Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Pravdivé i smyšlené příběhy na téma kandaulismus
Pravidla fóra
PP v názvu povídky označuje PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Prosím označujte pravdivé povídky PP Název povídky.
Odpovědět
Possiblee
Příspěvky: 4
Registrován: pát 28. lis 2014 18:08:26

Život kandaulisty - (Rivas, Linda) - série 31. dílů

Příspěvek od Possiblee »

Bylo by škoda, kdyby tento text zůstal zapomenut...
Napsal kdysi dávno Rivas, povídka o Lindě.
Kapitola 1 - 31. Kdyby měl někdo další díly, napište.


Kapitola 1
Splátka dluhu


Když mi bylo šestnáct, myslel jsem si, že láska je na světě proto, aby se lidé mohli vodit na ulici za ruce a pusinkovat se přede dveřmi bytu svých rodičů. V sedmnácti se k tomu všemu přidal ještě sex - opatrný a možná trochu váhavý, vždycky ale spojený s hlubokou a osudovou zamilovaností.

Že to může být u některých lidí jiné, to jsem v té době už myslím dobře chápal. Ale kluci, kteří dělali sex jen kvůli těm příjmeným pocitům a vůbec jim přitom nezáleželo na tom, kde a s kým se milují, mi přesto vždycky připadali maličko podezřelí. Potom jsem přišel do Prahy: bylo mi devatenáct, chodil jsem do prváku na vysoké a byl jsem nenapravitelný romantik. To vše až do chvíle, než mě kamarádi naučili, že dluhy je třeba splácet.

Hned po prvním měsíci života na vysokoškolské koleji jsem si našel holku. Byla to taková drobná blondýnka, která na ostatní působila křehkým a zranitelným dojmem: jakoby si říkala o to, aby ji někdo ochraňoval před okolním světem. A tím, koho si mezi všemi kluky vybrala jako svého rytíře a ochránce, jsem byl právě a jenom já! Dlouhou dobu jsme se vodili po Praze za ruce, líbali jsme se poblíž Karlova mostu a v přítmí nábřeží u Rudolfina jsme se nadrženě osahávali pod jednotlivými vrstvami našich šatů. Věděl jsem, že Katka není panna a ani já jsem v té době už dávno nebyl panic. A z náznaků jsem pochopil, že v sobě zřejmě měla daleko víc kluků, než kolik já jsem stačil poznat holek. To však pro nás nebylo podstatné.

Když do města přišly první mrazy, pozval jsem Katku poprvé k sobě na kolej. Tam nám zima nebyla; co nám však vadilo, to byli moji spolubydlící. Ne že bych proti nim něco měl - na kamarády jsem měl vždycky štěstí a i na koleji se mi poštěstilo bydlet s docela příjemnými týpky: žádní frajírci, ale ani suchaři, prostě kluci z masa a kostí, tak jak to má být. V pokoji se mnou bydleli Filip s Honzou. Filip byl drobnější tmavovlasý kluk s jemnou, skoro ještě dětskou tváří, na kterého holky letěly už jenom proto, že jim připadal něžný a romantický; zato Honza byl jeho pravý opak - vysoký blonďák, sportovní typ s obličejem filmového herce. Ve vedlejší místnosti, která byla s tou naší spojena společnou kouplnou a záchodem, bydleli ještě Karel, Tomáš a Marek. Společně jsme vytvořili partu, které i ostatní spolužáci začali říkat „Velká šestka“.

Když jsem přivedl Katku poprvé k nám na pokoj, byli z ní kluci nadšení. Jeden před druhým se předháněli v úslužnosti a skoro to vypadalo, jakoby cítili potřebu se před ní co nejvíc předvést.. Večer na půl hodinky vypadli a my jsme si to rychle udělali rukou; Katka mi u toho zatínala prsty do zad a při orgasmu se mi zakousla zuby do krku, protože to v sobě musela co nejvíc potlačit. Na koleji mají všechny stěny uši.

Večer si mě vzal Honza stranou.

„Katka je moc sympatická holka,“ řekl. „Všichni kluci ti jí budou závidět.“

To mi neříkal nic nového: když jsem šel s Katkou po chodbě kolejí, všichni kluci se za námi ohlíželi.

„Můžeš ji sem kdykoliv přivést a nikdo z nás se nebude zlobit,“ pokračoval Honza. „Ale jestli spolu budete chtít být sami, tak si k tomu budete muset najít nějaké lepší místo. Tady je nás jako psů, takže byste na to beztak neměli žádné soukromí.“

Ani to pro mě nebyla žádná novinka; a myšlenku, co budeme s Katkou dělat, až venku udeří opravdové mrazy, jsem si pokládal už několik týdnů. Přeci se nebudeme pořád jenom osahávat v kině?

A jakoby mi Honza četl myšlenky, hned nato dodal: „Můžete se samozřejmě osahávat v kině, ale to žádnému klukovi dlouho nevydrží. A holku to taky dřív nebo později přestane bavit.“

Na chvilku se odmlčel, snad aby tím ještě více zdůraznil svoje další slova.

„Mluvil jsem o tom s klukama ze sousedního pokoje a možná bychom pro tebe měli návrh, jak ten váš problém aspoň částečně vyřešit,“ řekl tiše. A potom mi celý ten plán vyložil. Bylo to prosté a jednoduché: dvakrát v měsíci byli kluci ochotní se kvůli nám uskromnit; když si vezmou matrace a peřiny, můžou se vyspat v sousedním pokoji a my tak budeme mít celou místnost jen sami pro sebe. Celou nekonečnou noc - a to znělo opravdu velkolepě!

„Ale proč byste to dělali?“ zeptal jsem se, když jsem si celý ten návrh vyposlechl až do konce. „Co z toho budete mít?“

„Nic. Ale pomůžeme tím kamarádovi, který je v obtížné situaci. To přeci není vůbec špatný důvod, co říkáš?“

„Zní to opravdu báječně.“

„Jenomže na jedné podmínce jsme se přeci jenom s klukama shodli.“

„Na jaké?“

„Až bude po zkouškovém období, uděláme v těchhle dvou pokojích velký mejdan. Účast jenom pro zvané. A pozváno bude jenom nás šest - a samozřejmě Katka.“

„Tomu nerozumím.“

„Ale rozumíš. Nic se nebude dít bez souhlasu druhého. Ale se souhlasem bude vše dovoleno. Už jsi to pochopil?“

„To je celé nějaké ujeté. Co chcete vlastně dělat, když tady nebudou žádné holky?“

„Ale budou. Bude tu přeci Katka.“

„Katka? Jedna holka na šest kluků?“

„Proč ne, když o to bude sama stát?“

„Tohle vám přeci nemůže vyjít!“

„Možná. Ale pokud nám to náhodou vyjde, tak ty nám v tom nebudeš bránit. Slibuješ?“

V té chvíli jsem jeho nabídku ještě odmítl. Ale jakmile venku udeřily opravdové mrazy, sám jsem se Honzy přišel zeptet, jestli ta nabídka stále ještě platí. Měl jsem pocit, že beztak nic zlého neriskuju: Katku stejně k ničemu podobnému nikdo nepřesvědčí. U některých dluhů se prostě už dopředu počítá s tím, že je nikdo nebude splácet...

Další čtyři měsíce jsem si žil jako Adam v ráji: vždycky dvakrát v měsíci se pro nás uvolnil jeden pokoj a my jsme tam spolu mohli prožít vášnivou noc plnou mazlení a milování. Prosil jsem Katku, aby se snažila být při orgasmu co nejvíc potichu, ale ona to většinou nevydržela: když už se jí to blížilo, začala sténat a pofňukávat a na konci vykřikla a bolestivě mi zaryla nehty do zad. Ty výkřiky musely být ve vedlejším pokoji určitě moc dobře slyšet... A někdy jich bylo třeba i deset či dvanáct za noc. Ale co na tom vlastně záleželo? Hlavně že jsme v tu chvíli mohli být spolu a nikdo nás přitom nerušil.

Katka se před kluky brzy osmělila - občas některého z nich potkala v koupelně a už jí ani nevadilo, že toho na sobě moc nemá: zvykli si na sebe a stali se z nich kamarádi.

Tahle pohoda trvala až do začátku zkouškového období; potom se však přiblížil červen a s ním i datum splátky mého dluhu.

„První večer po zkouškách uspořádáme ten náš velký večírek,“ řekl mi Honza jednou večer v koupelně. „Můžeš to vyřídit Katce. Co jí řekneš, to záleží jenom na Tobě. Ale pamatuj na to, že dluhy je třeba splácet - i mezi kamarády.“

„Co tím myslíš?“

„Možná už myslíš na to, jak se z toho závazku vyvléci. Ale na tvém místě bych to nedělal. Pokud Katce řekneš o naší dohodě, tak ji určitě ztratíš. A pokud jí nic neřekneš, ale na náš večírek ji nepozveš, ztratíš všechny svoje kamarády - a stejně nezabáníš tomu, aby se o tom nedozvěděla. Už rozumíš?“

V té chvíli jsem pochopil, že jsem v pasti, ze které není úniku. Jediné, co mi zbývalo, bylo spolehnout se na Katčinu slušnost a spolehlivost: to ona přeci nikdy neudělá, aby se v mé přítomnosti vyspala s pěti jinými kluky!

Večer nás čekala poslední noc v azylu našeho kolejního pokoje. Leželi jsme s Katkou v posteli a tulili se jeden k druhému. A já jsem náhle věděl, že nebudu mít nikdy naprostou jistotu: nebo alespoň do té doby, dokud o tom s Katkou nezačnu mluvit.

„Představovala sis někdy, jaké by to mohlo být s jinými kluky?“ zeptal jsem se jí opatrně.

„Ale já si to přeci nemusím představovat,“ odpověděla mi a maličko se u toho zasmála. „Já jsem přeci před tebou už pár kluků poznala. Stejně jako ty jsi poznal pár jiných holek. Já přeci nejsem žádná zvědavá šestnáctka.“

„Tak jsem to nemyslel. Nejde mi o to, co už jsi poznala. Ptal jsem se na to, jestli si to představuješ někdy teď - když už jsi se mnou.“

„Nevím,“ řekla tiše. „To je dost hloupá otázka, nemyslíš? Proč bych si měla něco takového představovat, když mám tebe? Třeba jako že bys mi už nestačil?“

„To ani ne. Člověk může být spokojený a přesto může chtít vyzkoušet i něco nového. Prostě jenom proto, že je to nové.“

„To mluvíš z vlastní zkušenosti?“

„Ne. Já jsem po ničem takovém nikdy netoužil. Ale holky to prý tak někdy mívají.“

„Ale jdi ty... To je nějaká dost hloupá psychologie.“

Maličko se ode mne odtáhla, aby mi tak dala najevo, že se jí podobný rozhovor vůbec nelíbí. Jenomže já už jsem se v té chvíli nedal zastavit.

„Víš, někdy přemýšlím nad tím, jestli třeba občas nechceš vyzkoušet, jaké by to bylo s někým druhým. Když třeba vidíš kluky vedle v koupelně...“

V té chvíli se Katka rozesmála.

„To jako jestli třeba nemám chuť vyspat se s Honzou? To tedy opravdu nemám. Myslíš si, že letím na tyhlety typy s vysportovaným tělem a ksichtíkem nagelovaného modela?“

Potom mě objala a tiše mi zašeptala do ucha: „Ty jsi ale opravdu hlupáček. Já chci spát jenom s tebou, rozumíš?“

Na večírek přišla Katka ve svých nejlepších šatech: měly blankytně modrou barvu a kočily jí jen těsně pod zadečkem. Když jsem ji uviděl, vzrušilo mě to tak, že se mi z toho málem postavil. A kluci jenom překvapením hvízdli.

Pili jsme fernet a tančili jsme - o Katku jsme se přitom poctivě střídali, takže se skoro nezastavila. Pil jsem jenom málo, zato Katce všichni pořád dolévali, takže za chvíli už byla celá rozjařená a pomalu začínala ztrácet zábrany. Chtěl jsem jí říct, ať už tolik nepije, ale věděl jsem, že právě tohle udělat nemůžu: jestli bylo jejich záměrem Katku opít, nikdy by mi neodpustili, že jsem jim v tom zabránil. Musel jsem nechat celé situaci volný průběh.

Jako poslední tančil s Katkou Honza. Tiskl ji k sobě a rukou jí přitom zajížděl pod šaty: z několikacentimetrové blízkosti jsem viděl, jak jeho silná ruka pomalu přejíždí pod průsvitnou látkou šatů po Katčině zadečku. Šeptal ji přitom něco do ucha a ona se tomu smála jako nějaká potřeštěná puberťačka. Pak se mu najednou vytrhla s tím, že si musí odskočit na záchod.

Už ani nevím, kdy se z pokoje vytratil i Honza. Ale po chvíli mi začalo být nápadné, že se Katka tak dlouho nevrací. A také mi bylo divné, proč si se mnou ostatní kluci najednou chtějí pořád o něčem povídat. Došlo mi to až po několika minutách - vlastně až ve chvíli, kdy se za zdí ozval tlumený šepot vycházející ze sousedního pokoje. Teprve v té chvíli jsem konečně pochopil, kam Katka najednou zmizela a kdo tam je s ní. Kluci si všimli, že jsem konečně něco zaregistroval, a všichni rázem zrozpačitěli. Jediný Filip mě plácnul po zádech a tiše mi řekl: „Vykašli se na to. Nemá cenu dělat z toho aféru. Když tam teď vlítneš, ztrapníš ji a nakonec o ni přijdeš. A Honza ti nikdy neodpustí, že jsi porušil naši dohodu.“

Dolil mi do skleničky fernet a tiše dodal: „Život je někdy pěkná svině, tak to ber sportovně. Měla jich tam spoustu před tebou a bude jich tam mít spoustu i po tobě. Na kundu nemá nikdo vlastnický právo.“

Napil jsem se fernetu a bylo mi z toho všeho špatně. Za zdí se začaly ozývat tlumené vzdechy. Přesně jsem ty vzdechy poznával: bylo to Katčino krátké a ostré pofňukávání, které ze sebe vydávala pokaždé, když se mnou souložila - znělo to, jako když prožívá něco bolestivého a přitom k uzoufání krásného.

„Dovedete si představit, co to bylo za peklo, poslouchat dvakrát do měsíce tohle úžasný sténání?“ zasmál se Tomáš a dolil si další skleničku fernetu. „Vždycky jsem si ho u toho musel vyhonit.“

„To asi my všichni,“ řekl Marek. „Ale bylo to úžasný. A dnes to bude ještě úžasnější.“

Znovu jsem se napil fernetu, který mě řezal na jazyku i v hrdle jako ostře nabroušený nůž: ale aspoň jsem přitom na chvíli mohl přestat myslet na to, co se právě děje v sousedním pokoji.

Po několika minutách se objevil ve dveřích Honza: byl nahý a ocas měl ještě maličko zduřelý.

„Promiň, kamaráde,“ řekl. „Dluh je dluh. A takové splátce se prostě nedá odolat.“

Vstal jsem a zamířil ke dveřím do koupelny. Ostatní kluci se po mě dívali překvapeně a možná i s malou obavou v očích. Prošel jsem koupelnou a vstoupil do vedlejšího pokoje. Katka ležela na posteli u okna - byla nahá a obličej měla obrácený ke zdi. Došel jsem až k ní a opatrně jsem se posadil vedle ní na postel. Když jsem jí pohlédl do obličeje, spatřil jsem na něm mokré cestičky.

„Já jsem taková kráva,“ zašeptala tiše. „Musíš mě teď nenávidět.“
Vzal jsem ji okolo ramen: nebyla pravda, že bych ji nenáviděl - miloval jsem ji. A také jsem jí to chtěl říct.

„To není pravda,“ řekl jsem. „Miluju tě.“
Vtáhla hlavu mezi ramena a tiše zašeptala: „To neříkej. Teď ne - po tom, co jsem před chvílí udělala.“

„Ale já ti to přeci nevyčítám. Nemáš se mi zač omlouvat.“
Svlékl jsem ze sebe kalhoty a tričko a pomalu jsem si k ní lehl na postel. Vzal jsem ji okolo ramen a ona se mi pověsila kolem krku jako malá holčička.

„Napij se ještě trochu a všechno bude hned lepší, uvidíš,“ řekl jsem a přiložil jsem jí k ústům sklenici s fernetem. Spolkla několik velkých doušků a zakuckala se. Znovu mi položila hlavu na rameno a zavřela oči.

V té chvíli se za jejími zády otevřeli dveře od koupelny a dovnitř vstoupili kluci. Jako první šel Filip - všiml jsem si, že je nahý a pod břichem se mu pohupuje velký ztopořený ocas. A mě najednou došlo, že dnešní večer ještě neskončil. Chtěl jsem zavřít oči, ale nedokázal jsem to: viděl jsem, jak si Filip pomaličku lehá na postel za Katčina záda a něžně ji hladí po jejím kulatém zadku. Při prvním doteku se jí maličko pohnula víčka, ale v opilosti a polospánku se zřejmě domnívala, že ji hladím já. Musela už ji mít od Honzova ptáka pěkně mokrou a roztaženou, protože Filip se do ní dostal jedním rychlým přírazem. Objímal jsem její schoulené tělo, zatímco můj kamarád si ji zezadu bral. Zpočátku přirážel něžně a pomalu, ale za chvíli ho přemohla nadrženost a on ji začal šukat mnohem rychleji a prudčeji. Zřetelně jsem slyšel, jak Katka vydechla potlačovanou slastí. Potom otevřela oči. Na její pohled nikdy nezapomenu: bylo v něm překvapení a možná i zoufalství, ale také slast a rozkoš. Jakoby se styděla za to, že byla obelhána a že prožívá svoji radost s někým úplně cizím. Dívala se na mě jen několik vteřin a najednou se udělala: bylo to tak prudké a nečekané, že nás to oba překvapilo - krátce vykřikla a hlavu i ruce zabořila do mého těla. V té chvíli se udělal i Filip: táhle zasténal a začal to do ní stříkat.

„To je v pořádku,“ zašeptal jsem. „To je všechno vpořádku.“
Políbil jsem ji na ústa a posadil jsem se. Zády jsem se opřel o stěnu a do klína jsem si položil její hlavu. Přiměl jsem ji k tomu, aby se položila na záda a roztáhla pokrčené nohy; přitom jsem ji hladil po krku a po prsou. Ze zduřelé a nateklé kundičky jí vytékalo promíchané Honzovo a Filipovo semeno.

Jenomže to ještě nebylo všechno. Tiše jsem ji hladil po vlasech a líbal na ústa, zatímco se na ní vystřídali i tři zbývající kluci, Tomáš, Marek a jako poslední Karel. Díval jsem se na to, jak si ji berou - jeden po druhém, a všichni bez kondomu. Když skončili, měla pod sebou louži bílého semene a z roztažené kundy jí vytékala horká bílá mrdka. Dodnes jsem přesvědčený, že jí ta nová zkušenost ani trochu nevadila. Jediné, zač se styděla, byly orgasmy, které přitom proti své vůli prožila - s každým dalším klukem aspoň jeden.

A jak to všechno skončilo? S Katkou jsme spolu chodili ještě další dva roky. Nikdy jsem jí nic nevyčítal a ona o tom nikdy nemluvila. Když za mnou přišla na kolej, kluci se k ní chovali tak, jakoby se ten večer nic podobného ani nestalo. Ale podobný večírek jsme už nikdy neuspořádali. Nebyl ani důvod: dluh už byl přeci splacen...



Kapitola 2
Mezi kamarády


Zážitek s Katkou se vryl do mé paměti daleko víc, než jsem si byl ochotný vůbec připustit. Ale přišel jsem na to až po čase - vlastně až ve chvíli, kdy jsem se s Katkou rozešel. Bylo mi necelých jedenadvacet a sám jsem zůstal jenom necelé tři týdny. Moje další známost ovšem nepocházela z Prahy: hned při první návštěvě domova po rozchodu s Katkou jsem se totiž dal dohromady s Lindou. Linda byla moje spolužačka na střední. Asi víte, jak takové seznamování funguje: na gymplu jsme si jeden druhého nevšímali, Linda koukala spíš po starších a já jsem se tehdy víc než o holky zajímal o motorky a o fotbal. Teď jsme na sebe náhodou narazili na diskotéce a hned první noc jsme se spolu vyspali. Ona byla otrávená z rozchodu s posledním klukem a já jsem byl ještě celý rozbolavělý z dlouhého a trpkého konce, který jsem v posledních měsících prožíval s Katkou. Povídali jsme si o škole, o tom, jak to tam stejně bylo nejlepší, rozhodně daleko lepší, než jaké je to teď. Pili jsme u toho teqilu, která nám rychle lezla do hlavy, a po půl hodině už jsme se líbali a objímali. Možná to ze začátku vypadalo jen jako taková nouzovka, ale nakonec se z toho vyklubalo daleko víc. Na náš první sex si moc nevzpomínám, teprve ten druhý jsem si pořádně vychutnal. Bylo to jiné než s Katkou, možná dokonce i lepší. Linda to se mnou rozhodně uměla a já jsem se taky překonával.
Teprve po několika týdnech mi došlo, že něco není v pořádku. Ale Lindy vina to rozhodně nebyla - spíš moje. Když jsme se spolu milovali, měl jsem stále před očima Katku. Už to samo o sobě mě maličko děsilo. Ale ono to bylo ještě daleko horší: ta představa, kterou jsem stále nedokázal vyhnat z hlavy, se týkala našeho zážitku v prváku na koleji - když jsem zavřel oči, viděl jsem před sebou Katku, jak se před mým vzrušeným pohledem miluje s mými kamarády. Říkal jsem si, že to časem přejde. A opravdu - během několika prvních týdnů se mi Katka z hlavy nadobro vykouřila. Na její místo ale nastoupila Linda: najednou jsem si představoval její tělo v náručích jiných kluků a ta představa mě vzrušovala přímo k zešílení. A ze všeho nejhorší na tom bylo, že ti kluci nebyli vůbec anonymní: měli těla a tváře mých kamarádů, většinou spolužáků ze střední. Věděl jsem, že pokud něco takového před Lindou přiznám, tak to nepochopí a uteče ode mne. A to jsem rozhodně nechtěl. Přesto mě ta představa vzrušovala a já jsem často přemýšlel nad tím, jak bych ji mohl uskutečnit.
Jediný kamarád, který mi z dřívější doby zůstal, byl Pavel. Na střední jsme vedle sebe seděli v jedné lavici a i poté, co jsem odešel do Prahy na vejšku, jsme se o víkendech vídali. Teď nám do toho trochu zasáhla Linda. Ale jenom trochu - Pavel se v té době rozešel s holkou, takže Linda považovala za slušné příliš ho od sebe neodhánět: když jsme šli někam za zábavou, Pavel šel většinou s námi; a pokud jsme někdy chtěli být sami, opatrně jsme mu to naznačili a on to rychle pochopil. Nikomu z nás to nedělalo problémy. A došlo to dokonce tak daleko, že jsme si spolu naplánovali i kus prázdnin. No, byla to vlastně především Pavlova zásluha: jeho rodiče měli na Šumavě malou chatu a on nám nabídl, že tam můžeme v létě zůstat týden s ním. Kdo by takové nabídce odolal?

Ta chata byla opravdu hodně malá: dole jedna větší obývací místnost s kuchynským koutem, sedací soupravou a krbem, a nahoře menší ložnice s velkým letištěm. Pavel nám původně nabídl, ať spíme nahoře sami, on že si lehne dolů na gauč. Jenomže něco takového nemohla Linda připustit.
„Ty jsi tu doma a budeš si kvůli nám ničit záda na fauči? To je úplný nesmysl. Ta postel je dost velká na to, abychom se na ní všichni bez problémů vešli. Nebo s tím snad má někdo z vás problém?“
Tím bylo rozhodnuto. Hned první večer jsme se poskládali na širokou manželskou postel. Byla opravdu tak velká, že jsme se do ní bez problémů všichni vešli, a ani jsme přitom jeden na druhého moc nenaráželi. Čekal jsem, že si Linda lehne na kraj, ona se však uvelebila urpostřed. To mě trochu zaskočilo. Brzy jsem však poznal, že tohle rozmístění má spoustu výhod.
Když Pavel první noc usnul, nedokázal jsem se ovládnout a musel jsem začít LIndu hladit.
„Radši toho nech,“ zašeptala mi tiše do ucha. „Takhle před Pavlem to nejde. Co kdyby se probudil?“
„Vždyť spí jako dřevo! Co mám dělat, když jsem tak strašně nadrženej? To si ho mám sám vyhonit?“
„Nejlíp uděláš, když se na to vykašleš. Nech to na ráno. Nějak se ho zbavíme a užijeme si to daleko víc. Nebo radši půjdeme dolů a budeme to dělat tam.“
„Jenomže tím ho probudíme docela určitě. Vzbudí se a bude chtít vědět, proč musíme oba takhle najednou dolů. A co mu pak budeš vysvětlovat? To si ho radši sám vyhoním.“
„Nech toho, děláš při tom strašnej kravál! To si to neumíš dělat potichu?“
„Potichu umím akorát šukat. Jenomže to ty mi nechceš dovolit.“
„Tak pojď. Ale opatrně, ať ho nevzbudíš.“
Pomaličku se překulila na bok a před mým vzrušeným zrakem se objevil její bílý zadeček. Přitisknul jsem se k němu a ocas mi sám zajel do rozevřené kundy. Uvnitř byla celá mokrá - takže nejenom mne tahle situace vzrušovala! Držel jsem ji v náruči, hlavu položenou na jejím rameni. Opatrně jsem se v ní pohupoval a ona se snažila přitom nevzdychat. A v té chvíli jsem si toho všiml: ti dva měli hlavy skoro u sebe a Linda se velkýma, vzrušním doširoka rozevřenýma očima dívala přímo do Pavlovy spící tváře. Muselo ji to opravdu vzrušovat: souložila se mnou jen několik centimetrů od obličeje svého bývalého spolužáka; dýchali spolu stejný vzduch a on přitom vůbec o ničem nevěděl. Věděl jsem, že to v téhle situaci dlouho nevydržím. Udělal jsem se přesně ve chvíli, kdy jsem si poprvé všimnul, že se Pavlovi čas od času zachvějí řasy; a ve stejné chvíli se udělala i Linda: tvrdě se mi zakousla do ruky, kterou jsem měl přes ní přehozenou a její výkřik se tak změnil v tlumené zasténání.

Druhý den jsem o tom musel pořád přemýšlet. Neměl bych se o tom před Pavelm nějak zmínit? Pokud nás opravdu viděl a slyšel, neměl bych mu nějak naznačit, jak moc mě ta situace vzrušovala - a že bych byl ochoten zajít ještě mnohem dál? Nakonec jsem si ale připravil na večer docela jiný plán: tentokrát to budu já, kdo usne jako první.
Večer jsem začal předstírat spánek ještě předtím, než Linda přišla z koupelny: z pod přivřených víček jsem viděl, jak se nade mnou sklonila a pak jen pokrčila rameny.
„Ten tedy dneska vytuhnul opravdu brzy,“ zašeptala tiše směrem k Pavlovi.
„Vadí ti to?“ řekl tiše Pavel. V šeru pokoje jsem viděl, jak Lindě ztuhla ramena.
„Nevadí. Mělo by snad?“
„To já nevím.“
„Já jsem taky dost unavená a už se těším na to, jak zavřu oči.“
„To mě se dneska nějak spát nechce,“ řekl tiše Pavel a já se přitom v duchu usmál: ta situace byla stejná jako včera, jen osoby se přitom trochu pozměnily. V okolním šeru jsem viděl, jak se Linda ode mne maličko odvrátila.
„Tys nás včera slyšel, viď?“ zašeptala do tmy.
„Možná,“ řekl tiše Pavel. „Doufám, že ti to není nepříjemný. Včera se mi zdálo, že o tom víš. Dívala ses na mě tak zblízka, že ti muselo být jasné, že jsem se uprostřed toho vašeho nočního řádění probudil.“
„Já se teď před tebou strašně stydím. Ale včera mě to opravdu neskutečně vzrušovalo.“
„Já vím. To na tobě bylo vidět.“
„A co teď ode mě chceš? Ty nejsi můj kluk, abych s tebou dělala totéž co včera. Sice jsme se spolu už jednou vyspali, ale to je už déle jak čtyři roky. Ta doba už je dávno pryč.“
Tiše jsem zatajil dech: tohle tedy pro mne byla novinka! Netušil jsem, že spolu Pavel a Linda něco na gymplu měli - ani tehdy, ani teď se o tom žádný z nich přede mnou nezmínil. Tak Pavel šukal před třemi lety s Lindou... No, náš podivný trojúhelník se tímhle opožděným přiznáním stal ještě o poznání podivnějším.
„Potřebuju se udělat,“ zašeptal Pavel. „Tady a teď. A je mi jedno, co si o tom budeš myslet - dlužíš mi to za ten včerejšek.“
„Ty můj chudáčku,“ zašeptala Linda a v jejím hlase nebyla ani špetka ironie. „To muselo být opravdu peklo, ležet a nesmět se ani pohnout, zatímco mi si to vedle tebe tak užíváme. Je mi to opravdu moc líto.“
Na Pavlově straně se pomalu pohnula peřina. A za okamžik se začala rytmicky zdvíhat nahoru.
„Ale šukat s tebou vážně nemůžu,“ zašeptala Linda. „Taková já opravdu nejsem. Mám tady svýho kluka a mám ho vážně ráda.“
Její slova konejšila moji rozbouřenou ješitnost: takže ona mě má opravdu ráda! Takové zakončení se mi opravdu líbilo. Jenomže hned na to přišla studená sprcha.
„Ale něco bych pro tebe možná udělat mohla,“ řekla Linda tiše. „Jestli chceš, tak se mě u toho můžeš dotýkat. Ale jen na prsou.“
V šeru pokoje jsem viděl, jak si opatrně vyhrnuje triko, ve kterém spala.
„Moje prsa se ti přeci vždycky líbily. Tak si na ně klidně sáhni.“
Peřina na Pavlově straně se stále pohybovala a já, s očima doširoka rozevřenýma, jsem sledoval Pavlovo ruku, jak se pomalu přibližuje k prsům mé holky. Jeho prsty se dotkly Lindy bradavek a opatrně obkroužily její široké dvorce.
„Mě to taky strašně vzrušuje,“ zašeptala Linda. „Vidíš, jak se mi z toho postavily bradavky? Ale nic víc opravdu dělat nemůžeme.“
„Já... chtěl bych pohladit i tvojí kundičku. Aspoň na chvilku - jenom maličko.“
„To opravdu nejde. Můžeš se jí dotknout jenom přes kalhotky.“
Viděl jsem, jak Pavlova ruka sjela rychle směrem dolů.
„Ale tohle není přes kalhotky!“ zaprostestovala Linda. „Tohle jsme si opravdu nedomluvili! Vždyť ty mě normálně prstuješ!“
„Udělej se se mnou,“ zašeptal Pavel. „Vždyť už ji máš celou mokrou. Tak se tomu přeci nebraň.“
„Tak dobře. Ale opravdu žádný šukání. Uděláme si to hezky každý sám.“
Peřina pomaličku sklouzla z jejich nahých těl: leželi vedle sebe a už se jeden druhého nedotýkali. Linda měla dlaň sevřenou mezi nohama a Pavel si ho docela brutálně honil. Páni! Moje holka masturbuje v přítomnosti mého nejlepšího kamaráda! Já se z toho snad zblázním!
K orgasmu se dopracovali téměř současně: Pavel zabořil obličej do polštáře a horké semeno mu přistálo až kdesi za jeho hlavou; Linda táhle zasténala a pánev se jí propnula v úžasném klenutém oblouku. Tak tahle noc tedy opravdu stála za to!

Od té noci jsem věděl, že je mám oba v hrsti. A záleželo už jenom na mě, jak toho využiju. Večer, jen pár okamžiků předtím, než se Linda odebrala do sprchy, jsem v ložnici zavřel okenice. To byla velká změna oproti předchozím nocím: zatímco včera v noci svítil do pokoje měsíc, dnes bylo v ložnici tak velké šero, že místo věcí rozlišoval člověk jen jejich obrysy.
Když se Linda vrátila z koupelny, poslal jsem ji nahoru: dnes to bude ona, kdo půjde spát jako první. A my dva si uděláme s Pavlem takovou menší pánskou jízdu, a při ní si zahrajeme hru na upřímnost. A Linda, jakoby se cítila ze včerejška ještě provinilá, se bez jediného slova protestu odebrala do ložnice.
Pavel se na mě díval možná maličko ustrašeně. Tušil jsem, co se mu asi honí hlavou: přemýšlel nad tím, co všechno jsem včera v noci viděl a co přesně si ze včerejší noci pamatuju. Abych ho trochu uklidnil, vyprávěl jsem mu o tom, co jsem zažil před lety s Katkou. Když jsem skončil, řekl Pavel tiše: „Ty jsi byl včera v noci vzhůru, viď?“
Tiše jsem kývnul.
„Chtěl bych, aby ses s Lindou vyspal,“ řekl jsem.
Zavrtěl hlavou a pak se maličko zasmál.
„Ty jsi vážně blázen,“ řekl. „Linda nic takového nikdy nedovolí.“
„Já vím. Ale přesto chci, abys jí to udělal, a já abych byl u toho. Dnes večer budeš spát na mém místě.“
„To je nesmysl. Přeci musí poznat, že ji šuká někdo docela jiný. V ložnici je jenom slabé šero.“
„Dnes v noci jsou zavřené okenice.“
„Ty jsi opravdu blázen.“
„Proč? Včera jsi měl v úmyslu ji ošukat. A kdyby se Linda nebránila, tak by se ti to povedlo. Dneska máš možnost toho dosáhnout. Ale já chci být přitom.“
„Tak dobře. Ale nic mi pak nevyčítej - můžeš si za to sám.“
Dopili jsme láhev a pomalu se přesunuli nahoru do patra. V ložnici byla tma. Pavel se tiše svlékl a opatrně vklouznul na mé místo; já jsem si pro změnu lehl na to jeho. Chvíli bylo ticho. Potom jsem uslyšel, jak se na druhém konci postele pomalu pohnula peřina. Linda sebou malinko zavrtěla a zavrněla ze sna. Pavel už ji musel hladit po prsou a po kundičce.
„Co to děláš?“ ozvalo se tiše vedle mne. „Nech mě prosím spát. Já na to dnes opravdu nemám náladu.“
Pavel ji opatrně hladil a nad jejím tělem se pomaličku zdvíhala peřina. Teď ale byla řada na mě.
„Aspoň trošku,“ zašeptal jsem co nejtišším hlasem, aby nebylo poznat, z které strany můj hlas vychází. „Včera jsme to přeci nedělali.“
Linda pod peřinou maličko ztuhla: včerejšek měla spojený s úplně jiným zážitkem a já jsem v něm opravdu žádnou roli nehrál. Asi se v ní opět probudilo černé svědomí.
„Tak dobře,“ zašeptala. “Ale uděláme to stejně jako minule - otočím se k tobě zády a ty se do mě tiše uděláš. Souhlasíš?“
Těžce se převalila na posteli - zády k Pavlovi a čelem ke mě.
„A hlavně buď tiše, ať nevzbudíš Pavla,“ zašeptala ještě.
Ležela ode mne jen na vzdálenost jedné dlaně a tiše šukala s mým nejlepším kamarádem. Vlastně ne: nastavovala ji mému nejlepšímu kamarádovi a domnívala se přitom, že s ní souložím já. Pavel ji šukal pomalu a tiše - bylo vidět, že si to vychutnává.
„Po několika minutách tichouce syknul: „Já už budu!“
Bylo vidět, že se snaží na poslední chvíli ho z Lindy vytáhnout: tohle už mu asi připadalo za hranicí slušného chování - šukat, to ještě ano, ale nastříkat to do kamarádovy holky, to už je něco docela jiného. Ale Linda ho nenechala. Chytla ho za boky a přitáhla ho k sobě.
„Nastříkej to dovnitř!“ zašeptala. „Já v tom nechci až do rána ležet.“
A Pavel se do ní opravdu udělal. Ležel jsem vedle nich na zádech a na břiše mi zasychalo mé vlastní semeno: vystříkal jsem se při vzdychání mé holky a mrdka mi přitom letěla až někam za hlavu...



Kapitola 3
Linda


S Pavlem jsme se dohodli, že se o našem malém tajemství Linda nikdy nedozví. Že se zkrátka nikdy nesmí dozvědět, jak jsme se na ní tajně vystřídali, protože potom by už nechtěla vidět ani mne, ani jeho. A tak jsme si dál všichni užívali prázdnin. Na konci srpna jsme se domluvili, že si všichni tři vyjdeme pod stan - a spolu s námi ještě dalších pár Pavlových kamarádů. Lindu nejdřív trochu zarazilo, že bude mezi námi jediná holka. Ale nakonec si asi řekla, proč to nevyzkoušet. Vždyť se mnou se jí přeci nemůže nic stát.
Stanovali jsme v kempu u řeky a od ostatních kempařů jsme se drželi trochu stranou. Naše tři stany byly od ostatních odděleny poměrně vysokým živým plotem z asi dvoumetrových buxusů. Byla to hotová idyla a nám všem to tak vyhovovalo. Chodili jsme plavat, hráli na kytaru u ohně a večer jsme popíjeli pivo a víno. Linda se mezi námi promenovala jen v plavkách a očividně jí dělalo dobře, že na ni všichni kluci už po pár pivech nadrženě zírají. Večer jsme se spolu milovali a já měl přitom stále před očima jeden neodbytný obraz: obraz Lindina nahého těla, které se vzrušením a žádostí svíjí v náručích ostatních kluků. A jednu věc jsem si uvědomoval už od počátku zatraceně dobře - kdyby se ti kluci na nás domluvili, nedovedl bych Lindu žádným způsobem ochránit. Tady, stranou od ostatních, by musela udělat všechno, co by po ní chtěli, třeba i proti své nebo mojí vůli. Ta myšlenka mě děsila a vzrušovala současně. Okolní vzduch byl nabitý erotikou a já jen netrpělivě čekal, kdy se objeví nějaká překvapivá roznětka, která okolo nás zažehne požár.
Ten nečekaný impuls se objevil asi po čtyřech dnech - vlastně až v okamžiku, kdy už jsem to ani nečekal. Ráno jsem si trochu přispal a Linda se zatím byla venku s klukama vykoupat. A já se proubudil až ve chvíli, kdy Linda strčila ke mě do zavřeného stanu svoji mokrou blonďatou hlavu. Rozespale jsem na ni zíral a ona se na mě šklebila s pusou roztaženou od ucha k uchu.
„Vstávej, ty jeden spáči,“ smála se. „Vždyť už bude brzy poledne.“
„Jak můžeš být na nohou už tak brzy ráno? Tohle já nikdy nepochopím.“
„Sluníčko vychází už před šestou, ale tys ho ještě nikdy pořádně neviděl. Namísto toho tady vyspáváš jako nějaký medvěd. Já jsem se už byla mezitím s klukama vykoupat.“
Díval jsem se na její hezký obličej a ten pohled mě neskonale vzrušoval, ačkoliv jsem z jejího těla v té chvíli neviděl vůbec nic: pod blonďatou ofinou dvě velké modré oči, drobounký nos malinko otočený vzhůru a úžasně smyslná malinová pusa - vše ostatní se v té chvíli ukrývalo venku za stanovou plachtou.
„Dnes ráno vypadáš úžasně,“ řekl jsem. „Ani si nepřej vědět, co bych s tebou udělal, kdybys zalezla sem ke mně do spacáku.“
Ale ona se jen znovu zasmála.
„Neslibuj a nech si to radši na večer. Teď už jsou kluci vzůru a kdyby nás přitom slyšeli, tak o tom budou mluvit celý den. Jako bys je neznal.“
Vyměnili jsme si ještě asi čtyři věty, když tu se najednou Linda malinko zarazila. Nikde v okolí se nepohnul ani lísteček, ale vzduch byl přesto najednou nějaký těžší a erotické dusno by se v té chvíli dalo krájet. Díval jsem se do jejích modrých očí, které se najednou jakoby malinko rozšířily. Také její dech už nebyl zdaleka tak pravidelný. A přestože se mnou mluvila stále stejně nenuceně, najednou se mi zdálo, že náš rozhovor schválně nějak protahuje. Ještě pár minut jsme žvanili v podstatě o ničem a ona se mi přitom celou dobu dívala zpříma do očí. Kromě rozšířných očí a malinko přerušovaného dechu na ní v té chvíli nebylo vůbec nic nápadného - byla to stále ta známá Linda, se kterou jsem už nějaký čas chodil a s kterou jsem pravidelně spal. A kdybych ji neznal tak dobře, možná bych si ani nepovšiml toho slabounkého výdechu, který přišel na samém konci našeho rozhovoru: pro laického pozorovatele to bylo gesto skoro neznatelné - jako když člověk na okamžik zadrží dech a po půl minutě ho ze sebe opatrně vypustí. Chvíli na to Linda náš hovor ukončila a za další okamžik jsem uslyšel vedle stanu Pavlův hlas, jak schválně nahlas říká: „Tak už jsi ho konečně probudila? Vždyť on by takhle byl schopný prospat klidně i celý den.“
Bylo možné, aby tam Pavel byl celou tu dobu s Lindou? V té době jsem si tím ještě nebyl příliš jistý.

Situace se mi trochu vyjasnila až odpoledne. Po obědě jsme se byli koupat, ale Lindu voda už po chvíli omrzela. Pár minut na to se z vody vytratil i Pavel. Nedalo mi to a tajně jsem se za nimi vydal až k našim stanům. Možná jsem čekal, že je při něčem přistihnu, ale zastihnul jsem je jen při rozhovoru. Nechtěl jsem, aby o mně věděli a tak jsem se přikrčil za nejbližší buxus. Seděli u ohně a povídali si.
„Já fakt nevím, o co ti, Pavle, vlastně jde,“ říkala právě Linda. V ruce měla malý klacík a nervózně jím píchala do vyhaslého ohniště. „Když jsme se byli ráno koupat, tak ses choval jako nadrženej puberťák.“
„Choval jsem se stejně jako všichni ostatní kluci. Na tom není nic divnýho - všichni jsme ještě tak trochu puberťáci. A že jsme nadržení, to je jasná věc - zvlášť když se mezi námi pořád producíruješ v plavkách. Z toho by byl nadrženej i světec.“
„A potom u toho stanu - to od tebe vážně nebylo moc hezký!“
Pavel se maličko zasmál.
„Tobě se to snad nelíbilo?“ řekl tiše. „Vždyť tě u toho nikdo nedržel. Mohla ses po mně ohnat nebo mě okřiknout a já bych toho určitě nechal. Takhle jsem si myslel, že se ti to líbí.“
Linda sevřela klacík a vší silou ho zapíchla doprostřed vyhaslého popela. Potom prudce vstala.
„Blbečku!“ řekla rozlobeně. „To je snad jasný, že se mi to líbilo. Abys věděl, tak já jsem se u toho nakonec udělala.“
Potom se otočila a beze slova rozloučení se vydala zpátky k vodě.

Celý zbytek dne jsem přemýšlel, co se ten den ráno vlastně mezi Pavlem a Lindou přihodilo. Když se byli ráno koupat, určitě ji pod vodou osahával. Ale to vlastně dělají čas od času všichni kluci. Stačí když je Linda na blízku, a nikdo z nich nevynechá jedinou příležitost k tomu, aby se o ni nenápadně neotřel. Už několikrát jsem viděl, jak jí ve vodě sahají na prsa. Ona se tomu vždycky smála a občas je i malinko provokovala. Možná ji to také trochu vzrušovalo. Mně se kupodivu ta představa, jak jsou všichni kluci nadržení z prsou mé holky, docela líbila. Ale co se stalo pak před naším stanem? O čem to vlastně Linda s Pavlem mluvila? A mohlo se vůbec něco odehrát, když se mi Linda celou tu dobu dívala zpříma do očí? Až do večera mi to připadalo jako záhada.
Večer jsme vypili každý lahev vína a pak jsme zalezli hezky do spacáků - já s Lindou do našeho stanu a Pavel s klukama do stanů sousedních. Byl jsem příšerně nadržený, ale nechtěl jsem se ten večer Lindy o nic doprošovat. Naštěstí jsem nemusel dělat vůbec nic - hned po zhasnutí baterky sama otevřela zip a vklouzla ke mě do spacáku.
„Vzpomínáš, cos mi ráno sliboval?“ zašeptala mi tiše do ucha. „Tak teď máš příležitost svůj slib splnit.“
Vzal jsem do ruky jedno její prso a palcem jsem opatrně pohladil tmavou bradavku - přesně jak to Linda měla vždycky ráda.
„Jenomže to bylo ráno, zatímco teď je večer,“ zašeptal jsem. Mezi palcem a ukazovákem jsem stále svíral její bradavku - pomalu jsem po ní přejížděl nehtem a když se pak celá vztyčila, nepatrně jsem ji dráždil bříškama prstů. Při téhle masáži stačí jen několik minut a Linda je dole hned celá mokrá. Když spěcháme nebo když jsme oba hodně nadržení, tak tenhle postup používáme místo obvyké předehry - je to rychlé a spolehlivé a oba víme, že stačí jen minuta či dvě podobného dráždění a já mohu bez obav dovnitř. Dnes jsem ale chtěl využít tenhle postup k něčemu jinému.
„Já už to nevydržím,“ šeptala mi Linda do ucha. „Když mi ho tam hned nezasuneš, tak se z toho zblázním.“
„Ale ráno už je dávno pryč,“ zopakoval jsem tiše tu trapičskou větu. „Nemůžeme jen tak začít tam, kde jsme ráno přestali. Nebo snad ano?“
„Netrap mě! Jsem opilá a strašně nadržená. A vůbec nevím, o čem to vlastně mluvíš.“
„O dnešním ránu. Proč ses vlastně se mnou tak dlouho vybavovala a co měly znamenat ty tvoje rozšířený zorničky a přerývaný dech? Copak si myslíš, že jsem slepý nebo dočista hloupý?“
Cítil jsem, jak mi její tělo malinko ztuhlo v náruči. Ale asi musela být opravdu pořádně nadržená, protože za okamžik se ke mně znovu přitiskla a zašeptala: „Mně je jedno, co jsi viděl nebo slyšel dnes ráno. Já ho tam teď potřebuju, nebo se z toho dočista zblázním.“
„Ale já chci nejdřív vědět, cos dělala dnes ráno s Pavlem.“
Její tělo znovu ztuhlo, jak se ode mne nepatrně odtáhla.
„Já jsem s ním nic nedělala,“ řekla tiše.
„Opravdu?“
„Nic jsem s ním nedělala,“ zopakovala tiše s ústy těsně u mého ucha. „To on dělal něco se mnou.“
Radostí a vzrušením se mi na okamžik zatajil dech; po chvíli jsem tlumeně vydechl, stejně jako Linda dnes ráno před stanem. Rozevřenou dlaň jsem položil na její pohlaví: měl jsem pravdu - tam dole už byla neuvěřitelně mokrá.
„Hlaď mě!“ zašeptala. „Když mě nechceš ošukat, tak mě aspoň vyprstuj. Nebo z toho fakt zešílím.“
„Co s tebou Pavel ráno dělal?“
Znovu se malinko odvrátila.
„Nechtěj to vědět. Když ti to řeknu, budeš mě nenávidět. A Pavlovi budeš muset namlátit.“
„Co udělám s Pavlem, to je moje věc. A tebe budu nenávidět jenom tehdy, když mi budeš lhát. Pokud mi budeš vždycky říkat pravdu, odpustím ti cokoliv na světě.“
Přimkla se k mému tělu a pusu přilepila těsně k mému uchu - jakoby měla strach, že její zpověď uslyší ještě někdo další.
„Jak chceš,“ řekla. „Ale já za to opravdu nemůžu. Když jsme se byli ráno vykoupat, tak se o mě Pavel ve vodě všelijak otíral. Všichni kluci se o mě otírali - někteří mi dokonce sahali i na prsa.“
„Já vím,“ řekl jsem. „Vzrušuje mě vidět, jak jsou z tebe celý hotový. Tebe to určitě taky vzrušuje.“
„Jo. Ale dnes ráno to bylo trochu jiné. Když jsme potom vylezli z vody a já jsem tě šla vzbudit, cítila jsem všude na svém těle Pavlovy oči. Mluvila jsem s tebou a on přitom musel stát těsně za mnou. Neviděla jsem ho, jenom jsem cítila jeho dech. A pak mě najednou pohladil po zadku. Bylo to jen takové letmé a já si toho nejdřív skoro ani nevšimla. Potom jsem ale ucítila jeho prsty na své kundičce. Klečela jsem tam před stanem s vystrčeným zadkem a on se mě přitom opatrně dotýkal. Nechtěla jsem, aby sis všimnul, že se něco děje, proto jsem ho neokřikla. A taky mě to vzrušovalo. Šíleně mě to vzrušovalo. Hladil mě přes kundičku, která byla v té chvíli ještě uvězněná v plavkách, a já jsem se přitom s tebou nenápadně bavila. Pak jsem ale ucítila, že mi na bocích rozvazuje šňůrky. Tohle jsem opravdu nechtěla. Když mě hladil po zadku, brala jsem to jen jako takový flirt. Ale potom mi rozvázal plavky a já jsem cítila, že na něj vystrkuju víc než jenom zadek. Ten trojúhelníček plavek se skoro nechtěl odlepit, jak jsem byla tam dole celá mokrá.“
Tenhle obraz jsem miloval: klečící Linda a pod jejími kultaými půlkami zřetelně viditelné pohlaví. Nic nebylo na Lindě erotičtějšího než právě tohle. Celý život jsem zbožňoval holky s výraznými stydkými pysky. Pavel musel být z toho obrazu celý hotový - Lindin úžasně kulatý zadek a pod ním dva velké krásné plátky po obou stranách lemující její doširoka rozevřené pohlaví.
„Ošukal tě?“
„Ne! To bych mu nikdy nedovolila. Jenom mě tam dole hladil. Tak dlouho, dokud jsem se přitom neudělala. A já... celou dobu jsem u toho s tebou mluvila a dívala jsem se ti do očí. Šíleně mě to vzrušovalo.“
Prudce jsem Lindu odstrčil a převalil se na ní. Nohy jsme měli oba ještě zamotané do spacáku. Byla to asi nejkratší soulož v mém životě - a současně zřejmě můj nejsilnější orgasmus. Netrvalo to víc než několik vteřin a na Lindu jsem přitom vůbec nemyslel. Ale ona se jako zázrakem také udělala: jakoby její orgasmus závisel jen na tom, až se do ní zabořím. Stačili dva prudké pohyby a já už stříkal. Dovnitř, do její kundy - bez ochrany a naprosto bez zábran. Stačili dva prudké pohyby a ona se pode mnou zlomila do oblouku a hlasitě vykřikla. Mnohem hlasitěji, než ráno před našim stanem.
Když jsme se oba trochu uklidnili, vzal jsem ji znovu do náruče.
„Nikdy mi nesmíš o takových věcech lhát,“ řekl jsem. “Odpustím ti cokoliv, pokud o tom budu vědět. Souhlasíš?“
A ona ve tmě jen mlčky přikývla.



Kapitola 4
Ruská ruleta


Předpokládal jsem, že ráno už o tom Linda nebude chtít mluvit. Nebo že prohlásí, že to byl jen takový úlet, který se už nesmí nikdy opakovat. Jenomže nakonec všechno dopadlo úplně jinak. Když jsme se ráno vzbudili, přitiskla se Linda k mému ještě rozespalému tělu a tiše mi zašeptala do ucha, že se mnou v noci zažila nejkrásnější soulož svého života.
„Tak úžasný orgasmus jsem snad ještě nikdy neprožila,“ šeptala a kdybych jí v té chvíli viděl do obličeje, možná by se u toho i malinko červenala. „Když jsi do mě stříkal, tak jsem to cítila možná až někde v žaludku.“
No, oba jsme věděli, že z anatomického hlediska je to pěkná blbost, ale pravdou je, že i mně se při každém dalším výstřiku zdálo, jakoby mi všechna ta horká mrdka vycházela snad z každého póru mého těla.
„Lidé jsou hlupáci, když si neříkají o těchhle věcech pravdu,“ zašeptal jsem první věc, která mi v té chvíli přišla na mysl. „Připravují se tak o velkou spoustu potěšení. Ale my se o žádné potěšení připravovat nebudeme a budeme si říkat pravdu o všech našich tajných přáních. Slibuješ?“
Linda na okamžik malinko zatajila dech. „A tobě by nevadilo, kdybych ti třeba řekla, že mám chuť vyspat se s někým jiným?“
„Nevím,“ řekl jsem po pravdě. „Ale určitě by mi to vadilo mnohem míň, než kdyby ses s ním vyspala za mými zády. Takhle bys aspoň ze mě nedělala vola.“
Po takovém argumentu musela Linda uznat, že mám zřejmě pravdu. Ještě pár minut jsme se spolu bavili na podobné téma. Šeptali jsme si z ucha do ucha a zvolna jsme se u toho mazlili. Naše vzájemná důvěra a intimita byla v té chvíli tak obrovská, že se nám zdálo, že bychom spolu dokázali přestát daleko složitější věci než jen nějakou hloupou nevěru. Nakonec se Linda přiznala i k věcem, o kterých jsem v té době neměl ani tušení. Dřív než mě poznala, spala prý s větším počtem kluků - někdy prý dokonce chodila i s několika kluky najednou. Neviděla na tom nikdy nic špatného, bavilo jí to a sex jí dělal vždycky dobře. Teď už je to ale jinak a ona je ráda, že může být jenom se mnou. Někdy má ale strach, že to nedokáže. Touží po jiných chlapech a bojí se, že jednou té touze nedokáže odolat. Proto prý tak často flirtuje s Pavlem a těmi jeho kamarády - protože si zkrátka nedokáže pomoci.
„Nechci tě podvádět a chci ti zůstat věrná,“ říkala tiše. „Ale mám strach, že to možná nedokážu.“
„Když o tom vím, tak to přeci není nevěra,“ šeptal jsem. A v té chvíli mi došlo, jak moc mě tahle představa vzrušuje. A také jsem pochopil, že je na čase zanechat planého snění a vyjít štěstí aspoň na půl cesty vstříc.

Příležitost se vyskytla až večer. Seděli jsme u ohně a postupně jsme otevírali jednu láhev piva za druhou. Kluci už byli trochu pod parou a hladově se na Lindu dívali. Začal jsem mít strach, co všechno by se moho stát - a také mě to pekelně vzrušovalo. Kecali jsme o všem možném, kluci ze všeho nejvíc o sexu. Linda se tomu smála jako nějaká puberťačka a bylo na ní vidět, že i jí dělá ta situace dobře. Když už byla skoro tma, někdo z kluků navrhnul, že bychom si mohli zahrát flašku. Linda se jenom ušklíbla a řekla, že to by musela být úplně blbá, aby s pěti nadrženýma klukama hrála flašku. Jenomže já jsem se toho chytil, i když asi trochu jinak, než všichni čekali.
„Flaška je pro děcka,“ řekl jsem a Linda se na mě v té chvíli překvapeně podívala. „Zahrajeme si radši ruskou ruletu.“
„Ruskou ruletu? To je nějaká blbost, ne? A kde tady jako sebereme pistoli?“
„Na tuhle ruskou ruletu pistoli nepotřebujeme. Stačí, když budeme pořádně nadržení. A to my přeci jsme, nebo ne?“
Pavel se zasmál. „Nadržený? Podrbal bych i čerta, kdyby měl na sobě zástěru.“
V té chvíli se ozvala i Linda. „Ruskou ruletu?“ řekla. „A jak mám s vámi hrát ruskou ruletu?“
„Ty s námi žádnou ruskou ruletu hrát nebudeš. Kluci budou hrát ruskou ruletu o tebe.“
A pak jsem jim řekl o tom, co se dělo včera ráno před našim stanem. Linda se na mě zlostně dívala a vztekle mi přitom zatínala prsty do stehna. Také Pavel se na mě díval dost překvapeně. Ale já už v té chvíli měl v hlavě naprosto konkrétní plán.
„V ruské ruletě stojí člověk proti osudu a o jeho bytí a nebytí rozhoduje štěstí. V naší ruské ruletě bude mít vítěz právo udělat totéž, co udělal včera bez mého vědomí Pavel. Za chvíli už bude tma, takže přitom asi nic neuvidí. Ale bude si moci na Lindu aspoň sáhnout.“
Všichni se zadívali na Lindu, ale ta se tvářila naprosto netečně.
„A co přitom budeš dělat ty?“ zeptal se mě Pavel. „Zůstaneš sedět tady u ohně?“
Ohlédl jsem se po něm a maličko se zasmál.
„Kdepak,“ řekl jsem. „Tady u ohně určitě nezůstanu. Já si pěkně zblízka ohlídám, aby všichni dodržovali domluvená pravidla. Budu ležet ve stanu, tak jako včera. Tak co - souhlasíte?“
„Pokud s tím bude souhlasit i Linda.“
Linda jen mlčky pokrčila rameny. „Mně se tyhle vaše dohody vůbec nezamlouvají,“ řekla. „Takže si jdu radši lehnout.“ Pak se sebrala a vykročila směrem k našemu stanu.
„Tak a máme po zábavě,“ zasmál se Pavel.
„Tomu nevěřím,“ řekl jsem. „Za deset minut dovedu jednoho z vás k našemu stanu a on si tam bude moci Lindu pořádně osahat. A Linda proti tomu nebude ani v nejmenším protestovat. Je to moje holka a já moc dobře vím, co od ní můžu čekat.“
„Takže ruská ruleta se opravdu může rozjet?“ zeptal se Pavel.
„Ano, ruská ruleta právě začíná.“
Pavel se tomu zasmál a pak naprosto netečným hlasem řekl: „Jenomže v téhle hře určuje pravidla většina. A většina se nespokojí s tím, že si z nás všech užije jenom jeden. Chceme si užít všichni.“
Trochu mě tím zaskočil. To já jsem tady přeci od toho, abych určoval pravidla! Kam bychom potom došli, kdyby mi druzí přikazovali, co mám anebo nemám s Lindou dělat?
Pavel se na mě chladně zadíval a potom řekl: „Linda si s námi hraje jako kočka s myší. Považuje nás za malé fakany, které může beztrestně vodit za nos. Je na čase trochu ji vytrestat.“
Takové prohlášení se mi vůbec nelíbilo. „Linda je moje holka a já nedopustím, aby se jí něco stalo,“ ohradil jsem se malinko dotčeně.
„Nikdo jí přeci nechce ublížit. Ale některé věci si k nám prostě nesmí dovolovat. Ani ona, ani ty. Copak si vážně myslíš, že přistoupíme na tak stupidní dohodu? Že ona nás tu všechny nejdřív vyrajcuje a my se pak budeme muset spokojit s tím, že si na ni jeden z nás bude moci potmě sáhnout? Tímhle by přeci neuchlácholila ani patnáctileté kluky.“
„A o co vám tedy jde?“
„Sáhneme si na ni všichni. A pokud nás přitom sama nezastaví, budeme si s ní moci dělat všechno, nač budeme mít chuť.“
„To vám ale nikdy nedovolím! A ona taky ne.“
„Uvidíme,“ řekl Pavel. „Tohle je naše základní podmínka - dokud nás sama nezastaví, můžeme si s ní hrát podle naší chuti. To bude naše ruská ruleta.“
Díval jsem se do jejich očí a vnímal přitom jejich převahu. Pokud se rozhodnou, nikdy je nedokážu od jejich úmyslu odradit. Můžu s nimi pouze vyjednávat, ale zastavit už je nedokážu. A nakonec mi nezbyde než věřit Lindě, že nenechá celou situaci zajít příliš daleko.
„Souhlasím,“ řekl jsem po chvíli rezignovaným hlasem. „Mám ale dvě podmínky. Za prvé - Lindě nesmí nikdo z vás ani v nejmenším ublížit. A pokud Linda řekne ne, znamená to skutečně ne. V té chvíli se všichni seberete a odejdete. Až do té doby bude Linda jen vaše.“ Na chvilku jsem se odmlčel, protože další slova se mi neříkala snadno. Rozhodně jsem něco takového vypouštěl z úst vůbec poprvé v životě. „A ještě za druhé - dovnitř smí jenom jeden z vás. Je mi jedno, kdo to bude. Vlastně to ani nechci vědět. Prostě jen jeden z vás. Právě v tom bude spočívat naše ruská ruleta.“

Když jsem došel k našemu stanu, třásla se mi z toho všeho kolena. Linda ležela uvnitř a na sobě měla jenom plavky - stejné, jaké měla na sobě včera ráno.
„Jsem opilá,“ řekla tiše. „Kdybych nebyla tak opilá, asi bych se na Tebe musela pořádně naštvat.“
„Všichni jsme už tak trochu opilí,“ řekl jsem.
Zblízka se na mne zadívala a pak mě pomaličku pohladila po tváři.
„Miluju tě,“ řekla tiše. „Jsi první kluk, kterého takhle miluju.“
„Já vím,“ řekl jsem. „Já tebe taky miluju. Každý den víc a víc.“
A potom jsem se už jenom díval, jak Linda rozepíná stan a pomalu si kleká doprostřed pootevřené celty vchodu.
„Chci abys mě přitom držel za ruce a díval se mi do očí,“ řekla.
V nastávajícím šeru jsem nahmatal lampu zavěšenou až u stropu a rozsvítil ji. Pak jsem zatáhl zip u vchodových dveří, kam až to umožňovalo Lindino klečící tělo, a vzal jsem Lindu něžně za ruce.
„Jsem tady s tebou a nedopustím, aby ti kdokoli ublížil,“ řekl jsem. A právě v té chvíli jsme uslyšeli před stanem kroky.

Ty kroky se přibližovaly zvolna a potichu, snad aby Linda nepoznala, že nepatří jen jedinému klukovi. Potom se náhle zastavily.
„Už musí být přímo u mne,“ zašeptala Linda. „Ještě se mě ani nedotkl, ale už cítím na zádech jeho horký dech.“
Stanová plachta za Lindinou hlavou byla temná a nehybná a já neměl ani nejmenší tušení, co se za ní právě v té chvíli může odehrávat. Díval jsem se do Lindiných očí, které byly v té chvíli stejně temné a nehybné jako stanová celta.
„On... on ... už se mě asi dotýká,“ zašeptala Linda. Zorničky jejích očí se nepatrně rozšířily strachem a vzrušením.
„Nemám nejmenší tušení, co se mnou právě dělá,“ zašeptala. „Asi klečí těsně za mnou, protože cítím, jak se mě dotýkají jeho stehna. Určitě na sobě nemá žádné kalhoty - na stehnech cítím chlupy na jeho nohou.“
Stále jsem se díval do Lindiných dokořán otevřených očí: ruce se mi přitom chvěly a tělo se mi třáslo vzrušením a potlačovanou žárlivostí. Ano, obrovsky jsem na toho kluka žárlil a současně jsem se celý klepal vzrušením a nadržeností. Celé tělo mi vibrovalo potlačovanou záští: v té chvíli jsem měl obrovskou chuť rozrazit stanovou plachtu a s rukama sevřenýma v pěst se vrhnout na toho kluka, který se právě bezostyšně dotýká mé holky, hladí ji po zadku a laská ji. Jenomže druhá polovina mého těla sténala vzrušením a hlasitě na celý svět křičela: „Ano, omrdej ji! Tady před mýma očima si to s ní rozdej a pořádně jí to udělej, ať u toho sténá jako čubka. Ať se u toho kroutí tak, jako u toho se mnou nikdy nekroutila!“ A v té chvíli jsem už dobře věděl, že ta druhá myšlenka je mnohem silnější a že nad tou první má nepochybně navrch. Ano, chtěl jsem vidět svoji holku poníženou a zneužitou - přímo tady, před mýma očima.
„Teď právě mi přejíždí dlaněmi po zádech,“ zašeptala Linda po chvíli. „Cítím jeho prsty, jak mi pomalu kloužou dolů po stehnech. Já ... jsem z toho strašně vzrušená. Strašně se stydím, ale tam dole už musím být celá mokrá. Jestli toho ten kluk už brzy nenechá, tak se z toho nakonec zase udělám.“
Přitisknul jsem se co nejvíc k jejímu klečícímu tělu a přitom se mi zdálo, jako bych na své kůži cítil její chvění. I když se jí právě někdo cizí dotýká, ve skutečnosti na tom vůbec nezáleží: to jenom pro mne prožívá své vzrušení - jen pro mne a pro nikoho jiného.
„On... už mi rozvázal tkaničky na bocích plavek a pokouší se mi je přetáhnout přes stehna. Mám chuť dát kolena od sebe, aby mě mohl hladit i uvnitř.“
„Tak to udělej,“ zašeptal jsem.
Linda se malinko pohnula - v té chvíli se od sebe musela oddělit její stehna a tomu bídákovi se přímo před jeho nadrženýma očima odhalila obnažená kunda mojí holky. Co na tom záleží, že v té venkovní tmě o tom možná ani neví? Co na tom záleží, když moje holka se před ním roztahuje jako nějaká nadržená puberťačka?
„Teď se mě tam dole dotýká prstem. Přejíždí mi s ním mezi závojíčky. Strašně se stydím za to, že jsem z toho tak mokrá, ale nemůžu si pomoct. Prostě si nemůžu pomoct.“
Uchopil jsem ji pevně za paže a hlavu jsem sklonil až k jejím ústům: skoro jako bych tušil, co v nejbližší chvíli uslyším.
„Teď mě tím prstem krouží okolo dírky. Dotýká se mě a hladí mě. A teď... teď s ním pomaličku zajíždí dovnitř. Je tak silný a dlouhý... je tak...“
Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se přímo do jejích očí. Bylo vidět, že maličko zatajuje dech a že její oči se ještě o něco více rozšiřují překvapením.
„To snad ne!“ zašeptala. „On mě... to není ...!.“
Sevřel jsem její paže pevněji a znovu jsem se zadíval do jejích očí.
„Co s tebou teď právě dělá?“
„Já... já za to nemůžu. Ale ... to není prst, čím se mě tam dole dotýká. On ... on mě tam dole šuká!“

Nikdy nezapomenu na její oči. Nikdy nezapomenu na výraz v její tváři, když na ní v té podivné situaci přišel první orgasmus. Nikdy nezapomenu na to, jak přitom sevřela moje paže a hlasitě zasténala. A nikdy také nezapomenu na její překvapení a zděšení, když pochopila, že v té tmě venku před stanem nečeká jen jeden vylosovaný kluk, ale že jich tam určitě musí být mnohem víc. Kluci splnili moji první podmínku a Lindě ani v nejmenším neublížili. Ona je však sama ten večer neodehnala. Stále jsem čekal, kdy řekne jasné ne a ukončí tuhle podivnou ruskou ruletu. Žádného ne jsem se však nedočkal.
Druhou moji podmínku kluci nesplnili. Nevím, kolik se jich na ní ten večer vystřídalo - asi ne všichni, ale určitě víc než jeden. Snad dva nebo tři. A já jsem teprve druhý den ráno pochopil, v čem vlastně spočívala pointa téhle svérázné ruské rulety: moje holka se ráno u snídaně sešla s pěti klukama a ani v nejmenším přitom netušila, kdo z nich do ní předchozí večer potmě nabouchal svoje horké semeno.



