Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Pravdivé i smyšlené příběhy na téma kandaulismus
Pravidla fóra
PP v názvu povídky označuje PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Prosím označujte pravdivé povídky PP Název povídky.
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 24

Když jsem se ráno vzbudil, Linda stále ještě ležela v mé posteli. Díval jsem se na ni, ale žádnou touhu ani žádost jsem u toho tentokrát nepociťoval. Zvadlý pták mi spokojeně odpočíval na stehně a na břiše jsem přitom cítil zaschlý škraloup semene z mého nočního výstřiku. Políbil jsem Lindu na tvář a ona se přitom obličejem zavrtala pod mé rameno.
„Dobré ráno, miláčku,“ řekl jsem tiše. Pomalu otevřela oči a zblízka se na mne zadívala.
„Kolik je hodin?“ zašeptala.
„Nevím. A myslím si, že na tom beztak nezáleží. Vyspala ses dobře?“
„Spala jsem jako miminko. Kde jsou holky?“
„Klára se ještě nevrátila a Simona asi ještě spí.“
Linda se protáhla a pak tiše řekla: „Už budu muset jít vedle. Nechci, aby nás tady někdo nachytal.“
„Já vím.“
Políbila mě na nos a pak se o mne znovu otřela bradou. „Jsi moje zlato,“ řekla.
„Já vím.“
Pak jsem ji přitáhl k sobě a pokusil jsem se ji políbit na ústa. Její rty chutnaly slaně a jazyk měla kluzký a vlhký jako čerstvě ulovenou rybu.
„Radši to vůbec nedělej,“ zašeptala. „V puse mám jako v polešovně. Ještě by se ti z toho mohlo udělat špatně.“
Tiše jsem se zasmál. „Na tom přeci vůbec nezáleží.“ Znovu jsem ji políbil a na jazyku jsem přitom ucítil nakyslou chuť jejích rozevřených úst. Ta neskrývaná ženská animálnost ve mně znovu probudila touhu.
„Tohle na tobě miluju ze všeho nejvíc,“ řekla Linda tiše. „To, že už před tebou nemusím mít vůbec žádné tajnosti. Strojím se a češu, oblékám se a maluju - a přitom vím, že na tom vlastně vůbec nezáleží. Protože čím jsme spolu déle, tím méně toho před tebou musím schovávat. Tak úžasný pocit nikdy s nikým druhým nezažiju.“
Znovu jsem ji políbil a ona se ke mně ještě naposledy přitiskla. „Už musím opravdu jít,“ řekla.
„Já vím. Ale ještě jsi na něco zapomněla.“
Maličký prášek do ní vklouznul jako nůž do vody.
„Kdybys mi ho dnes nedal, tak bych mohla mít po tom včerejšku dost velký problémy.“
„To asi ano. Nakonec toho byla pořádně velká dávka. I když minimálně polovinu z toho jsem nakonec vycákal sám sobě na břicho.“
„Polovinu na břicho a polovinu dovnitř,“ zasmála se Linda. „Vytékalo to ze mě skoro až do rána.“
„Jenom jestli náhodou nekecáš.“
„No jestli ano, tak rozhodně jenom maličko,“ zasmála se. „Víš jak jsem se po tom tvém včerejším zásahu cítila? To si radši ani nepřej vědět.“
„Jak?“
Přivinula se ke mně a začervenala se. „Naprcaná,“ zašeptala tiše. „Totálně naprcaná.“
„Takhle by ale hodná holka mluvit neměla!“ řekl jsem.
„A ty si myslíš, že jsem hodná holka?“
„Jo. Myslím si, že jsi moje hodná holka.“
Znovu se ke mně přitiskla. „Díky. Někdy to strašně moc potřebuju slyšet.“
„Já vím.“
„Kdybys jenom věděl, jak pekelnou mám v téhle chvíli na tebe chuť!“
„Však já na tebe taky.“
„Přijdeš zas odpoledne na Želví pláž?“
„A chceš, abych přišel?“
„Jo. Nic víc si v téhle chvíli nepřeju. A teď už mě konečně pusť. Nebo se Simona vzbudí a bude z toho spousta zbytečného vysvětlování.“
„Tak běž. Čím dřív dneska začneme s prací, tím rychleji nám to nakonec uteče.“

Simona si nakonec vůbec ničeho nevšimla. Když Linda vklouzla do jejího pokoje, jenom se převalila na bok a řekla rozespalým hlasem: „Dík za ten volnej kvartýr. Věděla jsem, že se k tomu postavíš jako správná kámoška.“
„A ten kluk už odešel?“
„Toho jsem vypakovala ještě v noci. Nestojím o to, abych se vedle takovýho týpka musela ráno probudit.“
„Tak proč s ním tedy pícháš?“
„Já s ním nepíchám. Píchala jsem s ním jenom jednou, poprvé a naposledy. Potřebovala jsem trochu vypustit páru.“
„Vypustit páru?“
Skrz nedovřené dveře jsem uslyšel, jak se Simona chraplavě zasmála. „Copak ty nikdy nepotřebuješ vypustit páru? A neříkej, že si to děláš rukou, protože to je absolutně k ničemu. Takový nouzovky jsem používala leda v šestnácti. Víš že jsem si sem přivezla celou krabici hraček, ale ještě jsem žádnou z nich ani jednou nepoužila? Mám je schovaný tady pod postelí, ale beztak jsou všechny k ničemu. Když nemám aspoň občas vedle sebe kluka, tak se z toho můžu zbláznit. Jenomže tenhle problém mívá většina holek, akorát se o tom stydí mluvit.“
„Já ne.“
„Co tím myslíš, že ty ne?“
„Já tenhle problém nemám.“
„Kecáš. Neznám holku, která by to občas nepotřebovala. Možná na tebe v Praze čeká nějakej hošan, kterýmu jsi slíbila, že mu budeš věrná. Ale dva měsíce jsou sakra dlouhá doba, to mi věř. Na Kláru doma taky jeden čeká, prý mají dokonce těsně před svatbou. A myslíš si, že to tady vydržela? Všechny holky tady občas s někým píchají, akorát některé se snaží dělat to tajně. Ale oni o tom nakonec beztak všichni vědí.“
„Já tady s nikým píchat nechci,“ řekla Linda.
Simona se znovu chraplavě zasmála. „Že s nikým píchat nechceš, to ještě neznamená, že to nakonec neuděláš. Všude na tebe číhá spousta pokušení, to mi věř. Pokud se nepletu, tak s nějakým borečkem už ses jednou na pláži osahávala. Pokukovala jsem po vás minimálně jedním okem a připadalo mi to jako docela vášnivá líbačka a možná dokonce i prstovačka.“
„To byla jen taková chvilková slabost. A navíc to vůbec nic neznamenalo.“
„Takových slabostí tady prožiješ stovky,“ zasmála se Simona. „A že to nic neznamenalo, o tom pak můžeš v Praze přesvědčovat toho svýho kluka. Ale pokud nebudeš naprosto pitomá, tak z něčeho takového strach mít nemusíš. Tohle místo má totiž jednu obrovskou výhodu - co se v cizině upeče, to tady taky zůstane. S tímhle pravidlem můžeš stoprocentně počítat.“
„Já s ním počítat nepotřebuju,“ řekla Linda.
„Jak myslíš. Tak kdybys náhodou potřebovala vypustit páru nějak individuálně, tak si klidně půjč nějakou hračku z té mojí sbírky. Mně to rozhodně vadit nebude. Akorát to potom po sobě nezapomeň umejt.“
Potom bylo chvíli ticho a za okamžik jsem z vedlejšího pokoje uslyšel roztahování závěsů.
„Půjdu do sprchy, ať ze sebe spláchnu tu hříšnou noc,“ řekla po chvíli Simona. „Ten blbeček od vedle už je taky vzhůru?“
„A jak to mám jako vědět? A neříkej mu blbeček. Třeba to žádnej blbeček není.“
„Podle mě to teda blbeček je.“
„Vždyť je docela hezkej.“
„Ošklivej možná není,“ připustila Simona. „Ale stejně je to blbeček. Nadrženej blbeček, jako většina českých kluků. Vůbec bych se nedivila, kdyby mě v noci šmíroval. Když se na něj podívám, tak je mi hned jasný, že je to přesně ten typ. Nadrženej vocas, který se zmůže leda tak na to honit si tajně pod peřinou to svoje nedomrlý péro. Pokud má v Čechách nějakou holku, tak jí pravděpodobně ještě ani nesáhl pořádně na kozy. Tihle kluci se k píchání nedostanou dřív než ve dvaceti.“
„Proč jsi na něj taková přísná? Copak musíš píchat jenom s těmi zdejšími borečky, aby ses u toho cítila správně na úrovni?“
„V Čechách píchám s Čechy a v cizině s cizinci. Našich kluků mám dost doma a tady se s nimi tahat nemusím. Stejně je to opruz, že je tady s námi. Co když sem někdy vleze, zrovna když se budu převlíkat?“
„Děláš jako kdyby tě ještě nikdy žádnej kluk neviděl nahou.“
„Na tom přeci nezáleží. Možná jsi to ještě nepochopila, ale já se na počkání před klukama nesvlíkám. Svlíkám jenom před tím, před kým sama chci. A to je sakra velkej rozdíl!“
„On sem bez zaklepání nevleze,“ řekla Linda. „Podle mě je to slušnej kluk.“
„Jo to je přesný. Slušnej kluk. Takový bývají ze všeho nehorší. Ale ke Kláře by se docela hodil. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby po něm ta holka nakonec vyjela.“
„Klára po Markovi?“
„Co tě na tom tak vyděsilo? Tipuju, že by se k sobě docela hodili. Jenomže na Kláru čeká v Praze ten její snoubenec. Ale stejně by si na ni radši měl dávat pozor. Nebo ho přefikne, ani nebude vědět jak.“
Chvíli bylo ticho a pak se Simona ozvala ještě jednou. „Tebe to holka nějak vzalo,“ řekla se smíchem. „Snad si na něj taky nemyslíš? To bys byla pěkně pitomá. Ty máš bez problémů i na někoho mnohem lepšího. Vykašli se na nějakýho uhrovatýho vocasa. A užívej si, dokud máš příležitost. Až se vrátíš do Prahy za tím svým pohádkovým princem, už ji mít nebudeš.“

Když jsem došel ráno do kanceláře, ze všeho nejdřív jsem se na sebe podíval do zrcadla. V uších mi přitom stále zněla Simonina slova. A nejpevněji se mi v hlavě uhnízdilo slovní spojení „uhrovatej vocas“. Opravdu si o mně holky myslí, že vypadám jako uhrovatej vocas? Vždyť přeci posledního beďara jsem si na čele vymáčkl už před lety a ošklivý ani hloupý snad taky nejsem. Tak v čem je tedy problém?
Klára se mému zájmu o zrcadlo jenom zasmála. „Tváříš se, jako bys v tom zrcadle uviděl svýho vlastního ducha. Nebo ses rozhodl sám sebe obdivovat a vzhlížet se v sobě? To mi tedy k tobě moc nesedí.“
Rychle jsem se od zrcadla odvrátil, aby si snad o mně nemyslela, že se ze mne stal přes noc sebestředný narcis.
„Radši si vezmi desky s úkoly a pojď se mnou ven,“ řekla. „Dnes nás čekají obchůzky klientů.“
Vyšli jsme před kancelář a pomalou chůzí jsme zamířili směrem k pláži. Ale mně to samozřejmě nedalo, abych se jí hned při první příležitosti nezeptal na včerejší noc.
„Tys o tom včera věděla?“
„Myslíš o tom, že si Simona někoho přivede na noc?“
„Jo.“
„Nevěděla. Ale u Simony se dají tyhle věci docela obstojně vytušit. Už jenom z toho, do čeho se večer obléká, jestli se voní drahým parfémem a jaké si k tomu bere spodní prádlo. Napadlo tě vůbec někdy, jak moc záleží na tom, jaké si holka bere na sebe před schůzkou spodní prádlo?“
„V tom může být nějaký rozdíl?“
„No jo, vy chlapi si myslíte, že holky na sobě mívají každý den hedvábí a krajky. Jenomže tohle si na sebe holka vezme většinou jenom tehdy, když dopředu ví, že se bude před někým svlíkat.“
„A co tedy nosíte jinak?“
„No prostě obyčejný pohodlný prádlo. Nic, co byste znali z erotických obrázků.“
„A co máš dneska na sobě ty? Taky obyčejný pohodlný prádlo?“
Klára se na mě zadívala úkosem a malinko se u toho začervenala. „Jo, přesně to. Obyčejný pohodlný prádlo. Nebo ty mi to snad nevěříš?“
V té chvíli jsem se pro změnu začervenal já; a najednou mi bylo jasné, že představu Klářina obyčejného spodního prádla už pro ten den jen tak z hlavy nevyženu.
„To je snad normální, že si na sebe holka vezme to nejlepší, když ví, že to bude někomu v noci ukazovat,“ řekla Klára po chvíli. „Kluci v tomhle určitě nebudou jiní. Nebo se snad pletu?“
„Kluci tohle možná tolik neřeší. Chceš se o tom snad přesvědčit? Budeme si dnes navzájem ukazovat spodní prádlo?“
„Blbečku,“ řekla na oko rozlobeně. Mělo to být jen takové kamarádské popíchnutí, mně však při tom neočekávaném slově bodlo u srdce. Proč o mně skoro všechny holky mluví jako o blbečkovi?
A jakoby si Klára mého překvapení všimla, hned nato potichu dodala: „Ale kdyby na to přišlo, tobě bych možná svoje prádlo ukázala. Za těch pár dnů se z nás myslím stali docela dobří kamarádi.“
„A kamarádi si jako můžou navzájem ukazovat spodní prádlo?“
Klára se začervenala a pak naštvaně řekla: „Takhle jsem to samozřejmě nemyslela. Schválně překrucuješ moje slova a děláš ze mě hlupačku. A to si od tebe fakt nezasloužím.“
Po zbytek cesty jsme vedle sebe kráčeli mlčky a teprve při zpáteční cestě jsem se osmělil k tomu, abych se Kláry zeptal: „Je to hodně zlý, když tady člověk musí být přes dva měsíce sám?“
„Na světě je jenom málo věcí, které by se při troše snahy nedaly vydržet. Ale - ano, je to dost zlý. Aspoň tedy pro mě. Člověk se občas cítí strašně osaměle. Počkej ještě měsíc a nakonec to poznáš sám.“
Chvíli jsem o jejích slovech přemýšlel. Na rozdíl od ní jsem však měl jednu velikou výhodu - ona tady neměla skutečně nikoho, zatímco já jsem tady měl Lindu. I když jsme před ostatními stále dělali, jako že k sobě nepatříme.
„A co je na tom všem nakonec nejhorší?“ zeptal jsem se.
„Nevím. Možná to, že si nemám s kým pořádně popovídat. Anebo to, že se nemám v noci ke komu přitulit, když je mi občas smutno.“
„A chybí ti přitom i sex?“
„Tobě by snad nechyběl?“
„Simona včera říkala, že to nakonec žádná holka nevydrží. A že i tebe občas přepadne nějaká ta slabost.“
„Simona je někdy děsná kráva. Nechci ji odsuzovat, protože je to koneckonců její život. Ale do druhých by se navážet nemusela.“
„Takže to není pravda?“
„A co chceš vlastně slyšet? Každýho občas přepadne slabost. Ale já se na rozdíl od Simony nepotřebuju vrhat kolem krku prvnímu klukovi, kterej okolo mě proběhne, jenom proto, že mě občas zasvrbí mezi nohama.“
Došli jsme až na konec pláže a jemný písek pod našima nohama se najednou proměnil v ostré kamínky.
„Nechceš se ještě na chvíli posadit?“ zeptala se Klára. „Ani nevíš, co to pro mě znamená, že si můžu s někým takhle normálně popovídat. Holky jsou někdy strašné slepice a když se jim s něčím svěříš, dříve nebo později toho nějak zneužijí.“
Posadili jsme se vedle sebe a já jsem přitom znovu pomyslel na Lindu. Vadilo by jí, že se tady s Klárou procházím a že si povídáme jako dva docela důvěrní kamarádi? A žárlila by na mě aspoň trochu, kdyby se o téhle naší malé siestě dozvěděla? Nic z toho jsem v té chvíli ještě netušil, jedna věc mi ale byla naprosto jasná: i když mi Klára připadala jako nesmírrně přitažlivá holka, spát jsem s ní rozhodně nechtěl. Ačkoliv na druhou stranu - pokud by bylo možné zařídit to tak, abych se s Klárou vyspal a nebyl přitom Lindě nevěrný, moje odhodlání by už tak silné zřejmě nebylo. Lindu jsem sice nesmírně miloval - ale pořád jsem byl v první řadě normální, věčně nadržený kluk.
„Když jsem tu byla už asi tři týdny, seznámila jsem se s jedním docela sympatickým klukem,“ řekla Linda po chvíli tiše. „Nic po mě nechtěl a v ničem na něm nenaléhal. Byl to Polák, takže jsme si i docela rozuměli. Povídali jsme si spolu a bylo to moc fajn. Věřila jsem mu, protože jsem neměla důvod mu nevěřit. Potom jsme se dohodli, že to spolu občas zkusíme - že si prostě čas od času vypomůžeme jako dva civilizovaní lidé. Žádná láska ani obchod - prostě jen taká vzájemná přátelská výpomoc pro chvíle, kdy se budeme cítit sami nebo kdy se nám bude zdát, že bychom z nadrženosti mohli udělat třeba nějakou blbost. Takže jsme se spolu prostě vyspali a bylo to takový - normální.“
„Normální?“
Klára sklopila oči a pak se smutně zasmála. „Ty ani nevíš, jaká je to pro holku úleva, když je to nakonec úplně normální,“ řekla. „Jsi obyčejná holka, jdeš poprvé do postele s nějakým novým klukem a celou dobu jsi napjatá, co všechno se přitom může přihodit. Jestli tě náhodou nezačne fackovat, jestli na sobě nebude mít ženské spodní prádlo, jestli se mu vůbec postaví anebo v opačném případě jestli tě neobviní z toho, že je to beztak jenom tvoje vina, protože s jinýma holkama nikdy podobné problémy neměl. S tím vším je třeba dopředu počítat - a když nic z toho nenastane a dojde k obyčejnému normálnímu sexu, při kterém se oba báječně uvolníte, tak je to napoprvé skoro jako zázrak. No a s tímhle klukem to takové prostě bylo.“
„A ty ses do něho potom zamilovala?“
„Nebuď naivní,“ zasmála se znovu takovým podivně posmutnělým způsobem. „Tady jsme v Řecku - ne v pohádce. Na mě v Praze čeká můj kluk a celou dobu si přitom myslí, že mu vydržím být věrná. Je báječný a já si ho chci vzít a mít s ním kupu dětí. Přeci tohle všechno nezahodím jenom kvůli tomu, že občas potřebuju chytit někoho pevně za ruku, přitulit se k němu a trochu se u toho uvolnit?“
„Tak co se tedy stalo?“
„Druhý den jsem zjistila, že o tom řekl všem svým kamarádům. Zachoval se jako nějaký nadržený puberťák, co v sobě nedokáže udržet sebemenší tajemství. A něco takového jsem mu prostě nemohla nikdy odpustit.“
„To od něho bylo tedy dost hloupé.“
„Ne - to od něho bylo především strašně zákeřné. Protože já jsem mu důvěřovala a měla jsem dobrý důvod pro to, aby se to nikdo nedozvěděl. Vždyť ti přeci musí být jasné, že kdybych se chtěla prostě jenom s někým vypsat, měla jsem k tomu každý den tisíc příležitostí. Holce, jako jsem já, stačí jen projít se po pláži a klidně si můžu ukázat na kteréhokoliv chlapa. Jenomže o to tady prostě nejde. Když už to musím s někým udělat, protože se bez toho prostě občas neobejdu, tak aspoň chci, aby to bylo diskrétní a bezpečné. A právě tohle on tím svým žvaněním zbytečně porušil. Chápeš, co tím chci říct?“
„Jo.“
Potom se Klára zvedla ze země a za ruku mě vytáhla k sobě nahoru.
„A tím končí moje zpověď,“ řekla. „Nakonec jsem ti toho o sobě pověděla mnohem víc, než jsem měla původně v úmyslu. Doufám, že jsi z toho aspoň něco pochopil.“
Podíval jsem se na ni a došlo mi, že jsem při tom všem pochopil minimálně dvě věci. Za prvé to, jak moc by pro mě mohla být Klára v budoucnu nebezpečná. A za druhé to, že jsem právě získal druhou průvodkyni po tajemném ženském světě. Bylo mi však jasné, že ani jednu z těchto dvou věcí Klára jistě na mysli neměla. Jenomže to už je prostě úděl nás mužů, že si s ženského vyprávění vždycky odneseme něco jiného, než co by si žena na první pohled představovala.



