahou jsem se z Lindy svalil a ona se hned rychle posadila. A teprve v té chvíli jsem uviděl, jakou škodu má nadrženost vlastně způsobila. Po drobném zlatavém chmýří, které decentně obkružovalo Lindinu vyšpulenou kundu, stékala stužka řídkého bílého spermatu. Její stehna byla zezadu otlačená od mých kolen, na zádech měla několik škrábanců od mých vousů a vzadu na rameni velký rudý cucflek. Když jsem na to Lindu upozornil, hlasitě zaklela.
„Ty jsi vážně blbeček!“ řekla naštvaně. „Jako kdyby nestačilo, žes mě proti mé vůli ošukal. To jsi mě přitom musel ještě navíc takhle zrasovat? Vždyť vypadám jako ožralá sedmnáctka v neděli ráno na dvoře za diskotékou!“
Místo plavek na sebe navlékla triko a okolo pasu si uvázala šátek.
„Teď se před ním budu bát svlíknout snad i potmě,“ řekla. „Jsi fakt parádní debil.“
S vyplaveným testosteronem jsem se už nezmohl na žádnou obranu. Vyběhli jsme na chodbu a já se ještě naposledy pokusil přivřít za námi dveře od mého pokoje. Když jsem se ohlédl, došlo mi, že můj pokoj vypadá jak bitevní pole jen pár minut po boji. Anebo spíš jako pelech, ve kterém se právě vyřádili dva nadržení puberťáci. ten pohled mě svým způsobem potěšil, i když jsem nevěděl, co si o něm bude Aleš myslet.
Na Aleše jsme narazili dole na pláži.
„Tak tady jste,“ řekl a zeširoka se usmál. „A já už si myslel, že jste spolu někam zalezli a že si tam navzájem honíte lachtany.“
Linda ho klepla přes pusu a on ji tvrdě políbil. Jeho jazyk byl dotěrný a během několika vteřin se dostal až do Lindiny pusy. Jestlipak přitom cítil chuť mých slin a mého jazyka? Nejspíš ho ale něco takového ani nenapadlo.
„Šli jsme se před večeří na chvíli projít,“ řekla Linda. „Na tom snad není nic špatného.“
Přitiskla se k Alešovi a snad aby ho trochu uklidnila, hřbetem levé ruky mu přejela krátce po zadku. On si ji hned k sobě přitáhl a pokusil se jí zajet dlaní pod tričko. Chvilku ho přitom nechala, ale pak ho od sebe odstrčila.
„Však já vám to taky nevyčítám.“ řekl Aleš. „Já jenom že jsem se vrátil o něco dřív a zapomněl jsem si doma klíče. Hledal jsem vás na pokoji, ale tam bylo zamčeno. Říkal jsem si, že jste nejspíš vyrazili někam k moři - poněvadž proč byste se spolu zrovna vy dva zamykali uprostřed dne v pokoji?“
„No to je fakt,“ zasmála se Linda. „To by byla přeci pěkná blbost. Ale teď už pojďte na večeři. Mám hlad, že bych spořádala snad i celého pečeného slona.“
Po večeři se Aleš zastavil v mém pokoji na kus řeči. Když uviděl chumel na mé posteli, krátce se zasmál.
„Dobrý! Ty se, brácho, nezdáš, ale nejspíš tě bude taky dost. Takže Linda byla nakonec na té pláži sama?“
„Sama?“
„Když jsem odpoledne lomcoval s tou klikou, tak mě na chvíli napadlo, že je někdo uvnitř. A ona to nakonec byla pravda! Takže ty jsi tu odpoledne klátil nějakou kočičku?“
„Ale ne.“
„Nekecej! Vždyť vidím tu rozšukanou postel. Takhle žádné lože osamělého honiče rozhodně nevypadá. Na tohle jste museli bejt minimálně dva. Tak co - užil sis?“
Nejdřív jsem ho chtěl poslat k čertu, ale nakonec se ve mně cosi vzepřelo a já si řekl, že zapírání beztak nemá smysl. Ať si klidně Aleš myslí, že jsem si tu odpoledne užíval s nějakou cizí holkou - vždyť co na tom vlastně záleží?