Kapitola 5
Nevěra


Pokud by si snad někdo myslel, že ruská ruleta nějak ovlivnila můj vztah s Lindou, ošklivě by se pletl. Byli jsme ještě příliš mladí na to, abychom si takovou věc dovedli opravdu vychutnat, a příliš nezkušení na to, abychom ji bez pomoci alkoholu dokázali zopakovat. Stále jsme spolu chodili, rádi a často jsme se milovali - a občas jsme spolu mluvili i o tom, co by mohlo být, kdyby... Jenomže na to, abychom takové „kdyby“ změnili znovu ve skutečnost, nám zatím chyběla odvaha.
Linda byla pro mě v té době nejdůležitější osobou na světě. Zbožňoval jsem její tělo. A miloval jsem na něm hlavně to, co svědčilo o jejím vztahu k druhým mužům. Když se o ni jednou v tramvaji otřel nějaký kluk a docela bezostyšně jí přitom sáhl na zadek, místo abych žárlil nebo abych jim oběma vynadal, tak jsem se k Lindě přimáčkl a položil jsem na ni ruku. Dlaní jsem jí přejel po stejném místě, kterého se ten neznámý kluk ještě před okamžikem dotýkal. Možná v tom byla touha být tomu jejich letmému dotyku co nejvíc nablízku; anebo jsem si ji prostě jen potřeboval přeznačkovat. Ze všeho nejvíc mě ale fascinovala její kunda. Nikdy předtím jsem neviděl dívku, která by měla tak dívčí postavu a tak jemný, skoro ještě dětský obličej, a přitom by mezi nohama schovávala tak neuvěřitelně dospělou kundu. Její dospělost jsem vnímal na chuť i na dotek - ze všeho nejvíc ale zrakem. V průběhu milování jsme měli takový malý rituál: na začátku při předehře (anebo taky někdy až úplně na závěr, po našem orgasmu), jsem se k Lindě přitisknul a pošeptal jí do ucha: „Prosím, ukaž mi ji! Chci vidět, jak je nádherná.“ A ona si přede mne klekla nebo se prostě jen převalila na bok a celá se mi ukázala. V té době mě nezajímala její prsa a dokonce ani její obličej - byl jsem doslova fascinovaný její úžasnou kundou. Prohlížel jsem si ji a dotýkal se jí - někdy jen několik minut, někdy třeba i půl hodiny. Při předehře jsem ji tímhle způsobem dokázal občas vydráždit až k orgasmu; možná proto se jí to taky tak líbilo a ochotně se mi nastavovala. A pokud mi ji ukazovala až po souloži, často jsem ji svými doteky ukolébal k spánku. Když zpětně přemýšlím, co se mi na ní tak líbilo a co mi na ní připadalo tak zvláštní, napadá mě jen jediná věc: neuvěřitelná dospělost a zralost. Ať jsem na ni sáhnul kdykoliv, vždycky ji měla vlhkou a jakoby roztaženou, s malými stydkými pysky tak výraznými, že jí už na první pohled vyčnívaly ven. Holky, které jsem do té doby poznal, nebyly o moc mladší ani starší než Linda. Ale jejich kundy byly ještě takové dětské - jen takové nezřetelné zářezy uprostřed těla, které v člověku nevyvolávaly vzrušení a nepodněcovaly v něm žádnou fantazii. S Lindou to bylo v tomhle směru docela jiné: tohle prostě nebyla žádná panenská kundička, to byla úžasně zkušená díra; nebo tak aspoň na první pohled vypadala.
Kromě toho večera, kdy jsme spolu vyzkoušeli ruskou ruletu, jsme spolu nikdy nemluvili o věrnosti a nevěře. Byl jsem do Lindy doopravdy zamilovaný a nedovedl jsem si představit, že bych jí někdy mohl být nevěrný. A pokud šlo o ni, tak platilo stále to, co jsem jí řekl tehdy uvnitř našeho stanu: jestliže o tom budu vědět a budu moci být při tom, tak to pro mě není žádná nevěra. Protože všechno na světě je lepší než nějaké hloupé zapírání. A tak to také platilo až do naší dovolené v Řecku.
Do Řecka jsme odlétali v červnu, hned po ukončení zkouškového období. Linda se těšila, protože do té doby byla u moře jen jednou s rodiči. No a já jsem se nejvíc těšil na to, jak si to spolu budeme neustále užívat: v hotelovém pokoji, na pláži, v moři - prostě kdekoliv se jen naskytne příležitost. A tak to také probíhalo prvních osm dnů naší dovolené. Pak na nás ale padla nějaká ponorková nemoc a my se začali stále častěji dohadovat nad nejrůznějšími maličkostmi: v kolik hodin půjdeme na pláž, v jaké taverně si dáme oběd nebo kam se půjdeme podívat večer. Diskotéky mě nikdy nebavily, zato Lindě noční život očividně chyběl. A tak bylo jasné, že je nejvyšší čas si od sebe trochu odpočinout. Dohodli jsme se, že si dáme jeden od druhého na chvíli pauzu a že si večer uděláme každý svůj vlastní program - Linda se půjde podívat někam na diskotéku a já se vydám k moři pořádně si zaplavat. Možná jsem byl naivní, ale v té chvíli mě vůbec nenapadlo, jak se může taková situace náhle zvrtnout. Že je něco v nepořádku mi došlo až ve chvíli, kdy už bylo několik hodin po půlnoci a Linda se z diskotéky stále ještě nevracela. Přišla teprve nad ránem, někdy okolo půl čtvrté. Zřejmě si myslela, že už v klidu spím, a proto se ani neosprchovala a tiše vklouzla do postele. Pak se ke mně otočila zády a zachumlala se do peřin. Opatrně jsem jí sáhnul na rameno a ona přitom strnula. Možná znáte také ten pocit: sáhnete někomu na ruku a on se najednou celý napne a zatají přitom dech. Nemá to nic společného s přátelstvím ani nepřátelstvím, není v tom vzrušení ani odpor - jen jakýsi podivný, animální strach z odhalení; strach člověka, který má v hloubi své duše černé svědomí a cítí se příliš pošpiněný na to, aby se ho druzí dotýkali.
„Stalo se něco, Lindo?“ zeptal jsem se tiše.
Její záda byla stále napnutá, takže jsem pod konečky prstů cítil každý její sval.
„Ne, nic.“ Hlas měla tichý a chraplavý, snad z alkoholu a cigaretového kouře.
„Jaké to bylo?“
„Dobré.“
Na jejích odpovědích nebylo vůbec nic divného - snad jenom to, že jsem na každou z nich musel čekat možná o jednu či dvě vteřiny déle než obvykle. To čekání na odpověď nebylo významné, přesto však mezi námi vytvářelo podivné napětí. Toužil jsem to napětí nějak zlomit - a především jsem si přál dát Lindě najevo, že se na ni nezlobím kvůli tomu, že se vrátila tak pozdě. Mezi našimi rituály byl pouze jeden, který bylo možné v takové chvíli použít.
„Ukaž mi ji prosím,“ zašeptal jsem. „Chtěl bych ji teď vidět.“
Její tělo se v té chvíli pod mými prsty ještě více napnulo.
„Teď ne, prosím. Jsem unavená. A ani jsem si nedala sprchu. Musím od toho cigaretového kouře příšerně smrdět.“
„To mi přeci nevadí. Vždyť víš, že pro mě jsi vždycky krásná a voňavá.“
„Ale já jsem opravdu strašně unavená. Nechej to radši na ráno, prosím.“
„Proč? Já s tebou přeci nechci šukat. Chci si ji jenom prohlídnout. Nemusíš u toho vůbec nic dělat, a pokud přitom usneš, tak mi to nebude vadit. Opravdu.“
V jejím postoji byla jakási podivná odevzdanost: jakoby snad ani neměla sílu se před mými doteky bránit. Využil jsem toho a nadzdvihl jsem z jejího zadečku peřinu: ležela tu přede mnou na boku, s odhalenými půlkami a hlavou zabořenou do polštáře. Jednou rukou jsem rozsvítil malou stolní lampičku a druhou jsem jí naznačil, aby o něco víc přitáhla kolena k břichu. Mohla se bránit, ale nebránila se: její zadek se vyšpulil a tam dole mezi půlkami se pomalu objevila její kunda. Díval jsem se na ni a připadala mi jiná než jindy: jakoby zduřelá a maličko nateklá, bohatě prokrvená a vlhká. Přiložil jsem k ní obličej a opatrně jsem se jí dotkl jazykem. Voněla i chutnala docela jinak - možná po nějakém jiném klukovi. Přejel jsem po ní prsty - stydké pysky se pod jejich dotekem rozestoupily a na bříškách prstů mi zůstala vlhká a kluzká stopa. Netušil jsem, co to může být - možná stopa po jejím vzrušení, možná zbytek nějaké cizí mrdky. Tlakem ruky jsem ji donutil, aby dala nohy od sebe. Oddálil jsem od sebe její stydké pysky a před očima se mi objevil vstup do její kundy. Přesně takovou díru měla pravidelně po našem mrdání - vlhkou a roztaženou, celou jakoby nateklou a obolavělou.
„Na nic se mě neptej,“ zašeptala tiše někam do polštáře. „Prosím, na nic se mě neptej.“
Už to samo o sobě naznačovalo její přiznání: byla na diskotéce a byla mi tam nevěrná. Ještě jednou jsem pohladil prsty její kundu a ta nenasytná, vlhká píča se okolo nich hladově stáhla, jakoby ani po tom všem neměla ještě dost. Posunul jsem se na posteli o něco více vzhůru a obličejem jsem se přitiskl zezadu k jejímu krku.
„Ale já to chci vědět,“ zašeptal jsem někam do jejích vlasů. „Potřebuju vědět, co se tam venku stalo.“
„A k čemu ti to bude? Abys měl nade mnou morální převahu?“
„Nevím,“ řekl jsem popravdě. „Možná by opravdu bylo lepší, kdybych se o tom nikdy nedozvěděl. Ale já už o tom vím, nebo si to aspoň myslím. A teď potřebuju vědět úplně všechno.“
Čekal jsem, že se Linda rozpláče, ale její slova zněla nepřítomně a téměř rezignovaně.
„Jsem prostě děvka,“ řekla tiše. „Vyspala jsem se s klukem, na kterém mi vůbec nezáleželo, protože jsem si zkrátka nemohla pomoct. K tomu už není co dodat.“
„Ale ano, je. Jestli chceš, abych ti odpustil, musím znát všechny podrobnosti.“
„A ty mi chceš odpustit?“
„Nevím. Porušila jsi naši dohodu. Já opravdu nevím, co bych měl v téhle chvíli dělat. Ale předtím, než něco udělám, musím znát všechny podrobnosti.“
Teď už zněl její hlas opravdu zkroušeně.
„Ale tehdy v tom stanu... tenkrát ti to přeci nevadilo,“ řekla tiše.
„Ne, to mi fakt nevadilo. Dokonce mě to i vzrušovalo. Jenomže to ses s nikým nevyspala za mými zády. Byl jsem tehdy u toho a pravidla jsme určovali spolu.“
„Promiň. Já jsem vážně taková husa.“
Zdálo se, že se co nevidět rozbrečí. Ale to jsem nechtěl.
„Řekni mi, jak se to stalo. Chci vědět všechny podrobnosti. Možná si pak budu myslet, že jsem byl taky u toho.“
„Nechtěla jsem to dělat za tvými zády. Vlastně jsem to nechtěla dělat vůbec. Ale... potřebovala jsem to. Byla jsem tak strašně nadržená, že jsem se nedokázala ovládnout.“
„Proč? Vždyť spolu přeci šukáme každý večer. Nebo tobě se to se mnou snad nelíbí?“
„Líbí, jasně že líbí. Ale tohle bylo něco úplně jiného. Ta světla okolo, ta krásná těla, která se na mě furt lepila. Já... musela jsem být celá mokrá už při první písničce. A ti kluci to určitě museli nějak vycítit.“
„Kluci? Ono těch kluků bylo víc?“
„Ne, to ne! Oni se mnou jen tancovali a platili za mě pití. Bylo to všechno tak jiný, tak vzrušující...“
Tohle mi žádná holka ještě nikdy nevyprávěla. Možná už se podobný příběh v mém životě někdy objevil, aniž bych o tom vůbec věděl: třeba mě už předchozí holka podobně oklamala a rozdala si to s někým neznámým na nějaké venkovské diskotéce - jenomže mi o tom nikdy neřekla a já jsem to tím pádem vůbec nezjistil. Ale tohle nebyla ani trojka, ani kandaulismus.cz - byla to prostě nevěra. Byl jsem na ni naštvaný za to, že porušila naši dohodu a podvedla mě. Ale byl jsem z toho také vzrušený - tak vzrušený, až mě to samotného překvapovalo. Obejmul jsem ji pevně okolo ramen a obličej jsem jí zabořil do vlasů.
„Co se stalo, když jsi na tu diskotéku přišla?“ zeptal jsem se tiše. „Pověz mi to všechno od začátku.“
Bylo slyšet, jak se nejprve zhluboka nadechla.
„Všichni se po mně podívali, už když jsem vešla do dveří. Samotná holka - to se tady v Řecku jen tak nevidí. Většinou tam byli jen samé dvojice. A pak ještě několik partiček kluků - takových těch frajírků, který se vyskytujou na všech diskotékách. Možná to byli Angličani nebo dokonce Švédi. Nevšímala jsem si jich. Nikoho jsem si zpočátku nevšímala. Nevěděla jsem, co tam mám sama dělat, tak jsem se dala do řeči s barmanem. Byl to Řek, ale uměl dobře anglicky.
„Byl hezkej?“
„Jo, dokonce dost. Černý vlasy i oči, docela pěkný ramena a k tomu navíc ještě milej úsměv. Prostě sympaťák.“
„Líbil se ti?“
„Nevím, asi ano. Jo, asi líbil. Vždyť už jsem přeci říkala, že jsem byla vzrušená, jen co jsem tam vešla do dveří.“
„Tancovali jste spolu?“
„Ne, to by ani nešlo. Byl to přeci barman. Na tancování tam byli jiní.“
„A kolik bylo těch, s kterýma jsi tancovala?“
„Nevím. Asi docela dost. Pořád za mnou někdo chodil, posílal mi drinky a tahal mě na parket. Hlavně ti Švédové a Angličani.“
„Líbilo se ti to?“
Tehdy se u svého vyprávění poprvé maličko zasmála.
„A komu by se to nelíbilo? Připadala jsem si jako královna parketu. Všichni ti kluci se předháněli v tom, kdo se mnou bude víc tancovat a kdo mi zaplatí větší porci pití. Trochu jsem s nimi flirtovala, ale to už k tomu tak nějak patří. Okolo půlnoci už jsme byli všichni trochu opilí. Sahali na mě, kdykoliv se jim k tomu naskytla vhodná příležitost. Měla jsem na sobě jen tu krátkou sukni a oni mi pořád rukama přejížděli po stehnech. Jeden z těch Švédů se dokonce pokusil sáhnout mi pod sukní na kalhotky.“
„A tys mu to dovolila?“
„Nejdřív ne. To až potom. Byla jsem fakt strašně vzrušená. Zatlačil mě někam do kouta, byla tam dost velká tma. Líbali jsme se a osahávali. Chtěl po mě, abych mu ho hladila přes kalhoty a pak ho z těch kalhot dokonce na chvíli vyndal. Měl ho docela velkýho a okolo měl takový srandovní blonďatý chlupy.“
„Kde jste to spolu nakonec dělali? Venku za domem? Nebo někde v šatně mezi kabátama?“
Její šíje se pod mými rty maličko napnula.
„Možná jsem děvka,“ zašeptala tiše, „ale rozhodně nejsem žádná místní kurva. My jsme spolu nespali. Možná jsem na to měla chuť, ale to bylo tak všechno. Chtěl po mě, abych mu ho aspoň vykouřila, ale já tam přeci nebyla od toho, abych mu dělala nějaké laskavosti. Dotýkala jsem se ho, protože mi přišel takovej zvláštní. Nikdy jsem ještě neviděla blonďáka s tak pěkným pérem. A už vůbec ne Švéda. Jenomže on se udělal, jen co jsem se ho poprvé pořádě dotkla.“
Znovu se u toho zamála.
„Buď byl tak nadrženej, anebo má už od puberty problémy s předčasnou ejakulací. Každopádně lituju tu Švédku, která si to s ním bude později rozdávat v manželství - pět vteřin a dost, na víc bych ho vážně netipovala.“
„A co bylo dál?“
„Nevím. Asi o tom řekl těm svým kamarádům a oni se na mě ještě víc nalepili. Zřejmě si mysleli, že se na mě budou moci ten večer všichni vystřídat.“
V té chvíli jsem pro změnu zas malinko strnul já. Ta představa se mi vůbec nelíbila. Pokud mi moje holka musela být opravdu nevěrná, ať to aspoň není s partou ožralých Švédů někde na společném hotelovém pokoji!
„A jak jsi z toho nakonec vybruslila?“ zeptal jsem se opatrně.
„Ta situace už začínala být neúnosná a všechno mi to pomalu přerůstalo přes hlavu. Tohle už nebylo žádný flirtování - oni si snad vážně mysleli, že jim ten večer budu dělat společnou matraci. Nakonec jsem si naštěstí vzpomněla na to, co mi řekl ten hezký řecký barman jen chvíli potom, co jsem si u něj objednala první drink.“
To mě malinko zarazilo.
„Ale o tom jsi předtím vůbec nemluvila,“ prohlásil jsem „Co ti vlastně řekl?“
„Řekl mi, abych se na něj obrátila, kdybych náhodou potřebovala s něčím pomoct. Například kdyby mi to tam najednou začalo přerůstat přes hlavu. A tohle byl přesně ten případ, o kterém mluvil. Stačilo jenom nazačit a on je hned zpacifikoval. Vlastně je spíš odlákal, abych mohla nenápadně proklouznout dozadu za bar, tam kde má obsluha takové to nejnutnější zázemí.“
V té chvíli už mi to začínalo být jasné.
„Takže nakonec to byl ten barman,“ řekl jsem.
„Byl ke mně strašně milý. Pořád se za něco omlouval a všechno to pro mě dělal nezištně. Nebo to tak aspoň zpočátku vypadalo.“
„Jak to tedy bylo dál?“
„Už se blížila zavírací hodina a on začal pomalu vyhazovat všechny hosty. Nakonec se rozloučila i většina personálu a kromě nás dvou tam zůstali už jen nějaké holky, co měly na starosti úklid.“
V duchu jsem viděl ten obrázek přímo před očima: nakonec to tedy bylo s barmanem, zřejmě ve stoje a zezadu, hladově a nadrženě, oba opření lokty o barový pult. Pohladil jsem Lindu po zadečku, abych jí dodal odvahu k poslední části jejího vyprávění. Mezi nohama jsem cítil své vlastní vzrušení. Tou mohutnou erekcí bych mohl bourat mrakodrapy - špičkou obnaženého žaludu jsem se opíral o spodní část Lindina zadečku.
„Pozval mě ještě k sobě na poslední drink. Zní to jako hloupá výmluva - v tom jeho baru byla všude strašná spousta pití a on mě přitom zve k sobě na drink. Ale bylo mi hloupý ho po tom všem odmítnout. A chtěla jsem se ním aspoň rozloučit.“
„Proč jste si to spolu nerozdali už v tom baru? Copak jsi na to už v té chvíli neměla chuť?“
„Ale já jsem se s ním přeci nechtěla vyspat! Neplánovala jsem to, opravdu. A v tom baru jsme ani po zavíračce nebyli sami, takže i kdybych to měla v úmyslu, tak tam by to stejně nešlo provést.“
„Flirtovala jsi s ním?“
Linda se znovu krátce zasmála.
„V té chvíli už jsem měla plné zuby všech těch nadržených chlapů. A z těch opilých a dotěrných Švédů jsem měla navíc pěkně nahnáno. Ale když dáš holce možnost, aby flirtovala s pěkným chlapem, každá toho hned využije. Nemusí se s ním hned chtít vyspat - ale flirtovat s ním bude každá, to mi věř. Jo, jasně že jsem s ním flirtovala. Bavilo mě dívat se na to, jak ho vzrušuju. Taková věc se líbí každé ženské. A navíc jsem byla celý večer pekelně nadržená. Nejdřív jsem si myslela, že se vrátím k tobě a rozdáme si to tady spolu, ale když mě pak začal na ulici líbat, tak jsem se z toho celá sesypala.“
„Sesypala?“
„To se tak mezi holkama říká. Prostě jsem najednou věděla, že se se ním asi vyspím. Holkám se to občas stává, i když o tom klukům většinou nic neříkají. Prostě s někým flirtuješ a celou dobu si ho držíš pěkně od těla. Situaci máš pod kontrolou a nad vším si zachováváš nadhled. On je nadržený, ty jenom příjemně vzrušená. V takový chvíli holce nedělá problém nechat kluka stát uprostřed ulice nebo někde v průjezdu s třeskutě bolavou erekcí a v klidu odkráčet domů do vlastní postele. Ale někdy se to prostě nějak zvrtne - ten kluk ti třeba řekne něco trochu jiného nebo se tě dotkne na tom pravém místě a ty se najednou celá sesypeš. Najednou víš, že se s ním chceš vyspat - že toužíš po jeho rukou a po jeho penise. Najednou ji máš celou rozbolavělou a prázdnou - úplně cítíš, jak se ti ta tvoje díra v kalhotkách celá rozevírá, jakoby najednou začala žít svým vlastním životem. Potřebuješ ji něčím vyplnit - něčím horkým a živým. Myslet si, že tě v takové chvíli uspokojí vlastní ruka nebo vibrátor, je naprostá hloupost. Stěží zadržuješ dech a před očima se ti míhají obrázky obnažených žaludů a stažených předkožek. Nepotřebuješ vibrátor ani vlastní ruku - potřebuješ kluka nebo chlapa, prostě něco živého, co tě dokáže aspoň na chvíli pořádně vyplnit. Kdyby tě v takové chvíli ten kluk nechal stát na ulici a odešel by od tebe, tak by ses nejspíš musela sama někomu nabídnout, aby ti to udělal a aby to v tobě nějak uhasil. Jenomže kluci naštěstí nejsou tak zákeřný jako holky.“ Znovu se krátce zasmála. „To se mi naštěstí ještě nestalo, abych se někomu sesypala v rukou a on mě potom nechal stát na ulici hladovou a neukojenou. Kluci si o to vždycky dřív nebo později řeknou, to je jedna z mála životních jistot, které na tomhle světě většina holek má.“
„A ten barman si to také řekl?“
„V podstatě ano. Začal mě líbat už na ulici a já jsem najednou věděla, že když na mě jen trochu zatlačí, tak že mu dám. Byla jsem tak nadržená, že bych s ním klidně zapadla třeba i někam do průjezdu. Ale on měl naštěstí dost rozumu na to, aby věděl, co se sluší a patří. Líbali jsme se a osahávali a já jsem se k němu tiskla celým svým tělem.“
Na chvilku se odmlčela a pak pokračovala: „Teď se na mě prosím nedívej. Stydím se, strašně moc se kvůli tomu stydím. Nedokážu se ti ani podívat zpříma do očí.“
Pravou rukou jsem hladil její rozevřenou kundičku. Ještě před pár minutama, možná před necelou hodinou, byl v té roztažené kundičce penis cizího chlapa. Nic jsem o tom klukovi zatím nevěděl - jen to, co mi o něm Linda sama řekla. Potřeboval jsem se toho o něm dozvědět co nejvíc.
„Kolik bylo tomu barmanovi let?“ zeptal jsem se.
„Byl docela mladý. Nanejvýš tak dvaadvacet. Bylo na něm vidět, že je pekelně nadržený. Ptala jsem se ho, jestli má nějakou holku, a on mi na to řekl, že ne. ,A s kým to tedy děláš,´ zeptala jsem se. Prý většinou s nikým, nebo jen s tím, kdo se zrovna vyskytne. ,Tak jako teď se mnou?´ zeptala jsem se. ,Ale mi to přeci ještě neděláme,´ zasmál se on. ,Jo, my to zatím ještě neděláme,´ řekla jsem a taky jsem se přitom zasmála. Potom mi řekl, že častěji než s holkama si to musí dělat doma sám. Zavře se na pokoj, tak aby o tom jeho spolubydlící nevěděli. Bydlí prý v nějakém pronajatém bytě ještě se dvěma dalšími barmany. ,A co ty?´ vyzvídal on. ,Ty máš nějakého kluka?´ Tehdy poprvé jsem si na tebe pořádně vzpomněla. Řekla jsem mu o tobě a o tom, že tě mám moc ráda. Musel přitom tušit, že se vydává na tenký led, ale asi ho to vzrušovalo. ,Pícháte spolu?´ chtěl vědět. Kývla jsem na souhlas, protože se mi nechtělo na takovou otázku hlasitě odpovídat. ,Často?´ ptal se dál. Znovu jsem jen souhlasně kývla hlavou. ,A líbí se ti to s ním?´ vyzvídal dál. ,Většinou,´ řekla jsem. ,Jsme spolu už dlouho a on tím pádem ví, co na mě platí.´ On se jenom zasmála a pak řekl něco v tom smyslu, že právě to je výhoda dlouhodobých vztahů. Když v nich opadne většina vzrušení, pořád ještě zbývá dost zkušeností a na to, aby si lidi dokázali udělat dobře. A že výhodou krátkodobých známostí je naopak větší porce vzrušení. Tušila jsem, co tím myslí. Šli jsme po setmělé ulici a přitom jsme se líbali a osahávali. Hladila jsem ho po břiše a po pažích a nakonec i po přední straně kalhot. Byl už dost vzrušený, to jsem moc dobře cítila. A on zase musel moc dobře cítit, že jsem pod sukní celá mokrá.“
„On tě na té ulici hladil i pod sukní?“
„Jenom tak letmo, když jsme se zrovna líbali. Byla jsem tak nadržená, že jsem se mu sama trochu nastavovala. Vlastně jsem si tam tu jeho ruku sama zavedla.“
Linda se schoulila ještě trochu víc do sebe a já jsem znovu letmo pohladil její kundičku. Špičku žaludu jsem měl položenou na samém krajíčku, jakobych co nevidět chtěl vklouznout dovnitř. Ale chtěl jsem vlastně dovnitř, když v těch samých místech byl chvíli přede mnou úplně cizí kluk?
„Možná jsem ho sama svedla,“ pokračovala Linda. „Došli jsme až do bytu, kde Dimitris bydlel. Říkal mi, ať jsem hodně potichu, protože jeho spolubydlící možná ještě nespí. Líbali jsme se nejprve v předsíni a pak ještě v obývacím pokoji. Nikde jsme přitom nikoho nepotkali, ale ze sousedních pokojů se ozývaly hlasy. Zapadli jsme do Dimitrisova pokoje a on za námi zamknul dveře. Svlíkla jsem mu košili a přitiskla se obličejem k jeho hrudi. Možná kvůli tomu jsem se na té ulici nakonec sesypala - kvůli tomu jeho zarostlému hrudníku. Vypadal tak živočišně, skoro jako nějaký dravý zvíře. Nejdřív jsem si myslela, že se vrátím k tobě na pokoj a vyspím se s tebou, ale když jsem si poprvé sáhla na jeho ruku a když jsem poprvé uviděla ty černý chlupy na jeho prsou, tak mi bylo jasné, že se s ním potřebuju za každou cenu vyspat. U nás jsou dvacetiletí kluci ještě hotová holátka. S tebou je to také takové - moc se mi to líbí, ale chybí mi v tom větší mužnost. Tohle byl sice ještě kluk, ale ruce měl jako opravdový chlap. Když mě těma rukama poprvé sevřel, málem jsem se u toho udělala.“
„Šukali jste spolu?“ zeptal jsem se naprosto neznělým hlasem. Žalud mi přitom sám zajel hluboko do Lindiny rozevřené kundy.
„Jo,“ vydechla Linda. „Šukali jsme spolu nejdřív klasicky a pak ještě zezadu. Zarážel ho do mě jako do nějaké děvky a já mu držela, protože jsem byla strašně nadržená. Snažila jsem se u toho nekřičet, ale určitě jsem musela pořádně vzdychat, protože hlasy v sousedních pokojích postupně utichaly. Když jsem se udělala poprvé, myslela jsem si, že to bude můj konec. Všechno se ve mně sevřelo a já jsem úplně cítila, jak pevně mu v té chvíli svírám toho jeho nádhernýho ptáka. Pak jsem se udělala ještě dvakrát při souložení zezadu. To se mi ještě nikdy předtím nestalo - dokonce ani s tebou. Zezadu je to pěkné, ale nikdy se přitom neudělám. To až s ním dnes v noci.“
Stále jsem naslouchal jejímu vzrušenému hlasu a ocas se mi přitom sám pohyboval v její rozmrdané kundě.
„Ty děvko,“ šeptal jsem jí přitom tiše do ucha.
„Já vím, že jsem děvka,“ sténala v té chvíli Linda. „Jsem děvka, protože jsem šukala s cizím klukem. Ale miluju jenom tebe, opravdu.“
Byl jsem tak vzrušený, že jsem se potřeboval za každou cenu udělat. Chtěl jsem si ji přeznačkovat a dokázat jí, jak moc ji miluju. Podvedla mě, ale já jí to musel odpustit, protože mi na ní záleželo a život bez ní jsem si nedokázal představit. Nastříkal jsem to do ní, až to z ní vytékalo. Bylo mi jedno, že je to bez gumy a že Linda možná není nijak chráněná. Potřeboval jsem se udělat a chtěl jsem, aby se udělala i ona. A ona se udělala - při prcání zezadu, tak jako s tím Řekem. Nebo to tak aspoň vypadalo.
„Něco takového už nesmíš nikdy udělat,“ šeptal jsem jí pak do ucha. „Nikdy za mými zády, rozumíš?“
„Nikdy za tvými zády, já vím. A udělám všechno pro to, abys mi to odpustil.“
Věděl jsem, že v duchu už jsem jí všechno odpustil. A přesto se mi už v té chvíli začala klubat v hlavě myšlenka na odplatu.
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 6
Odplata


Ráno se ke mně přitiskla, jakoby se v noci vůbec nic nestalo. Vše bylo podle ní zapomenuto a vlastně už nebylo ani o čem mluvit. Mně ale v hlavě stále hlodala myšlenka na odplatu. Už jsem toho s Lindou prožil tolik, že mi i přes mou obrovskou zamilovanost některé věci začínaly být pomalu jasné. Linda se nikdy nezmění a dříve nebo později přijde okamžik, kdy jí moje tělo přestane stačit. Některé holky to mají prostě tak nastavené - i kdyby je kluk sebevíc obskakoval a souložil s nimi třeba i třikrát denně, stejně se občas zapomenou a vrhnou se na prvního chlapa, který o ně projeví zájem. Možná kvůli vzrušení, ale spíš jenom proto, aby se ujistily, že jim nikde nic zajímavého neutíká. Když si taková holka najde žárlivého kluka, jsou z toho nakonec nešťastní oba. Ale co když si najde někoho, komu takové chování nevadí? A co když se dokonce potkají dva, pro které jsou podobné věci ztělesněním absolutního vzrušení? Hledání odpovědi na podobné otázky mi nedovolilo usnout po celý zbytek noci. Ráno jsem však nebyl o moc moudřejší. Pochopil jsem pouze jediné: abych se dozvěděl víc, musím nejprve vyzkoušet, kam až je Linda ochotna v tom všem zajít. A tak když se ke mně Linda ráno přitiskla, vysvětlil jsem jí, že včerejší noc je sice možná odpouštěna, rozhodně však není zapomenuta. Linda se v první chvíli tvářila překvapeně.
„Slíbila jsem, že už nikdy nic podobného neudělám,“ řekla mi tiše. „Co víc bys po mně ještě mohl chtít?“
A já jsem jí vysvětlil, že v téhle chvíli nejde ani tak o to, že už nikdy nebude souložit s žádným chlapem za mými zády. To považuji za samozřejmé. Pokud ale chce, abych na všechno zapomněl, musí mi dát najevo, že o podobných věcech můžu v budoucnu rozhodovat jenom já. Včera v noci jsem o ničem nevěděl a byl jsem tím pádem za hlupáka. Aby se karta obrátila a já se znovu dostal do hry, je třeba celou situaci otočit: tentokrát to budu já, kdo pro ni vybere toho správného kluka; a ona s ním bude moci zajít jen tak daleko, jak jí nakonec určím.
„Ty se chceš opravdu dívat na to, jak flirtuju s cizím klukem?“ zeptala se mě překvapeně. Souhlasně jsem pokýval hlavou a pak jsem jí znovu vysvětlil, že rozhodně nemám v úmyslu nechat jí volné pole působnosti - chci, aby přede mnou flirtovala s cizím klukem, ale jen s tím, kterého jí vyberu.
„Chceš abych se s ním líbala? Nebo aby mě dokonce osahával?“ ujišťovala se znovu o pevnosti mého rozhodnutí. Znovu jsem kývnul hlavou a současně jsem řekl, že o tom, k čemu mezi nimi nakonec dojde, nemám v téhle chvíli vlastně žádnou pevnou představu. Vášnivá líbačka na pláži, osahávání venku při měsíci - to všechno nakonec může nastat. Anebo taky ne. Protože o tom všem rozhodnu až podle toho, jak se situace vyvine. Je to prostě jen taková hra.
Linda se zasmála.
„To je tedy dost praštěná hra,“ řekla nakonec. „Ale pokud na tom trváš, tak není důvod, proč to nezkusit.“

Dopoledne jsem leželi na pláži a já jsem Lindě vybíral vhodného partnera. Do našeho odjezdu z dovolené zbývaly pouhé tři dny. Linda se tomu všemu smála a snažila se můj výběr ovlivnit. Jenomže já jsem věděl, že na správném výběru záleží ze všeho nejvíc: nesmí to být nikdo, koho by si Linda sama vybrala. Zkrátka žádný kluk, který by jí mohl na první pohled přitahovat. Tím pádem jsem automaticky vyloučil všechny místní kluky a také všechny vysoké a svalnaté rekreanty ve věku okolo třiceti let. Ale nesmí to být ani nikdo, kdo by byl pod její úroveň. Takže jsem vzápětí vyloučil i všechny chlapy starší čtyřiceti let. Ve výběru mi zůstalo několik nagelovaných týpků a pak už jen kluci mladší dvaceti let. A v té chvíli mě osvítila úžasná myšlenka: vyberu Lindě někoho, koho bude muset sama svést. Ona bude muset být aktivní a já přitom budu rozhodovat o tom, kam až toho kluka nechá ve skutečnosti zajít.
„Vidíš toho blonďáka?“ řekl jsem a prstem jsem ukázal na skupinku rekreantů z Čech. Byl to otec, matka a dva kluci, jeden tak šestiletý a druhý ve věku okolo šestnácti nebo sedmnácti let. Toho staršího kluka jsem už několikrát letmo zaregistroval - často se poflakoval po okolí a rodiče se o něj příliš nestarali. Když jsem se na tu nesourodou skupinku díval, napadl mě i důvod, proč ten starší kluk vypadá tak opuštěně: zjevně to musel být syn z prvního manželství, kterému všichni dávají podvědomě najevo, že do té nové šťastné rodiny přiliš nepatří.
Linda se zasmála.
„Myslíš tam toho blonďáčka? A nemohla bych si raději zaflirtovat s tím jeho tatíkem? Vypadá tak trochu jako taťka Šmoula.“
Jenomže já už jsem byl rozhodnutý: pokud si má Linda před mýma očima s někým něco začít, bude to právě s tím mladým blonďákem.

Celé dopoledne jsem do ní hučel jako do rozpáleného piliňáku. Ona se tomu nejdřív smála, ale nakonec už z toho začínala být naštvaná.
„To sis vážně nemohl vybrat někoho lepšího? To po mně chceš, abych skákala okolo takového kluka? Vždyť je to ještě takové štěně!“
V tom měla zčásti pravdu. Ten kluk byl vysoký, štíhlý a poměrně šlachovitý. Na kluka měl možná až příliš zasněný obličej a občas i dětsky neohrabané pohyby. Současně z něj však vyzařovaly obrovské možnosti. Ačkoliv o tom ještě nevěděl, jeho tělo už bylo nabušené testosteronem. Po pláži se dosud pohyboval nejistě a na holky i ženy koukal až k uzoufání nesměle. Bylo však vidět, že stačí jen zažehnout jiskru a během pár měsíců může být všechno jinak. Za několik let z něj bude zřejmě bourák dívčích ložnic - na vejšce bude střídat jednu holku za druhou, všechny do něj budou zamilované a některé se udělají už ve chvíli, kdy se jich poprvé dotkne nebo se na ně v posluchárně jenom upřeně zadívá. Ale ať jich vystřídá sebevíc, jedna bude mít nad těmi všemi stále navrch - ta, která v něm ten obrovský požár zažehla jako první. Nic z toho jsem ovšem Lindě nevykládal, i když mě podobné představy samozřejmě vzrušovaly.
Před polednem se Linda zvedla z lehátka a vykročila směrem k moři. Bylo na ní vidět, že je na mě naštvaná: pochodovala ráznými kroky, až se jí z toho zadeček v plavkách kolébal ze strany na stranu. Šla přímo k místu, kde v té době stál ten kluk - sám a stranou od zbytku své rodiny. Díval jsem se, jak ho Linda oslovila a on překvapeně trhnul rameny. Asi nebyl zvyklý na to, že se s ním dávaly do řeči cizí a navíc starší holky. I když Linda zas o tolik starší nebyla - maximálně tak o pět let. Díval jsem se na ně, jak se spolu baví. Pak se oba něčemu zasmáli a já jsem ucítil žaludku to známé bodnutí žárlivosti. Celé to trvalo jen několik minut - pak se Linda po mě ohlédla a když viděla, že je celou dobu pozoruji, vzpurně pohodila hlavou a sedla si vedle toho kluka do písku. On nad ní chvíli rozpačitě přešlapoval a pak se posadil vedle ní.
Tak, a mám to - pomyslel jsem si. Vymyslel jsem pravidla, ale Linda stejně hraje jen podle těch svých. I kdybych se rozkrájel, vždycky to nakonec dopadne podobně - ona se s někým seznámí a já budu v té chvíli stát mimo. Zavřel jsem oči, abych se na ně nemusel dívat. Chvíli nato jsem nad sebou uslyšel hlasy. Když jsem oči znovu otevřel, stála nade mnou Linda a vedle ní rozpačitě přešlapoval ten blonďatý kluk.
„Já vás tedy seznámím,“ řekla Linda. „Tohle je Marek. A to je můj brácha.“ Rozpustile na mě přitom mrkla. Tak tedy brácha - no dobře. Uvidíme, jak se to celé nakonec vyvine.

Odpoledne jsme strávili na pláži ve třech. Marek se nevnucoval a Linda ho sváděla jen maličko. Zkušenějšímu chlapovi by takové náznaky určitě brzy došly, ale Marek podle všeho s ženskými ještě žádné zkušenosti neměl. Hrál jsem roli Lindina bratra a kradmo jsem přitom pozoroval, jak se Linda postupně vžívá do úlohy svůdkyně. Po večeři jsme se s Markem rozlučili a odešli každý do svého pokoje.
Když se Linda osprchovala a vklouzla za mnou do postele, překvapeně jsem zjistil, že má na sobě bavlněné triko a kalhotky. Většinou spala nahá a v kalhotky si brala do postele jen na těch pět dnů v měsíci, které jsme oba nenáviděli. To ale přeci nemohl být tenhle případ. Přitiskl jsem se k ní a ona mě malinko odstrčila.
„Správně bys měl spát vedle na přistýlce, bráško“ řekla se smíchem. „Co kdyby nás takhle viděl Marek?“
Já ale neměl náladu na hloupé vtipy - po celém tom dlouhém dni jsem byl nadržený a potřeboval jsem si pořádně zašukat. Znovu jsem se Lindy dotkl a rukou jsem jí zajel pod tričko. Na prsou měla vztyčené bradavky.
Ona mě však opět odstrčila a řekla: „Hra je hra. A když sis jí vymyslel, musíš teď hrát podle pravidel.“
Ještě jednou jsem se pokusil na ni pořádně nalehnout. „Já to ale strašně potřebuju!“ zašeptal jsem. „Ty vůbec netušíš, jak moc jsem nadržený. Ošukal bych i krejčovskou pannu, kdyby mi přes ni hodili sukni!“
Linda se znovu zasmála. „To pro mě není zrovna velká lichotka,“ řekla. „Ještě štěstí, že na lichotky teď mám někoho jiného.“
Dráždila mě a provokovovala a já v té chvíli pochopil, že to je odplata za to, koho jsem jí vybral. Pokud to takhle bude pokračovat dál, nezbude mi než na sex rezignovat.
„Líbí se ti, když ti ten kluk říká lichotky?“ zeptal jsem se.
Ona se ke mně otočila a já jsem pod bavlněným tričkem ucítil její prsa. „Chceš se bavit o nás dvou?“ zeptala se tiše. „Anebo radši o mně a o něm?“
„O tobě a o něm,“ řekl jsem.
„Tak vidíš,“ zašeptala. „Nemůžeme spolu spát, když je s námi i tady v posteli. Ta hra přeci ještě neskončila.“
Ano, ta hra přeci ještě neskončila.
„V téhle hře jsi můj brácha, který mě má na starosti,“ šeptala mi Linda tiše do ucha. „Můj kluk zůstal v Praze, protože mu v práci nedali dovolenou. A já jsem tím pádem musela jet k moři s bráchou. Svýho kluka miluju a každej večer si s ním telefonuju. Doma bych ho nikdy nedokázala podvést. Jenomže tady se cítím strašně osaměle - a Marek se ke mě chová tak mile. Víš jaké to je, když se holka cítí sama? Dá si někde skleničku vína, pak si s někým zatancuje a když je na ní ten kluk opravdu milej, tak mu třeba nakonec vyhoví. Na dovolené se to přeci nepočítá a doma se o tom beztak nikdo nedozví. A on je navíc tak sladký! Je to ještě takové štěnátko - má strašně hebký tělo a vůbec přitom netuší, jak se to s holkama musí správně dělat. Možná ještě nikdy s žádnou nešukal. I kdybych mu nakonec dala, tak by se na mě nikdo nemohl zlobit. Nikdo se o tom přeci nedozví. Ty bys to přeci, bráško, mýmu klukovi nikdy neřekl, viď?“
„Ne, neřekl.“
Ovíjela se okolo mne v bavlněném tričku a kalhotkách a já byl vzrušený víc než v patnácti. Potřeboval jsem se za každou cenu vystříkat. A ona, jakoby snad dokázala číst mé myšlenky, najednou zašeptala: „Potřebuješ se vystříkat, viď?“ Její dech byl horký a vzrušený, přesto se však ovládala víc než já.
„Tak si to udělej,“ zašeptala. „Já dneska nemůžu, protože zítra potřebuju být pořádně nadržená. To kvůli Marečkovi, víš. Když jsem mu dnes odpoledne mazala záda, tak jsem si všimla, jak moc ho to vzrušuje. Chtěla bych si s ním zašukat. Chtěla bych ho cítit v sobě, hluboko ve svý kundě. Viď že to neřekneš mýmu klukovi? Já svýho kluka miluju a nechci ho ztratit. Ale strašně si potřebuju zašukat s někým jiným. Zbláznila bych se, kdybych nemohla šukat s jinýma. Ale ty to na mě nikomu nepovíš, viď?“
Zlehka se dotkla mých koulí a já se v té chvíli udělal. Bylo to tak silné, že jsem toho měl rázem plné břicho.
„Výborně, bráško,“ zašeptala. „Je vidět, že jsi hodný chlapec.“
Když jsem se vrátil z koupelny, tak už Linda spala. Lehl jsem si vedle ní a tiše přemýšlel o tom, že nad ní nemůžu žádnou hru nikdy pořádně vyhrát.

Druhý den jsem jí znovu připomněl, jaká jsou pravidla.
„Můžeš ho svádět, ale nesmíš se s ním vypsat,“ řekl jsem. „Nesmíš to udělat, dokud ti to nedovolím.“
„A dovolíš mi to?“
„Nevím. Zatím se můžete jen líbat a osahávat. A pokud by toho po tobě chtěl víc, budeš ho muset odmítnout. Slibuješ?“
Linda se krátce zasmála a pak mě dlouze políbila.
„Hlupáčku,“ řekla. „Ten kluk mě přeci vůbec nevzrušuje. Ale udělám všechno, co si budeš přát. Protože tě miluju. Jenom tebe, rozumíš?“
„Já vím. Já tebe taky miluju.“

Celé odpoledne jsem se pak díval na to, jak ho Linda pomaličku svádí. Používala přitom tak jemné náznaky, že to ten kluk možná ani nevnímal. Užasle jsem sledoval, jak rafinované mohou být ženy, když jim o něco jde a když mají nad klukem převahu. Zpětně jsem si promítal v hlavě všechny podobné situace - všechny případy, kdy jsem se ucházel o holku a měl jsem zato, že ji svádím a pokouším se ji ovládnout. Teprve při pohledu na Lindu a Marka mi došlo, že to bylo přesně naopak: to ony ve skutečnosti ovládaly mne. Jenomže já měl v té chvíli mozek zastřený testosteronem, takže mě něco takového nikdy ani nenapadlo. Když už se se mnou některá vyspala, nebylo to proto, že jsem ji okouzlil anebo svedl: jediným důvodem bylo to, že se sama chtěla se mnou vyspat a věděla to možná ještě dřív, než jsem o ni poprvé zavadil pohledem.
Bylo vzrušující vidět, jak se Linda chová, když o někoho opravdu usiluje. Stejně se musela chovat i na té diskotéce - a stejná slova a gesta používala i se všemi těmi kluky, kterým dala přede mnou. Je to jen nějaký podmíněný reflex, nebo je to otázka zkušeností? Chovají se podobně všechny holky, když shánějí kluka pro život nebo do postele? Díval jsem se, jak se letmo a nenápadně dotýká jeho ruky, tak aby si on myslel, že impuls vzešel od něho a ne od ní. Při těch pohledech a dotecích šlo o desetinu vteřiny, ale právě tyhle zlomky sekundy byly ve všem rozhodující. Díval jsem se, jak se spolu opatrně líbají: píchalo mě z toho u srdce, současně mě to však zoufale vzrušovalo. Ano, vzrušovalo mě vidět svoji holku, jek drží v dlaních obličej cizího, možná sotva sedmnáctiletého kluka a bezostyšně se s ním před mýma očima líbá. Kam až v téhle hře budu ochoten zajít?

Když se blížil večer, byli jsme všichni už malinko opilí. Večeřeli jsme sami, ale hned po večeři se k nám Marek znovu připojil. Ještě při večeři jsem se Lindy zeptal, jestli ji to aspoň trochu vzrušuje.
„Proč se mě vlastně ptáš?“ řekla tiše. „Ať ti odpovím jakkoliv, bude to nakonec špatně. Ale jestli chceš vědět pravdu, tak ano, vzrušuje. Když jsem se s ním tam na pláži líbala a ty ses přitom na nás poočku díval, tak jsem z toho byla celá mokrá. Přitom tě strašně miluju a nikdy bych ti nechtěla zbytečně ublížit. Sama tomu nerozumím - vím, že je to špatně, ale nemůžu si prostě pomoct. Možná kdybychom se teď sebrali, odešli k nám na pokoj a pořádně si tam spolu zapíchali, tak bych se toho protivnýho vzrušení zbavila a už bych si na toho kluka nikdy nevzpomněla. Ale třeba by to na mě zítra přišlo znovu, já opravdu nevím. Ale slíbila jsem ti, že za tvými zády už nikdy s nikým píchat nebudu, tak to splním, i kdybych přitom měla lézt po zdi.“
V té chvíli se na mě dívala tak nešťastně, že mi jí bylo až líto. Ano, vybral jsem si holku, která to má ráda, a bylo by ode mne bláhové se domnívat, že to bude mít ráda jenom se mnou. Pro naši hru to nebylo špatné východisko - pro život už to bylo o něco horší. Ale asi se s tím budeme muset naučit nějak zacházet, protože nic jiného nám beztak nezbývá.
Když se k nám po večeři připojil Marek, Linda se na mě ještě několikrát omluvně podívala. Pak se s ním políbila strašně dlouhým a vášnivým polibkem a když ten jejich francouzák konečně skončil, položila Linda Markovi hlavu na rameno a přes jeho rameno se na mě zadívala tak nešťastně, až se mi z toho sevřelo srdce. Jak dobře jsem v té chvíli rozuměl jejím rozpakům a jejímu vzrušení! Možná ještě nikdy mi nebyla Linda tak blízká - dokonce ani když jsem se s ní miloval a ona se v mé náruči pozvolna rozplývala v bouřlivém orgasmu. Povzbudivě jsem jí stisknul ruku, tak aby o tom Marek nevěděl. Ona se na mě přitom usmála a její ústa vykroužila ve vzduchu bezhlasou větu, které rozumějí jenom zamilovaní: „Miluju tě.“
V baru jsme si dali ještě jedno pivo a pak jsme s dvěma lahvemi vína odešli na pokoj. Za normálních okolností bych věděl, co se ode mne v téhle chvíli očekává: když se spolu chtějí kluk a holka vyspat, všichni ostatní jsou v takový okamžik v pokoji přebyteční. Jenomže naše hra byla o něčem jiném. Seděli jsme spolu na pokoji, víno jsme si rozlévali do skleniček donesených z koupelny, a mě v té chvíli napadla jen jediná možnost, jak jim dát volnost a současně zůstat stále přitom: předstíraná opilost. Několik sklenic vína jsem tajně vylil do velkého květináče a pak jsem se zmoženě svalil na přistýlku, kterou pro mě Linda před večeří prozíravě připravila. Zavřel jsem oči a pak už jsem jenom slyšel, jak Linda říká tiše Markovi: „Ten teď bude spát jako dřevo - já ho znám, vždyť je to můj brácha. Jestli chceš, můžeme si ještě na chvilku sednout na balkón. Venku je krásně a můžeme si tam vzít i zbytek toho vína.“
Zpod přivřených víček jsem pozoroval, jak se oba přesouvají na balkón. Pokud Linda hodlala dodržet své slovo, žádné nebezpečí mi od Marka nehrozilo. Vždyť jediné, co jsem jí do téhle chvíle povolil, byly jen polibky a doteky. Hlavně se tam s ním nesmí za mými zády vyspat - takové ponížení už bych vážně nevydržel!
Když odcházeli na balkón, Linda za sebou málem zavřela balkónové dveře. Pak se ale zarazila, podívala se směrem k mé posteli a nakonec nechala dveře téměř dokořán. Venku sice svítil měsíc, ale otevřenými balkónovými dveřmi beztak nebylo skoro nic vidět. Slyšet však bylo všechno. Několik minut si jen tak povídali a nic zvláštního se přitom nedělo. Ten kluk už musel být příšerně nadržený, přesto si však k Lindě nic vážnějšího nedovolil.
Buď je opravdu tak nezkušený, nebo je to hlupák, pomyslel jsem si. A možná dokonce obojí.
Pak se začali znovu líbat, tentokrát poprvé bez mé přítomnosti. Podle zvuku to musely být opravdu vášnivé polibky.
„Co by tomu řekl ten tvůj kluk?“ zeptal se tiše Marek, když jejich vášeň po několika dlouhých minutách konečně utichla.
„Nemluv o něm, prosím. Vždyť vidíš, že tady s námi není. Je daleko odtud a my přeci zatím neděláme nic špatného. Jedna pusa - z toho se přeci nestřílí. A navíc - kdo ví, co v téhle chvíli zrovna provádí on.“
„Žárlíš na něj?“
„Miluju ho. Strašně moc ho miluju. Ale co v téhle chvíli dělá beze mne v Praze, to vážně netuším. A vlastně to ani vědět nechci.“
Marek se v té chvíli zasmál.
„Vy holky jste vážně divný,“ řekl. „To vaše myšlení fakt nikdy nepochopím.“
„Hlupáčku. Naše myšlení se vůbec neliší od toho vašeho. Časem to sám poznáš.“
„No, zatím mi holky připadají jako naprostá záhada. Něco jako bermudskej trojúhelník.“
Teď se pro změnu zasmála zase Linda.
„Bermudskej trojúhelník, tak to je vážně dobrý. Někdy mám pocit, že většina kluků považuje za bermudský trojúhelník hlavě to, co máme mezi nohama. Jenomže to se pěkně pletou - možná je to trojúhelník, ale žádná záhada v tom rozhodně není.“
I přes několikametrovou vzdálenost bylo slyšet, jak Marek v té chvíli překvapeně vydechl.
„O tomhle trojúhelníku já toho zatím moc nevím,“ řekl. „Ve škole jsme ho neprobírali a z praxe toho ještě tolik neznám.“
„Z toho si nic nedělej. To se všechno časem naučíš. Řekni mi - co se ti vlastně na holkách nejvíc líbí? A hlavně prosím neříkej, že právě ten bermudskej trojúhelník, protože to říkají všichni chlapi.“
Marek znovu překvapeně polknul.
„Já nevím,“ řekl. „Líbí se mi, když je holka hezká. Když má hezkej obličej a štíhlou postavu. A taky když je sympatická a dobře se mi s ní povídá.“
„Kecy,“ řekla Linda tvrdě. „To jsou jenom kecy. Žádnej chlap se nevyspí s holkou jenom proto, že je chytrá a sympatická. Takovou odpověď si nech do nějaké internetové ankety. Já chci vědět po pravdě, která část ženskýho těla se ti nejvíc líbí. Prsa? Nohy? Nebo kunda? Co bys řekl kámošovi, kterej by se ti na něco podobnýho zeptal?“
Marek znovu vydechl a hned vzápětí i polknul.
„Prsa,“ řekl. „Ze všeho nejvíc se mi na hokách líbí prsa.“
„Velký prsa?“
„Ne, to ne. Nemusí to být žádné balóny. Líbí se mi, když jsou pevná a když jsou na nich hezký bradavky. Neznám na světě nic hezčího, než jsou krásný holčičí prsa. Třeba takový, jako máš ty.“
Teď zas vypadala zaskočeně Linda.
„Tobě se líbí moje prsa? Opravdu?“
„Jo. Už když jsem tě poprvé viděl na pláži, tak mě napadlo, že jsi holka s nejkrásnějšíma prsama široko daleko.“
„Hmm, to je hezký. Můj kluk se o moje prsa vůbc nestará. Ve skutečnosti ho zajímá jenom moje ... no vždyť víš. Je z ní úplně unesenej a každej večer si ji prohlíží. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy narazila na kluka, kterému by se líbila moje prsa.“
No, tohle bylo od Lindy malinko nespravedlivé, ale v zásadě pravdivé: opravdu jsem se o její prsa moc nestaral a zajímala mě hlavně její kunda. Ale měl jsem zato, že i jí se líbí, když si ji tam dole prohlížím a hraju si s ní. Nikdy si aspoň na nic nestěžovala!
„Možná právě proto se mi tolik líbilo, když jsi mě před chvílí líbal a přitom ses dotýkal mých prsou,“ pokračovala Linda. „Většině holek se líbí, když si hraješ s jejich prsama. Klidně i přes tričko, tak jako jsi to dělal před chvílí ty. Bavíte se o tom někdy s klukama?“
„Jo.“
„Často? Bavíte se často o tom, jaká má která holka prsa?“
„Občas jo.“
„Ale o prsou se přitom nebavíte, viď? Jak jim říkáte? Kozy?“
„Někdy.“
„A jak ještě?“
„Kozy nebo melouny. Nebo třeba cecky.“
„Vzrušuje mě, když tě slyším takhle mluvit. Mám si sundat tričko, abys mohl vidět moje kozy?“
Místo odpovědi jsem uslyšel jen šustění tenké látky: nemohlo být pochyb o tom, že právě v té chvíli si Linda před tím klukem svlékla tričko.
„Líbí se ti? Chtěl by sis na ně sáhnout?“
„Jsou... nádherný. Nejkrásnější, jaký jsem kdy viděl.“
„Tak a dost,“ řekla v té chvíli Linda. „To už by pro tuhle chvíli stačilo.“ Znovu jsem slyšel zašustění látky. „Představení skončilo.“
„To je škoda. Chtěl jsem si je pořádně prohlídnout.“
Linda se malinko zasmála.
„To je mi jasný, že by se ti líbilo okukovat mi prsa,“ řekla tiše. „Takovejch by bylo, co by se chtěli jenom dívat. Ale to přeci nejde, abych tady před tebou seděla s obnaženýma prsama. To by bylo strašně nevyrovnaný.“
„Chceš abych se před tebou taky svlíknul?“
„Jo, přesně to jsem měla na mysli. Když si svlíkneš tričko, tak já si ho svlíknu taky. Souhlasíš?“
Venku bylo opět slyšet zašustění látky.
„Stačí to takhle?“
Linda se zhoupla na židli. „Tak dobře,“ řekla. „Když jsi tak hodný kluk, tak já ti je tedy ukážu. Líbí se ti?“
Několik dlouhých vteřin bylo venku tichu. Dotýká se jí? Hladí ji po bradavkách? Nic z toho jsem v té chvíli nevěděl. Pak se opět ozval Lindy hlas.
„Pozor, nesahat!“ řekla tiše. „Můžeš se na ně jenom dívat - dívat ano, ale žádné osahávání!“
„Proč?“
„Protože jsem to řekla. Já na tebe sahat můžu, ale ty na mne sahat nesmíš. To jsou moje pravidla. A pokud s nimi nesouhlasíš, můžeme si jít každý po svém.“
Bylo mi jasné, že ze strany Lindy je to svým způsobem divadelní představení: žádná holka se nebude osahávat na balkóně s cizím klukem tak, že si u toho bude neustále pro sebe povídat. Když se holka chce s klukem vyspat, tak se s ním prostě vyspí a nemá potřebu to nějak okecávat. A když ho chce jenom vydráždit, tak mu u toho nemusí napovídat horu nesmyslů. Jenomže tohle divadelní představení bylo určeno hlavně mým uším.
„To je zvláštní,“ řekla Linda. „Máš kůži jemnou skoro jako holka. A na prsou nemáš vůbec žádný chlupy. Ještě nikdy jsem se žádnýho kluka takhle nedotýkala.“
„Já bych se tě chtěl taky dotýkat.“
„To já vím. Chceš abych ti to dovolila? Chtěl by sis sáhnout na moje kozy?“
„Jo.“
„A co mi za to dovolíš ty? Schválně - co mi za to nabídneš?“
„Já... nevím.“
„Nechám tě sáhnut na moje prsa, když si přede mnou rozepneš kraťasi a stáhneš si je i se slipama do půlky stehen. Souhlasíš?“
„Ale... to přeci nejde.“
„Proč by to nešlo? Stydíš se?“
„Jo.“
„Tím líp. Proč by se měly pořád svlíkat jenom holky? Jednou se pro změnu může svlíknout i kluk. Tak co ty na to? Vidíš tu bradavku? Už je z tebe celá ztvrdlá.“
„Tak dobře.“
Další zašustění látky bylo mnohem výraznější: Marek se nejspíš musel na židli nadzvednout a pak si stáhnul kraťasi do půlky stehen.
„No vidíš, že to jde,“ řekla Linda. „Nejsi přeci z cukrkandlu. Když se před tebou můžou svlíkat holky, tak proč by ses ty nemohl svlíknout před holkou?“
Marek několik vteřin mlčel a potom tiše řekl: „Ale přede mnou se ještě žádná holka nikdy nesvlíkala. Myslím tedy úplně donaha. Asi se dvěma jsem se líbal a osahával a jedna si přede mnou dokonce stáhla kalhotky a dovolila mi, abych jí pod sukní vyprstoval. Ale to je všechno. Je to hodně blbý, když to takhle přiznávám?“
„Blbý? Proč? Na to se vykašli. Všechno chce svůj čas.“
Chvíli bylo ticho a pak se Linda znovu ozvala.
„Netušila jsem, že jsi takový chlap,“ řekla tiše. „Myslím hlavně tam dole. Obličej máš jako holčička, ruce jako patnáctiletý puberťák, ale když se ti podívám do kalhot, tak se rozhodně nemáš za co stydět. Takovýho nabijáka jsem fakt dlouho neviděla. Dokonce ti i trochu stojí.“
Když se po téhle větě rozhostilo opět na několik minut ticho, fantazie mi začala pracovat na plné obrátky. Co tam s ním Linda asi provádí? Přeci by neporušila naši jasnou dohodu - doteky ano, ale soulož ne. Dokonce ani o kouření jsme zatím ještě nemluvili. Ale to si přeci musí Linda moc dobře uvědomovat.
„Takhle by ses mě asi dotýkat neměla,“ ozval se po chvíli Marek.
„Proč? Nelíbí se ti to?“
„Líbí. Právě že až moc.“
„Potřeboval bys ho vyhonit, viď? Však už z toho musíš být pěkně nadrženej. Jenomže já tady nejsem od toho, abych ti ho honila. Já se ho budu jen tak jemně dotýkat, protože tak se mi to líbí. Máš pěknýho ptáka a já mám chuť na něj sahat. Ale honit ti ho nebudu, na to zapomeň.“
Jestli se ho opravdu jenom dotýkala, tak ten kluk musel už dávno lézt samou nadržeností po zdi. Je to nelidské, co s námi občas holky provádějí. V té chvíli jsem s tím klučinou docela soucítil - a také jsem si vzpomněl na včerejší noc, když mě Linda nejprve vydráždila a pak mi ani nedovolila, abych jí to udělal. Holky fakt dokážou být někdy pěkné bestie.
„Já se potřebuju jít vyčůrat,“ řekl Linda po chvíli. „Počkáš tady na mě? Ale nesmíš si na něj sahat, slibuješ? Já vím, že máš chuť se udělat, ale teď ještě nesmíš. Jestli tě uvidím, jak si na něj saháš, tak tě rovnou pošlu domů.“
Uslyšel jsem polibek a pár vteřin na to se Linda objevila mezi dveřmi. Zadívala se směrem ke mně a pak za sebou pečlivě zavřela dveře na balkón. Došla až k posteli a opatrně se posadila na pelest. Pak mě vzala za ruku a políbila mě přímo na ústa. Její pusa chutnala jinak a z celého jejího těla byla cítit vůně cizího kluka.
„Sedí tam na balkóně a kalhoty má stažené ke kolenům,“ řekla tiše.
„Já vím. Slyšel jsem, co jste si tam povídali.“
„Štvalo tě, že to musíš poslouchat?“
„Ne, to ne. Vzrušovalo mě to.“
„Zdá se mi to strašně ujetý. Vždyť je to ještě takový zajíček. Jestli chceš, pošlu ho domů. A pak si vlezu k tobě do postele a ty mi to budeš moci pořádně udělat. Co ty na to?“
„A ty ho chceš poslat domů?“
„Já nevím. Asi ne. Ale přeci se s ním nemůžu vyspat! Chci se vyspat s tebou. Chci se od tebe nechat pořádně vyšukat.“
„Jsi z něho vzrušená?“
„Nevím. Na tom přeci nezáleží.“ Chvíli bylo ticho a já jenom čekal, co bude následovat. Po chvíli se Linda ozvala znovu.
„Tak dobře,“ řekla tiše. „Když to teda chceš za každou cenu slyšet, tak ti to tedy řeknu. Jasně že jsem z něho vzrušená. A lhala bych, kdybych tvrdila něco jiného. Když jsem se ho dotýkala, tak jsem byla tam dole úplně mokrá. A ještě teď z toho celá teču.“
„A co když ti to nedovolím? Co když ti nedovolím, aby sis s ním zašukala?“
V té chvíli Linda vydechla tak nahlas, až to zaznělo jako zakňourání. Byla v tom touha i zklamání současně.
„Já už se zkrátka potřebuju udělat,“ zašeptala. „Jestli se neudělám, tak se z toho snad zblázním. Je mi jedno s kým. Ale už to vážně potřebuju - s tebou nebo s někým jiným, to je mi v téhle chvíli už jedno.“
„Tak dobře. Jestli chceš, tak mu to udělej. Ale já musím být přímo u toho, rozumíš?. Takže žádné ohrabávání na balkóně. Jestli ho chceš opravdu opíchat, tak to udělej tady přede mnou. Slibuješ?“
Na rtech jsem ucítil její polibek.
„Miluju tě,“ zašeptala. „Ještě nikdy jsem nikoho tolik nemilovala.“
„Já tebe taky miluju.“¨
Pak mi vtiskla na rty ještě jeden dlouhý polibek.
„A teď už koukej rychle spát,“ zašeptala mi do ucha. „A ne aby ses díval, co tady budu za chvíli provádět.“ Potom vstala z postele a tichým krokem vyrazila směrem k balkónovým dveří. Zavřel jsem oči a tiše jsem naslouchal tomu, co se bude dít dál.
„Vypil dvě láhve vína a teď spí jako dřevo,“ řekla Linda na balkóně Markovi. „A co ty - byl jsi tady opravdu hodný? Počkej, já si to hezky překontroluju.“
Podle zvuků, které se z balkónu ozývaly, musela její kontrola dopadnout dobře.
„Už mi tu začíná být zima,“ řekla Linda tichým a vemlouvavým hlasem. „Nechceš se přesunout dovnitř?“
„A co tvůj brácha?“
„Vždyť říkám, že už je dávno v limbu. Toho by teď nevzbudil ani výstřel z děla.“
Ten kluk se musel nad její nabídkou pořádně ošívat, jinak by ho nemusela tak urputně přesvědčovat.
„Jsem už strašně unavená a nemám chuť prosedět celou noc na balkóně. Lehneme si na chvíli do postele, tam si můžeme v klidu povídat.“
Teprve pak se Marek konečně odhodlal alespoň k nějakému rozhodnutí.
„Tak dobře,“ řekl. Chvíli na to vstoupili do pokoje. Oba byli už téměř svlečení: Linda na sobě měla triko bez podprsenky a pod ním jen malé bílé kalhotky a ten kluk zas jenom polorozepnuté kraťasy bez trika.
„Počkej,“ zašeptala Linda. „Nech prosím na balkóně rozsvíceno, jinak se tady v té tmě přerazíme. A nezavírej za sebou balkónové dveře.“
V pokoji bylo šero, ale rozhodně tu nebyla úplná tma. Světlo z balkónu pronikalo až k posteli, takže jsem měl celou scénu jako na dlani. Sám jsem ležel ve stínu, takže na mě nebylo skoro vidět.
„Opravdu spí?“zajímal se Marek. „Vůbec nevím, co by nám řekl, kdyby se najednou probudil.“
„Spí jako dřevo, to je jisté.“
Linda si svlékla triko a jenom v kalhotkách vklouzla do postele.
„Pojď sem ke mně, já to tady trochu zahřeju,“ zašeptala. „A svlíkni si už konečně ty hrozný kraťasy - já jsem tady taky jenom v kalhotkách.“
Marek ze sebe stáhnul kraťasy a pak potichu zajel k Lindě pod peřinu. Pokud jsem dobře viděl, tak i on měl na sobě jenom slipy.
„Máš nádherný prsa,“ zašeptal.
„Já vím. A taky citlivý. Když se jich nějaký kluk dotýká, tak z toho úplně teču. Škoda že ten můj se o ně vůbec nestará. Kdyby záleželo jen na něm, tak bych snad žádný prsa ani mít nemusela - tomu by úplně stačila jen moje kunda.“
„Můžu se jich dotknout?“
Linda se tiše zasmála a pak řekla: „Vždyť už cítím, jak se jich dotýkáš. Tak proč se mě na to vlastně ptáš?“
„Já myslím dotknout jazykem.“
Linda se znovu zasmála. „Hlupáčku,“ řekla. „Myslíš, že s tebou vlezu polonahá do postele a pak tě z té postele vyhodím jenom proto, že ses dotkl mojí bradavky? K čemu si myslíš, že je holky vlastně mají? Aby mohly kojit? To možná ve třiceti. Ale ve dvaceti je mají jenom proto, aby si s nimi mohli kluci hrát. To jsi ještě nepochopil?“
Potom bylo chvíli ticho, které přerušovalo jen Lindino tiché sténání. Takhle se mnou ještě nikdy nesténala! Jenomže já jsem jí také nikdy nelíbal a neocucával bradavky.
„To je nelidský, takhle mě trápit,“ řekla Linda po chvíli. „Už mám z toho tvého ocucávání úplně mokrý kalhotky. A to mi přitom lížeš jenom bradavky.“
„Ty tvoje kozy jsou tak nádherný!“
„Já vím. Jenomže já už jsem z toho strašně nadržená. Jestli toho hned nenecháš, tak to vážně nevydržím.“
„Nevydržíš? A co nevydržíš?“
„Já si prostě potřebuju zašukat,“ kňourala Linda. „Jsem fakt strašně nadržená a jestli si nezašukám, tak se z toho asi zblázním.“
„Ale tady to opravdu nejde. Co kdyby se tvůj brácha vzbudil?“
„Jenomže já už to vážně nevydržím! Schválně si sáhni, jak jsem dole mokrá.“
V té chvíli ho Linda musela vzít za ruku a pak si jeho dlaň zasunula do kalhotek. Bylo slyšet jen tiché čvachtání a k tomu Markův vzrušením přerušovaný dech.
„Tak už pojď,“ kňučela Linda jako nějaká hárající fena. „Nebo mě aspoň líbej na prsa a já si to zatím udělám sama.“
„Pusť mě,“ vzpíral se Marek. „Když mi na něj takhle budeš sahat, tak se za chviličku udělám.“
„Ne, to ne!“ kňučela Linda. „Teď ještě ne! Pojď nejdřív do mě, prosím!“
„Ale já...“
„Já vím, žes to ještě nikdy s holkou nedělal. Ale na to se teď vykašli. Prostě ho do mě zaraž a na nic dalšího nemysli. Zaraž ho do mě, nebo se z toho opravdu zblázním.“
V bledém měsíčním světle jsem spatřil, jak z jejich těl sklouzla peřina. Marek měl slipy stažené až někam ke kolenům a dlaň pravé ruky měl zasuntou za gumu Lindiných kalhotek. Ona ho na sebe tiskla a on se tomu už ani moc nebránil. Jeho velký a vztyčený pták trčel do prostoru jako nějaké silné ocelové kopí a já v té chvíli dostal strach o Lindinu kundičku. Co když ji ten kluk tím monstrózním klackem nakonec ublíží? Na tak silný a pevný nástroj přeci nemůže být zvyklá!
Nezdálo se však, že by si Linda dělala v tomhle směru nějaké starosti. Bylo vidět, jak na něj stále naléhá a jak si jeho obnaženým žaludem hladově přejíždí po rozevřeném vchodu do své kundy. Ano, chtěla ho cítit uvnitř a vůbec jí přitom nezáleželo na tom, jak je velký nebo silný. Možná právě naopak - čím větší a silnější, tím to pro ni bylo v téhle chvíli lákavější.
„Tak pojď,“ zakňučela Linda a pevně ho na sebe strhla. Podle toho, jak přitom zasténala, nemohlo být pochyb o tom, že došlo k průniku: musela být tam dole tak neuvěřitelně mokrá, že do ní ten kluk zajel bez jediného doteku rukou, hluboko až po kořen. Byl to hluboký průnik, ale trval jen několik sekund. Nejdřív zakňučela Linda a hned v zápětí zasténal i Marek. Byl příliš mladý a příliš vzrušený na to, aby s ní dokázal pořádně šukat.
„Já...já už...,“ zakňučel a pak hned strnul. Místo toho, aby se na ní začal pohybovat, se jeho nohy i zadek stáhly v překvapivé a bojácné křeči. Ten kluk mi během několika sekund vystříkal moji holku!
„Ne!“ kňučela Linda. „Teď ještě ne!“
Ale bylo už pozdě - v té chvíli už musela sama dobře cítit, jak ta horká chlapecká mrdka naráží někde vzadu do jejího děložního čípku.
„To bylo strašně brzy!“ sténala Linda zklamaně. „Za takovou chvilku se přeci nedokážu udělat. Mohls ho ze mě aspoň vytáhnout!“
„Ty snad...?“
Linda už se malinko uklidnil, ale stále ještě byla zklamaná a vzrušená.
„Neměj strach, já samozřejmě beru prášky,“ zašeptala. „A i kdyby náhodou selhaly, tak by to byl problém hlavně mýho kluka. Vyspím se s ním hned po návratu, abych měla jistotu.“
Zdálo se, že se Marek uklidnil. Linda však stále neměla dost.
„Počkej,“ šeptala nadrženě. „Když už jsi byl tak strašně rychlý, tak ho ze mě aspoň nevytahuj. Zkus s ním pomaličku pohybovat, možná ti zase ztvrdne.“
Chvíli byl ticho a jejich postavy se nehýbaly. Pak se jako první pohnula Linda.
„Počkej chvilku,“ řekla a vytáhla ruce z pod Markova těla. „Možná to půjde líp, když si sednu na Tebe. Nemusíš vůbec nic dělat, jenom lež a nehýbej se.“
Jejich těla se přetočila: Marek teď ležel na zádech a ona seděla na něm jako na koníkovi - čelem k přistýlce, na které jsem ležel. Hlavu měla sklopenou a překrytou rozcuchanými vlasy. Její boky se pomaličku pohybovaly tím nepatrným pohybem, kterým si holky vychutnávají plotvrdého ptáka v kundě.
„Cítím, že už je mnohem tvrdší,“ šeptala Linda vzrušeně. „Vydrž to, dokud se neudělám!“
Na Marka jsem v té chvíli skoro neviděl. Ležel pod Lindiným tělem a téměř se přitom nehýbal. Možná z něj všechno vzrušení už dávno vyprchalo, spíš se v něm ale pomaličku hromadilo nové. Záviděl jsem mu: byl jsem jen o několik let starší, ale tak rychlé reakční doby už jsem dávno nebyl schopný. Když jsem se do Lindy vystříkal, trvalo mi víc než půl hodiny, než jsem byl schopen znovu zasunout. Jenomže v téhle chvíli o toho kluka až tolik nešlo: Linda se zdála být stále nadržená a určitě by se na něm udělala i tehdy, pokud by ho měl zpoloviny měkkého. Díval jsem se na její rychle se pohybující boky: tohle nebylo žádné přisedávání zvysoka a dokonce ani žádné rychlé a prudké nabodávání se - její doširoka rozevřená kunda musela spočívat stále na stejném místě a těmi prudkými pohyby boků se jen nepatrně posouvala dopředu a dozadu, možná jen o několik centimetrů, které však znamenaly rozhodující tření jejího poštěváka o kořen Markova penisu. V téhle poloze jí nemuselo záležet na tom, jestli ho ten kluk má tvrdého nebo jenom polotvrdého - průnik mohl být mělký, zato tření kundy o chlupy muselo být k zbláznění intenzivní.
Takhle se Linda co nevidět udělá! napadlo mě. A ona, jako kdyby četla moje myšlenky, se právě v té chvíli prudce zhoupla v bocích a zdvihla hlavu. Vlasy se jí svezly z obličeje a já najednou viděl zblízka přímo do její tváře. Ten její výraz jsem moc dobře znal: hleděl jsem do jejích zavřených očí, které se postupně rozevíraly. Ústa měla stažená do jakési zoufalé grimasy, v níž se mísila bolest se vzrušením. Ještě jednou se naposledy zhoupla v bocích a z úst jí přitom vytrysklo zoufalé zasténání. Její doširoka rozevřené oči se na mě překvapeně dívaly a já před jejich pohledem nedokázal sklopit zrak. Zblízka jsem se díval na to, jak se moje holka poprvé udělala v náruči někoho jiného. Když její orgasmus konečně odezněl, provinile se na mě usmála a rychle sklonila hlavu. Její tvář se v té chvíli opět zahalila do závoje z jejích hustých vlasů.
„To bylo úžasný,“ zašeptala, ale její slova tentokrát nebyla určena pro mě. „Takhle báječně jsem se už léta neudělala.“
„Já... já jsem se taky udělal,“ zašeptal Marek. „Už podruhý.“
„Já vím. Už cítím, jak to ze mě teče. Za chvíli budu muset jít do sprchy.“
„Možná bych tam měl jít taky.“
„Raději ne, zlato. Bude lepší, když se osprchuješ u sebe na pokoji.“
To pro mě byla další naprosto nová zkušenost: Linda se udělala a teď svého náhodného milence vyhazovala. Nechtěla se s ním líbat ani osahávat - jediné, oč měla zájem, bylo to, aby se co nejdřív vrátil do svého pokoje. On to možná nepochopil, byl ale natolik zmatený, že proti tomu neprostestoval. Zpod přivřených víček jsem pozoroval, jak ho Linda vyprovodila až ke dveřím a mezi dveřmi mu ještě dala poslední polibek. Jakmile se za ním zavřely dveře, zalezla Linda do koupelny. Stáhnul jsem ze sebe peřinu a nahý jsemse vydal ke koupelnovým dveřím. Chtěl jsem tam být dřív než se spustí sprcha. Tichounce jsem otevřel dveře. Linda stála nahá před umyvadlem, hlavu měla sklopenou a obličej jí zakrývaly rozcuchané vlasy. Přistoupil jsem k ní zezadu a dlaní jsem jí přejel po zádech. Necukla sebou, jen se ke mě zády přitiskla.
„Zašlo to moc daleko a pak už se to vážně nedalo vydržet,“ zašeptala. „Stydím se za to, ale v té chvíli jsem nemohla dělat nic jiného. Můžeš si za to sám.“
„Já vím. Nic ti přeci nevyčítám.“
Dlaní jsem sklouzl na její nádherně vyklenutý zadeček a kolenem jsem jí naznačil, ať dá nohy trochu víc od sebe.
„Když jsem se na vás díval, myslel jsem, že se u toho udělám. Ale nakonec jsem to vydržel.“
Kundičku měla rozevřenou, mokrou a napuchlou. Jemně jsem se o ni otíral žaludem, dokud mi penis nevklouzl sám od sebe dovnitř.
„Vydržel jsem to, protože se chci udělat teď,“ zašeptal jsem. „Tady a s tebou.“
Prudce jsem si ji bral a ona držela. Stála přede mnou v předklonu, s kundou mokrou a vyšpulenou a s obličejem zakrytým záplavou vlasů. Zoufale jsem myslel na to, jak je její kunda doširoka rozevřená. Potřeboval jsem si ji přeznačkovat, jenomže jsem nevěděl, jak na to.
„Vyjebu ti tu tvojí kundu!“ zašeptal jsem. „Za trest ti ji teď celou vystříkám! Možná dneska nebudu první, ale určitě budu poslední. Nacákám to do tebe, i kdybych ti měl přitom udělat dítě! Rozumíš?“
Linda vzrušením zakňučela a já už jsem se nedokázal ovládnout. Ta představa mě šíleně vzrušila. A ještě víc mě vzrušilo, když jsem v Lindině zakňučení uslyšel první jasná slova.
„Ne, to ne!“ kňučela tiše mezi jednotlivými steny rozkoše. „To přeci nesmíš!“
„A proč bych nesměl? Když mohl ten kluk, tak já můžu taky! Celou ti jí vystříkám, až to z tebe poteče! Naprcám tě jako koroptev.“
„Ne, to ne!“ sténala a já jsem se už vůbec neovládal.
„I když se budeš bránit, tak tě stejně zbouchnu! Takhle zezadu to do tebe nacákám a zbouchnu tě.“
V té chvíli už musela být pekelně nadržená - její tělo mi vycházelo vstříc a její rozmrdaná kunda se okolo mého čuráka čas od času stahovala.
„Jo,“ šeptala tiše a nadrženě. „Zbouchni mě! Slyšíš? Zbouchni mě!“
Udělali jsme se současně: ona opět táhle vykřikla a já do ní začal prudce stříkat. Cítil jsem, jak se její kunda zuřivě stahuje okolo mého tvrdého čuráka. Vysávala ze mě všechnu moji mrdku a pak ji přidávala k té, kterou do ní chvíli přede mnou nastříkal ten cizí kluk. Kdybych si nebyl jistý, že Linda bere prášky, naše šance na úspěšné otcovství by byly téměř vyrovnané - buďto já anebo on. A právě tahle vzrušující představa posunula moji touhu zas o něco dál...