Kapitola 25


Z rozhovoru s Klárou jsem načerpal spoustu pozitivní energie. Do té doby mě nikdy nenapadlo, jak povzbující může být pro kluka naděje na to, že by mohl v klidu zasunout do nějaké povolné holky. Můj dosavadní sexuální život byl v tomhle směru dost jednotvárný: kromě Lindy a ještě jedné delší předchozí známosti jsem neměl na své pažbě příliš mnoho zářezů. S několika holkama jsem se líbal a osahával, jednu či dvě jsem prstoval, zatímco ony mne neohrabaně a poměrně bolestivě kouřily - opravdových zásunů jsem ale skutečně mnoho nezažil. Možná i proto pro mě byla Linda až dosud naprosto nepostradatelná - i přes své nálady a prapodivné nápady mi totiž zajišťovala vcelku bezproblémový a pravidelný přístup k sexu. Ale pokud by tady byla i nějaká jiná, neznamenalo by to snad, že se mohu z Lindy smrtícího vlivu postupně vymanit? Ta myšlenka se mi líbila a současně mne děsila: vždyť jsem LIndu přeci miloval - tak o jakém smrtícím vlivu je tda vlastně řeč? Dokázal bych se vůbec s Klárou vyspat, kdyby mě o to skutečně požádala? V té chvíli moje myšlenky až tak daleko nesahaly - avšak pomyšlení na to, že by se to nakonec mohlo stát, mě vzrušovalo a současně naplňovalo nečekaným sebevědomím. Jak dlouho mi ale takové sebevědomí může vydržet?
K Želví pláži jsem to odpoledne téměř běžel. Linda už tam na mne čekala, což bylo poměrně překvapivé. Že by se mezi námi opravdu začala odehrávat nějaká změna?
„Kde se toulal takovou dobu?“ zeptala se.
„Trochu jsem se zdržel s Klárou v kanceláři. Museli jsme tam ještě uklidit nějaké papíry.“
„Tak s Klárou v kanceláři? Jestli ona na tebe náhodou něco nezkouší.“
„A co by na mě jako měla zkoušet?“
Se zatajeným dechem jsem čekal na Lindinu odpověď. Že by snad Linda nakonec něco tušila? Anebo jí ten ranní rozhovor se Simonou opravdu nasadil do hlavy brouka žárlivosti?
„Ale nic,“ řekla Linda. „Jen jsem si říkala, jestli si Klára třeba nemyslí, že by si s tebou mohla něco začít. Je tady sama a moc jiných příležitostí se jí asi nenabízí.“
„Ale ona má doma kluka. Sama mi říkala, že mu chce zůstat věrná,“ zalhal jsem a v tváři jsem se přitom snažil udržet pevný výraz profesionálního hráče pokru.
„A ty jí to věříš?“ zasmála se Linda. „To jsou jen takové řeči, kterými krmí toho svého kluka doma. Všechny holky to takhle dělají, to jsi nevěděl?“
„Ty bys to taky tak dělala, kdybych tu nebyl s tebou?“
Linda se na chvilku zarazila a pak řekla. „Ale o mně se teď přeci nebavíme. Mluvíme o Kláře - to je něco naprosto jiného.“
Unaveně jsem pokrčil rameny. „Snad ano,“ řekl jsem. „Ale moc jistej si tím tedy nejsem.“
„Pojď si ke mně radši lehnout,“ řekla Linda. „Písek je vyhřátý a voda teplá jako kafe. Po takovém dni jako dneska neznám nic lepšího než si lehnout do písku a opalovat se.“
Svlékl jsem se do plavek a lehnul jsem si k Lindě do písku. Poočku se na mě podívala, pak zaklonila hlavu a prohnula se v zádech. Dlaněmi si pomalu zajela pod záda a jedním zkušeným pohybem rozepnula háček podprsenky.
„Tady si můžu aspoň opálit prsa,“ řekla. „Když si svlíknu podprdu někde na pláži, všichni chlapi na mě nadrženě koukají. Div že u toho samou nadržeností neslintají, prasata.“
„Zkoušela jsi to dneska?“
„Jo. Ale hned jsem toho radši nechala. Za chvíli jsem jich měla okolo sebe úplný hrozen. A několik z nich se mi dokonce nabízelo, že mi namažou záda opalovacím olejem.“
V břiše mě bodl osten žárlivosti. „A dovolila bys jim něco takového?“
Linda otevřela přivřené oči a vyzývavě se na mě zadívala. „Schválně - co myslíš? Snad kdyby mezi nimi byl nějaký hezký kluk - ale tohle byla jen samá nadržená řecká prasata.“
Potom mě vzala za ruku a pomalu si ji položila na spodní stranu svého ňadra. „Jeden z nich na mě dokonce sáhnul,“ řekla tiše. „Mohlo mu být tak třicet a byl docela hezkej. Jenom tak nesměle mi rukou zavadil o levé prso. Asi takhle.“
Hřbetem mé ruky pomalu přejela po boční straně svého levého ňadra.
„Bylo to tak letmé, že jsem si toho nejdřív ani nevšimla,“ zašeptala. „Pak se mi za to omluvil a trochu se přitom i začervenal. Ten jediný mi připadal aspoň trochu smypatický.“
„Co všechno jsi mu dovolila?“ zeptal jsem se nervózně.
„Vlastně vůbec nic. Možná bych si od něho nechala namazat záda a třeba i břicho - jenomže to by se na mě potom sesypali všichni a já už bych se jich nikdy nezbavila. Tak jsem si to schovala až pro tebe.“
Pravou ruku mi přitlačila k svému levému ňadru. „Chceš si prohlídnout moje prsa? Hezky zblízka - přesně jako ten kluk.“
Stále držela v ruce moji dlaň a pomalu si s ní přejížděla po svém ňadru. Pod prsty jsem cítil hebkou a jemnou kůži.
„Nemám je moc velké?“
„Máš je přesně akorát. Přesně takové, jaké se mi líbí.“
„No jo,“ zasmála se Linda. „Vždyť ty beztak na prsa moc nejsi. Tobě se mnohem víc líbí spodky - nohy, zadek a kundička. Nemám pravdu?“
„Asi ano. Ale stejně máš nejhezčí prsa, jaká jsem kdy viděl.“
Potom moje prsty narazily na Lindinu bradavku. Pomalu jsem okolo ní kroužil ukazovákem a ona se pod mým dotekem stále více vztyčovala a napínala.
„Mám hezčí prsa než Klára?“ zeptala se Linda tiše.
„Ano,“ zalhal jsem. „Určitě je máš mnohem hezčí.“
„Vždyť ses na ně ještě ani nepodíval!“
„Její prsa jsem taky nikdy neviděl.“
„Její prsa mě ani v nejmenším nezajímají,“ řekla Linda prudce. „Protože jestli jsi to ještě nepochopil, tak teď jde hlavně o ta moje. Tak už se na ně k sakru podívej!“
Zvedl jsem hlavu a pak jsem si ji pomaličku položil do prohlubně nad Lindiným ramenem. Najednou jsem měl její prsa přímo před očima. S nosem zabořeným do toho nádherného záhybu, který vzniká přesně v místě, kde se spodní strana pevného dívčího ňadra odděluje od těla, jsem zhluboka vdechoval vůni Lindina těla. Cítil jsem vodu a sůl, opalovací krém a pižmo vzrušeného ženského těla. ,Můžu ji mít, kdykoliv se mi zachce!´říkal jsem si tiše sám pro sebe. ,Je tak vzrušená, že by mi dala cokoliv, jenom aby se toho vzrušení rychle zbavila. Konečně mám nad ní aspoň na okamžik převahu!´ A právě tehdy mě poprvé přišlo na mysl, že sex mezi mužem a ženou není zpravidla o vzájemné souhře ani přitažlivosti, ale že je to spíš záležitost oboustranného obchodu: nakonec jde vždycky hlavně o to, že jeden z dvojice diponuje něčím, co je ochoten tomu druhému nabídnout a ten druhý o to naopak nade vše ostatní stojí. V harmonickém vzahu se tahle výměna děje klidně a nenásilně a role se pravidelně střídají; zato ve vztahu, který není rovnocenný, je jeden v roli prosebníka a druhý v pozici lichváře, který bere všechno a nenabízí téměř nic. Jak je to tedy se mnou a s Lindou? Který z těchto dvou modelů by se na nás asi hodil víc?
Pomalu jsem se přisál k bradavce a Linda přitom tiše zasténala. Vůně a chuť holčičích bradavek se nedá s ničím jiným srovnat: je to jako ta nejkrásnější hračka, která se po dlouhých letech ke klukovi najednou odněkud vrátila. Když jsem se podobným způsobem přisál k první holčičí bradavce, zdálo se mi, že se ke mně odněkud vrací jakási dávno zasutá vzpomínka: i když jsem to dělal poprvé, stejně jsem měl pocit, že jsem to od dětství nikdy dělat nepřestal.
Zvedl jsem hlavu a Linda opět tiše zasténala - tentokrát ovšem zklamaně a roztrpčeně.
„Nepřestávej!“ řekla a rukou se pokusila vrátit svoji bradavku do mých pootevřených úst. „Při tomhle bych se snad dokázala i udělat.“
„Takové holky prý opravdu existují, které se dokážou udělat jen při lízání bradavek,“ řekl jsem.
„Takových holek je na světě spousta. Jde jenom o to, jak ten kluk dokáže být šikovný. S jedním klukem se mi to stávalo skoro pravidelně. Ale to už je strašně dávno.“
„Chtěl bych to umět jako ten kluk.“
„Musíš být jemný a současně důrazný. Hrát si se mnou a nemyslet přitom vůbec na sebe. Pokračovat, i kdyby to mělo trvat třeba hodinu. A teď už konečně pokračuj, nebo se z toho opravdu zblázním!“
Znovu zatlačila svoji bradavku proti mým ústům; chňapl jsem po ní, ale hned jsem ji zas pustil.
„Počkej,“ řekl jsem. „Nejdřív si je chci pořádně prohlídnout.“
„Vždyť je přeci znáš. Nikdo nezná moje kozy tak dobře jako ty. Tak co si na nich chceš vlastně prohlížet?“
„Nevím. Prostě si je potřebuju pořádně prohlídnout.“
Její prsa nebyla velká ani malá a z jistého pohledu neměla daleko k ideálním parametrům: dost velká na to, aby se za nimi kluci na ulici ohlíželi a dost malá na to, aby jejich nositelka nemusela pod jejich tíhou hrbit záda. Znal jsem ta prsa dobře, i když jsem si je ještě nikdy takhle zblízka neprohlížel. V jedné věci měla totiž Linda pravdu: ženská prsa mě nikdy příliš neokouzlovala. Neplatilo to samozřejmě absolutně - když jsem viděl na ulici holku v upnutém tričku, většinou jsem se za ní ohlédl; a když mi holka dovolila, abych se jí při osahávání a muchlování zajel dlaní pod triko a pohladil jí kozy, okamžitě jsem se u toho vzrušil. Ale pokud bych měl možnost volby a mohl bych si na ženském těle vybrat jen jedno jediné místo, kozy by to zcela určitě nebyly. Už od dětství jsem měl rád holky s malými kultaými zadky a ze všeho nejvíc jsem miloval pohled na dívčí kundičky - bez ohledu na to, v jaké pozici se právě nastavovaly. Zkoumat prsa, to pro mě byla naprosto nová zkušenost. A protože jsem se až do téhle chvíle věnoval jeno jejímu levému ňadru, přešel jsem pro změnu k tomu pravému. Pomalu jsem ho podebral dlaní a dvěma prsty jsem napnul kůži okolo bradavek. Zblízka jsem si prohlížel velký a tmavý dvorec. Většina mladých holek má světle růžové bradavky s malými dvorci a nepatrnými cecíky, co vypadají jako vztyčené růžové dudlíky. Linda měla dvorce velké a tmavé jako třicetiletá žena. Chtěl jsems e k těm tmavým a velkým dvorcům přisát, vzít do pusy celou její bradavku a hrát si s ní, dokud celá nezduří a neztvrdne.
„Pokračuj!“ zašeptala Linda. „Víš že jsem už do rána strašně nadržená.“
Znovu jsem se přiblížil ústy k její bradavce. Když jsem byl od ní vzdálený jen několik centimetrů, uviděl jsem věc, která mě překvapila: jen několik milimentrů vedle okraje pravého dvorce měla Linda škrábanec a malou fialovou modřinku. Mohl to být jen nepatrný šrám od kovového zapínání podprsenky, ale také to mohly být stopy po zubech.
„Na pravé bradavce máš malou modřinu,“ řekl jsem.
„A divíš se? Když se po mě takhle nadrženě sápeš... Tak už proboha pokračuj, nebo z toho vážně zešílím.“
„Tak to mám asi z té naší noci. Sápal ses po mě jako nadrženej puberťák.“
Znovu jsem přiblížil obličej k její pravé bradavce. Krk bych dal za to, že ten škrábanec a ta modřina nebyly starší než několik hodin. Přejel jsem po nich prstem a chvíli se i zdálo, že jsem zahlédl otisk zubu. Nechtěl jsem ale na nic podobného myslet. Rychle jsem se přisál k Lindině bradavce a ona u toho znovu tiše zasténala.
„To je ono!“ zašeptala. „A teď pokračuj, dokud se neudělám. Já vím, že to dokážeš. Buď na mě prosím hodný.“
Pomalu a opatrně jsem sál její pravou bradavku. Před očima jsem měl přitom obraz mladého kluka, který Lindě na pláži natírá prsa opalovacím olejem a potom se k nim opatrně přisává jako nějaké hladové mimino.
„Víc!“ zašeptala. „Musíš občas trochu přitlačit. Potřebuju mít pocit, že jsem tady s opravdovým chlapem. Já nechci žádného nadrženého chlapečka! Chci tvrdého chlapa, kterej mi pořádně stiskne bradavky.“
Tvrdě jsem se přisál k její bradavce a k té malé cizí modřině jsem začal přidávat další. Když se Linda udělala, akrobaticky se propnula v zádech a moji hlavu si přitom zarazila až někam k břichu. Potom ještě jednou vydechla a složila se zpátky do vyhřátého písku.




Kapitola 26


Na světě snad není krásnější pocit nežli ten, když vám holka zvláční v náruči po právě prodělaném orgasmu. S Lindou jsem podobný pocit prožíval jen občas. A vlastně to bývala spíš výjimka, když Linda prudce vydechla a pak se mi složila do náruče jako bezvládná hadrová panenka. Pouze v takové chvíli jsem si mohl být jistý, že vše proběhlo přesně podle plánu. Pouze v takové chvíli jsem mohl doufat, že jsem jí dopřál všechno to, čeho se může nadržená hoka od svého neohrabaného kluka dočkat. Při souloži se taková věc nestávala téměř nikdy, zato když jsem Lindu lízal anebo hladil, býval jsem obvykle mnohem úspěšnější.
Když jsem pustil z úst Lindinu bradavku, ucítil jsem, jak její dosud napjaté tělo pomalu vláční a měkne. Znovu jsem si položil hlavu na její prsa. Na její pravé bradavce jsem uviděl stopy po svých rtech a zubech. Někde tam mezi těmi stopami musel být i otisk, který mým zubům nepatřil. Ale byl jsem ještě schopen ho rozeznat? Ještě naposledy jsem podebral její pravé prso. Na bílé kůži se pomalu vybarvovalo několik drobných podlitin. Co jsem to vlastně udělal? Vždyť jsem se choval hůř než nadržený puberťák! Jenom jednou v životě jsem udělal holce na krku malý cucflek: bylo mi tehdy sotva šestnáct a ona mne za to seřvala tak prudce a mohutně, že jsem si od té chvíle dával vždycky radši pozor. K holkám jsem se od té doby choval galantně a ohleduplně - v životě a vlastně i v posteli. Líbal jsem je a laskal a přitom jsem pořád kontroloval, jestli jim něčím neubližuju nebo jestli je nějaký můj dotek či pohyb příliš nebolí. Tak je vůbec možné, že jsem najednou dokázal být tak přímočarý a brutální? A jak je možné, že se moje brutální přímočarost Lindě líbila víc než jemné doteky a polibky? Copak právě po takovém zacházení holky touží? Naoko se s námi chtějí pusinkovat a vodit za ruce a v posteli touží po tom, aby je chlap pevně stisknul, i kdyby je to mělo třeba bolet? Čert aby se v těch holkách vyznal!
„Nebolelo tě to?“ zašeptal jsem.
„Já nevím,“ řekla Linda slabým a ospalým hlasem. „Ale bylo to tak silný, že jsem se přitom udělala.“
„Já vím.“
„Tak proč se mě na to vlastně ptáš? Copak na tom záleží, jestli mě to bolelo? Důležitý je, že to bylo hezký.“
Znovu jsem se dotkl jejího pravého prsu. Tentokrát jsem měl pocit, že mezi stopami mých zubů vidím i stopu po zubech toho cizího kluka. Ale třeba to byla jen nějaká moje nesmyslná fantazie.
„Vsadil bych se, že už tě dneska někdo hladil na prsou,“ řekl jsem opatrně.
Linda se ode mne odvrátila a tiše řekla: „Proč už s tím zase začínáš? Copak si vážně myslíš, že tě na každém kroku podvádím?“
„Nevím,“ řekl jsem po pravdě. „Někdy mám pocit že ano. A někdy si dokonce přeju, aby to tak bylo. Přeju si to a současně se toho bojím.“
„A co si myslíš právě teď? Přeješ si to nebo se toho bojíš? Chtěl bys, aby mě dneska už někdo líbal? Aby se dotýkal mých bradavek? Třeba jen jedné - a možná jenom docela nevinně.“
„Copak to jde, líbat někoho nevinně na prsa?“
„Nevím. Možná ano.“
„A je to tedy pravda? Líbal tě už dneska někdo na prsa?“
„Možná. Jenomže ty jsi ještě neodpověděl na moji otázku. Přeješ si to, nebo se toho bojíš?“
„Nevím. Asi jedno i druhé.“
Linda pomalu zavrtěla hlavou. „Vy kluci jste vážně divný,“ řekla. „Jakoby vás nejvíc vzrušovaly právě ty věci, ze kterých máte největší strach.“
„Možná mě vzrušuje ta nejistota,“ řekl jsem. „Stačí na to jenom pomyslet a samým vzrušením nemůžu skoro dýchat. Šílím žárlivostí z té představy, že si to někde s někým rozdáváš - a zároveň jsem schopný se při tom pomyšlení samovolně udělat.“
Tak otevřeně jsem s Lindou ještě nikdy nemluvil. Co se stane, až jí všechno řeknu? Začne mnou pohrdat? Bude mě zneužívat a hrát si se mnou jako kočka s myší? Z té zoufalé úzkosti mě náhle rozbolelo na prsou.
„Kdybych se s někým vyspala, dozvěděl by ses to,“ řekla Linda tiše. „Každý večer ti dávám do kasičky jedno euro. Až si místo toho jedno euro vezmu, budeš vědět, že k tomu došlo.“
„Ale to je přeci nesmysl,“ zasmál jsem se. „Vždyť je to jen taková hra, kterou spolu hrajeme, ale ani jeden z nás ji nemyslí vážně.“
„Jeden z nás dvou ji třeba vážně myslí,“ řekla Linda a pomalu mě přitom pohladila po chloupcích na podbřišku. „Slib je slib a dohody se musejí dodržovat.“
Její dlaň mi opatrně sjela až ke kořeni mého penisu. „Snad z toho nejsi vzrušený?“ řekla tiše. „Líbí se ti, když o tom takhle mluvím?“
„Líbí se mi, když o tom mluvíš. Ale nevím, jestli si přeju, aby to byla pravda.“
„Jistě že si to přeješ. Bojíš se toho a zároveň po tom toužíš. Poznám to na tobě, protože vidím, jak moc jsi z toho všeho vzrušený.“
Znovu se opatrně dotkla mého vztyčeného penisu. Bříškem prstu přejela po špičce mého žaludu a pomalu mi z něj přetáhla předkožku.
„Dneska ses ještě ani jednou neudělal, viď?“ řekla a ústy se mi přitom letmo otřela o tvář. „Chudáčku můj malý - musíš být z toho všeho pekelně nadržený.“
S tím nešlo než souhlasit: byl jsem nadržený tak, že mě z toho až bolely koule.
„Zlobíš mě spoustou hloupých řečí a já bych tě za to měla potrestat,“ řekla Linda tiše. „Možná bych ti neměla dovolit se udělat. Třeba bych ti to naopak měla zakázat.“
Zklamaně jsem vydechl; pokud si se mnou bude hrát jako kočka s myší, nevydržím to a vybuchnu. To přeci nejde, zpočátku mě rozdělat a pak najednou cuknout!
„Ale já na tebe dnes budu hodná,“ zašeptala Linda. „Co přesně bys ode mne chtěl? Vykouřit? Nebo si chceš radši pořádně zapíchat?“
Znovu se mi na chvíli zatmělo před očima. Co přesně bych od Lindy mohl chtít, když mám myšlenky jen na to, jak se co nejrychleji udělat?
„Chtěl bych se udělat spolu s tebou,“ řekl jsem. „Chtěl bych mít jistotu, že se ti to líbí stejně jako mně.“
„Ale Marečku,“ zasmála se Linda, „něco takového se ti nemůže nikdy podařit.“
„Tak mě to nauč,“ zašeptal jsem. „Chci tě píchat tak, aby se ti to líbilo. Aby ses udělala.“
„A k čemu ti to bude dobré? Nabízím ti, že se můžeš udělat jen podle sebe - a ty chceš místo toho brát ohledy na někoho jiného? Někdy se chováš jako naprostý blázínek.“
„Tak to aspoň zkusme,“ řekl jsem. „Zkusme to a já už budu hodný.“
„Tak dobře,“ souhlasila Linda. „Uděláme to tak, jak to mám ráda. Souhlasíš?“
Tiše jsem kývnul hlavou a ona pokračovala: „Lehni si na záda a natáhni nohy. Nedělej vůbec nic - jenom lež a snaž se zůstat co nejdéle tvrdý.“
Najednou jsem se musel jejím slovům zasmát. „Zůstat co nejdéle tvrdý? Copak necítíš, jak pevně mi stojí? ještě nikdy jsem ho neměl tvrdšího.“
„To je dobře. Ale když se během dvou minut uděláš, změkne ti a já už to potom nestihnu. Rozumíš, co tím chci říct? Většina kluků to pokazí tím, že se udělají příliš brzy. Znala jsem kluky, kteří se udělali ještě předtím, než jsem vůbec začala něco cítit.“
Položil jsem se na záda a Linda si klekla vedle mne. „Nemáš ho od písku?“ zeptala se a opatrně mi po něm přejela dlaní. „Nerada bych ji měla celou odřenou. Písek je děsnej prevít.“ Potom sáhla do batohu a vytáhla odtud nedopitou láhev s vodou. Nejprve si umyla ruce a pak mi zbytkem vody polila ztopořeného ptáka. Čekal jsem chlad, ale voda byla naopak příjemně teplá.
„Od toho minulého orgasmu zůstala ještě dost vlkhá,“ zašeptala Linda, „takže by to mohlo docela hezky klouzat.“ Potom si na mě opatrně nasedla a jedním zkušeným pohybem mě zavedla dovnitř. Cítil jsem kolem sebe těsno a vlhko. Tak tohle je tedy Lindina nejoblíbenější poloha? Na tom ale nebylo vůbec nic divného - takhle na koníka jsme spolu šukali už možná tisíckrát. V čem tedy spočívá ta zvláštní rafinovanost? Čím se ta dnešní soulož bude lišit od všech předchozích?
Linda se na mém těle pomalu kolébala, jakoby se chtěla ujistit, že jsem stále dostatečně tvrdý. Potom se nade mne naklonila a tiše mi zašeptala do ucha: „A teď mě chytni oběma rukama za zadek a pořádně mě roztáhni.“
V první chvíli se mi zdálo, že jí nerozumím. „Jak - roztáhni? Mám ti roztáhnout zadek?!“
„Ne, zadek ne! Prostě mi dlaněmi podeber půlky a roztáhni mi kundu. Potřebuju ji mít co nejvíc roztaženou. Tak abych se obnaženým poštěváčkem mohla otírat o tvoje chlupy.“
Překvapeně jsem ji vzal za zadek a opatrně jsem od sebe odtáhnul její půlky. Její kunda se v té chvíli rozevřela tak, že jsem z ní skoro vyklouzl.
„Musíš podebrat moje stehna a táhnout je co nejvíc od sebe,“ zašeptala Linda. její hlas byl najednou zastřený vzrušením.
„Takhle z tebe za chvíli vyklouznu.“
„To nesmíš! Musíš zůstat co nejdýl uvnitř, rozumíš?“
„Ale jak mám poznat, jestli jsem ještě uvnitř? Vůbec tě okolo sebe necítím. Tohle se ti vážně líbí? Vždyť ho tam nejspíš ani necítíš.“
„Na tom nezáleží. Potřebuju se cítit pořádně roztažená. To ostatní je vedlejší.“
„Ale já se takhle nikdy neudělám,“ zašeptal jsem zklamaně.
„Zato já bych se takhle udělala hned. Netrvalo by mi to ani dvě minuty. Co mám udělat pro to, aby ses taky udělal?“
Na okamžik jsem zaváhal a pak jsem řekl přesně to, co mi už několik minut vířilo v hlavě.
„Pověz mi, jestli tě ten kluk líbal,“ řekl jsem tiše. „Co všechno jsi mu dovolila, aby s tebou dělal?“
Linda zavzdychala a její kunda se na okamžik malinko sevřela. Orgasmus to rozhodně nebyl, spíš jen takový samovolný projev studu a vzrušení, který jí naráz projel celým tělem.
„Už zase zlobíš,“ zašeptala. S nikým jsem dnes nespala a ani se mě tam nikdo nedotýkal. Ten kluk mi jenom upravoval podprsenku od plavek. Nic víc jsem mu nedovolila.“
„Lžeš! Vsadím krk na to, že ti dnes na pláži hladil prsa! Co to bylo za kluka?“
„Jeden mladý angličan. Ale nic se mezi námi nepřihodilo. Ležel na sousední dece a když se mi v moři rozvázaly plavky, tak mi je pomohl zase zavázat.“
„Hladil tě přitom na prsou?“
„Ne, nehladil. Nebo možná jenom trochu. Bylo to opravdu jen takové nevinné! Přísahám!“
„Děvko!“ zašeptal jsem přímo do jejího ucha a přitom jsem ucítil, jak se její doširoka roztažená kunda znovu samovolně sevřela.
„Roztahuj mě, prosím!“ zašeptala Linda a prsty mi přitom zaťala do ramen. „Potřebuju se udělat.“
Také jsem se zoufale potřeboval udělat. A přestože jsem si ještě před několika okamžiky myslel, že se v takové poloze nikdy udělat nedokážu, najednou jsem cítil, že už mám výstřik téměř na krajíčku. Jak je to vůbec možné - skoro bez kontaktu s překrvenou sliznicí Lindiny kundy, jen s jejím občasným samovolným stažením, které jsem beztak téměř necítil. Možná za to mohla ta neodbytná představa, která se pozvolna měnila v skálopevnou jistotu: ten mladý angličan Lindě hladil na pláži prsa a minimálně jedno z jejích prsou měl dokonce v puse! Líbal ho a mazlil se s ním stejně jako já před několika okamžiky. V tom okamžiku jsem už věděl, že můj výstřik je téměř nevyhnutelný a že mu nedokážu už příliš dlouho odolávat. Asi to vytušila i Linda, protože právě v té chvíli mi zašeptala do ucha: „Pusť to do mne, prosím! Pusť to do té mé roztažené kundy!“ A já jsem to tam pustil přesně ve chvíli, kdy se její hladová kunda naposledy dlouze sevřela a s Lindiným tělem zacloumal dlouhý a silný orgasmus.
Trvalo pak několik dlouhých okamžiků, než se Linda v mé náruči znovu probrala k životu. Otevřela oči a políbila mě na ústa. Pak se opatrně stulila pod mé rameno a tiše řekla: „Ty se na mě teď možná budeš zlobit. Ale ten mladý angličan mě pozval zítra na výlet. A já jsem souhlasila. Původně to mělo být takové rande ve čtyřech - on a ještě jeden jeho kamarád, já a Simona. Jenomže Simona tvrdí, že angličani nedovedou tady na ostrovech pořádně řídit, protože jsou zvyklí jezdit po opačné straně silnice. Sama řídit nechce, protože by potom nemohla pít. Tak jsem jí navrhla, že s sebou vezmeme nějakého řidiče. A v úvahu přicházíš buď ty nebo Klára. Viď že mě v tom nenecháš samotnou... Prosím, prosím...“
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 27