„No jo,“ řekl jsem. „Bylo to docela fajn.“
„Tak vítej mezi bouchače, kámo. Vytřepat kulky je občas naprosto nezbytný. To ví každej kluk už od puberty. Já bych ti o tom mohl vyprávět hotový romány.“
V té chvíli jsem ucítil příležitost se něco nového dozvědět.
„A ty si je s Lindou vytřepáváš?“ zeptal jsem se.
Aleš se zarazil a pak tiše řekl: „Ty vole, právě že moc ne. Ona má furt ty debilní krámy. Každej večer cítím, že je nadrbaná jako sousedovic Minda, jenomže je hrozně zásadová a zasunout mě zkrátka nenechá. A já bych přitom šukal jako nadrženej školák.“
„Tak to máš docela blbý.“
„No o tom mi něco povídej! Jenomže má holka smůlu - dřív nebo pozdějc jí stejně fiknu. Ale ruku má docela šikovnou, to se musí nechat.“
„Ona ti to už dělala rukou?“
„Jenom jednou nebo dvakrát. Vona je fakt děsná romantička - nejradši ze všeho se nechává hladit a ocucávat. Ležíme vedle sebe a osaháváme se jako dva nadržený puberťáci. No prostě schíza jako prase. Ale i tak je to docela fajn. Ona má vážně luxusní prsa. Ty vole - doufám, že nás přitom neposloucháš...“
Klidně jsem pokrčil rameny.
„Já mám svých starostí až nad hlavu,“ řekl jsem. „V noci spím jako dřevo a na nějaké šmírování se můžu vykašlat.“
„Tak to je dobře. Ty rozbitý dveře mě totiž občas dost stresujou.“
Tiše jsem se zasmál.
„Na to se vykašli. Když jí máš v rukou, tak toho využij jako opravdovej chlap. Hezky tvrdě na dělohu.“
Aleš se tomu jenom zašklebil.
„Jo, to je fakt - hezky tvrdě na dělohu.“
Potom si všimnul sklenice plné eurových mincí.
„Co to tady máš za výstavku? To má být jako nějaká soutěž? Něco ve stylu - co voprcaná holka, to jedno schované lízátko?“
„Možná,“ řekl jsem. „Zkus se na to zeptat Lindy. Než jsi přijel, tak jsme tady spolu hráli takovou hru. Klidně jí to vezmi a řekni jí, že jí to posílám. Anebo ne. Vezmi jí jenom jedno euro - ona už bude vědět, proč jí ho přes tebe posílám.“
„To je ale pitomý. Copak jsem nějakej váš pošťák?“ Pak ale pokrčil rameny, vytáhl z lahve jednu minci a strčil si ji do kapsy.
„Tak fajn,“ řekl. „Já jí ho tedy večer předám.“
Když nastal večer, netrpělivě jsem ve své posteli čekal na to, co se v sousedním pokoji odehraje. Po mém odpoledním milostném nátlaku neměla Linda na sex nejspíš ani pomyšlení. To se ale brzy změnilo.
„Dneska se ode mě drž raději dál,“ řekla nejprve mrzutě. „Z těch zatracených krámů mě pekelně bolí břicho a hlava.“
„A to se dnes ani nepomazlíme?“
„Já na to vážně nemám náladu!“
Chvíli se zdálo, že Aleš rezignuje a zaleze do své postele. Pak si ale vzpomněl na eurovou minci, kterou ode mne v podvečer dostal.