Kapitola 7
Na světě nejsou žádné hodné holky


Nakonec se z toho stal náš druhý rituál - a možná ještě hezčí než ten první. Po návratu z dovolené jsme s Lindou začali uvažovat o společném bydlení. Oběma nám tehdy chyběl poslední rok do státnic a i když jsme ten rok chtěli věnovat především učení, naše vzájemná přitažlivost byla silnější než rozumné argumenty rodičů. Oba jsme pustili svá místa na koleji a ještě se třemi dalšími kamarády jsme se přestěhovali do prostorného privátu, kde jsme měli vyčleněný jeden hezký a vkusně zařízený pokoj. Na první pohled se zdálo, že nám v téhle naší idyle už nemůže nic dalšího chybět. Jenomže ve mně stále hlodal červ pochybností.
K tomu druhému rituálu jsme se znovu dostali až pár týdnů po návratu z dovolené. Do té doby probíhalo naše milování obyčejným způsobem a nedělo se při něm nic mimořádného: nejdřív jsem si dlouze prohlížel Lindinu kundičku, potom jsem Lindu prstoval a připravoval jazykem a na závěr jsem do ní zasunul ocas a vystříkal se. Ona se udělala buď hned na začátku při lízání a prstování nebo až na konci po mém výstřiku. Oběma nám to tak vyhovovalo a na extrémní vzrušení, které jsme zažili během naší dovolené u moře, jsme už skoro nemysleli. Pravdou ale je, že čas od času se nám vzpomínky na dovolenou u moře vracely. A já si v té době uvědomil několik věcí, kterých jsem si dřív moc nevšímal. Jednou z takových věcí bylo poznání, že Linda se mnou málokdy dosahuje orgasmu při souloži - a pokud někdy orgasmu při souloži dosáhla, rozhodně nebyl tak bouřlivý, jako tenkrát u moře s tím mladým klukem. Zčásti to byla moje chyba - většinou jsem byl tak zaujatý její kundičkou, že jsem jí orgasmus dopřál už před samotnou souloží. Pak už logicky neměla o šukání takový zájem jako já. Ale mohlo to být i něčím docela jiným: možná to bylo tím, že ji daleko víc vzrušovalo souložit s někým cizím. A to už byl jenom krůček k tomu začít přemýšlet nad tím, jak znovu vrátit ten okamžik extrémního vzrušení, který jsme oba zažili tam u moře.
Jak už to tak v životě bývá, spouštěcím mechanizmem vášně bylo nakonec něco docela jiného, než s čím jsme dopředu počítali. To extrémní vzrušení se k nám totiž vrátilo až ve chvíli, kdy Linda přišla se zprávou, že její kamarádka Lucka je zřejmě těhotná. Pro Lindu to musel být šok: Lucka byla o rok mladší než Linda a rozhodně nevypadala jako nějaká bláznivá puberťačka, která nevědomky otěhotní s prvním klukem, který se jí připlete do cesty. Ale zřejmě jsme se v ní trochu pletli.
„Ta holka prý vůbec nebrala prášky!“ vykládala mi Linda rozčileně. Leželi jsme spolu v posteli a ten večer to mezi námi rozhodně na žádný sex nevypadalo. Linda byla rozrušená a určitě nemyslela na to, že by mi mohla aspoň na chvíli podržet. Kvůli předstátnicovému shonu to měl být už čtvrtý večer bez sexu v řadě po sobě. Takhle jsem si rozhodně společné bydlení nepředstavoval.
„Rozumíš tomu?“ vykládala Linda rozrušeným hlasem. „Ta holka chodí s dvěma klukama současně a přitom se vůbec ničím nechrání! A teď se diví, že jí najednou roste břicho - a přitom nemá vůbec žádné tušení, s kým to vlastně čeká.“
„Ona fakt neví, s kým je těhotná?“
„Prý spala krátce po sobě s oběma. A žádný z nich si u toho nebral kondom. Rozumíš tomu? Spoléhala se jenom na to, že ho ti kluci včas vytáhnou! To přeci nemohlo dobře dopadnout. Dřív nebo později se jeden z nich musel zapomenout. Tohle přeci holka nemůže nikdy nechat jenom na klukovi. Kluci na takové věci kašlou - zvlášť když jsou nadržení. Když nebrala žádné prášky, tak se pak nemůže divit, že to jeden z těch kluků nevydržel a naštěkal jí do boudy.“
Překvapeně jsem se po Lindě podíval a ona se zarazila.
„Naštěkal do boudy?“
Viděl jsem, jak se Linda začervenala a odvrátila hlavu stranou, aby se mi nemusela dívat zpříma do očí. Linda se jenom málokdy styděla - ale když už měla pocit, že je na místě se zastydět, tak to opravdu stálo za to.
„Já vím, že to není pěkný, takhle o tom mluvit,“ řekla a v obličeji přitom byla celá rudá. „Ale vy o tom mluvíte podobně. Myslím vy kluci.“
„To ano. Ale ještě jsem neslyšel, že by o tom takhle mluvila i nějaká holka.“
Linda se jenom ušklíbla.
„Holky občas mluví ještě daleko hůř, ale o tom vy nic nevíte. Před klukama se snažíme vypadat jako princezny. Jenomže to je všechno jenom zdání. Kdybychom byly všechny tak strašně ctnostné, s kým byste nakonec šukali?“
Proti takovému argumentu se nedalo nic namítnout.
„Jeden z těch dvou to do ní prostě nabouchal,“ pokračovala Linda. „A ona teď neví ani to, který z nich to vlastně mohl být.“
V té chvíli mi překvapeně došlo, že Lindu náš rozhovor zřejmě vzrušuje. Copak to jde, vzrušit se při představě, že je moje kamarádka těhotná a že vlastně ani neví s kým? Copak to jde, vzrušit se jenom z toho, že před svým klukem použiju výraz, jaký za normálních okolností používají jenom otrlí kluci? Ale ano, zřejmě je něco takového velice dobře možné. Držel jsem Lindu v náruči a ona se stále červenala. Její hrudník se však zdvihal přerývaným dechem a ztopořené bradavky jí samým vzrušením trčely jako dvě maličké anténky.
„Holky jsou někdy pěkné děvky,“ zašeptal jsem jí do ucha. „Spát s dvěma klukama najednou, to slušná holka přeci nikdy neudělá.“
Vzduch okolo nás náhle zhoustnul a kdyby v té chvíli někdo do našeho pokoje vstoupil, musela by ho okamžitě praštit do nosu ta těžká vůně vzrušení a nadrženosti, která se kolem nás najednou rozestřela.
„To není pravda,“ zašeptala Linda. Hlas přitom měla tichý a chraplavý, jakoby jenom ztěžka přemáhala svoje vzrušení. „Každá holka se občas vyspí s více klukama současně. Někdy se to prostě tak přihodí.“
„Ale to určitě není správné,“ zašeptal jsem. „Není správné užívat si s více klukama najednou. Hodné holky něco takového nedělají.“
„Na světě nejsou žádné hodné holky,“ zašeptala Linda. „Holky nejsou o nic lepší než kluci.“
Držel jsem ji v náruči a pod prsty jsem cítil její vzrušením napnuté tělo. Jsou to jen takové řeči, říkal jsem si. Jenomže právě tyhle řeči nás neskutečně vzrušovaly.
„Na světě nejsou žádné hodné holky,“ pokračovala Linda. „Když je holka nadržená, dokáže být stejně odvázaná jako chlap. Copak to jsi ještě nepoznal?“
Nenápadně si přisunula moji ruku k svému ňadru. Pod prsty jsem ucítil ztopořenou hlavičku její bradavky. Před očima jsem si v duchu představil její prsa - pevné mladé kozy s velkými tmavými dvorci. Miloval jsem její kundu, ale dnes mě daleko víc fascinovala její prsa. Vzpomněl jsem si na toho mladého kluka tehdy na dovolené - ten byl z jejích koziček také celý odvázaný.
„A co ty?“ zašeptal jsem. „Taky jsi někdy chodila s několika klukama současně?“
Linda hlasitě vydechla.
„Ale to už je strašně dávno,“ řekla tiše. „Tak strašně dávno, že jsem na to už dávno zapomněla. Když je holce šestnáct anebo sedmnáct, tak se o ní zajímá spousta mladých kluků. A z takového množství je těžké vybrat si jenom jednoho.“
„Spala jsi s nimi, nebo jsi s nimi jenom chodila?“
„S klukem přeci nemůžeš jen tak chodit a přitom s ním nespat. Dříve nebo později se stejně s každým vyspíš. A oni se beztak nikdy nedozví, že nebyli sami. Tohle holka klukovi nikdy nepřizná.“
Rukou jsem přejížděl po jejím bříšku a dlaň mi přitom pomalu mířila přímo ke kundičce. Jemně jsem hladil její podbřišek, zatímco ona nenápadně rozevírala stehna. Toužila po tom, abych ji tam hladil - byla z těch našich řečí nadržená jako nevymrouskaná kočka.
„Sříkali to do tebe?“ zeptal jsem se. „Nechalas je, aby to do tebe nastříkali?“
„Oni se mě na to vůbec neptali. Tak jako většina kluků, se kterými jsem v té době spala. Zkušení kluci se holek neptají, jestli ho mají na konci vytáhnout. Každá holka by jim totiž řekla, ať se pro jistotu vystříkají ven - i kdyby třeba brala prášky a nic by jí tím pádem nehrozilo. Jenomže tihle kluci chtějí stříkat dovnitř. Všichni kluci chtějí stříkat dovnitř, ale většina z nich si na něco takového nakonec netroufne. Tohle si k holce dovolí jenom ti zkušení, protože ti se na nic neohlížejí. Proto je vždycky lepší, když holka bere prášky.“
„Vždycky jsem si myslel, že tyhle namachrované borečky většina holek mít nemusí.“
Linda se malinko zasmála a potom řekla: „To si kluci většinou myslí, ale šeredně se pletou. Holky na tyhle borečky sice na oko nadávají, ale nakonec jim stejně žádná neodolá. A víš proč? Protože to jsou kluci, se kterýma stojí za to spát. Vypadají sice na první pohled jako sobci, ale nakonec to udělají holce tak dobře, že se jim žádný z těch slušňáků nikdy nevyrovná. Proto holky chtějí šukat s grázlama - protože grázlové šukají zatraceně dobře.“
„Ty jsi opravdu chodila se dvěma klukama současně a oběma jsi dovolila, aby do tebe stříkali?“
„Byla jsem mladá a hloupá. Myslela jsem si, že když s nimi spím, tak že nad nima mám převahu. Jenomže to byli grázlové - prostě to do mě vždycky všechno pustili a já pak musela běžet do sprchy, abych to ze mě zas rychle vyteklo. Ale šukali zatraceně dobře.“
„Ty ses s nimi vůbec nechránila?“
„Blázníš? To bych si s takovýma klukama nikdy netroufla. Většina kluků to do holky dřív nebo později vybryndá - někdo schválně, někdo jenom omylem. Ale neznám kluka, který by se dokázal udržet za všech okolností. Když se na to holka spoléhá, má ji nakonec vždycky vybryndanou. Já jsem se na kluky nikdy nespoléhala a brala jsem samozřejmě prášky. Vždycky jsem se radši chránila sama.“
„Ale co kdybys je nebrala? Jeden z nich ti mohl udělat dítě a ty bys ani nevěděla, který z těch dvou by to byl.“
„Kluci jsou strašní sobci,“ vydechla. „Jde jim jenom o to si zašukat, a vůbec přitom nemyslí na případné následky.“
„A co já?“ zeptal jsem se. „Já jsem taky sobec?“
Linda se zarazila, maličko se usmála a něžně mě políbila někam za ucho.
„Kdepak,“ řekla. „Ty jsi hodný kluk. Ty jsi takové moje zlatíčko.“
Asi to měla být pochvala, to by to ale muselo zaznít v úplně jiné souvislosti. Takhle to jako pochvala rozhodně nevypadalo. A ve mně začal znovu hlodat červ pochybností.
„Copak já nejsem stejný jako ti kluci? Copak já nejsem sobec a grázl?“
„Ne, ty jsi jiný. Ty bys něco takového nikdy neudělal. Spíme spolu už skoro rok a za tu dobu sis na to ještě ani jednou netroufnul. Myslím sám od sebe. Vždycky ho ze mě nakonec vytáhneš, jako všichni hodný kluci. Proto s tebou taky chodím - že jsi hodný kluk a že se o mě hezky staráš.“
Ne, tohle jsem opravdu slyšet nechtěl! Být hodný kluk - to bylo skutečně až to poslední, po čem jsem dnes večer toužil! Linda byla nadržená a otírala se o mě podbřiškem jako nějaká hárající fena. Rozevřenýma nohama svírala moje stehno a zoufale se třela o moje chlupy. Já jsem byl také nadržený a ze všeho nejvíc na světě jsem toužil po tom pořádně si zapíchat. Ale bylo to docela jiné vzrušení. Jakoby v něm byla navíc malá špetka strachu a ponížení: strachu z toho, co všechno se ještě dozvím, a ponížení, protože nic z toho mě určitě nepotěší. Rozhodně ne tím klasickým mileneckým způsobem. Vzpomněl jsem si na dobu před rokem, když jsem s Lindou začínal chodit. Ona si mě stále držela od těla a dlouho mi nic nedovolila. A když už k tomu konečně došlo, byla na vše připravená skoro jako nějaká profesionálka. Ano, byla v té době mnohem zkušenější než já. Ale kdy vlastně tyhle svoje zkušenosti sbírala? V době, kdy jsme se ještě neznali? Nebo zčásti i potom? Tuhle zálibu v sexu jsem v ní určitě nevyvolal. A pokud ji měla už předtím, lze si vůbec představit, že by vydržela několik měsíců s nikým nešukat? Jenom proto, že právě chodí s hodným klukem, o kterého třeba nechce přijít? Co že to vlastně před chvílí říkala? Oni se beztak nikdy nedozví, že nebyli sami - tohle holka klukovi nikdy nepřizná...
A pak jsem ta slova zopakoval nahlas. Linda s emaličko zarazila a její nohy kolena se pevně obemkla okolo mých stehen.
„Co jsi to říkal?“ zeptala se tiše.
„Oni se beztak nikdy nedozví, že nebyli sami,“ zopakoval jsem nahlas její slova. „Žádný z nich se to nikdy nedozví. Ani já se nikdy nedozvím, jestli jsem byl na začátku sám.“
Její podbřišek se znovu pohnul na mém stehně.
„Na tom přeci nezáleží,“ zašeptala. „Pojď si radši zašukat. Jsem opravdu strašně nadržená a potřebuju to pořádně udělat. Nikdo mi to nedokáže udělat tak dobře jako ty, to mi věř.“
Jenomže já jsem potřeboval znát pravdu. Ta představa mě vzrušovala a ponižovala současně. Kolik jich vlastně tehdy bylo? Jeden? Nebo dokonce několik? Vybírala si stejně jako její kamarádka Lucka - tak aby o tom žádný z nás nevěděl? Také na Lindě bylo vidět, že ji náš rozhovor vzrušuje. Jakoby věděla, že nemusí mít z ničeho strach. Jakoby si byla jistá tím, že tak hodný kluk ji nikdy neopustí jenom proto, že mu byla na začátku vztahu nevěrná.
„Na světě nejsou žádné hodné holky,“ zašeptala. „A ani já nejsem výjimka. Opravdu to chceš vědět?“
Tiskla se ke mně celým svým nahým tělem a opatrně mi šeptala ta slova do ucha.
„Ty mě kvůli tomu neopustíš, viď? A ani se na mě nebudeš zlobit.“
Byly to z její strany jen takové řečnické otázky - nečekala na moji odpověď, protože si byla mojí odpovědí jistá.
„Kdysi na škole jsem chodila s tvým kamarádem Pavlem,“ šeptala. „Byla to jen taková studentská láska a nikdo o nás ani moc nevěděl. Ani ty sis toho tenkrát určitě nevšimnul. Když jsme se pak rozešli, tak jsme spolu ještě občas spali. Já... někdy se mi nechtělo shánět si někoho jenom na jednu noc. Vždyť víš, že to není bezpečné a většinou to není ani tak hezké. Pavla jsem už dobře znala - když jsem to potřebovala, vždycky za mnou rád přišel. A bylo to s ním moc hezké. Skoro jako s tebou.“
„A jak dlouho to trvalo?“
„Myslíš po tu dobu, co jsme spolu my dva chodili? No, vlastně jenom chvilku. Jenom do doby, než jsme spolu začali pravidelně spát. Tedy vlastně ještě chvilku potom. Možná ještě tři nebo čtyři týdny, než jsme se my dva pořádně sehráli. Pak už jsem neměla důvod se s ním scházet. Nezlobíš se na mě kvůli tomu?“
Byl jsem zoufale vzrušený a erekcí bych mohl bourat domy jako nějakým beranidlem. Zbývala už jen odpověď na jedinou otázku - na otázku proč.
„A proč ses nevyspala rovnou se mnou?“ zeptal jsem se. „Mohli jsme se spolu vyspat hned na první schůzce. Nebylo přeci nutný čekat skoro dva měsíce!“
„Ale to přeci nešlo,“ zašeptala. „Nešlo to, protože ty jsi hodný kluk. A s hodným klukem se žádná holka nevyspí hned na první schůzce. To bych si to u tebe celé pokazila.“
Její ženská logika byla doslova neotřesitelná. Jenomže já nechtěl být hodným klukem. Dnes už ne! Rozevřel jsem jí nohy a dvěma prsty jsem pohladil její nateklou píču. Měla ji mokrou a zduřelou, s velkými, vzrušením nalitými pysky a tvrdým poštěváčkem. Toužil jsem po její kundě - zoufale jsem toužil po tom, abych se jí mohl dotknout jazykem anebo abych se do ní směl zabořit. Hrál jsem si s jejími stydkými pysky a pod prsty mi přitom mlaskala její šťáva. Možná jsem si měl ještě chvíli hrát s jejíma prsama anebo s její kundou, ale já měl najednou před očima jen jediné slovo - šukat. Prostě se zabořit dovnitř a tvrdě ji protahovat. Před očima mi naskakovala všechna ta slova, za jejichž používání jsem byl v dětství od rodičů často trestaný: mrdat, prcat, jebat... A hned vzápětí my začaly v mozku naskakovat celé věty: Jebat rozevřenou kundu! Zabořovat se do úžasně mokré píčy! Tvrdým čurákem přímo do rozevřené kundy! Linda tahle slova nikdy nepoužívala a proto mě podobná představa najednou tolik vzrušila: představa, že se Linda někomu doširoka roezvírá a v nejvyšším stupni vzrušení ze sebe vyráží podobná slova. Už jsem to nedokázal vydržet, převalil jsem se na ni a ocasem jsem se opřel o roztažený vstup do její kundy. Potřeboval jsem si zašukat - i kdybych za to měl zaplatit jakoukoliv cenu, prostě jsem si potřeboval pořádně zapíchat.
„Jenomže já nejsem žádnej hodnej kluk,“ řekl jsem. „Já jsem stejnej sobec, jako všichni ostatní. Taky mi jde jenom o to si zašukat. A dřív než s tím stačíš něco udělat, tak ti to všechno nastříkám dovnitř. A je mi naprosto jedno, co z toho bude. Je mi úplně ukradený, jestli ti přitom udělám dítě.“
Napružený ocas jsem měl přímo proti její díře. Cítil jsem, jak je z toho všeho celá mokrá a jak čeká na to, až už se do ní konečně zabořím.
„To neuděláš,“ zašeptala. „To mi přeci nemůžeš udělat! Musím nejdřív dostudovat. Mám jenom pár měsíců do státnic!“
„Já vím. Ale když si potřebuju zašukat, tak je mi to jedno. Je mi jedno, kam to vypustím a co z toho nakonec bude. Když budu chtít, tak ti ji teď klidně naprcám. A o nic se tě nebudu prosit.“
„To nesmíš,“ vydechla. „Nesmíš se do mě udělat! Víš přeci, že jsem právě na vrcholu periody. Mám teď období plodných dní, rozumíš? Teď se do mě nesmíš udělat! Slyšíš?“
Ptáka už jsem měl zpoloviny uvnitř a okolo žaludu jsem cítil pevné sevření její mokré a nadržené kundy. Pomaličku jsem se do ní zabořil až nadoraz.
„Třeba mě o to ještě budeš prosit,“ zašeptal jsem. „Třeba ještě budeš žadonit o to, aby se do tebe udělal.“
„Ne, to určitě nebudu! Nesmíš se do mě udělat, rozumíš? Musíš ho včas vytáhnout, protože já ještě nesmím mít dítě!“
Byl jsem z toho všeho strašně nadržený a za každou cenu jsem se potřeboval udělat. A v té chvíli mi bylo skutečně jedno, jestli moje mrdka skončí nakonec venku anebo uvnitř. Šukal jsem ji prudce a nadrženě a ona přitom držela, jako ještě nikdy v životě.
„Je mi jedno, co z toho nakonec bude,“ šeptal jsem jí přímo do ucha. „Nezáleží mi na tom, jestli tě naprcám nebo ne. Potřebuju to ze sebe jenom rychle dostat. Jako všichni ti kluci přede mnou!“
„Ty zmetku!“ zasténala. „Jestli mi uděláš dítě, tak tě zabiju!“
„Mně je to jedno. Nakonec tě stejně zbouchnu! Slyšíš? Stejně tě nakonec zbouchnu!“
Prcal jsem ji tvrdě jako nějaké zvíře a ona u toho samou rozkoší kňučela. Kdyby nás v té chvíli někdo slyšel, asi by si musel myslet, že Lindě nějak ubližuju. Jenomže já jí rozhodně neubližoval, právě naopak: nohy měla roztažené a poštěvákem se zoufale otírala o můj chlupatý podbřišek. Bylo na ní vidět, že je opravdu nadržená a potřebuje se za každou cenu udělat. Ovládl jsem svoje vzrušení a zkusil jsem se maličko vzepřít na rukou. Ocas mi zpoloviny vyjel ven a ona pode mnou táhle vyjekla.
„Co když ho z tebe teď vytáhnu?“ zašeptal jsem. „Co když tě tu nechám takhle rozdělanou?“
„Já tě zabiju!“ sténala pode mnou a nehty mi přitom zarývala do ramen. „Teď toho nesmíš nechat! Nesmíš přestat, dokud se neudělám!“
Musela být stejně nadržená, jako když šukala v našem hotelovém pokoji s tím mladým klukem. Tomu také nedala pokoj, dokud se neudělala.
„Když ho včas nevytáhnu, tak ti třeba udělám dítě,“ zašeptal jsem jí přímo do ucha.
„Na tom nezáleží! Já se prostě potřebuju udělat! Klidně mě nabouchej, mně je to fuk.“
Díval jsem se přímo do jejího obličeje a pozoroval jsem, jak usilovně pracuje na svém orgasmu.
„Jestli to do tebe nastříkám, tak tě asi zbouchnu. Ale když ho teď z tebe vytáhnu, tak se už nestačíš udělat.“
„Nic ze mě nevytahuj!“ sténala hlasitě. „Ještě chvíli vydrž a pak to do mě všechno vypusť. Zbouchni mě, ty jeden zmetku! Slyšíš? Zbouchni mě!“
Většinou jsem byl zvyklý ho na poslední chvíli vytáhnout. Věděl jsem, že Linda bere prášky, ale nikdy jsem neměl odvahu nechávat to jenom na nich. Prášky můžou někdy selhat - jistota je zkrátka jistota. Ti druzí ale tolik ohledu neměli. Zdaleka jsem ještě neznal všechny, věděl jsem jenom o několika - o Pavlovi, o těch dvou grázlech, o tom mladém řeckém číšníkovi nebo o tom chlapečkovi, se kterým to Linda dělala v našem hotelovém pokoji. Ti všichni to do ní nakonec nacákali. Nestarali se o to, jestli z toho nakonec něco nebude - prostě Lindu naprcali a nic víc je nezajímalo. Jenom já jsem byl vždycky za hodného kluka. Ale dnes ne, dnes už opravdu ne!
Udělala se přesně ve chvíli, kdy jsem do ní začal stříkat všechnu svoji horkou mrdku. Chtěl jsem ho z ní na poslední chvíli vytáhnout, ale nakonec jsem to neudělal - já přeci nejsem žádný slušňák! Chci být v jejích očích grázl, co se na nic neohlíží. Chci být zmetek, který myslí jen na vlastní potěšení a následky nechává na holce. Jako ti dva kluci přede mnou. jako ten řecký číšník, který to s ní dělal na diskotéce. Jako ten chlapeček, který s ní šukal před mýma očima u nás v hotelovém pokoji. Jako Pavel, který jí šukal ještě ve chvíli, kdy už se mnou chodila a spala.

A tak se u nás zrodila další tradice - tradice grázla a nadržené holky. Když jsem chtěl Lindu někdy pořádně vydráždit, zašeptal jsem jí do ucha, že jí dnes pořádně naprcám. Od té doby jsem ho už nikdy nevytahoval ven a ona se při každé naší souloži hlasitě udělala. Tušil jsem, že pravidelně bere prášky. Ale stejně mě vždycky vzrušilo, když mi někdy uprostřed soulože řekla, abych si dával pozor, protože si před pár dny zapomněla vzít prášek. Byla to jen taková naše hra - ve skutečnosti nikdy na prášek nezapomněla, ale ta představa nás oba vzrušovala. A od té představy byl už jenom krok k představám dalším - třeba o tom, jaké by to bylo, kdyby to do ní nasázelo několik chlapů v řadě za sebou...
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 8
Hra s ohněm


Můj život s Lindou byl jako dlouhá a komplikovaná cesta od vzrušujících vrcholů k bolestným pádům. A vrcholů i pádů bylo brzy tolik, že se naše cesta začínala podobat spíš jízdě na horské dráze. Pár týdnů poté, co jsme se vrátili z dovolené v Řecku, jsme nastoupili do pestrobarevného vozíku, který nás vyvezl na jeden z takových vrcholů. To jsme ještě netušili, jak hluboká se za ním skrývá propast.
Začalo to jako další nevinná hra. Bylo léto a my měli chuť hrát si a provokovat. Třeba tím, že si z někoho malinko vystřelíme. Ta hra byla příliš jednoduchá a možná právě proto nás tak dlouho bavila. Linda si v té době zvykla chodit oblečená naostro. Vlastně jsem ji k tomu zpočátku přinutil svým žadoněním a naléháním.
„Jiné holky přeci taky chodí na ostro,“ říkal jsem. „Jen se okolo sebe pořádně rozhlídni. Vidět dnes mladou holku s podprsenkou, to je něco jako malý zázrak.“
Lindě se to však dlouho nezdálo.
„O podprsenku mi ani tak nejde,“ říkala. „Jsem ještě mladá a za prsa se opravdu stydět nemusím. Ale co z toho budu mít, když budu chodit v sukni bez kalhotek? Budu mít akorát tak strach se někde posadit. A ve čtyřiceti mě bude čekat chronický zánět vaječníků.“
„Každá holka občas vyrazí do ulic na ostro.“
„Každá holka ne. Jenom ta, která potřebuje chlapům ukázat, že je snadno k mání.“
V tomhle bodě uhodila Linda hřebíček přímo na hlavičku: možná jsem opravdu chtěl ostatním chlapům ukázat, že mám holku, která by mohla být pro ostatní snadno k mání. A to byla také pravá podstata té naší hry: mohla by být, ale není.
Nakonec se Linda nechala přesvědčit a odložila kalhotky. Po čase se jí to začalo líbit a postupně se z toho stalo pravidlo. Brzy už pod sukní žádné kalhotky nenosila, ani když šla nakoupit nebo třeba do školy. K té naší nové hře jsme se dostali vlastně úplnou náhodou - jednou jsme si dali sraz ve studentském baru, já jsem se malinko opozdil, a když jsem přišel, seděla Linda u baru s nějakým klukem, který do ní naléval drinky a něco do ní hustil. Když mě zahlédl a srovnal si v hlavě, kdo jsem, rychle vyklidil pole.
„Co po tobě chtěl?“ ptal jsem se Lindy malinko uraženě.
„No co asi! Prostě mě balil. Viděl sedět u baru samotnou holku, tak mu to zkrátka nedalo. Vy kluci jste všichni stejní.“
„A tobě se to jeho natřásání líbilo?“
Linda se zasmála a pak mi zajela rukou do vlasů.
„Snad na něj nežárlíš? Jasně že se mi líbilo, že má o mě někdo zájem. Tyhle situace se holkám líbí vždycky.“
„Vždyť to byl jen takovej nagelovanej blbeček!“
Linda se znovu zasmála.
„No jasně,“ řekla a zatahala mě za ucho. „Byl to jen takovej hloupej frajírek. Ale na tom přeci vůbec nesejde. Rozhodující je, že se snažil a projevoval o mě zájem. Možná tušil, že na sobě nemám kalhotky. Třeba si myslel, že budu snadno k mání.“
„A ty bys byla snadno k mání?“
„Schválně - co myslíš?“
V té chvíli jsem se už skoro zalykal hněvem a ponížením.
„Copak jsou holky vážně takové děvky?“
Linda se pořád smála.
„Vy přeci chcete, abychom byly právě takové. Vnímáte nás jen jako takové jednoduché pipiny, které jsou na světě jen pro vaše ukojení. Chcete nás co nejrychleji sbalit a ošukat - o to vám přeci jde především, ne?“
„To není pravda!“
„Kecáš. Kdybych přišla do jakéhokoliv baru sama, během půl hodiny se mě pokusí sbalit tolik kluků, že bych je nestačila ošukat ani za týden. Klidně bych se s tebou o cokoliv vsadila, ale tuhle sázku bys zaručeně prohrál. A proč myslíš, že by po mně všichni ti kluci vystartovali? Aby mi recitovali básně a zamilovaně se se mnou vodili v parku za ručičku? Blbost. Vyjeli by po mně jenom proto, aby se mi co nejrychleji dostali pod sukni. A kdyby se přitom nějak domákli toho, že pod tou sukní už nic dalšího nemám, tak by mě byli schopní osouložit třeba na dámských záchodcích.“
„Tomu přeci sama nevěříš!“
„Ale kdepak. To ty nevěříš tomu, že by to mohla být pravda.“
Její slova mi ještě dlouho zněla v hlavě. Opravdu se mi nechtělo uvěřit tomu, že by mohlo být pro moji holku tak jednoduché nechat se od někoho sbalit. Nebo lépe řečeno - nechtělo se mi uvěřit, že na každou ochotnou holku připadá tolik nadržených chlapů. Jenomže Linda o tom zjevně ani na okamžik nezapochybovala. A mluvila o tom tak sebejistě, jakoby s tím snad měla už řadu zkušeností.
O několik dní později jsme to poprvé vyzkoušeli. Nejprve jsme se museli domluvit na přesném scénáři.
„Dej mi pár desítek minut a uvidíš,“ říkala Linda sebejistě. „Záleží na tom, kam půjdeme. Jestli to chceš vyzkoušet v nějaké studentské hospodě, tak mě tam nesmíš nechat moc dlouho samotnou. Nanejvýš půl hodiny, protože dýl už bych je od sebe nedokázala odhánět.“
Malinko jsem se usmál: znělo to příliš nafoukaně na to, abych tomu dokázal uvěřit.
„Copak ty mi vážně nevěříš?“ ušklíbla se Linda. „Tak se o tom přesvědč sám. Zítra večer si někam vyrazíme každý sám za sebe. Ty půjdeš jako první a já dorazím pár minut po tobě. Nebudeme si jeden druhého všímat a nebudeme se k sobě znát. Já se posadím na bar a začnu se tam bavit s klukama. A ty, až už budeš mít pocit, že to došlo příliš daleko, přijdeš za mnou a sbalíš mě. A vsaď se o co chceš, že to nevydržíš dýl než hodinu, protože v té době už tam bude minimálně pět jiných kluků, se kterými bych mohla odejít dřív než s tebou.“
Stále ještě jsem se na ni díval nedůvěřivě.
„Anebo jinak,“ řekla, když zachytila můj nedůvěřivý pohled. „Pokud to nevydržíš a pokusíš se mě sbalit dřív než za hodinu, tak z toho baru odejdu s někým jiným. Prostě si natruc vyberu některého z těch kluků, co se tam okolo mě budou točit. Souhlasíš?“
To znělo jako velká výzva a já neměl jinou možnost než souhlasit. Druhý den navečer jsme náš předem připravený plán opravdu uskutečnili. Pro akci jsme si vybrali jeden ze studentských barů - konkrétně ten, který se nacházel až na druhém konci města a kde jsme proto měli jistotu, že nepotkáme nikoho známého. Usadil jsem se poblíž baru, tak abych měl přehled o celé situaci a abych dobře viděl i slyšel vše, co se bude na baru dít. Okolo posedávalo pár dvojic a kolem baru se navíc motalo několik nagelovaných týpků - očividně kluků, kteří sem přišli někoho sbalit. Ti kluci se spolu bavili o škole a o autech, ti zkušenější a drzejší i o holkách. Linda přišla několik minut po mně, usadila se na baru a objednala si colu. Ti kluci ji hned zaregistrovali a začali na ni jeden druhého upozorňovat. Chvíli vyčkávali, možná aby se ujistili, že je opravdu sama a na nikoho nečeká. Po pár minutách začali okolo ní kroužit. Linda si mě nevšímala a klidně se s nimi dala do řeči. Během několika minut atmosféra u baru zhoustla. Kluci se na Lindu začali lepit a postupně před ni začali stavět drinky. Ona se tomu smála a očividně s nimi flirtovala. Občas se některého z nich jakoby letmo dotkla, když se však dotyčný kluk chtěl pokusit o totéž, Linda před jeho rukou se smíchem uhnula. Ta holka si s nimi hrála jako kočka s myší a ti kluci si přitom ani v nejmenším neuvědomovali, jak moc má nad nimi v takové situaci navrch. Museli být obrovsky nadržení a vnímali ji jen prostřednictvím svého testosteronu - tak jako nadržení psi vnímají hárající fenu, když se před nimi nakrucuje a nabízí se jim. A Linda se jim opravdu nabízela, i když poměrně nenápadně a kultivovaně. Překvapeně jsem pozoroval, jak se na ni ti nadrženci lepí, a po očku jsem přitom sledoval hodinky. Po prvních dvaceti minutách jsem měl za to, že už to nevydržím a skočím mezi ně. Jenomže s Lindou v takových chvílích nebyla rozumná řeč a mně bylo jasné, že by svůj slib nepochybně dodržela. Ta holka by byla schopná s některým z těch kluků odejít jenom proto, aby mi dokázala, že pravidla je třeba dodržovat. Po půl hodině jí někteří z těch kluků začali nepokrytě sahat na zadek a mně bylo v té chvíli jasné, že Lindě by stačilo pohnout jen prstem a kterýkoliv z těch kluků by byl ochoten s ní okažitě odejít a přefiknout ji. Nakonec u ní zůstali už jenom tři, mezi které Linda rovnoměrně rozkládala svoji přízeň. Flirtovala s nimi a každému z nich naznačovala, že právě on by mohl být tím jediným vyvoleným, se kterým odtud dnes večer odejde. Když se kterýkoliv z nich pokusil dostat ji na parket a zatancovat si s ní, ona s sebou pokaždé vytáhla ještě alespoň jednoho dalšího: tancovali tam ve třech, ona uprostřed a ti dva nadržení kohoutci okolo ní. Každého z nich se alespoň jednou letmo dotkla a každému aspoň jedenkrát letmo naznačila, že on je pro ni dnes tím pravým. Po padesáti minutách se s jedním z nich začala na parketu líbat a ti zbylí dva rázem znervózněli. Jenomže jen pár minut nato dala pusu i dalšímu a hned vzápětí i tomu třetímu. Díval jsem se, jak moje holka nepokrytě flirtuje s trojicí nadržených samců a jak se s nimi líbá na otevřená ústa. A bylo mi přitom jasné, že tuhle sázku jsem prohrál: v té chvíli už Linda mohla mít kteréhokoli kluka, kterého by si v téhle hsopodě vybrala; a kdyby byl čirou náhodou zadaný, klidně by tam svoji holku nechal sedět a odešel by s Lindou, tím sem si byl naprosto jistý.
Vydržel jsem to přesně hodinu a pak jsem se k nim přidal. Linda se na mě usmála a ještě pár minut před mýma očima s těmi kluky flirtovala. Pak začala svoji pozornost obracet ke mně a klukům rázem došlo, že Linda si pro tenhle večer už vybrala. Jeden či dva se ještě pokusili její výběr změnit a ke konci se začali chovat malinko agresivně. Linda se však s ni mi rychle vypořádala, zavěsila se do mne a společně jsme opustili bar. Když jsme byli konečně venku, Linda se na mě obrátila.
„Tak co?“ řekla a zasmála se. „Měla jsem pravdu? S kolika klukama jsem se tam mohla nakonec vyspat?“
Byl jsem z celé té situace tak ohromený, že jsem se nezmohl ani na slovo.
„Tak si to hochu přiznej - mohla jsem se tam vyspat s kterýmkoliv z nich,“ pokračovala Linda. „Stačilo jen ukázat na jednoho z nich prstem. A kdybych o to stála, mohla jsem si jich vybrat třeba i několik. Tak už mi věříš?“
Pokrčil jsem rameny a rozpačitě jsem se usmál.
„Holky to mají v tomhle směru strašně jednoduché,“ řekl jsem. „Asi je to tak dané už od přírody.“
Linda se také zasmála, uchopila mě za loket a přitáhla si mě k sobě.
„To si piš, že to máme mnohem jednodušší,“ řekla. „Tak si toho koukej pořádně považovat, že jsem tvoje holka a že s tebou píchám. Protože já si na rozdíl od tebe můžu najít kluka na sex klidně za dvacet minut. Ale tobě žádná holka tak rychle nedá.“
Pochopil jsem, že má Linda pravdu. Ale co z toho? Mám ji snad kvůli tomu hlídat? Mám se o ni bát a odhánět od ní všechny její ctitele? Pokud bude chtít, stejně se za mými zády s některým z nich vyspí. Tak co mám tedy dělat, aby byla Linda spokojená? Když jsem se na to Lindy zeptal, tak se jenom zasmála a potom řekla: „Hlavně na to nemysli a nedělej si s tím těžkou hlavu. Vždyť přeci víš, že miluju jenom tebe.“

Snažil jsem se na to nemyslet, ale karty už byly rozdané: ležely před námi na stole a zatímco Linda držela v prstech trumfy, já měl v rukou jen samé plonkové sedmičky. Přesto jsme tuhle hru hráli ještě mnohokrát a oběma se nám líbila a oba nás stejně vzrušovala.
Když venku napadl sníh, vyrazili jsme spolu na hory. Šumava je úžasná, ať je venku léto nebo zima. Ubytovali jsme se v malém hotýlku, jen pár kroků od sjezdovky. A byl to opět Lindin nápad, zahrát si znovu hru na osamělou dívku v baru plném nadržených chlapů.
„Nikdo nás tu nezná, tak proč bychom toho nevyužili?“ řekla jen pár minut po našem příjezdu. „Na večeři půjdeme každý sám a v průběhu večera uvidíme, jestli nás osud spojí dohromady.“
Večeře proběhla bez nejmenších komplikací. V jídělně sedělo jen několik postarších párů a na Lindu se nikdo z nich ani nepodíval. Mladší dvojice vypadaly zamilovaně, ty starší zas o nás nejevily nejmenší zájem. Kromě dvou mladších kluků, kteří seděli u baru a popíjeli, tam beztak nebyl nikdo, s kým bychom mohli naši hru pořádně rozehrát. Na konci večeře jsem se k Lindě přitočil a dal se s ní do řeči. Oběma nám bylo jasné, že po celém to divadle musíme dohrát naše představení až do konce. Začali jsme se spolu bavit, jako bychom se ten večer viděli poprvé. Linda dokázala sehrát podobné scénky naprosto přesvědčivě a nikdo nás tím pádem z ničeho nepodezíral. Ostatní turisty by v té chvíli určitě ani nenapadlo, že právě my dva jsme přijeli do hotelu spolu a že bydlíme na jednom hotelovém pokoji. Musím přiznat, že i mne to malinko vzrušovalo: byl jsem tu se svojí holkou, se kterou jsem pravidelně spal a už jsem s ní prožil spoustu zlých i dobrých věcí, a přitom jsem musel na oko předstírat, že ji vidím poprvé a že se ji pokouším sbalit. Linda si mě vychutnávala a dávala mi nenápadně najevo, že mi rozhodně nedaruje nic zadarmo. Po večeři jsme spolu zašli na skleničku do malé společenské místnosti hned vedle baru. Linda byla očividně zklamaná, že nám naše hra tentokrát nevyšla.
„To je fakt pech,“ prohlásila zklamaně nad sklenicí červeného vína. „A zrovna dneska jsem měla takovou chuť si s někým pořádně pohrát. Trochu ho povodit za nos a pak se na něj vykašlat a odejít středem. Proč tady není nikdo, s kým by stálo za to aspoň trochu flirtovat?“
Na rozdíl od Lindy jsem si nemyslel, že by to byla až taková škoda: Linda dokázala svoji hru rozehrát tak věrohodně, že mě z toho někdy až mrazilo v zádech.
Po chvíli se v místnosti objevili i ti dva kluci, které jsem při večeři viděl sedět u baru. Lindě se najednou rozsvítily oči.
„A co tihle dva?“zašeptala. „S těmi bych to přeci mohla zkusit. Myslíš, že spolu něco mají? To by byl opravdu pech.“
Ale ti dva spolu očividně nic neměli: bylo jim oběma tak okolo pětadvaceti a nechovali se k sobě jako milenci, spíš jako kamarádi ze školy. Kdyby to při obsazení našeho hotelu bylo vůbec možné, tipoval bych, že přijeli na hory balit holky.
Linda si přehodila nohu přes nohu a sukně se jí vyhrnula až někam do půlky stehen.
„Chtěla bych je sbalit,“ zašeptala. „Mám obrovskou chuť si s nimi pořádně pohrát - tady, před tvýma očima.“
V té chvíli už měla v sobě druhou sklenici vína a možná už začínala být malinko opilá. Ti kluci se mi nelíbili: jakoby v nich bylo něco opravdu nebezpečného.
„Dej si na ně pozor,“ řekl jsem. „Tohle nejsou žádný zajíci. Těm už se povedlo sbalit spousty holek.“
Linda se zasmála.
„Jenomže právě to mě na nich láká,“ řekla. „Koho by bavilo vodit za nos nějakého zajíce? Pamatuješ si, co jsem ti říkala o klukách? Tohle je přesně ten typ kluků, se kterými stojí za to spát. Věř mi, že tohle každá holka neomylně pozná.“
Díval jsem se na ty dva kluky a stále mi nějak nedocházelo, co přesně tím Linda myslí. Tohle že jsou kluci, se kterými stojí za to spát? Jasně, nebyli to žádní nagelovaní frajírci - oba byli slušně oblečení a upravení, ale bylo v nich i cosi rebelského. Měli hezké tváře, pevná těla a podivnou jiskru v očích. Možná právě to na nich holky nejvíc lákalo - ten rebelský odlesk, který dával holkám příslib budoucích radostí. Jakoby ty jejich oči vyzývavě říkaly - podřiď se našemu pánu a zažiješ mimořádnou rozkoš. Hoď všechny starosti za hlavu a uvolni se, protože v tomhle spojení za všechno ručím a za vše odpovídám. Jenomže jak s tím potom šla dohromady ta sobeckost a bezohlednost, se kterou tihle kluci podle Lindy mysleli jenom na svoji vlastní rozkoš? Třeba právě v tom byl ten hlavní fígl: možná holky ze všeho nejvíc vzrušuje právě to, že nemohou o ničem rozhodovat a nic ovlivnit. Tihle kluci jim poskytují rozkoš tak nějak mimoděk, aniž by se o to nějak přehnaně snažili. Jak velký rozdíl byl mezi nimi a těmi obyčejnými, zodpovědnými chlapy, kteří po celou dobu soulože mysleli jen na ženu a od prvního okamžiku ji tím jenom stresovali!
Ti kluci seděli na druhém konci místnosti a po očku nás sledovali. Zato Linda se na ně dívala zcela nezakrytě. Dráždila je svým pohledem a tou bezostyšnou vyzývavostí současně provokovala i mne. Jakoby mi tím svým pohledem říkala: jste tady tři a já si můžu vybrat kteréhokoli z vás. Jsi můj kluk ale nemáš na mne žádné právo - záleží totiž jenom na mně, s kým se dnes večer vyspím!
„Líbí se ti, když se na ně takhle dívám?“ řekla Linda tiše. „Vzrušuje tě to, nebo na mě žárlíš?“
Bylo mi jasné, že od tohoto okamžiku budou ti kluci hlavním předmětem našeho hovoru.
„Nevím,“ řekl jsem po pravdě. „Díváš se na ně, jako by ses s nimi chtěla vyspat. A oni už to určitě dávno vycítili.“
Linda se zasmála. „Jasně že to vycítili, ty hlupáčku. Proto si s nimi přeci hraju, aby to vycítili. Je to jen taková malá provokace.“
„A koho tím chceš vlastně vyprovokovat? Ty dva kluky? Nebo spíš mne?“
Linda se na mě zadívala pátravým pohledem. „Jedna nula pro tebe, brouku,“ řekla a znovu se zasmála. „Chci si s vámi pěkně pohrát - s nimi i s tebou.“
„Mám na tebe snad žárlit?“
„To bys určitě měl. Kdybych chtěla, mohla bych se s nimi vyspat. A neudělám to jenom proto, že tě mám ráda. Ale mohla bych, kdybych měla zájem - na to nikdy nezapomínej.“
„A opravdu by ses s nimi chtěla vyspat, kdybych nebyl tvůj kluk a kdybys mě nemilovala?“
Linda se na mne znovu pátravě zadívala a v přivřených očích se jí rošťácky zablýskalo.
„O tom nepochybuj. Už dlouho jsem nespala s žádným podobným klukem. Ti dva vypadají vážně k světu, a já mám ráda hezké kluky. Jenomže hezkých kluků je na světě spousta. Být hezký, to většinou nestačí. Mnohem důležitější je to jejich kouzlo. Ty to možná necítíš, ale holky mají na tohle vyvinutý speciální radar. Když se na mě takový kluk občas podívá, tak se mi z toho podlomí kolena a úplně cítím, jak z toho celá teču.“
Chytil jsem ji za ruku, ale ona se mi vytrhla a zasmála se.
„Brzdi,“ řekla tiše. „Nechci, aby si mysleli, že patříme k sobě. Tím bys to celé pokazil. Poprvé jsme se potkali před večeří a ty se mě teď pokoušíš sbalit. A děláš to hlavně proto, že se chceš se mnou dnes večer vyspat. Nebo se snad pletu?“
Díval jsem se na ni a ona se usmívala a mhouřila na mě svoje krásné oči.
„Chtěl by ses přeci se mnou dnes v noci vyspat, nebo snad ne? Kde bys taky teď sehnal jinou takovou holku, která by ti dala? Chlapi to nemají jednoduché, když si potřebujou zašukat. A ty to dneska ze sebe potřebuješ všechno dostat. Nemám pravdu?“
„Jo,“ odpověděl jsem chraptivým hlasem. „Potřebuju to ze sebe dostat.“
„Tak vidíš,“ smála se. „Tak buď hodný chlapeček a nezlob. Nech to všechno na mně a možná si nakonec opravdu zašukáš.“
Usrkla ze sklenice víno a přehodila si znova nohu přes nohu. Taková provokace nemůže zůstat bez odezvy, pomyslel jsem si. To by ti kluci museli být úplní hlupáci, aby jim nedošlo, že je Linda veřejně svádí. Prudce jsem do sebe hodil celou sklenici vína a rychle jsem si nalil druhou. Tak velké veřejné ponížení opravdu nesnesu! To byl ovšem stále jenom začátek.
„Vidíš toho blonďáka?“ zeptala se Linda. „Má nádherný ruce. Já si u kluků nejdřív všímám rukou. Prstů, dlaní a hlavně celého předloktí. Jedna moje kamarádka má teorii, že podle rukou se dá dopředu poznat, jaký ten chlap bude v posteli. Ale tomu já moc nevěřím. Stejně je to zvláštní - kluci se dívají holkám nejdřív do obličeje a na kozy. Jednou jsem počítala, jak dlouho to kluk vydrží, než se mi při prvním setkání podívá do výstřihu. A žádný to nikdy nevydržel déle než minutu. Zato holky se klukům dívají spíš na ruce a na zadek. někdo by z toho možná mohl usuzovat, že holky jsou slušnější a spořádanější než kluci. Ale tomu taky moc nevěřím. Někde jsem četla, že každá holka se klukovi při prvním setkání aspoň jednou podívá na poklopec. Což musím potvrdit.“
„A těm dvěma ses taky dívala na poklopec?“
„Možná. Já ty kluky hodnotím tak nějak celkově. Už když vešli dovnitř, tak jsem si je pořádně prohlídla. Obličeje, ruce, zadek. Ale víc se mi líbí ten blonďák. Pro blonďáky jsem měla vždycky slabost.“
Znovu jsem ucítil ostré bodnutí přímo u srdce: netušil jsem, že by Linda měla někdy něco s nějakým blonďákem. Nebo jsem o tom možná jenom nevěděl. Tohle už byl čirý masochismus, ale jakási podivná vnitřní síla mě hnala k tomu, abych se Lindy vyptával dál.
„Představovala sis jeho ptáka?“
„Hlupáčku. To přeci napadne každou holku, když se poprvé baví s nějakým klukem. Kluci si myslí, že jsou v tomhle směru nedotknutelní. Oni se mohou bavit o holkách, posuzovat jejich prsa a kritizovat jejich těla - ale když by totéž chtěla dělat holka, tak z toho udělají skandál. Vemte to už konečně na vědomí - my se taky zajímáme o to, jak velký máte péra a co s nimi dokážete udělat.“
„To myslíš vážně?“
„A co tě na tom překvapuje? Když si potřebujete zašukat, tak jsme pro vás jen takové lepší matrace. Nic víc než díry, do kterých to můžete strčit. Jenomže i my máme občas chvíle, kdy myslíme jenom na sex. Když se s vámi holka zapomene a během první noci se s vámi vyspí - opravdu si myslíte, že je to jenom vaším sex-appelem? Nikdo není nenahraditelný - tím méně chlap!“
„Chceš ty dva kluky svádět?“
„Ale kdepak. Chci, aby oni sváděli mne. V tom je totiž velký rozdíl.“
Vůbec netuším, kolik jsme toho do té chvíle vypili. Ale málo toho asi nebylo. Linda ztrácela zábrany a mě to celé čím dál víc vzrušovalo. Ten bolestný pocit ponížení se pomaličku proměňoval ve slastný pocit tušené rozkoše.
Když se k nám ti dva připojili, považovali jsme to za přirozené a nevyhnutelné: najednou seděli u našeho stolu a dolévali si spolu s námi z jedné lahve vína. Blonďák se představil jako Jakub a ten černovlasý zas jako Tomáš. V té chvíli jsem to ještě nevnímal, ale naše hra měla najednou úplně jiná pravidla: tentokrát to byli oni, kdo se mi pokoušeli Lindu odloudit. Ve všech předchozích případech to bylo právě naopak: Linda flirtovala s ostatními a hra končila v okamžiku, kdy jsem se objevil na scéně a s Lindinou pomocí jsem ovládnul testosteronem nabitý prostor. To ovšem dnes vůbec nepřipadalo v úvahu. Čím tedy dnešní večer skončí? Bylo mi jasné, že klíč k tomu všemu má v rukou pouze Linda.
Díval jsem se, jak se Ti dva před Lindou natřásají a ona jak si s nimi hraje. Stále ještě jsem setrvával na scéně, i když už spíš jen jako nevýznamný statista. Avšak podle pohledů, které na mě Ti dva po očku vrhali, jsem jim i v takové roli očividně překážel. Snad Linda ví, do čeho se pouští.
Zvednul jsem se, abych si došel na záchod. Bylo mi hloupé nechávat je tam o samotě, ale přírodě se v té chvíli už nedalo poroučet. Stál jsem u mušle a přemýšlel nad celým tím podivným večerem. Jen pár vteřin po mně vešel na záchod někdo další. Stoupnul si vedle mne a rozepnul si kalhoty. Byl to jeden z té dvojice - k mému překvapení ten blonďatý kluk jménem Jakub. Oddychl jsem si: podle toho, co Linda na začátku říkala, byl pro ni ten blonďák zřejmě mnohem přitežlivější. Z tohoto pohledu bylo určitě lepší, že s ním nakonec nezůstala o samotě. Třeba si ti kluci vůbec neuvědomovali, kdo z nich má u Lindy výrazně větší šanci na úspěch. Pokud by jim to došlo, určitě by nechali zaútočit toho blonďáka. Úzkostlivě jsem se vyhýbal pohledu vedle sebe: to poslední, co bych si přál, bylo vidět jeho rozepnuté kalhoty. Nechtěl jsem vědět nic o tom, jak velký má penis. Dělalo se mi špatně při pomyšlení, jak málo by stačilo k tomu, aby ten jeho penis zajel hluboko do kundy mojí holky. Když jsem si zapínal kalhoty, ten blonďák se na mě obrátil.
„Počkej,“ řekl. „Potřebuju si s tebou promluvit.“
Zastavil jsem se a vyčkával jsem. Stále jsem se vyhýbal pohledu na jeho tělo.
„Nevím kdo jsi a ani mě to nezajímá,“ řekl a pomalu si zapnul kalhoty. „Ale v téhle společnosti už jenom překážíš. Tři chlapi na jednu holku, to je vážně trochu moc.“
„Jenomže dva na jednu, to není o moc lepší,“ řekl jsem.¨
„O to se nestarej. My se s Tomášem už nějak dohodneme. Ta holka je do toho celá žhavá - možná se nebude bránit a dá nám oběma. No a kdyby ne, tak si z nás vybere toho lepšího. Ale ty si s touhle kočkou dneska nezašukáš, rozumíš?“
To mě ovšem naštvalo. Chce mi snad vyhrožovat?
„Jdi do prdele,“ řekl jsem. „Nejsem žádnej chcípák, abych dělal jenom to, co se mi řekne. Proč to prostě nenecháte na ní? Ať si z nás vybere, koho bude chtít.“
„Na to zapomeň! Až dojdeme zpátky ke stolu, tak se s ní rozloučíš a potichu vyklidíš pole. A jestli nám tenhle pich nějak pokazíš, tak si tě najdeme a zpřerážíme ti všechny kosti. Rozumíš?“
V té chvíli nevypadal na to, že by se s ním dalo o téhle věci ještě nějak diskutovat. Ale co - když si Linda tuhle hru vymyslela, tak ať si s ní teď poradí!
Umyli jsme si ruce a vydali se zpátky ke stolu. Když jsme došli až na místo, řekl ten blonďák sladkým hlasem: „Tady kámoš mi před chvílí na záchodě říkal, že už se s námi bude muset rozloučit. Prý toho strašně lituje, ale má dnes večer něco strašně důležitýho na práci.“
Linda se na mě překvapeně podívala. Pak se usmála a řekla: „To je ale škoda. Zrovna jsem se domluvila tady s Tomášem, že se všichni přesuneme k němu na pokoj. Má tam prý schovanou ještě poslední flašku slivovice. Jenomže sama tam s vámi nepůjdu, to bych se bála. Ale kdybychom se tam přesunuli všichni čtyři, mohl by to být docela prima večer.“
Blonďák po mě blýskl očima. „Snad by ses nás nebála,“ řekl. „My ti přeci neublížíme.“
„Kdepak,“ zatrvdila se Linda. „Se dvěma klukama já sama na pokoj nepůjdu. Buď půjdeme všichni, anebo nikdo.“
Blonďák do mě strčil zezadu loktem. „Tady kámoš si to ještě pořádně rozmyslí,“ řekl. „Možná by mohl ten svůj program ještě trochu pozměnit. Co ty na to?“
„Fajn,“ řekla Linda. „Pokud půjde s námi, tak se klidně můžeme přesunout k vám nahoru.“