Celý večer jsem přemýšlel o tom, co je pro mě lepší. Mám nechat Lindu samotnou a bez obav se spolehnout na to, že všechno dobře dopadne? Anebo si mám výsledek pojistit a pro jistotu nespustit z Lindy oči, jak jsem jí ostatně slíbil už před naším odjezdem do Řecka? Co je v téhle chvíli správné a co je naopak jen hanebný důsledek mé zvrácené a rozjitřené představivovsti? Když ji nechám jet samotnou, zůstane mi nakonec věrná? A stojím vlastně o to, nebo se spíš jen bojím případných následků, které by mohly nastat po jejím náhodném poklesku? Kdybych znal odpověď na všechny tyto otázky, určitě bych se cítil mnohem spokojeněji.
Když večer v sousedním pokoji zhaslo světlo, objevila se vedle mé postele Linda. „Holky si šly ještě na chvíli na balkón zakouřit,“ řekla tiše. „Vzaly si tam k tomu kafe, takže máme nejmíň půl hodiny času.“
„A ty chceš toho času využít a přemluvit mě, abych jel zítra s tebou?“ řekl jsem maličko naštvaně.
Linda ale jen pokrčila rameny. „Myslíš, že by to k něčemu bylo, kdybych tě teď začala přemlouvat? Kdo jiný by měl v téhle chvíli vědět, co je správné a co naopak špatné? A pokud to nevíš sám od sebe, k čemu by pak bylo nějaké moje přemlouvání?“
Její reakce mě malinko zaskočila. Takže já už jí nestojím ani za to, aby mě přemlouvala? Kam až jsme to v téhle naší hře vlastně dospěli?
Jenomže v té chvíli mě Linda překvapila znovu. „Poruč mi, ať zůstanu doma - a já opravdu zůstanu,“ řekla tiše. „Nebo ty snad nechceš, abych zůstala doma? Co vlastně chceš a co tě vzrušuje? Víš o tom aspoň něco?“
„Asi ne,“ řekl jsem po pravdě. „Chci, abys na ten výlet s těmi cizími kluky jela. Ale mám strach pustit tě samotnou.“
„Tak jeď se mnou a ohlídej si mě.“
„Copak to jde, ohlídat někoho, kdo se sám nechce podřídit.“
„Nevím. Ale třeba se ve skutečnosti podřídit chci. A ohlídat někoho, kdo se vlastně vůbec nebrání, není přeci až takový problém. Dokonce na to existují i specielní nástroje.“
„To myslíš něco jako pás cudnosti?“ Ta představa mě pobavila, takže mi to nedalo a musel jsem se zasmát. Mezi námi se horce zatetelil vzduch.
„Tak s něčím takovým bych se o tebe rozhodně nebál.“
Linda se také zamála a pak tiše řekla: „Počkej chvilku, něco ti ukážu.“ Na okamžik odběhla do sousedního pokoje a když se znovu objevila na prahu místnosti, držela cosi v levé ruce.
„Když může existovat tohle, proč by neexistovalo i něco pro ženy?“ řekla se smíchem v hlase.
„Kdes to proboha vzala?“
„U Simony pod postelí.“
„Ona ti to půjčila?“
„To zrovna ne. Ale v krabici pod postelí má spoustu podobných věcí - a když jsem se s ní nedávno bavila, tak mi nabídla, že si některou z nich můžu klidně půjčit.“
„K čemu je to vlastně dobré? Ještě nikdy jsem nic podobného neviděl.“
Předmět v její ruce byl z průhledného plastu a podobal se jakémusi obřímu návleku na penis.
„Když chlap zlobí, dostane obojek,“ řekla Linda. „Holka mu ho navleče a on už si bez jejího souhlasu nikdy nezašoustá.“
„A není to malinko ujetý?“
„Proč myslíš? A když si něčím podobným pojišťovali chlapi ve středověku svoje manželky, tak to jako bylo všechno v pořádku?“
„Přeci bys těm báchorkám nevěřila!“
„Možná to žádné báchorky nebyly. Já si takovou situaci dovedu docela dobře představit. A když něco takového dělali muži ženám, proč by to dnes nemohlo být přesně naopak?“
„A to po mně jako chceš, abych si tuhle prapodivnou věc vyzkoušel?“
„A proč ne? Uděláš to?“ Pak mi znovu zacinkala tou zvláštní věcí přímo před obličejem.
„Podívej,“ řekla. „Tady se to navleče a tady sepne. A pak už se na to jen nasadí zámek. Opravdu si to nechceš vyzkoušet?“
„Nevím,“ řekl jsem po pravdě. „Rozhodně se nedá říct, že by mě to nějak lákalo.“
„Hmm, škoda. To mně by se naopak líbilo, kdybych si tě mohla aspoň na chvíli trochu pojistit. Třeba jen na tuhle jedinou noc.“
„To je přeci úplný nesmysl! A co kdyby se mi v noci postavil? To si ho jako mám kvůli tomu zlomit?“
„Ale on se určitě sám od sebe nepostaví. A i kdyby, tak něco takového se dá dopředu dobře pojistit. Ještě nám zbývá minimálně deset minut. Chceš vidět, jak si holka dokáže pojistit věrnost svýho kluka?“
Když ze mne stáhla peřinu, nijak jsem proti tomu neprotestoval.
„Sedni si na kraj postele a já ti ho rychle vykouřím,“ řekla Linda tiše. „Dovedu být šikovná a stačí mi k tomu jen dvě minuty. Nebo ty tomu snad nevěříš?“ Pak si klekla před postel a vzala do pusy můj měkký a scvrklý penis.
„Jen dvě minuty a všechno bude venku,“ řekla. „Uvidíš.“
Měl jsem v úmyslu se zapřít a tu radost jí neudělat. Ať se klidně snaží, ale když nebudu sám chtít, nic ze mne nedostane. Ale můj pták měl na věc docela jiný názor. Nikdy jsem sice nebyl velkým příznivcem orálního sexu, ale Lindě se rozhodně nedala upřít zvýšená míra šikovnosti. Olízla špičku mého penisu, jakoby to byl nějaký nanuk.
„Ráda bych si s ním nejdřív trochu pohrála,“ řekla. „Jenomže na to v téhle chvíli nemáme čas. Holky se můžou co nevidět vrátit a já chci tuhle hru dohrát až do konce.“
Znovu mi olízla špičku penisu a pak si ho zastrčila hluboko do krku. A tomu mému bídákovi se to zjevně zalíbilo a s každým dalším pohybem Lindiny hlavy stále více a více tvrdnul.
Takhle nekouří ani šlapka! napadlo mě, když jsem viděl Lindinu kmitající hlavu. Její ústa horce klouzala po obvodu mého penisu a špička mého žaludu se přitom musela zarážet snad až o její mandle. Bylo to věcné a neosobní, podobné jako když to holka klukovi udělá někde na zábavě rukou pod stolem anebo pusou na pánských záchodcích. Podobné to musí být i s prostitutkou, napadlo mě. Rychlé a věcné, jako každá záležitost směny či obchodu.
„Jen dvě minuty,“ zašeptala Linda někam do mých chlupů. „Dostanu to z tebe, dřív než se naděješ!“
Penis jsem měl tvrdý stále jen z poloviny, ale už jsem pomalu cítil, jak se mi z koulí dere nedočkavá mrdka. Celé to netrvalo ani ty slibované dvě minuty. Místo zběsilého výstřiku začalo z mého polotvrdého ptáka vytékat řídké a horké semeno. Linda ho ze mě vysávala, jako když malá holka vylizuje šlehačku z nadýchaného větrníku. Když zvedla hlavu z mého klína, uviděl jsem, že toho má skoro plnou pusu: ačkoliv měla rty pevně semknuté k sobě, stejně jí z pravého koutku vytékala nepatrná stužka mého semene. Viděl jsem, jak se Linda rozhlíží okolo sebe, jakoby chtěla najít nějakou vhodnou nádobu, kam by mohla celou tu nálož vyplivnout. Jenomže v mém malém pokoji se žádná taková nádoba nenacházela. Linda zavřela oči a s výrazem jemného znechucení v obličeji začala převalovat semeno v ústech. Pak ho opatrně spolkla a podle všech příznaků se jí u toho musel pořádně zvednout žaludek.
„Fuj,“ řekla a otřela si hřbetem ruky ústa. „Fakt nechápu, co se na tom některým holkám líbí. Vždyť to chutná jako nějaká mejdlová voda.“
A potom, dřív než jsem se vůbec stačil rozkoukat, zaklapla okolo mého zvadlého penisu plastová klec.
„A už je uvnitř,“ zasmála se Linda. „Vidíš, že to ani nebolelo.“
V té chvíli se ve vedlejším pokoji rozezněly hlasy.
„To budou holky!“ řekla Linda tiše a přitom se rychle zvedla ze země. „Zkus to prosím vydržet až do rána. Klíček si pro jistotu vezmu s sebou.“ Pak rychle zmizela a tiše přitom za sebou zavřela dveře.


Když jsem se ráno vzbudil, první, co jsem ucítil, byla ta podivná plastová věc na mém stehně. Můj povadlý penis v ní vypadal uboze a nepotřebně, skoro jako nějaká nemocná či pokažená součástka mého jinak mladého a pevného těla. V jedné věci však měla Linda pravdu: i kdybych sebevíc chtěl, v té podivné plastové kleci se mi nikdy nemohl sám od sebe postavit.
Rychle jsem si na sebe navlékl šortky, ale ta podivná vyboulenost v mé pravé nohavici mě vyděsila téměř k smrti. Copak to jde, vyrazit s něčím takovým někam mezi lidi? Vždyť by se za mnou na pláži všichni ohlíželi! Pak jsem se ale zasmál, protože mi došlo, jak osud někdy dokáže člověka doběhnout. Vždycky jsem si přál mít mohutný a dlouhý penis - takový, jaký měli všichni ti nadupaní chlápci v pornofilmech. Teď mám mezi nohama bambuli, jakou by mi mohl závidět snad i Rocco Siffredi - chyba je pouze v tom, že na rozdíl od něj se mi v tomhle stavu nikdy nepostaví. Ale co teď s tím? Když jsem si vzal pod šortky plavky, boule v pravé nohavici se viditelně zmenšila. Pružná lycra přidržovala plastovou baňku těsně u mého těla a pod látkou šortek se mi díky tomu rýsovala jen nepatrná oblina. Beztak potřebuju jen najít Lindu, abych z ní mohl vyrazit klíček k té zvláštní a nemyslné věci, pomyslel jsem si, když jsem bral za kliku sousedního pokoje.
Jenomže v pokoji holek seděla jen Klára.
„Kde jsou holky?“ zeptal jsem se překvapeně.
Klára se zasmála a podala mi hrnek s kafem. „Copak já ti snad nestačím?“ zeptala se. Když uviděla můj bezradný výraz, pro jistotu hned dodala: „Holky plánují nějakou odpolední projížďku. Tak ještě pro jistotu vyrazily do nemocnice za tím klientem, kterej si včera na útesech pořezal nohu. Chtějí zjistit, kdy ho pustí z nemocnice, aby na to nemusely odpoledne myslet. Zřejmě si včera nabrnkly nějaké nové kluky, takže nebudou chtít být odpoledne rušeny.“
„A Linda?“
Klára se na mě pátravě zadívala. „Marku, probuď se!“ řekla prudce. „Když říkám holky, tak tím samozřejmě myslím Simonu a Lindu. Nebo je nás tady snad od téhle cestovky víc? Jdi si nejdřív dát studenou sprchu, pak si teprve řekneme, co budeme dnes dělat.“
Jako ve snách jsem se vpotácel do koupelny. Třeba Linda ten klíček někam schovala a já bych ho teď měl najít. Prohledal jsem celou její taštičku s kosmetikou, klíček tam však nebyl. Po celé té dlouhé noci mě bolel naplněný měchýř. Pokud mě Linda rychle neodemkne, nejspíš mi z toho všeho praskne močák! Znovu jsem se zadíval na tu podivnou plastovou věc mezi mýma nohama. Teprve v té chvíli jsem si všiml, že není na vrcholu úplně uzavřená. Takže problém s močením by se snad dal nějak vyřešit! Stoupl jsem si k míse a uchopil tu podivnou věc mezi dva prsty. Zlatavý proud zamířil nejprve někam vzhůru, pak se prudce zlomil a rozšířený vějíř kapek začal kropit celou koupelnu. Rychle jsem si kleknul a položil svůj penis i v té plastové věci na kraj mísy. V téhle poloze bylo všechno mnohem jednodušší. Cítil jsem vztek a palčivé ponížení: klečím tady na zemi s penisem opřeným o mísu a čurám do ní jako nějaký malý fakan! Kdyby mě teď viděli kluci od nás ze školy, nejspíš by se při tom pohledu umlátili smíchy. A kdyby mě takhle viděla Linda, asi by mě už do konce života považovala za nekňubu a malého usmrkánka. Místo vzrušení jsem cítil jen palčivý stud. Rychle jsem vlezl do sprchy a pustil jsem na sebe studenou vodu. Její chladivý příval mne konečně přivedl k životu. Co se dá dělat? říkal jsem si. V poledne se Linda jistě objeví a do té doby to zkrátka musím nějak vydržet.
Když jsem vylezl z koupelny, Klára seděla u stolu a dopíjela kafe.
„Pojď si dát se mnou, beztak dnes nemáme nic pořádného na práci.“
Sedl jsem si ke stolu a nalil si do hrnku vlažné a silné kafe.
„Mlíko ti snad ani nabízet nebudu,“ řekla Klára. „Po té dnešní noci vypadáš jako zombie. To jsi celou noc skládal ve sklepě uhlí, že máš tak velké kruhy pod očima?“
Raději jsem byl zticha, protože v opačném případě bych musel přiznat, že můj zanedbaný vzhled má poněkud bizarní příčinu. V noci jsem se několikrát probudil v důsledku podivného tlaku ve slabinách; pokaždé jsem přitom zjistil, že za to může malý plastový kroužek pevně obepínající moje koule. Posledním hřebíčkem do rakve mého sebevědomí bylo zjištění, že na mě Linda zapomněla a nechala mě té příšerné plastové věci napospas.
„Pojď se na chvíli projít,“ řekla Klára. „Čerstvý vzduch ti udělá dobře.“
V mé zoufalé situaci to vypadalo jako ten nejbláznivější nápad na světě. Ale na druhou stranu - co jsem mohl ještě ztratit? Mám tady sedět a užírat se, zda se Linda vrátí včas a svlékne ze mě tu příšernou plastovou věc? Nebo se mám jít na chvíli projít a doufat přitom, že na Lindu narazím někde po cestě? Když jsem se nad tím pořádně zamyslel, druhá možnost mi nakonec připadala mnohem rozumnější.
Klára se rychle převlékla do plavek a krátké džínové sukně a já jsem si mezitím upravil tu nesenesitelnou plastovou příšernost v mých šortkách. Ačkoliv na dotek byla pod šortkama cítit poměrně výrazně, v upnutých plavkách nebyla na první pohled příliš znatelná.
Vyrazili jsme směrem k pláži a já jsem přitom jen doufal, že Kláru nenapadne jít se po ránu vykoupat. Došli jsme až do míst, kde se písečná pláž zvolna přeměňovala v nepřehlednou klamenitou zátoku. Někde v těchto místech jsme měli před pár dny s Klárou otevřený rozhovor o našich sexuálních potřebách.
„Chtěla bych se na chvíli posadit,“ řekla Klára a hned se také usadila na jeden z největších kamenů. „Nechceš si taky na chvilku sednout?“
Posadil jsem se vedle Kláry a ona mě přitom vzala za ruku. Zblízka jsem si prohlížel její drobný obličej. Všemi póry svého těla jsem vnímal její ženskost a smyslnost. A také upřímnost a inteligenci - dvě vlastnosti, kterých jsem si na holkách vždycky nejvíc cenil. Věděl jsem, že bych se s ní dovedl velice dobře vyspat; a bylo mi přitom jasné, že by to pro nás oba mohl být začátek docela hezkého přátelství.
„Nikdy jsem neuměla klukovi naznačit, že o něj stojím,“ řekla Klára po chvíli. „Pokaždé okolo toho přešlapuju jako policajt okolo špatně zaparkovaného auta a nakonec ten správný okamžik vždycky prošvihnu. Nikdy bych si nemyslela, že to mají kluci tak těžké, když chtějí sbalit nějakou holku.“
Způsob její řeči se mi ani trochu nezamlouval. Co tím svým proslovem vlastně sleduje? Nezbývalo mi nic jiného než pokusit se obrátit všechno v žert.
„Přicházet s nabídkou je vždycky těžší než nabídku odmítat,“ zasmál jsem se. „To platí v životě, v obchodu i v lásce.“
Klára se krátce pousmála a pak řekla: „Pravdou je, že já se k podobným nabídkám dokážu dokopat jen po několika skleničkách vodky. Takže tohle je taková moje střízlivá premiéra.“ Pak se ke mně přitiskla a dlouze a horce mě políbila. Líbali jsme se skoro dvě minuty. Bylo to vzrušující a příjemné - v rukou jsem cítil její pružné tělo a v ústech se mi pomalu převaloval její jazyk chutnající po jahodové žvýkačce.
Když jsme se od sebe po několika minutách oddělili, tiše jsem řekl: „Nejsem si jistý, jestli děláme správnou věc. Mám holku a na tebe čeká doma snoubenec.“
Klára se zamračila a pak tiše řekla: „Tyhle věci jsme si už vysvětlili minule. Až se za pár dní vrátím domů, dám mu pusu a pak si ho vezmu. Nikdy se ho nebudu ptát na to, s kolika holkama během těch dvou měsíců spal. A nikdy mu neřeknu, s kolika klukama jsem tady spala já. Asi by to nebylo žádné ohromující číslo, protože zatím jsem to zkusila jen s tím jedním, o kterém jsem ti minule vyprávěla. Ale na tom vůbec nezáleží. Co se v cizině upeče, to tady taky musí zůstat. Rozumíš?“
„Ale já si nejsem vůbec jistý, jestli něco takového dokážu.“
„Tak to bys byl nejspíš první kluk na světě, kterej by se nedokázal vyspat s holkou, co se mu sama nabízí,“ zasmála se Klára. „Cítím se strašně sama a chybí mi sex. Na tom přeci není vůbec nic divnýho.“
Znovu mne políbila a její horké dlaně zajely pod mé triko. Nedokázal jsem se udržet a přes napnutou látku jejího trička jsem pohladil její prsa. Pod bříškama prstů jsem ucítil ztvrdlé bradavky.
„Uděláme to hned,“ řekla a ještě jednou mě letmo políbila. „Poprvé se přitom vždycky cítím strašně trapně a chci to mít co nejrychleji za sebou.“ Pak ze sebe rychle stáhla plavkové kalhotky a zůstala vedle mne sedět jen v triku a krátké sukni.
„Napoprvé ti odpustím i předehru,“ zašeptala mi přímo do ucha. „Můžeš klidně dovnitř a nemusíš si přitom dávat pozor, protože beru prášky.“
Zmínka o prášcích mě znovu uvedla do reality. Kromě toho, že mě Linda zapomněla ráno odemknout, podařilo se jí zapomenout ještě na jednu důležitou věc: pokud se s ní co nejrychleji neshledám, přestane být od dnešního dne chráněná a s případným těhotenstvím to pak bude podobně nejisté jako s ruskou ruletou.
„Tak pojď,“ zašeptala Klára netrpělivě. „Potřebnuju tě cítit tam uvnitř.“
Nedočkavou dlaní jsem jí zajel pod triko a po holém břiše jsem se vydal vzhůru k jejím tvrdým bradavkám.
„Já s tebou ale píchat nemůžu,“ zašeptal jsem. „Jestli chceš, můžu ti to udělat rukou nebo pusou - ale píchat spolu opravdu nemůžeme.“
Klára se ode mne odtáhla a tiše řekla: „To je přeci naprostý nesmysl! Když mě budeš lízat a prstovat, to už ho do mě klidně můžeš i zasunout. Vždyť v tom není skoro žádný rozdíl!“
Když jsem zasunul pravou dlaň pod její sukni, ucítil jsem, jak je mezi nohama celá mokrá. „Udělám ti to pro začátek rukou,“ řekl jsem. „Věř mi, že to tak bude lepší.“
„Ne! Snad si nemyslíš, že se od tebe nechám odbýt jako nějaká hárající fena! Chci slušnýho a sympatickýho kluka, se kterým bych si mohla čas od času zapíchat! Nestojím o to, aby mi někdo dával nějaké milodary! Na takovou nabídku ti zvysoka kašlu!“
Pak mě od sebe odstrčila a zprudka se posadila. „Kašlu na kluky, kteří si myslí, že se mnou můžou zacházet, jak se jim zlíbí,“ řekla a postavila se na nohy. Stála nade mnou jako bohyně pomsty a já přitom v mezeře její krátké džínové sukně viděl zřetelně její vzrušenou a mokrou kundu.
„Jsi stejnej debil, jako všichni ostatní,“ řekla ještě jednou mě od sebe zprudka odstrčila. „Seru na tebe, Marku! Prostě na tebe seru!“
A pak už jsem viděl jen její zvolna se vzdalující postavu. V záři nízko posazeného slunce skákala z jednoho kamene na druhý a v pravé ruce přitom stále svírala své zmuchlané kalhotky.