„Víš že jsem skoro zapomněl na něco důležitýho?“ řekl. „Dal mi to Marek a mám ti to prý předat. Že prý už budeš vědět, o co se jedná. Vysvětlíš mi, o co jde?“
Chvilku bylo ticho a pak Linda tiše řekla: „Je to jen taková hloupost. A asi se to vztahuje spíš k včerejšku. To by bylo moc složité, kdybych ti to měla celé vysvětlovat.“
„Ale k čemu je ti jedno euro? To má být nějaký hloupý vtip?“
„Ani ne. Spíš taková sázka. Velká sázka o malé peníze.“
„Vy přede mnou máte nějaké tajnosti?“
„Proč myslíš? Jasně že ne!“
„Tak proč jsi dnes taková protivná?“
„Ale nejsem. Jenom nemám ráda, když jsou kluci moc otravní - to je celé.“
„Já přeci nejsem otravný!“
„Já vím.“
„Tak můžu aspoň na chvíli sem k tobě?“
„No tak pojď. Ale nejdřív zhasni světlo.“
„To jako spolu budeme pořád jenom potmě?“
Linda se tiše zasmála.
„Vždyť je tu světla dost. Co jiného bys chtěl ještě vidět?“
„No co asi! Prsa ... a kundu.“
„Nech toho, ty čuně!“
Chvíli bylo ticho a pak se Linda ozvala znovu.
„Už mi zase slintáš na břicho!“ řekla tiše. „Jsi horší než puberťák!“
„To proto, že jsem z tebe tak vzrušenej.“
„Vzrušenej možná. Ale hlavně nadrženej. A já už zase cítím na břiše toho tvýho uslintanýho slimáka.“
„No a co s tím mám podle tebe jako dělat?“
„Neslintat. Pícháš mě s ním až někam do žeber a na břiše mám od tebe mokrou čáru. Ještě jsem neviděla kluka, kterej by měl mezi nohama tak uslintanýho slimáka.“
Zdálo se, že se opět vrací k svému obvyklému podvečernímu scénáři: nejdřív trochu siláckých řečí, pak nějaké to nadržené osahávání a nakonec osamělý výstřik do kapesníku. Ale tentokrát se scénář malinko změnil.
„A kdy si už konečně zašukáme?“ zeptal se Aleš tiše.
„Ty bys chtěl?“
„No to je snad jasný.“
„Třeba si to ani nezasloužíš.“
„Vždyť si se mnou hraješ jako kočka s myší! Copak si to kluk musí nejdřív zasloužit?“
„No to je snad jasný. Buď zasloužit anebo zaplatit. A ty ses teda dneska moc nepředal.“
„Tím myslíš to jedno euro?“
„A co jiného? Jenomže máš štěstí, že jsem tak laciná holka. Jiná by se na tebe nejspíš vykašlala, ale já občas chodím i pod cenou. A jedno euro, to nakonec není vůbec špatná taxa.“
„Děláš si ze mě legraci?“
„Možná. Ale pokud chceš opravdu píchat, tak je ti to beztak nejspíš jedno. A ty určitě píchat chceš. Nemám pravdu?“
„Jo.“
„Tak pojď. Dneska už by to možná šlo. Jestli chceš, tak to můžeme zkusit. Ale jenom potmě a s gumou.“
Chvíli bylo ticho.