S Lindou jsem od té chvíle prohodil jen několik krátkých vět. Když si nás ti dva odváděli do svého apartmánu, přitočil jsem se k ní a tiše jsem zašeptal: „Co teď budeme dělat? Z téhle hry se už jen tak nedostaneme.“
Linda vypadala maličko rozpačitě
„Nevím,“ řekla tiše. „Ono to nakonec určitě nějak dopadne. Ale jednu věc mi prosím musíš slíbit. Ať už se tam nahoře bude dít cokoliv, nesmíš mě tam s nimi nechat samotnou. Rozumíš? Já se nechci zítra probudit svázaná v nějaké místnosti pro uklízečky.“
Apartmán těch dvou vypadal navlas stejně jako apartmán, ve kterém jsme se ubytovali s Lindou: dole jedna větší místnost s kuchyňskou linkou, gaučem a televizí a nahoře menší ložnice s dvěma postelemi.
Když za námi zapadly dveře, řekla Linda z vesela: „Musím si ještě zajít na záchod a taky si potřebuju umýt ruce. Tak tady zatím namíchejte něco pořádného k pití.“ ¨
Rychle vyběhla schody do patra a zamkla se v koupelně.
„Ty vole, mě z tý holky snad jebne!“ řekl ten černovlasý. „Rozumíte tomu, o co jí vlastně jde? Chce nás tady všechny ošukat, nebo si z nás jenom dělá srandu?“
„To radši neřeš,“ opáčil ten blonďák. „V holkách se beztak nikdo pořádně nevyzná.“ Pak vzal do ruky láhev slivovice a nalil čtyři vrchovaté panáky. „Zkusíme jí opít, aby ztratila zábrany. Ale nesmíme to s tím chlastem přehnat. Šukat hadrovou pannu, to je mrdačka na hovno. Musíme to správně odhadnout a načasovat, aby byla rozrajcovaná a vláčná. Když budeme všichni na šrot, tak se nám nakonec ani nepostaví.“
Pak se najednou obrátil na mne.
„Nejradši bych tě odtud vyhodil,“ řekl. „Ve dvou bychom ji přefikli úplně bez problémů. Ale když na ní budeme tři, tak bude dělat fóry a nebude se jí do toho chtít. Třeba nám nakonec dovolí, abychom se na ní postupně vystřídali. Ale když budeme tři, tak to není vůbec jistý.“
Napil se slivovice a pak pokračoval: „Jenomže když odtud teď vypadneš, tak se ta kočka třeba začne cukat. A ty bys odtud stejně dobrovolně neodešel, když už jsme ti dovolili zajít s ní tak daleko...“
Pokrčil jsem rameny. Nemohl jsem mu přeci vykládat, že bych odtud bez Lindy ani odejít nemohl, když mě před chvílí na schodech požádala o ochranu. Navíc to byla stále moje holka. Ale o tom oni dosud nic nevěděli a ani vědět nemohli.
„Musíme na ni vyrukovat opatrně,“ pokračoval ten blonďák ve svém proslovu. „Jeden z nás si s ní zaleze nahoru a zbývající dva budou zatím tady dole popíjet. A až bude pěkně vláčná, tak se na ní prostřídáme.“
Ten černovlasý kluk jménem Tomáš se tomu jenom zasmál. „Fajn,“ řekl. „A kdo z nás půjde jako první?“
Blonďák Jakub se taky zazubil a plácnul ho po zádech. „Chtěl bys, viď?“ zasmál se a pak mu dal další malou herdu do zad. „Týden jsi nešukal a už ti to leze na mozek. Nebo se snad pletu?“
„Tobě se to směje, když jsi včera prošukal půlku večera. Nemysli si, že jsme to s ostatními neslyšeli. Všichni z vás měli srandu, jak do toho nahoře bušíte, až se z toho prohejbá strop.“
„No a co? Já jsem si aspoň zašukal. A na vás holt zbylo jen to šmírování.“
Tomáš si jenom pohrdavě odfrknul. „To není žádné umění, zašukat si s vlastní holkou,“ řekl. „Proč bys ji sem jinak vozil, kdybyste si spolu ani jednou nezašukali?“
„Ty o tom tak něco víš! Tobě ta tvoje dala kopačky už měsíc před odjezdem. A od tý doby sis možná ani jednou nevrznul.“
„Blbost,“ ohradil se Tomáš. „Párkrát jsem si od té doby už zašukal. To jenom tady je to s babama taková bída. Ještě štěstí, že dnes přijela tahle kočka. Škoda, že zítra už musíme odjet. Ale kdybychom odjeli už dnes ráno s ostatními, tak bychom tuhle nadrženou čičinu vůbec nepotkali. Nakonec to byl docela dobrý nápad, trhnout se od ostatních a zůstat tady ještě jeden další den.“
„Hmm, nápad to byl dobrej, akorát jsem se kvůli tomu nemusel ráno pohádat s Kačkou. Nejdřív s ní celej večer šukám a ona se pak ráno začne stavět na zadní a komandovat mě před ostatními. Brzy bude mít krámy, tak je teď nějaká přecitlivělá.“
„Aspoň ji teď nemáš za zády jako nějakou stíhačku. A tahle micina vypadá beztak líp něž ta tvoje Kačka.“
„Brzdi, nebo dostaneš pěstí! Kačka je náhodou fajn holka. A v posteli se dokáže odvázat jako nějaká dračice. Sám jsi s podobnou holkou nikdy nešukal, tak se o ni neotírej!“
„No jo, vždyť už nic neříkám. Chtěl jsem tím jenom říct, že tahle holka vypadá fakt k světu. Všimnul sis, jaký má kozy? To je normální luxus!“
„Hmm, to je fakt. Takový kozy jen tak na ulici nepotkáš. Vsadím se, že pod tím svetříkem nemusí nosit vůbec žádnou podprdu. Jenom si představ, jak luxusní musí mít bradavky!“
„Ty vole drž hubu, nebo si ho budu muset jít někam vyhonit!“
V té chvíli se nahoře na schodech objevila Linda.
„Tak co tady řešíte?“ řekla. „Už jste mi namíchali nějaké to pití?“
Jakub se vrhnul po láhvi. „Dáš si s námi slivovici?“ zeptal se. „Dovezli jsme ji sem přímo z Moravy.“
„Já bych si dala spíš něco míchanýho. Třeba rum s kolou.“
„Tak fajn,“ řekl Jakub. V koutě stála lednice a v ní byl rum i nenačatá láhev koly. Díval jsem se, jak ten namachrovaný blonďák připravuje pití pro moji holku: nejdřív sklenici naplnil z jedné třetiny rumem a pak do toho přimíchal kolu. Ta dávka by musela odrovnat i dospělého chlapa. To ji opravdu chtějí opít? A ona se snad nechá? Měl bych vstát a oba je odtud vypráskat, aby je přešla chuť na to motat hlavu cizí holce. Jenomže co když to Linda stále ještě považuje za hru? Třeba by se na mě zlobila, že jsem tak nečekaně porušil její pravidla. A když se Linda zlobí, dokáže být pěkně tvrdohlavá.
„Posaď se sem k nám,“ řekl Jakub a rukou klepnul na pelest gauče vedle sebe. „Přeci u toho pití nebudeme jen tak postávat.“
Všichni jsme si sedli vedle sebe, ale na gauč jsme se nakonec vešli jenom tři: černovlasý Tomáš si nakonec musel sednout vedle na židli. Chvíli jsme se bavili o lyžování a potom jen tak o životě. Linda pomaličku upíjela rum s kolou a přitom se kluků vyptávala na spoustu věcí: odkud jsou, co dělají, s kým tady byli na horách.
„Já mám holku, ale už mi to s ní nějak neklape,“ vykládal Jakub a Tomáš se mezitím za Lindinými zády ušklíbal. „Vlastně jsem se tady na horách rozešli. Nakonec se urazila a odjela spolu s ostatními domů o den dřív.“
Díval jsem se na to, jak jí valí klíny do hlavy: pokud nás Linda nahoře neposlouchala, tak neměla ani potuchy o tom, jak to s Jakubem ve skutečnosti je. Natřásal se před ní a hrál si na opuštěného, aby v ní vyvolal starost a soucit. Jenomže jak jsem mu v tom mohl zabránit?
„Je tady horko,“ řekl Jakub a rozepnul si kostkovanou košili. Potom si ji svlékl a zůstal vedle Lindy sedět jenom v černém upnutém triku. Díval jsem se, jak Linda poočku pozoruje jeho svalnaté ruce. Oči jí bloudily po silných předloktích porostlých jemnými blonďatými chloupky. Pomalu mi to celé docházelo: z toho kluka vyzařoval testosteron na míle daleko - a Linda si to musela zatraceně dobře uvědomovat. Co to má k čertu znamenat? Copak ona se s nimi opravdu chce vyspat?
„Už je moc hodin,“ řekla náhle Linda. „Bylo mi s vámi kluci moc fajn, ale teď už je čas vrátit se domů.“ Pokusila se vstát, ale Jakub ji nepustil. Jednu ruku položil okolo jejích ramen a pomaličku ji zatlačil zpátky na gauč.
„Teď bys od nás přeci neodešla,“ řekl. „Vždyť jsme se ještě ani pořádně nenapili. A večer vlastně ještě ani nezačal.“
Linda se zasmála a pak řekla: „Nemůžeme tu přeci popíjet celou noc. Vy zítra odjíždíte a mě čeká ráno sjezdovka.“
„Tak si třeba zahrajeme nějakou společenskou hru - aby nám ten čas nad skleničkou lépe utíkal.“
Tentokrát Linda doslova vyprskla smíchy. „Společenskou hru?“ řekla. „To myslíš jako flašku? Copak si vážně myslíte, že jsem tak naivní? Jedna holka nemá proti třem klukům při flašce žádnou šanci - během čtyř kol bych byla vysvlečená a musela bych začít plnit úkoly. Na takovou hru se vám vykašlu.“
„My jsme si mysleli, že když už jsme se tu tak pěkně sešli, tak bychom se mohli nějak pobavit,“ řekl pro změnu Tomáš. A když se po něm Linda překvapeně ohlédla, rychle dodal: „Třeba si zatancovat, nebo tak něco.“
„Proč jste mě sem vlastně pozvali?“ řekla Linda ostře. „Myslíte si, že se s vámi nakonec vyspím? S tím jděte do háje!“
„A co sis tedy myslela?“ řekl Jakub. I jeho hlas byl ostrý jako čepel dobře nabroušeného nože. Pak ale prudce šlápl na brzdu a jeho hlas se rázem zlomil do mnohem přívětivějšího tónu. „My si chceme jenom popovídat,“ řekl. „Pokecat, něco málo vypít a třeba si přitom i zatancovat. Jsme mladí a svobodní, tak proč bychom se měli v něčem omezovat?“
„Já mám ale v Praze kluka,“ řekla Linda tiše a opatrně se na mě podívala. „A tohle by se mu určitě nelíbilo.“
„Já mám taky holku,“ řekl Jakub. „Jenomže ona už je v Praze a já jsem stále ještě tady. O tomhle našem malém mejdanu se nemusí nikdy dozvědět.“
Linda se pohrdavě zašklebila. „A co ode mě vlastně chcete?“ řekla. „Myslíte si, že se na mně jen tak vystřídáte? Že půjdu s někým z vás nahoru na pokoj a až budu dostatečně opilá, tak že se u mě budete jeden za druhým střídat? Jenomže já nejsem žádná vaše matrace! Tak ukažte, jaký jste chlapi! Chcete si zašukat? Jestli jo, tak se tady hezky svlečte - pěkně jeden před druhým!“
Ti kluci na ni hleděli s otevřenou pusou - a ani já jsem Lindu v té chvíli nepoznával. O co jí k sakru jde? A pak mi to najednou došlo. To nebyla od Lindy žádná výzva - to byl jen poslední zoufalý pokus z celé té věci co nejrychleji vycouvat! V hlavě se mi najednou vynořil slova, která mi Linda řekla už před nekolika měsíci. Chlapi jsou stejně zbabělci, řekla mi tehdy. Všichni touží po po trojce nebo po grupáči, ale většina z nich k tomu nakonec nenajde odvahu. Jsou schopný ženskou přemlouvat doslova horem i dolem - a když jim nevyhoví, tak má doma peklo. Proti tomu jejich naléhání existuje jen jediná obrana: když jim ženská všechno odsouhlasí, nakonec se toho sami zaleknou a ze všeho ještě rádi vycouvají. Ještě jsem nepoznala kluka, kterej by byl schopen se svlíknout před druhým chlapem. Vy chlapi se stále jen s někým poměřujete a zoufale se bojíte konkurence. Když na vás ženská udeří, vezmete nohy na ramena a pelášíte na míle daleko!
Po očku jsem pozoroval, co to s těmi kluky udělá. Linda vstala a vykročila ke dveřím. Ti kluci se v té chvíli nezmohli na žádné slovo protestu. Těsně u dveří se Linda otočila a podívala se na mě. A právě v té chvíli jsem udělal osudovou chybu - usmál jsem se na ni a hlasitě jsem vydechl. Z toho úsměvu a výdechu musela Linda pochopit, jak moc se mi v té chvíli ulevilo. Hra skončila a nebezpečí pominulo. Čekal jsem, že mi Linda můj úsměv oplatí, ale nestalo se tak. Její oči se malinko zúžily a ona se zarazila. Pak vykročila zpátky do místnosti.
„Možná si přeci jen zahrajeme malou hru,“ řekla. „Ale ta hra bude podle mých pravidel. Zůstaňte sedět na svých místech a nehýbejte se.“Potom přistoupila ke kuchyňskému stolu. Všichni tři jsme ji pozorovali se zatajeným dechem.
„Líbí se vám moje prsa?“ řekla. „Všem klukům se líbí - tak proč by se nelíbila i vám? Jenomže já vám je neukážu. Na to mám svého kluka, aby mi sahal na prsa a mačkal mi bradavky.“ Stála skoro dva metry od nás, hned vedle kuchyňského stolu. Díval jsem se na její štíhlou postavu ve volných černých šatech s délkou až pod kolena a s dvěma velkými rozparky na bocích. Snad ještě nikdy mě pohled na ni tolik nevzrušoval! Dívala se nám přímo do tváří. Pak se pomaličku sklonila a pod těmi šaty si stáhla kalhotky. Se zatajeným dechem jsme pozorovali, jak se ten malý kousek bílé látky objevuje u jejích štíhlých kotníků. Potom udělala malý krok stranou a kalhotky zůstaly ležet na zemi.
„Stojím tu proti vám bez kalhotek,“ řekla. „Co uděláte, abyste viděli víc? Je to jenom na vás.“
Zádečkem se opřela o kuchyňský stůl a vyčkávala.
„Co chceš, abychom udělali?“ řekl Jakub chraplavým hlasem. „Už jsem si kvůli tobě svlíknul košili - copak to nestačí?“
Linda se jenom zasmála. „Tak jsem to rozhodně nemyslela,“ řekla. „Ale abys neřekl, tak tohle máš jako bonus za tu tvoji košili.“ Zezadu se chytila stolu a pomaličku se vyhoupla zadečkem na kuchyňský stůl. Potom roztáhla nohy a v širokých rozparcích na boku sukně se objevila její dlouhá opálená stehna. Látka sukně se pomalu rozprostřela přes její klín a v dlouhých splývavých záhybech se zvolna snášela až k zemi. Bylo to lákavé i nevinné současně. A bylo v tom dokonce i něco navíc - bylo to rafinované a přitom k uzoufání vzrušující.
„Co jste ochotni do mě investovat?“ zeptala se Linda tiše. „Kolik mi nabídnete za to, že dám tu sukni na chvíli stranou? A kolik za to, že ji svlíknu úplně? Tohle jste přeci měli dnes večer v plánu, nebo se snad pletu? Chtěli jste mě přeci nejdřív vysvlíknout a potom ošukat... Tak ukažte, na kolik si mě ceníte.“
Zblízka jsem se díval na svoji holku, jak se před námi obnažuje a nabízí se nám. Celé to pro mě bylo až k uzoufání vzrušující. Jak tahle hra nakonec skončí?
Najednou se Jakub zprudka postavil.
„Zůstaň kde jsi!“ řekla Linda ostře. „Jestli se jen o metr pohneš, tak odtud okamžitě odcházím.“
Stáli tam naproti sobě jako dva boxeři v ringu - s rukama podél boků a s těly napjatými jako dvě struny. Potom si Jakub sáhl do zadní kapsy kalhot a vytáhl odtud peněženku.
„Vodíš nás za nos a děláš si z nás legraci,“ řekl. „Jenomže nic není na světě zadarmo - a každá legrace zkrátka něco stojí.“
K Lindiným nohám se sneslo několik pomačkaných bankovek. „Ještě nikdy jsem žádné holce neházel k nohám peníze,“ pokračoval Jakub. „A neudělal bych to ani kvůli tobě. Dělám to jen proto, abys už nemohla z téhle hry vycouvat. Chceš si s námi hrát jako kočka s myší - ale se mnou si žádná holka hrát nebude!“
„Nehýbej se!“ zašeptala Linda. „Jestli se pohneš, tak odtud uteču!“
„Nikdo z nás se nehne ze svého místa,“ řekl Jakub. „Slibuju. Ale teď je řada na tobě. Chci vidět tvoji kundu!“
Zaťal jsem pěsti, až mi klouby na rukou zbělely. Měl bych vstát a zbít ho. Copak to jde, aby se k mojí holce choval jako k nějaké děvce? Jenomže Lindě to možná ani nevadilo.
„A co ostatní?“ řekla. „Pro ně to přeci platí taky.“
Možná si z nás Linda stále jenom střílela. Vždyť to přeci nemůže myslet vážně - žádat dva cizí chlapy o peníze před zraky svého kluka.
U Lindiných nohou se objevilo několik dalších bankovek, které vytáhl z kapsy Tomáš.
„To už je mnohem lepší,“ zasmála se Linda. Potom se obrátila přímo na mne. „Ale pro tebe to platí taky,“ řekla. „Pokud se ti to nelíbí, můžeš klidně jít.“
Jenomže já jsem odtud bez Lindy odejít nemohl - vždyť jí přeci venku slíbil, že ji za žádnou cenu nenechám s těmi kluky o samotě. Co jiného mi v té chvíli vlastně zbývalo? Provinile jsem sklopil hlavu, sáhl jsem do kapsy a hodil jsem jí k nohám dvě zmuchlané stokoruny.
Linda se opřela vzadu o ruce. „Tak dobře,“ řekla. „Ale ty se Jakube taky pěkně posaď. Sedněte si vedle sebe na gauč, ať vás mám všechny tři pod kontrolou.“
Jakub povolil napnuté ruce a posadil se vedle nás na gauč. Linda seděla jen dva metry od nás na kuchyňském stole, nohy roztažené a nahý klín překrytý širokou látkou sukně.
„Slibte mi, že se na ni budete jen dívat,“ řekla. „Já s vámi dnes opravdu šukat nebudu. S žádným z vás.“
Nikdo se neozval, ale Linda to zřejmě považovala za souhlas. Usmála se na nás a pravou rukou si zajela pod látku šatů. Díval jsem se, jak se ten pruh tmavé látky pomaličku zvedá. Linda si pomaličku přejížděla dlaní po stehně a sukně se jí přitom vyhrnovala směrem vzhůru. Vzrušeně jsem sledoval tu jemnou bílou dlaň, jak zvolna přejíždí od kolena až k bokům. Potom se pod látkou bojevila její kunda. Linda maličko vzdychla a roztáhla nohy. Zdálo se, že je vzrušená stejně jako my.
„Líbí se vám?“ zašeptala. „Tohle jste přeci chtěli vidět, ne? Na tohle jste se celý večer těšili, když jste mě nalévali rumem a colou. Jste stejní jako všichni chlapi - myslíte jen na to, jak holku dostat do postele a pořádně si zašukat.“
Z úst se mi vydralo slabé zasténání. Cítil jsem, že mám sucho v puse a v kalhotách se mi samým vzrušením postavil pták. Už jsem viděl Lindu nahou možná tisíckrát, ale ještě nikdy v tak vzrušující pozici. Nabízela se těm dvěma klukům jako nějaká šestnáctiletá čubina, která svádí chlapy na diskotéce a plete jim hlavu. Hlavou mi letěly všechny podobné příběhy, které jsem kdy zažil nebo o kterých jsem kdy slyšel: příběhy o holkách, které se v alkoholovém nebo drogovém rauši nabízely klukům v klubech a na diskotékách, vzrušeně se o ně otíraly při tanci, nechaly se líbat a osahávat a pak se jim v tom největším vzrušení nabídly za jednu cigaretu nebo jeden papír opřené o stěnu v kabince dámských záchodků. Když jsem byl o pár let mladší, začal jsem si na parketu s jednou takovou a pak jsem ji vyprstoval venku za klubem - okolo chodili zhulený kluci a ona mě tam v přítmí zadního dvora divoce a vášnivě kouřila. Tohle snad nemůže být pravda! Linda přeci není taková! Díval jsem se do jejích očí, vzrušených a malinko zakalených alkoholem. Ta holka nás snad k tomu sama pobízela!
V té chvíli se vedle mne ozvalo zašustění.
„Ty vole, já bych mrdal!“ vydechl Jakub. „Já jsem z ní nadrbanej jako prase.“
Měl jsem strach se po něm ohlédnout, ale podle všeho si musel rozepnout kalhoty.
„To je peklo, tahle holka,“ zašeptal. „Ona nás tu dráždí jako nějaký puberťáky! A přitom má tu číču celou mokrou. Já bych mrdal, až bych brečel.“
„To já taky,“ řekla Linda. „Ale ne tady. A už vůbec ne s vámi. Týden jsem s nikým nešukala, ale než to dělat s vámi, to bych si ji radši nechala zašít. Myslíte si, že když vypadáte k světu, tak že vám každá holka hned padne do náruče? Že když máte svalnatý ruce a nagelovaný vlasy, tak že se z vás každá holka posadí na zadek? Jenomže to se hošánci pletete. Já jsem totiž svýmu klukovi věrná. Možná jsem vám ji ukázala, ale spát s vámi nebudu.“
„Abys věděla, tak jsi pěkná bestie,“ řekl Jakub. „Hraješ si s námi jako kočka s myší. Podívej se, jak mi z tebe stojí. To si ho mám jako sám vyhonit?“
„Mně je úplně jedno, co s ním uděláš,“ vydechla Linda. „Můj pták to není, tak proč bych ti s ním měla pomáhat? Řekni si tý svý holce, ať ti ho třeba vykouří.“
„Já se tě o nic prosit nebudu,“ pokračoval Jakub v té jejich podivné diskuzi. „Nikdy jsem o to žádnou holku neprosil a tebe se taky doprošovat nebudu. Máte je všechny stejné a klukům je beztak jedno, do které se nakonec zaboří. Kunda jako kunda.“
Linda se zasmála a pak tiše řekla: „Jenomže to nemůžeš nikdy dopředu vědět. Nikdy nevíš, jakou ji holka má, dokud to na vlastní kůži nevyzkoušíš. A na tu moji si klidně můžeš nechat zajít chuť. Do té se nedostaneš, ani kdybys o to prosil.“
Díval jsem se na to, jak se Ti dva spolu dohadují, a pomalu mi začínalo docházet, že jsem tam s tím druhým klukem vlastně docela přebytečný. Mezi Lindou a tím svalnatým blonďákem to jiskřilo, jakoby se jeden druhého už dotýkali a líbali. To erotické dusno mezi nimi bylo skoro hmatatelné.
„Jestli chceš, tak si ho klidně vyhoň,“ zašeptala Linda vyzývavě. „Chtěl by ses přitom na mě dívat? Jestli chceš, tak ti ji přitom klidně ukážu.“
„Chci se na ni podívat pěkně zblízka,“ vydechl Jakub. „Ukážeš mi ji?“
„Jsi stejný jako všichni. Jde ti jenom o to, aby ses mi dostal do kalhotek. Chceš se mě dotýkat, ale to ti nedovolím. To smí totiž jenom můj kluk.“
„Nechci se tě dotýkat. Chci ji jenom vidět pořádně zblízka.“
Linda hlasitě vydechla a v jejím hlase už zaznívalo neskrývané vzrušení.
„Tak dobře,“ zašeptala. „Tak se na ni tedy pojď podívat. Ale sahat na ni nesmíš, rozumíš?“
Jakub vstal a udělal několik kroků směrem k Lindě. Kalhoty už měl stažené až někam ke kolenům a mezi stehny se mu bimbal mohutný klacek. Páni, ten kluk měl ale utahováka! Při pohledu na něj Linda znovu vydechla.
Ti dva stáli těsně vedle sebe a téměř se jeden druhého dotýkali.
„Už ji máš celou mokrou,“ řekl Jakub. „Vidím na tobě, jak jsi vzrušená.“
„Možná jsem. Ale rozhodně ne z tebe. Copak si fakt myslíš, že se rozsypu jenom proto, že se na mě dívá krásnej a namakanej blonďák?“
Díval jsem se, jak se ho Linda pomaličku dotkla a jak mu přejela prsty po předloktích. „Copak si opravdu myslíš, že se udělám jen z toho, že máš tak hezký ruce?“ Její dlaně zvolna sklouzli k jeho bokům. „Z toho, jak úzké máš boky? Nebo jak pěknej máš zadek?“ Dlaněmi pomaličku obkroužila jeho zadek a pak nekompromisně zamířila k přední straně kalhot. „Já přeci nejsem stejná jako všechny ostatní. Je mi jedno, jakýho máš ptáka. Nezáleží mi na tom, jak velkej a silnej je tvůj klacek. Já se nerozsypu jenom z toho, že mi to svý krásný péro zblízka ukážeš.“
„Ty čubko,“ vydechl Jakub a v té chvíli to neznělo ani trochu vulgárně. Zato v tom byla všechna ta obrovská bolestná touha nadrženého chlapa, který je jen pár centimetrů od objektu svého ukojení a přesto nemůže nic dělat. Sám jsem byl kdysi v podobné situaci, když mě jednou po prodloužené v tanečních moje partnerka dovedla líbáním a mazlením téměř k výstřiku a pak ode mne v poslední chvíli utekla, protože se bála toho, co by mohlo následovat. Stál jsem tam před jejím domem se ztopořeným ptákem a samou touhou a nadržeností se mi chtělo výt na měsíc. Kdyby Linda nebyla moje holka, možná bych Jakuba v téhle chvíli politoval - ale takhle jsem s ním žádné slitování mít nemohl.
„Měl bych ti ho tam vrazit a na nic se tě neptat. Prostě se na nic neohlížet a klidně tě ošukat.“
„Z toho tvého ptáka musely být všechny holky pěkně nadržené,“ šeptala Linda. Její ruce se pomaličku posouvaly po Jakubových stehnech a já jsem mohl zblízka pozorovat, jak její rudé nehty ostře kontrastují s dlouhými světlými chlupy na jeho svalnatých nohou. Co když to ponížení nakonec nesnesu? říkal jsem si. Co když to nevydržím a vrhnu se na ně, abych je od sebe oddělil? Copak to jde, dělat něco takového při světle a přímo před mýma očima?
„Jenomže já se z něho na zadek neposadím,“ pokračovala Linda tiše a dlaněmi přitom pomaličku kroužila po přední straně těch nahých a svalnatých stehen. „Na světě je spousta kluků, který mají velký a silný péra. Ten tvůj pták není na světě jedinej. Opravdu si myslíš, že když se na mě takhle podíváš, tak že před tebou hned roztáhnu nohy? Jen kvůli tomu tvému hezkému úsměvu? Jenom proto, že se mi líbí tvoje tělo a že mě od první chvíle vzrušuje tvůj zadek? Ale to se hochu pořádně pleteš! Mně jsou tvoje svaly ukradený, protože já šukám jenom se svým klukem, rozumíš?“
Díval jsem se na jejich touhou rozpálené obličeje, které se v ten okamžik nacházely jen pár centimetrů od sebe: pozoroval jsem ty vzrušením přivřené oči a touhou pokřivené rty, které dýchaly stejný vzduch a šeptaly podobná slova. A pak se ta dvě těla do sebe náhle zaklesla - jejich tváře se přiblížily a paže propletly a já v tom dusném tichu uslyšel slaboučké cinknutí, to jak o sebe zavadily jejich zuby. A pak jsem zaslechl ještě něco dalšího, co mi v první chvíli naprosto vyrazilo dech. Bylo to zašeptání tiché jako podvečerní vánek a přitom nadržené jako erotický sen klášterní novicky. „Pojď do mne!“ šeptala Linda. „Proboha pojď už konečně do mne! Jestli mi ho tam hned nestrčíš, tak z tebe snad zešílím!“
Chvíli to vypadalo, že si ji vezme hned na tom stole: před očima se mi její opálená stehna a mezi nimi obrovský ztopořený pták toho nadržeností nepříčetného kluka. On ji tu snad opravdu před mýma očima brutálně ošoustá! Bylo vidět, jak strašně je z té její mokré kundy nadržený: přitiskl ji k sobě a několikrát se pokusil tvrdě přirazit, asi jako když nedočkavý pes zezadu doráží na hárající fenu. Ale ve své uspěchanosti nemohl být příliš úspěšný - jeho velký a tvrdý ocas se několikrát svezl stranou a trdě narazil do Lindiny stydké kosti.
„Auu,“ zavzdychala Linda, ale já měl přesto pocit, že jí na nějakém tom tvrdém přírazu nezáleží. Daleko víc než modřiny na stehnech jí v té chvíli zřejmě muselo vadit to, že ho necítí pořádně uvnitř. Tvrdě a vášnivě se líbali přímo na ústa a ona ho přitom stále držela pevně za zadek. On se ještě několikrát pokusil tvrdě přirazit, ale ani jedou se nedostal dovnitř.
„Počkej,“ zašeptala Linda. „Tady nám to asi nepůjde. Pojď, přesuneme se radši nahoru.“
Jako ve snách jsem je viděl klopýtat po schodech směrem nahoru. Drželi se přitom jeden druhého pevně jako dvě klíšťata, ona s rozepnutými šaty a on s kalhotami až někde u kolen. Čekal jsem, že se po mně Linda alespoň ohlédne, ale ona mě v té chvíli zřejmě vůbec nevnímala. V pokoji nad námi zavrzala postel a pak se zezhora ozvalo první zavzdychání.
„Ty vole, on jí fakt jebe!“ ozvalo se najednou vedle mne a já si teprve v té chvíli uvědomil, že je tu ještě ten druhý kluk - ten, co se jmenuje Tomáš.
„Ten zkurvenej hajzlík to s těma ženskýma fakt umí.“ pokračoval Tomáš tiše. V jeho hlase zaznívalo roztrpčení a závist. „A nám teď nezbývá než chlastat. Protože jestli ta holka dá nakonec i nám, to teď beztak neovlivníme. Až došukají, můžeme se tam zkusit zajít podívat. Třeba bude ještě potřebná a dostane chuť na malý přídavek. Nebo už jí bude všechno jedno a klidně se nechá oprcat ještě jednou.“ Pak vzal do ruky láhev a nalil nám dva velké panáky.
„Copak tobě nevadí být až druhý?“ zeptal jsem se.
A on jenom pokrčil rameny a klidně řekl: „První nebo druhý, vždyť na tom přeci nezáleží. Jakub to s holkama umí a každá se s ním nakonec vyspí. A on dovede být štědrý a nedělá mu problémy se s ostatními dělit. Někdy se z toho vyklube trojka, někdy mi ji přihraje až ve chvíli, kdy se s ní pobaví a potřebuje se jí zbavit. To je zkrátka život.“
„A co kdyby to byla tvoje holka? O tu by ses s ním taky rozdělil?“
„Blbost,“ prohlásil rozhodně. „Tyhle holky, to jsou jen takové matrace. On s nimi přeci nechodí, a já taky ne. Jsou to jen takové nabíjecí zásuvky, dobré leda tak na jednu nebo dvě noci.“
Shora se ozvalo další táhlé zasténání. Musel bych se nadobro opít, abych ze sebe setřásl ten pocit vzrušení a ponížení. Musel bych se opít, jenomže můj žaludek se další dávce alkoholu vzpíral. Už jsem tu nejistotu nedokázal vydržet. Rychle jsem vstal a rozhodným krokem jsem zamířil směrem ke schodům.
„Počkej,“ volal za mnou Tomáš. „Na takovou blbost se radši vykašli - tím je oba akorát naštveš.“
Jenomže já jsem už nedokázal zůstat dole. Pomaličku jsem stoupal po schodech směrem vzhůru.
První, co jsem spatřil, byl jeho nahý zadek. Klečel za ní a rychle a tvrdě přirážel. Linda vždycky říkala, že ji takové přirážení bolí. Mluvila o tom, že ji má potom celou nateklou a odřenou. Chtěla po mně, abych se k ní choval jemně a něžně - abych ji roztahoval jen velice opatrně a přirážel jen pomaličku. Holku to jinak strašně bolí, říkala, když se na ní kluk chce jen tak vyřádit. Milování prý má být něžné a jemné, aby si to holka dokázala pořádně užít.
Teď jsem měl před očima scénu jako z nějakého tvrdého pornofilmu - a nezdálo se, že by si to Linda nedokázala pořádně užít. Ono zřejmě daleko víc záleží na tom, s kým holka prcá: u někoho asi tvrdé a hrubé zacházení až tolik nevadí - a na velkosti přitom zjevně vůbec nezáleží, protože zřejmě i s tak velkým bucharem je možné zabořit se až někam k děloze, když je holka pořádně nadržená.
A pak jsem zahlédl její oči: byly rozšířené vzrušením a zakalené chtíčem. Ten kluk by ji teď mohl předat komukoliv a ona by byla ke všemu svolná - oprcala by klidně celou třídu nadržených puberťáků nebo klidně i celou reprezentační fotbalovou jedenáctku, jen aby dosáhla ukojení. Nedokázal jsem stát u dveří a musel jsem vstoupit dovnitř. Když mě uviděli, na chvilku se zarazili. Ale oba byli tak nadržení, že s tím nedokázali přestat. Viděl jsem, jak mu zarývá nehty do zad a on se tomu vůbec nebrání.
Přistoupil jsem až k posteli a opatrně jsem ji vzal za ruku. Zblízka se na mě zadívala a v jejím zraku se dala vyčíst omluva. Měl jsem chuť toho kluka z jejího těla skopnout a pak ho srazit ze schodů. Ale věděl jsem, že by mi to nebylo nic platné - v téhle chvíli mysleli oba jenom na šukání. Ona by se jeho těla nikdy nevzdala a on by se od ní také nenechal odtrhnout. Bylo by to jako oddělovat psa od hárající feny. Bylo mi jasné, že ten svalnatý blonďák musí mít v sobě nějaké kouzlo, kterým dokázal Lindu nadobro očarovat. A v té chvíli mi došlo, jak moc se od podobného typu kluků liším. Ať udělám cokoliv, nikdy jí nebudu připadat dost tvrdý ani dost odvázaný. Vždycky tu kromě mne bude ještě někdo další - nějaký svalnatý blonďák s velkým a tvrdým pérem, ze kterého se Linda udělá, hned jak ho spatří vstoupit do místnosti. Jsem jiní než tihle grázlíci - a možná právě proto si Linda vybrala právě mne. Vždyť třeba právě tohle má být moje pravé místo: stát Lindě po boku, držet ji za ruku a být jí stále nablízku.
Díval jsem se, jak do ní ten kluk prudce zajíždí. Teď už Linda ležela na zádech a on na ní spočíval plnou vahou svého těla. Roztahoval ji tak, jak bych ji já nikdy roztáhnout nedokázal - a jí se to líbilo a byla z toho vzrušená. Držel jsem ji za ruku, když ji přepadl první orgasmus. Držel jsem ji i ve chvíli, kdy ji dostihl i ten druhý. A nakonec jsem ji držel i v okamžiku, kdy se ten mladý blonďák vzepjal na pokrčených pažích a nahlas vydechl: „Už to na mě jde! Já už budu stříkat!“
„Dovnitř ne!“ zašeptala Linda. „Musíš ho včas vytáhnout! Já neberu žádné prášky!“
A mně v té chvíli došlo, že tohle už není žádná naše hra, protože s cizím klukem by Linda podobnou hru nikdy nehrála. A také mě v té chvíli napadlo, jak zákeřný je někdy osud: ten kluk ještě naposledy přirazil a já mohl zblízka sledovat, jak to do ní všechno pumpuje. V té chvíli se Linda udělala potřetí a naposledy.
„Sorry,“ řekl ten kluk. „Možná je to blbý, ale já ho přitom nikdy nevytahuju. To bych si to pak vůbec neužil.“
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 9
Zpověď 1


Z další části toho večera si pamatuji už jenom útržky. První z nich navazuje hned na předchozí obraz. Vidím v něm toho vysokého a štíhlého blonďáka, jak se nad Lindou sklání a vytahuje z ní svůj mokrý a stále ještě naběhlý ocas.

„Promiň,“ říká a pokouší se přitom Lindu letmo políbit na ústa. „Já vím, že jsem ho měl vytáhnout dřív, ale přerušovaná soulož je na hovno. Když to nepustím dovnitř, tak z toho nic nemám.“

Ruce má mokré od vlastní mrdky a znechuceně si je otírá o Lindino zpocené břicho.

„Kdybys ji neměla tak úzkou, určitě bych to vydržel dýl,“ říká a znovu se pokouší Lindu políbit. V jeho polibku však chybí dřívější vášeň: borec už se udělal a tohle už je jen taková letmá pusa na omluvu.

„Ale šukáš jako opravdová hvězda, to je teda fakt,“ dodává a na mě se přitom ani nepodívá. Jakobych tu vedle Lindy snad ani neležel, nepodepíral jí hlavu a nedržel ji za ruku.

Potom se zvedá a odchází. Vidím jeho vysokou postavu, jak líně prochází mezi dveřmi. Nikdy předtím jsem neviděl žádného nahého chlapa tak zblízka a možná právě proto se mi ten pohled navždy vypálí uvnitř hlavy: štíhlá rovná záda, nahý zadek, svalnatá stehna s dlouhými světlými chlupy. Tohle je kluk, který šukal moji holku! A znovu je tu u srdce to bolestné bodnutí.

Linda zavírá oči a možná přitom ani nedýchá. Nevím, jestli si připadá zneužitá nebo jestli se cítí uspokojená. O jejím vnitřním životě vlastně nevím vůbec nic - neznám způsob jejího myšlení ani její touhy a pocity. Najednou mi přijde tak odlišná od všech dívek, které jsem před ní v životě potkal.

A pak se na schodech ozývají kroky a mezi dveřmi se objevuje další postava. Vidím ji jakoby v mlhách, ale i z toho mála, co jsem ještě schopen svými smysly vnímat, podvědomě vytuším, že je to ten druhý kluk a že je zřejmě nahý.

„Můžu se taky připojit?“ říká a lehá si k Lindě na postel. Mám chuť ho odstrčit a říct mu, ať jde do háje a nechá nás s Lindou na pokoji. Linda se ale nebrání, i když o nějaké spolupráci také nemůže být řeč. Takže je to přesně takové, jak jsme o tom dole mluvili: když je holka rozdělaná nebo naopak unavená, už se ani ničemu nebrání. V takové chvíli si s ní může zašukat skoro každý - dokonce i ten, komu by jinak určitě nedala. Kolik už jsem viděl podobných holek a o kolika podobných jsem alespoň slyšel? Nadržené a rozjásané po mejdanu na kolejích, snadno dostupné a svolné skoro se vším? Anebo naopak ubité tancem a alkoholem, uklizené někde v zadním pokoji a odevzdaně čekají na to, až se na nich vybije i ten nejposlednější spolužák? To byly holky dobré leda tak pro zábavu - nebylo jich moc, ale čas od času se nějaká na kolejích vždycky našla. Jenomže teď se jedná o něco docela jiného - teď jde o moji holku, která tu leží s rozevřenýma nohama a nateklou a obolavělou vaginou. Držím ji v náručí a ten cizí černovlasý kluk ji pomalu hladí po mokré kundě a je mu zjevně naprosto jedno, že se mu přitom lepí na prsty cizí mrdka.

„Když už jsi jim dala oběma, tak mně dáš přeci taky,“ šeptá Lindě do ucha, tak abych to slyšel i já. Chce se mi z toho křičet, ale nezmůžu se ani na slovo. Možná pak na chvíli ztrácím vědomí, protože další obraz se mi vybavuje až v okamžiku, kdy už je ten kluk uvnitř. Vidím, jak se v Lindě pomalu pohybuje a ona přitom drží a nebrání se. Jsem u nich tak blízko, že se jich přitom letmo dotýkám a na kůži mi ulpívá jejich společný pot. Vnímám, jak do ní zaráží svůj ocas - stále prudčeji a divočeji. Pokud opravdu s nikým týden nešukal, tak musí být za chvilku hotový, říkám si a opatrně podepírám Lindě hlavu. Jenomže ten kluk vydrží víc než většina mladíků v jeho věku. Ocas má tvrdý jako buchar a Lindina kundička se před jeho přírazy doširoka rozevírá.

Hlavně ne dovnitř! říkám si a pevně svírám Lindino štíhlé zápěstí. Co když Linda opravdu nebere prášky?

A pak přijde finále a já jenom překvapeně vydechnu. Buchar se na okamžik zastaví a pak několikrát prudce přirazí.

„Ne, dovnitř ne!“ zašeptá Linda, ale na obranu už je pozdě. Když ho ten kluk konečně vytáhne, po kundě i po stehnech teče Lindě jeho horká mrdka.

„Sorry,“ řekne ten kluk a zasměje se. „Beztak jsem nebyl dneska první. Přeci ho z tebe nebudu vytahovat, když už tě přede mnou naprcal Jakub.“

Prudce ho odstrčím, ale jemu je to jedno - proti té rozkoši, která v něm před chvílí odezněla, je moje rána pěstí jen jako takové drobné komáří bodnutí. Klečí tam nad Lindiným tělem a z ocasu mu ještě odkapávají poslední zbytky mrdky někam na Lindino nahé břicho. Ani na tenhle obraz už nikdy v životě nezapomenu: na tu průsvitnou a vlhkou stopu, která se táhne jako provazec slin ze špičky cizího žaludu až k rozevřené kundě mojí holky.

***

Jak jsme se z toho apartmánu nakonec dostali, to si už vůbec nepamatuju. Zřejmě jsme tam ještě nějakou dobu leželi, pak se Linda oblékla a beze slova rozloučení jsme odtamtud vypadli. Víckrát jsme ty dva kluky už nepotkali - asi měli ráno naspěch a odjeli ještě před snídaní.

Plné vědomí se mi vrátilo až druhý den ráno. Linda ležela vedle mne v posteli a nehýbala se. Tyhle okamžiky jsem znal možná až příliš dobře: říká se tomu morální kocovina a je to podobné jako vášeň či nadrženost, akorát s opačným znaménkem. Člověk si najednou uvědomuje, že v noci udělal něco špatně, ale už je pozdě na to zkoušet to nějak změnit. Před očima mu běží rychlý film všech vlastních prohřešků, jenomže ten film se už nedá zastavit a už vůbec ne natočit nějak jinak.

Objal jsem Lindu okolo ramen a ona se mi schoulila do náruče. Kam se náhle poděla ta sebevědomá dívka, která se mi ještě včera vysmívala, že pokud mne opustí, už si nikdy s žádnou další holkou tak snadno nezašukám? Teď se najednou karta obrátila. Jakoby z ní opět byla ta nesmělá a ustrašená holčička, která se potřebuje schovat před světem v mé náruči.

„Potřebuju tě,“ zašeptala tiše. Možná se mi to jenom zdálo, ale přivřené oči měla v té chvíli ještě maličko mokré.

„Vím, že si ti hnusím,“ pokračovala. „Chovám se jako děvka a určitě bych si zasloužila, abys mě kvůli tomu opustil. Ale pokud jenom trochu můžeš, zkus mi to prosím odpustit. Pokud bych o tebe měla přijít, asi bych se z toho všeho zbláznila. Když tě ztratím, přijdu i o tu poslední kotvu, která mě ještě drží v normálním světě.“

„Ale já tě přeci neopouštím.“

„Dnes možná ještě ne. Ale co zítra? Copak to jde, chodit s takovou holkou? Copak je vůbec možné, abych se ti časem kvůli té včerejší noci nezprotivila? Nebo ty se necítíš mizerně z toho, co všechno jsem schopná udělat?“

„Nevím. Spíš tomu jenom nerozumím. Chtěl bych vědět, co se v tobě odehrává - a cítím se strašně zmatený, že nic z toho pořádně nechápu.“

„Na nic se mě prosím neptej. Jak bych ti mohla něco takového vysvětlit, když tomu ani já sama pořádně nerozumím? Dělám to, protože nemůžu jinak. Dělám to i přesto, že si tím ubližuju. Každý kluk mě kvůli tomu dřív nebo později opustí. A já se jim ani nedivím, protože s takovou holkou nikdo dlouho nevydrží.“

„Já tě ale nechci opustit. Miluju tě.“

„To si jenom myslíš. Myslíš si, že mě miluješ, ale ve skutečnosti jsem ti odporná. Copak by ses nestyděl představit mě svým rodičům? Copak by ses nebál ukázat mě svým kamarádům? Co kdybych se s některým z nich za tvými zády vyspala? Všichni si na tebe budou ukazovat a posmívat se ti a nikdo z nich ti o tom radši nic neřekne. Myslíš si, že něco takového se ti nikdy nemůže stát? Ale mně už se taková věc přihodila mnohokrát a nedokážu ručit za to, že se mi nestane znovu. Už tomu rozumíš?“

„Ale... slíbila jsi přeci, že už mě nikdy nepodvedeš! Že už se nikdy za mými zády nevyspíš s jiným klukem!“

„Já vím. A pokud to půjde, tak to opravdu nikdy neudělám. Ale jsou věci, na které sama nestačím. Nechci to dělat za tvými zády, ale nemůžu ti slíbit, že bez toho opravdu vydržím. Včera večer jsem po těch dvou klukách strašně toužila - daleko víc, než si vůbec dovedeš představit. Už když jsem je prvně uviděla, tak jsem na ně musela pořád myslet. Kdybys mi to nedovolil, udělala bych to stejně. A v té chvíli by mi bylo naprosto jedno, jakou cenu bych za to musela nakonec zaplatit. Už rozumíš?“

„Tak co mám tedy dělat?“

„Nevím. Ale jedna věc je mi jasná už dopředu. Pokud se mnou chceš zůstat, musíš mi dovolit mnohem víc, než co kluci běžně dovolují svým holkám. Jinak se budeme oba stále jenom trápit. Můžeš na něco takového vůbec přistoupit?“

Co se dá na takové vyznání vlastně povědět? Co se na to může říct, aniž by člověk vypadal jako hlupák a nakonec se nehnusil sám sobě? Snad kdybych toho o Lindě věděl trochu víc - jenomže spousta věcí pro mě byla stále záhadou. Co se jí honí v hlavě a proč to všechno vlastně vůbec dělá? Jakou má za sebou minulost, že došla až sem?

„Chci udělat všechno pro to, abych ti mohl věřit,“ řekl jsem. „Ale ani já na to sám nestačím. Dokud budeš přede mnou tajit svoji minulost, nikdy tě pořádně nepoznám. Na dovolené jsi mi slíbila, že už mi nikdy nebudeš lhát. Ale to nestačí. Pokud mám pochopit, co se s tebou děje, potřebuju o tobě vědět naprosto všechno.“

„Ne, to ne. Když o mě budeš vědět pravdu, tím spíš mě nakonec opuštíš.“

„Když o tobě budu vědět pravdu, nic dalšího už mě nepřekvapí.“

Leželi jsme vedle sebe jako dva cizinci a chlad a sevřenost jejího těla mě bolestně tepaly do slabin.

„Jsi stejný jako všichni ostatní,“ řekla chladně. „Zajímá tě jenom to, kolik jsem jich měla před tebou. Všichni se staráte jen sami o sebe - před zrcadlem si načechráváte peří a od holky chcete slyšet jenom ujištění, že jste ti největší borci na světě. A kdyby vám snad holka někdy po pravdě řekla, kolik jich už měla před vámi, tak se z toho samou trémou poděláte. Proč myslíš, že si holky schválně ubírají? My vám prostě jen říkáme přesně to, co od nás chcete slyšet. Když na tebe teď vypálím nějaké číslo, tak to nikdy nevydejcháš.“

Prudce jsem polknul. „O čísla tady přeci nejde,“ řekl jsem. „Z čísel se o tobě nic nedozvím. Chodíme spolu a máme se rádi - a já se zkrátka musím nějak vyrovnat s tím, co se to s tebou vlastně děje. A z toho, co bylo, možná lépe odhadnu i to, co teprve přijde.“

„Je hloupý, když holka klukovi říká, že ho má ráda a že o něj nechce přijít. Ale je to tak. Nechci se před tebou patlat v minulosti. Nevěřím tomu, že bys to chtěl opravdu slyšet.“

„Ale já to opravdu slyšet chci. Můžeme spolu uzavřít takovou dohodu. Budeš mi o tom všem vyprávět a pokud by toho bylo na mě moc, tak tě přeruším a necháme toho. Souhlasíš?“

V té chvíli se Linda uvolnila a schoulila se mi pod ramenem.

„Někdy se chováš jako blázen,“ usmála se. “A o čem chceš vlastně slyšet? O tom, jak jsem se poprvé vyspala s klukem? Anebo o tom, jak jsem byla poprvé někomu nevěrná? Mám to vzít všechno postupně?“

Netrpělivě jsem ji kousnul do ucha. „Tak už povídej,“ vyzval jsem ji. „Nenech se prosím stále přemlouvat.“
Linda se znovu usmála.

„Když je holce patnáct nebo šestnáct, tak je život hotové peklo,“ řekla. „V těle se ti bouří hormony a ty nevíš, co si máš s tím vším počít. Okolo tebe je spousta kamarádek a všechny mluví jen o tom jediném - o klukách a o sexu. Děsíš se toho a současně tě to pekelně láká. To jejich věčné štěbetání se ti hnusí, ale zároveň má v sobě obrovskou přitažlivost. Každé ráno se na sebe díváš do zrcadla a přemýšlíš o tom, že nejsi ani krásná, ani zajímavá. Jasně že nejsi žádná šereda ani hlupačka - ale stačí to vůbec k tomu, abys v tomhle divném a neznámém světě obstála? A k tomu všemu je tu navíc panenství - je ti jasné, že se ho musíš za každou cenu zbavit. A současně moc dobře víš, že ho nesmíš dát nikomu příliš lacino. Protože i tohle je jedna z věcí, která určuje tvoji cenu v kolektivu - to, jakého máš kluka a s kým spíš.“

„To zní skoro jako nějaký horor,“ řekl jsem. „Já si tě z té doby pamatuju docela jinak. Všichni kluci k tobě tenkrát vzhlíželi a nikdo neměl odvahu si s tebou něco začít. Holky z naší třídy pro nás byly nedotknutelné - randily s klukama s vyšších ročníků a na nás se dívaly jako na nějaké méněcenné tvory.“

„Alespoň vidíš, jak je to všechno relativní - vám jsem se zdála úžasná, ale sama jsem se tak rozhodně nevnímala. Proto jsem byla tak šťastná, když se mi do cesty konečně připletl Honza. Hned od prvního okamžiku jsem věděla, že je to ten pravý. Byl slušný a přitom nebyl nudný. Líbila jsem se mu a přitom to byl kluk mé kategorie. Nemusela jsem mít strach z toho, že mě někdo pomluví, když se s ním vyspím. Věděla jsem, že ho ostatní holky přijmou a budou ho respektovat, když z něj udělám svého kluka. Chvilku jsme okolo sebe kroužili a pak jsme spolu začali chodit. Asi po měsíci jsme se spolu poprvé vyspali. Byl něžný a ohleduplný a určitě mu na mě záleželo. Milovala jsem ho kvůli tomu - nejen proto, že mě vyvedl z toho pekla dospívání, ale i proto, že bral všechno tak rozumě. Nikdy jsem ho nemusela žádat o to, aby si vzal kondom a aby si mě nejdřív trochu připravil. Tohle všechno dělal automaticky, jakoby se to rozumělo samo sebou.“

„Takže to vaše porpvé bylo skoro jak z nějakého ženského románu...“

Linda se zasmála.

„Já vlastně ani nevím,“ řekla. „Ve všech ženských časopisech se píše, že první sex je pro holku nezapomenutelný. Já si ale z prvního sexu skoro nic nepamatuju. Určitě byl hezký, protože Honza se skutečně snažil a byl přitom jemný a ohleduplný. Jenomže takový on byl vlastně skoro pořád. Možná i proto mi první sex tak trochu splývá s těmi ostatními. Protože když se nad tím zpětně zamyslím, tak všechny soulože byly v té době téměř stejné. Dělali jsme to spolu jen občas, většinou když Honzovi rodiče nebyli doma. On nakoupil dorty a občas i víno, zhasnul světla a zapálil svíčky, pustil hudbu nebo nějaký romantický film. Dlouze jsme se líbali a mazlili a on mě přitom připravoval tak jemně a ohleduplně, jako už nikdo po něm. Byla jsem vzrušením celá vlhká, ale přesto jsem se nikdy neudělala. Myslím tím při souloži. Občas jsem přitom orgasmus předstírala, aby si nemyslel, že dělá něco špatně. Protože on rozhodně nic špatně nedělal. A na to, jak byl mladý a nezkušený, se choval opravdu obdivuhodně. Říkal mi, že je to normální, že v tomhle věku nemám orgasmus pokaždé. A mně se zdálo hloupé přiznat, že ho nemám nikdy. Myslela jsem si, že to není až tak důležité - Honzu jsem přeci milovala a bylo mi s ním dobře. Kde jinde bych našla někoho takového? A navíc - když mě hladil a líbal, úplně jsem tekla samým vzrušením. Na svůj věk měl strašně šikovný jazyk a protože byl bezprostřední a vůbec se přitom nestyděl, dokázal mi to báječně udělat pusou. Co na tom, že mě souložení s ním až tolik nebavilo? Holky ve třídě sice vykládaly něco o tom, jak bouřlivé mají orgasmy, když do nich jejich kluci zaboří ocasy, ale jak jsem mohla vědět, že si nevymýšlejí? V tomhle věku si každá holka něco přibarví, jen aby byla před ostatními zajímavější.“

„Kluci to mají v tomhle směru mnohem jednodušší,“ zasmál jsem se. „Když se udělají, tak to na nich holka hned pozná. A že by se někdy neudělali, to asi hned tak nehrozí.“

Pak jsem Lindu pohladil po noze a tiše jsem zašeptal: „A tobě to vážně nikdy nechybělo?“

„Nevím. Asi ne. Nebo mi na tom prostě jen nezáleželo. Když něco neznáš, tak ti to ani nemůže chybět. A já jsem to tehdy téměř neznala.“

Otočila se na bok a hlavu si položila na mé rameno.

„Svoji první soulož si vůbec nepamatuju,“ řekla tiše. „Zato si přesně pamatuju tu, při které jsem měla svůj první orgasmus.“

Vzrušením se mi na okamžik zastavil dech.

„První orgasmus se svým klukem?“ zeptal jsem se.

Linda se zasmála a maličko se přitom zašklebila. „Jo,“ řekla. „První orgasmus při souloži s Honzou.“

„A co je na tom vlastně k smíchu?“

„No, vlastně nic. Ale kdybys věděl, jak nečekaně to přišlo, možná by ses tomu zasmál taky. Víš, já jsem si tehdy myslela, že ten pravý orgasmus při souloži asi nikdy neprožiju. A dokonce jsem koketovala i s myšlenkou zkusit to ještě s nějakým dalším klukem, tak aby o tom Honza nevěděl. Nechtěla jsem ho podvést, ale byla jsem strašně zvědavá, jestli by se mi to s někým jiným přeci jenom nepovedlo.“

„Ale nakonec jsi ho nepodvedla.“

„Ne, tehdy opravdu ne. Ale moc jsem si přitom nepomohla. Protože první orgasmus byl jako časovaná bomba. A všechno, co se stalo potom, se prostě stát muselo - po tom prvním kroku už přede mnou nebyla žádná jiná cesta..“

V té chvíli mě Lindino vyprávění začalo vzrušovat. Najednou tu byl znovu ten neodbytný pocit - ta podivná směs vzrušení a studu, ponížení a bolestné touhy. Do té chvíle jsem svůj ocas snad ani nevnímal - měl jsem ho položený na Lindině stehně jako nějakou cizí a netečnou věc. Byl dosud měkký, ale během Lindiny řeči jsem cítil, jak se do něj pomaličku vlévá horká krev. Mě to její vyprávění vážně vzrušuje! pomyslel jsem si.

„Jak už jsem říkala, Honza byl na všechno strašně opatrný. Když jsme to spolu dělali, musel být dům úplně prázdný. A kdyby někdy náhodou zapomněl koupit kondom, tak by to snad raději ani nedělal. Byl tak ohleduplný a opatrný, že nám to až škodilo. Jenomže na to všechno jsem přišla až později.“

Hořce se usmála, já ji pohladil po noze a ona pokračovala ve svém vyprávění.

„Ten večer jsme se odněkud vraceli. Byla už vlastně skoro noc a já jsem tehdy byla domluvená s kamarádkou, že u ní přespím. Místo toho jsem trajdala někde s Honzou a co bude v noci, to jsem vlastně vůbec neřešila. Byli jsme spolu na nějaké párty, malinko jsme se opili a pak jsme se líbali a osahávali uprostřed parketu. Honza byl pekelně nadržený a já vlastně taky. Provokovala jsem ho, protože jsem flirtovala i s jinýma klukama, a jeho to očividně vzrušovalo. Měla jsem chuť udělat něco zakázaného - třeba ho zatáhnout někam do průjezdu a tam se od něj nechat obtáhnout jako nějaká štětka. Ale tohle by Honza asi nikdy nepochopil - na takové myšlenky byl přeci jen příliš slušný. A tak jsem místo toho nakonec udělala něco docela jiného. Stáli jsme před domem, ve kterém Honza bydlel, a on se mi nabízel, že mě doprovodí k té mé kamarádce, u které jsem měla tu noc přespat. Jenomže já už měla docela jiný plán.
- A proč bych vlastně nemohla přespat u tebe? zeptala jsem se rádoby svůdným hlasem. On znejistěl a snažil se z toho nějak vycouvat. Rodiče se možná ještě dívají na televizi, říkal, a v sousedním pokoji spí jeho o dva roky starší brácha. Prý musím pochopit, že to dnes nejde.
- Tak aspoň na jedno kafe před spaním, prosila jsem. Vzala jsem ho za ruku a rychle jsem ho táhla k domovní brance. Potichu jsme se plížili do Honzova pokoje. Vzrušovalo mě, jak pod námi vržou schody, když jsme opatrně stoupali do podkroví, kde se nacházel Honzův pokojík a hned vedle pak pokoj jeho bráchy. Cítila jsem, že jsem pod sukní mokrá a kalhotky že už musím mít celé promočené. Nesměli jsme spolu mluvit, možná dokonce ani šeptat. Zavřeli jsme za sebou a hned za dveřmi jsme se začali líbat. Ještě nikdy jsem se necítila tolik nadržená. Rukou mi vjížděl pod sukni a přestože naše vášeň musela být hodně tlumená, bylo v ní daleko víc touhy, než v našem obvyklém opatrném milování. Toužila jsem po tom cítit ho v sobě a současně jsem věděla, že zřejmě k ničemu nedojde: dole pod námi spali jeho rodiče a v sousedním pokoji ležel jeho brácha. Navíc jsme dnes s ničím podobným nepočítali a Honza u sebe v pokoji neměl žádné kondomy.
- Dnes to nejde, šeptal a rukama přitom drtil moje prsa. Bradavky jsem měla celé naběhlé a mezi nohama jsem cítila zoufalé prázdno.
Ale žádný z nás už se tomu nedokázal ubránit. Tiše jsme se po sobě váleli, on bez kahot a já se staženými kalhotkami pod vyhrnutou sukní. Pusu mi přikryl polštářem a pak do mě tvrdě vnikl - nadrženě a bez jakékoli přípravy, přesně jak jsem po tom celý večer toužila.
- Bez gumy nesmíš! šeptala jsem do polštáře, ale on mě buď neslyšel, nebo mu to bylo jedno. To bylo poprvé, kdy jsme nad sebou oba ztratili kontrolu. Byla to jedna z nejkratších a nejvášnivějších souloží, jakou jsem kdy zažila. A také to byla moje první soulož bez jakékoliv ochrany: pocitově v tom nebyl žádný rozdíl, ale z hlediska psychiky to bylo něco úplně jiného. Najednou jsem se tam dole vnímala docela jinak - byla jsem jakoby otevřenější a vzrušenější, připravená přijmout všechno, co mi chlap může nabídnout. Nezáleželo mi na tom, jestli ho ze mě Honza včas vytáhne nebo jestli to do mě nakonec pustí. Na takové detaily jsem v té chvíli neměla žádné pomyšlení. Že mám poslední den před menstruací a tím pádem mi nehrozí žádné riziko otěhotnění, to jsem si uvědomila až mnohem později - v té chvíli by mě od toho zběsilého šukání neodradilo ani riziko případného těhotenství. Před obličejem mi držel polštář, abych u toho moc nesténala, a tvrdě do mě bušil jako nikdy předtím. Nesmím přitom křičet! říkala jsem si a tiše jsem zatínala zuby do polštáře. Čelo Honzovy postele tlumeně naráželo do zdi, za kterou spal jeho brácha. Myšlenka na to, že tady spolu pícháme, zatímco on nás na druhé straně zdi poslouchá, mě vzrušila až k šílenství. Přitáhla jsem si Honzu za boky k sobě a on to do mě s tichým zaskučením všechno pustil. V té chvíli jsem se poprvé udělala i já.“

„Lindo,“ zašeptal jsem. Její vyprávění mě vzrušilo a současně malinko vykolejilo. Tohle je její první příběh a já k němu nemám žádný klíč! Co pro ni to první velké milování znamenalo a co mi tím vlastně chce Linda povědět?

Díval jsem se na její uvolněný obličej: hlavu měla položenou na mém rameni, oči zavřené a ústa vzrušením malinko pootevřená. Na stehně jsem cítil její mokré pohlaví - opíralo se o moji nohu, jako když se kočka otírá mokrým hřebetem o cizí nohy.

„Honzo!“ zašeptala. „Honzíku...“

Teprve v té chvíli jsem řadu věcí pochopil, jakoby mi to cizí jméno všechno napovědělo.

„Buď na mě prosím hodný,“ zašeptala. „Buď na mě stejně hodný jako tenkrát. Něžný a pozorný, tak jako dřív.“

Hladil jsem ji po noze a po vzrušeném pohlaví. Byla mokrá a rozevřená, že mě to až děsilo.

„Vezmi si prosím kondom,“ zašeptala. „Vždyť víš, že do mě bez gumy nesmíš.“

Natáhl jsem ruku k nočnímu stolku a vyndal odtamtud kondom. Skoro nikdy jsme ho nepoužívali - až dnes. Rychle jsem si ho nasadil.

„Musíš opatrně,“ zašeptala. „Jsem tam dole ještě celá stažená. Opatrně, prosím.“

Ale nebyla to vůbec pravda, spíš právě naopak - měla ji horkou a rozevřenou, že jsem se v ní skoro až ztrácel.