Kapitola 28



Nikdy předtím jsem neměl na Lindu takový vztek. Prožili jsme spolu už spoustu různých dobrodružství, ale teprve dnes jsem měl pocit, že se jí podařilo udělat ze mě naprostého pitomce. Nechala mě uvězněného v podivné plastové věci, která ponižovala moji důstojnost a snižovala mé možnosti přístupu k ostatním dívkám; odešla ode mne, aniž by si vůbec vzpomněla na to, že je třeba vzít si pilulku proti početí; a co bylo v mých očích nejhorší, udělala ze mne blbce i před Klárou, které jsem si vážil a která teď pro mne měla jen slova plná pohrdání. Když jsem se vydal Lindu hledat, věděl jsem, že jí takovou věc jen tak neprominu.
Na obě holky jsem narazil jen pár kroků před naším penzionem. Linda se tvářila zkroušeně, zato Simona stála na špičce levé nohy a spokojeně kouřila.
„Mám nějaký šutr v sandálech,“ řekla, když uviděla můj udivený pohled. „Celou cestu se ho snažím vyklepat, ale pořád mi to nějak nejde.“ Pomalu dokouřila a ladným obloučkem odhodila nedopalek na zem. „Tak co, jedeš s námi na ten výlet? Doufám, že nás v tom nenecháš.“
„Nestojím o to dělat vám křena,“ řekl jsem a na Lindu jsem se přitom ani nepodíval.
„Snad si nemyslíš, že s těma klukama jedeme na nějaké rande? Randit s nimi můžeme třeba někde na pláži. O to tady přeci vůbec nejde. Nás už prostě nebaví být tady pořád jenom zavřené. Dnes máme volno, tak proč se konečně někam nepodívat? Copak ty nestojíš o to vidět z tohohle ostrova víc než jenom pláž a pár turistických cílů? Proč bys sem potom jezdil? Aby sis vydělal těch pár usmolených korun? Tomu tedy vážně nevěřím.“
Neurčitě jsem pokrčil rameny. „Možná je to tak a možná taky ne. Sám občas nevím, proč tady vlastně zacláním.“
Linda celou dobu mlčela a tvářila se zkroušeně. Co si vlastně o téhle prapodivné situaci myslela? Její mozek mi někdy připadal podobně tajemný a neproniknutelný jako obloha zatažená těžkými mraky.
„Tak fajn,“ řekla Simona. „Já tedy brknu těm klukům, že nás můžou za dvacet minut vyzvednout.“
Nechal jsem je tam stát uprostřed silnice a rychle jsem vyběhnul nahoru do svého pokoje. Za chvíli na to jsem za sebou uslyšel kroky.
„Zlobíš se na mě?“
Když jsem se otočil, uviděl jsem za sebou Lindu. Nervózně přešlapovala ve dveřích mého pokoje, jakoby se nemohla rozhodnout, jestli ji vůbec pustím dovnitř.
„Pozveš mě dál?“
Kysele jsem se ušklíbl. „Copak jsi upírka, že ode mě potřebuješ pozvání?“
„Zlobíš se hodně?“
Neurčitě jsem pokrčil rameny.
„Opravdu jsem to neudělala schválně. Ráno mě Simona požádala, abych ji doprovodila do nemocnice - a já na tebe v tom fofru dočista zapomněla.“
„Stává se ti to často, že na mě zčista jasna zapomeneš? Chceš snad po mně, abych se ti nějak připomínal?“
Chvilku to vypadalo, že má v očích slzy. Pak se ale vzchopila a tiše řekla: „Mám tady ten klíček. Chceš odemknout?“
Místo dalšího neurčitého pokrčení ramen jsem si jen stáhl kraťasy a plavky. Kdyby v té chvíli někdo vstoupil do dveří, zůstal by nad tím obrazem zřejmě stát s pusou otevřenou překvapením. Kluk, který má šortky stažené do půly stehen a mezi nohama se mu místo penisu klimbá jakási podivná plastová věc; a holka, která se na něj překvapeně dívá, bere jeho penis do ruky a opatrně ho hladí.
„Já jsem fakt kráva!“ zašeptala Linda docela tiše. „Bolelo tě to moc? Počkej, hned tě z toho dostanu.“ Pak vzala do ruky můj penis a jedním rozhodným pohybem ho vysvobodila ze sevření průsvitného plastu.
„Už je to dobré, už je to dobré,“ zašeptala, jakoby se pokoušela konejšit dítě, co si právě rozbilo koleno. „Chudáček malý. To ode mě nebylo hezké, takhle mu ubližovat.“ Potom mi ho pohladila a zblízka pofoukala a já si přitom připadal jako malý kluk, kterého jeho starší sestra utěšuje a utírá mu slzy. V té chvíli mi došlo, že i přes svoji provinilost má nade mnou Linda stále převahu. A abych ze sebe její převahu setřásl, rychle jsem řekl: „Ještě na jednu věc jsi ráno zapomněla. Nepřišla sis ke mně pro prášek.“
Teprve v té chvíli se Linda skutečně zarazila. „Já jsem ale vážně kráva!“ řekla. „Jak jsem na něco takového mohla zapomenout?“
Trochu se mi v té chvíli ulevilo, protože jsem čekal, že mi to spíš vyčte: podle naší dohody jsem se měl o antikoncepci starat především já. Ale jak jsem se měl starat, když hned ráno utekla a já ji ani koutkem oka nezahlédl?
„Kolik je vlastně hodin?“ zeptala se.
„Brzy bude poledne.“
„Takže mám skoro pět hodin zpoždění. Myslíš že to může fungovat i tak?“
„Nevím,“ řekl jsem po pravdě. „Nejsem ženská a o těchhle věcech tím pádem nic nevím.“
„Já myslím, že by to fungovat mohlo. Doktor říkal, že když na prášek náhodou zapomenu, mám si vzít co nejrychleji obvyklou dávku a pak pokračovat, jakoby se nic nestalo. I když spolehlivost se tím prý dost snižuje. Ale pár hodin zpoždění přeci nemůže hrát žádnou významnou roli, ne?“
„A co když ano?“
„Tak si holt od téhle chvíle budeš muset dávat pozor. Protože jestli kvůli tobě otěhotním, tak tě nejspíš zabiju.“
V té chvíli venku zatroubilo auto.
„To už asi budou ti kluci,“ řekla Linda. „Tak pojď. Teď si mě budeš muset hlídat hned dvojnásob.“

Před penzionem stálo zaparkované velké černé auto se staženou střechou. Ale nebyl to žádný luxusní kabriolet - spíš jen takový velký otevřený teréňák, podobný jakým se jezdí v Africe na safari.
„Kluci nechtěli, abychom se v tom autě museli zbytečně mačkat,“ řekla Simona, když jsme k ní s Lindou došli. „Tohle je Keneth a tohle zas David. S Lindou už se oba znají, ale ty by ses s nimi měl asi nejdřív trochu seznámit.“
Vlastně ani nevím, jak jsem si je představoval. Možná jako nějaké postarší olezlé týpky, kteří se budou natřásat před dvěma mladými holkami odněkud z dalekých Čech. Ve skutečnosti mi ze všeho nejvíc připomínali všechny ty bezejmenné dvacetileté Angličany, kterých bývá o víkendu plné Václavské náměstí: prostě něco mezi uzhlazenými mormonskými misionáři a opilými nadrženými kluky, co si na oko hrají na tvrdé anglické rowdies. A co bylo ještě zvláštnější, spíš než uhlazené anglány mi připomínali zemitým venkovem odkojené Iry - oba měli vlasy s nádechem malinko do zrzava, spíše ale světle hnědé než zrzavé, David měl k tomu i širokou tvář se světlým obočím a Kaneth zase pihami pokropená předloktí. Oba měli také dlaně velké jako lopaty, poměrně široká ramena a jemné, skoro dívčí obličeje s dlouhými světlými řasami.
„No nejsou sladký?“ řekla Simona nahlas česky a Linda se tomu jen nervózně zachichotala.
„Ty budeš asi Marek,“ řekl Keneth anglicky a přitom mě tou svojí lopatou poplácal po zádech. „Holky mluvili o tom, že potřebují na cestu nějaké to garde. Nebude ti vadit, když budeš řídit? Nám to zdejší pravostranný ježdění dělá občas ještě trochu problémy.“
Sedl jsem si k volantu a Linda si rychle sedla vedle mne. Simona a oba Angličani si zalezli dozadu - Simona doprostřed a každý z kluků pěkně po straně.
„Teď jsi jako růže obklopená trním,“ zavtipkoval David. „Snad se nás tady nebudeš bát.“
Simona se tomu jenom zasmála a tiše ho plácla přes ruku.
„A kam vlastně pojedeme?“ zeptal jsem se.
„Uděláme si piknik na druhé straně ostrova,“ řekl Keneth. „Drž se směrem na Agios Nikolaos a já ti pak řeknu, kde odbočíš.“
Když jsme vyjeli, obrátila se na mě Linda. „Ještě pořád se na mě zlobíš?“ řekla tiše.
„Nevím. A co si o tom všem mám podle tebe vlastně myslet? Podle všeho se s těmi kluky už docela dobře znáš.“
„Poznala jsem je před několika dny dole na pláži. Vlastně je skoro ani neznám - jenom jsem se s nimi párkrát bavila.“
„A který z těch dvou ti sahal na prsa?“
„Marku nezlob!“
„Nebo to snad dělali oba?“
„Ne nedělali. Když to tedy chceš vědět, tak na prsa mi sahal jenom David. Ale bylo to opravdu jen takový nevinný.“
„Asi máš o nevinosti trochu jinou představu než já.“
„Přeci mi tady teď nezačneš dělat scény! Víš přeci, na čem jsme se domluvili!“
„Jo, jasně. Jenomže já nechci, aby moje holka spala s takovým usmoleným paznehtem! Slyšíš - já to prostě nechci!“
„Já s ním přeci spát nebudu. I kdybych chtěla, tak to prostě nejde. Víš jak po tom včerejšku vypadají moje prsa? Mám tam od tebe samou modřinu. Musela bych se stydět, kdybych je měla někomu ukazovat. A když jsme to včera dělali na té pláži, tak jsem si ji asi trochu odřela. Byla tam všude spousta písku a tys mě jí roztahoval jako nějakou tahací harmoniku.“
„Roztahoval jsem ji, protože jsi to po mě chtěla.“
„Já vím,“ zašeptala Linda. „Byla jsem strašně vzrušená a už jsem to nemohla vydržet.“
„Co si to tam vy dva pořád šeptáte?“ ozvala se Linda ze zadní sedačky. „Kluci jsou nervózní, že vám nerozumí a já zas, že vás pořádně neslyším. Když už se spolu chcete bavit, mluvte nahlas a anglicky, ať z toho něco máme i my vzadu.“
Jenomže čeština se z našeho auta nakonec ozývla mnohem častěji, než jsem si zpočátku dokázal představit. A mohly za to samozřejmě holky, protože se čas od času neudržely a musely si za každou cenu sdělovat podrobnosti, které ti kluci neměli slyšet a já o ně vlastně ani nestál.
„Se kterým z těch dvou by ses chtěla vyspat?“ zeptala se Simona Lindy.
„Nevím. Nejspíš s žádným.“
„Copak on se ti ani jeden z nich nelíbí?“
„O to tady přeci vůbec nejde. Nemůžu se vyspat s klukem jenom proto, že se mi líbí. To by nebylo fér.“
„Fér vůči komu? Vůči tomu tvému českému příteli?“
„Nebylo by to správné pro něho ani pro mne.“
„O co jde?“ zajímal se Keneth.
„Linda má v Čechách kluka, za kterého se chce časem provdat,“ řekla Simona anglicky. „A myslí si, že není fér flirtovat s někým jiným.“
„Každý má doma nějakou tu vážnou známost,“ řekl Keneth. „Kvůli tomu se ale svět přeci nezboří.“
„Tak vidíš,“ řekla Simona česky. „Život je strašně krátkej na to, aby si člověk přidělával vrásky zbytečnými starostmi.“
„Jenomže já si žádný vrásky nepřidělávám,“ řekla Linda. „To je prostě věc principu.“
„Tak mi aspoň prozraď, kterej z těch dvou se ti líbí víc. Keneth anebo David?“
Když kluci uslyšeli svoje jména, jenom se zazubili a pevně sevřeli Simonu do náruče. „To by mě zajímalo, proč máte v Čechách tolik hezkých holek,“ řekl David. „Angličanky jsou fajn, ale většinou bývají děsně prudérní. A zdaleka ne tak hezký jako Češky anebo Polky.“
Pokrčil jsem rameny a dál jsem se věnoval řízení. Co na to také říct?
„Tak který z těch dvou?“ pokračovala Simona česky. „Keneth anebo David?“
V té chvíli se Linda doopravdy naštvala. „O co ti vlastně jde? Jasně že jsou oba hezcí. A když to chceš vědět, tak se mi podobné typy kluků vždycky líbily. A to je možná ještě slabý výraz - ostatní holky se zrzavých a světlovlasých kluků štítily, ale já z nich byla naopak vždycky hotová. Učůrávala jsem blahem, když jsem se někdy mohla dotknout svalnatýho zrzouna nebo když na mě někdo takovej sáhnul tou svojí silnou pihovatou dlaní. Můj kluk je naopak hubenej a tmavovlasej. Nic z čeho bych šílela. Ale je hodnej a má mě rád.“
V té chvíli se mi v hrudi téměř zastavil dech a chybělo jen málo a napálil bych to přímo do nejbližšího stromu: byl jsem hubený a tmavovlasý - a navíc jsem byl hodný a Linda mě měla ráda.
„Tak vidíš!“ smála se Simona. „Na dosah ruky máš něco, po čem jsi vždycky toužila. Tak proč si to chceš k sakru odpírat? Chceš je snad oba? Stačí jenom říct a můžeš mít jednoho i druhýho.“
„Držte už ty svý nadržený klapačky!“ ohradil jsem se hlasitě česky. „Bavíte se tady spolu, jakobych tu vůbec nebyl!“
„Tak promiň, Marečku,“ řekla Simona. „Ale tohle je jenom mezi námi děvčaty. Taková zvláštní holčičí záležitost, které bys jako kluk asi nerozuměl.“
„Bavíte se o nich jako o nějakých kusech hadru,“ řekl jsem česky. „Jakoby to byly jen takové vaše hračky, které nejdřív použijete a pak zase odhodíte.“
„Ale Marečku!“ zasmála se Simona. „A vy se snad mezi sebou bavíte o holkách jinak? To bys mě tedy vážně rozesmál! Vsadím se o co chceš, že ti dva si nás už mezi sebou dávno rozdělili, aby jeden druhému nelezl zbytečně do zelí. Jeden si vybral jednu a ten druhý zas tu druhou. A nedivila bych se ani tomu, kdyby si o nás třeba zahráli karty. Tak o co ti vlastně jde? Proč by měly být holky slušnější než chlapi? A mimochodem - o nadržené klapačce jsem ještě nikdy neslyšela. Jestli náme opravdu něco nadrženýho, určitě to nejsou naše klapačky.“
Vztekle jsem praštil rukou do volantu a dlaní jsem přitom zavadil o klakson. Zvuk houkačky vyrušil oba Angličany z letargického poklidu.
„Co se děje?“ ozval se Keneth. „Někdo má snad s něčím problém?“
„Ale ne,“ řekla Simona anglicky. „Jen se tady tak dohadujeme, jestli se vám opravdu líbíme. A která z nás dvou se vám líbí víc.“
„To se tak nedá říct, která víc a která míň,“ řekl David. „Obě jste moc hezký. Každá možná trochu jiným způsobem, ale obě vrchovatou měrou.“ Pak se naklonil k přednímu sedadlu a pohladil Lindu po krku a po vlasech. „Linda má třeba úžasný vlasy. Vždycky se mi líbily holky s dlouhými vlasy a štíhlým tělem.“
„A mě se zas líbí holky, které vypadají jako tady Simona,“ řekl Keneth a přitom pohladil Simonu po břiše. „Cítím z nich ohromnou sílu a živočišnost.“
„No vidíš,“ řekla Simona česky. „Jak se zdá, tak jsem měla zase pravdu. Už dávno si nás mezi sebou rozdělili. A můžeme být rádi, že o nás ještě nakonec nelosovali. Teda jak aspoň doufám.“
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 29