„Co tím myslíš - s gumou?“
„Ty nevíš, co je píchání s gumou? No prostě s ochranou.“
„To jako se šprckou?“
„Jo.“
„Ale já tady žádnou šprcku nemám. Ty snad ano?“
„Já žádnou gumu nepotřebuju,“ řekla Linda netrpělivě. „Jestli sis toho náhodou nevšiml, tak na rozdíl od tebe ji nemám na co navlíkat!“
„Ale o to snad nejde.“
„Ne? A o co tedy jde? Klidně mě pouč.“
„Vždyť víš. Když chce holka píchat s gumou, tak si jí většinou nosí s sebou v kabelce. Copak ty tady žádnou nemáš?“
„Ne, to tedy opravdu nemám! Vypadám snad jako holka, která nosí v kabelce gumu, aby si mohla kdykoliv a s kýmkoliv bezstarostně zasouložit?“
„No to zrovna ne.“
„Tak vidíš! Já tady prostě žádnou gumu nemám. A hlavně mi teď neříkej, že ho ze mě včas vytáhneš! Nebo že žádnou gumu nepotřebujeme, když stejně beru prášky.“
„Vždyť se známe už několik měsíců a jsme přeci oba zdraví,“ zaprotestoval Aleš. „Tak to můžeme zkusit i bez gumy.“
„Ne,“ řekla Linda. „Já s tebou bez gumy spát nebudu. Zařiď si to jak chceš, ale bez gumy z toho zkrátka nic nebude.“
„Ty vole, to je schíza!“ zaklel Aleš. „Copak na tom vážně tolik záleží?“
„Možná nezáleží. Ale jde hlavně o princip. Máš chuť si zašukat, tak se o to postarej. Holky tu nejsou od toho, aby sháněly klukům šprcky!“
Ve vedlejším pokoji se rozhostilo mrazivé ticho. Napadlo mě hned několik možností, jak by se mohl Aleš pokusit svůj problém vyřešit. Tu správnou jsem ale nakonec neodhadl, i když byla vlastně naprosto logická. Vše mi došlo až ve chvíli, kdy jsem uslyšel na podlaze pleskání bosých mužských chodidel a po obličeji mi přeběhl průvan z pootevřených dveří. Rychle jsem se přikryl až po bradu a předstíral jsem spánek.
„Brácho, spíš?“ ozval se Alešův tichý hlas hned vedle mé postele. Pod peřinou jsem byl naprosto nahý a po všem, co jsem si před chvílí vyslechl, jsem si případal jako ubohý nadržený šmírák. A nejhorší na tom všem bylo to, že právě to jsem ve skutečnosti byl: jen ubohý nadržený šmírák, který si ještě před chvilkou honil péro při pomyšlení na věci, které se odehrávají v sousedním pokoji.
„Brácho, vzbuď se!“ zopakoval Aleš tiše. „Něco od tebe potřebuju.“
Předstíral jsem, že se právě probouzím.
„Ty vole, co chceš?“ zachraptěl jsem rozespalým hlasem. „Proč mě nenecháš v klidu vyspat?“
„Kámo, průser. Nemáš tu náhodou někde šprcku?“
„Cože?“
„No šprcku. Prostě gumu na šoustání. Já už jsem jenom kousek od zápichu, ale ona mi to nechce bez gumy dovolit. Prostě se zasekla jako malá holka.“
„A kvůli tomu mě budíš?“
„Já tam vedle žádnou nemám. Mě by vážně ani ve snu nenapadlo, že bude trvat na takové cypovině. Ale nejspíš s ní v téhle věci nepohnu.“
„Tak se na to vykašlete a jděte radši spát. Copak musíte souložit zrovna dnes v noci?“
„Ty vole, tobě se to řekne! Ty jsi naposledy skóroval dneska odpoledne. Ale já už mám od toho věčnýho ocucávání úplně fialový koule. Tohle je vážně nelidský! A když už se zdá, že ho do ní konečně zasunu, tak si postaví hlavu a trvá na gumě. No není to šílený?“
„Vykašli se na jebání a jdi spát,“ řekl jsem. „Nebo jí řekni, ať ti ho aspoň vyhoní.“
„Na takový rady ti zvysoka kašlu! Já teď potřebuju jen jedno pitomý balení kondomů, nic víc. Copak ty tady vážně žádný nemáš? Vždyť jsi tu měl odpoledne nějakou holku. Tak ti přeci něco muselo zbejt. Nebo tys jí brousil naostro?“
„Něco najdeš v koši, ale o to asi stát nebudeš. Nic víc tu nemám.“
Aleš vypadal, jakoby se o něj pokoušely mrákoty.
„Brácho, já se snad picnu! Přeci teď nepoběžím někam do baru hledat automat. To bych si připadal jako nadržená trubka.“
Tiše jsem pokrčil rameny.