„Honzíku!“

Oslovovala mě tím cizím jménem a já jsem přitom přemýšlel, kolikrát na něj při souloži podobně volala. Chtěla po mě, abych na ni byl stejně něžný jako on, přestože se s ním při souloži nikdy neudělala. Milovala ho, tak jako dnes milovala mne - možná právě proto si nás v téhle chvíli chtěla spojit do jediného člověka. A mě ta představa pekelně vzrušovala: píchám ji stejně něžně jako kdysi on a ona si ho představuje na mém místě. Možná je to ponižující, ale současně mi to přináší neobyčejné vzrušení. Nebyla divoká a ani já jsem přitom nebyl divoký - bylo to jen takové dlouhé a něžné píchání, při kterém se k orgasmu dospívá spíš jen tak mimoděk. Celé to trvalo možná hodinu a ona mi přitom po celou dobu šeptala do ucha, ať jsem na ni hodný a dělám jí to co nejněžněji a nejpomaleji. Snad ještě nikdy jsem při souloži nevnímal každý pohyb tak intenzivně. Snad ještě nikdy jsem při souloži nevnímal tak intenzivně Lindino vzrušení. Udělal jsem se až po strašně dlouhé době a ona se udělala spolu se mnou - nebo to tak alespoň vypadalo. Leželi jsme vedle sebe a tiše jsme oddechovali, ukolébáni k slastnému a blaženému spánku.
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 10
Zpověď 2


Druhý den jsme se hned po ránu vydali na sjezdovku a celý den jsme se věnovali lyžování. K našemu včerejšímu rozhovoru jsme se vrátli až navečer. Oba jsme byli z lyžování dost unavení, proto Lindu napadlo, že si napustí vanu, aby se z té námahy trochu vzpamatovala. Díval jsem se, jak ze sebe pomalu svléká propocené oblečení, přidává si do horké vody pěnu a pomaličku se spouští pod hladinu. Od chvíle, kdy jsme byl poprvé svědkem jejího milování s jiným klukem, jsem se na její tělo díval úplně jinýma očima: najednou se mi zdálo daleko vyzývavější a erotičtější. Dřív jsem k jejímu tělu přistupoval majetnicky: tohle je tělo mé holky a všechno, co na něm můžu vidět, mi po zásluze patří. Její prsa, její nohy, dokonce i její kunda - s tím vším mohu nakládat podle své úvahy. Nikdo jiný tohle tělo nezná a nikdo se ho nesmí dotýkat! Jenomže pak to náhle všechno někam zmizelo. Zůstalo jen povědomí o tom, že tohle žádoucí a erotické tělo se může stejně dobře nabízet i komukoli jinému. Když jsem tam tak seděl na okraji vany a díval jsem se na její prsa, jak vykukují z kopečků bílé nadýchané pěny, uvědomoval jsem si, že Lindino tělo musí být žádoucí i pro spoustu jiných mužů. Když k nám večer přivezou pizzu a Linda tomu osmnáctiletému klukovi platí mezi dveřmi za dovážku, musel by to být zázrak, kdyby jí přitom ten kluk nekoukal na prsa. Dívá se na ni a myslí na to, že by ji rád ošukal. A ona to ví a proto se před ním předvádí. Ten kluk navíc není určitě sám - podobné myšlenky musejí mít všichni, kdo se s Lindou třeba jen na okamžik setkají.

„Na co myslíš?“ zeptala se Linda a já jsem to raději rychle nějak zamluvil.

„Někdy jsi hrozný tajnůstkář,“ řekla. „Ta vana je dost velká pro oba - co kdyby ses svlékl a šel se vykoupat spolu s mnou?“

Měl jsem strach, že si všimne mojí erekce, ale ona to buď nezaznamenala, nebo se o tom alespoň nechtěla zmiňovat. Pomaličku se posunula doprostřed vany a já jsem si vlezl za ni a mokrýma rukama jsem ji objal okolo prsou a ramen.

„Namasíruju ti záda, pokud chceš,“ zašeptal jsem. Pod prsty jsem cítil, jak se její krční svaly pomaličku uvolňují.

„Připomínáš mi Honzu,“ zašeptala. „Možná proto tě tolik miluju.“

Věděl jsem, že se na to musím zeptat, protože ta otázka ve mě už dlouho rostla a já měl pocit, že právě tam se nachází klíč k těm tajným dveřím, které přede mnou Linda stále pečlivě zamyká.

„Podvedla jsi ho?“ zeptal jsem se tiše. „Byla jsi mu nakonec nevěrná?“

Její krční svaly se znovu napjaly a já musel vyvinout značnou sílu, abych se dokázal aspoň trochu uvolnit.

„Ano,“ zašeptala. „Podvedla jsem ho, ale on se o tom nikdy nedozvěděl. Byla jsem mu nevěrná mnohem dřív, než by si to byl vůbec stačil pomyslet.“

„Pověz mi o tom,“ zapšeptal jsem. „Řekni mi prosím, jak k tomu došlo. Klukům rozumím, ale holky jsou pro mě naprostá záhada. Prozraď mi, jak k něčemu takovému může vůbec dojít. Proč jsou holky nevěrné i klukům, které milují a na kterých jim záleží?“

Čekal jsem, že se opět na něco vymluví a nic podstatného mi k tomu neřekne. Ale ona si jen povzdechla a tiše řekla: „Tak dobře. Možná dělám chybu, ale třeba mě nakonec pochopíš. Třeba mě nakonec kvůli tomu neopustíš, tak jako ti ostatní.“ A pak se pustila do vypravování.

S Honzou jsem byla po všech stránkách spokojená. Chodili jsme spolu vlastně celý prvák a já do něho byla celou dobu dost zamilovaná. Pak ale přišel červen a Honza odjel na brigádu do Anglie. Měl tam být celé dva měsíce a mně se po něm už po prvním týdnu stýskalo. Snad to byla jen souhra nešťastných náhod, ale já měla v té době dost velké problémy s matematikou. Možná si na tu dobu taky vzpomínáš - na vysvědčení jsem schytala čtyřku a matikářka mi jasně naznačila, že pokud přes prázdniny pořádně nezaberu, tak budu mít v druhém ročníku s matikou hodně velké problémy. To prázdninové doučování mi nakonec dohodil Honza.

„Je to můj brácha,“ řekl, „takže z něj nemusíš mít strach. Má čerstvě po maturitě a středoškolská matematika mu nedělá žádný problém. A já budu mít aspoň jistotu, že tu na tebe někdo dohlédne.“

Poslední větu pronesl s úsměvem na rtech, ale já přesto nepochybovala o tom, že ji ve skutečnosti myslí smrtelně vážně: Honza byl slušňák a právě proto měl o mě strach. Když odjížděl, musel se určitě obávat toho, abych si tu mezitím nenašla nějakou náhradu. Já jsem si podobné myšlenky nepřipouštěla a o to víc jsem se těšila na září, až se ke mně Honza vrátí.

Za Radimem jsem chodila každé odpoledne, protože při doučování je důležitá pravidelnost. Počítat příklady doma o samotě, to mě nikdy nebavilo. Raději jsem zašla za Radimem, on mi udělal čaj a pak se pustil do počítání spolu se mnou. A já jsem den ode dne cítila, jak se v matematice zlešuju.

Radim byl Honzův pravý opak. Honza byl hodný a nenápadný, žádný velký hezoun a o to větší slušňák. Radim byl štíhlý a vysoký, tělo měl samý sval a v obličeji byl hezký jako nějaký manekýn. Všechny holky na něj musely příšerně letět, on ale žádnou holku neměl. Přemýšlela jsem proč, nic převratného mě přitom ale nenapadalo. Na kluky určitě nebyl, tím jsem si byla jistá. Viděla jsem mu na očích, že se mu líbím a že by si jistě dal říct. To bych ovšem nesměla být holka jeho o dva roky mladšího bráchy. Občas se o mě nenápadně otřel dlaní a mně ta jeho nenucená pozornost dělala samozřejmě moc dobře. Pak se ale všechno náhle změnilo. A stačila k tomu jen jedna hloupá shoda náhod.

To odpoledne jsme byli u Radima doma sami, seděli jsme v Honzově pokoji a Radim do mě hustil rovnice o několika neznámých. Občas jsem si připadala až neskutečně tupě, on však se mnou měl výjimečnou trpělivost. Čaj už jsme měli skoro dopitý a rovnice se nám pod prsty kroutily jako nějací slizcí hadi.

„Zkus dopočítat tuhle stránku, já si zatím odskočím,“ řekl Radim. Potom vstal a pomalu se vydal k společné koupelně, která se nacházela venku na druhém konci chodby. Zakousla jsem se do první z rovnic a už po několika minutách jsem si na ní vylámala zuby. Zkusila jsem to ještě jednou ale ani druhý pokus nebyl o moc úspěšnější. Tak tohle opravdu nikam nevede, pomyslela jsem si. Raději toho nechám a půjdu uvařit ještě jeden čaj.

Když jsem procházela okolo koupelny, překvapilo mě, že jsou její dveře malinko pootevřené. Opatrně jsem do nich strčila a ony se pootevřely ještě o něco víc. A pak jsem uviděla Radima: stál ke mně téměř zády a já ho viděla současně v zrcadle a současně z boku. Stál tam se sklopenou hlavou a dlaněmi se opíral o umyvadlo. Vypadal unaveně a rezignovaně, svaly na rukou měl napnuté jak provazy a blonďaté chloupky na předloktích mu stály. Na sobě měl košili a džíny, ale knoflíky džínů měl rozepnuté a z poklopce mu vykukoval velký, zpoloviny ztopořený penis. Možná jsem ho při něčem vyrušila, on však nevypadal vůbec vylekaně. Nejprve si mě nevšímal a teprve po několika dlouhých vteřinách pomalu zvedl hlavu. Naše pohledy v zrcadle se střetly. Začervenala jsem se, ale on očima neuhnul. Jeho oči vypadaly smutně, ale nebyla v nich ani hanba, ani ponížení. To já jsem zahanbeně sklopila zraky - od jeho penisu jsem ale pohled odtrhnout nedokázala. Připadal mi velký a hrubý a já přitom cítila, jak mi pomaličku vlhnou kalhotky.

Potom si po něm zvolna přejel dlaní. Možná si ho chtěl zastrčit do kalhot, na mě však ten jeho nenápadný pohyb zapůsobil až neskutečně eroticky. Už dva týdny jsem neviděla žádného ptáka. Nedotýkala jsem se ho a necítila jsem ho v sobě. Najednou mi ty dva týdny připadaly jako celá věčnost. A myšlenka na to, že přede mnou zůstávají ještě celé dva měsíce bez sexu, mi vháněla slabost do nohou a bodání do břicha.

Znovu jsem se začervenala a tiše jsem za sebou zavřela dveře. Pak jsem došla do Honzova pokoje a posadila jsem se zpátky k rovnicím. Radim se objevil o několik minut později. Posadil se vedle mne a začal tiše počítat první z nevyřešených příkladů. Možná se přede mnou styděl, ale peníze bych si na to nevsadila - to já jsem se naopak styděla před ním. Styděla jsem se za svoji slabost. Styděla jsem se za to, jak ostře najednou vnímám jeho blízkost. Styděla jsem se za to, jak opojně na mě působí jeho vůně a jak náhle nedokážu odtrhnout oči od jeho pevných předloktí. A pak se to stalo. Tužka se mu na pár vteřin zastavila nad papírem a já uslyšela jeho hlas.

„Chybí ti?“ zeptal se tiše. A já jsem náhle věděla, že jeho otázka nemá s Honzou vůbec nic společného. On se mě neptal, jestli mi chybí Honza. Ptal se mě, jestli mi chybí jeho péro.

„Jo,“ vydechla jsem tiše a úplně jsem cítila, jak se přitom v obličeji celá červenám.

„Myslel jsem si to,“ řekl. „Občas jsem vás přitom slyšel. Je normální, že ti to chybí. Jsi mladá a v tomhle věku bez toho nikdo dlouho nevydrží. A dělat si to sama, to pomůže jenom na chvíli.“

Ještě nikdy jsem se s žádným klukem o podobných věcech nebavila - a s holkou vlastně taky ne. Byla jsem rudá studem a současně mokrá vzrušením.

„Chci být Honzovi věrná,“ zašeptala jsem. „Miluju ho.“
Zasmál se a pak mě vzal za ruku. „To je v pořádku. Takové rozhodnutí ti schvaluju. Já ale nemluvím o věrnosti - mluvím o tom, že je občas nutné uvolnit napětí. A na to člověk někdy sám nestačí.“

On musel vědět, jak strašně po něm toužím. Musel cítit, jak moc se ho toužím dotýkat, jak toužím po jeho rukou a po jeho dlaních - jak strašně je chci cítit na svých prsou a bocích. Chtěla jsem být Honzovi věrná a určitě jsem se nechtěla vyspat s jeho bráchou.

Toho večera vedle sebe jen tak leželi a ani jsme se u toho jeden druhého nedotýkali. Leželi jsem proti sobě a každý jsme si to dělali sám. Když jsem dosáhla orgasmu, rozkoší jsem se přitom celá prohnula. Radimova ruka mě držela za kotník a já jsem se z jeho blízkosti samým vzrušením div nepočůrala. Chtěla jsem být Honzovi věrná, ale věděla jsem, že to nevydržím. Dnes možná ještě ano a pokud budu silná, možná i zítra, ale jednou ta chvíle prostě přijít musí. Zřejmě je to jen otázka času a nadrženosti, ale dříve nebo později se k té hranici přiblížím a pak Radimovi dovolím, aby ho do mě zasunul. Nejdřív možná jenom na krajíček, ale pettingem se člověk může utěšovat jen malou chvíli. Stejně nás dříve nebo později čeká klasická dlouhá a zběsilá soulož. A tak jsem se jen dva týdny potom, co Honza odjel do Anglie, poprvé vyspala s jeho bráchou.

Políbil jsem Lindu na krk, aby si snad nemyslela, že ji kvůli tomuhle nezvyklému přiznání odsuzuji. Voda ve vaně už byla skoro studená a bílá pěna se na hladině už dávno rozpustila. Linda se natáhla k vodovodnímu kohoutku a připustila do vany trochu horké vody. Pak se znovu opřela o mé břicho a já ucítil v nose vůni jejího šampónu. Znovu jsem ji vzal do náruče a pod rukou jsem ucítil její těžká a plná prsa. Kolik kluků už drželo tahle prsa v ruce? Ta představa mě vzrušovala: můj zpoloviny ztopořený ocas se pod hladinou dotýkal Lindiných prohnutých zad a bodal do nich jako zahnutý hrot halapartny.

„Na světě je to zařízené strašně nespravedlivě,“ řekl jsem tiše. „Některým klukům dá každá holka, na kterou se podívají. A s jinými se holky chtějí chlubit před kamarádkami, vodit se s nimi na ulici za ruce, vdát se za ně a mít s nimi děti. S takovými kluky se žádná holka jenom tak nevyspí, protože by si pokazila eventuální příležitost k budoucímu vztahu. Já jsem vždycky patřil do té druhé skupiny. A ten tvůj Honza určitě taky.“

Linda se zasmála a pak řekla: „Zato Radim patřil jednoznačně k první skupině. Takové kluky si holky vybírají, když chtějí prožít vztah na jednu noc. Ale mezi mnou a Radimem to jedním vyspáním rozhodně neskončilo. Ono to tím ve skutečnosti naopak začalo.“

Pohladil jsem Lindu po prsou a pod bříškama palců jsem ucítil vzrušení ztvrdlé bradavky. Věděl jsem však, že její vyprávění ještě neskončilo.

„Na tobě hned každá holka pozná, že jsi hodný a spolehlivý,“ pokračovala Linda tiše. „Jakmile se na tebe poprvé podívá, hned je jí jasné, že by z tebe mohl být dobrý partner a časem možná i výborný táta. Proto okolo tebe na střední škole všechny holky jen tak kroužily a žádná se s tebou nechtěla nezávazně vyspat. To je prokletí vás perspektivních.“

Dobře jsem si uvědomoval, že má Linda pravdu: tohle bylo skutečně prokletí nás spolehlivých.

„Radim ale takový nebyl,“ zašeptala Linda. „To jsem věděla už od začátku. A znovu jsem se v tom utvrdila ve chvíli, kdy jsem poprvé uviděla jeho penis.“

Zatajil jsem dech a pak jsem prudce vydechl: bez ohledu na věk a sebevědomí, penis je neuralgickým bodem každého chlapa. Každý se třeba jen podvědomě srovnává s ostatními; každý občas třeba jen bezděčně zapochybuje o svých schopnostech nebo o své skutečně velikosti; každému se občas v hlavě vynoří myšlenka na to, zda právě jeho penis dokáže danou ženu uspokojit.

„Jsou pro vás opravdu penisy tak důležité?“ zeptal jsem se.

Linda chvíli mlčela a pak řekla: „Většinou ne. Ale jsou chvíle, kdy mám pocit, že na světě není nic důležitějšího. Nejde jen o to, že je to věc, se kterou nás vy chlapi dokážete dobře uspokojit. Možná je v tom spíš něco živočišného a primitivního. Devadesát procent času myslím na hodné a spořádané kluky. Chci se s nimi vodit za ruce a plánovat s nimi společnou budoucnost. Pak ale přijde okamžik, kdy moje tělo zoufale zatouží po pořádném alfa samci. Ta touha je tak silná, že ji nedokážu vědomě ovlivnit. Asi je to stejné jako u zvířat - podobně jako u samice, která potřebuje kopulovat s vůdcem smečky, aby svým potomkům zajistila genetickou výhodu. V té chvíli není pro holku nic důležitějšího než nechat se opíchat od pořádného samce. V takových chvílích cítí většina holek zoufalou potřebu nechat se od toho nabušeného alfa samce naprcat a pak se s tím geneticky prvotřídním dítětem vrátit k tomu svému hodnému a spolehlivému partnerovi a nechat se od něj ošetřovat.“

„To myslíš vážně?“

Linda si opřela hlavu o mé rameno. „Jasně že to většina holek nikdy neudělá,“ řekla tiše. „Buď k tomu nemají odvahu nebo se stydí si něco podobného přiznat. Ale když se to občas nějaké holce přihodí, tak za to vlastně ani nemůže. Je to něco jako volání divočiny: chceme žít se spolehlivými a hodnými partnery, ale oplodnit bychom chtěli od dominantních a sobeckých samců.“

Její slova měla až překvapivou logiku a já si je potřeboval rychle srovnat v hlavě. Měl jsem chuť vstát, osušit se ručníkem a pak si v ložnici všechno v klidu promyslet. Ale místo toho jsem Lindu vyzval, ať pokračuje ve svém vyprávění.

Další den jsme se s Radimem pustili do počítání příkladů, jakoby se mezi námi vůbec nic nestalo. A ono se toho vlastně opravdu moc nestalo - když nepočítám Radimovu ruku na mém kotníku, tak jsme se předchozí večer jeden druhého ani jednou nedotkli.

Když jsme byli asi v polovině příkladů, řekl Radim: „Pomohlo ti to včera trochu?“
A mě bylo jasné, že tentokrát není řeč o matematice. Začervenala jsem se a pak jsem kývla na souhlas.

„Když se člověk uvolní, všechno je rázem lepší,“ pokračoval Radim. „Však to znáš. Stačí chvilka relaxace a člověku to hned mnohem líp myslí.“

Z jeho řeči se mi podlamovala kolena, přesto jsem však věděla, že těm sladkým slovům nesmím podlehnout.

„Ale já takové věci dělat nemůžu. Včera to bylo moc hezké, ale už se to nesmí nikdy opakovat. Tobě to připadá naprosto normální, protože nikoho nemáš. Ale já mám Honzu.“

„To já přeci moc dobře vím. Vždyť jsme to přeci včera dělali i kvůli němu. Kdyby ses občas neuvolnila, bylo by to čase ještě horší. Takhle má aspoň Honza jistotu, že na něj vydržíš čekat.“

Jeho logika mě ohromovala: takže pokud si ji honím v přítomnosti bratra mého kluka, tak je všechno v pořádku, protože aspoň nemám chuť provádět něco mnohem horšího! Vždyť on mě tu pro Honzu jenom hlídá - o nic víc přeci mezi námi nejde. Ale přestože jsem věděla, že je to všechno nesmysl a že Radim není žádný svatoušek, stejně jsem na něj musela pořád myslet. Na jeho ruce a předloktí, na jeho tělo a na jeho penis, který jsem včera viděla téměř zblízka. A pokaždé, když se mě ten večer Radim dotknul, jsem ucítila v žaludku bolestné mravenčení. A pak jsem to už nevydržela a dotkla jsem se jeho ruky. Zblízka se na mě podíval a potom mě pevně chytil za ruku.

„Takhle už dál nejde,“ řekl. „Když jsme oba takhle nadržení, tak se nemůžeme na nic pořádně soustředit. Jestli si to teď rychle uděláme, tak od toho budeme mít na celý večer pokoj.“

Možná má pravdu, říkala jsem si. Třeba by nám opravdu pomohlo rychle si to udělat a mít od toho na zbytek večera pokoj. Když jsme to takhle udělali včera, proč bychom si to nemohli dnes ještě naposledy zopakovat?

„Ale svlíkat se už před tebou nebudu,“ slyšela jsem sama sebe říkat. „Uděláme si to každý sám a nebudeme si přitom nijak pomáhat.“

Seděli jsme proti sobě na posteli, on s rozepnutými kalhotami a já s levou rukou zabořenou do kalhotek. Cítila jsem, že jsem dole úplně mokrá. Držel mě levou rukou za pravou paži a celou dobu se mi díval zblízka do očí. Toužila jsem po něm, jako ještě nikdy po nikom druhém. Toužila jsem po jeho dotecích a po jeho těle - a strašně jsem si přála se s ním v té chvíli vyspat. V jeho očích jsem četla jako v otevřené knize: byla v nich obrovská nadrženost a touha po mém těle. Ten kluk se ale stále ovládal - nenaléhal na mě a kromě pevného sevření mé paže se mě ani nikde jinde nedotýkal. Když se udělal, zhluboka přitom vydechl. Celé to znělo tak, jakoby to zasténání vytrysklo spolu s jeho semenem až odněkud z vnitřku jeho těla. Na nohou a na břiše jsem ucítila jeho horkou mrdku. V té chvíli to už nevydržel a celým svým tělem se ke mě přitisknul. Na obličeji jsem ucítila jeho ústa a v puse jeho horký jazyk. Horečně a vášnivě mne líbal. A s jaho jazykem ve svých ústech jsem se udělala i já.

Leželi jsme vedle sebe, on s rukou na mé paži a já s kalhotkami mokrými od jeho horkého semene. Ta představa, že mám na břiše a na kalhotkách pomalu zasychající sperma cizího kluka, mě zoufale vzrušovala. A Radim, jakoby snad o tom mém vzrušení něco věděl, právě v té chvíli pronesl: „Škoda té vycamrané šťávy. Ta by se daleko líp vyjímala tam uvnitř.“

Kalhotky mě studily na břiše a já jsem přitom rozpačitě přejížděla prsty po Radimově břiše: na prsou pod košilí měl pevné svaly a od pupku se mu směrem dolů rozebíhal proužek světlých chlupů. Ačkoliv jsem se před chvilkou udělala, mezi nohama už mě znovu začínalo svrbět.

„Jistější je udělat to do kondomu,“ řekla jsem. „To se pak aspoň nemůže nic stát.“
Otočil se ke mně, pravou ruku mi zasunul pod tričko a dlaní podebral jedno z mých prsou.

„Brácha to určitě dělá jenom s kondomem. On byl vždycky strašně zodpovědný.“

„Být zodpovědný, na tom není nic špatného.“

„To si jenom myslíš. Když je kluk přehnaně opatrný, tak si to místo něj většinou užijou ti co tolik opatrní nejsou. A o zásledky se nakonec spravedlivě rozdělí.“

„Jsi hroznej cynik.“

On se tomu však jenom zasmál.

„Jsem realista,“ řekl. „No schválně mi pověz, jestli jste to někdy dělali s Honzou bez gumy. Na něco takového by můj bráška určitě neměl odvahu.“

„Vlastně jenom jednou,“ přiznala jsem. „Jinak je Honza opravdu hrozně zodpovědnej. Až mě to někdy štve.“

„No vidíš,“ prohlásil Radim. „Je přehnaně opatrný a kvůli tomu si to ani nedokáže pořádně užít. Jakoby na tom bylo snad něco špatnýho, pustit to dovnitř, když holka bere prášky.“

„Já ale prášky neberu,“ přiznala jsem a znovu jsem se u toho začervenala. Dobře jsem ale přitom zaregistrovala Radimův překvapený pohled. Pod tíhou toho pohledu jsem cítila povinost se nějak ospravedlnit. „Já vím, že to zní strašně hloupě,“ řekla jsem. „Ale to přeci nejde, přiznat doma rodičům, že s Honzou už spíme. Doma si myslí, že je to jen taková první platonická láska. Že se s Honzou jenom líbáme a vodíme venku za ruce. Táta by se zbláznil, kdyby zjistil, že už jsem s někým píchala. Pořád ve mně vidí malou holčičku.“

„Ty jsi fakt číslo,“ zasmál se Radim a znovu mě pohladil po prsou. Potom mě políbil na krk a řekl: „Nebude ti vadit, když si svlíknu kalhoty? Nechci se v nich válet tady v tom mokru.“

„Ale to je přeci tvoje mokro.“

„Tak promiň. Byl jsem strašně nadrženej. Proto je toho všude tolik. Kromě toho včerejška jsem si ho přes týden vůbec nehonil.“

Na chvilku se posadil a stáhnul ze sebe džíny; z rozparku boxerek mu koukaly světlé chlupy a zpoloviny zduřelý ocas. Měla jsem obrovskou chuť se toho ocasu dotknout a pohladit ho; chtěla jsem ho držet v prstech a cítit přitom, jak se mu v mé sevřené dlani pomaličku vztyčuje.

„Co vy kluci na tom honění vlastně máte?“

„Co by - prostě je to příjemný. Ty se ptáš, jako by sis to snad nikdy sama nedělala. Kdybys někdy slyšela Honzu, jak si ho večer pod peřinou rajbuje, tak by ses tomu možná divila. Honza byl vždycky nadrženec - dělal si to snad už ve třinácti.“

Už znovu jsem se při jeho řeči červenala. Proč mluví stále o věcech, při kterých se musím červenat?

„Já jsem mu od toho pomáhala už v době, kdy jsme spolu začínali chodit. Spát jsem s ním ještě nechtěla, ale když jsem viděla, jak moc je z toho našeho líbání nadržený a nešťastný, tak jsem mu od toho vždycky pomohla rukou.“

Radim se znovu zasmál. „Jak vidím, tak Honzík s tebou udělal úplné štěstí,“ řekl. „Hodná, hezká a ještě navíc takhle uznalá - kdo by to byl řekl?“

A potom už jsem to nevydržela a pomaličku jsem se dotkla Radimových nohou. Pohladila jsem ho po stehnech a pod prsty jsem přitom ucítila dlouhé světlé chloupky. Můj dotek ho musel zjevně vzrušovat: vztyčený ocas mu sám od sebe vyklouznul z boxerek a já jsem viděla, že má na špičce žaludu malou průhlednou kapku touhy.

„A mně bys od toho nepomohla?“ zašeptal Radim. „Já jsem taky nadrženej a nešťastnej.“

Opatrně jsem se dotkla jeho penisu.

„Když budeš chtít, tak ti to potom oplatím,“ řekl. „Nebo si chceš radši zapíchat?“

Ano, chtěla jsem si zapíchat. Pomalu jsem ze sebe stáhla kalhotky. Cítila jsem, že k Radimovu spermatu se přidala šťáva z mé vlastní nadrženosti: ty kalhotky byly vespod celé mokré a když jsem je konečně odlepila od své kundičky, tak to tam dole hlasitě a vlhce mlasklo.

„Já jsem pořád ještě strašně nadržená,“ zašeptala jsem. „Co mám proboha udělat, abych se toho konečně zbavila?“

„Já jsem taky strašně nadrženej. Všechno jsem to ze sebe vystříkal a přesto mi pořád stojí. Když si zapícháme, určitě nám bude mnohem líp.“

Bříšky prstů jsem se opatrně dotýkala špičky jeho vztyčeného penisu: hlavička jeho žaludu byla celá mokrá a bojovně přitom vykukovala ze zpoloviny shrnuté předkožky. Ten ocas byl jedním slovem nádherný. Toužila jsem po tom vzít ho do dlaně a potom do pusy. Vlastně ne - ve skutečnosti jsem toužila jen po tom cítit ho celý v sobě.

„Zapíchat si, na tom není vůbec nic špatného,“ zašeptal Radim. „Když je kluk nadržený, musí se toho rychle zbavit. A u holek je to určitě stejné. Nikoho jiného tady nemáme - je to jen taková přátelská výpomoc.“

V té chvíli už jsme zase seděli naproti sobě. Rozevřené nohy jsem měla položené na jeho stehnech a on mě přitom objímal a šeptal mi do ucha všechny ty sladké řeči, kterými mne chtěl přimět k tomu, abych mu dala.

„Tohle je přeci úplně normální, když je holka mladá a potřebuje to,“ šeptal mi do ucha. „Taková věc nemůže nikomu vadit. Jde jenom o to, aby nám oběma bylo dobře. Jde jen o to pořádně se uvolnit.“

Nebýt myšlenky na Honzu, už dávno bych s ním byla píchala. Ale ani takhle jsem neměla příliš velkou šanci těm jeho vemlouvavým řečem odolat. Cítila jsem, jak si mě pomalu podebírá dlaněmi pod zadečkem a vyzdvihuje mě výš na svoje stehna. Na břiše jsem přitom cítila tlak jeho tvrdého a mrdkou olepeného penisu.

„Oba už to strašně pokračujeme,“ pokračoval v tichém a naléhavém přemlouvání. „Tak mi to prosím dovol - aspoň na chvilku, třeba jenom na krajíček. Slibuju, že tě to nebude vůbec bolet.“

Prsty jsem zaklesla do spodní části jeho zad - přesně do míst, kde začínala pozvolná linie světlých chlupů jeho chlapecky ochmýřeného zadku. Jasně že mě to nemohlo vůbec bolet - i kdyby do mě v té chvíli bušil celou svojí nadrženou silou, já jsem byla tak vzrušená, mokrá a roztažená, že bych to jeho zběsilé přirážení snad ani necítila. O svojí kundičce jsem vždycky mluvila ve zdrobnělinách: považovala jsem ji za drobnou a sametovou studánku, se kterou se musí zacházet jemně a ohleduplně. Tehdy poprvé jsem ji vnímala docela jinak. Vnímala jsem její horkost a roztaženost, její zoufalou prázdnost a naléhavou potřebu jejího naplnění. Tohle už nebyla moje něžná a sametová kundička - to byla chlípně roztažená kunda, která by do sebe v té chvíli vpustila cokoliv, co by ji dokázalo aspoň na chvíli naplnit a uspokojit. Radim musel tuhle mojí zoufalou potřebu moc dobře cítit: možná podvědomě vnímal moje feromony, možná mu voněla moje horká štáva, od které už musel mít celá mokrá stehna. Ještě jednou mě malinko přizvedl a potom mě spustil přímo na svůj vztyčený penis. Bez jakéhokoliv míření a pomalého zasunování se do mě zabořil až po kořen; najednou jsem se cítila ještě prázdnější a roztaženější: držel mě v náruči a tisknul mě k sobě a já jsem se pomalu pohupovala na jeho velkém a tvrdém penisu.

„Pomaličku!“ šeptal mi přitom přímo do ucha. „Chci si tě pořádně vychutnat.“

To pomalé pohupování jsem vnímala skoro jako nějaké trápení: potřebovala jsem roztáhnout a pak pořádně naplnit; toužila jsem po tom se rychle a bouřlivě udělat. On se však ke mně tisknul a jeho silný ocas se přitom pomalu otíral o stěny mojí doširoka roztažené kundy. Tohle ale nebylo opatrné píchání, jaké jsem zažívala s Honzou: Radim se mojí kundy nebál a nepotřeboval se každou minutu ujistit o tom, že nedělá nic špatného a že se mi to s ním líbí. S Radimem bylo i tohle pomalé bodání jisté a promyšlené - ten kluk rozhodně píchat uměl a v jeho zkušených pohybech nebyla ani stopa nejistoty. Tahle poloha mi připadala zvláštní: byla jsem sice nahoře, ale protože mě k sobě stále pevně tisknul, rychlost veškerého pohybu vlastně určoval jen on. S Honzou jsem měla občas pocit, že ho musím nějak usměrnit - že mu musím ukázat, kde má pořádně zatlačit a jak a kde si mě má podložit, kdy má změnit rytmus a kdy by naopak nikdy rytmus měnit neměl. S Radimem jsem tenhle pocit neměla: cítila jsem se uvolněně a všechno přemýšlení jsem nechávala na něm. Šeptal mi do ucha, jak strašně moc to potřebuje a jak mu moje kundička dělá dobře. A já mu zas šeptala, že se nemá na nic ohlížet a klidně se má udělat - jenom ať si dá přitom pozor a ať to proboha nestříká do mě, protože neberu žádné prášky. Až to na něj půjde, musí ho ze mě včas vytáhnout, tak jako to dělával vždycky i Honza. A při tom tichém šeptání a ujišťování jsem najednou cítila, jak se pozvolna propracovávám k vaginálnímu orgasmu. Zoufale jsem si přála, aby to Radim na poslední chvíli nezkazil a aby mě nechal doběhnout až do cíle. Teď už mě k sobě netiskl jen on - teď už jsem se k němu zoufale a celým svým tělem tiskla i já.

„Já... já se udělám,“ šeptala jsem překvapeně. Moje překvapení bylo určitě na místě: pokud se mi to opravdu povede, bude to teprve můj druhý orgasmus dosažený při souloži!

„Já taky,“ zašeptal Radim. „Chci se udělat spolu s tebou.“

„Ne!“ zasténala jsem. „To nesmíš! Nesmíš se udělat spolu se mnou - musíš počkat a pak ho ze mě včas vytáhnout!“

„Chci se udělat spolu s tebou. Chci se udělat do tebe.“
Zatnula jsem mu nehty do ramenou, protože právě v té chvíli jsem ucítila mravenčení v podbřišku.

„Ne, to nesmíš!“ zasténala jsem. „Dovnitř ne! Já opravdu neberu žádné prášky!“

Mravenčení v podbřišku zesílilo a začalo se mi rozlévat do celého těla. To bude úžasný orgasmus, napadlo mě. Podbřišek se mi stáhnul a uvolnil a já se bouřlivě udělala. A ve stejné chvíli jsem ucítila, jak do mě Radim pumpuje všechnu svoji horkou mrdku. Přitáhnul mě k sobě a já jsem přitom vnímala, jak moje žádostivá a doširoka roztažená kunda do sebe při orgasmu nasává našlehané cákance jeho horkého spermatu.
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 11
Zpověď 3


„Tak to je teda nářez,“ zašeptal jsem. „Ty jsi ho opravdu nechala, aby to do tebe všechno pustil?“
„Já jsem ho nenechala. On se mě prostě na nic neptal. Udělal to a na nic ostatního se přitom neohlížel.“
Voda ve vaně už byla dávno studená a do mě se pomalu dávala zima. Natáhl jsem se po kohoutku, abych připustil trochu horké vody, ale Linda mě zarazila.
„Lehneme si radši do postele,“ řekla. „Už mám z té horké vody kůži zcvrklou jako vodník.“
Trochu jsem se ošil a ještě jednou jsem se pokusil LIndu pohladit po prsou. Linda se zasmála a tiše řekla: „Máš strach, že když narušíme tuhle chvíli, tak už se k téhle věci víckrát nevrátíme? Bojíš se, že už se o mě nic dalšího nedozvíš? Z toho opravdu strach mít nemusíš. Když už jsem s touhle hrou jednou začala, tak z ní teď nebudu zbaběle vycouvávat. Chceš abych pokračovala?“
„Jo.“
„Tak dobře. Ale až za pár minut v posteli.“ Pak se postavila a sáhla po velké bílé osušce. Díval jsem se na její nádherné bílé tělo: stála nade mnou rozkročená a po plných stehnech jí stékaly kapky vody. Její kundičku jsem měl přímo před svým obličejem - toužil jsem po tom chytit ji pevně za zadek a přitáhnout si ji k sobě. Zoufale jsem toužil po tom zabořit do ní svůj obličej a pak ji pomaličku začít laskat ústy a jazykem. Čím déle jsem Lindu znal, tím více jsem toužil po jejím těle; a čím více jsem toho o ní věděl, tím více jsem ji miloval.
Pozoroval jsem, jak se jen pár centimetrů vedle mne pomaličku utírá do velké hebké osušky. Chtěl jsem natáhnout ruku a stát se tou měkkou osuškou - pomaličku otírat její tělo a na kůži přitom vnímat velikost a tíhu jejích prsů a tvrdost jejích vzrušených bradavek.
„Já vím, na co teď myslíš,“ řekla Linda tiše. „Ale teď ještě ne. Nejdřív si vlezeme do postele a já ti povím, jak to tenkrát s Radimem a Honzou dopadlo. A potom ti možná dovolím, abys mi to udělal. Tak jako mi to dělali ti dva. Souhlasíš?“
Než jsem stačil odpovědět, byla z koupelny pryč. Rychle jsem vylezl z vody a hodil si přes ramena osušku. Byl jsem vzrušený a tvrdý ocas mi stál kolmo k břichu: částečně shrnutá předkožka vypadala jako tlama nějakého hladového zvířete. Věděl jsem, že to ze sebe potřebuji rychle dostat: zabořit se hluboko do kundy a pořádně se tam vystříkat. Ale Linda mi řekla jasně, ať s něčím takovým prozatím nepočítám.
Když jsem vstoupil do pokoje, ležela Linda na posteli tváří ke zdi. Že by usnula? napadlo mě. Opatrně jsem si k ní lehnul a břichem jsem se přitiskl k jejím zádům. Pod peřinou byla nahá a já jsem na špičce ocasu ucítil hebkou oblost jejího zadečku. Nespala. Uchopila mě za ruku a pomalu si ji přitáhla na prsa. Pod bříškama prstů jsem ucítil její vztyčené bradavky.
„Pamatuješ si, kde jsme skončili?“ zeptala se.
Něco takového mi nemusela vůbec připomínat.
„Souložili jste spolu a on se pak do tebe udělal.“
„Ano, souložili jsme spolu a on se do mě udělal. Držel mě stále v náruči a já přitom cítila, jak ve mně jeho ocas pomalinku měkne. Potom ze mě vyklouznul a chvíli na to jsem ucítila, jak ze mě pomaličku vytéká jeho mrdka. Zatínala jsem svaly, abych ji ze sebe všechnu vypumpovala. Protože já v té době opravdu nebrala žádné prášky.“
„Opravdu? Vždyť jsi mi přeci kdysi říkala, že jsi klukům nikdy nevěřila a vždycky ses radši chránila sama.“
„Holky nikdy neříkají klukům úplnou pravdu. Říkají jim to, co od nich ti kluci chtějí slyšet. A kluci nejsou v tomhle směru určitě o nic lepší. Ty bys mě snad něco takového řekl? Tak vidíš.“
„Takže on do tebe normálně stříkal?“
„Neptal se mě, jestli může - prostě to udělal. A následky ho nezajímaly.“
Kdesi hluboko v břiše jsem znovu ucítil to známé mravenčení. Snad za to mohla ta neodbytná představa cizího semene, které vytéká z kundy mojí holky. Anebo možná představa toho, jak se moje holka dobrovolně podrobuje cizí mužské bezohlednosti - takové, které já většinou ve vztahu k ženám nebyl schopen. Znovu jsem se k Lindě pevně přitisknul a tiše jsem poslouchal, co následovalo dál.

Měla jsem v té době těsně po menstruaci, takže mě to ani moc netrápilo. Pravděpodobnost, že by mi z takového naštěkání do boudy narostlo břicho, nebyla naštěstí moc velká. To jsem ale Radimovi neřekla. Místo toho jsem ho odstrčila a pokusila jsem se mu vynadat. On se tomu ale jenom zasmál a s rošťáckým úsměvem mě políbil na krk.
„Z jednoho malého vystříkání ještě nikdo neotěhotněl,“ prohlásil bezstarostně a přitom mi dvěma prsty roztáhl kundičku. „Vždyť vidíš, že je toho jenom trochu. Taková kapka nestojí snad ani za řeč.“
Jeho bestarostnost mě dopalovala vzrušovala současně. Souložení s Honzou bylo jako skládání těžkého domácího úkolu - vše bylo svázané spoustou pravidel, každý pohyb se řídil nějakou zásadou z předem nastudované příručky a každé slovo se muselo předem pečlivě zvažovat. S Radimem naopak žádná pravidla neplatila - všechno bylo uvolněné a bezstarostné, z ničeho nebylo nutné si dělat těžkou hlavu. Co jsem mu na to měla říct, když jsem si v jeho přítomnosti připadala tak spokojená a uvolněná?
„Tohle už prosím příště nedělej,“ bylo to jediné, co ze mě v té chvíli vypadlo. A on se jenom zasmál, protože ho pobavil ten překotný příslib dalšího píchání.
Druhý den jsme spolu píchali znovu a on se do mě vystříkal i napodruhé. Držela jsem ho okolo krku a v poslední chvíli jsem se pokusila ho od sebe odstrčit. On se ale nenechal a tvrdě ho do mě zarazil. Cítila jsem, jak se moje kunda okolo jeho ocasu stahuje v předzvěsti blížícího se orgasmu.
„To je pozdrav pro Honzu,“ zašeptal mi přímo do ucha a já se v té chvíli udělala podruhé. Ten překvapivý orgasmus jsem cítila až v konečcích prstů. Pozdrav pro Honzu! Tomu klukovi dělá očividně dobře, že to může nastříkat do holky svého mladšího bráchy! Když jsme dosouložili a já se na to Radima zeptala, bez sebemenších rozpaků to přiznal.
„Jasně že mi to dělá dobře, jsem přeci chlap. Je to jeden z mála způsobů, jak můžu s Honzou soupeřit. On byl totiž z nás dvou vždycky ten úspěšnější - nebo si to o něm aspoň vždycky všichni mysleli. Když bylo Honzovi patnáct a poprvé se zamiloval, zařekl jsem se, že se vyspím s každou jeho holkou. Ta první se s ním rozešla už po dvou týdnech - a podle všeho se spolu vyspali jen jednou. Chtěl jsem mu ji přebrat, ale když ho nechala, ztratil jsem o ni zájem.“
Vůbec jsem jeho slovům nerozuměla. „Copak si nemůžeš najít nějakou svoji holku?“ zeptala jsem se. On se tomu ale jenom zasmál.
„Svoji holku? A proč? Vždyť je to přeci docela jednoduché - já prostě spím jenom s holkama svého bráchy.“
„To znamená, že se mnou chceš spát jenom proto, že chodím s Honzou?“
„Ale ne. Spím s tebou proto, že jsi krásná a chytrá a že to máš ráda. Hezkých a chytrých holek je na světě málo - a takových, které by to měly rády, je na světě ještě mnohem míň. Ale kdybys nechodila s mým bráchou, asi by mezi námi nic nebylo.“
Chtěla jsem ho od sebe odstrčit, ale nedokázala jsem to. Věděla jsem, že ho potřebuju - že potřebuju jeho tělo a všechnu tu rozkoš, kterou je schopen mi na požádání poskytnout. A tak jsem místo toho řekla něco docela jiného.
„Ty si myslíš, že to mám ráda?“
A on se jenom zasmál a tiše řekl: „Jasně že to máš ráda. To se na holce pozná.“
„Nikdy jsem si nemyslela, že bych to mám nějak zvlášť ráda. Je to příjemné, ale kdybych musela, tak bych se bez toho obešla.“
On se znovu zasmál.
„Tohle se holkám pozná na očích. Na některých je vidět, že se bez toho obejít nedokážou. A můžou si přitom namlouvat cokoliv - ty jejich oči je stejně prozradí.“
Přitiskla jsem se k němu a mezi nohama jsem přitom cítila lepkavou vlhkost jeho vytékající mrdky. A věděla jsem přitom, že má pravdu - některé holky se bez toho zkrátka neobejdou, a já mezi takové bohužel patřím.

Zezadu jsem se k Lindě přitisknul a rukou jsem jí pomaličku zajel mezi sevřená stehna. Ke kundě jsem se sice nedostal, ale i tak jsem poznal, že je mezi nohama úplně mokrá.
„Šukala jsi s ním, i když jsi věděla, že s tebou chce píchat jen kvůli tomu, aby měl převahu nad svým bráchou?“
„Tohle vy kluci nikdy nepochopíte,“ zašeptala Linda tiše. „Myslíte si, že s vámi spíme jenom tehdy, když vás milujeme. Anebo že to naopak děláme jenom pro peníze. Jenomže existují taky chvíle, kdy jsme na tom stejně jako vy. V takových chvílích se nám zatmí před očima a píchání je najednou jediná věc na světě, která nás dovede utěšit anebo uspokojit. Vy to tak máte nastavené pořád, my spíš jenom občas. Ale když už taková situace nastane, nic nás v té chvíli nedokáže zastavit.“
„Podváděla jsi svého kluka, i když jsi z toho nic pořádného neměla?“
Linda sebou maličko zavrtěla a sevřela mi ruku mezi svými stehny. „Podváděla jsem ho, protože jiná cesta pro mě v té chvíli neexistovala,“ řekla. „Milovala jsem Honzu, ale když se na mě Radim podíval, byla jsem už jenom z toho jeho pohledu tam dole celá mokrá. Stačilo, aby se mě jenom letmo dotknul, a já už stála jen krůček od prvního orgasmu. To bylo v té chvíli mnohem víc, než co mi mohl nabídnout Honza. Víc než všechna ta jeho láska a něžnost, kterou mi do té doby dával. S Honzou jsem se milovala - něžně a neobratně a většinou bez sebemenší šance na orgasmus. Radim mě šukal a já z něho byla celá hotová. Doslova a do písmene.“
„Co všechno jsi tomu klukovi vlastně dovolila?“ zeptal jsem se tiše a vůbec jsem si přitom nebyl jistý, zda toužím po tom znát na tuhle svoji otázku odpověď.
„Všechno,“ řekla Linda tiše. „Když jsem byla nadržená, neexistovalo nic, co bych mu dokázala odmítnout. A ten bídák to moc dobře věděl. Dělal to se mnou jenom bez kondomu a nikdy ho ze mě nevytahoval. Věděla jsem, že s nikým jiným nespí, ale stejně jsem měla ohromný strach. Nebrala jsem v té době žádné prášky a celé to bylo tím pádem horší než ruská ruleta. Jenomže právě to mě na sexu s Radimem vzrušovalo nejvíc. Od toho první večera jsme to spolu dělali každé odpoledne. A zvláštní na tom bylo, že jsme to dělali vlastně stále stejně. Honza byl určitě mnohem vynalézavější, snažil se střídat polohy a zkoušet všechno to, co si o sexu přečetl v knížkách. Radim o střídání poloh neměl zájem - skoro jakoby mu šlo jen o to co nejrychleji se udělat. A přestože to bylo s Radimem každý den stále stejné, já z něho byla den ode dne stále nadrženější. Někteří kluci dělají jen samé správné věci - a holka se s nimi přesto nikdy neudělá. A jiní dělají všechno přesně naopak, než jak by to podle všech příruček dělat měli - a ono to s nimi i tak náramně funguje. A právě to byl Radimův případ. Kdybych dala jen na chytré knížky, nikdy bych se při té jeho sobecké a bezohledné kopulaci neměla udělat - jenomže já s ním měla už brzy jeden orgasmus za druhým. Když jsem nad tím doma přemýšlela, nedovedla jsem to vůbec pochopit - proč se s klukem, kterého miluju, nikdy neudělám, i když je na mě hodný a ohleduplný a dělá všechno přesně tak, jak by to podle všech příruček dělat měl? A proč se naopak bezpečně udělám s klukem, který si mě bere jako nějakou svoji matraci a na můj orgasmus se přitom vůbec neohlíží? Tohle je pro mě stále záhada. A já tomu jeho úžasnému kouzlu nedokázala odolat. Večer jsem si dopisovala s Honzou přes ICQ a odpoledne jsem píchala s jeho bráchou. A pokaždé, když se do mě Radim udělal, tak řekl něco o tom, že to nakonec bude stejně Honzova odpovědnost. A já jsem z toho všeho byla tak vzrušená, že jsem se párkrát dokázala udělat i dvakrát po sobě.“
Sevřel jsem Lindu rukou mezi stehny a břichem jsem se natlačil k jejímu zadku. „Chtěl bych tě píchat jako ten kluk,“ řekl jsem roztouženě. Mezi prsty jsem cítil její rozevřenou a horkou kundu. „Chtěl bych tě bezohledně omrdat a na nic se přitom neohlížet.“
Jenomže ona svoje nohy pevně sevřela a tiše řekla: „To nesmíš! S Radimem nemáš vůbec nic společnýho. Jsi stejnej jako Honza - hodnej a něžnej a právě takovýho tě mám ráda. Nesmíš ze sebe dělat někoho, kým nejsi. Když ze sebe kluci dělají někoho jiného, tak jim to u holek beztak nepomůže. Předstírání a obelhávání nemáme vůbec rády. To už je lepší být slušňák, než ze sebe hloupě dělat grázla. Píchat s hodným klukem má taky něco do sebe.“
„Já ale nechci být jenom hodný kluk! Ani Honza by nechtěl být hodný, kdyby věděl, že se s ním takhle nikdy neuděláš.“
„S Honzou bych se neudělala, ani kdyby si hrál na drsňáka. A s tebou se udělám jenom tehdy, když jsi na mě hodný. I kdyby sis hrál na sebevětšího hajzlíka, nikdy bych se s tebou přitom neudělala. Protože s opravdu drsnýma klukama je to něco úplně jiného a žádné předstírání to nemůže nikdy nahradit. Drsní kluci nic nepředstírají - oni prostě holku šukají, protože nemůžou jinak.“
Ještě jednou jsem pevně sevřel její kundu.
„Buď hodný!“ zašeptala. „Buď hodný kluk a já ti nakonec dám. Ale teď mě ještě nech, ať ti to všechno povím až do konce.“
A já jsem věděl, že ji musím poslechnout: musím být hodný kluk a musím ji nechat, aby mi celý ten příběh pověděla až do konce.

S Radimem jsem to dělala každé odpoledne. Když jsem za ním přišla, seděl nad učením a vůbec o mě nejevil zájem. Snažila jsem se ho vyprovokovat, ale on se stále díval jakoby skrze mne. A tak jsem si pokaždé sedla k němu a pustila jsem se do počítání příkladů, které pro mne na to odpoledne připravil. Seděla jsem těsně vedle něj a čím déle jsem cítila vedle sebe jeho přítomnost, tím víc jsem z něho byla nadržená. Vzrušovalo mě, jak dokáže být nad věcí a jak se přede mnou dovede ovládat. Po hodině výuky jsem už měla kalhotky celé mokré a tělem mi projížděla zimnice. A on, jakoby to snad nějak vytušil, mě začínal pomaličku vydražďovat - nejprve jen pohledem a po chvíli i takovými bezděčnými doteky. Před jednou z našich prvních souloží jsem to nevydržela a tiše jsem mu zašeptala do ucha, že se s ním potřebuju vyspat.
„Chci s tebou spát,“ zašeptala jsem a celá jsem se u toho začervenala, protože něco tak odvážného jsem ještě nikdy žádnému klukovi neřekla.
On mě ale od sebe odstrčil a řekl mi: „To já přeci vím. Ale na tom, co chceš anebo nechceš, v téhle chvíli vůbec nezáleží. Píchání přeci není nejdůležitější věc na světě. Ale pokud o vážně stojíš, tak já ti to klidně udělaám. Udělám ti to, když mě o to poprosíš.“
Zalykala jsem se hanbou a studem, nic mě však v té chvíli nedokázalo zastavit. Když jsem ho o to prosila, mezi nohama jsem byla celá mokrá a kalohotky se na mne lepily jako mokrý balicí papír na okvětní plátky darované růže. To odpoledne se se mnou vyspal hned, ale já přitom poznala, že se mu moje nedočkavost nelíbí a že o ni nestojí. Od té doby jsem nechávala všechno jen na něm. A moje vzrušení bylo z toho odkládaného očekávání stále výraznější. Čím dál víc jsem si uvědomovala, jak se snaží buď náhodou anebo záměrně dělat všechno přesně naopak než Honza. Když se mnou Honza souložil, musel být v celém domě klid. Neexistovalo, aby na mě sáhnul v době, kdy se v přízemí nebo dokonce v sousedním pokoji nacházel někdo druhý. Radimovi naopak podobné situace dělaly dobře. Dlouze mě hladil a laskal, ale orgasmu mě dosáhnout nenechal. Teprve ve chvíli, kdy v přízemí klaply domovní dveře, mi stáhnul kalhotky k bokům a tvrdě do mě zezadu vniknul.
„Už je doma táta,“ zašeptal. „Zbývají nám jenom dvě minuty, než se na nás přijde podívat. Musíme být rychle hotoví, nebo nás tu najde, jak spolu šukáme. Musíme se oba rychle udělat, nebo tě uvidí, jak šukáš s bráchou svého kluka.“
V takové chvíli jsem cítila, jak do mě svými tvrdými přírazy zaráží kromě ocasu i horký letní vzduch. Cítila jsem se roztažená a nenaplaněná - navíc jen pár krůčků od ohromujícího orgasmu. Dokázali jsme se udělat na vteřinu současně - on s ocasem zaraženým až po kořen do mé kundičky a já s obličejem zabořeným do polštáře, abych u toho nekřičela a nesténala. Zvenku jsem slyšela zvuk kroků stoupajících vzhůru po schodech.
„Škoda že to není Honza,“ zašeptal Radim a pomaličku ze mě vytáhnul svůj mokrý a měknoucí ocas. „Jednou tě stejně ošukám přímo před jeho očima!“
Když se po chvíli otevřely dveře od pokoje, seděli už jsme s Radimem spořádaně vedle sebe s hlavami skloněnými nad početními příklady. A jenom já jsem přitom věděla, že na sobě nemám žádné kalhotky a z rozevřené kundy mi pomalu odkapává Radimovo husté a horké semeno.
A takhle jsme to dělali déle než týden. Když se začal blížit termín mé ovulace, začala jsem být z toho všeho ještě více nervózní. ,Jsou dny, kdy je to dovnitř celkem bezpečné,´ říkala jsem si. ,Ale tyhle dny nám právě končí. Když to do mě bude stále naprcávat, nakonec mi udělá dítě!´
Když jsem o svých obavách Radimovi řekla, jenom se tomu zasmál.
„A co po mě vlastně chceš?“ řekl malinko výsměšným hlasem. „Já ho z tebe před koncem nevytáhnu - tady jde hlavně o princip. Jestli chceš, nemusíme spolu několik dní souložit. Ale věříš tomu, že to vydržíš?“
Věděla jsem moc doře, že to nevydržím. Potřebovala jsem souložit a jediný, o koho jsem měla v tomhle směru zájem, byl Radim. A tak jakoby snad pro mě neexistovala žádná jiná možnost, jsem se už druhý den znovu sápala po pásku Radimových kalhot. Když už bylo po souloži a vzrušení i rozkoš ze mě pomalu opadla, bylo mi z toho všeho najednou do pláče. Radim ležel vedle mne a pomalu mě hladil po ramenou a po krku. Potom jsem jeho prsty zastavily přímo u mé pusy. Mezi zuby jsem ucítila maličký prášek.
„Spolkni to a všechno bude v pořádku,“ zašeptal. Odmítavě jsem zavrtěla hlavou ale stisk jeho ruky byl silný a nekompromisní.
„Když tenhle prášek spolkneš těsně po souloži, nic se ti nemůže stát. Je to rychlé a bezpečné - a navíc je to stoprocentně účinné. Nebo mi snad nevěříš?“
Nakonec jsem otevřela ústa a ten prášek jsem spolkla. A druhý den znovu a třetí den zas. Takové to mezi námi bylo celé prázdniny, než se vrátil Honza.

„A co se stalo, když se vrátil Honza?“ zeptal jsem se tiše. Lindy tělo už leželo pokojně, jakoby se největší tíhy přede mnou již zbavila a všechno ostatní už byly jenom nepatrné drobnosti. Ocas jsem měl stále tvrdý a toužil jsem po tom někam ho rychle zabořit. Prsty jsem ji stále hladil po kundě: měla ji mokrou, dovnitř mne však stále nepustila. Je to tak zvláštní, říkal jsem si. Ležíme tu vedle sebe a oba jsme vzrušení z toho, co se stalo už před několika lety. Zraňujeme jeden druhého a přesto nás ta situace až k uzoufání vzrušuje. Linda ji má celou mokrou z toho, jak mi o tom všem vypravuje - a já ho mám pro změnu k nevydržení tvrdého z toho, že tu její zpověď musím poslouchat.
„Pusť mě dovnitř!“ zašeptal jsem a znovu jsem se k Lindě přitisknul. „Jenom na chvilku,“ prosil jsem. „Třeba jenom na krajíček.“
„To nejde. Teď ještě ne.“
„Prosím! Stačilo by mi opravdu jenom trochu. Třeba jenom po žalud. Vždyť už ji máš celou mokrou.“
Chvíli bylo ticho a pak se Linda tiše ozvala.
„Tak dobře,“ řekla. „Ale musíš mi slíbit, že budeš hodný kluk. Dovolím ti to, ale můžeš ho do mě zasunout jenom na krajíček a nesmíš přitom vůbec přirážet. Slibuješ?“
V té chvíli bych jí slíbil cokoliv na světě. Pomalu se ke mě otočila zády a do klína mi vtiskla svůj kulatý zadek. Vzal jsem do náruče její tělo a bedra jsem přitisknul k jejímu vystrčenému zadečku. Musela být z toho všeho už strašně mokrá a roztažená, protože můj ocas bezproblémů zajel do její nedočkavě rozevřené kundy, aniž bych mu přitom jakkoli pomáhal.
„Tohle ale není na krajíček!“ zamumlala nespokojeně a já dostal strach, že se bude chtít z mého sevření vyprostit. Naštěstí k ničemu podobnému nedošlo.
„Tak tam tedy zůstaň, když už jsi tam tak hezky zajel,“ zašeptala. „Ale žádné přirážení! Pamatuj, cos mi slíbil! Musíš být hodný kluk.“
Ano, musím být hodný kluk. To je to, co po mně Linda vyžaduje především - abych byl hodný kluk. Ale být hodný kluk, to mi nikdy nepůsobilo žádný problém. Budu tu ležet s ocasem zabořeným do její kundy a budu poslouchat zbytek její zpovědi. Protože právě to ona ode mne očekává. A také proto, že sám toužím po tom dozvědět se, jak to nakonec celé dopadlo.
„A co se stalo, když se Honza vrátil?“ zopakoval jsem znovu svoji otázku. A ona se nadechla a pokračovala ve svém vyprávění.

Když se Honza vrátil, toužila jsem po tom, aby všechno bylo stejné jako dřív. Ale ono to asi stejné být nemohlo. Vyspali jsme se spolu hned první večer po jeho návratu, ale byl to jen takový rychlý a neuspokojivý sex. Vlastně jsem mu přitom jen podržela, tak jako občas podržím tobě, když jsi nadržený a já na to nemám chuť. Pořádně jsem se udělala až druhý den, když Honza běhal po nákupech a já jsem u něj doma zastihla jen Radima. Vyspali jsme se spolu rychle na schodech, sotva za mnou zaklaply domovní dveře. Křičela jsem a zatínala mu prsty do zad a po stehnech mi přitom stékala jeho horká mrdka. Pár minut nato přišel Honza a já jsem dělala, jakoby nic. Pičku jsem měla ještě celou mokrou od Radimovy horké mrdky a přesto jsem se musela tvářit tak, jakoby se vůbec nic neobvyklého nedělo. Když mě Honza líbal na ústa a dlaní mi přitom přejížděl po zmačkané sukni, cítila jsem strach a vzrušení. A tím také začal můj dvojí život. Čas od času jsem spala s Honzou, který byl v sexu stále stejně vynalézavý a opatrný; a každý den jsem si navíc musela zapíchat s Radimem - ten naopak nikdy opatrný nebyl. S ním to byla pokaždé jen taková rychlovka, která mě však dokázala uspokojit víc než pomalý a něžný sex s Honzou. Cítila jsem se vůči Honzovi provinile, ale jediný, komu jsem o tom mohla vyprávět, byl Radim. Když jsem mu o svých pocitech řekla, tak se tomu jenom zasmál.
„Copak si vážně myslíš, že Honza v té Anglii s nikým nešukal?“ řekl mi. „Dva měsíce nešukat, to v tomhle věku snad ani nejde. Tak z čeho bys potom měla mít výčitky?“
Teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že měl vlastně pravdu. Časem se ke mě donesly řeči o tom, že se Honza hned po příjezdu do Anglie seznámil s nějakou mladou Polkou, která na tom byla podobně jako on. Oba nechali své partnery doma a tak se spolu domluvili, že si čas od času vypomůžou. „Co se stane v cizině, to tam taky musí zůstat,“ řekla mu ta holka, když se spolu vyspali poprvé. Pak to spolu čas od času dělali, ale nic to prý pro ně neznamenalo.
Stále jsem čekala, kdy můj utajený poměr s Radimem vypluje napovrch. Přišlo mi neuvěřitelné, že to stále nikoho nenapadlo - jakoby ve mně Honza viděl světici, která na to snad ani nikdy nemyslí a šukat s někým jiným by ji rozhodně nikdy nenapadlo. V té chvíli jsem myslela na to, co mi kdysi řekla moje máma - že nejvíc býváme oklamáváni právě tehdy, když si žádnou zradu nepřipouštíme. O pravdivosti jejích slov jsem se v téhle situaci přesvědčila hned dvakrát - poprvé s Radimem a podruhé s Honzou. Ale o tom až později.
S Radimem jsme byli v sexu stále odvážnější, jakobychom se stále méně báli případného odhlaení. Anebo jako bychom po něm naopak stále více toužili. Bylo to podobné jako vyhoupnout se na zábradlí mostu: když to uděláš poprvé, k vzrušení ti stačí jenom pevně se zachytit a naklonit se nad tu nekonečnou hlubinu dole pod tebou. Podruhé už se musíš chytit jenom jednou rukou a když chceš podobné vzrušení zažít i potřetí, nezbývá ti než se vyšplhat nahoru na zábradlí a pusit se po okraji mostu bez jakéhokoli držení. S Radimem už nám za chvíli také obyčejné píchání nestačilo - potřebovali jsme to dělat s co největším rizikem prozrazení, jakoby nás dokázala uspokojit pouze ta tenká hranice mezi utajením a odhalením. V těch dnech jsem dělala opravdu strašné věci. Jednou jsem se vkradla do Honzova domu ve chvíli, kdy tam byli oba, a s oběma jsem si postupně zapíchala - nejdřív s Radimem, zatímco Honza ještě ani netušil, že se nacházím u nich v domě a v klidu si ve svém pokoji pouštěl nějakou muziku. Pak Radim odešel a já naopak dělala, že jsem právě přišla - a po pár minutách jsem si zapíchala i s Honzou. Jindy mě to Radim dělal pusou v Honzově pokoji: stála jsem přitom v okně a bez jakýchkoli zábran jsem se bavila s Honzou, který se mezitím dole na zahradě opaloval: při orgasmu jsem se kousala do spodního rtu a kolenem jsem přitom odstrkovala Radimovu hlavu, protože každý orální sex je pro mne nejdřív vzrušující a potom bolestivý. Píchala jsem v té době s oběma, a s každým přitom jinak. Honza byl opatrný a nikdy ho do mě nezasunul bez kondomu; Radim si naopak nikdy gumu nebral a pokaždé stříkal dovnitř.
„To je pozdrav pro mého bráchu,“ říkal a smál se u toho. „Když tě naprcám, bude vychovávat kukačku.“ K tomu ale nikdy nedošlo: v období menstruace jsem se cítila bezpečná a v době, kdy jsem ovulovala, jsem poslušně polykala Radimovy postkoitální prášky. Stále jsem přitom čekala, kdy se něco stane - kdy nastane nějaká neodvratná katastrofa, která vše odhalí a ukončí tuhle naši podivnou utajenou trojku. Jenomže odhalení se jaksi nekonalo. Místo něj však přišlo něco docela jiného, překvapivého a nečekaného - krátce před Silvestrem se mi totiž Honza přiznal k tomu, že si našel jinou holku a chtěl by, abychom se rozešli.
„Znám ji asi měsíc a myslím si, že jsem se do ní zamiloval,“ říkal mi provinilým hlasem. „My dva jsme spolu prožili spoustu krásných věcí a bylo by hloupé, kdybychom se rozcházeli jako nepřátelé.“
Hleděla jsem na něj a nic z toho, co mi říkal, jsem vlastně příliš nechápala. Má jinou holku - no dobře. Pravděpodobně spolu i spí. Ale já také spím s jiným klukem a nepovažuju to za důvod k rozchodu. Copak on se chce opravdu rozcházet jen kvůli tomu, že se vyspal s jinou holkou? A přestože bych v takové chvíli měla myslet na něco docela jiného, v hlavě mi stále blikala jen jediná otázka: bude o mě Radim ještě stát, když už nebudu holkou jeho bratra?
S Honzou jsme se rozešli den před Silvestrem a já tím pádem ztratila důvod k dalším návštěvám domu, ve kterém bydlel. Čekala jsem, že se mi Radim ozve a vysvětlí mi, co s námi teď bude. On se však už neozval. Měsíc jsem byla zoufalá a nic mě nedokázalo upokojit. Pak jsem si řekla, že je třeba hodit všechno za hlavu - čas, kdy jsem si bezstarostně užívala, zřejmě právě skončil. Co bude dál, to se ještě neví. Ale třeba si budu užívat i nadále - jen s někým docela jiným. Jsem krásná a navíc volná - a všichni kluci se o mě určitě rádi poperou. A právě to se pro nejbližší roky stalo mým hlavním programem - ulovit pár kluků a pořádně si to s nimi užít. Během prvního roku jsem jich vystřídala skoro třicet. Ale to už by bylo na úplně jiné vyprávění.