Ještě než jsme stačili dorazit k odbočce za Agios Nikolaos, Simona už se vzadu s Kenethem líbala. Čekal jsem, že se do jejich laškování zapojí i David, ale ten se kupodivu držel zpátky. Teprve později mi došlo, že se zřejmě připojit nemohl ani nechtěl: ti kluci se podle všeho opravdu na všem dopředu domluvili a zatímco Keneth se snažil zaujmout Simonu, David se měl pokusit o Lindu. Zdánlivě jednoduchý plán však v sobě skrýval jedno nebezpečné úskalí - totiž mne. Já byl v tomhle autě už od první chvíle navíc - něco jako nikým nechtěná a v zásadě všem překážející persona, která ostatním kazí zábavu a přesto je nutné ji z jakéhosi nejasného důvodu mezi sebou trpět. Bylo mi jasné, že už brzy se v téhle společnosti budu cítit jako abstinent na večírku plném bouřlivě oslavujících alkoholiků.
V určitém směru ale bylo docela zajímavé sledovat všechny ty namlouvací rituály odehrávající se na zadním sedadle. A vlastně nejen zajímavé, ale i trochu nezvyklé, protože normálnímu klukovi se jen málokdy podaří pozorovat zblízka milostnou předehru jiného páru, aniž by přitom měl možnost se do celé záležitosti třeba jen okrajově zapojit. Bylo zajímavé pozorovat, jakým způsobem Simona Kenetha dráždí, aniž by mu přitom dovolila cokoli podstatného. Přesně takovým způsobem může holka vydráždit kluka téměř k nepříčetnosti: nejprve mu naznačí, co všechno by mu možná mohla dovolit; potom ho nechá jen nepatrně ochutnat; pak ho pohoršeně zažene, aby mu hned vzápětí znovu naznačila, co všechno na něj ještě čeká, pokud bude příště o něco šikovnější. V Simonině podání se jednalo o namlouvací koncert, jehož mistrovství dokázali ocenit jenom opravdoví znalci. Vlastně mě na to upozornila až Linda, protože běžnému klukovi zůstává rozsah ženské rafinovanosti většinou doživotně utajený.
„Vidíš, jak ho provokuje?“ zašeptala Linda česky. „Ten kluk chudák vůbec netuší, na čem je. A ona si s ním hraje jako kočka s myší.“
„Mně to přijde z její strany dost naivní,“ řekl jsem. „Copak ona si vážně myslí, že ho nakonec odbude nějakým šidítkem? Uvidíš, že za chvíli bude mít jeho ruku zasunutou pod tričkem. A on nakonec stejně dosáhne všeho, o co mu jde.“
„Pochybuju,“ zasmála se Linda. „Dosáhne jen toho, co mu Simona dovolí. A navíc až ve chvíli, kterou ona sama určí. A v tom je právě ten fígl.“
„Jaký fígl?“
„Holka to musí zaonačit tak, aby si kluk myslel, že ji dostal jen zásluhou své šikovnosti a neodolatelnosti. Ale ve skutečnosti ji dostal jenom proto, že se ona rozhodla mu to dovolit. Chytrá holka ví už dopředu, s kým se nakonec vyspí a kdy to udělá. To jenom naivní pipky lezou chlapům do postele bez předem stanoveného plánu. Chytrá holka udělá jen to, co sama chce. A Simona je v tomhle směru učiněný virtuóz.“
„A jaká jsi v tomhle směru ty?“ zeptal jsem se. „Chytrá holka, stejně jako Simona?“
„Co myslíš?“ zasmála se Linda. „Holka musí být chytrá, když si chce něco užít a současně potřebuje najít nejlepšího otce pro své budoucí dítě. Myslíte si, že nás dobýváte ale ve skutečnosti jen procházíte našimi neustálými konkurzy. Když si nakonec s holkou zapícháte, znamená to jenom jediné - že jste v tom našem konkurzu alespoň na chvíli uspěli. Což z dlouhodobého hlediska neznamená téměř nic, protože vás vždycky může vyhodit ze sedla někdo silnější a šikovnější. Ženská vychytralost je nejlepším důkazem pravdivosti Darwinovy teorie přirozeného výběru.“
„A co s tím má společného láska?“ zeptal jsem se.
„Láska? Ta hraje v téhle frašce nejdůležitější roli. Vtip je ale v tom, že chytrá holka se nikdy nezamiluje do kluka, ze kterého nic nekouká. A to nemluvím jen o penězích. Holka se může zamilovat i do naprostého chudáka, pokud se o ni dokáže dobře postarat. Já jsem se třeba jednou zamilovala do kluka jenom proto, že to se mnou uměl dobře v posteli. To víš, Marečku - život není Hollywood.“
Pak se Linda na chvíli odmlčela, ale už za pár okamžiků začala nanovo. „Vidíš, jak ho dráždí?“ zašeptala. „Ten kluk si myslí, že má všechno pod kontrolou, a přitom nerozhoduje vůbec o ničem. Je mi ho skoro až líto.“
Ve zpětném zrcátku jsem zahlédl, jak se Keneth pokusil sáhnout Simoně na prsa. Ona se tomu ale jenom zasmála a jeho nenechavou ruku od sebe se smíchem odrazila. Pak ho ale sama chytla paži a přitiskla se k němu tak, aby na předloktí zřetelně ucítil hebkou oblost jejích ňader. A hned v zápětí ho od sebe znovu se smíchem odstrčila a přes jeho hlavu se začala bavit s tím druhým Angličanem, snad aby mu tak dala najevo, že i dosaženou metu je možné v krátké době znovu ztratit.
„A jaké to bylo tenkrát se mnou?“ zeptal jsem se tiše. „Také jsi měla všechno už od první chvíle pod kontrolou?“
„Ale Marečku!“ zasmála se Linda. „S námi to bylo přeci úplně jiné! Do tebe jsem se zamilovala hned na začátku.“
„Co to znamená - hned na začátku?“
„Hned jak jsem si ověřila, že se do tebe zamilovat můžu. Protože se ti líbím a dokážeš se o mě postarat.“
„I když jsem si hned na první schůzce zapomněl peněženku a ty jsi za mě musela zaplatit celou útratu?“
„Aspoň vidíš, že nejde jenom o peníze. Už na té první schůzce jsem pochopila, že jsi hodný a slušný kluk a že bys jednou mohl být otcem mého dítěte. Bez ohledu na to, s kolika klukama se do té doby ještě vyspím.“
„A tohle jako má být ženská logika?“ povzdechl jsem si nahlas.
„Ano, přesně takhle ženy uvažují, i když o tom kolikrát ani sami nevědí.“
Znovu jsem si hlasitě povzdechl a Linda mě přitom opatrně pohladila po noze. „Nic si z toho nedělej,“ zašeptala. „Holky jsou sice potvory, ale vlastně za to ani nemůžou. I kdyby sebevíc chtěly, stejně s tím nic nenadělají.“
„O čem se to spolu bavíte?“ ozval se ze zadního sedadla David. „To od vás není fér, že si mezi sebou pořád něco šuškáte. Mluvte anglicky, ať je aspoň nějaká zábava.“
„Však ono o nic důležitého nejde,“ řekla Linda anglicky. „Za chvíli už budeme beztak na místě.“
Jak to Linda může vědět? napadlo mě. Copak už tady někdy byla? A pokud ano, tak s kým?
„Za tím velkým kopcem zahni doprava a pak se drž pořád podél pobřeží,“ řekla Simona. „A až bude ta polní cesta končit, tak zastav.“
Udělal jsem přesně to, co mi Simona řekla: za hřebenem kopce jsem zahnul doprava a dál jsem pokračoval po úzké polní cestě kopírující pobřeží. Cesta se táhla vysoko nad skalnatými útesy a moře z té výšky vypadalo klidně a netečně jako velká olejová skvrna.
Konec cesty přišel náhle a neočekávaně. Zastavil jsem u kraje vysokého srázu, zátáhl ruční brzdu a vypnul motor a klimatizaci. Když jsem sroloval okénko, uviděl jsem venku na zemi záplavu použitých prezervativů. Na Lindině straně auta to muselo vypadat podobně, protože Linda při pohledu z okénka nakrčila nos a znechuceně pronesla: „Tohle místo bude asi dost frekventovaný. Nepojedeme raději někam jinam?“
„Nebuď hloupá,“ řekla Simona. „Tak se tady válí pár šprcek - no bóže! Aspoň je vidět, že to zdejší kluci nedělají bez ochrany.“
„Ale já jsem si sem přijela užít piknik! A nemám chuť posedávat někde mezi kondomy.“
„K tomu tě nikdo nenutí. Uděláme si piknik dole na pláži. A tam je určitě čisto a uklizeno. To jenom tady to vypadá jako někde v parku za diskotékou.“
„Zvedá se mi z toho kufr,“ řekl jsem.
„Nesmíte bejt takový citlivky,“ řekla Simona. „V noci tady bejvá docela živo, ale přes den tu většinou není ani noha. Kdo by to taky dělal venku, když je všude takové horko?“
„A ty to tady znáš ve dne i v noci?“ zeptal jsem se česky.
Simona na mě zlostně pohlédla a pak tiše řekla: „V noci jsem tady byla jenom jednou. Tyhle muchlovačky v autě nejsou zrovna můj styl.“
„Mám pocit, že o muchlovačky tady až tolik nejde,“ zasmála se Linda.
„Nevím, proč ze sebe děláte taková neviňátka. Copak vy jste ještě nikdy nešukali v autě nebo v parku? Tohle není o nic horší. Kluk sbalí ve městě na diskotéce holku a protože nemají kam jít, vlezou si do auta a jedou k pláži za město. Tady koukají na hvězdy, kouří travku a navzájem se přitom muchlujou. Nakonec si ten kluk nasadí šprcgumu a zapíchají si. Pak ji odveze domů a ona si mezitím sumíruje v hlavě nějakou věrohodnou výmluvu, kterou nakonec nakrmí svého přítele, až se jí zeptá, kde se v noci zdržela tak dlouho.“
Linda se znovu tiše zasmála. „Jako program na sobotní večer to nezní vůbec špatně,“ řekla.
„No konečně!“ usmála se Simona. „Takové věci se v životě stávají dost často a proto je třeba mít pro ně náležité pochopení.“ Pak se obrátila ke klukům a anglicky je vyzvala, ať vyloží z auta deku a koš s jídlem.
Na kraji útesu se do skály zařezávaly omšelé a ošlapané schody. Dole pod nimi byla vidět malá oblázková pláž.
„Fíha!“ řekla Linda. „Z té hloubky se mi skoro zatočila hlava. Jenom doufám, že tam dole na pláži nic podobného neuvidím.“
„O to se s tebou klidně vsadím,“ řekla Simona. „V noci by tam dolů lezl jenom sebevrah. A když je venku tma, tak je každému jedno, jestli to dělá v autě nebo na pláži - hlavně že si může s někým vrznout.“
Ta pláž musela patřit k nejkrásnějším na ostrově, přestože na ní nebylo nic než pár oblázků a trocha písku. Z jedné strany ji obklopovalo blankytně modré moře a ze tří zbývajících vysoké a ostré skály. Asi dvacet metrů od břehu vykukoval z moře velký plochý kámen, jehož sluncem rozpálená náhorní plošina lákala plavce k usednutí či ulehnutí.
„Podobné pláže jsou i ve vedlejších zátokách, ale k těm se člověk dostane jenom z moře. Kdo bude chtít, může si na ně zaplavat.“
Kluci dotáhli na pláž deky a piknikové koše.
„Takhle se ale moc neopálíte,“ řekl Keneth. „Až se vrátíte zpátky domů, budete mít nohy černé jenom k okraji šortek. A na zádech vám zůstanou bílé pruhy od plavek.“
„A co bys nám jako doporučoval? Opalovat se bez plavek? Nebo ti snad jde jenom o to vidět nás bez podprdy?“
Keneth pokrčil rameny. „To záleží jen na vás,“ řekl. „Nám šlo jenom o vaše dobro.“
„Jasně,“ zasmála se Simona. „O to jde klukům v takové situaci především.“ Pak si svlékla šortky a tričko a zůstala jen v malých modrých plavkách.
„Ale u vás v Anglii se prý takové věci moc nedělají,“ řekla. „Holky tam prý chodí oblékané jako jeptišky.“
„To je blbost,“ řekl David. „I když je pravda, že na plážích se Angličanky moc nesvlíkají.“
„V té zimě by to možná ani nešlo,“ zasmál se Keneth. „Víte jak by u toho musely mít scvrklé a ztvrdlé bradavky?“
„Fuj,“ řekla Simona. „Tak se mi zdá, že z chlapečka se nám vyklubal mužskej šovinista! Kdybych byla feministka, tak bych ti za takové řeči musela ufiknout tu tvoji pánskou ozdobu.“
„A nebyla by to škoda?“
„To je typický!“ zasmála se Simona. „Proč si každej chlap myslí, že by byla bůhvíjaká škoda, kdyby byl tenhle svět ochuzenej právě o to jeho šidítko?“
Už mě nebavilo poslouchat jejich řeči, tak jsem se raději svlékl do plavek a vlezl do moře. Voda byla nehybná a teplá a já se pomalými tempy vydal k tomu velkému plochému kameni tam uprostřed zátoky. Když jsem k němu doplaval, vylezl jsem nahoru a s nohama složenýma pod sebe jsem se usadil na rozpálené desce, která ho zezhora zakrývala. V té chvíli jsem měl na celou pláž jako na dlani - a viděl jsem dokonce i do několika dalších zátok, které se nacházely v těsném sousedství naší pláže. Za pár okamžiků jsem si všiml, že ke mně někdo plave. Podle blonďatých vlasů jsem poznal, že je to Linda. Když doplavala až ke kameni, napřáhla ke mně ruku a tiše řekla: „Pomůžeš mi nahoru? Je to strašně vysoko a já se tam bez tvé pomoci určitě nevyškrábu.“
Vzal jsem ji za paže a pomohl ji z vylézt z vody. Voněla sluncem a solí a mně se z té omamné vůně zatočila hlava.
„Kdes nechala ostatní?“
„Nevím,“ řekla tiše. „Simona se špičkuje s Kenethem a David se bojí, aby neudělal něco, čím by mě mohl odradit anebo vystrašit. Ale za pár chvil mu určitě dojde, že ať udělá cokoliv, vždycky to bude lepší než když neudělá nic. Dávám mu jen pár minut na rozkoukání a pak se určitě vydá sem za mnou.“
„A tobě se opravdu líbí?“
„Nevím. Líbí se mi, když ho můžu provokovat. Vzrušuje mě, že mám nad ním převahu.“
„Na to jsem se ale neptal. Zajímá mě, jestli se ti líbí jako chlap.“
„A co chceš vlastně slyšet? Jestli bych se s ním vyspala, kdybych nechodila s tebou? Asi ano. Takže pokud to opravdu chceš vědět, tak ano. Líbí se mi, jak vypadá - a když se mě občas letmo dotkne, cítím se vzrušená.“
„Máš chuť se s ním vyspat?“
„Kdybych tu s ním byla sama a nechodila bych s tebou, asi bych se s ním dříve nebo později vyspala. A možná bychom na to vlítli jen chvilku poté, co by nás to poprvé napadlo. Jenomže já tu s ním sama nejsem a navíc chodím s tebou.“
„To ale kromě nás dvou nikdo další neví.“
„Stačí, že to víme jen my dva. Nebo ty si něco takového snad přeješ?“
„Ne!“ řekl jsem. „Nechci, abys s ním spala! Žárlím na tebe jako nějaký šílenec!“
„Blázínku!“ řekla Linda. „Proč bych s ním měla spát, když si to žádný z nás nepřeje? Navíc to dnes ani nejde. Vždyť už jsem ti přeci říkala, jak moc ji mám od tebe zmasakrovanou.“
„A kdybys ji zmasakrovanou neměla?“
„Nebuď blázen!“ řekla Linda tiše. „Hlídej si mě a nic se nestane. Co všechno bys mi dovolil? Co mu mám dovolit, až na mě bude dorážet?“
„Nic!“
„Opravdu nic? To ti nevěřím.“
„Nevím. Maximálně snad nějakou tu líbačku. Nebo trochu toho osahávání.“
„Vzrušuje tě taková představa?“
„Já nevím. Asi trochu ano.“ Zhluboka jsem se nadechl. Ústa jsem měl vyprahlá a srdce mi bušilo až někde v krku. „Možná je to šílený, ale já se té představy nedokážu zbavit. Mám ji v sobě už léta a nedokážu ji ničím zahnat.“
„Představy, jak mě někdo líbá a osahává?“
„Jo.“
„Ale chlapečku!“ zasmála se Linda. „Ty můj malý ošklivý chlapečku!“ Pak se ke mně sklonila a tiše mi zašeptala přímo do ucha: „Hlídej si mě jako oko v hlavě. Pokud si mě nebudeš hlídat, mohla bych udělat něco moc špatného. Něco, co hodné holky svým klukům většinou nedělají. Je ti jasné, co mám na mysli?“
„Jo,“ vydechl jsem tiše a v hloubi duše jsem se zastyděl za tu ohromnou erekci, která mne v té chvíli zastihla zcela nepřipraveného.