„S takovou věcí ti nejspíš neporadím. Ale vsadil bych boty, že než se odtamtud vrátíš, tak ona už bude dávno spát. Takže s nějakým zásunem dneska moc nepočítej.“
„Já mám vážně smůlu,“ řekl Aleš sklesle. „Šlak aby mě z toho trefil! Já si ho snad radši půjdu vyhonit ven na balkón, abych nebyl za úplnýho pitomce.“
„Je to fakt zvláštní, že na tom některé holky tolik trvají,“ řekl jsem. „Vždyť většinou beztak ani nepoznají, jestli ho mají v sobě s gumou nebo bez gumy. Jen si člověk musí dávat pekelný pozor, kam to nakonec nacáká.“
„No to je fakt. Vlastně by jim to mohlo bejt fuk, ale ony zkrátka potřebujou dělat vlny. To je holt ta podivná ženská logika.“
A v té chvíli nám oběma došla naprosto stejná myšlenka. Aleš se rozzářil a plácnul mě dlaní po rameni.
„Brácho, dík!“ řekl rozjařeně. „Tohle byla od tebe rada k nezaplacení.“
Jenomže já bych si v té chvíli nejraději ukousnul jazyk. Studený průvan mi ovanul čelo a za Alešem se tiše přivřely dveře. Pak jsem z vedlejšího pokoje uslyšel jeho zašeptání.
„Ty už spíš?“
Linda jenom něco rozespale zabručela.
„Teď nesmíš spát! Slíbilas mi, že to zkusíme!“
„Tak proč ti to tak dlouho trvalo?“ vzdychla Linda unaveně a rozespale.
„Musel jsem sehnat tu gumu.“
„Ale já už skoro spím,“ povzdechla si Linda.
„Tak aspoň na chvilku. Jenom na krajíček - slibuju. Zůstaň ležet takhle na boku a já to zkusím vleže zezadu. Nemusíš přitom vůbec nic dělat - jen klidně ležet.“
„Takhle z toho ale nebudu nic mít,“ vzdychla Linda. „Kdyby mi tě nebylo líto, tak bych tě nejspíš bez milosti vyhodila.“
„Klidně lež a nehýbej se. Nech to jenom na mně a já se o všechno postarám.“
„Ale nejdřív tu gumu! Bez gumy to vůbec nezkoušej!“
„Jasně,“ zašeptal Aleš. „Jinak bych to ani nedělal. Lež a já ti ho tam zasunu takhle zezadu.“
Linda tiše zakňourala. „Opatrně! Vždyť mi ho strkáš někam do zadku! Zasuň ho jenom na krajíček a pak chvíli počkej.“
Zašustila peřina a pak Linda znovu tiše vzdychla.
„Takhle zboku je to naprd,“ řekla. „V téhle poloze se nikdy neudělám. Vždyť ho tam skoro ani necítím.“
„Já ti to pak udělám na oplátku pusou,“ zašeptal Aleš.
„Tohle by ti uvěřila snad jenom nějaká patnáctka,“ vzdychla Linda. „Jakmile se uděláš, tak ztratíš o všechno ostatní zájem. Nejsem hloupá, abych si myslela, že mi to pak budeš chtít dělat pusou.“
„Ale budu. Slibuju.“
„Kecáš. Jsi stejný, jako všichni ostatní. Jde ti jenom o to se pořádně udělat.“
Jenomže její slova nezněla ani trochu vyčítavě. Naopak z nich byla cítit převaha a snad i trocha pýchy: jakoby Linda byla hrdá na to, že dovede kluky vyprovokvat i k takovým slibům, které by za normálních okolností nikdy nedali.
„Hlaď mi přitom aspoň prsa,“ řekla. „To mám při sexu beztak nejradši.“
Peřina znovu zašustila a Linda opět tiše vzdychla.
„Vždyť mě tím svým klackem celou roztrhneš,“ zavzdychala ufňukaným holčičím hlasem a mně v té chvíli došlo, že je to z její strany jenom hra. Hraje si s ním a provokuje ho předstíráním, že je vlastně ještě nezkušená holčička. Anebo tím provokuje sama sebe, protože jí v téhle chvíli právě tahle představa ze všeho nejvíc vzrušuje.