„Kolik?“ vydechl jsem překvapeně. Z toho neuvěřitelného čísla mi ocas zabořený v její kundičce ještě více ztvrdnul.
„Mohlo jich být asi třicet,“ zašeptala Linda. „Nebo možná ještě o několik víc. U kluků je přeci takové číslo normální, nebo snad ne?“
Po pravdě řečeno jsem netušil, co na to odpovědět: nikdy jsem neměl třicet holek, tím méně pak během jediného roku. Jasně, znal jsem pár kluků, kteří to podobným způsobem klátili - ale bral jsem to vždycky spíš jako určitou anomálii. Tohle mi ale připadalo naprosto neuvěřitelné: moje holka vystřídala během jediného roku třicet různých kluků! Už jen z té představy jsem se cítil příšerně vzrušený a jediné, co jsem potřeboval, bylo pořádně si zašukat. Opatrně jsem pohnul bokama a v Lindině sevřené kundičce se tak zahýbal můj ztvrdlý ocas.
„To nesmíš!“ zašeptala Linda. „Řekl jsi, že se budeš chovat jako hodný kluk! Slíbils, že nebudeš přirážet, dokud tenhle příběh neskončí.“
„Já vím,“ zašeptal jsem. „Ale on už skončil. Sama jsi přeci řekla, že to už by bylo na úplně jiné vyprávění.“
„No dobře, ale...“
„Teď už mezi námi žádné ,ale´ neplatí. Když se okamžitě neudělám, tak se z toho nejspíš zblázním.“
„Tomu nevěřím. Jsi stejný jako všichni chlapi - nadržený a netrpělivý. A stejně jako oni taky naléháš. Takovým řečem už ale žádná holka nenaletí.“
„Mně je jedno, co si o tom kdo bude myslet. Jsem uvnitř a chci přirážet. To je jediné, o co teď stojím. Rozumíš?“
„Jo.“
„Potřebuju kundu, která se mi nastaví. Potřebuju tvoji kundu.“
„Tak dobře. Tak se tedy udělej. Podržím ti, jestli o to budeš stát.“
Pomaličku jsem se pohyboval uvnitř její stažené kundy. To pomalé a něžné tření mě ale neuspokojovalo. Jakobych potřeboval něco docela jiného: pomalé a něžné souložení teď nebylo nic pro mne - já jsem potřeboval pořádně šukat. Stále jsme leželi v posteli jako dvě lžičky. Chytil jsem Lindu za boky a tvrdě jsem přirazil k jejímu zadku. Linda přitom jen vyjekla a můj pták z ní překvapeně vyklouznul. Vztekle jsem se pokusil znovu přirazit, ale žaludem jsem přitom narazil na spodek její stydké kosti.
„Počkej,“ zašeptala Linda. „Jestli to chceš dělat tvrdě, tak já se ti k tomu nastavím.“
Rychle vyklouzla z mé náruče a horní polovinu těla natočila do pravého úhlu, kolmo k mému ležícímu tělu. Teď jsem měl její kundu přímo před sebou - rozevřenou a čekající. Znovu jsem tvrdě přirazil a můj pták tentokrát našel cestu dovnitř naprosto bez problémů. Ještě jednou jsem ji chytil za boky a tak jak jsem byl, vleže naboku, jsem začal zuřivě přirážet. Bylo mi dočista jedno, jestli se u toho Linda udělá - a možná právě proto se opravdu udělala. Během několika krátkých minut jsem do ní nasázel všechno horké semeno, které mi v koulích ještě zbývalo.
Když bylo po všem, opatrně jsem ji k sobě přitáhnul a něžně ji políbil na ústa.
„Miluju tě,“ zašeptal jsem.
„Já tebe taky.“
Na společně propletené nohy nám pomalu vytékala moje chladnoucí mrdka.
„Byli jsme jako dvě zvířata,“ zašeptal jsem. „Teď by se nám hodil ten Radimův prášek, abych tě nakonec opravdu nenaprcal.“
Linda se zasmála a políbila mě na krk. „Ten Radimův prášek by nám asi k ničemu nebyl. Bylo to jen takové neškodné placebo - nejspíš nějaký vitamín nebo něco podobného.“
„Ale to znamená...“
„Kdepak. To vůbec nic neznamená. Snad jenom to, že chlapům se nedá nikdy nic věřit. Víš jak to tenkrát ve skutečnosti bylo? Teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že Radim prodělal v dětství nějakou virovou nemoc, po které už nikdy nemohl mít děti. I kdyby mě naprcával sebevíc, kukačku by mi nikdy neudělal.“
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 12
Jako dva cizí lidé - Předehra


Ačkoliv jsem se toho chtěl o Lindině minulosti dozvědět co nejvíce, brzy jsem pochopil, že nepříjemné a překvapivé zprávy není možné slyšet všechny najednou. Proto jsem od toho večera už na Lindu nenaléhal a raději jsem počkal, až o své minulosti spustí sama. A mezi tím vším probíhal náš normální život, který byl v mnoha věcech ještě překvapivější než celá Lindina minulost.
Když jsme se vrátili z hor a venku už pomalu začínalo jaro, překvapila mě Linda nečekaným návrhem. V našem studentském bytě se v té době uvolnil sousední pokoj a já jsem právě přemýšlel, komu z našich známých bychom mohli nabídnout, aby se připojil k naší teď už nepříliš početné skupině spolubydlících. Když jsem o tom řekl Lindě, malinko se zarazila. Leželi jsme právě spolu v posteli a já pro samé přemýšlení ani neměl chuť se s Lindou milovat.
„Já ti ale chtěla navrhnout něco úplně jiného,“ řekla Linda, když jsem se na ni obrátil se svým návrhem řešení. „Jenomže tobě se to asi nebude líbit.“
A mně se po pravdě řečeno nelíbilo už to, jakým způsobem svoji řeč začala, protože jsem za tím vším tušil nějakou zradu.
„Co kdybych se do toho vedlejšího pokoje přestěhovala já?“ zašeptala tiše přímo do mého ucha. „Zlobil by ses na mě kvůli tomu?“
Její návrh mi po pravdě řečeno na okamžik vyrazil dech. Ona se chce ode mne odstěhovat? Ale proč? Copak nám tady spolu není dobře?
„Ty se chceš ode mne odstěhovat? To znamená, že už se mnou nechceš chodit?“
„Ale to vůbec ne! Jak tě něco takového vůbec mohlo napadnout? Jenom jsem si myslela, že by nám to mohlo prospět. Měli bychom každý svoje soukromí a možná bychom si pak byli vzácnější.“
Ne že by mě taková myšlenka občas také nenapadla: žít s holkou je pro mladého kluka někdy pořádné peklo - všude se válejí samé sponky a šminky, vše musí být neustále složeno do komínků a když se občas někde něco nechá válet na zemi, hned je kvůli tomu oheň na střeše. Ale podobné myšlenky jsem vždycky rychle zaháněl, protože jsem si byl vědom toho, že všechna podobná negativa jsou bohatě vyvážena řadou jiných předností - například pravidelným a bezproblémovým sexem.
„Chceš se ode mne odstěhovat, abychom si byli vzácnější?“ Ještě stále jsem její slova příliše nechápal.
„Nechci se odstěhovat od tebe. Chci jenom svůj vlastní pokoj. Chtěla jsem ho už jako malá holka, když jsem se o ten svůj musela dělit s mladší ségrou. Na tom přeci není vůbec nic špatného. A taky chci, aby se náš vztah zase trochu oživil. Občas se ke mně chováš jako k nějaké věci, na kterou máš nárok a kterou si můžeš vzít pokaždé, když máš na ni chuť. Ale já se nechci stát inventářem tohohle pokoje - ani nechci být nějakou tvojí kamarádkou, se kterou spíš jenom proto, že je to tak pro tebe pohodlné.“
„Ale to je přeci nesmysl!“
„Možná. Ale já bych se přesto ráda vrátila tam na začátek - do doby, kdy jsme ještě jeden o druhého museli usilovat a žádný z nás neměl nic jisté. Rozumíš, co tím chci říct?“
Z jejích slov na mě šla zima, přesto jsem jí moc dobře rozuměl. Znovu jeden o druhého usilovat, přistupovat k sobě s napětím a nejistotou - možná právě tohle nám v poslední době trochu chybí.
„Chtěla bych to začít znovu všechno od začátku. Budeme žít jeden vedle druhého a budeme se k sobě chovat jako dva cizí lidé. Ostatní si o nás budou myslet, že jeden k druhému vůbec nepatříme - a jenom my dva budeme vědět o tom, že když na chodbě zhasne světlo, vklouzneme spolu do postele a tajně se pomilujeme, aby o tom nikdo nevěděl.“
Tak to už mi znělo jako naprostá záhada. Máme si jeden druhého znovu namlouvat a přitom se před ostatními k sobě chovat jako dva cizí lidé? Není to vlastně protimluv? Když jsem o svých pochybách Lindě řekl, jenom pokrčila rameny.
„Možná ano,“ prohlásila. „Ale mně se stejně taková představa moc líbí. Tobě snad ne?“
Vzpomněl jsem si na minulé léto, jak jsme si před tím cizím klukem tam u moře hráli na dva sourozence. Ta hra byla vzrušující, ale měla jasné časové omezení. Tahle hra nic takového mít nebude. Je to jako hra vabank s otevřeným koncem.
„Viď že to pro mě uděláš a dovolíš mi, abych se přestěhovala do toho sousedního pokojíku... Prosím, prosím.“
A já jsem jejímu naléhání ustoupil. Stále tu ale zbýval jeden velký otazník - když se Linda přestěhuje do sousedního pokoje, nebudeme už ten pokoj moci znovu pronajmout. A kdo nám potom pomůže s dorovnáním celkové výše nájmu?
„Ale to je jednoduché,“ zasmála se Linda. „Stačí oddělit ty dvě postele v tvém pokoji a jednu z nich pak můžeme pronajmout nějakému klukovi. A pro tebe bude určitě mnohem jednodušší dělit se o pokoj s klukem než s holkou. Sám jsi přeci vždycky říkal, že bydlet v jednom pokoji s holkou je hotový blázinec.“
A tak jsem během jediného večera přišel o společný pokoj, o svoji holku i o radost z nekomlikovaného a snadno dostupného sexu. A místo toho jsem získal nového spolubydlícího, který se jmenoval Aleš a který (jak se aspoň zdálo) většinu času nemyslel na nic jiného než na to, jak přefiknout nějakou holku.
„Jmenuju se Aleš a život se mnou je jako procházka třešňovou alejí,“ řekl, když se nám poprvé přišel představit. „Jsem nekomplikovanej a k běžnýmu fungování potřebuju jen jídlo, spánek a pravidelný šoustání.“
Teprve později jsem pochopil, že s Alešovými potřebami je sice třeba dopředu počítat, ale není nutné se jich děsit: Aleš jedl pravidelně, spal vytrvale a šoustal jen ve svých představách. Až do setkání s ním jsem měl pocit, že podobné typy se vyskytují jen v amerických komediích a že na živo nikoho podobného nikdy nepotkám. Teď tu proti mě stál dvaadvacetiletý puberťák, který každou buňkou svého těla toužil po šukání a který si snad právě proto už hodnou řadu měsíců s nikým nezašukal. Čekal jsem, kdy ve své nadrženosti vyjde i po Lindě. Došlo k tomu hned druhý den - jenomže Linda ho tak zpražila, že víckrát už se o nic podobného nepokusil. O to víc mě však každý večer otravoval s historkami o tom, koho by nejraději oklátil a jakým způsobem a jak dlouho by jí to dokázal dělat. Jeho historky byly o to nudnější, že mě jimi zdržoval i od těch několika krátkých okamižů, které jsem mohl každý den prožít o samotě s Lindou. Aleš působil jako rušivý element a já bych ho v takových chvílích nejraději vyzmizíkoval ze svého života. Jedna věc se však Lindině plánu nedala upřít: od chvíle, kdy jsme před ostatními začali předstírat, že k sobě vůbec nepatříme, byla naše tajná milování mnohem vášnivější, polibky mnohem sladší a orgasmy mnohonásobně uspokojivější. A tak to šlo až do chvíle, kdy Aleš přišel s myšlenkou, že po ukončení zkouškového období odjedeme na pár dnů zapařit na filmový festival do Karlových Varů.



Kapitola 13
Jako dva cizí lidé - První noc


Celé se to zdálo jako moc dobrý nápad. Město plné studentů, všude spousta zábavy, pití a filmů - co víc by si člověk mohl na začátku prázdnin přát. Jenomže první nedostatek našeho plánu se objevil už pár minut po příjezdu: když jsme se poprvé postavili před pokladnu předprodeje, zjistili jsme, že všechny lístky jsou už na dva dny dopředu vyprodané. Jenomže co s tím? Aleš jenom pokrčil rameny a prohlásil: „Filmy nejsou všechno. Ještě pořád nám zbývá spousta dlaších možností, jak tady strávit tři příjemné večery. Můžeme jít zachlastat k Morganovi a večer pak do nějakého klubu.“ Linda se zdála být maličko zklamaná, ale stejně se s tím nedalo nic dělat.
Ubytovali jsme se v privátu na okraji města. Majitelka domu nás zavedla do malé podkrovní místnosti, kde se nacházely jen tři postele - patrová palanda a poměrně úzké letiště.
„Není to nic komfortního, ale zato tady budete mít soukromí,“ řekla. „Tady v podkroví budete sami. Jenom jsem netušila, že máte s sebou i slečnu. Vejdete se sem všichni? Pokud bude slečna chtít, můžu jí uvolnit pokoj v přízemí. Ale budete muset připlatit ještě další čytři stovky za noc.“
Rychle jsme ji uklidnili, že se v podkroví určitě nějak složíme, a ona konečně vypadla.
Unaveně jsem se posadil na letiště. Tak tohle bude naše společné útočiště, pomyslel jsem si. Ale ještě dřív, než jsem tahle slova stačil vyslovit, mě Linda plácla po rameni a se smíchem řekla: „Snad si nemyslíš, že ti tuhle postel nechám? Nebo dokonce, že v ní budeme spát spolu? Na to tedy rychle zapomneň. Já se s nikým o postel dělit nebudu. Tahle je moje a vy s Alešem se podělte o palandu!“
Teprve v té chvíli mi došlo, že ani tady nemůžeme s Lindou dát nikomu najevo, že patříme k sobě a že jsme vlastně milenecký pár: byl tady s námi přeci Aleš, před kterým musíme vystupovat jen jako kamarádi.
Aleš už si mezitím zalezl na horní patro palandy.
„Smůla, brácho. Zbyl na tebe spodek. Ale zas to budeš mít jednodušší, když se ti v noci bude chtít na záchod.“
„Tak se tu kluci nějak složte,“ řekla Linda, „protože já se jdu trochu připravit na večer.“ Pak si vzala tašku a odešla s ní do koupelny.
„Jak znám holky, tak to bude na dlouho,“ zašklebil se Aleš. „Takže si klidně můžeme otevřít pivo.“
Než se Linda vrátila, stačili jsme ta piva vypít dvě.
„Fíha,“ hvízdnul Aleš. „Tak tomu říkám kočka! V takovým outfitu tě ošukají ještě před půlnocí.“
Otočil jsem se, abych si Lindu také prohlédl, a pohled na ni mi vyrazil dech. Přestože to byla moje holka a měl jsem za to, že ji znám poměrně dobře, v podobném oblečení jsem ji ještě neviděl.
„Jdeme přeci na párty a ne někam do kláštera,“ smála se Linda. Těsné tričko jí končilo nad pupíkem a při pohledu na její prsa nemohlo být pochyb o tom, že na sobě nemá žádnou podprsenku. Plisovanou sukni měla tak krátkou, že se jí při sebemenším pohybu odhalovaly červené kalhotky.
„Taková sukně by se měla nosit bez kalhotek,“ řekl Aleš a zřetelmě přitom polknul.
„To je vidět, že tomu vůbec nerozumíš. Některé sukně jsou určené k tomu, aby se nosily bez kalhotek a jiné zas k tomu, aby se v nich kalhotky ukazovaly. Bez kalhotek bych vypadala jako kurva - takhle se všem klukům postaví, jen co se na mě podívají.“ Při pohledu na Lindy poloodhalené tělo nemohlo být pochyb o tom, že má pravdu.
„Tak co pánové, jdeme?“

Večer se neodehrával podle mých představ. Linda si mě nevšímala a stále se před někým natřásala. Zato Aleš se mě držel jako klíště a neustále přitom brebentil o tom, že musí do rána přefiknout aspoň jednu buchtu. Asi po hodině si všimnul, po kom stále koukám.
„Na tu brácho zapomeň,“ řekl. „To není holka pro tebe. Tohle je docela jiná liga. Taková holka si může vybírat - a proč by si měla vybrat zrovna tebe? Pojď si radši najít nějakou pořádnou šuknu - nějaký obyčejný roští, co si na nic nehraje a klidně nám dovolí, abychom jí ho tam strčili.“
Stále jsem poočku sledoval, jak Linda flirtuje se všemi těmi nagelovanými kluky, jak se od nich nechává osahávat a poplácávat po zadku. Naposledy jsem ji viděl, jak se vzadu v rohu líbá a osahává s nějakým svalnatým borečkem, kterému mohlo být maximálně sedmnáct. Chvíli před půlnocí mě opustil i Aleš.
„S tebou to nemá cenu,“ prohlásil naštvaně. „Celou dobu se tváříš jako bubák a všechny holky od nás odháníš. Pokud se tě budu držet, tak si do rána nezašukám.“ Pár minut na to jsem ho zahlédl poblíž vchodu, jak se snaží hučet do nějaké opilé teenky.
Všichni tři jsme se znovu sešli asi hodinu po půlnoci. Rychle jsme se shodli na tom, že zábavy už bylo dost a že už je pomalu na čase vydat se domů. V taxíku jsem se Lindy zeptal, jestli si to užila.
„Jasně,“ řekla okamžitě. „Ti kluci byli vážně sladký.“
„I ten poslední, co ses s ním tam v rohu líbala?“
Ostře na mě pohlédla. „Tak ten byl ze všech nejsladší,“ řekla.
„Vyspala ses s ním?“
„Co je tohle za otázky? Jasně že jsem se s ním nevyspala. Copak jsem nějaká šlapka, abych se s někým vyspala někde v křoví nebo na záchodcích? Ale i kdybych se s ním vyspat chtěla, tak vám dvěma do toho nic není. Jasný?“
Aleš do mě naštvaně strčil a rychle řekl: „No jo, no jo. Tak se kvůli tomu hned tak nečerti. Podle všeho to vypadá, že si dneska žádný z nás pořádně nevrznul.“
Linda se zasmála. „No vidíš, a zrovna na tebe jsem tolik sázela. A co ta roštěnka, do které jsi tam asi dvě hodiny hučel? Nedala ti?“
„Ta už byla tak na šrot, že by mě to s ní ani nebavilo. Mrtvoly nepíchám.“
Od té chvíle se se mnou Linda pořádně nebavila a hrála si na naštvanou. Když jsme došli do našeho podkrovního pokojíku, Linda nejprve zavřela dřevěné okenice a utěsnila všechny škvíry okolo oken.
„Nenechám se v noci očumovat od takových dvou nadržených šmíráků,“ řekla. Pak si zalezla do své postela a mi s Alešem zalezli zas do těch svých.
„Ty vole já jsem nadrženej jako stepní koza,“ začal okamžitě Aleš. „Ta holka mě nejdřív rozhicovala a pak ani nebyla schopná to pořádně dodělat.“
„Tak si nemáš začínat nic s holkou, která se už sotva drží na nohou,“ řekl jsem.
„To už teď vím taky. Jenomže je mi to pendrek platný. Já bych šukal jako králík!“
„Šukej si třeba sám sebe do prdele, ale nás už s tím neotravuj,“ řekl jsem naštvaně.
„Tak si ho jdi vyhonit na záchod,“ řekla Linda. „Zbavit se napětí, na tom není nic špatnýho.“
„Jenomže já bych potřeboval, aby mi ho vyhonila nějaká holka. Dělat si to sám, to je něco úplně jiného.“
„Neotravuj!,“ řekla Linda. „Kde ti teď máme shánět nějakou holku? Udělej se do kapesníku a dej nám pokoj.“
„A nemohl bych si na chvilku vlézt k tobě? Jenom na pár minut, než se udělám...“
„Ty seš vážně debil! Copak si myslíš, že ti ho nakonec budu honit já?“
„Já bych se k tobě jenom tak přitisknul - abych u toho cítil aspoň trochu ženskou.“
Chvíli bylo ticho. Potom se znovu ozvala Linda, ale její hlas zněl tentokrát úplně jinak.
„A slíbíš mi, že u toho nebudeš dělat žádné hlouposti?“
„Jaké hlouposti?“
„No že na mě nebudeš sahat a že uděláš všechno co ti řeknu.“
„Jasně. To je přeci samozřejmý.“
„Tak pojď. Tady Mareček si stejně myslí, že jsem holka, která jde s každým. Tak mu aspoň můžu poskytnout důkaz.“
A zatímco já jsem se při jejím proslovu nezmohl ani na jediné slovo odporu, Aleš se pokoušel kout železo, dokud bylo ještě žhavé.
„To myslíš vážně?“ zeptal se. „Opravdu si k tobě můžu na chvíli lehnout?“
„No, ta postel je vlastně dost široká pro oba. Ale nesmíš se mě přitom dotýkat!“
Překvapeně jsem naslouchal, jak Aleš okolo mě slézá z horního patra palandy. Všude byla naprostá tma, takže nebylo vidět ani deset centimetrů.
„Ty vole já se u toho snad zabiju,“ zašeptal Aleš. „Kde je vlastně ta tvoje postel?“
„Tady v rohu. Dávej pozor, ty blbče! Teď jsi na mě málem šlápnul.“
„Tak jsi neměla zavírat ty okenice. Je tady tma jako v hrobě.“
Uslyšel jsem tlumené žuchnutí, to jak se Aleš složil na Lindinu postel.
„Zůstaň tam na kraji!“ zašeptala Linda. „A žádné osahávání, rozumíš!“
„Jasně, já vím.“
Chvíli bylo ticho a pokojem se neslo jen tiché šustění peřiny.
„Už si ho honíš?“ zeptala se tiše Linda.
„Jo. A mám u toho erekci, že bych s ní mohl bourat skály.“
„Můžu se podívat?“
„Jak se chceš podívat, když je tady taková tma?“
„Tak já si na něj aspoň sáhnu.“
„Říkalas přeci žádné osahávání.“
„To platí pro tebe, ty blbečku! Ty máš zakázáno sahat na mě. Ale já na tebe snad sahat můžu, ne?“
Aleš potichu vzdychnul a podle toho jsem poznal, že mu ho Linda vzala do ruky.
„Ty vole to je slast!“ zašeptal.
„Buď zticha! Nemusí všichni vědět, že ti ho honím.“
„Vezmi ho do pusy,“ zašeptal Aleš. „Prosím! Jenom na chvilku.“
„Nic takového. Řeklo se jenom honění.“
„A nechceš si radši zašukat? Už musíš být taky pořádně nadržená...“
„Jasně že jsem nadržená. Ale šukat s tebou nebudu.“
„Svlíkni si kalhotky a já tě opíchám. Bude se ti to líbit, uvidíš.“
„Na to zapomeň. Žádný kalhotky si před tebou svlíkat nebudu. A nesahej na mě - slíbil jsi, že si na to budeš dávat pozor.“
„No jo, já vím.“
„Tak si ho radši hoň sám, ať máš něčím zaměstnané ruce.“
„Ale to není fér! Když už jsi s tím jednou začala, tak bys v tom měla pokračovat. Tak už si svlíkni ty kalhotky a nedělej fóry!“
„Žádný kalhotky si kvůli tobě svlíkat nebudu! Ale jestli chceš, můžu ti u toho ukázat prsa.“
Znovu jsem uslyšel šustění látky, tenokrát způsobené tím, jak si Linda pomalu svlékala tenkou spodní košilku.
„Já v téhle tmě ale nic nevidím,“ ozval se Aleš zklamaně.
„Tak si na ně tedy sáhni. Ale jenom na prsa, rozumíš?“
Chvíli bylo ticho a pak se znovu ozval Aleš. „Páni, to jsou ale nádherný kozy! Takový bych chtěl držet v dlaních celou noc!“
„Tak si s nimi trochu pohraj. Ale musíš opatrně. Hlavně dávej pozor na bradavky - už je mám celý nateklý a citlivý.“
„Ty vole, já už snad budu stříkat!“
„Nenastříkej to na peřinu,“ řekla Linda.
„Pokusím se.“
„Co to žvaníš, že se pokušíš, ty blbečku? Prostě to na ni nenastříkej!“
Potom Aleš zavzdychal a nakonec i malinko vykřikl.
„Ty vole, já už stříkám!“ zašeptal. Pak bylo několik vteřin úplné ticho. Když vzrušení odeznělo, ozvala se znovu Linda.
„Říkala jsem ti přeci, abys to nenastříkal na peřinu! Podívej se, cos tady udělal za bordel! Já s takhle mokrou peřinou spát nebudu!“
„Tak promiň. To už se vážně nedalo zadržet.“
„Vezmi si tuhle peřinu a koukej mi dát svojí! Když sis to takhle zacákal, tak si v tom teď spi.“
„No jo, vždyť už jdu.“
Aleš se z Lindiny postele pakoval stejně rychle jako všichni kluci bezprostředně po odeznění orgasmu. „Počkej, já ti tedy hodím jinou peřinu.“
A dřív než jsem vůbec stačil něco zaregistrovat či dokonce namítnout, stáhnul ze mě Aleš moji peřinu a hodil ji Lindě.
„Na, tady máš. Tahle je zaručeně čistá.“
Pak přes mě přehodil peřinu, pod kterou se spolu s Lindou před pár minutami muchlovali. Zhluboka jsem se nadechl Lindiny vůně a na nohu jsem přitom ucítil lepkavou vlhkost Alešova semene. Cítil jsem se podvedený a ponížený - a současně i vzrušený a uspokojený. A při tom všem mě na duši hřála ještě jedna potměšilá myšlenka - myšlenka na to, že ani Linda dnes nebude spát pod čistou a suchou peřinou. Na břiše jí totiž bude studit velká mokrá skvrna od mé horké mrdky, kterou jsem ze sebe vystříknul právě v okamžiku, kdy Linda pomohla Alešovi k jeho velkému vyvrcholení.
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 14
Jako dva cizí lidé - Druhá noc


Druhý den jsme vyspávali až do oběda. Večer před usnutím jsem přemýšlel nad tím, jaké to bude, až se ráno vzbudíme. Jak se k nám asi bude Linda chovat? Bude se cítit provinile, nebo se bude tvářit jakoby se v noci vůbec nic nestalo? A co o tom bude říkat Aleš? Neměl bych ho přeci jen začít považovat za svého konkurenta? S podobnými myšlenkami jsem usínal a s naprosto stejnými jsem se před obědem i vzbudil. Jenomže nový den mi nepřinesl žádné rozhřešení. Linda o včerejší noci mlčela a když Aleš udělal na tohle téma pár nechutných poznámek, usadila ho tak příkře, že raději rychle zmknul. Já jsem se však na Aleše už díval docela jinýma očima. Nejednou už to nebyl ten zoufalý honimír, který namísto píchání jenom každý večer leští kládu. Když si člověk odmyslel všechny ty přihlouplé řeči, tak musel uznat, že jistá atraktivita tomu klukovi rozhodně nechyběla. Určitě měl poměrně hezký obličej, k tomu husté vlnité vlasy, které kdyby byly jen o odstín tmavší, musely by být už maličko dozrzava, a navíc ještě docela slušně vypracovanou postavu. Kdyby věčně nevedl ty hloupé puberťácké řeči, mohl by si u nás doma holkama vydláždit předsíň. Díval jsem se na něj a v břiše jsem přitom cítil ostré bodání žárlivosti. Co když mi tenhle kluk nakonec odloudí Lindu? Ale pak jsem si řekl, že podobnými úvahami tomu beztak nezabráním: jsme tu proto, abychom se bavili. Tak k čertu se závistí a hloupou žárlivostí!
Odpoledne jsem vyrazili na chvíli do města a večer se Linda začala opět připravovat na cestu do klubu.
„Není ten tvůj outfit už maličko okoukaný?“ smál se jí Aleš.
„Jdi se bodnout. Tenhle ohoz měl včera u kluků mimořádný úspěch. O tom by se tobě mohlo jenom zdát.“
Večer nakonec probíhal podobně jako ten předchozí. Linda se záhy stala královnou parketu, Aleš neustále slintal při pohledu na všechny ty načančané a vystajlované blondýny a já jsem polovinu večera pozoroval Lindu a užíral se přitom touhou a žárlivostí. Pár minut před půlnocí už jsem to nevydržel a poblíž baru jsem sbalil jakousi rozveselenou okatou holčinu. Byla hezká, s černými vlasy až do půlky zad, a mně se při pohledu na ni zvedalo v kalhotách péro. Chvilku jsem spolu tancovali a ona se u toho ke mně tiskla jako nějaká roztoužená, nevymrouskaná kočka. A tehdy poprvé se mi zdálo, že Linda zaregistrovala moji přítomnost v sále: ačkoliv se stále bavila s dvěma či třema klukama, kteří do ní na baru cosi nalévali, zdálo se, jakoby mě neustále po očku sledovala. Jestli se k sobě máme chovat jako dva cizí lidé, tak ať je to se vším všudy! říkal jsem si vzpurně a kalhotama jsem se otíral o tu roztouženou černovlásku.
„Nepůjdeme se podívat na chvíli ven?“ zašeptala mi do ucha, když už jí moje osahávání zřejmě začalo být nepříjemné. A já jsem ji vzal za paži a zadním vchodem jsem si ji odvedl na opuštěný dvorek.
„Tady ne,“ řekla. „Sem chodí kluci z ochranky kouřit. Za rohem je park.“
V parku si svlékla tričko a nechala si ode mne ocucávat bradavky.
„Chceš si zašukat?“ zeptala se. Rozepnula mi kalhoty a vzala do dlaně moje péro. Ještě nikdy jsem nebyl Lindě nevěrný. Ale každá věc se někdy odehraje poprvé. Líbali jsme se a já jsem se otíral polotvrdým pérem o její vyholený podbřišek. A najednou jsem věděl, že z toho nic nebude. Ta roztoužená holka to asi pochopila taky, protože mi najednou zašeptala do ucha: „Copak se děje? Ty nechceš?“
„Ale chci.“ V ústech jsem měl sucho a v očích mě pálila sůl. Chtěl jsem to, ale ne tady a ne s ní. Byl jsem zoufale nadržený, a přesto jsem nebyl schopen ho do ní zasunout.
„To nevadí, že není úplně tvrdý,“ řekla měkce. „Když ho dáš dovnitř, ono se to za chvilku spraví. Uvidíš, že ti pak bude dobře.“
Jenomže mně dobře nebylo a i kdybych myslel na cokoliv, šukáním by se to určitě nespravilo.
„O to nejde,“ řekl jsem. „Já bych to strašně chtěl, ale nemůžu.“
A ona se ke mě přitiskla, přilípla mi pusu někam za ucho a tiše řekla: „Ty máš tam vevnitř nějakou holku, viď?“
Sůl v mých očích byla stále bodavější. Znovu mě políbila na krk a pak se tiše zasmála.
„Promiň,“ řekla. „To já jen proto, že je to skoro jako z nějakého romantického filmu. Já jsem se totiž ráno pohádala se svým klukem. Když odcházel, tak jsem mu řekla, že pokud se mi do večera neomluví, tak tady dneska sbalím první kluka, který o mě projeví zájem, a vyspím se s ním. Už rozumíš?“
Znovu se zasmála a pohladila mě po vlasech. „Nechceš ho aspoň vykouřit?“ zeptala se. „Ta tvoje princezna se o tom přeci nemusí vůbec dozvědět.“
Tiše jsem zavrtěl hlavou a ona se mi už dál nenabízela.
„Stejně je hezký, že jsem narazila zrovna na tebe,“ řekla po chvíli. „Chybělo málo a mohla jsem tady píchat s někým docela neznámým. Pak by mě přepadly výčitky svědomí a ráno bych z toho měla morální kocovinu. I když na druhou stranu - s tebou bych si zapíchala docela ráda. Jsi hezký a navíc i sympatický. Určitě jsem mohla dopadnout i hůř.“
Tiše jsem se zasmál. „Já bych si s tebou taky hrozně rád zašukal,“ řekl jsem. „Ale nejde to. Prostě to nejde.“
„Tak už se tím netrap. A ty naše dvě lásky ať si o tom myslí, co budou chtít. Já se nikomu za nic omlouvat nemusím.“
„Sbalíš tam uvnitř ještě někoho dalšího?“
Znovu se zasmála a potřásla hlavou.
„Kašlu na to. Chlapi mi můžou bejt ukradený. Beztak bych se u toho určitě neudělala. Radši si budu myslet, že jsem se udělala s tebou. To je přeci hezký, ne? Ráno se usmířím se svým klukem a před obědem si spolu možná zašukáme. A až ho budu mít uvnitř, vzpomenu si na tebe a na tvoje péro, který jsem dneska mohla mít v sobě. To bude taková moje malá pomsta.“
Políbil jsem ji a pak jsme se vrátili dovnitř. Lindin pohled mě sledoval už od dveří. Najednou už u sebe nikoho neměla - všichni kluci rázem někam zmizeli a ona si mě ostražitě hlídala. Pomalu se blížil čas odejít. Zbývalo už jenom jediné - najít Aleše a vypadnout.
Když jsme se všichni tři nasoukali do taxíku, nálada byla docela jiná než včera. Aleš byl opilý a chvílemi usínal. Posadili jsme ho dopředu a sami jsme si s Lindou sedli dozadu vedle sebe. Čekal jsem, že mezi námi bude vládnout dusno - ale atmosféra spíš připomínala erotické jiskření. Linda mi položila dlaň na stehno, jakoby se chtěla ujistit, zda se mnou takový její dotek ještě něco udělá. Opatrně jsem ji pohladil po noze a ve stejném okamžiku se mi z toho postavilo péro. Linda si toho všimla a spokojeně se ušklíbla.
Aleš během cesty trochu vystřízlivěl, ale všem nám bylo jasné, že jeho střízlivost nebude mít dlouhého trvání.
„Pustíš mě dneska zase k sobě?“ sápal se po Lindě už mezi dveřmi. „Mohli bychom si třeba zopakovat ten včerejšek.“
Linda ho ale odstrčila a pak mi řekla: „Pomůžeš mi s ním? Musíme ho dostat co nejrychleji do postele.“
„Nebuď na mě taková!“ protestoval Aleš. „Zašukej si se mnou a nebudeš litovat.“
„S tebou dnes určitě šukat nebudu,“ řekla Linda. „Jdi radši spát.“
„Ale proč? Copak tobě se to včera nelíbilo?“
„Dnes zkrátka nejsi na řadě. Dnes je na řadě tady Mareček.“
„Ty chceš radši píchat s ním?“
„Ne. Já nechci píchat s nikým. Ale až zhasneme, může si ke mně přijít na chvilku lehnout.“
„A co já? Co bude se mnou?“
„Ty budeš ležet tady nahoře na své palandě. Můžeš spát nebo si ho můžeš honit, to je mi jedno. Ale sahat na mě dneska nebudeš! A jestli mě neposlechneš, vyhodím tě ven z pokoje a budeš muset spát na chodbě. Je ti to jasný?“
Když se Aleš s brbláním uložil do své postele, zavřela Linda okenice a zhasla světlo.
„Tak kde jsi, Marečku?“ zašeptala. „Copak ty nemáš chuť si ke mně na chvíli lehnout?“
Tiše jsem se zvednul ze své postele a opatrně jsem vklouznul k Lindě pod deku.
„Opatrně!“ zašeptala. „Musíš být přitom strašně potichu!“
Kdesi nad námi se ozvalo slabé zakašlání. „Nemyslete si, že vás u toho nechám být,“ ozval se Aleš. „Víc než se mnou s ním dělat nemůžeš!“
„Jdi se bodnout, Aleši!“ řekla Linda naštvaným hlasem. „Už jsem přeci řekla, že s ním šukat nebudu! Klidně nás šmíruj, ale buď u toho zticha a zůstaň ležet ve své posteli. Marek nás včera taky neotravoval, když jsi byl tady u mne.“
Aleš ztichl a znovu si lehl. „Já jen abyste si nemysleli, že můžete dělat cokoliv. Mám uši nastražené a nic mi neunikne,“ řekl ještě po chvíli tiše.
Ležel jsem vedle Lindy a hlavu jsem měl opřenou o její horké tělo. Oba jsme zatím byli oblečení, i když já jenom ve trenýrkách a Linda pro změnu jen v kalhotkách a podprsence.
„Snad už nám dá pokoj,“ zašeptala Linda. „Je stejný jako všichni kluci - když je nadržený, tak se mu semeno tlačí na mozek. Musíme být potichu, aby nás neslyšel. Lehni si vedle mě a když mi budeš chtít něco povědět, zašeptej mi to přímo do ucha.“
Posunul jsem se ještě o několik centimetrů a hlavu jsem přitiskl hned vedle Lindina obličeje. Dotýkali jsme se navzájem skoro celými povrchy našich těl a přesto jsme v té neskutečné tmě nic neviděli.
„Žárlíš na mě?“ zašeptala Linda.
„Jo.“
„Kvůli Alešovi? Nebo kvůli těm klukům v tom klubu?“
„Žárlím na tebe kvůli všem,“ zašeptal jsem přímo do Lindina ucha.
„Já na tebe taky. Žárlím na tebe a přitom mě to šíleně vzrušuje. Rozumíš tomu?“
„Asi ano.“
Chvíli bylo ticho a potom Linda zašeptala: „Spal jsi s tou holkou?“
A mně se hned vybavila ta nádherná dlouhovláska a spolu s tím i můj zoufalý pokus o to si s ní zasouložit. Co mám na takovou otázku vlastně odpovědět?
„Ne,“ zašeptal jsem. „Ale chtěl jsem. Jenomže jsem to nedokázal. A co ty - vyspala ses s některým z těch kluků?“
„Ne. Měla jsem na to chuť, ale za tvými zády už bych to asi nedokázala.“ Chvilku bylo ticho a pak Linda zašeptala: „To je dobře, že jsi s ní nespal. Kdyby ses s ní vyspal, musela bych vám oběma vyškrábat oči.“
Jednou rukou jsem ji hladil po zádech a ocas se mi přitom stavěl jako splašený. Chtěl jsem si Lindu pořádně prohlédnout, ale věděl jsem, že v téhle tmě beztak nic neuvidím. Chtěl jsem si s ní zašukat ale bylo mi jasné, že mi to nedovolí. Co všechno jsem mohl od téhle situace čekat? Že budu vedle ní ležet a mazlit se s ní? Že jí budu moci šeptat do ucha, jak strašně jí potřebuju a jak moc po ní toužím? Že mě na závěr udělá, tak jako včera Aleše? Nic z toho jsem nevěděl napevno a ničím jsem si nemohl být jistý, protože ať už to mezi námi bylo jakékoliv, před okolním světem jsme jeden k druhému nepatřili.
„Musíš být určitě strašně nadržený,“ zašeptala mi do ucha Linda. „Cítím na noze tvůj ocas. Už ho musíš mít tvrdý jako kámen.“
„To taky mám.“
„Vždycky mi připadal mnohem menší. Dneska je to úplný obr.“
Nespokojeně jsem sebou zavrtěl. „Ale on je pořád stejný,“ řekl jsem. „Jaký mi narostl, takový mám.“
„To já přeci vím.“
„Když mi na něj saháš, tak vyroste. Ale vždycky stejně, nikdy ani o milimetr víc.“
„No jasně. Copak si myslíš, že jsem nikdy nedržela v ruce klučičí ocas? Ale stejně se mi dneska zdá o něco větší.“
Znovu jsem se nespokojeně zavrtěl a hlavička ocasu mi přitom malinko vyklouzla z nohavice u trenýrek. Špičku žaludu už jsem měl vzrušením celou mokrou.
„Líbí se ti, když má kluk velkej ocas?“ zašeptal jsem.
„No jasně. Nemusí to být žádný obr, ale když pasuje pěkně do ruky, tak jsem spokojená.“
„A co se mnou - se mnou jsi spokojená?“
„Ale Marečku,“ zašeptala mi do ucha. „Co chceš ode mne vlastně slyšet? To co holky klukům obvykle říkají? Všechny ty lži o tom, jak jsou ty jejich ocásky velké a jak ještě nikdy nic podobného neviděly?“
„Tohle jsi mi taky občas říkala.“
„No jistě. A co bys taky chtěl slyšet jiného? Tak se s tím spokoj a už se o to dál nestarej. Nebo opravdu stojíš o to slyšet pravdu?“
„Je to se mnou opravdu tak špatné?“
Tiše mě políbila na krk a pak se opatrně dotkla špičky mého žaludu. Na prstech jí přitom musela ulpět ta bezbarvá lepkavá kapička, která se mi pokaždé udělá na špičce žaludu, když jsem opravdu pořádně vzrušený.
„Ne tak docela,“ zašeptala. „Na mladého kluka ho máš docela šikovného a umíš s ním několik dost dobrých věcí. Ale žádný obr to teda není, to ti musí být určitě jasné. Je takový průměrný - není zdaleka nejmenší, ale určitě je menší než většina ocasů, které jsem zatím viděla.“ Pomalu mi po něm přejela prstem a opatrně ho tak vyloupla z volné nohavice.
„A co ten Alešovo?“ zašeptal jsem téměř masochisticky. „Ten patří taky mezi ty větší?“
„Asi ano. Ale už se na to radši neptej.“
Ta obava mě tížila na prsou tak, že jsem z toho nemohl ani pořádně dýchat. „Jenomže já o tom prostě mluvit chci,“ řekl jsem. „Chci vědět, jaký to s ním včera bylo.“
„Bylo to fajn a to by ti myslím mělo stačit.“
Pomalu mi po něm přejížděla dlaní a já začal mít obavu z toho, že předčasně vystříknu.
„Tebe to fakt vzrušuje?“ zašeptala.
„Jo.“
„Mě vlastně taky. I když je to tedy pořádně ujetý.“ Potom vzala mezi rty okraj mého ucha a jemně ho stiskla mezi zuby. „Chceš vědět, proč jsem to udělala? Chtěl bys vědět, proč jsem mu ho nakonec vyhonila? To je jednoduchý - prostě jsem byla zvědavá na to, jestli ho má tak velkého, jak se o něm říká.“
„Ono se o něm něco takového říká?“ vydechl jsem překvapeně.
„Ale ne. O něm přímo ne. Ale o klukách, co mají vlasy s nádechem do zrzava. Tohle si holky začínají šeptat už na začátku puberty - že kluci s vlasy do zrzava mají v porovnání s těmi černovlasými extrémně velké ptáky. Takových kluků je na trhu nedostatek a každá holka to s nimi chce vyzkoušet, aby zjistila, co je na tom pravdy. Proto jsem souhlasila s tím, aby si svlíknul slipy. Chtěla jsem vědět, jestli je to pravda.“
„A je to pravda?“
„V jeho případě asi ano. Určitě ho má mnohem většího než ty. Minimálně o pět centimetrů.“
Tiše jsem vydechl a v ocase mi přitom zaškubalo. Jenomže Linda to zřejmě nějak vycítila a pevně mi sevřela špičku ocasu mezi dva prsty.
„Ale Marečku! Snad by ses u toho neudělal? To by bylo strašně brzy!“
Zhluboka jsem dýchal a v ocase mi stále škubalo, jak z něj všechno semeno chtělo rychle ven. Jenomže Linda ho ven nepustila.
„Uklidni se a zhluboka dýchej,“ zašeptala. „Za chvilku to odezní a podruhé už to nepřijde tak rychle.“
„Trápíš mě!“ zašeptal jsem vyčerpaným hlasem.
„Já vím. Ale věř mi, že to dělám jen pro tvoje dobro. Protože až ti to nakonec dovolím, budeš to mít mnohem silnější.“
Ležel jsem těsně vedle ní a zhluboka jsem vydýchával ten oddálený orgasmus.
„Myslíš, že nás teď poslouchá?“ zašeptal jsem.
„Aleš? To vážně nevím. Byl už dost opilý - možná usnul, jen co se svalil do postele. Anebo teď v té tmě napíná uši a honí si u toho ocas. Tak jako včera ty.“
„Jak víš, že jsem si ho u toho včera honil?“
„Ale Marečku!“ zasmála se Linda tiše. „Vždyť toho byla plná peřina. Nebo si snad myslíš, že jsem tak hloupá, že nepoznám peřinu umazanou od mrdky?“
Zhluboka jsem se nadechl a žaludek se mi přitom zhoupnul vzrušením: ještě nikdy jsem neslyšel, že by holka vyslovila slovo „mrdka“. Ocas se mi znovu napřímil, tentokrát už pevně zaklíněný mezi naše k sobě přitisknutá těla.
„Zlobíš se na mě kvůli tomu?“ zeptal jsem se.
„Nebuď hlupáček. Proč si myslíš, že jsem se včera bavila s Alešem tak nahlas? Provokovala jsem tě, protože jsem tušila, že se ti to bude líbit. A dnes naopak šeptám, aby nás nemohl tam nahoře pořádně slyšet. Už je ti to jasné?“
„Jo.“
Pravou rukou jsem ji pohladil po zádech a dlaní jsem přitom narazil na tvrdé zapínání její podprsenky. Proč má vlastně dnes podprsenku, když včera byla jenom v košilce? Nedalo mi to, abych se jí na to nezeptal.
„Proč máš dneska na sobě šprndu, když jsi včera žádnou neměla?“
„Včera bylo včera a dnes je dnes,“ zasmála se Linda tiše. „A odkdy tebe vlastně zajímají moje prsa?“
„Nevím,“ řekl jsem po pravdě.
„No jo,“ zasmála se Linda. „Jiné věci tě prostě zajímají víc. A přitom většině kluků se líbí právě moje prsa.“
„Třeba Alešovi?“
Linda se znovu zasmála. „No, Aleš se teda mým kozičkám věnoval mnohem víc. No tak Marečku! Tak už mi tu šprndu konečně rozepni! Přeci nechceš, abych si jí rozepínala sama.“
Když jsem rozepínal ty tři drobné háčky, ruce se mi u toho klepaly.
„Je to úleva, když je holka může konečně vysvobodit,“ řekla Linda. „Budeš mi je teď hladit? Aspoň chvilku, prosím.“ Maličko se ode mne odtáhla, abych se k nim mohl dostat i zepředu. V té neskutečné tmě jsem je vůbec neviděl, přesto jsem se pokusil podebrat jedno její prso dlaní.
„Ale takhle ne!“ zašeptala. „Zkus mi nejprve hladit bradavky. Ale musíš strašně opatrně. Nejdřív jenom jemně a potom víc.“
Špičkou prstů jsem se dotkl jedné z jejích bradavek. Pod bříškem palce jsem ucítil hebkou pružnost dvorce a pevnou tvrdost té malé stopky uprostřed.
„A teď mě tam chvilku líbej,“ zavzdychala Linda. „A lízej mi je. A jestli chceš, můžeš mi je i trochu sát. Ale zatím jenom jemně.“
Připadal jsem si jako nějaký psík, který musí plnit úkoly své paničky. Pootevřenými ústy jsem se přisál k jedné její bradavce. Linda přitom znovu zavzdychala.
„Opatrně!“ zašeptala. „Při tomhle bych se klidně dokázala udělat.“
Já už jsem to měl zase skoro na krajíčku. Měl jsem chuť přitisknout ho jen tak k jejímu stehnu a rychle se na ně vystříkat. Toužil jsem po tom otírat si podbřišek o její nohy, dokud bych se přitom neudělal. Jenomže Linda mě opět nenechala.
„Marečku, ty zase zlobíš!“ zašeptala mi do ucha a opět přitom bříškama prstů sevřela špičku mého ocasu. „Copak tě musím pořád uklidňovat? Já vím, že bys chtěl, abych ti ho teď vyhonila. Ale to bych z toho sama nic neměla.“
Ocas se mi začal znova uklidňovat. Zato koule už mě od toho odkládaného stříkání bolely čím dál víc.
„Když tě nebaví moje prsa, tak ti můžu dát na hraní něco jiného,“ zašeptala. „Chtěl bys?“ Pak mě vzala za ruku a pomalu si ji zasunula do svých kalhotek. Cítil jsem, jak je tam uvnitř celá vlhká.
„Chtěl bych se na ni podívat,“ zašeptal jsem.
„Já vím. Ale teď to zkrátka nejde. Na to si budeš muset nechat zajít chuť.“
Unaveně jsem zavzdychal a ona mě umlčela polibkem. „Tiše!“ zašeptala. „Určitě nás pořád poslouchá.“
Znovu jsem zavzdychal a ona mě přitom kousla do ramene.
„Já vím, že bys ho chtěl do mě zabořit,“ zašeptala. „Ale to vážně nejde. S Alešem jsem včera taky nešukala.“
„Já ale nejsem Aleš! Jsem tvůj kluk. Chodíme spolu a měli bysme spolu i spát!“
„Já vím, já vím. Ale dneska to opravdu nejde.“ Potom si opatrně stáhla kalhotky, ale ne úplně; pod rukou jsem cítil, že jí uvízly někde v půli stehen, takže kundičku měla sice obnaženou, ale kdybych se do ní chtěl dostat, asi by se mi to přes ty polostažené kalhotky nepovedlo.
„Kdybych si je svlíkla úplně, tak by ses po mně hned začal sápat a chtěl bys dovnitř,“ zašeptala. „A to já ti nedovolím.“
„Proč?“ Samou nadržeností už jsem skoro sténal. „Proč mi to nechceš dovolit, když jsem tvůj kluk a normálně spolu spíme?“
„Prostě ti to nedovolím! Zato ti dovolím něco, co jsem včera Alešovi nedovolila. Můžeš se mě tam dotýkat. Hlaď mě, prosím! Já už jsem z toho všeho strašně nadržená!“
„Nadržená?“
„No a ty se divíš? Vy jste si to včera udělali sami, ale já jsem nakonec šla spát nevyhoněná.
„Ale proč? Mohla sis to přeci taky udělat sama!“
„Abyste mě u toho šmírovali? Tak na to já vám kašlu. To už je lepší zůstat nadržená.“
Pomalu jsem jí přejel dlaní po břiše - ona mě však za ni chytla a rychle a tvrdě si ji přitlačila mezi nohy: dlaní jsem se dotýkal jejího podbřišku a prsty jsem měl zabořené mezi jejími mokrými stydkými pysky.
„Přeci bys mě teď nehladil po břiše!“ zašeptala. Ústa měla přímo u mého ucha a já jsem cítil na obličeji její horký a vzrušený dech. „Tady musíš - přímo mezi nohama! Přeci víš, kde má holka kundu. Nebo snad ne?“
Vysmívala se mi, nebo to myslela vážně? To s Lindou člověk nikdy nevěděl.
„Jo,“ řekl jsem tiše. „Jasně že vím, kde má holka kundu.“
„Tak mě tam hlaď! A prstuj mě! Ale zatím jenom jedním prstem - jsem tam dole ještě celá stažená.“
Na dotek se ale nezdálo, že by byla tam dole stažená: měla ji mokrou a její nádherné vlhké pysky se mi lepily k prstům jako okvětní plátky čerstvě orosené růže. V koulích mi bouřilo nevystříkané semeno a můj ocas sebou škubal, jakoby byl znovu těsně před výstřikem.
„Dávej pozor na poštěváček,“ zašeptala. „Mám ho teď strašně citlivý.“
Pod bříškem palce jsem cítil jeho malou a tvrdou hlavičku: ačkoliv nebyl větší než hrášek, zřetelně jsem cítil, jak se pod mými doteky stahuje.
„Škoda že spolu nemůžeme šukat,“ zašeptala mi Linda přímo do ucha. „Nejradši bych ti teď vyšukala mozek z hlavy!“
Tvrdě jsem jí sevřel kundu a ona mě přitom bolestivě kousla do ramene. Na zádech jsem cítil její zaťatou ruku a na ramenou mě pálila stopa po jejích nehtech.
„Jo!“ zasténala. „Jo, jo! Já už za chvilku budu! Teď trochu silněji! Nepřestávej! Povídám nepřestávej, ty jeden malej nadrženej hajzlíku!“
Její tělo směřovalo k orgasmu a já najednou dostal strach, že bych to v té tmě mohl na poslední chvíli nějak pokazit. Když jsem to Lindě dělal rukou nebo pusou, obvykle jsem se řídil jejím obličejem anebo napětím, které jsem cítil z jejích nohou. Zrychlený dech znamenal vzrušení; pokřivený obličej blízkost orgasmu; napnuté pletence svalů na nohou oznamovaly fázi jen pár sekund před výbuchem; a vzduch prudce vyražený až odněkud z hloubky plic byly jasným znamením toho, že se Linda opravdu udělala. Teď byla všude okolo tma a já se ničím podobným najednou řídit nemohl. Co když to nakonec pokazím a ona se neudělá? Bylo to jen vteřinové zaváhání, ale ona ho pochopila téměř okamžitě.
„Teď nesmíš přestat!“ vyrazila ze sebe. „Slyšíš - teď ne!“ A pak mě sama chytla za ruku a přidržela si ji u své kundy. Pochopil jsem, že se nesmím bránit - ona teď moji ruku použije přesně tak, jak bude potřeba.
„Jo!“ sténala. „Pokračuj! Teď už mě nesmíš trápit! Netrap mě, ty nadrženej zmetku!“
Její kunda se mohutně stahovala podél mojí napnuté dlaně, všude bylo vlhko a pod prsty mi to pulsovalo horkostí. Udělala se s mohutným zasténáním, s jednou rukou přitisknutou na moji masturbující dlaň a s druhou zaťatou do mého rozdrápaného ramene. Pak bylo několik okamžiků ticho.
„To bylo fakt úžasný!“ ozvala se po pár vteřinách. Hlas jí přeskakoval a spíš než šeptání připomínal teď chraptění. Ležela vedle mne téměř bez vlády a mně kvůli dalšímu odloženému a předrženému výstřiku bolestivě poškubávalo v ocase. Ruce se mi třásly tak, že jsem se nebyl sám sebe vůbec schopen dotknout.
„A co teď s tebou?“ zašeptala Linda. „Chtěl by ses taky udělat?“
To už hraničilo téměř s týráním. Copak to jde, takhle kluka rozdráždit a pak se ho jen tak zeptat, jestli opravdu trvá na tom se udělat?
„Já ti to ale dělat nechci,“ zašeptala. „Jsem unavená a chtěla bych už spát.“
Ze samé nadrženosti mě začala bolet hlava a před očima jsem viděl zlaté a stříbrné hvězdičky. Že by za to mohla všechna ta mrdka, která se mi už opravdu začínala tlačit na mozek? Teprve teď jsem viděl, jaké to je, když kluk může naprosto vážně prohlásit, že mu samou nadržeností leze semeno i ušima.
„Prosím netrap mě a dovol mi to,“ zašeptal jsem tiše. „Dovol mi, abych se udělal.“
„Já vím, že už to máš na krajíčku. Ale když se mi tu uděláš, tak budu mít zase mokrou peřinu!“
Ta nadrženost už se opravdu nedala vydržet. Možná bych byl schopen udělat se i bez doteku ruky. Možná bych dokázal vystříknout už v okamžiku, kdy by se mě Linda poprvé tam dole dotkla. Ale ona se mě stále nedotýkala.
„Počkej,“ zašeptala. „Něco ti dám. Udělej se do nich - bude to tak lepší.“
Potom si opatrně stáhla kalhotky a podala mi je.
„Jsou bílé a voní stejně jako já,“ řekla. „Když se na ně vystříkáš, vezmu si je zítra znovu na sebe. Slibuju.“
Zmuchlal jsem je v dlani a pak jsem si je přitiskl ke špičce svého ocasu. Bylo to poprvé, kdy jsem při mastrubaci stříkal jinam než do dlaně nebo do kapesníku; bylo to poprvé, kdy jsem měl možnost nastříkat to do bavlněných dámských kalhotek.
„Je to jen takové bezpečnostní opatření,“ šeptala mi Linda do ucha. „Je to jen taková metoda, jak zkrotit nadrženého kluka.“
S žaludem zabořeným do jejích zmuchlaných kalhotek jsem těžce vydechl.
„Tak už stříkej!“ zašeptala. „Udělej se!“
A já v té chvíli skutečně začal stříkat. Horké semeno ze mě spíš vytékalo, protože bylo předržené a už se mu ani nechtělo ven. Potichu jsem sténal a Linda mě přitom hladila po zádech, jako bych byl v jejích očích jen nějaký malý kluk, kterého je třeba utěšit, když si venku při hře rozbije koleno. Vytékalo to ze mě dlouze a pomalu a ona se ke mně celou tu dobu chovala jako k svému mladšímu bráškovi, kterého je zapotřebí uklidnit, když v noci dostane svoji první poluci. „Stříkej!“ šeptala něžným sesterským hlasem a dlaní a kalhotkama se snažila zachytit všechno, co vyteklo vedle. Potom mi otřela i chlupy a tiše řekla: „A teď už koukej vypadnout. Musím se taky trochu vyspat.“
„Vezmeš si na sebe ty mokré kalhotky?“ zeptal jsem se.
„Jsou strašně ulepené. To bys po mě přeci nemohl chtít.“
„Vždyť jsi to slíbila!“
„Tak dobře. Ale udělám to jen kvůli tobě. Aby měla tvoje dušička pokoj.“
Políbil jsem ji na tvář a ona mě odstrčila. „A teď už jdi!“ řekla. „Že jsi můj kluk, to ti na mne nedává vůbec žádné právo. Před lidmi jsi pro mě jenom jeden z mnoha. A záleží jenom na mně, jestli s tebou budu chtít vůbec začít chodit. Zatím jsme pro sebe jen dva cizí lidé.“
Vstal jsem a potichu jsem si přelezl do své postele. A za pár okamžiků už jsem slyšel jen Lindino spokojené odfukování.