Kapitola 30



„Podívej, už k nám plave,“ řekla Linda a lehce mě přitom ďobla pusou na rty, tak aby si toho nikdo na břehu ani ve vodě nevšiml. „Možná máš právě poslední příležitost.“
„Poslední příležitost k čemu?“
„Poslední příležitost si mě udržet. Dovedeš to vůbec? Dokážeš si mě ohlídat a ubránit? Víš přeci, jaká občas dovedu být...“
Znepokojeně jsem sledoval tu mokrou světlou hlavu, která se k nám stále více přibližovala. Co všechno bych dokázal udělat pro to, abych si Lindu udržel? Dokázal bych toho kluka zabít, pokud by to bylo nezbytné? Možná by na tom nemuselo být vůbec nic těžkého - prostě bych ho jen praštil kamenem po hlavě a on by se svalil zpátky do vody. Hladina moře by se nad ním zavřela a až by ho po nějakém čase našli utopeného, zdálo by se, že ho poranil lodní šroub. Čeho všeho se může člověk dopustit, když miluje víc, než kolik si ten druhý vůbec zaslouží?
Při té děsivé představě jsem se otřásl hrůzou. Ohlédl jsem se po Lindě a přitom jsem si všiml, že mě pozoruje s potměšilým úsměvem v obličeji.
„Víš přeci, jaká občas dovedu být,“ zašeptala znovu tiše.
„Nevím,“ řekl jsem. „Nevím, jaká dovedeš být. Pro mě budeš vždycky moje princezna.“
„Myslíš? Ale princezny si s cizími kluky většinou nic nezačínají. To dělají jenom děvky.“
„Ale ty přeci žádná děvka nejsi!“
„Jasně že ne. Já jsem prostě jenom holka, která má ráda sex. Holka, která má ráda kluky. Která se jich ráda dotýká, líbá je a mazlí se s nimi. Na tom přeci není nic špatnýho. Nebo snad ano?“
„Já nevím.“
„Podívej, za chvíli už bude u nás. Už ti zbývá jen poslední minuta.“
„Neopouštěj mě!“ zašeptal jsem tiše. „Slib mi, že mě neopustíš!“
„A proč bych tě měla opouštět? Možná mám chuť si s ním zašukat, ale rozhodně nemám v úmyslu se za něho provdat. To ti přeci musí být jasné.“
Díval jsem se na Lindu i na toho cizího kluka, který se za námi pomalu škrabal z vody. Díval jsem se na jejich dychtivé a žádostivé tváře a přitom jsem věděl, že v téhle věci má Linda pravdu: i kdyby toužila po tom se s tím klukem vyspat, určitě nemá v úmyslu začít s ním chodit nebo se za něj dokonce provdat. A pokud je tomu opravdu tak, má potom vůbec smysl řešit nějakou hloupou žárlivost? Možná si s ním Linda trochu užije, ale nakonec se ke mně vrátí. Dokud jí dávám všechno, co potřebuje, tak nemá důvod mě opouštět. A na tom žádný cizí kluk nemůže nic změnit.
„Co vás to napadlo, takhle se od ostatních odtahovat?“ prohlásil David, jenom co vylezl z vody. „Můžu se k vám na chvíli přidat?“
Kámen byl velký tak na dvě ležící těla: pokud se na něj chtěl vyšplhat ještě někdo třetí, volného místa na něm rapidně ubylo.
„Budeme se tu mačkat jako tři sardinky,“ řekla Linda anglicky. „A já měla původně v úmyslu se v klidu opalovat.“
„Tak poplavme zpátky ke břehu,“ navrhl David. „Tam bude pro všechny místa dost.“
„Proč? Tady je přeci hezky.“
„To ano. Ale sama říkáš, že je tady málo místa. Na pláži je místa dost.“ Pak se na okamžik zarazil a po chvíli váhavě dodal: „Možná jsem něco špatně pochopil. Ale Simona říkala...“
„Simona?“
„Jde o to, že možná nemám dobré informace.“
„Dobré informace o čem?“ řekla Linda netrpělivě.
„Dobré informace o vás dvou. Simona říkala, že mezi vámi dvěma nic není. Že jste jenom kamarádi.“
„A co ti na tom připadá divné? Přemýšlíš nad tím, jestli Simona mluvila pravdu?“
„Já jenom jestli jsem vás tady náhodou nějak nevyrušil. Víš přeci, jak to myslím.“
Linda se tiše zasmála.
„Víš co se mi, Marečku, na těch Irech a Angličanech líbí nejvíc?“ řekla česky, tak aby jí David nerozuměl. „Když jsou někde s holkou o samotě, tak jsou docela jiní, než když mají za zády partu. Pokud jsou alespoň dva nebo když jich je dokonce celá skupina, tak z nich už na dálku stříká testosteron. Jsou hluční a opíjejí se, předvádějí se jeden před druhým a holky z nich jsou znechucené a současně se jim z té jejich samečkovské síly a nadutosti podlamují kolena. Skupina mladých nadržených Angličanů, to je něco jako nefalšovaný dotek pravěku v celé jeho brutální podobě. Jenomže když se pak taková skupinka rozdělí na jednotlivce, každý z nich zkrotne a změkne. Když se holka začne bavit s takovým nadupaným Irem či Angličanem o samotě, tak on se u toho červená a zadrhává jako nějaký nesmělý puberťák. A z toho se holkám podlamují kolena ještě mnohem víc. Ty ani Marečku vůbec netušíš, jak je to sexi, když se bavíš s bandou Angličanů a oni po tobě neustále vyjíždějí a honí si před tebou své ego. A když si pak jednoho z nich vybereš, promění se ti pod rukama v nesmělého chlapečka, kterého můžeš podle své chuti cepovat a hrát si s ním jako s nějakou plyšovou hračkou. Tohle mě na těch klucích baví ze všeho nejvíc.“ Pak se na okamžik odmlčela a vzápětí se smíchem dodala: „A samozřejmě taky to, že mají většinou dost hezká a vymakaná těla. Což jak tak koukám je i případ toho vetřelce, který se teď vedle mě rozvaluje, jakoby mu to tady celé patřilo.“
Mlčel jsem, protože jsem netušil, co k takové věci ještě dodat. Zato David se ohradil. „Proč nemluvíš anglicky?“ řekl prudce a maličko vyčítavě. „To přeci není fér, mluvit přede mnou řečí, které nerozumím!“
„Promiň,“ řekla Linda anglicky. „Slibuju, že už to neudělám.“
„Bavíte se tak spolu schválně? Abych pochopil, že tady pro mě není místo?“
„Nesmysl,“ řekla Linda anglicky. „Doma na mě čeká můj kluk a na Marka zas jeho holka. A ať to v téhle chvíli vypadá jakkoliv, mezi námi dvěma opravdu nic není.“
„Holka jako ty musí mít spoustu ctitelů,“ řekl David a malinko se u toho začervenal.
„Na světě je spousta kluků, kteří by se chtěli se mnou vyspat,“ zasmála se Linda. „Ale mluvit o nich jako o ctitelích, to se mi zdá přeci jen trochu přehnané.“
„Nevěřím tomu, že by na světě existoval kluk, kterej by se s tebou vyspat nechtěl,“ řekl David tiše. „Protože jsi opravdu nádherná.“
„A ty jsi zas děsně milej a sladkej,“ řekla Linda a přitom letmo pohladila Davida po noze. Zblízka jsem viděl, jak se její drobná dlaň dotkla světlých chloupků na Davidově stehně: ty chloupky se pod jejím dotykem napřímily a pak si zas pomalinku lehly a mně přitom v uších zaznělo nepatrné zapraskání - podobné, jako kdyby mezi jejich těly prolétl silný elektrický výboj.
„Jsi tak krásná, že se mi z toho chce až brečet,“ řekl David anglicky. „Chce se mi brečet z toho, že jsou na světě kluci, kteří se tě mohou dotýkat - a já mezi ně nepatřím.“
„Na světě je jenom jeden kluk, kterej se mě může dotýkat,“ řekla Linda. „Jen jeden a žádný jný.“
„Já vím,“ řekl David a znovu se u toho malinko začervenal. „Promiň, řekl jsem to hloupě. Já vím, že máš tam u vás kluka. A v téhle chvíli mu pekelně závidím, protože patříš jemu a ne mně.“
Linda se tiše zachichotala a já přitom pochopil, že jí ty jeho přímočaré lichotky dělají dobře a že jim možná i věří. Když kluk oblbuje holku, se kterou se chce vyspat, nezbývá mu nic jiného než sypat z rukávu sladké a mámivé řeči. Vždycky když jsem podobná slova nějaké holce vykládal, cítil jsem se u toho trapně a nedůstojně: říkal jsem si, že chytrá holka musí už v první chvíli poznat, že je to jen takové mámivé okecávání, které slouží jen jedinému účelu. Jenomže existují chvíle, kdy i sebechytřejší holka dokáže podobnému mámení podlehnout - prostě jenom proto, že mu podlehnout chce. Anebo má snad pravdu Linda, když říká, že o každém klučičím úspěchu i neúspěchu je rozhodnuto už dopředu - a že o něm rozhoduje jen holka? Pak by tyhle sladké a mámivé řeči neměly vlastně vůbec žádný smysl - leda snad ten, že se holkám dobře poslouchají, i když na jejich chování a rozhodnování nemají vlastně vůbec žádný vliv.
„A co ty?“ zeptala se Linda Davida. „Máš tam u vás taky nějakou holku, která tam na tebe čeká?“
David zavrtěl hlavou a kapky z jeho vlasů dopadly až na můj obličej. V té chvíli mi teprve došlo, jak obrovská blízkost tu mezi námi panuje: sedíme tu jeden vedle druhého a pokud by si snad jeden či dva z nás chtěli na ten placatý kámen lehnout, pak by ten třetí musel sedět s koleny přitaženými téměř k bradě. Kdo si lehne jako první, vyhrává - napadlo mě. A právě ve chvíli, kdy mi tahle myšlenka poprvé zakroužila hlavou, si Linda natáhla nohy a záda si podepřela pokrčenýma rukama. David i já jsme seděli každý z jedné strany jejího nataženého těla a přímo před očima se nám houpala její nádherná prsa. Zatím byla ještě uvězněna v plavkách, ale i tak se mi zdálo téměř neuvěřitelné, jak se její prsa nádherně rozložila po celém jejím hrudníku. David na to celé zíral jako na nějaké zjevení a já přitom zřetelně zaznamenal vzrušený pohyb ohryzku na jeho krku.
„Takže na tebe tam opravdu žádná holka nečeká?“ zeptala se Linda znovu. „Jenom jestli náhodou nekecáš!“
David opět zavrtěl hlavou a několik kapek z jeho vlasů spadlo tentokrát přímo na košíčky Lindiných plavek.
„Nic si z toho nedělej,“ řekla Linda. „Určitě si časem nějakou holku najdeš. Aspoň se nemusíš bát, jestli je ti celou dobu věrná.“
David znovu polknul a mně rázem došlo, že už musí být opravdu hodně vzrušený.
„A co ty?“ pokračovala Linda anglicky. „Ty bys jí dokázal být celou dobu věrný?“
„Komu?“
„No přeci svojí holce. Dokázal bys mi být věrný, pokud bych byla tvoje holka? Vydržel bys nesouložit s jinými, kdybys patřil ke mně?“
„Jo.“
„Kecáš. Všichni kluci jenom kecají. Nejdřív slibují nesplnitelné a pak už to jenom hloupě okecávají.“
„Ne! Já bych byl docela jiný! Já bych s nikým dalším nespal!“
„To ti nevěřím. Jsi docela hezkej kluk a hezký kluci můžou souložit s kteroukoliv holkou. Tak už je to prostě na světě zařízené.“
„Ale já ne,“ řekl David tiše. „Já nesouložím jen tak s kdekým na potkání.“
„Chudáčku!“ zasmála se Linda. „To teda musíš mít strašně dlouhý a nudný život.“
Pak na mě jedním okem mrkla, jakoby mi tím chtěla naznačit, že právě tohle měla na mysli, když mi vykládala o nadupaných a současně nesmělých Irech a Angličanech. Svým způsobem jsem ji chápal - ačkoliv se Davidův nadržený testosteron ve vzduchu téměř zhmotňoval, jeho nesmělost a zajíkavost byla skoro až komická. Je to jen hra - říkal jsem si. Hra, na které Lindu nejvíc vzrušuje vědomí, že má vedle sebe dva nadržené kluky, se kterými si vlastně může dělat všechno co ji napadne. A to, že jsme tady dva, je pro ni výbornou pojistkou před případným nebezpečím, že se na ni jeden z nás vrhne a pokusí se ji znásilnit. Došlo mi, že i tohle patří k nástrojům, kterými si holky dovedou udržet kluky od těla. Když dva kluci usilují o jednu holku, chovají se k sobě za všech okolností jako nesmiřitelní konkurenti. Vrozená soutěživost jim totiž nikdy nedovolí považovat konkurenta za svého spojence - a to dokonce ani v situacích, kdy by je vzájemná spolupráce mohla dovést k cíli spolehlivěji a rychleji než otevřený boj. Proto je na světě tolik znásilnění, kterých se na holkách dopustí jednotlivci - a tak málo těch, které provede dvojice anebo trojice mužů. Svoji roli v tom hraje také stud, ale hlavní zábranou je nakonec spíš řevnivost, která klukům znemožňuje dělit se o něco, co chtějí mít jen sami pro sebe.
„Mám pravdu?“ zeptala se Linda. „Máš skutečně dlouhý a nudný život? Nebo si ho občas něčím zpestřuješ?“
David se začervenal.
„A to jako čím?“ ozval se tiše.
„Nevím. Čímkoliv. Prostě by mě jenom zajímalo, čím si může zpestřovat život kluk, který nemá žádnou holku.“
David se znovu začervenal a pak řekl: „Hraju fotbal. Jezdím na motorce. A občas si zajdu s kámošema na pivo.“
Linda se tiše zasmála; její prsty pomaličku přejely po světlých chloupcích na Davidově zápěstí a pak se pevně zaklesly do jeho pootevřené dlaně. „Tohle jsem zrovna nemyslela,“ řekla. „Spíš mi šlo o to, co děláš, když je ti smutno a cítíš se osaměle.“
„Když se cítím osaměle a je mi smutno?“
„Pícháš nebo jenom honíš?“
„Cože?“
Údiv na jeho tváři snad nemohl být výmluvnější.
„Tak promiň. Jde jenom o to, že mě tyhle věci vždycky na klucích hrozně zajímaly. Co dělají, když se cítí sami a mají na to chuť? Jdou někam do baru a pokusí se sbalit tam nějakou holku? Nebo si prostě jen vytáhnou nějaký časopis, protože je to rychlejší a vlastně i bezpečnější? Jak to v takových chvílích děláš ty?“
„Jak to dělám? Já nevím. Asi stejně jako všichni ostatní.“
„Pícháš s někým, když nemáš žádnou stálou holku?“
„Nevím. Asi ano. Občas. Když se naskytne nějaká vhodná příležitost.“
„Tak vidíš,“ řekla Linda. „Vidíš, že jsi stejný, jako všichni ostatní kluci. A proč bys to potom nedělal i v době, kdy budeš chodit s holkou - pokud se ti k tomu naskytne nějaká vhodná příležitost?“
„Ne, tak to není! Ty to všechno strašně překrucuješ! Já přeci žádnou holku nemám - tak proč bych si to nemohl občas s někým rozdat? Je na tom snad něco špatného?“
Linda se zasmála a pak řekla rozjásaným a malinko posměšným hlasem: „Že jsem tě ale dostala, co? Určitě jsem první holka v tvém životě, která se tě na něco takového zeptala. No nemám pravdu?“
„Jo, to tedy máš,“ zasmál se David.
Pozoroval jsem jejich flirtování se stále větším úžasem. Linda si s tím klukem pohrávala jako kočka s myší a on se přitom ještě spokojeně naparoval, protože měl zato, že stále zůstává pánem situace. Opravdu si s námi mohou holky dělat téměř cokoliv, aniž bychom si toho vůbec všimli? Usilujeme o ně a ztrapňujeme se před nimi, zatímco ony už od první chvíle vědí, kam až nás nakonec nechají zajít. Říkáme, že jsme holku dostali na lopatky, že jsme ji ukecali, aby nám podržela - a přitom to byla jen ona, kdo rozhodl o našem vytouženém úspěchu. Známe tolik slovních obratů, kterými dokážeme vyjádřit náš úspěch: dovedeme holku brousit a fikat, umíme jí dát na pekáč nebo jí pořádně zabrousit díru, známe tisíce nejrůznějších fíglů, jak si z povolné holky udělat matraci - a přitom vlastně netušíme, že jsme jen bezvýznamnými a naprosto slepými nástroji v holčičích rukou! Máme pocit, že vše závisí jen na našem umění a naší pevné vůli - a přitom o našem úspěchu rozhoduje jen náhoda, štěstí a slepá dívčí vrtkavost!
„A co ty?“ zeptal se David, snad aby konečně převzal iniciativu do svých rukou. „Jaký máš názor na jednorázový sex?“
„Proč já?“ zasmála se Linda. „Já mám přeci svýho kluka. Nemám důvod vyhledávat nějaké jednorázovky.“
„Ale tvůj kluk tady s tebou není!“
„To je fakt. Ale to přeci na věci nic nemění.“
David se zhluboka nadechl. „Líbí se ti flirtovat s klukama,“ řekl věcným a ledově klidným hlasem. „Dráždit je a provokovat. Nevěřím, že přitom nemyslíš i na něco dalšího.“
„Dráždit a provokovat kluky - to se líbí každé holce. Ale to přeci neznamená, že s nimi budu taky spát. To jenom vy chlapi si pořád myslíte, že když vás holka dráždí a provokuje, tak že vám tím dává najevo, že se s vámi chce vyspat.“
„A není to pravda?“
„Někdy ano a někdy ne,“ řekla Linda. „To záleží na okolnostech.“
„Stejně nevěřím, že když mě takhle držíš za ruku, že si to v duchu nepředstavuješ. Nemyslím sex.Prostě jen nějakou intimitu - hlazení, líbání a tak podobně.“
„Co si představuju, do toho nikomu nic není,“ řekla Linda. „Ale pokud chceš vědět, jestli na to občas v takových chvílích mívám chuť, tak odpověď zní - ano.“
Tiše jsem se zašklebil a Linda po mně přitom vrhla nepřátelský pohled. „Když holku svrbí mezi nohama, je to prý horší než podebraná pata,“ řekl jsem tiše česky. Ale ti dva si mě už nevšímali a klidně pokračovali ve svém hovoru.
„A ty si to teď představuješ?“ zeptala se Linda. „Představuješ si, co všechno bys se mnou dělal, pokud bych ti to dovolila?“
Teď se pro změnu zašklebil zas David. „Tenhle rozhovor je naprosto šílenej,“ řekl. „To přeci nejde, bavit se s holkou o tak intimních věcech.“
„A proč by to jako nemělo jít?“
„Vždyť se známe jenom krátce a povrchně.“
„Bingo!“ zasmála se Linda. „Tohle je typicky chlapský myšlení. Na to, aby ses s holkou vyspal, ti krátká a povrchní známost nevadí. Ale svěřovat se s intimnostma - to už je pro tebe příliš osobní.“
„Už to zase všechno překrucuješ,“ povzdechl si David.
„Opravdu? Copak ty by ses nechtěl se mnou dnes vyspat?“
„Když to řekneš takhle, tak si tím nejsem vůbec jistý.“
„Už zase kecáš. I kdybych o tom mluvila sebevíc pragmaticky, stejně bys do toho nakonec šel. Nebo se snad pletu?“
„Nevím. Asi ano. Ale bez toho přemlouvání a malinko naivního okecávání tomu chybí šťáva.“
„A znova lež!“ zasmála se Linda. „Vsadím se s tebou o co chceš, že na světě neexistuje kluk, kterýmu by se nelíbilo jen tak si zapíchat s holkou. Bez nějakého dlouhého okecávání, bez sladkých řečí a složitého vtloukání klínů do hlavy - prostě jen přijít, zasunout a pak zase jít. Když normální kuk dostane podobnou nabídku, vždycky kouká jenom na to, jak by ji co nejlépe využil. Nebo se snad pletu?“
David pokrčil rameny. Jeho egoistická samčí přirozenost se jenom postupně srovnávala s rolí, do které ho Linda najednou stavěla. V houfu kamarádů se choval jako nabušený dobyvatel. V soukromí s holkou sice obvykle malinko zkrotnul, ale i tak si byl celou dobu vědom své mužské převahy. Jenomže Linda se k němu chovala docela jinak, než jak se k němu holky obvykle chovaly. Jakým způsobem měl na její provokování zareagovat? Zdálo se, že je z toho všeho popletený a zoufale zmatený. Znovu pokrčil rameny a pak řekl: „Já fakt nevím. Nevím, co v takových situacích dělají ostatní kluci. A vlastně nevím ani to, jak bych se v podobné situaci zachoval já.“
Linda se zasmála. „Tak víš co?“ řekla a znovu pevně stiskla Davidovu ruku. „Uděláme si teď takový malý pokus. Dám ti možnost dělat si se mnou, co uznáš za vhodné. Nebudu se nijak bránit a nechám tě zajít tak daleko, jak budu mít chuť. Jakmile řeknu dost, hra skončí. A ty mi potom řekneš, jestli se ti to líbilo a jestli bys za takových podmínek měl zájem pokračovat. Ale pravidla jsou jasná - žádné přemlouvání ani okecávání. Ber mě třeba jako nějakou nafukovací pannu, která nemá vlastní vůli ani rozum a kterou nemusíš vůbec k ničemu přemlouvat. A nezapomeň - žádné řeči! Pokud na mě promluvíš, hra je u konce.“
„To je ale vážně ujetý!“ řekl David. Ale Linda se jen opřela o lokty, ukazováčkem pravé ruky přejela po jeho rtech a pak ho na ty zarputile sevřené rty tvrdě políbila. Jejich ústa se o sebe letmo otřela, ale Lindiny rty zůstaly po celou dobu pevně sevřené.
„Právě jsem ti zamkla pusu,“ řekla tiše. „Od téhle chvíle už ani slovo!“
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 31