„Copak on už to není slimák? Najednou je to klacek?“
„Pořád je to slimák,“ vzdychla Linda. „Uslintanej slimák. Proto musí být v gumě, jinak by mi tam ještě naslintal haranta.“
Ta podivná hra je zjevně začínala bavit.
„Od toho přeci bereš prášky,“ zašeptal Aleš, „aby ti tam kluk mohl bez obav naslintat. Nebo snad ne?“
„Prášky někdy nestačí. Kdybys neměl gumu, mohlo by z toho nakonec být děcko. A to já nechci.“
Pomalu mi začínalo docházet, oč vlastně jde: holky někdy nejvíc vzrušuje právě to, čeho se ze všeho nejvíc bojí. Proto ho Linda tak provokuje řečmi o ochraně proti početí - nebo spíš proto tolik provokuje sama sebe!
„Pomalu!“ šeptala Linda. „Opatrně, ať ho neroztrhneš. Bez gumy by to byl šílenej malér!“
Pro mě, který jsem věděl, že Aleš ve skutečnosti žádnou gumu nemá, to bylo vzrušení umocněné na druhou. A pro Aleše, který si byl dobře vědom svého podvodu, nejspíš taky.
„Třeba ve skutečnosti žádnou gumu nemám,“ zašeptal vemlouvaným hlasem. „Třeba jsem nakonec vůbec žádnou nesehnal a teď tě píchám docela naostro.“
Linda se nad jeho slovy ani na chvíli nezarazila a vzala je jako další rozvinutí vzrušujícího tématu.
„To bys neudělal!“ zavzdychala. „Něco takového bys mi určitě neudělal! Na něco takového nesmí holka s klukem ani pomyslet!“
„Tak si to aspoň představuj. Představuj si, že ti ho zarážím dovnitř bez jakékoli ochrany. Roztahuju ti jí velkým tvrdým žaludem a s každým přírazem ti pumpuju dovnitř další a další porci mrdky.“
„Nepumpuješ!“ zafňukala Linda. „To nesmíš! Bez gumy ne!“
„Ale ano. Tvrdě a bez gumy. A hezky hluboko do kundy!“
Šustění peřiny se změnilo v tvrdé a nadržené přírazy.
„Hlaď mi prsa!“ žadonila Linda. „A mačkej mi stehna k sobě! Chci cejtit, jak to do mě hustíš!“
„Napumpuju to do tebe jako do studny!“ zavzdychal Aleš. „Mám v sobě tolik mrdky, že ti poleze i ušima! Milion rozjívených harantů.“
„Ne!“ zavzdychala Linda. „Dovnitř ne! Takhle mi to dělat nesmíš!“
Při dalším zašustění nejspíš změnili polohu: teď si ji zřejmě bral zezadu, podobně jako já dnes odpoledne. Jaký to asi byl pro Lindu pocit, mít v sobě během jediného dne dva různé ocasy? Co to pro ni znamenalo, nechat se během tak krátké doby osouložit dvěma různými kluky - a přitom vlastně naprosto stejným způsobem?
„Drž!“ zavzdychal Aleš. „Nehejbej se a drž!“
Vrzání postele svědčilo o tom, že z jemného osahávání se stalo divoké přirážení. On to do ní snad vráží jako do děravého sudu! A její kunda se musela ten den už podruhé podrobit tvrdým a bezohledným přírazům.
„Do mě ne!“ sténala Linda. „Hlavně ne do kundy!“
„Jasně že do kundy!“ sténal Aleš. „Do kundy! Do tý tvý roztažený píči!“
A pak najednou Aleš hlasitě zakvílel a hned nato se ozvala i Linda.
„Dovnitř nééé!“ zakřičela.
Postel ještě naposledy narazila do zdi a mně v té chvíli došlo, že Aleš ji nejsíš neposlechl a pustil jí to dovnitř. A Linda, jakoby si až v té chvíli uvědomila rozsah celé škody, ještě naposledy zavzdychala a pak se hlasitě a beze studu udělala.