Kapitola 15
Jako dva cizí lidé – Třetí noc


Ráno jsem se vzbudil jako první. Tentokrát už jsem o ničem nepřemýšlel: s Lindou byl život jako na houpačce a já jsem si toho byl stále více vědom. Přemýšlet nad tím nebo se tomu dokonce bránit, to nemělo vůbec žádný smysl. Zbývala mi jenom jediná možnost - pokud jsem se nechtěl s Lindou rozejít, musel jsem její bláznivé nápady přijmout.
Když jsem šel ráno do koupelny, Linda z ní právě vycházela.
„Kvůli tobě jsem spala v úplně mokrých kalhotkách,“ zašeptala mi do ucha. „Podívej, ještě je mám stále na sobě.“
Pak mě vzala za ruku a rychle si ji přiložila k vnější straně bavlněných kalhotek; pod prsty jsem cítil, že jsou celé naškrobené od mého semene. Ta velká šedá skvrna už byla sice zaschlá, přesto se mi ale k prstům lepila, jakoby byla dosud úplně čerstvá. V hlavě se mi vybavila vzpomínka na velké mokré fleky, které jsem pravidelně nacházel na kalhotách od pyžama, když mi bylo přibližně čtrnáct. Ach bože, moje holka spala v noci v kalhotkách zacákaných od mého semene! Ta myšlenka mě kupodivu ani v nejmenším netěšila. Copak je vůbec možné, abych klesnul v životě až takhle hluboko? Mám holku, se kterou nespím; holku, která mě nutí, abych si ho místo sexu vyhonil do jejích kalhotek. A co je na tom všem možná nejhorší - mám holku, kterou bláznivě miluju a které bych odpustil možná všechno na světě. Holku, která mě potřebuje a bez které se ani já nedokážu obejít. Kam až tohle šílenství může jednou dojít?
Aleš si mojí rozpačitosti vůbec nevšiml. O tom, co se dělo v noci, nemluvil a ani Linda se už víckrát o ničem nezmínila. Možná bylo vše zapomenuto, ale možná to opět jenom doutnalo kdesi pod povrchem.
Odpoledne jsme konečně vyrazili do kina. Seděli jsme v Puppu v poslední řadě a na plátně se před námi odvíjel film tak neskutečně nudný a nekonečný, že jsem při něm hned v první třetině usnul. Uprostřed filmu mi Linda přehodila přes klín lehký bavlněný světřík a pod jeho tenkou látkou mi opatrně hladila ptáka. Aleš seděl po její druhé ruce a já se celou dobu užíral žárlivostí, protože jsem netušil, jestli se na druhé straně v jeho kalhotách neodehrává totéž. Bylo mi jasné, že Linda by něčeho takového byla docela klidně schopná. Chtěl jsem se zoufale udělat do toho jejího šmolkově modrého světru, ale ona moje vyvrcholení stále oddalovala. Jemnými pohyby mě dráždila a s dlaní zabořenou v mých rozepnutých kalhotech mi dvěma prsty opatrně přejížděla po špičce mého žaludu. V té chvíli bych dal za pořádné vystříkání opravdu cokoliv. Když film skončil a na plátně se objevily titulky, Linda mi opatrně zapnula kalhoty a vytáhla ruku zpod svého přehozeného svetru.
„Promiň,“ zašeptala mi do ucha. „Já tě chtěla jen trochu pozlobit.“
A já, nadržený a neuspokojený, jsem se vztkle ohlížel po Alešovi, protože jsem si nebyl vůbec jistý, jestli se v jeho případě Lindě nedařilo o něco lépe. Z filmu jsem si nepamatoval téměř nic a koule jsem měl z toho nekonečného dráždění celé obolavělé.
„To je buď na prášky, anebo na panáka,“ řekl Aleš, když jsme se konečně vypotáceli z filmového sálu. „A já bych byl rozhodně spíš pro toho panáka.“
Venku se pomalu snášel večer a nikdo z nás dosud netušil, jakým způsobem ten náš prázdninový výlet do Kralových Varů vlastně zakončíme.
„Skočíme na mojito k Morganovi?“ zeptal se Aleš.
Linda se nad jeho návrhem jenom ušklíbla.
„Mně se dneska pařit nechce,“ řekla. „Už mám těch nagelovaných samečků plné zuby.“
„Tak se na ně vykašli a zůstaň dnes s námi.“
„A jakou si s vámi užiju zábavu? To ti chlapečkové se aspoň o něco snaží. I když to jsou všechno hrozní mamlasové.“
„A co my? My se snad nesnažíme?“
„Vy jste jenom kamarádi. A kamarádi se o nic snažit nesmějí. Nebo jim to holka aspoň nesmí dovolit.“
„Tak se na ty kluky pro dnešek vykašli. U Morgana dáme mojito nebo tequilu a pak můžeme s pitím pokračovat doma na pokoji.“
„Hmm, já nevím. Pařit se mi nechce, ale nic lepšího asi stejně nevymyslíme.“
Po dvou mojitech u Morgana se Linda konečně rozhodla.
„Kluci, já to vzdávám,“ řekla. „Tady se okolo mě pořád někdo motá a já už nemám sílu ani chuť stále je od sebe odhánět. Takže pařba právě skončila a jde se spát.“
Aleš neprostestoval a já už neměl na žádné námitky sílu. V kalhotech jsem cítil bolestivě zduřelá varlata. Ze všeho nejvíc jsem toužil po tom zalézt si někam na záchod a konečně ze sebe všechno vystříkat. Kdyby mě tu ti dva v tomhle stavu nechali, asi bych během několika minut obtáhnul někde za rohem v křoví nějakou sjetou pipinu, a až bych to do ní konečně s úlevou vystříkal, samou hanbou a provinilostí bych se musel do země propadnout. Jenomže tak už to zkrátka na světě chodí: existují okamžiky, kdy by dal kluk za sex cokoliv. V takových chvílích nemyslí na následky a veškeré ohledy jsou mu prostě ukradené.
Nasedli jsmo do taxíku a vyrazili směrem k našemu dočasnému domovu. Nálada v autě byla průměrná, jakoby se na nás už pomalu podepisovala únava.
Hned po příchodu na pokoj jsem zamířil do koupelny. Ta bolest v koulích se mi zdála skoro neskutečná a touha po vystříkání byla silnější než jakékoli ohledy.
„Počkej,“ zastavila mě Linda. „Snad už si nechceš jít čistit zuby? To myslíte vážně, že půjdeme spát ještě před půlnocí?“
„Já nevím,“ zamumlal jsem a ještě jednou jsem se pokusil dobýt dveře koupelny. „To s námi jako chceš hrát flašku?“
Koupelna už byla skoro nadosah, ale Linda mě do ní nepustila.
„Na flašku zapomeňte,“ řekla. „Na to bych vám skočila možná v patnácti. Rozhodně nejsem tak blbá, abych s vámi hrála hru, ve které jde beztak jenom o to, kdo si s kým nakonec zašuká.“
„Na šukání přeci není nic špatnýho,“ ozval se Aleš.
„To asi není,“ připustila Linda. „Ale s vámi já opravdu šukat nebudu. Beru vás jako kamarády a když bych si teď s jedním z vás zašukala, tak by se ten druhý určitě naštval. A to mi za to rozhodně nestojí.“
„No dobře,“ rezignoval Aleš. „Ale stejně si myslím, že z toho děláš zbytečnou vědu. Jsme kámoši, tak snad o tolik nejde.“
„Holky z toho prostě dělají vědu vždycky, na to už sis mohl dávno zvyknout,“ řekla Linda. „Na rozdíl od vás to máme v povaze.“
„No jo. Kdyby se šukalo jenom tehdy, když o to holky opravdu stojí, tak by lidstvo už dávno vyhynulo.“
„Kdyby se šukalo pokaždý, když o to stojí kluci, tak bychom ji měly první tři roky do krve rozedřenou a pak by nám zarostla pavučinama.“
„Tak už se nehádejte,“ řekl jsem. „Když jde o sex, tak má nakonec stejně vždycky poslední slovo holka.“
„No vidíš Marečku, jak jsi to všechno báječně pochopil,“ zasmála se Linda. „Tak už se s tím zkrátka smiřte, ušetříte si tím spoustu zklamání.“
Aleš jenom rezignovaně pokrčil rameny. „Kluci to zkrátka musejí stále zkoušet, protože kdyby to nezkoušeli, tak by se jim podařilo zasunout leda tak dvakrát za pětiletku,“ řekl.
„A holky zas musí umět kluky odmítat,“ řekla Linda, „protože jinak by jim nezbýval čas na nic jiného než na šukání.“
Zasmál jsem se té jejich slovní přestřelce a pak jsem se naposledy pokusil proniknout za dveře koupelny. Linda mě však odstrčila a se smíchem řekla: „Ale Marečku! Ty jsi tou hygienou dneska úplně posedlý! Nebo si ho tam snad potřebuješ vyhonit? Tak běž - my si to tady s Alešem za dveřmi rádi poslechneme.“
Ocas mi schlípnul jako psí uši. Copak to jde, honit si ho v koupelně, když mě ti dva přitom budou za dveřmi šmírovat? Unaveně jsem se svalil na Lindinu postel. V koulích mi stále cukalo, ale když si budu dávat pozor, snad to vydržím až do chvíle, kdy se v pokoji zhasne.
„Nemáte chuť si zahulit?“ zeptal se Aleš. „Mám tady nějakej matroš. Tak kdyby byl zájem, můžeme si ubalit brko.“
„Já nevím,“ řekla Linda. „Marek nehulí a já to taky zrovna mít nemusím. Mívám s tím občas trochu problém.“
„S hulením člověk nemůže mít problém. Jenom se to nesmí zbytečně přehánět.“
„Ale jo, já přeci proti hulení nic nemám. Jenom mi to občas sedne jinak, než bych chtěla.“
Linda se posadila vedle mne a Aleš mezitím sáhl po pytlíku s trávou. „Tak ano nebo ne?“ řekl.
Ohlédl jsem se po Lindě, ale z jejího zakaboněného obličeje se nedalo téměř nic vyčíst. Co můžu vlastně ztratit? Dnešní den byl i tak dost šílený - tak co by se ještě mohlo přihodit dalšího?
„Já bych si možná dal,“ řekl jsem. Linda se po mě překvapeně ohlédla. Zoufale jsem si přál nedělat to jenom proto, abych tím vyvolal její zájem. Kdyby ale bylo mým úmyslem pouze to, svého cíle bych zjevně dosáhl.
„Tak fajn - tak si tedy dáme špeka,“ odtušil Aleš. „Ale zavřete nejdřív to okno - ať to tady není jako v perníkové chaloupce.“
Linda vstala a zavřela okno. Chvíli přemýšlela a pak utěsnila i žaluzie. V pokoji se rozhostila tma.
„Tak na to holka zapomeň!“ ozval se Aleš. „Pokud se chceš zhulit potmě, tak jedině beze mne. Nejsem blázen, abych se pouštěl do tak nesmyslných akcí.“
Linda znovu rozevřela žaluzie a v pokoji se opět objevilo slabé měsíční světlo.
„Tohle je mnohem lepší,“ řekl Aleš. „Potmě jsem hulil jenom jednou a málem mi z toho hráblo. Podruhý už takovou blbost neudělám.“
Linda si sedla vedle nás na postel a Marek jí podal čerstvě zapáleného špeka.
„Já si dám jenom trochu,“ řekla Linda. „Když hulím, tak bývám strašně nadržená.“
Aleš se zasmál. „A to jako mají být ty tvoje problémy s hulením? Tak to ti docela závidím.“
„Ty vole, to není vůbec k smíchu. Kdybys to někdy zažil, tak bys mluvil jinak.“
„No, pro mě by to nic zvláštního nebylo. Já bejvám nadrženej docela často.“
„To já možná taky. Ale tohle bylo něco docela jinýho. Byla to hotová posedlost.“
Aleš se zasmál a já jsem poprvé popotáhl z ubaleného špeka.
„Tak posedlost? No to zní docela slibně. Aspoň vidíš, jak na tom bejvají kluci bledě, když se cítí pořádně nadržení. Jo, to jsi řekla docela trefně - když jsem nadrženej, to je občas úplná posedlost.“
Díval jsem se, jak Linda zhluboka potahuje z rozpáleného špeka, a přemýšlel jsem přitom o všem, co právě řekla. Opravdu se cítí nadržená, když si dá trochu trávy? O něčem takovém jsem nikdy předtím neslyšel. Jenomže chodit s Lindou, to bylo občas jako kráčet po minovém poli: kolik už bylo věcí, o kterých jsem nikdy předtím neslyšel, dřív než mi je Linda ukázala? S kým se naposledy zhulila - myslím tak, že se u toho cítila nadržená? A jak to vlastně tehdy dopadlo? Znovu se do mě zakousnul ten nebezpečný hádek žárlivosti. Možná bych se na to měl Lindy zeptat - jenomže k takovým otázkám mi většinou scházela odvaha. Podíval jsem se na Aleše, ke kterému právě doputovalo hulení. Vsadil bych se o všechno na světě, že Alešovi by k podobným otázkám odvaha nechyběla. A jakoby Aleš moji úvahu snad nějak vytušil, chvíli na to se Lindy skutečně zeptal.
„Stejně by mě zajímalo, jak něco takového může vypadat,“ řekl už maličko vláčným hlasem. „Musela sis to potom sama udělat?“
Linda se zasmála a pak tiše řekla. „Holky si to dělají mnohem častěji, než si vy kluci myslíte. Když na to máme chuť, tak si ji zkrátka sami vyhoníme - na tom není vůbec nic zvláštního. Ale tohle jsem rozhodně nemyslela. Ne, nemusela jsem si to pak sama udělat. Musela jsem si zapíchat.“
Málem jsem se rozkašlal, jak jsem rychle vtáhl kouř do plic. Určitě k tomu muselo dojít ještě předtím, než jsem s Lindou začal chodit. Ale stejně mi taková informace nebyla lhostejná.
„Bylo to na jednom mejdanu na střední škole. Pár holek a několik kluků, nic mimořádně velkého. Zhulili jsme a já si potom potřebovala zapíchat. Bylo to stejně nepříjemné jako svrbění - jako když se na ní potřebuju podrbat a po ruce nemám nic, čím bych to mohla udělat. Zní to hloupě, ale ten pocit je skoro k nevydržení.“
Vzpomněl jsem si na dnešní odpoledne a na tu proklatou bolest v nevystříkaných koulích. Linda možná ani netušila, jak jí v té chvíli rozumím.
„Když už všichni odpadli, chytla jsem za ruku nejbližšího kluka a zatáhla ho do sousedního pokoje. Tam jsem ho pak opíchala jako nějaká hárající čubka. Potom jsem s ním musela aspoň pár dní chodit, aby se o mě neříkalo, že jsem děvka, co se v nadrženosti vyspí s každým. Ten kluk naštěstí nebyl zadaný - jinak by mi jeho holka nejspíš vyškrábala oči. Ale stejně jsem z toho neměla dobrý pocit, protože jsem s ním chodila jenom proto, že jsem se s ním předtím vyspala. A vyspala jsem se s ním proto, že byl jako první při ruce.“
„Páni,“ řekl Aleš. „To se tedy máme dnes nač těšit.“
Linda zavrtěla hlavou. „Na to tedy rychle zapomeňte. Tehdy mi bylo sotva šestnáct a s některými věcmi jsem si ještě neuměla poradit. Dnes už bych to tak daleko zajít nenechala. Klidně se s vámi dnes večer vsadím, že se s vámi nevyspím. I kdybych byla sebevíc nadržená, vy dva mi ho tam dnes večer nestrčíte.“
„To není fér,“ řekl Aleš. „Vždyť nás už dopředu odepisuješ. Nedáváš nám ani tu nejmenší šanci.“
„A co byste ode mě vlastně chtěli? Ti kluci na té diskotéce se aspoň o něco snažili.“
„My bychom se taky snažili, kdybys nám to dovolila.“
„Tak se snažte. Zatím u vás ale žádnou snahu nevidím.“
„Jak se máme snažit, když v nás pořád vidíš jenom svoje kamarády? S těma klukama na diskotéce jsi aspoň flirtovala.“
„S vámi přeci taky flirtuju. Copak jste to ještě nepoznali?“
„Tohle u mě není žádné flirtování. Spíš si z nás děláš legraci.“
Linda se zasmála a pak tiše řekla: „A co tedy vlastně chcete? Abych pro vás vypsala cílovou prémii? Těm klukům tam na baru jsem taky dopředu nic neslibovala. Bylo jenom na nich, jestli mě zlomí. Když si chtěli zapíchat, museli se snažit.“
„Já v tom žádnou legraci nevidím,“ ozval jsem se. Z té trávy už se mi začínala točit hlava a svět okolo jsem viděl maličko rozmazaně. „Když si z nás chceš utahovat, tak hraj aspoň podle pravidel.“
Linda se na mě překvapeně zadívala. „Já si z vás přeci neutahuju, Marečku,“ řekla po chvíli. „Opravdu chceš, abych s vámi hrála přesně podle pravidel? Chceš, abych pro vás vypsala cílovou prémii? Tak dobrá, ať je tedy po tvém. Kdo z vás mi ho tam dnes v noci strčí, ten se se mnou bude moci vyspat, kdykoliv na to dostane chuť. Stačí vám taková cílová prémie?“
„To zní docela slibně,“ řekl Aleš. „Ale určitě v tom bude nějaký háček.“
„Ne, žádný háček v tom není. Leda ten, že já se s vámi dnes v noci nevyspím. Takže máte beztak smůlu. Protože nějaké ocucávání se dneska nepočítá. Zaboduje jenom ten, kdo mi ho tam zasune - samozřejmě pouze s mým souhlasem. Násilí se nepřipouští a nátlak taky ne. Aby se to některému z vás povedlo, musela bych si o to sama říct. A to se dneska nestane.“
„A co od nás v tom případě vlastně chceš?“
„Nevím. Že se budete snažit. Že se bude pokoušet mě ukecat a sbalit. Že budete škemrat a prosit a já vám potom možná vyhovím. Když budu mít chuť. Zatím jste mi ale nic zajímavého nepředvedli. To si vážně myslíte, že si můžete začít něco s holkou, před kterou máte strach si svlíknout kalhoty?“
„Chceš abychom se před tebou svlíkli?“
„To přeci záleží jenom na vás, co teď uděláte,“ zasmála se Linda. „Když se mi předvedete, možná na to dostanu chuť.“
„Mluvíš jako čubka a koleduješ si o to, abychom s tebou podle toho jednali,“ řekl Aleš. „To vážně chceš, abychom se k tobě chovali jako k čubce?“
„Ne. Na to Alešku rychle zapomeň. Musíte se ke mě chovat jako k princezně. Pokud se mě jen nepatrně dotknete, začnu křičet. Tak si s tím radši vůbec nezahrávejte.“
Aleš si povolil pásek u kalhot a pomalu si začal rozepínat poklopec. „Nejradši bych tě tím koženkým páskem sešvihal,“ řekl tiše.
„Já vím,“ zasmála se Linda. „Ale jak už jsem řekla, na něco takového rychle zapomeň. Já nejsem žádná z těch holčiček, co je tak rádi píglujete v průjezdu u popelnic. Nepatřím mezi ty vymaštěné pipiny, které vám podrží podle vaší chuti, když za ně v baru zaplatíte pár drinků. Jo, možná mám občas chuť se chovat stejně jako ony. Možná mám chuť vás provokovat a dráždit. Ale vyšukat se od vás nenechám.“
Lehnul jsem si na postel a zády jsem se opřel o studenou zeď. Linda se opírala o zeď přímo vedle mne a naše nohy se přitom lehce dotýkaly. Podle všeho už musela být pěkně zhulená a já na tom jistě nebyl o mnoho lépe. Aleš klečel v nohou postele a mlčky zápasil s nohavicemi kalhot. Svékl je ze sebe spolu s trenýrkami: v ostrém měsíčním světle jsem viděl svalnatá stehna pokrytá hustými světlými chlupy; z prostředku houštiny krátkých zrzavých chlupů mu visel penis silný jako dívčí zápěstí. Při pohledu na něj jsem pocítil závist a žárlivost. Copak si Linda může vybrat mne, když má možnost vyzkoušet takové dělo? Jakou mohu mít ve srovnání a takovým ptákem vlastně šanci?
„Zatím mi ještě nestojí,“ řekl Aleš omluvně a provinile si po něm přejel dlaní.
„To vidím,“ řekla Linda. „Ale i tak je docela pěknej.“
Aleš se vítězně zašklebil a Linda pro jistotu hned dodala: „Už jsem viděla i větší. Tyhle macaté klacky většinou při erekci moc nenarostou. Bývají mohutné spíš jenom do šířky.“
„Chceš si na něj sáhnout?“ zeptal se Aleš.
„Ne, to teda nechci. Nejdřív chci vidět i toho druhého. Chci se podívat, co schovává v kalhotech Marek. Tak se mi Marečku předveď.“
Stále ještě mezi námi koloval zapálený joint a mně už v té chvíli začínalo být všechno jedno. Unaveně jsem si povolil pásek u kalhot. Když jsem si rozepnul poklopec, péro mi z něj vystřelilo jako gumový obušek. Doufal jsem, že bude tvrdé, ale ono nebylo. S tímhle problémem jsem se potýkal už od dětství: když jsem byl opravdu hodně nadržený, místo aby se mi erekce zpevnila, ve skutečnosti spíš změkla. Tohle jsem zažil už několikrát - zoufale nadržený jsem cpal do holky svého polotvrdého ptáka, zatímco ona se u toho překvapeně kroutila a zřejmě si o mně myslela, že jsem absolutní debil, který ani neumí pořádně šukat.
„Tobě taky nestojí?“ podivila se Linda. „K čemu vás tady potom vlastně mám?“
„Tak si s ním trochu pohraj a on se postaví,“ řekl Aleš.
Linda se jenom zasmála.
„Copak si vážně myslíte, že stojím o to honit vám ty vaše poloměkký ocasy? S tím se jděte vycpat!“
„Tak nám aspoň něco ukaž!“
„A co byste chtěli vidět? Jestli kundu, tak to máte smůlu. Tu vám rozhodně neukážu.“
„Tak aspoň prsa.“
Linda se znovu zasmála. „Tak si ale oba lehněte,“ řekla. „Když nebudete ležet, nic vám neukážu.“
Aleš sebou okamžitě praštil vedle mne a Linda si klekla místo něj do nohou postele.
„Proč jsou všichni kluci tak vysazení zrovna na prsa?“ zasmála se. „To musí být nějaká frustrace z dětství, jinak to není možné.“ Opřela se o paty a pomaličku si přetáhla triko přes hlavu. Pod dolním lemem bavlněného trička jsem zahlédl obrysy kulatých dívčích ňader - nejdřív vykoukl jejich spodní oblouk, pak se objevily velké světlé bradavky a nakonec vyhlédly na světlo celé kozy.
„Páni!“ vydechl Aleš. „To jsou úžasný kozy!“
„Jo, já vím,“ řekla Linda. „Ale nic dalšího už si před vámi svlíkat nebudu. A vy si trička nechte na sobě - nemám v úmyslu být tady s vámi úplně nahá.“
„Na to se vykašli,“ řekl Aleš. „Zbytečně ze sebe děláš Zagorku. Prostě to ze sebe všichni svlíknem a pak se uvidí.“
„Ne!“ řekla Linda.Její hlas byl náhle stejně ostrý jako střenka čerstvě nabroušeného nože a vanul z něj podobný chlad jako z větru prohánějícího se po čerstvě posekaném podzimním strništi. „Bude to přesně tak, jak jsem řekla! Vy si svlečete kalhoty a já naopak triko. Nic víc a nic míň. Je vám to oběma jasné?“
„S tím se jdi bodnout,“ ohradil se Aleš. „Já se teď prostě svlíknu donaha a ty se svlíkneš hned po mně. Pak budou síly vyrovnané a nikdo se nemusíme za nic stydět.“
„Copak tys mi opravdu nerozuměl? Uděláš přesně to, co jsem ti řekla! A s férovostí se jdi klidně vycpat.“
To už si ovšem Aleš začínal pomalu svlékat triko. V té chvíli se Linda zhoupla na patách, položila dlaně na Alešova stehna a celým svým tělem se opřela o jeho napnuté nohy. Její obnažená prsa se pomaličku houpala jen několik centimetrů od Alešova obličeje.
„Teď mě dobře poslouchej!“ zasyčela Linda tichým a rozlobeným hlasem. „Tahle hra se hraje podle mých pravidel - tak si koukej lehnout a nehraj si tu na nějakého frajera! Nebo snad chceš, abych začala křičet? Ta ženská z dolejšího pokoje tady bude během dvou minut. A pak bude záležet jenom na tobě, jak jí to celé vysvětlíš. Ale nemyslím si, že by pro tebe mohla mít nějaké pochopení. Na ten svůj ocas jí rozhodně neutáhneš. A už vůbec netuším, jak bys to celé chtěl vysvětlovat policajtům - včetně té trávy, která ti ještě zbyla v kapse u kalhot. Tak se zklidni a dej si pohov!“
„Ty čubko!“ zašeptal Aleš. Z té neskutečné blízkosti několika centimetrů jsem pozoroval jeho vzrušením a ponížením rudý obličej: Linda se stále opírala dlaněmi o jeho stehna a její prsa se pomaličku pohupovala jen pár centimetrů od Alešovy tváře. „Hraješ si s námi jako s nějakými poslušnými pejsky!“
„Hraju si s vámi a vám se to líbí,“ řekla Linda tiše. „Ale žádná vaše čubka rozhodně nejsem! Naopak - jsem vaše princezna. Tak už si to laskavě zapiš za uši!“
Alešova tvář byla stále ještě červená, ale jeho oči se už nedokázaly dívat na nic jiného než na bílé kopce Lindiných prsou. Dělají to tak všichni kluci, uvědomil jsem si. Když se před nimi objeví nahá dívčí prsa, nedokážou od nich odvrátit zrak a civí na ně jako nějaká tupá hovada. Ani já na tom často nebývám jinak. Jak dlouho ještě potrvá, než si to Linda konečně uvědomí? Nebo si to snad uvědomuje? Možná to tak dělá schválně - třeba je to součást nějaké její další provokace.
„Vzrušuje tě to?“ zašeptala Linda. „Dělá ti dobře ležet tady pode mnou a koukat na moje prsa? Ten tvůj klacek vypadá docela spokojeně.“
A opravdu - Alešovo péro se už zdálo být téměř tvrdé. K čertu! Tak dlouho civěl na prsa mé holky, až se mu z toho postavilo péro!
„Lež a buď hodný,“ šeptala Linda. „Podívej se tady na Marečka - ten leží a ani se nehne. Když budeš hodný, třeba ti ukážu i něco víc. A to už přeci stojí za trochu té poslušnosti, ne?“
Zblízka jsem sledoval Alešovo napnuté tělo. V jeho tváři i v každém napnutém svalu jeho trupu se dalo vyčíst to obrovské dilema, kterým si právě procházel: má být poslušný a dělat to, co po něm Linda chce, nebo se má k věci postavit jako chlap a zachovat se přesně tak, jak mu velí chlapské instinkty? Bylo mi jasné, že o jeho instinktech nemůže být pochyb: všechny hormony v jeho těle volaly po tom, aby se té provokující samice zmocnil; aby ji pod sebou zmáčknul a vnikl do ní; aby ji ošukal, vystříkal a pokud možno také oplodnil, protože přesně tak to dělaly všechny mužské generace v dlouhé řadě před ním. Jediné, co ho od takového řešení ještě zdržovalo, byl ten hloupý civilizační nános, který mu ukládal chovat se jako gentleman a ne jako tupé zvíře, kterým by jinak ve skutečnosti stále byl. A Linda, jakoby si byla té jeho nejistoty vědoma, ho v tom jeho zoufakém váhání ještě více provokovala. Její hlas zněl svůdně jako volání sirény, ve skutečnosti však žádnou možnost volby nepřipouštěl.
„Vím dobře, na co myslíš,“ šeptala. „Myslíš na to, jak by bylo snadné mě sevřít do náruče a násilím mi roztáhnout nohy. Toužíš po tom, aby ses nemusel na nic ohlížet a mohl mě bez řečí ošukat. Myslíš si že to nevím? Myslíš si, že nevidím, jak jsi nadržený a jak moc potřebuješ píchat? Jak strašně si přeješ vrazit do mě ten svůj ocas a vystříkat ho do mě jako nějaký neotesaný barbar? Jenomže dnes už je úplně jiná doba. Dneska už nemůžeš holku jen tak ohnout přes židli a rychle se do ní udělat, i když se třeba brání. Dřív to měli chlapi hrozně jednoduché. Kdybys žil třeba ve středověku a já byla nějaká tvoje děvečka, na nic by ses mě neptal a klidně bys mě ošukal, i kdybych to třeba ve skutečnosti nechtěla. A kdybychom žili v pravěku a ty by ses vrátil odněkud z lovu, musela bych ti za kus uloveného masa podržet a ještě bych byla ráda, že sis mezi všemi ostatními samicemi vybral právě mne, protože by mi to dávalo větší záruku, že já i moje děti přežijeme další krutou zimu. Jenomže dneska už nežijeme v žádném pravěku. V dnešní době už chlapi o ničem nerozhodují. To já rozhoduju o tom, jestli a kdy si se mnou zašukáš. Můžeš být větší a silnější, ale stejně ti to není nic platné. Zkus udělat něco, s čím nebudu souhlasit, a já začnu křičet. Být na holku hrubý, to se dneska už nevyplácí. Tak zůstaň ležet a zapomeň na všechny hlouposti.“
Její jointem zdrsnělý hlas mě vzrušoval a zároveň i podivuhodně uklidňoval. A současně se zdálo, že v každém z nás vyvolává droga docela jiné účinky: jakoby se z nás najednou dostávalo napovrch cosi hluboce zasunutého, snad nějaký prapůvodní základ naší existence až odněkud ze samého středu našich všedních životů. Linda se náhle zdála být mnohem rozhodnější a dominantnější a její smyslnost nabývala až apokalyptických rozměrů. Aleš se v mých očích pomalu proměňoval v sexuálního predátora. A pokud jde o mne, tak v mé osobě se začalo projevovat cosi až zoufale pasivního: ačkoliv jsem stále ležel vedle těch dvou, najednou jako bych k nim vůbec nepatřil. Pokud ti dva spolu začnou šukat, nedokážu jim v tom nijak zabránit. Leží přímo vedle mne, ale nevnímají mě, protože se zajímají jen sami o sebe. Možná přitom vnímají i část okolního světa, ale moji osobu v tom světě zjevně nevidí. Provokují se navzájem, ale já v jejich vzájemné hře nijak nefiguruju - berou mě jako nějakého trpěného pozorovatele a moje existence přitom není vůbec důležité.
Pomalu mi docházelo, co každého z nás na téhle situaci vlastně baví. U Lindy to byla zřejmě převaha, kterou nad námi najednou měla. Přímo pod ní, doslova na dosah, leželi dva polonazí kluci, se kterými si mohla dělat, co se jí zlíbí. A Aleše naopak vzrušovala možnost, že si po delší době konečne zašuká: na jeho obličeji už bylo jasně vidět, že se mu z hlavy vymazaly všechny myšlenky a rozum se mu přesunul někam k poklopci. Ten stav jsem dobře znal: bývá to přesně ta chvíle, kdy klukovi zbývá už jen poslední kousek k tomu, aby zasunul. V té chvíli přebírají velení nad tělem hormony a rozum se vytrácí někam k nenávratnu.
„Tak už si ho do sebe konečně zasuň!“ zašeptal Aleš. „Nebude první ani poslední - tak proč s tím k sakru děláš takové ciráty? Sedni si na něj a nech mě, ať se do tebe konečně vystříkám. Už bych si přeci zasloužil, abys mi to konečně dovolila.“
Linda se jenom zahihňala. Vzduchem se stále ještě nesla nasládlá vůně marihuany.
„Tady přeci nejde o žádné zásluhy,“ řekla Linda měkkým a vláčným hlasem. „I když jsem vaše princezna, zásluhami mě žádný z vás nezíská. Dám jenom tomu, komu budu sama chtít. A až ve chvíli, kdy na to budu mít opravdovou chuť.“
„Děláš, jako kdybys v sobě ještě nikdy žádného neměla,“ zašeptal Aleš. „Nic ti to přeci neudělá - prostě ho tam jenom zasunu a udělám se. To chceš abych ti sliboval lásku nebo abych ti za to nabízel peníze?“
Poslouchal jsem jejich tichý rozhovor a při Alešových slovech se mi doslova tajil dech. Copak on neví, že když chce kluk zasunout, musí si dávat zatraceně dobrý pozor na to, co přitom holce říká? Copak on neví, že s holkou se nikdy nesmí mluvit jako s děvkou - a to ani kdyby už stačila osouložit polovinu města? Copak on neví, že ho Linda za takové řeči krutě potrestá? Jenomže Linda se nakonec tomu jeho zoufalému přemlouvání jen hlasitě zahihňala.
„Do toho, kolik jsem jich už měla v sobě, ti vážně nic není,“ řekla. „Smiř se ale s tím, že proti mě jsi jen takový malý nadržený chlapeček.“ Potom sáhla do kabelky a vytáhla z ní něco, co jsem zprvu příliš dobře neviděl. To musí být kondom! napadlo mě. Teď mu ho nasadí a pak si na něj v klidu nasedne! A ten bídák nakonec dosáhne všeho, oč celou dobu usiloval.
Jenomže na kondom to bylo příliš velké a mělo to i docela jiný tvar. Linda to v jedné ruce zmáčkla a do dlaně druhé ruky tak vytlačila velkou čirou kapku. Lubrikační gel? No to snad ne! Že by na takovou situaci byla Linda už dopředu připravená?
Ale lubrikační gel to nakonec nebyl.
„Mám tady opalovací olej,“ zašeptala Linda. „Když se s ním člověk natře, báječně po něm všechno klouže. Chceš ho taky vyzkoušet?“
Tehdy zřejmě Alešovi poprvé došlo, jak moc je Linda zhulená. „Vyzkoušet?“ vydechl překvapeně. „Tady a teď?“
„Jasně, tady a teď. Podívej, co všechno s ním můžu udělat.“
Další velká kapka dopadla přesně na špičku Alešova ztopořeného penisu.
„Studí?“ zašeptala Linda. „Tak to ho musím nejdřív pořádně rozetřít.“
Fascinovaně jsem sledoval její malou dlaň: špičky jejích prstů se opatrně opíraly o spodek Alešova penisu, zatímco bříškem palce pomalu roztírala opalovací krém po velkém tmavém žaludu.
„Opatrně,“ sykl Aleš. „Nesmíš na něj tak tlačit. To potom pekelně bolí.“
Linda se tomu ale opět jenom zahihňala.
„Zvykej si,“ řekla. „Dnes nemám chuť si s tebou jen tak pohrávat. Máš na výběr jenom dvě možnosti - buď tě nechám být, nebo ti ho vyhoním. Ale ohledy přitom na tebe brát nebudu. Tak co si tedy vybereš? Chceš, abych ti ho vyhonila?“
„Jo.“
„Máš smůlu, vůbec tě neslyším. Když něco chceš, musíš si o to říct trochu víc nahlas.“
„Jo, chci to,“ řekl Aleš hlasitě. „Chci abys mi ho vyhonila.“
„Ale co tomu řekne tady Mareček? Tobě nevadí, že se na nás bude dívat?“
Jenomže Alešovi jsem v té chvíli už nestál ani za ohlédnutí.
„Ať se z toho třeba zblázní, mně je to jedno,“ řekl hlasitě. „Potřebuju se, kurva, vystříkat!“
„Jo, to vidím,“ zašeptala Linda. „To vidím, že se potřebuješ vystříkat.“¨
V dlani si rozetřela olej na opalování a pak mu tou dlaní tvrdě přejela po spodní části penisu. Aleš syknul bolestí, ale Linda se tomu jenom zasmála. Znovu zatlačila dlaní proti jeho penisu. „Když budeš hodný kluk, bude se ti to nakonec líbit,“ řekla. „Tak co - budeš hodný kluk?“
„Jo.“
Linda škubla rukou a pak tiše řekla: „Já tě zas vůbec neslyším. Zkus to ještě jednou, pěkně nahlas.“
„Jo!“ vyštěkl Aleš. „Budu hodný kluk! Tak už k sakru dělej! Udělej mě, nebo se z toho vážně zblázním!“
Lindina ruka začala tvrdě kmitat nahoru a dolů. Pro Aleše to muselo být vzrušující i bolestivé zároveň - bolest však v té chvíli zřejmě skoro nevnímal. Netuším, jak dlouho to mohlo trvat, ale ta chvíle mi připadala jako celá věčnost. Zřejmě jsem však nebyl sám.
„Tak co je?“ sykla Linda netrpělivě, když už se jí to zdálo přiliš dlouhé. „Copak ty se nechceš udělat?“
Aleš v té chvíli už jen unaveně ležel a bezmocně se díval do stropu.
„Jasně že chci,“ řekl. „Ale možná mi to vůbec nepůjde. Když se zhulím, tak s tím mívám občas problémy.“
„Jaký problémy, k sakru?“
„No prostě mi to pak nejde. Nejde mi stříkat. Mám erekci jako hrom, ale nemůžu to ze sebe pořádně dostat.“
„To mi chceš jako říct, že se teď nedokážeš udělat?“
„Já nevím. Asi ne. Zkus si na mě na chvíli nasednout - při šukání se možná udělám hned.“
„Tak na to zapomeň!“ Linda pustila Alešův penis z ruky tak prudce, až ho jeho zduřelý a nafialovělý žalud bolestivě udeřil do břicha. „Já s tebou zkrátka šukat nebudu, to už jsem ti přeci jednou řekla!“
„Jenom na chvilku. Vždyť ti to nic neudělá.“
„S tím se jdi bodnout! Když se neumíš pořádně vystříkat, tak prostě dneska budeš spát s tvrdým. Je ti to jasný?“
Pak se Linda obrátila ke mně. „A co ty?“ řekla. „Ty se taky nedokážeš udělat?“
Mlčel jsem, i když jsem tušil, že mám spíš opačný problém: semeno jsem měl už téměř na krajíčku a stříkání mi hrozilo každou chvíli. Jenomže Linda o tom samozřejmě nic nevěděla - jediné, co před sebou mohla na vlastní oči spatřit, byl můj poloměkký a povadlý penis.
„Vždyť on ti ani pořádně nestojí,“ vydechla zklamaně. „Chcete mě šukat a přitom to ani neumíte. Jeden se nedokáže vystříkat a druhému pro změnu pořádně nestojí. Takhle budete holkám jenom pro smích.“
„To nevadí,“ zašeptal jsem tiše.
„Nevadí? Co nevadí? Že budete holkám pro smích?“
„Ne, to ne. Nevadí, že mi pořádně nestojí. Vezmi mi ho prosím do ruky. Potřebuju to!“
„Potřebuješ co? Aby ti ho vzala holka do ruky?“
„Jo.“
Na spodní části penisu jsem ucítil jemný dotek Lindina prstu. A ten jediný letmý dotek mi stačil k tomu, abych se udělal. Díval jsem se na svůj změklý penis a překvapeně jsem pozoroval, jak z něj bez pomoci mé či Lindiny ruky pomaličku vytéká hustá bílá mrdka. Nikdy předtím jsem nezažil tak podivný orgasmus: ty dlouhé, pomalé záškuby se nejvíc ze všeho podobaly noční poluci. Trvalo to snad celou věčnost a semeno ze mě přitom pomaličku vytékalo jako nějaká hustá bílá substance. Změklý penis mi unaveně ležel na břiše ve velké louži horké a téměř čiré mrdky - a i když z něj už žádné další semeno nevytékalo, v nohoui v břiše jsem stále ještě cítil doznívající orgasmus. Linda se znovu zasmála tím chraplavým, zhuleným hlasem.
„Ty vole, ty ses udělal!“ smála se a bříšky prstů mě přitom štípala do stehen. „A netrvalo ti to ani půl minuty.“
„Byl jsem hrozně nadrženej,“ zašeptal jsem. „To už se prostě nedalo vydržet.“
Tělo jsem měl stále napnuté po tom dlouhém a překvapivém orgasmu a v hlavě jsem pociťoval bolestivé prázdno. Celý svět se se mnou točil z té dosud nepoznané směsi ukojeného vzrušení a útlumu z vykouřené trávy. Cítil jsem se unavený a chtělo se mi spát.
„Dáme si ještě špeka?“ zeptala se Linda. „Posledního. Místo polibku na dobrou noc.“
Pak se Linda naposledy zahihňala a nade mnou se pomalu rozprostřela noc. Tělo jsem bolavé a víčka těžší než dva pláty olova. Nakonec jsem se té únavě neubránil, hlava mi klesla a já usnul.

Když jsem se vzbudil, byla už všude kolem tma. Vzduchem se ještě nesla vůně posledního vykouřeného jointa a někde nablízku, snad přímo vedle mne, potichu šustila peřina. Ležel jsem na kraji postele, s tělem odkrytým a s břichem ulepeným od vlastní zaschlé mrdky. Jen pár minut mi stačilo k tomu, abych se v té tmě malinko rozkoukal. Přímo vedle sebe jsem nejdřív hmatem ucítil a pak i očima uviděl Lindinu obnaženou nohu. Museli jsme tu usnout jeden vedle druhého, doslova jako tři unavení sourozenci. Ti dva si spolu ještě vykouřili posledního jointa a pak je také přepadla únava a spokojeně se odporoučeli do říše snů.
V té chvíli jsem vedle sebe uslyšel tiché zašeptání. Pár okamžiků jsem měl pocit, že se mi všechno jenom zdá. Slovům jsem nejprve nerozuměl, teprve po několika dlouhých vteřinách se v mé otupělé mysli začal jejich význam skládat do srozumitelných vět.
„Já už nemůžu!“ šeptala Linda chraplavým hlasem. „Vždyť mě tam dole ještě natrhneš!“
„To jsem ještě neslyšel, že by se kunda mohla natrhnout.“
Podle chraplavého, napůl tlumeného smíchu jsem poznal, že jsou oba pořádně zhulení. To, co jsem původně považoval za Lindino tělo, byla ve skutečnosti Alešova ruka. Její obnaženou nohu jsem měl opravdu téměř nadosah - neležela však vedle mne v poklidu natažená, spíš se jen tak nevědomky opírala o můj bok, protože Linda ji měla složenu pod svým klečícím tělem. Bylo to podobné, jako kdybych vedle sebe spatřil sochu sfingy - torzo s hlavou a horní polovinou trupu ženy a dolní polovinou těla lva. Jakoby vedle mne neležely dvě osoby, ale jedno touhou navždy spojené tělo. Aranžmá scény připomínalo situaci z počátku večera, přesto se však od té doby něco podstatného změnilo: Linda i Aleš byli oba nazí a mezi jejich zpocenými těly by se už nenašla ani skulinka.
„Chceš se přeci ještě jednou udělat, ne?“ Aleš se snažil mluvit tlumeně, ale jeho zhulená mysl už možná ani skutečnou hlasitost dobře nerozpoznávala.
„Já nevím. Jasně že bych se chtěla ještě jednou udělat. Ale už jsem se stačila udělat nejmíň čtyřikrát a začínám mít pocit, že jí budu mít už brzy celou bolavou.“
„Bolavou kundu?“
„Jo, bolavou kundu,“ zahihňala se Linda. „Zejtra se kvůli tobě pořádně nepostavím na nohy.“
„Kecáš. Holka jako ty už toho musí spoustu našukáno.“
Linda se znovu zahihňala a pak Aleše klepla jemně dlaní přes pusu.
„Dávej si pozor na to, co říkáš. Takhle se přeci s holkama nemluví.“
„Já vím. Jenomže já jsem si s touhle naší hrou nezačal - to ty sis nakonec osedlala mě.“
„Tak už o tom nemluv! Můžu se udělat ještě jednou? Stačím to, dřív než se uděláš?“
„V pohodě. Když jsem takhle zhulenej, tak mi to trvá strašně dlouho.“
„Tak tedy ještě jednou,“ zašeptala Linda. „Naposledy.“
Zblízka jsem sledoval její tělo: její pánev se pomaličku rozkolébala tím úžasným břišním tancem, který holky používají, když se v poloze na koníka chtějí co nejrychleji udělat. Byly to pomalé ale přitom důrazné pohyby, kterými se její stydká kost otírala o Alešův podbřišek - dopředu a hned zase dozadu, podobně jako křivka elektromagnetického vlnění.
„Ještě chviličku,“ zašeptala po pár minutách. „Už to mám zase na krajíčku.“
Nenápadně jsem se dotknul jejího stehna a ona v té své euforii můj dotek ani nezaznamenala. Možná si myslela, že se jí tam dotýká Aleš.
„Už!“ zašeptala a já podle napnutý svalů na jejím stehně poznal, že právě dosáhla svého dalšího orgasmu.
Když bylo po všem, unaveně se opřela prsama o Alešovo tělo. Aleš jí položil ruce na záda. „Byl pěknej?“ zeptal se.
„Jo. Dokonce moc pěknej. Dlouhej a silnej. Ale tys zase nebyl! Tak už se konečně taky udělej! Přeci nechceš, abych tady s tebou prošukala celou noc.“
„Celou noc? To zní zajímavě. Když jsem takhle parádně zhulenej, klidně bych to vydržel až do rána. No není to paráda? Klidně si tady ležím a ty na mně krásně rajtuješ, přesně podle toho, jak sama potřebuješ. Připadám si u toho jako nějakej king.“
„Tak fajn, ty jeden kingu. Uznávám, že takhle dobře jsem si už strašně dlouho nezašukala. Máš opravdu úžasnýho ptáka. Ale teď už se udělej, ať už můžeme jít konečně spát.“
„No dobře. Tak já to tedy zkusím.“
„Mám ji trochu sevřít? Možná ji potřebuješ trochu těsnější.“
„Jo, to by bylo fajn. Ale klidně zůstaň tak jak jsi. Když na mně takhle ležíš, můžu se tam dole daleko líp pohybovat.“
„Tak si to užij podle sebe. Já se ti nastavím, přesně jak budeš chtít. Jenom u toho moc nekřič, ať nevzbudíš Marka.“
„Myslíš že by nás u toho mohl slyšet?“
„Pochybuju. Vždyť vidíš, že je totálně zhulenej. Ten se neprobudí dřív než ráno. Ale člověk nikdy neví.“
„Jasně, jistota je jistota. Tak já u toho budu radši potichu.“
Zpod přivřených víček jsem pozoroval, jak se Alešovo velké péro brutálně zaráží do Lindiny kundičky. Linda u toho jemně povzdychávala, ale zdálo se, že to dělá spíš kvůli tomu, aby Aleše vyprovokovala k výstřiku. Vzdychala sice mnohem rafinovaněji, než jak vzdychávají štětky, ale účel toho jejího povzdychávání byl zřejmě podobný. Sám jsem takové její pofňukávání už také párkrát zažil - když jsem se nemohl udělat a ona už si přála, aby vše co nejrychleji skončilo a aby si už mohla jít lehnout.
Alešův výstřik jsem téměř nezaznamenal. Byl tak tichý a nenápadný, že jsem si ho nejprve ani nepovšiml. Terpve když jeho přírazy zpomalily, došlo mi, že už má zřejmě všechno hezké za sebou.
„Už ses udělal?“ zašeptala Linda.
„Jo.“
„Dovnitř?“
Aleš na to zabručel něco nesrozumitelného a pak tiše dodal: „Sorry, já jsem ho nějak nestihnul vyndat. Vadí to moc?“
„Já nevím. Beru prášky, ale poslední dobou jsem je občas zanedbávala. Mám v tom teď trochu chaos. Ale nedávno jsem měla periodu, tak by to snad nemělo tolik vadit.“
Tohle jsem ale slyšet nechtěl: přede mnou se Linda ještě nikdy nepřiznala, že by občas zapomněla na antikoncepci. Právě naopak - vždycky se tvářila, jakoby v tomhle směru byla téměř neomylná. Jak často nás holky v téhle věci klamou a říkají nám, že je všechno v nejlepším pořádku? Jak pravdivé jsou jejich věty o tom, že to klidně můžeme pustit dovnitř, protože ony jsou vždycky bezpečně chráněné? Nejsou všechny ty případy, které jsem vždycky přisuzoval statistické chybě, prostě jen důkazem toho, že každá holka občas vynechá nebo zapomene?
„Myslíš, že z toho nic nebude?“
„Jak to mám k sakru vědět? Když jsi teď tak chytrej, měl jsi ho vytáhnout včas.“
„Tak se kvůli tomu tolik nečerti. Já vím, že jsem to posral.“
„No, snad se nic špatnýho nestalo. Ono to ze mě brzy vyteče. A beztak bych teď neměla mít plodné dny.“
„Chceš jít do koupelny?“
„To radši ne. Nerada bych vzbudila Marka. Vůbec netuším, jak bych mu takovou situaci vysvětlovala.“
„Ty mu přeci nemusíš nic vysvětlovat. Někdy se k němu chováš, jakoby to byl tvůj kluk.“
Linda se tiše zasmála, ale její smích v té chvíli nezněl moc přesvědčivě. „To se ti jenom zdá,“ řekla. „Nikdy jsem s ním nic neměla. Ale je to moc dobrej kluk, tak bych ho nechtěla zbytečně naštvat.“
„V tomhle jsi fakt divná,“ řekl Aleš. „Ale to už tak u holek občas bývá. Co teď uděláš s tím nadělením tam dole?“
„Snad to ze sebe nějak dostanu. Lež klidně a já se pokusím vytlačit to pomalu ven. Za chvilku to ze mě všechno vyteče.“
„Na moje břicho?“
„Jasně že na tvoje břicho! Vy chlapi jste všichni stejní sobci - klidně nám to nasázíte dovnitř, ale když byste se toho pak měli dotknout, tak se toho skoro štítíte. Nezapomeň, že to jsou tvoje vlastní spermie. Je to mrdka, kterou jsi ještě před pár minutama měl v koulích a potřeboval jsi ji dostat ven. Je ti to jasný?“
„No dobře. Vždyť už nic neříkám.“
„Vidíš - už to teče.“
„Snad toho aspoň nebude moc.“
„Kolik jsi toho tam pustil, tolik toho vyteče ven. Nikdo jiný tam nic nepřidal.“
„A to v tom jako teď budeme spát?“
„Počkej, já ti podám kapesníček. Můžeš se s ním trochu otřít.“
„Ty vole, spát ve vlastní mrdce! To se mi naposledy přihodilo někdy v patnácti.“
Linda se zamála a pak tiše řekla: „Aspoň vidíš, jak to máme my holky v životě složité. Kolikrát týdně myslíš, že chodíme spát s mokrou kundou? Víš kolikrát už to ze mě takhle v noci vytékalo? Usínáme s ulepenýma nohama a v noci se budíme s pocitem, že to z nás i po tak dlouhé době stále vytéká. A když hned po milování běžíme do koupelny, tak se vám to nezdá a máte řeči o tom, že jsme posedlé čistotou.“
„No jo. Jenomže drbat si dvakrát denně číču je jedna věc a spát v prostěradle zadělaném od mrdky je věc druhá. Nechceš si dát před spaním ještě posledního špeka?“
„No, radši už ne. Už takhle se na nás bude Marek dívat jako na narkomany.“
„Ty jo, vidíš jak vytuhnul? Měl by trochu víc trénovat.“
„On za to nemůže. A neotírej si o něj tu svojí nevymáchanou hubu. Marek je náhodou fajn.“
„No jo, já vím. Vždyť jsem toho tolik neřekl. Líbila se ti ta naše malá noční jízda?“
„Malá? Dvě hodiny šukat, tomu říkáš malá jízda? Mám ji od tebe celou odřenou.“
„Chybí ti trénink. Jestli chceš., můžeš občas trénovat se mnou.“
Linda se zasmála a pak tiše řekla: „A to si jako myslíš, že nemám žádnou lepší nabídku?“
„Lepší nebo horší, co na tom záleží? Se mnou bys to měla bez starostí a problémů. Beztak jsme si to večer slibili.“
„Slíbili co?“
„Říkala jsi, že když si tam některého z nás sama strčíš, tak že nám pak dáš, kdykoliv si o to řekneme. Vzpomínáš?“
„No jo. To byly jen takové hloupé řeči.“
„Hloupé řeči, taky řeči.“¨
„Tobě by se něco takového líbilo? Kdybych s tebou musela píchat a třeba bych to ani sama nechtěla?“
„Ty bys se mnou nepíchala, kdybys sama nechtěla. To se klidně vsadím.“
„No to je fakt. Kdybych nechtěla, tak bych to nikdy neudělala.“
„A zapícháš si se mnou občas? Když jsem nad tebou dnes v noci vyhrál.“
„Možná. Ale nikdo se to nesmí dozvědět.“
„A to jako k tobě smím přijít a říct ti - dneska mám chuť sis tebou zapíchat? A ty, místo toho, abys mi dala facku, mi dobrovolně podržíš?“
„Když tě přitom nikdo neuslyší. A když nás u toho nikdo neuvidí.“
„Paráda,“ zasmál se Aleš. „Víš jak se tomu mezi kluky říká? Matrace. Všichni mladí kluci touží po tom mít svoji matraci - holku, která si s nimi kdykoliv zapíchá, jen když ji o to požádají.“
„Tak matrace?“ zasmála se Linda. „A už jsi měl nějakou takovou matraci?“
„Blázníš?“ zasmál se Aleš. „Všichni kluci po tom touží, ale většině se to nikdy nepovede. Holky jsou v tomhle úplně jiné. Kdyby zjistli, jak se o nich mezi sebou bavíme, tak by nám vyškrábaly oči.“
„Tak fajn,“ řekla Linda. „Já budu tedy tvoje matrace. Ale jenom dokud mě to bude bavit. Až mě to omrzí, tak tě klidně odkopnu a najdu si někoho jiného.“
Aleš se jenom tiše zasmál. „Na tom přeci nesejde,“ řekl. „Já bych s takovou potvorou beztak chodit nechtěl.“
„Třeba se do mě nakonec zamiluješ,“ zasmála se Linda.
„To se určitě nestane. Ještě jsem neslyšel o klukovi, který by se zamiloval do holky, kterou používá jen jako svoji matraci.“
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 16
Jako dva cizí lidé – Dohra


Ráno jsem se vzbudil a venku už bylo světlo. Vedle mě na posteli ležela Linda, podobně jako už tolikrát předtím v našem minulém životě. Po její levé ruce ležel Aleš, a to byla oproti minulosti novinka. Chvíli jsem pozoroval Lindinu hebkou, bílou pleť, jak se nádherně vyjímá vedle hrubé, chlupaté pokožky Alešových nohou. Z předešlé noci jsem si nepamatoval téměř nic a i to málo, na které jsem si matně vzpomínal, bylo zahaleno rouškou nejasnosti a nezřetelnosti. Co všechno z předešlé noci se vlastně odehrálo a co byla jen představa mé trávou omámené mysli? Netušil jsem nebo jsem si aspoň nebyl jistý. Jednu věc jsem však věděl téměř určitě: od té třetí noci už jsme s Lindou nebyli sami - najednou jsme byli tři.



Kapitola 17
Antikoncepce


Po návratu z filmového festivalu se vše vrátilo do normálních kolejí. Byl stále ještě počátek července, Aleš odjel domů k rodičům a my zůstali s Lindou v našem studentském bytě sami. Hned první večer za mnou Linda přišla a vášnivě jsme se spolu pomilovali. Potom jsem ji držel v náruči a ona mi přitom šeptala do ucha, jak moc mne potřebuje a jak strašně se bojí toho, že ji opustím a nechám ji napospas všem jejím vnitřním běsům.
„Neopouštěj mě!“ říkala tiše. „Ať udělám cokoliv, slib mi, že mě neopustíš! Protože já vůbec netuším, co bych si bez tebe v životě počala.“
Znělo to pateticky, stejně jako většina obdobných řečí o věrnosti a lásce. Jenomže kdo by v té chvíli dokázal o podobných slovech zapochybovat? Té noci se mi podařilo prožít něco do té doby naprosto nevídaného, totiž milovat se s Lindou dvanáct hodin v kuse. Znovu a znovu jsem se pokoušel přivést ji k orgasmu, přestože jsem neměl žádné hmatatelné potvrzení toho, zda se mi to nakonec podařilo. O tom, že je vzrušená, nemohlo být pochyb. Ale jestli dovedla svoje vzrušení až k orgasmu, to se z jejích reakcí vytušit nedalo. Znovu a znovu jsem se dobýval ocasem do její kundy a ona se mi znovu a znovu vydávala všanc. Urputně jsem se snažil vydolovat z jejích úst aspoň sebemenší výkřik slasti, ale ona mi stále jen do omrzení šeptala do ucha, jak moc mě potřebuje a jak strašně jsem pro ni důležitý. Během té noci jsem to do ní nastříkal minimálně čtyřikrát, a přesto jsem se ráno po krátkém a vysilujícím spánku probudil opět s erekcí. A ještě něco jsem si během té noci naprosto jasně uvědomil. Bylo to poznání pevné jako ocel a průzračné jako voda v horské studánce. Poznání o tom, že Lindu skutečně z hloubi svého srdce miluji a že ať udělá v životě cokoliv, nikdy ji kvůli tomu nedokážu zatratit.

Uběhlo několik dalších týdnů a před námi se začala zvolna vynořovat vidina srpnového pobytu v Řecku. Ještě předtím však došlo k události, která mým těžce nabytým klidem opět od základů otřásla. Několik posledních dnů před odjezdem chodila Linda až nebývale zamyšlená, občas se zavírala v koupelně a na záchodě a jednou jsem ji dokonce přistihl s očima zarudlýma od pláče. Chtěl jsem na ni udeřit, jestli si opět nenašla někoho jiného. Někoho, do koho je zamilovaná víc nežli do mne a kvůli komu chodí celý den jako tělo bez duše. Takovou otázku jsem jí však položit nedokázal. Po několika dnech se Linda ke všemu přiznala sama.
„Marečku, já nevím, co s tím mám dělat,“ řekla zlomeným hlasem.
„Co máš dělat s čím?“
„Něco se stalo a já nevím, jestli je to dobře nebo špatně.“
V břiše jsem ucítil znovu to známé mravenčení. Pokud se Linda opět někde s někým spustila, dokážu jí opět odpustit?
„Ty sis začala něco s nějakým jiným klukem?“ zeptal jsem se tiše.
Linda se na mě zadívala s otevřenou pusou a pak se nahlas rozesmála. „Ty seš ale truhlík!“ řekla tiše. „Jasně že jsem si s nikým nic nezačala. Co si o mně myslíš? Celej měsíc tě tady zahrnuju steskama o tom, jak moc tě miluju, a pak bych si najednou ze dne na den měla začít něco s někým jiným? To by přeci nemělo žádnou logiku.“
Jenomže život s Lindou neměl logiku téměř nikdy. Tak na co jsem se ještě mohl spoléhat?
„Tak promiň,“ řekl jsem. „Já jsem to tak nemyslel. Jenom mě to napadlo, když jsem tě viděl, jak tu chodíš celá utrápená. Jakobys přitom myslela na někoho jiného.“
„Jenomže já na nikoho jiného většinou nemyslím,“ řekla malinko rozlobeně. „Mám teď prostě jenom s něčím starost. S něčím dost důležitým.“
„S čím důležitým?“
„Nevím, co si o tom mám myslet. Ale tenhle měsíc se mi to opozdilo.“
„Opozdilo?“
„No zkrátka jsem to ještě nedostala. A mělo to přijít už téměř před týdnem.“
„Kurva!“ Ten tichý výkřik ze mě vylétl jen tak mimoděk, přesto v něm však bylo ukryté všechno moje zděšení a veškerá má hrůza.
„Zatím to ještě nic neznamená,“ řekla Linda. „Možná se to jenom o pár dnů opozdilo.“
Dalších několik dnů jsem chodil okolo Lindy po špičkách. Co když se to neopozdilo? Co když Linda čeká dítě? V téhle chvíli jsem si nedovedl představit, že bychom se místo posledních dvou ročníků školy museli starat o dítě. Co by se stalo se všemi našimi plány? Co s našimi kamarády? A jak by to s tím dítětem vlastně bylo? Bylo by vůbec moje? Lindy jsem se na to zeptat netroufal - takový hajzl jsem nikdy nebyl, abych se holky, se kterou už druhým rokem chodím, dokázal na rovinu zeptat, jestli otcem jejího dítěte nemůže být náhodou někdo jiný. Jenomže u kluků je to tak vždycky: když šukáme, jsme jako zvířata a na následky přitom nemyslíme. S kolika takovými se Linda v posledním měsíci vyspala? Věděl jsem jen o jednom.
A najednou se mi spousta věcí v hlavě rozjasnila. Co když Linda tušila, že určité riziko otěhotnění po té tajné šukačce s Alešem přeci jen hrozí? Pak by ta naše následná vášnivá noc dostávala docela jasný smysl! Najednou jsem si živě vybavoval celý její průběh: jak se mi Linda podrobovala bez vášně a touhy po vlastním uspokojení, skoro jako by plnila nějaký uložený úkol; jak se pode mnou prohýbala a namísto aby uhýbala mým výstřikům, její pánev jim šla naopak vstříc; jak mě za každý výstřik dovnitř odměnila polibkem a za každou novou erekci obdivným stiskem ramen. Ta noc měla být takovou její pojistkou pro případ, že by se Alešovo semeno uvnitř ujalo. Takhle si nikdy nebudu moci být jistý tím, komu z nás dvou se vlastně povedlo Lindu oplodnit!
Ta obludná ženská vypočítavost se téměř rovnala zradě - hluboce mě zasáhla a já si s ní najednou nevěděl vůbec rady. V té chvíli mě však napadlo ještě něco dalšího: pokud Linda byla ochotná tohle všechno podstoupit jen proto, abych mohl být považovaný za otce jejího budoucího dítěte, znamená to mimo jiné také to, že se mnou do budoucna počítá víc než se všemi ostatními. Říká tím vlastně jen jedno jediné: chci, aby ses považoval za otcem mého dítěte, i kdybys jím náhodou ve skutečnosti nebyl.
Možná za to všechno může ta hrůzná ženská logika, podle které má oplodnění provést ten největší samec, ale o dítě se má starat perspektivní partner. Vždyť u kolika kamarádů jsem už podobný model viděl v praxi? Klukům příroda našeptává, že se mají vyspat s co největším počtem holek. Ale holkám velí příroda něco mnohem rafinovanějšího: když jde o oplodnění, není důležitá láska, ale kvalitní geny; láska a spolehlivost nabývají na významu až později, až když je potřeba dítě zajistit pro budoucnost.
Když jsem si tohle všechno uvědomil, najednou mi došlo, jak důležitý zřejmě pro Lindu musím být. Možná ne ve smyslu přenosu genetické informace, ale rozhodně pro její další budoucnost. Při vědomí toho všeho jsem si musel položit logickou otázku: dovedu se postarat o Lindino děcko, i když možná ve skutečnosti nebude moje? Budu ochoten o ně pečovat jenom proto, že na mě Linda v tomhle směru spoléhá a že je to možná jediný legitimní důvod toho, proč se mnou vlastně zůstává? Jakoby se přede mnou náhle objevila hranice, o které jsem si nebyl jistý, zda ji dokážu jen tak překročit. Ale pokud ji nepřekročím, Linda to zřejmě pochopí jako naprosto jasný signál toho, že se mnou nemůže do budoucna počítat. Kéž by se něco takového nikdy nepřihodilo!

Po dvou dnech přišla Linda s tím, že je vše v nejlepším pořádku.
„Prostě se to jen o týden opozdilo, to je celé,“ řekla vesele a vlepila mi přitom pusu přímo na tvář.
„Copak se to může opozdit, když bereš prášky?“
„Jak vidíš, tak asi může.“
„Ale bereš přeci prášky?“
„No beru. Jasně že beru. Teda když na to občas nezapomenu. Někdy v tom mívám trochu hokej.“
Hlas se mi stáhnul v hrdle a já si znovu vzpomněl na ten tajně vyslechnutý rozhovor mezi Alešem a Lindou. Mám v tom teď trochu chaos, řekla tehdy před měsícem Linda. Co tím, kurva, vlastně myslela?
„Ty občas zapomínáš na antikoncepci?“ zeptal jsem se udiveně.
„Všichni na něco občas zapomínáme,“ řekla Linda malinko rozlobeným hlasem. „Chceš mi tady dělat kázání o odpovědnosti?“
„Kázání o odpovědnosti? Jasně že nechci. Ale na některé věci se prostě zapomínat nesmí!“
„Jdi se bodnout, blbečku!“ Z Lindiných očí najednou létaly blesky a potlačovaným vztekem se jí lámal hlas. „Když ho do mě strkáš, tak to podobný starosti rozhodně nemáš! Na nějaké ochraně ti v té chvíli hovno záleží - nebo se snad pletu? Třeseš se na to, abych ti dovolila strčit ho dovnitř, a že by sis na něj mohl navlíct gumu, to tě v ten moment ani nenapadne!“
„To si na něj mám vážně navlíkat gumu?“
„Ne. Ale mohl bys aspoň občas projevit ochotu vzít tuhle starost na sebe. Proč se o to musím starat zrovna já? Proč mám každý večer usínat s obavou, jestli mi náhodou neuděláš dítě?“
„Od toho sakra bereš ty prášky!“
„Já vím moc dobře, proč je beru. Beru je už od patnácti a jsem smířená s tím, že je budu brát až do přechodu. Ale někdy se zkrátka stane, že na ně ráno zapomenu. Ty bys nebyl o nic lepší.“
„To bych, k sakru, byl! Protože já zkrátka vím, že se na ně zapomenout nesmí!“
V té chvíli se Linda zasmála a napjatá atmosféra mezi námi se najednou prudce změnila. Když znovu promluvila, v jejím hlase už nezazníval vztek, ale spíš sarkasmus.
„To bych fakt chtěla vidět, jak by ses o něco takového dovedl postarat,“ řekla. „Máš silné řeči, ale kdyby starost o antikoncepci spočívala jenom na tobě, byla bych v jináči už dávno.“
„To si opravdu myslíš? Tak mě tedy nech, ať se o to postarám. A uvidíme, kdo to zvládne líp.“
Linda se zasmála a pak sáhla do nočního stolku. Vytáhla odtud prášky a širokým obloukem mi je hodila k nohám.
„Tak si je tedy vezmi k sobě, když si myslíš, že to zvládneš líp než já. A uvidíme, jakej z tebe bude po měsíci hrdina.“
Sebral jsem prášky ze země a pevně jsem je zmáčkl v dlani: najednou se přede mnou otevíral svět, do kterého kluci obvykle nemívají přístup. A byla by škoda takovou možnost nevyužít.
„Tak dobře,“ řekl jsem. „Od téhle chvíle budu všechno řídit já. Každé ráno ode mne dostaneš jeden prášek. Když ho spolkneš, nebudeš pak muset mít z ničeho strach. Souhlasíš?“
„A co když někdy zapomeneš?“
„Na tohle já nikdy nezapomenu. Ale možná ti ho někdy nedám záměrně. A ty pak za mnou budeš muset přijít a o ten prášek mě poprosit.“
„To je tedy pěkně ujetý!“ zasmála se Linda. „A co když mi ho potom nedáš?“
„ S tou nejistotou se budeš muset smířit. Protože takové to teď mezi námi bude.“

A tím začala naše hra s Lindinou antikoncepcí. Druhý den ráno se ke mě Linda přitočila a se smíchem mi řekla: „Ještě jsi nesplnil svoji dnešní povinnost.“ Pak otevřela pusu a nechala si položit na jazyk malý kulatý prášek.
„Nevěděl jsem, že jsou až tak malé,“ řekl jsem překvapeně.
Linda se znovu zasmála. „Máš strach, že ho nakonec nespolknu?“ řekla. „I to by se přeci mohlo stát.“
Ještě jednou jsem jí otevřel pusu a pozorně překontroloval celou její ústní dutinu. „Příště ti ho položím až dozadu,“ řekl jsem. „Abys ho nemohla vyplivnout.“
„A proč bych ho jako měla vyplivovat?“
„Třeba proto, abys mi dokázala, že jsi měla nakonec pravdu.“
„Ale já ji opravdu měla,“ řekla Linda. „Pokud téhle hry včas nenecháme, za devět měsíců se nám narodí mimino. Jednou stejně zapomeneš a až to pak do mě nasážíš, uštrikuješ mi dítě.“
„Na tohle já nikdy nezapomenu. Každý ráno ti dám do pusy jeden prášek a ty mi za to hezky poděkuješ. Poděkuješ mi za to, že se o tebe tak starám a že to nenechávám jenom na tobě.“
„To je tedy dost pitomá hra,“ zasmála se Linda. „Jsem zvědavá, jak dlouho tě bude bavit.“
Jenomže další den ráno jsem zjistil, že ta pitomá hra začala bavit i Lindu. Když jsem se k ní ráno v posteli otočil, bez odmlouvání otevřela pusu a poslušně spolkla svůj prášek. Najedou se mi zdálo, jakoby by byla z toho všeho vzrušená.
„Stejně jednou zapomeneš,“ zašeptala tiše. „Zapomeneš a naprcáš mě.“
„Nezapomenu.“ Také já jsem najednou začínal pociťovat obrovské vzrušení. Mírná ranní erekce se pomalu přeměňovala v nadrženou tvrdost a já stále více cítil chuť si pořádně zašukat.
„Nesmím zapomenout,“ řekl jsem vzrušeným a chraplavým hlasem. „Protože určitě nejsem jediný, kdo by tě mohl naprcat.“ Bříškama palců jsem drtil její ztopořené bradavky. Ještě nikdy jsem se s Lindou nevydal na tak tenký led, ale byl jsem z toho všeho tak vzrušený, že jsem beztak neměl jinou možnost.
„Ty bys pak mohla čekat dítě a já bych už nikdy neměl jistotu, že je to dítě opravdu moje,“ zašeptal jsem Lindě do ucha.
„Ne, to bys opravdu neměl,“ zašeptala Linda.
„Dělá ti dobře prcat s jinýma klukama?“
„Ne,“ zašeptala Linda. „Dělá mi dobře prcat s tebou. Pověz - chceš si se mnou teď zaprcat?“
„Jo.“
„Tak pojď. Jestli opravdu chceš, můžeš ho do mě klidně strčit. A nemusíš si dávat pozor - beru totiž prášky.“
Ta věta mě vzrušila a současně i rozběsnila: kolika klukům už Linda něco podobného řekla? A kolik takových bylo od chvíle, kdy jsme se poznali? Kolenem jsem jí roztáhnul stehna a ztěžka jsem dolehl na její čekající tělo. Její kunda byla mokrá a rozevřená a já jsem se do ní zabořil jediným tvrdým přírazem.
„Te děvko!“ zašeptal jsem a tvrdě jsem ji začal mrdat. „Děvko, děvko!“ šeptal jsem téměř nepříčetně a prudce a bezohledně jsem do ní přitom bušil. Ale ona jenom zvedla hlavu a klidným pohledem se na mě zadívala. Její oči byly ledově chladné a dívaly se na mne s takovým podivným nezaujatým pobavením. Bušil jsem do ní stále silněji, ale ona si k sobě pouze přitáhla moji hlavu a tiše mi zašeptala do ucha: „Klidně se do mě vystříkej. Ale nesmíš mi ji přitom moc odřít, aby to nepoznal můj kluk. Jemu by se určitě nelíbilo, že šukám s jinýma.“
A já v té chvíli explodoval a moje horká a našlehaná mrdka musel letět přímo k jejímu děložnímu čípku.
„To je dobře,“ zašeptala Linda. „To je moc dobře, že se tak hezky udělal. Cítila jsem to skoro až v krku.“
A mě v té chvíli bylo z toho všeho skoro až do pláče - a současně jsem věděl, že jsem právě prožil jeden z nejsilnějších orgasmů ve svém dosavadním životě.