Napjatě jsem čekal, co bude dál. Vzduch okolo nás zhoustl erotikou, moře se v mých představách rozbouřilo a oblohu zatáhly šedivé mraky. Ve skutečnosti se však dlouhou dobu nic nedělo - moře bylo stále stejně klidné a sluneční paprsky nás bolestivě štípaly do obnažených paží a vzrušením lesklých obličejů. Linda ležela vedle mne na zádech a její tělo bylo strnulé a napjaté. Byli jsme u sebe tak blízko, že jsem měl pocit, jakobych cítil na tváři její zrychlený dech. Její dlouhé, mokré vlasy se otíraly o moje nahá stehna; potom Linda pohnula hlavou, opatrně ji nadzvedla a pomalu si ji opřela o moje stehno. V té chvíli jsme k sobě měli ještě o poznání blíž: naše těla se lehce dotýkala, Lindiny mokré vlasy mě studily na stehnech a nahým lýtkem jsem se otíral o její dlouhé a štíhlé nohy.
Stejně zřetelně jsem vnímal i přítomnost toho druhého: také on byl ode mne vzdálen sotva pár decimetrů a i když jsem se ho nijak nedotýkal, přesto jsem prostřednictvím Lindina těla zřetelně vnímal palčivou sílu jeho touhy a vzrušení. Najednou jsem měl pocit, jakoby horké slunce vymazávalo z našich hlav všechen rozum a veškerou opatrnost.
Potom se Linda znovu pohnula a tiše promluvila. „Tak na co čekáš?“ řekla anglicky. „Bojíš se toho, co by se mohlo stát? Tím jenom potvrzuješ, že jsem měla zase pravdu. Jenomže já ti opravdu s ničím nepomůžu. Buď si vezmeš, na co máš chuť, anebo nic nedostaneš. Je ti to jasné?“
David klečel nad jejím tělem a boule v jeho plavkách byla výrazně větší než boule v těch mých. Snad nemá opravdu tak velkého ptáka? říkal jsem si a ke všem dalším pocitům se přidružila ještě závist. Nebo je vážně pravda, že Irové jsou na tom podobně jako černoši? Znal jsem holku, která tvrdila, že pihovatí zrzouni mívají mezi nohama úplné hadice. Prý mají tak velké ptáky, že se jim při erekci už ani moc nepostaví - jenom o něco víc nabobtnají, protože údajně už v měkkém stavu měří obvykle víc než patnáct centimetrů. Ten můj měl v měkkém stavu sotva sedm čísel a když mi pořádně ztvrdnul, vytáhnul se sotva na čtrnáct. Nikdy předtím mě to nenapadlo, ale najednou jsem se cítil slabý a méněcenný. Když jsem se Lindy před časem ptal, jaká velikost jí u chlapů vyhovuje, tak řekla, že právě ta moje. ,Když má kluk mezi nohama skutečně velkou kládu, tak je to dobré leda tak na koukání,´ řekla a malinko se u toho zašklebila. ,Strčí ho do tebe a ty si v první chvíli myslíš, že tě celou roztrhe. A i když si na něj časem zvykneš, stejně tě to nakonec spíš obtěžuje než aby ti to dělalo nějakou výjimečnou radost.´ Její odpověď mě tehdy potěšila, i když jsem si při ní uvědomil dvě nemilé věci. Zaprvé to, že můj penis se v jejích očích mezi ty velké zjevně neřadí. A za druhé, že i když se to možná na první pohled nezdá, s velkými penisy už asi nějakou zkušenost mít bude.
V téhle chvíli jsem ale netušil, jakou pro mě může mít podobná informace hodnotu. Co pro mě znamená zjištění, že David má na rozdíl ode mne mezi nohama opravdovou kládu? Že tam má podle všeho klacek, o jakém si holky v pubertě povídají barvité historky a nervózně se přitom chichotají s hlavou schovanou pod peřinou? A že na rozdíl ode mne když se před holkou poprvé svlékne, tak ta holka jen překvapeně polkne a hlavou jí přitom běží jen jediná zoufalá myšlenka - totiž jestli je možné něco takového do sebe vůbec dostat?
Žárlil jsem a záviděl, zatímco Linda si té boule snad ani nevšímala: ležela stále vedle mne, oči měla zavřené a na tváři jí probleskoval sebejistý úsměv.
„Copak ty se toho vážně bojíš?“ řekla tiše anglicky. „Opravdu si myslíš, že je nutný holku přemlouvat - a když se ti náhodou sama nabídne, tak z ní dostaneš strach?“
Provokovala ho svou zdánlivou netečností, zatímco on měl z její promyšlené vyzývavosti stále větší a větší strach. Co se stane, když se jí dotkne? Odežene ho? Vysměje se mu a prohlásí, že to byl jen vtip, na který on naivně a hloupě naletěl? To všechno se zřetelně odráželo v jeho váhání.
Potom se jí poprvé opatrně dotknul. Dlaní přejel po její noze od kotníku až ke koleni a hned vzápětí ruku opět stáhnul.
„A to je všechno?“ zašeptala Linda. „Nic víc se mnou dělat nechceš? Máš před sebou holku, která se ti sama nabízí - a ty se jí nedokážeš ani dotknout!“
Z úst se mi vydral tichý a táhlý povzdech; žádný z těch dvou si toho ale nevšiml. I kdybych se pokusil všechno zarazit, stejně by mě nevnímali. Ta hra už byla příliš rozběhnutá a já v ní měl postavení pauzírujícího hráče.
Druhý dotek už byl mnohem odvážnější: zblízka jsem sledoval Davidovu ruku, jak se pomalu sune po Lindině nahém stehně.
„Většina kluků by se na mě hned vrhla a pokusila by se mě znásilnit,“ zašeptala Linda. „Ale ty se chováš strašně jemně a obezřetně. Já ti ale nebudu s ničím pomáhat. To by bylo proti všem pravidlům.“
Jeho dlaň se teď opírala o horní část Lindina stehna.
„Copak je na tom něco těžkého?“ řekla Linda a otevřela oči. „Vždyť je to stejné jako v bordelu - holka si lehne na postel a ty se do ní uděláš. Když je kluk nadrženej, tak k tomu přeci žádnou romantiku nepotřebuje! To jenom kvůli nám holkám předstíráte něhu a galantnost - jinak vám nejde o nic jiného než o to, jak co nejrychleji zasunout. Tak v čem je tedy problém?“
David hlasitě vzdychl a jeho ruka pevně sevřela Lindino stehno. Potom posunul dlaň vzhůru a jeho prsty se zastavily až u tkaničky, která držela pohromadě Lindiny plavky.
„Copak ty nejsi zvědavý na moje prsa?“ zeptala se Linda. „A já jsem si přitom celou dobu myslela, že ti o nic jiného snad ani nejde!“
Davidovy ruce se přesunuly vzhůru a jeho dlaně pevně obemkly košíčky Lindiných plavek. Linda zavzdychala a já, s její hlavou položenou téměř ve svém klíně, bych si od ní v té chvíli nejraději odsedl. Co všechno se ještě na tomhle kameni stane? Co všechno mu nakonec dovolí? Jakým způsobem bych ji měl zarazit, pokud opravdu chce, abych ji chránil a hlídal? Ale chce to vůbec? Co když ji zarazím a ona se na mě rozlobí? Co když mě odtud vyžene a já tím pádem ztratím nad celou situací kontrolu? Není lepší prostě jenom sedět a doufat, že k tomu nejhoršímu nakonec třeba ani nedojde?
Když se Davidovy ruce přesunuly na Lindina ramena, narazily přitom poprvé na moje stehna. Za normálních okolností by se mi za to omluvil a pak bychom se tomu spolu u piva od srdce zasmáli. Jenomže s Lindiným bezvládným tělem na mém klíně najednou žádné normální okolnosti neplatily. Zřetelně jsem cítil, jak pomalu přejíždí rukama po Lindiných ramenou - oběma palci jí opatrně zajíždí za pružné šňůrky podprsenky a pak je pomaličku stahuje dolů z jejích ramen. Brzy mu však začalo být jasné, že touto cestou se k žádnému cíli nedostane. Na to, aby jí podprsenku stáhl dolů z ramen, by potřeboval její součinnost - Linda mu však nic takového poskytnout nehodlala. Nejprve bylo třeba její bezvládné tělo nadzvihnout - anebo alespoň zajet oběma rukama za její záda a rozepnout ten malý prokletý háček, který to všechno tak nesmyslně komplikoval.
„Jsou tam obě a čekají tam na tebe,“ zašeptala Linda anglicky. „Jenomže takhle je odtamtud nikdy nevybabráš. Copak ty jsi ještě nikdy nestahoval holce podprsenku? Ještě nikdy jsi nestahoval šprndu holce, která ti u toho nijak nepomáhala? Chudáčku můj malej! Bez mojí pomoci se k těm kozám nikdy nedostaneš.“
Když jsem viděl Davidovu bezradnost a vnímal přitom Lindinu převahu, najednou jsem měl chuť se tomu všemu zasmát. Už jsem nebyl tím slabým a bezradným chudáčkem, se kterým si Linda jenom hraje! Teď jsme tu byli dva a jak se zdálo, byli jsme na tom téměř stejně. Anebo jsem se opět přepočítal?
Najednou jsem spatřil Davidovy široké dlaně. Rychle jako blesk se mihly vzduchem a pak se tvrdě zabořily do míst, kde končila Lindina prsa. Jedním prudkým pohybem se dostaly pod látku Lindiny podprsenky a horečně ji nadzdvihly. Látka zapraskala a v té chvíli už měla Linda podprsenku až někde pod bradou. Její kulaté kozy se vyhouply na světlo a líně se rozložily pod hřejivými paprsky řeckého slunce.
„Ty dobytku!“ zašeptala Linda česky. „Chováš se ke mě jako nějaké zvíře. Ty plavky mi ještě rád zaplatíš!“
David se na ni překvapeně podíval a ona anglicky dodala. „Už jsem si myslela, že na to nepřijdeš. Tak co - líbí se ti moje kozy?“
Hleděla na něj z pod přivřených víček a on mlčel. Pak pomalým a rozkošnickým pohybem podebral oba její prsy a malinko je nadzdvihl. Vypadal přitom, jakoby něco podobného viděl před sebou dočista poprvé; a ve stejném okamžiku jsem si uvědomil, že i já se najednou dívám na Lindina prsa docela jiným způsobem. Možná proto, že jsem je ještě nikdy neviděl z podobného úhlu; anebo prostě proto, že mi je ještě nikdy nikdo podobným způsobem nepřizvedával přímo před oči. Sledoval jsem, jak Davidovy prsty pomalu obkružují spodní partie Lindiných ňader. A pak jsem zřetelně viděl bříška jeho velkých palců, která se pomaličku zarazila o Lindiny ztopořené bradavky.
„Bože, to je nádhera!“ zašeptal jsem, ale nikdo si mě v té chvíli nevšímal. Ačkoliv jsem se vždycky zajímal spíš o Lindinu kundičku, najednou jsem si dokázal vychutnat i tu obrovskou nádheru Lindiných dívčích ňader. Náhle jsem pochopil, proč se někteří kluci dokáží udělat už jen při pohledu na obnažené holčičí prso; uvědomil jsem si, jakou nádheru, představuje ten obyčejný a poměrně fádní hrbolek nad dívčím břichem - ten záhyb, který je u každé ženy jiný a přitom u všech vlastně stejný.
Prostřednictvím Davidových prstů jsem vnímal Lindinu hebkou kůži: její prsa byla ve srovnání se zbytkem jejího těla mléčně bílá, jakoby na ně snad nikdy nesvítilo slunce. Přestože jsem věděl, že je to jen klam, stejně jsem nedokázal od těch bělostných polokoulí odtrhnout svůj žádostivý pohled.
Dříve nebo později si toho musel jeden z nás dvou všimnout: když David podebral dlaní Lindino pravé ňadro, uviděl na něm stopy po mých zubech. Ty stopy byly docela zřetelné a o jejich původu nemohlo být pochyb. David se na okamžik zarazil a pak opatrně přejel palcem po jedné z těch fialových modřin. Chvíli se zdálo, že to nevydrží a promluví. Ale Linda mu položila ukazovák na rty a tiše řekla: „Copak ty nic nepoznáváš? Jenom si vzpomeň, co všechno jsi dělal včera dopoledne, když jsem ti dovolila, abys mi namazal prsa opalovacím krémem. Ty už si na to nevzpomínáš? Musela jsem tě odhánět, protože ses od nich nedokázal odtrhnout. Nebo si snad myslíš, že to nebyly tvoje zuby? Tak se podívej pěkně zblízka.“
David zaváhal a bříškem svého palce znovu pohladil jednu z těch malých modřin: pod jeho nehtem jsem zřetelně spatřil stopu po svých zubech - klikatila se tam jako drobná, na sebe navazující šňůrka nehlubokých zářezů v mléčně bílé kůži. Ať už spolu Linda a David dělali včera na pláži cokoliv, velká vášeň v tom zřejmě být nemohla. A bylo nanejvýš zvláštní, že si David ten podivný rozpor neuvědomil: že mu zkrátka nedošlo, že se z jedné drobné, téměř nepatrné modřinky najednou stala přehlídka vášnivých kousanců, které pokrývaly skoro celé Lindino ňadro.
„Už si vzpomínáš, co všechno jsi s ním včera dělal?“ zašeptala Linda. „Já po tobě chtěla jen namazat záda - a ty jsi mi namísto toho stáhnul šňůrky z ramen a pokoušel ses namazat mi krk a ramena. Ani nevíš, jak moc jsem byla vzrušená, když jsem na krku ucítila tvůj horký dech. Byla jsem z tebe mokrá ještě dřív, než ses mě vůbec poprvé dotknul. Takhle mokrá nebývám ani ze svýho kluka.“
Tiše jsem zatajil dech: ačkoliv stopy na Lindiných prsou pocházely zcela nepochybně od mých nehtů a zubů, Lindino vyprávění muselo být v zásadě pravdivé. Bylo jasné, že o pravdivosti jejích slov nemůže být pochyb - musela by být padlá na hlavu, kdyby se snažila přesvědčit ho o něčem, k čemu alespoň v hrubých obrysech vůbec nedošlo. Takže on se skutečně dotýkal jejích ramen a zřejmě i prsou! K čemu všemu tam na té pláži vlastně došlo? Při té představě se mi úžil dech a ve slabinách jsem pociťoval horké bodání.
„Vzpomínáš si na to, jaké to bylo?“ zašeptala Linda anglicky. „Jednou rukou jsi vyhrnul mé vlasy a druhou jsi dlouze masíroval můj krk. V té chvíli jsem měla chuť samou nadržeností sténat. To je nelidský, když se tě někdo dotýká vzadu na krku, až z toho máš vzrušením mokrý kalhotky - a ty přitom sama nemůžeš vůbec nic dělat! To je nelidský, představovat si přitom ruce svýho kluka, který je v té chvíli tak daleko! Je nelidský, myslet na jeho ruce, když je ti přitom naprosto jedno, čí ruce se tě vlastně dotýkají! Toužíš a přitom nesmíš. Chceš víc a přitom si moc dobře uvědomuješ, že nic víc mezi vámi prostě být nemůže.“
Linda krátce vzdychla a já jsem si přitom povšiml Davidova obličeje: jeho zorničky byly rozšířené a kořen nosu se mu nepatrně chvěl vzrušením.
„Potom jsem ucítila, jak jsi podebral dlaněmi moje prsa. Takhle zezadu to bylo možná ještě víc vzrušující. Cítila jsem velké chlapské dlaně, ale nevěděla jsem, komu vlastně patří. Nebo jsem to spíš vědět nechtěla. Takhle jsem si aspoň mohla myslet, že to jsou ruce mého kluka. Cítila jsem, že mi něco šeptáš do ucha, ale vůbec jsem ti nerozumněla. V té chvíli jsem dokázala vnímat jenom jednu jedinou věc - dotek tvých palců na mých tvrdých bradavkách. Všude okolo nás byli lidé a ty jsi svíral v dlaních moje nahá prsa. Potom jsem tě od sebe odstrčila a ty ses posadil vedle mě. Leželi jsme vedle sebe a ty sis přitom hrál s mojí bradavkou. Vzpomínáš si? Bral jsi ji do pusy a přejížděl po ní jazykem. Líbilo se ti, jak je tvrdá a vztyčená. Vidíš - teď vypadá naprosto stejně. Vzrušená a tvrdá. Nechtěl bys ji znovu ochutnat?“
Pak si k sobě pomalu přitáhla Davidovu hlavu. Čekal jsem, že ho políbí, ale ona si jeho hlavu položila na prsa. Zblízka jsem pozoroval, jak se jeho ústa lehce rozevřela a ona do nich něžně vložila jednu svoji bradavku. Vypadalo to podobně, jako když se dítě přisaje k prsu své matky.
„Cucej!“ zašeptala Linda. „Teď už je jenom tvoje a ty si s ní můžeš dělat všechno, co budeš chtít.“
Ještě nikdy jsem neviděl žádného jiného kluka, který by v tak velkém detailu před mýma očima sál ztopořenou holčičí bradavku. Ještě nikdy jsem neviděl žádného jiného kluka, který by před mým vzrušeným a vyděšeným pohledem cucal bradavku mé holky. Ten obraz se mi usadil na sítnici, jakoby mi ho tam vypálil laserový paprsek: obraz Davidových pootevřených rtů, které se pomalu obemykají okolo té nádherné vystouplé stopky, olizují široký dvorec a hltavě se pokoušejí nasát do sebe bradavku i s celým jejím okolím.
„Pomalu!“ šeptala Linda. „Hezky pomalu a něžně! Když budeš moc hltat, bude mě to bolet. A já ještě nechci, aby mě to bolelo. Nejdřív si na tebe potřebuju zvyknout.“
Uvědomil jsem si, že stejná slova kdysi říkala i mně; když jsem se poprvé přisál k jedné z jejích bradavek, chytila mě za vlasy a tiše mi zašeptala přímo do ucha: ,Opatrně, miláčku - ještě si na tebe pořádně nezvykla. Je tak citlivá, že mě to až bolí. Buď na ni prosím hodný.´ A pak mi ji opatrně přikládala z výšky k ústům, zatímco já po ní zběsile chňapal jako nevychovaný pes po své neposedné hračce. Znělo mi to tenkrát velmi zvláštně - skoro jako bych se na chvíli změnil v malé dítě, které chce jeho matka rychle a správně nakrmit. Teď už mi to tak zvláštně neznělo - naopak jsem při Lindiných slovech pociťoval touhu a vzrušení. Jenom jedna věc mě neustále udržovala v napětí: co se stane, až se David pokusí Lindy zmocnit? Dříve nebo později k tomu přeci musí dojít. V tom horkém letním okamžiku se Lindino podlehnutí zdálo být stejně nevyhnutelné jako zrození anebo smrt.
Lindina hlava stále spočívala na mém stehně a její ramena se tvrdě opírala o můj bok. David už vedle ní neseděl, ale spíš se o ni zčásti opíral a zčásti ležel na jejím zpola obnaženém těle. Všimnul jsem si jeho plavek: měl je zpoloviny stáhnuté a dole pod břichem mu z rozčepýřené světlé houštiny vyčuhoval dlouhý a silný penis.
„Já vím, že bys chtěl dovnitř,“ šeptala Linda. „Ale na tom jsme se ještě nedomluvili. A já zatím nemám v úmyslu tě tam pustit. Rozumíš? Já ještě nechci, abys ho do mě strkal!“
Jenomže zastavit nadrženého kluka, to je jako zastavit jarní povodeň. Zřetelně jsem viděl, jak se David pokouší stáhnout Lindě kalhotky a Linda se tomu vlastně ani moc nebrání. Vzpomněl jsem si na její slova. ,Mám ji od tebe celou odřenou a nateklou,´ říkala mi v autě. ,I kdybych sebevíc chtěla, v takovém stavu ji prostě nikomu ukazovat nemůžu!´
Jenomže totéž platilo i pro její prsa - a s jejich ukazováním zatím žádné problémy neměla. Možná ji má ode mne odřenou; a možná se opravdu stydí ukazovat ji komukoliv druhému; ale kromě toho, že ji má odřenou a nateklou, ji má současně také dost nadrženou. Tím vším se může její odhodlání nic neukazovat poměrně dost oslabit. Jakým způsobem se nakonec rozhodne v tak zapeklité situaci?
„Ne!“ šeptala Linda. „Dovnitř ne!“
Pokoušela se od sebe Davida odstrčit, ale on se nenechal. S ústy pevně přisátými k její bradavce a s levou rukou zastrčenou do jejích plavek se stále pokoušel doširoka rozevřít její nohy.
Existují chvíle, kdy se svět okolo na okamžik zastaví a pak se po krátké odmlce rozeběhne v šíleném a překotném tempu; jsou to okamžiky tak nepatrné, že je někdy těžké přesně určit, kdy začínají a kdy naopak nenávratně končí. Jednu věc ale mají tyto chvíle vždycky společnou: pokud okolo nás proběhnou, svět se změní a nic už není takové, jaké to bylo dřív. A ať už naše další cesta směřuje kamkoliv, najednou z ní není návratu.
„Ne, to nesmíš!“ šeptala Linda. „Tohle jsem ti ještě nedovolila!“
Davidovy rty se pevně svíraly okolo její bradavky, zatímco jeho levá ruka se pokoušela stáhnout jí plavky. Pokud do ní opravdu vnikne, bude to s jejím souhlasem, anebo k tomu dojde proti její vůli? A jaká role je v tomhle příběhu určena pro mne, když se ti dva celou dobu chovají, jako kdybych vůbec neexistoval?
„Ne, to ne!“ šeptala Linda. Ale všichni tři jsme přitom věděli, že když říká ne, ve skutečnosti tím myslí ano.
Takovému nátlaku nelze nepodlehnout; takovou příležitost nelze nevyužít; takovou rozkoš si nelze nevychutnat. David už mezi nohama svíral jedno její stehno a jeho velký a tvrdý ocas se přitom otíral o její nahou a hebkou pokožku. Zblízka jsem hleděl na ten vzrušujícíc výjev a přitom mě napadlo srovnání, které bylo možná hloupé a nepřesné, ale já ho přesto nedokázal vyhnat z hlavy: v té zvrácené vášni a animální brutalitě jsem najednou viděl obraz pohádkové krásky znásilňované ohyzdným a odpudivým zvířetem. A přestože David nebyl žádný pohádkový netvor a ani Linda nebyla tou hodnou a cudnou dívenkou, o které se píše v pohádkách, ta představa mě vzrušila na nejvyšší možnou míru.
Najednou jsem věděl, že přišla moje chvíle. Roztřesenou rukou jsem uchopil její levé stehno a pevně jsem ho sevřel. Linda vydechla a na okamžik povolila ve své obraně; a možná právě tohle jediné malé zaváhání umožnilo Davidovy učinit rozhodující výpad. Pevně ji pod sebou stiskl, koleny se zaklínil o vnitřní stranu jejích stehen a jeho ztopořený ocas se zapíchl do míst nacházejících se jen několik centimetrů nad vstupem do její mokré a horké kundy.
,Teď už mu bude stačit jen jeden jediný výpad a bude uvnitř!´ pomyslel jsem si. Moc dobře jsem přitom věděl, že bych měl toho kluka od Lindy odstrčit, protože jinak už nikdo z nás nikdy nerozliší, jestli se ta zčásti vyprovokovaná a zčásti vynucená soulož nepromění v hromadné znásilnění. Do jaké míry nás mohou holky provokovat? A jakou měrou si potom sami mohou za případné následky?
Lindina levá noha znovu narazila do mé levé dlaně. Ještě jednou jsem ji chytil za stehno a páčivým pohybem jsem ho přitáhl k mokrému kameni. Mezera mezi jejíma rozevřenýma nohama se zvětšila a já uprostřed spatřil Davidův vztyčený penis; byl velký a tvrdý, připravený proniknout dovnitř. Lindin odpor pozvolna slábl. Teď už se v mé náruči nezmítala, spíš jen rezignovaně čekala, co bude dál.
„Ne!“ zašeptala naposledy, tentokrát česky. „Já ho tam ještě nechci!“
Ta věta mě zabolela u srdce víc než bodnutí ocelovým drátem. Ještě ho tam nechci! Jak moc se taková věta liší od věty - Chci ho tam, ale teď ještě ne? Znamená to, že časem možná ano? Třeba za hodinu - anebo už za pět minut?
Už jsem se nedokázal ovládnout a pevně jsem sevřel do dlaně i druhé její stehno. Teď už měl David cestu volnou.
Jenomže právě ve chvíli, kdy se Lindin odpor nadobro zlomil a její kunda se chystala rezignovaně přijmout svého dobyvatele, se stalo něco naprosto neočekávaného. Ve velkém filmovém detailu jsem viděl, jak sebou Davidův klacek několikrát zaškubal a pak z něj začala pomaličku vystřikovat mrdka. Díval jsem se na tu bílou záplavu, která v několika velkých cákancích dopadala na Lindino břicho a pak stékala dolů, tam kde se rýsoval světlý pruh Lindiných chloupků. David hlasitě vydechl a svalil se na Lindino bojem unavené tělo. Ležel na Lindě, Linda ležela na mně a mezi našimi propletenými těly pomaličku protékala jeho horká mrdka.
Kapitola 32
Leželi jsme na sobě ještě asi necelé dvě minuty. Potom se David sesunul z našich těl a se zavřenýma očima se odvalil na opačný konec kamene. Ležel tam tiše a nehybně, skoro jako nějaká socha. Asi minutu poté Linda otevřela oči a posadila se. Čekal jsem, že něco řekne, ale ona stále mlčela. Jako první promluvil David.
„Omlouvám se,“ řekl tiše. „Vůbec nevím, co to do mě vjelo. Takhle se normálně nikdy nechovám. Připadal jsem si jako opilý nebo zdrogovaný. Vím, že to není žádná omluva. Ale v té chvíli to bylo silnější než já.“
Také já jsem si stále připadal jako opilý nebo zdrogovaný. A pokud jde o Lindu, na té byla ještě zřetelně vidět směs vzrušení a zklamání.
„Ty roztržené plavky ti samozřejmě zaplatím,“ řekl David.
Linda potřásla havou a pak si odfoukla z čela pramen spadlých vlasů. V tom promyšleně pohrdavém gestu se zračila převaha všech předchozích ženských pokolení nad všemi generacemi nás mužů - počínaje převahou pramáti Evy nad jejím slabým a nedostatečným protějškem Adamem.
„Jasně že mi je zaplatíš,“ řekla Linda. „Jenomže zaplatit roztrhané plavky samozřejmě nestačí. To bys z toho vyšel dost lacino.“
David se zatvářil zkroušeně a překvapeně. „Opravdu nevím, co to do mě vjelo,“ řekl tiše. „A těch plavek je mi vážně líto.“
„Tady ale nejde o žádné roztrhané plavky!“ řekla Linda. „Jde o to, že ses choval jako nějaké tupé hovado. Jde o to, že ses vykašlal na všechno, co jsem ti říkala.“
„Já vím. Omlouvám se.“
„Omluva mi ale nestačí,“ řekla Linda. „Měli jsme mezi sebou dohodu a tys ji porušil! Když jsem řekla dost, tak jsi měl se vším přestat. A ty ses místo toho pokoušel strčit do mě něco, co jsem v sobě mít nechtěla.“
„Já vím. Promiň.“
„A nejsmutnější na tom je, že se ti to nakonec ani nepovedlo.“
„Tak co po mě tedy chceš? Chceš peníze?“
V té chvíli se Linda skutečně naštvala. „Jdi do hajzlu i se svými penězi!“ řekla nahlas. „Pokusil ses mě ošukat proti mý vůli - a nakonec se ti to ani nepovedlo. Mohla bych tě udat, ale neudělám to. Ve skutečnosti mám chuť udělat s tebou něco docela jinýho. Nejradši bych tě položila na břicho, roztáhla ti nohy a nechala tě vyjebat nějakým opravdu dobře vybaveným černochem. To aby sis pro příště pamatoval, že když holka řekne dost, tak to opravdu znamená dost.“
„Já vím, že pro to neexistuje žádná omluva,“ řekla David. „Ale i tak se omlouvám.“
„Na omluvu ti kašlu!“ řekla Linda. „Mám sto chutí přidržet tě pod krkem a nechat tady Marka, ať ti projede zadek nějakou železnou tyčí. To abys příště věděl, že dohody se musejí dodržovat!“
Tiše jsem zatajil dech: po několikaminutové neviditelnosti jsem byl najednou opět na scéně. Jenomže tak hloupou roli jsem si pro sebe rozhodně nepředstavoval. Co to má k čertu vlastně znamenat?
Linda se nadechla a pak pokračovala. „Ale protože jsem hodná, tak nic takového neudělám,“ řekla tiše. „On by to nakonec byl stejný trest pro tebe jako pro Marka. A Marek mi na rozdíl od tebe nic neudělal, takže nemám důvod ho za něco trestat.“
David stále seděl schlíple na samém kraji kamene, se sklopenou hlavou pozoroval moře a kusem klacku přitom čeřil vodní hladinu.
„Spíš mám chuť nechat tady Marka, aby za tebe dokončil to, co jsi sám nedokázal pořádně udělat,“ pokračovala Linda. „A nepochybuju ani na okamžik o tom, že kdybych mu to někdy dovolila, tak že by to dokázal mnohem líp než ty. Jenomže neudělám ani to, protože Marek mi sice ničím neublížil, ale ani mi nijak nepomohl. Takže nemám důvod ho něčím odměňovat. Naše hra tím pádem skončila a já teď poplavu ke břehu. Vy si tu klidně seďte, ale pokud vám můžu něco poradit, tak mi teď radši nějakou dobu nechoďte na oči. Nějak nemám chuť se s vámi vybavovat.“
Potom si Linda upravila plavky a pomalu se spustila z kamene do vody. Chvíli jsem se za ní díval, ale ona plavala přímo ke břehu a ani jednou se přitom neohlédla.
„Myslíš, že se na mě fakt rozlobila?“ zeptal se David kajícným hlasem, sotva nám Linda zmizela z dohledu. „Přeci by o takové hlouposti neříkala policajtům...“
Pokrčil jsem rameny a pak jsem se zadíval do míst, kde Linda na protějším břehu vylézala z vody. Viděl jsem, jak pomalým pohybem vytřásá vodu z vlasů a pak se zřejmě vydává hledat Simonu s Kenethem. Chvíli nato mi definitivně zmizela z očí.
„Já opravdu nevím, co to do mě najednou vjelo,“ pokračoval David. „Provokovala mě a já už se nedokázal ovládnout. To je přeci pochopitelné, nebo snad ne?“
Znovu jsem pokrčil rameny. „Teď už nemá cenu na to myslet, stejně už se na tom nedá nic změnit,“ řekl jsem. „A jak znám Lindu, tak o tom určitě nikomu vyprávět nebude. To by byla sama proti sobě.“
„No to je fakt,“ vydechl David úlevou. „Stejně by si všichni mysleli, že si o to sama koledovala. A že nakonec dostala jen to, co si zasloužila.“
„Ale být na tvém místě, tak bych se jí teď pro jistotu nějaký čas vyhýbal,“ řekl jsem. „U ženských člověk nikdy neví, co se jim najednou pohne v hlavě. Radši tu ještě pár minut počkej a k Lindě se raději už moc nepřibližuj. Jistota je jistota. Já se za ní půjdu podívat a třeba ji nakonec maličko zklidním.“
David se na mě vděčně zadíval, jakoby mu vůbec nedošla naprosto zřejmá zištnost mé zdánlivě nevinné nabídky. „Díky,“ řekl. „Teď vidím, že jsi opravdový kámoš.“
Tajně jsem se ušklíbl a pak jsem pomalu sklouzl do vody. Rozvážnými tempy jsem zamířil k protějšímu břehu. Když jsem chvíli na to na druhé straně zátoky vylézal z vody, tak David stále ještě zaraženě seděl na kameni a klackem nervózně bodal do vodní hladiny.
Pomalým krokem jsem došel až na konec pláže, ale na Lindu jsem přitom nikde nenarazil. Chtěl jsem vyrazit zase zpátky, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Znaveně jsem se posadil do stínu a hlavu jsem si opřel o kmen velkého fíkovníku. Chvíli na to se za mnou ozval dívčí hlas. Linda to ale nebyla.
Kohokoliv jiného bych v téhle chvíli uviděl raději - vybírat jsem si ale samozřejmě nemohl. Na cestičce, která z pláže mířila až někam za sousední skalnatý ostroh, stála rozesmátá Simona
„Kde jsi nechal všechny ostatní?“ řekla. „Nebo možná spíš kde oni nechali tebe?“ dodala a škodolibě se přitom zašklebila. „Vyhnali tě, abys jim nedělal kazišuka?“
Opět, ten den snad už podesáté, jsem pokrčil rameny. „A záleží na tom?“
Simona se ještě jednou zašklebila. „Vlastně ani ne,“ řekla. „Stačí mi jenom se na tebe podívat a hned je mi všechno jasný. Snad sis nemyslel, že by Linda mohla dát zrovna tobě?“
Chtěl jsem ještě jednou pokrčit rameny, ale pak jsem si to raději rozmyslel. Místo toho jsem se rozhodl přejít do útoku. „A co ty?“ zeptal jsem se. „Kde máš toho svého zrzavého Romea?“
„Myslíš Kenetha? Já vlastně ani nevím. Chvíli jsem se spolu kočkovali, ale on se pak nějak urazil a teď zřejmě někde trucuje.“
„On se z ničeho nic urazil?“
„Jestli z ničeho nic, to vážně nevím,“ řekla Simona. „Spíš se urazil proto, poněvadž ode mě nedostal to, na co měl podle svého přesvědčení nárok.“
„Copak tys mu nakonec nedala?“ zeptal jsem se překvapeně. „Nedovedu si představit, že zrovna ty s tím budeš dělat takové drahoty.“
„Hele, drž zobák! Jestli si myslíš, že jsem holka, která dá každýmu, tak to se tedy šeredně pleteš! No, možná jsem spolu trochu laškovali - mazlili se, líbali a tak. Tyhle věci jsou vždycky příjemný. Ale souložit jsem s ním nechtěla. Teda možná bych i chtěla, ale najednou jsem měla pocit, že se to v té chvíli zrovna moc nehodí. Občas je dobrý ukázat, že ti nejde vždycky jenom o sex. Víš přeci, jak to myslím.“
Souhlasně jsem přikývl, i když mi smysl jejích myšlenek zcela unikal. Její rozhodnutí pro mě naopak bylo jen dalším důkazem toho, jak nelogické občas dokáže být ženské uvažování.
„Občas si už dopředu řeknu, že se s někým nevyspím, i kdyby o to sebevíc usiloval,“ pokračovala Simona. „Je to pro mě něco jako zkouška odolnosti. Tyhle věci si totiž holky rozhodují už dlouho dopředu. To jsi nevěděl?“
Vzpomněl jsem si na svůj nedávný rozhovor s Lindou. Mluvila tehdy o tom, že většina holek je už dopředu rozhodnutá, s kým se vyspí a komu naopak nikdy nedá. A že kluci nemají sílu cokoliv na takovém rozhodnutí změnit, i když se o to většinou usilovně snaží. Jak se zdálo, tak měla opět pravdu. A spletla se vlastně pouze v jediném: byla totiž přesvědčená, že Simona Kenethovi nakonec dovolí, aby si s ní zašukal. Jenomže ona mu to kupodivu nedovolila.
Tiše jsem se zasmál a Simona se přitom na mě uraženě zašklebila. „Tak vtipné to zase nebylo, aby ses nad tím musel ušklibovat,“ řekla. „Jestli chceš, tak už jdi k autu. Já se půjdu ještě naposledy vykoupat.“
Zůstal jsem sedět pod stromem, zatímco ona se pomalu vydala směrem k moři. Mlsným pohledem jsem sledoval její pohupující se zadeček. Byla mnohem hezčí než Linda, na mě však její krása působila jen velmi povrchně. Že bych s ní mohl šukat, to jsem si představit dovedl. Jenomže holek, se kterými bych si dovedl představit společný sex, běhaly po světě mraky. Většině z nich ale cosi chybělo. Jediná, která se mi zdála v tomhle směru kompletní, byla Linda. Zavřel jsem oči a znovu jsem si ji představil. Stála nade mnou a provokovala mě svým vyzývavým pohledem. Odhalovala se přede mnou a dráždila mne jako Salome Jochanana. Mluvila na mě a palcem pravé nohy mi přejížděla po obnaženém lýtku jako proradná Eva, která nabízí svému Adamovi kousnutí do zapovězeného jablka. Dokonce jsem najednou zřetelně slyšel její hlas.
Otevřel jsem oči a nade mnou stála Simona. Voda jí odkapávala z mokrých plavek na má stehna a palcem levé nohy kopala do mých natažených holení. „Tak co je, sakra, s tebou? Vždyť tady ležíš jako nějaká mrtvola. Sbal se, ať se můžeme vrátit nahoru k autu.“
Bylo to jedno z nejkrutějších probuzení, jaká jsem v poslední době zažil. Postavil jsem se na nohy a pomalu jsem vykročil směrem k autu. ,Je to vlastně všechno strašně smutné,´ říkal jsem si. ,Linda nikde a já tu zůstal o samotě s tou navoněnou fiflenou, jejíž duševní obzor ohraničuje jen disko a píchání.´
Když jsme došli k autu, Linda už tam na nás čekala. Chvíli poté se k nám připojili i Keneth s Davidem. David byl stále ještě zaražený a Keneth se škebil jako sto čertů.
„Tak nasedat,“ řekl jsem. „Vyrážíme k domovu.“
Kluci se vydali k autu, ale holky s nasedáním zjevně otálely.
„Problém je, že nemám nejmenší chuť posadit se vedle Davida,“ řekla Linda česky.
„A já zas nechci sedět vedle Kenetha,“ řekla Simona.
„Paráda!“ zasmál jsem se. „Tak to jsem vážně zvědavý, jak to vyřešíte.“
Simona jen pokrčila rameny. „Prostě si sedneš dozadu mezi nás dvě, ti dva si zalezou dopředu a jeden z nich bude řídit.“
„Copak vám už nevadí, že Irové neumějí jezdit po silnici vpravo?“
„Mně už je všechno jedno,“ řekla Linda česky. „Nadobro a definitivně.“
„Nějaký problém?“ozval se Keneth. Šetrně jsem mu vysvětlil celou situaci. „Jde o to, že jsem si asi uhnal nějaký úpal a necítím se na to, abych řídil,“ řekl jsem. „Jeden z vás dvou se do toho bude muset pustit místo mě.“
Ti dva jen pokrčili rameny a beze slova protestu si vlezli dopředu. Já jsem se mezitím uvelebil mezi Lindou a Simonou.
Když jsme se konečně rozjeli, Simona se zasmála a zeptala se Lindy česky: „Jak se zdá, tak jste si nakonec do oka moc nepadli. A do náruče už tuplem ne.“
„Vy dva asi taky ne,“ řekla Linda.
Simona opět jen pokrčila rameny. „Všechno proběhlo přesně podle plánu,“ řekla. „Jenom ten kluk to asi nějak nevydejchal. Jednou ti o tom budu vyprávět - až k tomu bude nějaká vhodná příležitost.“
Po zbytek cesty už všichni jenom mlčeli. Když jsme dojeli k našemu penzionu, kluci se s námi rozloučili a vyrazili směrem ke svému hotelu. Jejich rozloučení s Lindou a Simonou bylo vlažné a rozpačité - jen letmý polibek na tvář a několik nucených úsměvů. Díval jsem se za jejich odjíždějícím autem s dobrým pocitem, že jsem svoji Lindu nakonec docela úspěšně ohlídal.
„Úplné fiasko to sice nebylo, ale stejně jsem od toho čekala víc,“ ozvala se Simona. „Nevím jak vy, ale já si teď potřebuju spravit chuť na nějakém pořádném mejdanu. Nechcete se mnou vyrazit dolů na pláž? Je tam jeden bezvadnej bar, kterej má otevřeno skoro až do rána.“
Linda se zatvářila rozpačitě. „Cítím se unavená,“ řekla. „Možná jsem ležela moc dlouho na sluníčku a teď mě z toho bolí hlava.“
„Jo, hlava!“ zasmála se Simona. „Tím se ovšem vysvětluje, proč byl ten tvůj irskej dobyvatel ze všeho tak otrávenej.“
„Půjdu si radši lehnout,“ řekla Linda. „Opravdu nemám nejmenší chuť se s někým dohadovat.“
„Fajn. Tak já tedy půjdu sama.“
Když jsme došli až k našim pokojům, opatrně jsem se Lindy zeptal: „Opravdu tě tolik bolí hlava?“
„Trochu ano. Ale hlavně mi šlo o to, abych se jí už konečně zbavila. To společně strávené odpoledne mi dalo docela zabrat.“
„Chceš přinést nějaký prášek?“
„To bys byl hodný. Mám chuť se někde natáhnout a spát až do rána.“
Měl jsem na Lindu ještě spousty otázek, ale bál jsem se je položit, protože jsem měl strach z jejích odpovědí. Raději jsem jí přinesl prášek proti bolení hlavy a pak jsem si zalezl do svého pokoje. Chvíli na to se za dveřmi ozvalo tiché zaklepání.
„Můžu dál?“ řekla Linda tiše.
„Jasně, proč bys nemohla? Už jsem ti přeci jednou řekl, že nejsi žádný upír, abys potřebovala výslovné svolení, kdykoliv chceš k někomu vstoupit.“
„Promiň. Já vím.“ Posadila se ke mně na postel a natáhla přitom nohy.
„Říkalas, že jsi hrozně unavená.“
„To taky jsem. Ale ještě je strašně brzy a já stejně nějak nemůžu usnout. Můžu si vlézt k tobě do postele?“
„A co když přijdou holky?“
„Jak znám Simonu, tak ta se určitě hned tak nevrátí. A Klára bude nejspíš někde zalezlá. A u tebe mě beztak určitě hledat nebude.“
„No to máš asi pravdu.“
Linda se natáhla na postel a přikryla se přitom mojí peřinou. Čekal jsem, že začne mluvit o průběhu dnešního odpoledne - ona však stále mlčela. Měl jsem chuť si k Lindě lehnout a zasouložit si s ní, poněvadž jsem byl po tom odpoledním zážitku ze všeho dost nadržený. Ale protože jsem nevěděl, jak by na moji roztouženost zareagovala, raději jsem se držel zpátky.
A pak mi do očí padla kasička plná Lindiných jednoeurových mincí. Opatrně jsem se zasmál a přisunul jsem ji blíž k ležící Lindě.
„Tak vidíš, řekl jsem. „Nakonec všechno dobře dopadlo. A ty mi na závěr ještě něco dlužíš.“
Linda se po mně překvapeně ohlédla a v očích přitom měla nesouhlasný a odmítavý výraz.
„Naše společná kasička už je skoro plná,“ řekl jsem, abych ji ještě více popíchnul. „A ty do ní teď ještě jedno euro přihodíš.“
Linda se trpce usmála, vzala kasičku do ruky a pak s ní nepatrně zatřásla. Mince o sebe zachřestily jako ocelové řetězy o mříž klece.
„Proč to po mně vlastně chceš?“ řekla tiše. „Proč tolik toužíš po tom, abych ti ubližovala?“
Nechápavě jsem se na ni zadíval. „Ale já jsem nad tebou dnes vyhrál!“ řekl jsem rozhodným hlasem. „Dokázal jsem tě uhlídat, i když jsi o to vlastně ani moc nestála. Možná jsi s Davidem trochu flirtovala, ale dovnitř se přeci nedostal. A když nebyl uvnitř, tak se to nepočítá!“
Linda se znovu smutně usmála a pak z kasičky vytřepala jedno euro. Podívala se na ně a potom ho položila vedle sebe na noční stolek.
„Ty jsi vážně vůbec nic nepochopil,“ řekla trpce. „Copak si skutečně myslíš, že mi šlo celou dobu jen o Davida? Chceš ode mne slyšet pravdu, i když ti možná hodně ublíží?“
Úsměv mi v té chvíli zamrzl na rtech a z obličeje se mi postupně vytratila všechna barva. Linda se znovu smutně usmála a pak ode mne odvrátila pohled. V jejím hlase najednou zaznívala bolestná tíha samoty a smutku.
„Je mi to Marku opravdu moc líto, ale dnes odpoledne jsi žádné euro nevyhrál,“ řekla tiše. „Naopak jsi jedno euro prohrál - a vlastně o tom ani nevíš.“
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Výborná povídka, mám ji již delší dobu v emailu. Napsal ji kdysi dávno Rivas, pamětníci znají jako "povídka o Lindě, nebo Lindin příběh".
Vystavil jsem ji tady přímo ke čtení, přeji hodně zábavy. Škoda, že nemá konec, takže kdyby se toho někdo ujmout... :-)
Administrátor webu kandaulismus.cz
Possiblee
Příspěvky: 4
Registrován: pát 28. lis 2014 18:08:26

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od Possiblee »

Byly i další kapitoly. Já si je jednou za čas kopíroval do Wordu, protože se mi to hrozně líbilo. Pak ale zrušili web a já už další zkopírovat nestihl. A Rivas už se neobjevil.
jarik
Příspěvky: 8
Registrován: pon 17. lis 2014 15:16:54

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od jarik »

Rivas velka vdaka ;) su to uzasne povidky, a aj tie ktore pises teraz :)
muf75
Příspěvky: 1052
Registrován: pát 15. srp 2014 19:23:39
Pár slov o nás: neuvedeno
Bydliště: Praha

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od muf75 »

master píše: čtv 12. lis 2020 13:34:02 Výborná povídka, mám ji již delší dobu v emailu. Napsal ji kdysi dávno Rivas, pamětníci znají jako "povídka o Lindě, nebo Lindin příběh".
Vystavil jsem ji tady přímo ke čtení, přeji hodně zábavy. Škoda, že nemá konec, takže kdyby se toho někdo ujmout... :-)
Mám takové tušení,že se to jmenovalo "Lindin příběh-spolu i bez sebe".A nebyl dokončen,protože stránky Paroháč.cz přestaly fungovat.
Jinak v další kapitole Linda popisovala,jak jí Keneth ojel u auta při čekání na ostatní tak trochu proti její vůli.Proto to prohrané euro a proto byla naštvaná.
Krom toho existovalo ještě asi 5 povídek o Lindě mimo tento příběh na pokračování.Ty šlo poměrně dlouho najít na stránkách s erotickýma povídkama,ale já blbec jsem si je nezkopíroval a samozřejmě už jsem zapomněl,kde je šlo najít.
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od hertz2 »

Souhlasim, jsou to uzasne povidky, pro me jedny z nejlepsich, ktere jsem kdy cetl. A tech kapitol je urcite vic, mam ulozeny komplet cely pribeh, vsechno, co vyslo nez zkoncil parohac.cz. Prohrabu archiv a zkusim sem doplnit chybejici dily. :-)
Ryan
Příspěvky: 3
Registrován: pát 28. črc 2017 13:22:11
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od Ryan »

Vždy mě zajímalo co se Rivasem stalo. Tyhle povídky byly dokonalý.
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Anancelonar, lukas5-5, Milkas, ota65 a 208 hostů