Kapitola 18
Předehra


Uběhlo ještě několik dní, a najednou tu bylo Řecko. Když se Linda poprvé zmínila o podobné možnosti, tak jsem se jejímu odhodlání jenom zasmál.
„Třeba to nakonec budou naše poslední prázdniny,“ řekla tehdy Linda. „Vyděláme si spoustu peněz a ještě se navíc krásně opálíme.“
Já byl k jejímu nadšení skeptický: strávit polovinu prázdnin u moře, to zní samozřejmě velice lákavě. Ale být tam jako delegát cestovní kanceláře, tím už jsem tolik nadšený nebyl.
„Je to jen na srpen a na září,“ tvrdila Linda. „Určitě tam zažijeme spoustu zábavy. Přeci nechceš, abych tam nakonec odjela sama.“
A to také nakonec rozhodlo: opravdu jsem nechtěl, aby tam Linda odjela sama.
„O takové věci se nežertuje,“ řekl jsem. Ale Linda se mému ledově studenému tónu jenom zasmála.
„Copak ty bys mě tam samotnou nepustil?“ škádlila mě, až se mi z toho svíral žaludek. „Bojíš se nechat mě chvíli o samotě? Nebo máš dokonce strach z toho, co všechno bych tam bez tebe mohla provádět?“
Ačkoliv jsem to před Lindou nechtěl přiznat, opravdu jsem se bál pustit ji do ciziny samotnou. Dovedl jsem si velice dobře představit, jaké nebezpečí čeká v cizině na opuštěné dívky. Z vyprávění kamarádů jsem věděl, jak to vypadá na výměnných studentských pobytech; věděl jsem o všech těch holkách, které k nám na fakultu přijely na jeden či dva semestry z Polska či Irska a během několika měsíců se stihly vyspat s polovinou kluků z našeho ročníku - zčásti z nudy a zčásti ze stesku po domově; a věděl jsem i to, že české holky se v cizině nechovají o moc lépe. Znal jsem všechny ty večírky, na kterých se holky postupně prostřídaly ve všech chlapeckých postelích a ráno se pak vracely do svého pokoje s rozškrábanými zády a nohama oblepenýma od zaschlého semene, které do nich někdo bez varování pustil. O jednom takovém večírku mi kdysi vyprávěla i Linda. Ona se ho prý nezúčastnila nebo z něj aspoň odešla ještě předtím, než se něco pořádného začalo vůbec dít. Ale mohl jsem se na její slova spolehnout?
„Nevěříš mi?“ smála se Linda. „Bojíš se, že se tam s někým vyspím a ty se o tom ani nedozvíš? To se přeci o prázdninách holkám občas stává.“
To provokování ji muselo pekelně vzrušovat. Chytil jsem ji za ruce, ale ona se mi vykroutila. „Raději pojedu s tebou,“ řekl jsem. „Pojedu s tebou a ohlídám si tě.“
Jenomže Linda se tomu jenom zasmála.
„Ale já nejsem tvůj pes, abys mě mohl uvázat u boudy! Když nebudu sama chtít, tak mě nikdy neuhlídáš. To už bys snad mohl vědět.“
„Stejně si tě ohlídám,“ řekl jsem vztekle. „I kdybych ti na ni měl pověsit řetěz!“
„To bys opravdu udělal?“ zašeptala Linda. „Ale to bych pak nemohla dát ani tobě.“
Její rty se mi pomaličku otíraly o ušní boltec a na krku jsem cítil její vzrušením zrychlený dech. „A víš co by to pro tebe znamenalo?“šeptala smyslným hlasem. „Už by sis do konce života pořádně nezašukal. Je ti to jasný?“
„Jo.“
„Klukovi, jako jsi ty, žádná holka na potkání nedá. Rozumíš?“
„Klukovi, jako jsem já?“
„Jo, klukovi, jako jsi ty. S hodnýma klukama totiž holky obvykle nespí. Řekni - seš hodnej kluk?“
„Asi jo.“
Na ušním lalůčku jsem ucítil Lindiny zuby. „To není žádná odpověď,“ zašeptala. „Zkus to ještě jednou - seš hodnej kluk?“
„Jo, jsem hodnej kluk.“
„To je mnohem lepší. Pro hodný kluky já mám slabost. Ostatní holky jsou potvory, co chtějí hodný kluky jenom využívat. Když mě opustíš, nikdy už si žádnou jinou hoolku nenajdeš. Žádnou, která by ti dala zašukat.“
„To nemůžeš myslet vážně!“ zašeptal jsem. Krk jsem měl vyschlý jako Saharu a po zádech mi přejížděly mrazivé doteky strachu. Ta bezdůvodná hrůza, která mě náhle celého obestřela, měla ve skutečnosti docela prostou příčinu: měl jsem strach, že má Linda v podstatě ve všem pravdu.
„Proč myslíš?“ zašeptala Linda. „Je to tak a ty to moc dobře víš. Najdeš si hodnou a slušnou holku a do konce života se budeš při sexu nudit. Dovolí ti to jenom občas a nikdy se u toho neudělá. To bys chtěl?“
„Ne, to ne.“
„Tak s tím rychle něco dělej! Hlídej si mě a pečuj o mě. Starej se o mě jako o svoji princeznu. Protože žádná jiná ti to nikdy tak dobře neudělá. Už je ti to jasný?“
„Jo.“ To slovo se mi na patře přilepilo jako ulepený bonbón: kde se ve mně najednou vzalo tolik pasivity? Proč se od Lindy nechávám zbytečně trápit? A proč mě to její dráždění tak neskutečně vzrušuje?
„Ale stejně mě nakonec neuhlídáš,“ pokračovala Linda tiše. Rozhodným pohybem mi rozepnula košili a její rty si pomalinku pohrávaly s jednou z mých bradavek. „Budeš mě hlídat, ale já budu přesto dělat jenom to, co budu sama chtít. A ty už nikdy nebudeš mít jistotu, že mě hlídáš dobře.“
Pokusil jsem se zajet jí dlaní pod triko, ale ona mě odstrčila a pevně mi sevřela ruce za hlavou. Pak přiblížila svůj obličej až k mé tváři a tiše řekla: „Co všechno jsi schopný udělat pro to, abych ti neutekla s někým jiným? Co budeš dělat pro to, abych tě nepodvedla?“
Zblízka jsem se na ni díval a v kalhotech jsem přitom cítil svůj vztyčený penis. Byl jsem tak vzrušený, až mě z toho rozbolely koule.
„Když to bude nutné, budu ti na ní držet ruku,“ řekl jsem tiše.
„Hlupáčku,“ zasmála se. „I kdybys mi na ní držel ruku celou noc, když budu chtít, stejně tě nakonec podvedu! Je ti to jasný?“
„Jo.“
„Opravdu? Opravdu je ti to jasný?“
„Jo, opravdu je mi to jasný.“
„A pojedeš se mnou tedy do toho Řecka?“
Na hrudi jsem cítil její vztyčené bradavky a od výstřiku už mě dělila jen chvíle. Co jsem to za hlupáka, že se dokážu udělat jen z takových řečí? Co jsem to za chlapa, když mě vzrušuje povídání o tom, jak mi moje holka chce být nevěrná?
„Tak pojedeš?“ zeptala se znovu, tentokrát o něco důrazněji. V ústech jsem měl tak sucho, že jsem místo odpovědi jenom kývnul na souhlas.
„A proč tam se mnou pojedeš?“
Bylo mi jasné, že se musím vzchopit k nějaké odpovědi - dřív než z toho všeho začnu stříkat a zacákám si čerstvě vyprané kalhoty.
„Pojedu tam s tebou, abych si tě ohlídal. Pojedu tam, abys mi nemohla zahýbat s jinýma. Budu za tebou všude chodit a hlídat tě.“
„Tak na to jsem vážně zvědavá,“ zasmála se Linda. „Za každý den, kdy mě uhlídáš, ti dám jedno euro. A za každý, kdy mě neuhlídáš, mi naopak jedno euro vrátíš.“
„Proč zrovna jedno euro?“
„Protože právě taková je moje cena. Jedno euro - jeden drink. Pro většinu chlapů holka nemá větší cenu, než je cena jednoho drinku, kterej jí večer na baru koupí. Jenomže to nikdo z nich nepřizná. Já to klidně přiznám - jeden drink, jedno euro.“
Z té šílené představy se mi zatočila hlavy - copak to jde, aby všechny holky byly právě takové? To se opravdu některé z nich vyspí s chlapem jenom kvůli jednomu zaplacenému panáku?
„To přeci nemůže být pravda!“ zašeptal jsem.
„Proč myslíš?“
„Holky takové přeci nejsou!“
„Ale chlapečku,“ zašeptala Linda. „Vidím, že nás ještě pořádně neznáš. Chtěl bys opíchat co nejvíc holek, a přitom o nás vůbec nic nevíš. Možná už je načase, abys nás trochu líp poznal. Poslechni mě a já ti ukážu, jaké holky ve skutečnosti jsou.“ Pak mi pomaličku zajela rukou do kalhot a pevně sevřela v dlani špičku mého penisu.
„Ber to jako hru, při které se o nás můžeš leccos dozvědět,“ řekla tiše. „Všechno je to přeci jen taková hra - dokonce i tohle.“
„My spolu teď hrajeme nějakou hru?“
„Jasně. Milování je přeci taky jenom hra. A když ho holka klukovi vyhoní nebo vykouří, co by to mělo být jiného než hra? Mám si teď s tebou trochu pohrát?“
Před očima se mi z toho všeho začaly dělat barevné mžitky. „Jo!“ zašeptal jsem.
„Tak si lehni a stáhni si kalhoty.“ Potom ze mě vstala a počkala, až ze sebe stáhnu kalhoty a lehnu si na postel. Ležel jsem na zádech a zduřelý ocas se mi vypínal šikmo k břichu.
„Já vím, na co máš teď chuť,“ zašeptala Linda. „Ale já ti to dám, jenom když budeš poslušný.“ Pomalým pohybem mi přetáhla předkožku a pak se opatrně dotkla nasliněným prstem spodní hrany mého žaludu. „Umíš být poslušný?“ zeptala se a já nepatrně kývnul, aby viděla, že souhlasím.
„Ale já nemyslím jenom teď,“ zašeptala. „To dokáže každý - být hodný, když se hoka mazlí s jeho ptákem. Ale budeš hodný i v Řecku?“
„Jo. Myslím že budu.“
„Kecáš!“ zamračila se a prstem maličko přitlačila proti mému penisu. „Slibuješ a přitom ještě nevíš, o co půjde.“
„Budu hodný i v Řecku,“ vydechl jsem. „Ale teď už to ze sebe potřebuju konečně dostat. Nebo se z toho fakt zblázním!“
„Jsi stejný jako všichni kluci. Slibuješ jenom proto, aby ses mohl vystříkat.“
„Ne, to ne! Slibuju, protože tě miluju!“
„Jestli mě opravdu miluješ, tak mě musíš ve všem poslechnout. Tady i tam. Musíš se o mě starat a hlídat si mě. A současně nesmíš dát najevo, že ke mně patříš. Dokážeš to?“
„Já nevím.“
Linda se znovu zamračila a pak řekla: „Chtěla bych, abys to dokázal. Vlastně na tom není vůbec nic těžkého. Nebo snad ano?“
„Jestli to má být tvoje jediná podmínka...“
„Hlupáčku,“ zašeptala Linda. „To já přeci ještě nevím, jestli to bude moje jediná podmínka. Zatím chci, aby to tak bylo. Ty se o mě budeš starat a hlídat si mě. A o všem ostatním budu rozhodovat já. A ty se mi nakonec ve všem podřídíš. Slibuješ?“
Výstřik už jsem měl téměř na krajíčku. „Slibuju,“ zašeptal jsem.
„Bude to taková naše letní hra. Já budu určovat její pravidla a ty v ní budeš mít jenom dva důležité úkoly - hlídat si mě a pečovat o mě. Zapamatuj si tuhle chvíli, protože ti ji možná už brzy připomenu“
Bříško jejího prstu pomalu přejíždělo po mé uzdičce. Ještě nikdy jsem nezažil tak jemné a přitom tak intenzivní dráždění. Kdyby v té chvíli pevně sevřela můj penis, byl bych hotový možná ještě dřív, než by k sobě přitiskla všechny prsty. Ona však nic takového neudělala a stále jen naprosto jednotvárně přejížděla bříškem palce po spodní hraně mého obnaženého žaludu.
„Jestli máš chuť, tak se udělej,“ zašeptala právě ve chvíli, kdy se ve mně všechno uvolnilo a já začal pomaličku stříkat. První salva letěla až někam za moji hlavu a teprve druhá a třetí mi přistály na břiše. Když Linda viděla všechnu tu záplavu, zasmála se a pak tiše řekla: „Pěkně se uvolni, ty můj chlapečku. Co ty víš - třeba je to naposledy. Protože od téhle chvíle si už nemůžeš být vůbec ničím jistý.“



Kapitola 19
Řecko


V Řecku nás přivítalo horko a dusno. Hned z letiště nás odvezli k moři a ukázali nám, kde budeme ubytovaní.
„Ničeho se nebojte,“ řekla nám vedoucí skupiny delegátů. „Přidělím vás k někomu zkušenému a zítra vám všechno ukážu. Spolu být nemůžete, když jste tady poprvé. To je naše pravidlo. Ale vy k sobě asi beztak nepatříte - nebo se snad pletu?“
Linda zavrtěla hlavou a já jen pokrčil rameny. Co na tom v té chvíli záleželo? Beztak Lindu určitě přidělí k nějakému nadrženci, který už měsíc neměl holku, a on ji během týdne oklátí jako nějakou ukňouranou pipinu. K čemu jsou v takové situaci naše hry a dohody?
Jenomže pak přišlo pro Lindu první nemilé překvapení.
„Čekala jsem, že nám konečně pošlou dva kluky,“ řekla vedoucí. „Slečna si tu může najít spoustu kamarádek, ale pro tebe tady žádného parťáka nemám. No, snad se tu spolu nějak srovnáte.“ Pak se na nás ještě jednou pozorně zadívala a zeptala se: „A opravdu k sobě nepatříte?“
Linda znovu zavrtěla hlavou a já v přitom v jejích očích zahlédl záblesk roztrpčení. Ta překvapivá změna situace ji musela pekelně naštvat. Být sama uprostřed českého slepičince, s tím určitě nepočítala ani ve svých nejhorších snech.
„No, co se dá dělat,“ řekla vedoucí. „S páry je všechno mnohem jednodušší. Holky se tady občas chovají, jako by byly utržené ze řetězu. A kluci si v takové chvíli myslí, že si můžou všechno dovolit. Nakonec jsou z toho jenom mrzutosti. Takže si radši rovnou zapamatujte, že jste tady hlavně kvůli práci. Co děláte po večerech, k tomu vám nikdo baterkou svítit nebude. Ale když klient zavolá, musíte bezchybně fungovat, ať se mezi vámi stalo v noci cokoliv. Rozumíte?“
„Jo, myslím že rozumíme.“
„Ale houby rozumíte. Opakuju to každý měsíc, ale stejně se nakonec pokaždé něco rozsype. Jak říkám, s páry to bývá mnohem jednodušší. Když přijede dvojice, tak se většinou navzájem hlídají a nic zlého se nemůže přihodit. On hlídá ji, aby se mu někde nezaběhla, a ona si zas hlídá jeho, aby jí ho některá z těch českých slepiček náhodou nepřitlačila pipinou k bidlu. Tohle je totiž dost malej dvorek na to, aby o sobě všichni všechno nevěděli. Je vám to jasný?“
„Jestli vás to uklidní, tak mi se klidně budeme hlídat navzájem,“ řekl jsem. „Já budu hlídat ji a ona bude hlídat mě. A všechno bude ok.“
Rychle po mě hodila pohledem, snad aby se ujistila, že si z ní nedělám legraci.
„Takovým řečem jsem už dávno odrostla,“ řekla. „Víte jak to nakonec mezi vámi dopadne? Ty se jí budeš chtít dostat do kalhotek, jakmile k tomu dostaneš první příležitost. Ona si dá nejdřív říct, protože tady nebude nikdo lepší. Pak se okolo ní začnou motat místní kluci a ona zjistí, že by nebylo špatné užít si taky trochu exotiky. Ty na ni kvůli tomu začneš žárlit a s jedním nebo dvěma z nich se popereš. A oni ti bez řečí rozbijí hubu, protože to tak dělají každý měsíc znova a znova. No a já tady nakonec budu mít řecké policajty a k tomu uřvanou holku, která neví, co si s tím vším počít.“
Její přímočarost mi na okamžik vyrazila dech. „Nic takového se určitě nestane,“ řekl jsem. „Slibuju.“
Ale ta postarší, malinko obtloustlá dáma se tomu jen zasmála a tiše řekla: „Takových slibů jsem už slyšela desítky. Ono bude úplně stačit, když se budete chovat jako normální dospělí lidé a ne jako dvě hárající čubky, co si myslí, že se právě utrhly ze řetězu.“

Když skončila svůj proslov, zavedla nás do podkroví penzionu.
„Naše cestovka tady má vyhrazeno několik pokojů pro delegáty,“ řekla na úvod. „Jenomže jak vás tam v tomhle složení vlastně poskládám? No, nějak to snad vymyslíme.“
V podkroví se nacházelo jen několik menších pokojů a jeden o něco větší apartmán.
„Pokoje už máme všechny obsazené,“ řekla vedoucí. „Budete se nejspíš muset nějak zmáčknout v apartmánu.“
Apartmán se skládal z velké ložnice s balkónem, malé kuchyňky a menšího pokojíku s dvojitou postelí.
„Jednolůžáky bohužel nevedeme,“ řekla vedoucí. „Tady slečna se může ubytovat s ostatními děvčaty v ložnici a na tebe, mladej, zbude ten menší kumbál vzadu. Není to sice žádnej přepych, ale na přespání to bohatě postačí.“
Když jsme vešli do ložnice, z postele se zvedla mladá holka s dlouhými hnědými vlasy. Byla drobná a hubená, s bystrým výrazem v obličeji a nápadně velkými prsy.
„Ahoj,“ řekla a podala nám ruce. „Já se jmenuju Klára. A vy jako patříte k sobě?“
Linda znovu zavrtěla hlavou a obtloustlá vedoucí k tomu ještě pro jistotu dodala: „Tady mládenec se ubytuje v tom menším pokoji vzadu. Slečna zůstane bydlet u vás.“
„Vy ho ubytujete vzadu v kamrlíku?“ řekla ta holka a zamračeně si mě přitom prohlédla. „Copak ho nemůžete dát někam jinam?“
„Všude jinde je obsazeno,“ řekla vedoucí. „Budete se tu muset nějak srovnat.“
„Ale my si tam odkládáme věci! A převlíkáme se tam!“
„Tak se budete muset začít převlíkat někde jinde. Tohle je ložnice a ne nějaká převlékárna.“
„S takovýma radama se jděte bodnout!“ ozvala se vztekle ta malá hnědovlasá holka. „Copak tu nemůžeme mít soukromí ani po večerech?“
Obtloustlá vedoucí ale nepřipustila žádnou diskuzi. „Vaše soukromí vám nikdo nebere,“ prohlásila. „Takže konec všech hloupých řečí, debata se právě uzavírá.“ Potom se obrátila k Lindě a pro jistotu ještě dodala: „A ty se jich neboj. Ze začátku budou možná trochu prskat, ale jsou to slušné a pracovité holky. Tak se snaž mezi ně dobře zapadnout. No a pro tebe to platí taky,“ dodala ještě při pohledu na můj rozpačitý výraz.
Malá hnědovlasá holka vypadala naštvaně, ale obtloustlá vedoucí si z toho zjevně nic nedělala. „Zítra jim všechno ukažte a chovejte se k nim slušně,“ řekla, jakoby se vůbec nic neobvyklého nedělo. „Nezapomínejte, že ještě před měsícem jste na tom byli stejně jako tihle dva. Ty si Kláro můžeš vzít na starosti toho kluka, když z něj máš takovou radost.“
„No že bych z něj samou radostí učůrávala, to teda tvrdit nemůžu,“ prohlásila Klára. Pak se na mě ale usmála a tiše dodala: „Ale třeba se z nás časem stanou prima parťáci.“

Večer jsme se s Lindou sešli na balkóně. Klára si na chvíli odběhla na pláž a s tou druhou holkou, která měl s Lindou tvořit delegátskou dvojici, jsme se za celý den ani jednou nepotkali. Stál jsem u zábradlí a v ruce jsem držel hrnek s čajem. Když ke mně Linda přistoupila, neubránil jsem se úsměvu.
„To jsem vážně netušil, že to budu mít takhle jednoduché,“ řekl jsem, protože jsem měl chuť Lindu trochu pozlobit. Ona se po mě jen kysele ohlédla a vztekle potřásla hlavou.
„Kdybych tušil, že si tady budu moci vybrat hned z několika holek, tak bych se té cesty tolik nebál.“
Linda sklopila oči a na jejích chvějících se víčkách bylo zřetelně vidět, že se jí podobné řeči vůbec nelíbí. Rázem jsem se cítil být na koni, moje převaha však trvala jen chvilku. Během několika vteřin Linda opět zvedla oči a zadívala se na mě se zábleskem výsměchu v pohledu.
„A ty tomu vážně věříš?“ zeptala se. „Ty vážně věříš tomu, že s nimi budeš píchat? Vsadím se s tebou o co chceš, že ti ani jedna z nich nedá! Možná tě budou chvilku vodit za nos a napínat tě, ale spát s tebou nebudou. Už teď tě mají plný zuby, protože jsi jim obsadil ten nejdůležitější pokoj.“
„Nejdůležitější pokoj?“
Linda se zasmála a pak řekla: „Opravdu si myslíš, že ty dvě čekaly skoro celé léto jenom na to, až se tady objevíš, a teď ti obě padnou okolo krku? K čemu si myslíš, že jim až doteď sloužil ten malý pokojík, do kterého tě proti jejich vůli ubytovali?“
„Ty si snad myslíš...“
„Ne, já si vůbec nic nemyslím. Já to vím totiž naprosto jistě. Vždycky když některá z nich sbalila večer nějakého kluka, tak si ho pak odvedla tam dozadu, aby ostatní nerušila. Všem to tak vyhovovalo a nikdo si nemusel na nic stěžovat. Jenomže teď ses jim do toho malého pokojíku nakvartýroval ty a ony na tebe mají kvůli tomu vztek. Proč jinak by Klára o ten pokojík tak bojovala? Nebo si snad myslíš, že se tyhle holky budou stydět svlíknotu se před tebou do plavek? Blázínku! Ty už mají za celé léto našukáno víc než my spolu za celý rok. Jestli se jim budeš chtít podívat do kalhotek, tak tě budou chvíli oblbovat a pak se na tebe vykašlou. S žádnou z nich si nezašukáš, o to se můžeš klidně vsadit!“
Trochu mě tou svojí krasomluvou zaskočila, ale slova jsem naštěstí nemusel hledat dlouho. „Na tom přeci vůbec nezáleží,“ řekl jsem. „Nebo si vážně myslíš, že se s nimi chci tahat někde po plážích? Já o takové věci vážně nestojím. Nechci s nimi šukat jen proto, že se to nabízí a že bych tě tím mohl naštvat a mít nad tebou převahu. Chci tady být se tebou - a taky chci, aby to všichni věděli. Tahle sázka ti zkrátka nevyšla - a čím dřív si to přiznáš, tím lépe pro tebe i pro mě. Tak tu naši hru raději skrečujeme, vždyť nám v tom přeci nic nebrání. Zítra ráno těm holkám řekneme, že patříme k sobě - a pak si to užijeme skoro jako nějakou romantickou dovolenou. Co ty na to?“
Jenomže s Lindou už v té chvíli nebyla rozumná řeč.
„Proč si vlastně myslíš, že mi ta moje sázka nevyšla? Jenom proto, že v tomhle penzionu není kromě tebe žádný jiný kluk? Myslíš si, že mě o to snadněji uhlídáš? Je vidět, že o holkách opravdu nic nevíš.“
„Já ale o holkách nic vědět nechci! Rozhodně o nich nechci vědět nic takového, kvůli čemu bych se jich měl bát nebo se jim vyhýbat.“
„No jo,“ zasmála se Linda. „U tebe jsou všechny holky princezny. Žádná z nich nemluví sprostě a když už někdy souloží, tak jenom proto, aby svýmu klukovi udělaly radost. Marečku, ty jsi tak strašně naivní!“
„A co je na tom špatnýho? Co je špatnýho na tom být občas naivní?“
„Špatnýho? Špatnýho na tom není vůbec nic. Ale v tvém věku je to malinko hloupý. Vzpomeň si na naši dohodu - já ti ukážu, jaké holky občas dovedou být. A ty mě budeš mezitím hýčkat a hlídat si mě. S tou dohodou jsi přeci souhlasil!“
Rezignovaně jsem pokrčil rameny a těžce jsem si přitom vzdychl. Co se na takovou otázku dá vlastně odpovědět?
„Já vím, že jsem s tou naší dohodu souhlasil. Ale teď mi přijde hloupý trvat na tom, abys ji dodržela, když jsi tady v takovém oslabení.“
„O moje oslabení se nestarej!“ odsekla Linda. „Raději si dávej pozor na svoji část dohody. Protože já ti to rozhodně ulehčovat nebudu! To si rovnou zapiš za uši!“
Pak se otočila na podpatku a jako rozlobená královna odkráčela zpátky do pokoje. Ale ještě než za sebou zabouchla balkónové dveře, uslyšel jsem někde poblíž malé cinknutí. Teprve po chvíli mi došlo, odkud se ten divný zvuk vlastně vzal: na dno mého prázdného hrnku právě dopadlo první vyhrané euro.
Administrátor webu kandaulismus.cz
Uživatelský avatar
master
Administrátor
Příspěvky: 399
Registrován: stř 09. črc 2014 15:13:12

Re: Život kandaulisty

Příspěvek od master »

Kapitola 20
Ranní škádlení


Druhý den ráno mě probudily kroky. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem nad sebou stát Lindu.
„Vstávej, ospalče,“ řekla. „Mám pocit, že jsi dnes na něco zapomněl.“
Posadil jsem se na posteli a nohy jsem položil na zem.
„Ty tady spíš bez trenýrek?“ podivila se Linda.
„Já spím přeci vždycky bez trenýrek.“
„No, já vím. Ale na tvém místě bych se tady tak nevystavovala, když je za dveřma tolik nadržených holek,“ řekla a malinko se u toho ušklíbla. Asi mě tím chtěla ještě naposledy pozlobit. Pak se na mě ještě jednou pozorně zadívala a řekla: „Trochu ti stojí. Ale jenom tak napůl. Nevyrušila jsem tě u toho?“
„Ne, to ne. To on vždycky, když se takhle ráno probudím. Za chvilku to zmizí.“
„Hmmm. Víš že jsem si toho ještě nikdy nevšimla? To se ti stávalo i doma?“
Trochu jsem se začervenal, protože mi podobné řeči nebyly moc příjemné.
„Doma moc ne,“ řekl jsem. „Při frekvenci našeho sexu k tomu nebyl žádný důvod. Když to ze sebe večer dostanu, tak už mi ráno většinou neztvrdne.“
Znovu jsem se začervenal, protože jsem si uvědomil, že nás možná poslouchá někdo v sousedním pokoji. Ale Linda v sobě snad měla nějaký utajený senzor, kterým dokázala monitorovat každou moji myšlenku. „Máš strach, že nás někdo uslyší?“ řekla. „Buď bez obav - holky si šly koupit něco k snídani. Takže jsme tady dočista sami.“ Vyzývavě se na mě zadívala a já jsem najednou ucítil, jak se mi tam dolů hrne další a další krev.
„Zatím ti tedy moc nezměkl,“ ušklíbla se Linda. „Spíš se zdá, že ti naopak malinko tvrdne. Jseš nadrženej?“
„Trochu,“ řekl jsem a pak jsem si pro jistotu přes sebe položil cíp peřiny. „Tak na mě tak nezírej, nebo se začnu vážně stydět.“
„Já na tebe přeci nezírám. Jenom si tě prohlížím. To se přeci může - nebo snad ne? Původně jsem ale přišla kvůli něčemu docela jinému.“
„Já vím. Přišla sis ke mě pro prášek.“
„Jo. Dáš mi ho?“
Z nočního stolku jsem vyndal krabičku s antikoncepcí. Uvnitř bylo jen jedno malé plato s téměř neviditelnými pilulkami, hezky pěkně dokola, jeden den vedle druhého.
„A k čemu ti to vlastně bude?“ řekl jsem. „K čemu ti tady bude antikoncepce, když se mnou spát nechceš a s nikým jiným to dělat nemůžeš?“
„To nech laskavě na mně!“ řekla Linda. „I když jsi jedinej kluk v tomhle baráku, jedinej na ostrově určitě nebudeš!“
„Ale já nechci, abys spala s někým cizím!“ řekl jsem a ocas pod peřinou mi přitom ještě o něco víc ztvrdnul, snad aby mě tím usvědčil ze lži. „Proč bys měla spát s někým cizím, když nechceš spát se mnou?“
„Tak si mě hlídej,“ zasmála se Linda. „Starej se o mne a hlídej si mě. A teď už mi koukej dát tu pilulku, ať můžu jít připravit snídani.“
Z plata jsem vyloupnul pilulku a na chvíli ji podržel mezi prsty. „A co když ti ji opravdu nedám? Co uděláš potom?“ Deka na mém klíně se pomalu formovala do podoby docela slušného stanu: takový stan jsem pod svojí peřinou naposledy viděl snad někdy v době, když mi bylo patnáct.
„Marečku nezlob!“ řekla Linda tiše. „Nebo chceš, abych tě zkrotila? Se mnou přeci nemůžeš nikdy vyhrát!“
Potom se posadila na můj klín, takže naše těla od sebe v té chvíli odděloval jen tenký povlak peřiny. „Máš si mě hlídat a opatrovat mě,“ zašeptala přímo do mého ucha. „A ty mě místo toho provokuješ a zlobíš! Koleduješ si o to, abych tě potrestala.“
I přes tenkou látku peřiny jsem ucítil, že nemá pod noční košilkou žádné kalhotky. Jakmile se na mě posadila a rozevřela nohy, tak se jí ta krátká košilka vyhrnula až někam nad boky. Dlaněmi jsem svíral její nahá a na dotek pevná stehna a její obnažená a zjevně i vlhká kunda se mezitím pomalu tiskla k mému vzrušenému klínu. V té chvíli bych sám sobě nejradši nafackoval! Proč jsem přes sebe přetáhl tu zpropadenou deku? Kdybych to před pár okamžiky neudělal, už jsem mohl být uvnitř! Takhle se ke mně Linda sice tiskla, ale můj ocas byl po celou dobu bezpečně uvězněný za tenkou látkou peřiny.
„Chceš mě provokovat a přitom na to nemáš,“ šeptala Linda. „Jsi jenom nadrženej chlapeček, kterej nemá s kým píchat, a přitom to ze sebe potřebuje rychle dostat. Jenomže takových kluků jsou tady desítky. Nikdy se nevystříkáte, dokud vám to my holky nedovolíme!“
Stále se o mě otírala nahým podbřiškem a já s tím nemohl vůbec nic dělat. Můj ocas byl stále uvězněný za napjatou látkou a cestu dovnitř by nenašel, ani kdyby měl oči.
„Na co teď přesně myslíš?“ zašeptala Linda. „Díváš se na ni a přemýšlíš, kudy se dostat dovnitř? Myslíš na to, jak odhrnout látku a pak se zabořit pořádně do hloubky? Tohle se ti teď honí hlavou? Jenomže dovnitř se bez mé pomoci nedostaneš. I kdybys mě přepral a násilím mi roztáhnul nohy, dovnitř tě stejně nepustím. Ale když budeš hodný, tak ti ji možná ukážu. Chtěl bys vidět, jak je mokrá a roztažená?“
Pak mě uchopila prsty za bradu a špičkou jazyka mi olízla suché rty. „Opravdu ji chceš vidět?“ zašeptala s ústy těsně vedle mé tváře. „Chceš se na ni podívat, ty můj malej nadrženej chlapečku?“
Protože jsem vzrušením už nemohl téměř ani dýchat, zmohl jsem se alespoň na kývnutí hlavy.
„Tak dobře,“ zašeptala Linda. „Tak se tedy podívej. Podívej se, jak vypadá tvoje neposlušná holčička, když se cítí nadržená a nemá u sebe nikoho, kdo by jí to dokázal pořádně udělat.“ Potom se ode mne napatrně odtáhla a mezi našimi těly tak vznikla mezera, kterou bylo možné dohlédnout až k jejímu klínu. Ačkoliv to udělala jen kvůli tomu, abych se tam dolů mohl pořádně podívat, já jsem se v té chvíli neodvažoval sklopit oči. Ona mne však vzala za bradu a násilím mě přinutila, abych se tam dolů zadíval.
„Vidíš ji?“ zašeptala. „Vidíš jak je rozevřená? Chtěla by píchat, ale momentálně nemá s kým. Chudinka malá!“
„Mohla by třeba se mnou,“ zašeptal jsem.
Linda se tomu jen tiše zasmála. „To by možná mohla,“ řekla. „Jestli si do té doby nenajde někoho lepšího. Taková krásná kunda si totiž může vybírat. No řekni sám - líbí se ti moje kunda? Jaká je?“
„Je... prostě nádherná.“ Díval jsem se na ni, jakobych ji viděl poprvé v životě. Pozoroval jsem to světlé chmýří i výrazné závoje stydkých pysků, v té chvíli celé rozchlíplé a zduřelé.
„Dneska strašně teču,“ zašeptala Linda. „Za chvíli budeš mít tu deku celou mokrou. Dnes bys do mě vklouznul jako po másle. Ani by ses nenadál a už bys byl vevnitř.“
„Tak dej tu zpropadenou deku pryč,“ zašeptal jsem. „Vždyť to chceš stejně jako já!“
Ale Linda se tomu znovu jenom zasmála. „To si nemyslím,“ řekla. „Ty se mnou chceš píchat, ale já s tebou píchat nechci. A to, že jsem nadržená, na věci nic nemění.“
„Tak co po mně vlastně chceš? Proč mě trápíš a provokuješ?“
„Možná proto, abych si Tě vyzkoušela. Abych si vyzkoušela, jestli dovedeš být poslušný. A taky, jestli si mě dokážeš ohlídat.“
„Dokážu. Uvidíš že dokážu!“
„Jak si mě chceš hlídat, když mi ani nedáš pilulku?“ zašeptala Linda. „Co když mě nakonec někdo zbouche? Pustí to do mě ty se tomu pak budeš divit. Bez antikoncepce mě nikdy neuhlídáš, to mi věř. To je jen takové klučičí zbožné přání, že se holka nemůže s nikým spustit, když není ničím chráněná. Holky jsou ale potvory a občas píchají i bez ochrany, to už bys mohl ve svém věku dávno vědět. Tak mi dej ten zpropadený prášek a přiznej si, že jsi prohrál. Protože nade mnou beztak nikdy vyhrát nemůžeš. Když na mě ale budeš hodný, možná se pak o tebe postarám.“
Její rty pomaličku přejížděly od mého ucha až k mému krku. Když dorazily až k místu, kde začínala má klíční kost, zvedla Linda hlavu a pootevřela ústa. Jako králíček fascinovaný kobrou jsem do těch pootevřených úst pomalu vložil antikoncepční pilulku. Linda ji rychle spolka a zuby přitom nepatrně zavadila o špičku mých prstů.
„Tak je to správné,“ zašeptala. „Je vidět, že jsi přeci jenom hodný chlapeček. Asi bych tě měla nějak odměnit, ale podle mě si za svoji neposlušnost zasloužíš spíš potrestat. Jenomže co je u tebe trest a co odměna? Kdo se v tom má vlastně vyznat? Někdy mám pocit, že když s tebou nechci šukat, tak že tě vlastně odměňuju. Tak řekni - chtěl bys se mnou píchat?“
„Jo,“ zašeptal jsem. Ústa už jsem měl zas celá vyprahlá a penis skoro celý dřevěný, jak se neustále snažil i přes tenkou látku ložního prádla proniknout do Lindiny vlhké a rozevřené kundy. Jenomže ono by to nešlo, ani kdybych mu pomohl rukou, protože Linda látku pevně napínala svými stisknutými stehny.
„Já ti ale nevěřím,“ zašeptala Linda přímo do mého ucha. „Nevěřím, že mě chceš píchat! Ve skutečnosti tě nejvíc vzrušuje, když tě přitom trápím. Nemám pravdu?“
„Já nevím.“
„Jasně že ho tam chceš zasunout a vystříkat se do mě. V tom jsi stejnej jako všichni chlapi. Ale kdybych ti to hned dovolila, byl bys nakonec zklamaný. Vzrušuje tě ten pocit, že mám nad tebou v téhle chvíli převahu?“
„Nevím,“ zašeptal jsem. „Ze začátku možná ano. Ale pak už to skoro ani nejde vydržet. Už mě z toho příšerně bolí koule. Nech mě, ať to ze sebe konečně dostanu! Prosím!“
V té chvíli venku klaply dveře a z vedlejšího pokoje se ozvaly dívčí hlasy. Linda rychle vstala, stáhla si košilku dolů přes boky a tiše řekla: „A tím je to rozhodnuto. Na pokračování si budeš muset počkat do večera.“
Zklamáním a nadržeností jsem téměř zavyl. Linda mi rychle přikryla ústa rukou a tiše zašeptala: „Musíš být hodný a trpělivý. Takhle bys všechno ještě pokazil.“
„Jenomže já to asi nedokážu! Copak to jde, nejdřív mě takhle rozdělat a potom ode mě utéct?“ Když jsem to Lindě říkal, skoro jsem u toho vzlykal. Ačkoliv to nebyla její vina, přesto jsem se cítil zrazený a všemi opuštěný.
„Ale Marečku!“ zašeptala Linda. „Slíbil jsi, že budeš hodný. Tak nezlob a udělej přesně to, co ti radím. Zkus si to schovat na večer - před večeří si spolu vyjdeme na procházku a já se pak o tebe postarám. Slibuju.“ Pak mi podala trenýrky apotichu vyklouzla z mého pokoje.


Kapitola 21
Na pláži


Celý den jsem trávil jako na trní. Cítil jsem se nadržený a zduřelé koule mě přitom bolely a prosily o vystříkání. Tisíckrát jsem měl chuť zaběhnout si na záchod a v rychlosti si ulevit. Ale pak jsem si to tisíckrát rozmluvil a o to víc jsem se těšil na večer.
Dopoledne jsem strávil s Klárou v kanceláři, zatímco Linda se Simonou obcházely jednotlivé apartmány a organizovaly uvítací schůzky klientů. Klára se nakonec ukázala jako docela sympatická holka, Lindu mi ale nahradit nedokázala. Každou minutu jsem sám sebe přistihoval, jak se dívám směrem ke dveřím a čekám, kdy se za nimi objeví Linda.
„Taky čekáš, až nám to tady skončí?“ zeptala se Klára, když si všimla mých nedočkavých pohledů směrem ke dveřím. „Půjdeš se potom vykoupat? Kdybys chtěl, mohl bys jít se mnou.“
Neurčitě jsem pokrčil rameny. „Já vlastně ještě nevím,“ řekl jsem. „Možná ano. Uvidíme.“
Chvíli jsem o její nabídce přemýšlel. Mělo to být jen kamarádské gesto, nebo spíš pokus o to, jak mě hned první den sbalit? Nestávalo se mi příliš často, aby o mě holka projevila zájem jako první; a když už k tomu většinou došlo, obvykle jsem to ani nezaregistroval. Kluci mají v genech zakódováno, že se musí chovat jako lovci a že si před nimi žádná holka nemůže být ničím jistá. Když se ale občas role obrátí, většinou si ani nevšimnou, že se z pozice lovce dostali do postavení štvané zvěře. Jsou i ostatní kluci v téhle věci tak nechápaví, nebo je to jen můj osobní problém? Na tuhle otázku jsem už dlouho hledal odpověď.
Když jsem se na Kláru pozorně zadíval, docela se mi líbila: byla podobně štíhlá jako Linda, rozhodně však mnohem menší a drobnější. Na rozdíl od Lindy měla hnědé vlasy a většina kluků musela být hotová z jejích velkých a pevných prsou. Kdybych ji neviděl tady na pláži ale třeba někde v baru, vsadil bych třeba celé jmění na to, že si je musí přizvedávat push-upkou. Ale copak to jde, přizvedávat si prsa v plavkách?
Klára si mého pohledu všimla a nepatrně se přitom usmála. Rychle jsem odvrátil zrak a začervenal jsem se. Copak mě musí provokovat zrovna ve chvíli, kdy jsem tak nadržený?
„Vlastně je to docela fajn, že se tady konečně objevil nějaký kluk,“ ozvala se znovu. „S holkama je občas těžký pořízení.“ Pak se zamyslela a dodala: „Vlastně neznám žádnou, se kterou by bylo jednoduchý vyjít. S každou holkou začnou dřív nebo později nějaké problémy.“
„A s tou Simonou taky není snadný vyjít?“ zeptal jsem se.
„Se Simonou? No, Simona myslím není žádná výjimka. Však uvidíš.“ Pak se na mě pozorně zadívala a zeptala se: „A co ta tvoje Linda? Jaká vlastně je?“
„Moje Linda?“
„Vy k sobě opravdu nepatříte? Ale přijeli jste přeci spolu.“
„Je to kamarádka mé mladší ségry,“ zalhal jsem. „Původně měly přijet spolu, ale ségra si dva týdny před odjezdem zlomila nohu. Tak jsem za ni nakonec zaskočil.“
„Copak ty nemáš v Čechách žádnou holku?“
Znovu jsem pokrčil rameny. Jaká odpověď je v takové situaci správná, když pravda se prozradit nesmí?
„Ale mám, „řekl jsem neurčitě. „Jasně že mám. Každej má přeci doma nějakou holku.“
Klára se zasmála. „Jasně. Každej přeci doma někoho má. Já mám taky doma kluka a Simona samozřejmě taky. Jenomže když člověk někam odjede na dva měsíce, spousta věcí se mezitím změní.“
„Myslíš třeba láska?“
„Jako že se někdo z nás mezitím zamiluje do někoho jinýho? To snad ani ne. Ale je tady ještě spousta dalších věcí, který člověku chybí a který nemůže dělat o samotě. A všechno se pak většinou zkomplikuje.“
Co tím ta holka vlastně myslela? Chtěla mi tím snad něco naznačit? A co by tomu asi řekla Linda, kdyby zjistila, jak tady se její nová kamarádka hned první den nepokrytě flirtuje? V té chvíli si Klára zřejmě musela všimnout mého zkoumavého pohledu, protože rychle dodala: „Doufám že si teď nemyslíš, že tě třeba nějak balím. Já o kluky až tak velkej zájem nemám. Teda ne snad, že by mě to občas nechybělo. Ale když se holka cítí čas od času sama, tak má na tomhle ostrově spoustu možností, jak se té svojí samoty bezbolestně zbavit. To určitě sám brzy poznáš. Například Simona se cítí sama skoro každej večer.“
„A ty se taky občas cítíš sama?“
„Možná. Ale rozhodně ne tak často jako Simona. Už jsem přeci říkala, že mě kluci až tolik nechybí. Tak co - půjdeš se tedy se mnou odpoledne vykoupat?“
„Uvidíme,“ řekl jsem. A čím déle jsem nad tou její nabídkou přemýšlel, tím více se ve mně zahlodávala neodbytná myšlenka, že kdybych s Klárou odpoledne zašel na pláž, dříver nebo později by mi dovolila, abych si s ní zašukal. Už jenom proto, že každý se čas od času cítí malinko osamělý.

Linda se v kanceláři zastavila až po páté hodině odpoledne.
„Kde jsi nechala Simonu?“ zeptala se jí Klára.
Linda jen neurčitě pokrčila rameny.
„Já vlastně ani nevím. Odpoledne se k nám přidali nějací kluci a Simona se s nimi dala do řeči. Podle všeho už je musela znát z dřívějška. Pak jsme s nimi šli na chvilku na pláž a nakonec s nimi Simča někam zmizela. No a já jsem si říkala, že se radši podívám, jak tady spolu dnes hospodaříte.“ Nenápadně na mě zamrkala a mně se z jejího pohledu málem zastavilo srdce. Copak to jde, abych tu holku tolik miloval - říkal jsem si ten den už poněkolikáté. Copak je to vůbec možné, abych se pod každým jejím pohledem rozpouštěl jako asfalt na slunci? Jak se můžu chovat jako chlap, když se z každého jejího vlídného slova doslova tetelím blahem?
„Nechceš jít s námi na pláž?“ zeptala se Lindy Klára.
„Vy spolu jdete na pláž?“
Hlasitě jsem polknul. „To ale ještě není vůbec jistý,“ řekl jsem rychle. Klára se na mě překvapeně podívala.
„Jen klidně jděte,“ řekla Linda. „Já už jsem dneska u moře byla. Radši se půjdu projít do města.“ Pak na mě znovu zamrkala a rychle se protáhla pootevřenými dveřmi zpátky na ulici. Ani jsem se s Klárou nestačil rozloučit a rychle jsem vyběhl za ní. Dohonil jsem ji až na druhém konci ulice.
„Copak ty nejdeš s Klárou na pláž?“ podivila se.
„Když já bych šel radši s tebou do města.“
„Ale já přeci do žádného města nejdu. To jsem si vymyslela, abych se vás zbavila. A taky abych zjistila, jak si mě budeš hlídat. Dopoledne sis mě tedy moc nehlídal!“
„Dopoledne jsem musel sedět v kanceláři,“ řekl jsem malinko mrzutě. „Já jsem si to naše rozdělení nevymyslel.“
„Já vím. Tím hůř pro tebe. A co myslíš - byla jsem dopoledne hodná?“
Srdce mi stouplo až do krku a já musel znovu polknout. „To přeci nemůžu vědět,“ řekl jsem.
Linda se tomu jenom zasmála. „To je fakt,“ řekla. „To přeci nemůžeš vědět.“
„A - byla?“
Linda se na chvíli zastavila a obrátila se čelem ke mně. Pak si stoupla na špičky a přitiskla se horní polovinou svého těla co nejtěsněji k mému trupu. Na tváři jsem ucítil její dech a poblíž ucha její horký šepot. „Chceš vědět, jestli jsem byla hodná holčička? Jestli jsem se chovala způsobně?“
Z jejího horkého dechu šla na mě závrať. „Jo,“ zašeptal jsem.
Linda se tiše zasmála a pak zašeptala: „Ale to já nevím, jestli jsem byla opravdu hodná. To bys přeci měl vědět ty.“ Pak mě špičkou jazyka olízla ucho a zašeptala: „Nemusíš mít strach - hodná jsem možná nebyla, ale s nikým jsem nepíchala. Stačí ti prozatím taková odpověď?“
Znovu jsem zhluboka polknul. Její vůně byla doslova omamná, já v ní však najednou cítil ještě jakýsi podivný cizí podtón. Možná jsem si ho jenom představoval, ale přesto jsem měl pocit, že ho vnímám doslova všemi svými smysly. Zhluboka jsem se nadechl a v té chvíli jsem ho ucítil znovu. Byl usazený v Lindiných vlasech, ulpěl na její kůži a vsákl se do celého jejího rozpáleného těla. Byla to nahořklá vůně cizích rukou a možná i úst, dotěrných a dobyvačných, jak už mužská ústa i ruce většinou bývají.
„Já nevím, jestli mi taková odpověď může stačit,“ řekl jsem. „Potřebuju vědět pravdu!“
„A k čemu ti to bude?“ zasmála se Linda. „I kdyby se na té pláži opravdu něco stalo, teď už s tím nic nenaděláš. Aspoň vidíš, jak moc si mě musíš hlídat.“ Pak mě políbila na ústa a vzala mě za ruku. „Tak už pojď,“ řekla. „Půjdeme se radši vykoupat. Dostala jsem od Simony tip na jednu bezvadnou pláž. Ale musíme si nejdřív půjčit kola.“

S půjčením kol nebyl žádný problém: několik jich stálo pod přístřeškem penzionu, kde jsme byli ubytovaní, protože jak nám předchozí den vysvětlila vedoucí, pro delegáty je nakonec vždycky nejrychlejší dopravit se na příslušné místo na kole.
Šlapali jsme do pedálů a vítr nám přitom čechral vlasy. Brzy jsme nechali město za zády a po úzké klikaté cestě jsme začali stoupat do okolních kopců.
„Má to být jen pár kilometrů za městem,“ křičela na mě Linda při jízdě přes rameno. „Skalnaté pobřeží a u něj několik krásných liduprázdných pláží. Celé se to prý jmenuje Želví pláž. Aspoň tak to Simona ráno říkala.“
Zatím jsme ale stoupali spíš někam do hor a já pomalu začínal pochybovat o tom, jestli je Simona opravdu tím správným informačním pramenem. Co vlastně může taková holka vědět o liduprázdných plážích? Podle všeho bude asi pěkně oráchlá a jediné, o co má zájem, jsou hezký a mladý kluci. Když jsem se s ní ráno poprvé zdravil, cítil jsem, jak si mě její pátravé oči pomalu zařazují do žebříčku momentálních příležitostí k pobavení; a hned mi taky bylo jasné, že jsem v tom jejím pochybném žebříčku nezaujal žádnou vysokou příčku. Ta holka už toho měla opravdu hodně za sebou a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby ji měla od všeho toho bezstarostného vyšukávání už celou vydřenou a rozježděnou.
A v takových úvahách jsem setrvával i ve chvíli, kdy se před námi konečně objevilo moře.
„No to je vážně paráda!“ křikla Linda. Stáli jsme na malém kamenném útesu a hluboko pod námi se rozprostírala blankytně modrá hladina. Ostré a nepřístupné skály rozdělovaly pobřeží na několik malých opuštěných pláží. „Tak honem - schválně kdo se dostane rychleji tam dolů k vodě.“
Když jsme byli dole na pláži, chytil jsem Lindu do náručí a přitiskl ji k sobě. V té chvíli jsem se cítil jako skutečný chlap - chlap, který svírá v náruči svoji holku a má nad ní absolutní moc. To jsem ovšem netušil, jak krátce si budu muset s podobným pocitem vystačit. Svíral jsem Lindu v náruči a dlaněmi jsem přitom přejížděl po jejích bokových džínách.
„Proč vlastně nosíš džíny, když je tady takové horko?“ zeptal jsem se. „Kvůli té jízdě na kole?“
Takové vysvětlení by mi přišlo logické: když jsem jel na kole a měl přitom na sobě mokré plavky, doslova jsem cítil, jak se mi můj změklý a v té chvíli naprosto zbytečný penis bolestivě otírá a ostrá vlákna vlhké látky. A už vůbec jsem si nedovedl představit, jaké to asi musí mít holky, když se jim v takové chvíli plavky zařezávají do vyšpulené prciny. Linda se ale mému vysvětlení jen tiše zasmála.
„Ale kdepak,“ řekla. „Ty to vážně nevíš? Přeci kvůli chlapům.“
„Kvůli chlapům?“
„No jasně. Copak ty sis nevšiml, jak rozdílně se chlapi dívají na holky v plavkách a holky v džínách? Když si na sebe vezmu plavky, každej si mě rychle prohlédne a ohodnotí mě jako nějaký zboží - kolik vážím, jak hezkou mám postavu, jak velká jsou moje prsa. Většina chlapů si takovou holku ve svých představách svlíkne a dál už se o ni nezajímají. Ale když si na sebe vezmu horní díl plavek a džíny, žádný chlap už na mě nedokáže zapomenout. Jsem pro ně tajemná a dráživá a oni neví, co si s tím přesně počít. Schválně je tím provokuju a oni to moc dobře tuší. Jenomže ta jejich samčí podstata jim přesto nakazuje, aby se o mě zajímali a předváděli se přede mnou. Holku, která má na sobě bokový džíny, si chlap v představách tak snadno nesvlíkne - ta hoka se mu jakoby sama nabízí a přitom mu neustále uniká. Takovej chlap na mě jen tak nezapomene a i kdyby mě potkával několikrát za den, pokaždý se za mnou ohlídne a pokaždý ho to vzruší. Tos opravdu nevěděl?“
„Ne, to jsem vážně nevěděl.“
„Aspoň vidíš, co všechno se musíš ještě o holkách naučit. Vždyť ty o nás fakt skoro nic nevíš!“
Neurčitě jsem pokrčil rameny. Z jejích slov na mě šla sklíčenost a roztrpčení: cožpak o holkách opravdu nic nevím? Cožpak opravdu neznám žádné jejich finty? To jsem vážně tak zaostalý, aby mě o tom všem musela poučovat holka?
„Nepůjdeme se radši vykoupat?“ řekl jsem, snad abych od sebe odehnal ten protivný pocit méněcenosti.
„Klidně. Proto jsme sem přeci přijeli, ne?“
Když ze sebe Linda svlékla džíny, zjistil jsem, že pod nimi nemá žádné plavky. „Jít do vody jenom v horním dílu je blbost,“ řekla. „Tady nás beztak nemůže nikdo vidět.“
Než jsem ze sebe stačil svléknout šaty, ona už byla na cestě k vodě. Její kulatý bílý zadek zářil ve světle zvolna zapadajícího slunce jako nádherný kyprý měsíc. Pohled na něj mě vzrušil téměř k nepříčetnosti: nikdy jsem nepatřil mezi obdivovatele ženských prsou, zato pohled na zadek a kundu mě pokaždé dostal do kolen. A Lindin zadek patřil k těm ze všech nejkrásnějším.
„Neotírej se o mě tím svým bimbasem!“ smála se Linda, když jsem se pokusil sevřít ji ve vodě do náruče. „Vždyť ti stojí jako nějaká pružina!“
„To kvůli tomu, že jsem z tebe tak vzrušený.“
„Tak si ho o mě neotírej, já přeci nejsem žádná tvoje utěrka!“
„Já za to přeci nemůžu. Co s tím mám dělat, když jsem z tebe tak vzrušený? Chtěl bych ho dostat dovnitř. Ráno jsi mi to přeci slíbila!“
„Tady ve vodě? Nebuď blázen. To bychom z toho nic neměli. A já mám dneska v plánu si to pořádně užít.“ Pak mě pevně chytila a za ruku mě vytáhla z vody. Plácli jsme sebou na rozložené osušky a já se hned po Lindě začal znovu sápat. Její nahé tělo mě pekelně vzrušovalo a já toužil pouze po jediném - dostat se co nejrychleji dovnitř.
„Ještě ne!“ řekla Linda rozhodně. „Nejdřív se spolu budeme jenom mazlit. Tak jako s tím klukem ráno na pláži.“
„S jakým klukem na pláži? Vždyť jsi přeci říkala, že ráno k ničemu nedošlo!“
„Říkala jsem, že jsem ráno s nikým nepíchala. Že by k ničemu nedošlo, o tom řeč nebyla.“ Pak se ke mně Linda přitiskla a znovu mě začala líbat. „Já jsem tě přeci nechtěla podvést,“ zašeptala. „S tím klukem jsem se jenom líbala a osahávala. Nemůžu přeci za to, že jsem byla kvůli tobě ráno tak vzrušená.“
„Kvůli mě?“
„Jasně že kvůli tobě. Uvědomuješ si vůbec, jak moc jsi mě ráno rozdělal? Já jsem z toho tekla snad ještě u snídaně.“
„To není fér, takhle to na mě svádět,“ zašeptal jsem. „Sama jsi mě přeci ráno prvokovala!“
„Provokovala jsem tebe i sebe. Věř mi, že pokud jde o vrušení, v té chvíli jsme na tom byli oba stejně. Nemůžu přeci za to, že jsem se toho celý den nemohla zbavit. A už vůbec nemůžu za to, že si k nám přisedli ti dva kluci.“
„A to byli jako místní kluci?“
„Mluvili anglicky a asi to byli spíš angličani nebo irové. Nabídli nám pití a Simona se s nimi dala do řeči. Podle všeho už je musela znát z dřívějška. Povídaly jsme si s nimi a pak jsme si od nich nechaly namazat záda. Neměla jsem v úmyslu dělat s tím klukem něco špatnýho. Ale když mi natíral záda, bylo to moc příjemný. I když se mi přitom pořád otíral dlaní o zadek. A když mi zezadu mazal vnitřní stranu stehen, hladil mě přitom skoro až úplně nahoře. Simona se s tím druhým klukem líbala, takže se nemůžeš divit tomu, že i na mě si ten můj taky něco dovoloval.“
Při její zpovědi se mi tajil dech. „Co všechno si na tebe dovoloval?“ zeptal jsem se.
„Já nevím. Jen jsme se tak trochu muchlali. Hladil mě po břiše a tahal mi za gumičku u plavek. Chvilku jsme se líbali a on mi přitom sahal na prsa. Kdyby záleželo jenom na něm, určitě by se chtěl se mnou vyspat. Ale já jsem s ním spát nechěla. Těšila jsem se totiž na tebe. Ale pekelně mě to s ním vzrušovalo. To, že ho vlastně vůbec neznám a nic o něm nevím. A taky to, že ses tam mohl kdykoliv objevit a vidět nás. Zní to možná hloupě, ale při té představě jsem se málem udělala.“
„Já už bych chtěl do tebe,“ zašeptal jsem. Znělo to jako prosba malého chlapečka, který zoufale škemrá u své starší sestry, aby mu dala líznout zmrzliny.
„Ještě chvilku vydrž,“ zašeptala Linda. „Chci se nejdřív jen tak pomazlit.“
Z jejích mokrých paží na mě dýchala vůně slunce a mořské soli. Obličej jsem měl zabořený pod jejím ramenem a v nose jsem přitom cítil slabý závan čehosi neznámého: vonělo to mužsky štiplavě, takže jsem si mohl klidně myslet, že to může být pozůstatek vůně cizího kluka.
„To je tak krásný, že tady můžu s tebou takhle ležet a dotýkat se tě,“ šeptala Linda. „Jsem ráda, že jsem na tebe počkala a že jsem se od toho kluka nenechala k ničemu vyprovokovat. Jsem z tebe strašně vzrušená a přitom cítím, že i ty už musíš být z toho všeho pekelně vrušený. Dneska si to spolu nádherně užijeme.“
„Já už bych chtěl opravdu do tebe,“ zašeptal jsem.
„Tak pojď. Ale musíš opatrně. Chci si to dnes užít podle sebe. Potřebuju to ze sebe dostat a uvolnit se. Vydržíš to? Vydržíš se neudělat?“
„Jo.“
Linda si nade mne pomalu klekla. Tvrdý ocas mi trčel šikmo proti břichu; vzala ho do ruky a opatrně ho do sebe zasunula. Pak si mě k sobě přitáhla a já se musel opřít zezadu o ruce, abych vůbec udržel rovnováhu.
„Pomaličku!“ šeptala. „Pomaličku a jemně! Chci ho v sobě cítit úplně celý! Chci tam dole cítit, jak mě pomaličku rozevírá a roztahuje! Nespěchej! Můžeš to nechat celé na mně.“
Její objetí bylo pevné a stisk její kundy byl silný jako čelisti sevřeného svěráku. Jak dlouho se dá takové sevření vydržet? Jak dlouho se dá vydržet, když je kluk nadržený a potřebuje se vystříkat?
Její boky se pomalu pohybovaly v jemném ale neúprosném rytmu. „Musíš to vydržet co nejdýl!“ šeptala Linda. „Chtěla bych to s tebou dělat hodiny a hodiny!“ A právě v té chvíli jsem ucítil, jak to ze mě pomalu vytéká. Bylo to tak neobvyklé a nečekané, že jsem si nejprve myslel, že je to jenom nějaký silnější předvýstřikový výron. Jenomže podle toho, jak prudce se mi koule přitahovaly k tělu, to musela být mrdka. Cítil jsem u toho slabý ale nekonečně dlouhý orgasmus a vytékání mrdky jsem poznal spíš jen podle toho, jak se naše těla začala k sobě najednou lepit a jak mi začal pomaličku měknout ocas. Linda si mého nečekaného výstřiku vůbec nevšimla a potichu pracovala na svém přibližujícím se orgasmu. „Ještě chvilku vydrž, Marečku!“ šeptala mi přitom do ucha. „Dej mi, co tolik potřebuju! Ukaž mi, že jsi stejně šikovný chlap jako všichni ostatní!“
Jenomže právě v té chvíli se naše soulož začala zadrhávat. Ocas už jsem měl téměř měkký a chlupy a koule zas celé upatlané od té nečekaně uniklé mrdky, která se navíc s každým pohybem Lindina těla stále více a více lepila k našim podbřiškům.
„Nepřestávej!“ šeptala Linda. „Pokračuj! Teď přeci nesmíš měnit rytmus!“
Já ale rytmus měnit nechtěl a mrdal bych klidně až do rána - kdybych měl ovšem čím. Z mého tvrdého a agresivního klacku se s každým dalším Lindiným nasednutím stával stále měkčí a měkčí kus nepotřebného masa. A brzy nato se můj změklý a malý ocas už nedokázal udržet uvnitř a klouzal spíš jen po povrchu. Teprve pak to Lindě došlo. „Co je to s tebou?“ zašeptala podrážděně. „Proč ti najednou nestojí? Já jsem přeci ještě nebyla!“ Pak si dala ruku mezi nohy a pokusila se do sebe zasunout můj malý a měkký penis. Její prsty v té chvíli narazily na záplavu vytelké mrdky. „Ty už ses udělal?“ řekla překvapeně. „Řekni, že to není pravda!“ Ale sama v té chvíli už moc dobře věděla, že to pravda je.
„Promiň,“ zašeptal jsem. „Já jsem to nedokázal ničím zadržet.“
„Copak seš patnáctiletej kluk, že to nedokážeš aspoň na chvíli oddálit?“ řekla Linda rozlobeně. „Prosila jsem tě přeci, abys to vydržel! Abys vydržel se aspoň chvíli neudělat!“
„Já vím. Ale ono to opravdu nešlo. Přísahám!“
„Na takové přísahy ti kašlu! Copak ty to vážně nedokážeš zadržet aspoň na pár minut? Jak jsem se podle tebe mohla během takové chvilky udělat? Proč musíš být pořád takový sobec?“
„Já přeci nejsem sobec! Jen jsem to v sobě nedokázal udržet. Byl jsem moc nadržený a tys mě navíc strašně vzrušila.“
Linda ohrnula spodní ret a naštvaně řekla: „Takže je to nakonec moje chyba? Moje chyba je, že se uděláš jen minutu poté, co ho do mě zasuneš? S tím se jdi hošánku bodnout!“
„Ale ne. Jasně že to není tvoje chyba. Ale moje taky ne. Ono to prostě tak nějak vyplynulo z okolností. Tak se na mě kvůli tomu nezlob.“
Linda papírovým kapesníčkem utřela zacákaný podbřišek. „Jenomže já se na tebe kvůli tomu zlobím,“ řekla. „Chtěla jsem to dělat s tebou a chtěla jsem si to pořádně užít. Co z toho takhle mám? Ty ses vystříkal během první minuty a já abych si to nakonec dodělala sama!“ Pak se ke mně otočila zády a kolena si nasunula pod bradu, jako malé dítě, které v koutě místnosti naštvaně trucuje.
„Třeba ještě nejsme u konce,“ řekl jsem a pokusil jsem se pohladit ji přitom po zádech. Z jejích napjatých ramen se na mě valila úplná záplava negativní energie. „Když mi dáš pár minut, třeba se mi ještě jednou postaví.“
„Ale já nechci píchat s klukem, kterému musím dávat pár minut na to, aby se mu postavil! Chci mít v posteli chlapa, který se o mě umí postarat. Postarat se vším všudy.“
„A proč si vlastně myslíš, že se o tebe nedokážu postarat?“
Linda se tomu jen sarkasticky zasmála. „Protože to prostě nedokážeš!“
V mém nitru začal hlodat další červ pochybností. Opravdu se o ni nedokážu postarat? Ani po těch několika letech, co jsme spolu?
Pokusil jsem se vzít ji do náručí, ona však ze sebe mé ruce setřásla.
„Musel by ses ještě spoustu věcí naučit,“ řekla, „aby z tebe byl dobrý milenec. Ale já tě to rozhodně učit nebudu! Na to si najdi nějakou jinou.“
„Copak já nejsem dobrý milenec?“ ozval jsem se překvapeně. Linda po mně jen sekla zamračeným pohledem.
„Víš co by mě vážně zajímalo? Zajímalo by mě, proč jsou všichni chlapi tak namyšlení. Opravdu si myslíte, že k tomu máte nějaký zvláštní důvod? Kolik si myslíš, že je mezi chlapy průměrných milenců? A kolik je mezi nimi těch nadprůměrných? Chceš to slyšet? Průměrných je možná devět z deseti. A nadprůměrný sotva každý desátý. A skutečně výjimečný bude možná jeden ze sta.“
„A já - já jsem taky jenom průměrný?“
„Ty jsi stejný jako většina ostatních. Ani o moc lepší, ani o moc horší. Když tě holka vede, umíš ze sebe leccos dostat. Ale občas se chováš jako totální dřevo!“
Takové prohlášení mnou hluboce otřáslo. A i když jsem si uvědomoval, že Linda pronáší svoje slova ve vzteku, stejně mi bylo jasné, že v nich musí být aspoň zrnko pravdy. Ale pokud tomu tak opravdu je, znamená to snad, že se mnou Linda nebyla nikdy spokojená? A pokud se mnou není Linda spokojená, jak dlouho bude trvat, než mě vymění za někoho šikovnějšího?
„Já se ale nechci chovat jako dřevo,“ řekl jsem nešťastně. „A chtěl bych, abys byla se mnou spokojená a aby se ti to líbilo. Co pro to můžu udělat? Co můžu udělat pro to, abys přitom byla opravdu šťastná?“
Linda jen neurčitě potřásla hlavou. „Tahle diskuze nikam nevede,“ řekla. „Oba si to ještě musíme nechat pořádně projít hlavou. Zítra se domluvíme, co budeme dělat dál. A teď mě nech na chvíli o samotě - potřebuju si od toho trochu ulevit.“ Pak se ke mně otočila zády a moji ruku, kterou jsem se pokusil ji ještě naposledy pohladit, od sebe naštvaně odstrčila.
„A nechceš, abych ti s tím trochu pomohl?“
„Ne!“ řekla prudce. „Dneska už od tebe žádnou pomoc nepotřebuju Sedni si někde stranou a hlavně mě u toho neruš! To je asi jediná věc, kterou pro mě můžeš udělat. Protože k ničemu lepšímu se momentálně nehodíš.“

Kapitola 22
Znovu na pláži


Když mě druhý den přišla Linda probudit, už jsme spolu o ničem nežertovali. Podal jsem jí prášek a ona ho bez řečí spolkla. Nejprve se zdálo, že spolu přitom možná ani nepromluvíme, pak si to ale Linda zřejmě rozmyslela.
„Včera jsem na tebe byla dost hnusná,“ řekla.
„To je fakt. Ale možná jsem si to tak trochu zasloužil.“
„To si piš že zasloužil! Ale asi nemá cenu se kvůli tomu hádat.“
„Takže jsi mi už odpustila?“
„Já nevím,“ povzdychla si Linda. „Potřebuju o tom ještě chvilku přemýšlet. Přijď večer na Želví pláž. Pokud tam budu, domluvíme se na tom, co budeme dělat dál.“
„A co když tam nebudeš?“
„To nevím. Musíš zkrátka doufat, že tam budu.“
Celý zbytek dne jsem byl jako na jehlách a v hlavě jsem si přitom přehrával neradostný závěr předchozího večera. Ten film se mi odvíjel před očima stále dokolečka: ať jsem dělal cokoliv anebo mluvil s kýmkoliv, před očima jsem měl stále Lindu. Lindu, která se mnou nechce mluvit a která mi dává okázale najevo, že už mě vůbec k ničemu nepotřebuje. Lindu, která se ke mně zklamaně otáčí zády a pak už si mne vůbec nevšímá. Vnímám v té chvíli její nadrženost a přitom moc dobře vím, že ji nedokážu ničím uspokojit. Cítím se zbytečný jako chlap a nepotřebný jako její přítel. A ten zoufale ponižující pocit nepotřebnosti mě neopustil ani po celý další den.
„Co je to dnes s tebou, Marku, že mě vůbec neposloucháš?“ zeptala se mě v poledne Klára. „A kam jsi to včera vlastně zmizel? Myslela jsem, že se spolu půjdeme vykoupat.“
Chvilku jsem přemýšlel, jestli to má být z její strany nějaká výčitka. Jenomže i kdyby ano, stejně by mi tohle zjištění nebylo nic platné: hlavu jsem měl stále plnou Lindy a nic víc už se mi do ní prostě nevešlo.
„Já už vlastně ani nevím,“ řekl jsem. „Asi jsem si potřeboval něco o samotě rozmyslet.“
„No, já se ti samozřejmě vnucovat nebudu,“ řekla Klára naštvaně. „Dělej si co chceš, jsi přeci dospělý. Já jsem si jenom myslela, že by z nás třeba mohli být časem kamarádi.“
Po celý zbytek dne jsme mlčeli, což bylo asi to nejlepší, co jsme mohli v takové chvíli dělat. Když nám skončila služba v kanceláři, sedl jsem na kolo a vyrazil směrem k Želví pláži. Posledních tři sta metrů jsem jel sprintem, až se mi vítr proháněl okolo uší. Jenomže Linda na mě na Želví pláži nečekala. Zklamaně jsem zahodil kolo do křoví a loudavou chůzí jsem sešplhal dolů k pláži. Pak jsem pod sebe rozprostřel osušku a svlékl se do plavek.
Ta holka si se mnou dělá, co jí napadne! říkal jsem si. Když se na mne usměje, všechno okolo mě rozkvete; a když se na mne naopak zamračí, nejradši bych v takové chvíli zmizel ze světa. Proč má nade mnou stále větší a větší moc? Říká se tomu láska, anebo dokonce posedlost? A pak jsem při podobných úvahách zřejmě na chvíli usnul. Když jsem po pár minutách otevřel oči, skláněla se nade mnou Linda.
„Vstávej, ospalče,“ řekla a pošimrala mě přitom palcem u nohy na pravém lýtku. V tom nepatrném doteku bylo tolik energie, že se mi z toho zježily všechny chlupy na noze. „Když tady budeš takhle vyspávat, za chvilku se spálíš. Podívej se na sebe - vypadáš pořád jako sejra.“
Když jsem se na sebe zadíval, pochopil jsem, že má pravdu: kůži na břiše i na stehnech jsem měl bledou a neopálenou a ve srovnání s místními kluky jsem působil vybledle a naprosto neatraktivně. Co by na mně mohly holky vlastně vidět, když tu mají tolik jiných možností?
„Já jsem asi na chvíli usnul,“ řekl jsem překvapeně a snad abych přitom nevypadal jako úplný debil, ještě jsem pro jistotu dodal: „Čekal jsem tu na tebe, ale ty jsi pořád nepřicházela.“
Tím jsem to ovšem příliš nevylepšil. Najednou jsem si před Lindou připadal jako hlupák. A abych svoji pozici imbecila náležitě korunoval, zmohl jsem se na závěr už jenom na větu: „Jsem moc rád, že jsi nakonec přišla.“
V té chvíli bych se nejraději zavrtal někam hluboko pod zem. Linda si však mých rozpaků nevšimla. S nepřítomným úsměvem si sedla vedle mne do písku, pak si rozepnula přezky u sandálů a propnula nohy v kolenou. „Trochu jsem se zdržela v penzionu,“ řekla roztržitě. „Tak doufám, žes tu na mě nemusel čekat dlouho.“
„Ale ne. Byla to vlastně jenom chvilka. Vlastně jsem se ještě nestačil ani pořádně vykoupat.“
Chvíli jsem přemýšlel, jak dlouho ještě budeme pokračovat v podobně nezávazném plkání. Jenomže Linda měla vždycky ve zvyku jít přímo k jádru věci. Tím pádem mě vlastně ani nepřekvapilo, když se na mne po chvíli obrátila a na rovinu se mě zeptala: „Chyběla jsem ti?“
Znovu jsem se zakoktal. „Myslíš jako teď, když jsem tady na tebe čekal?“
„To taky. Ale spíš mě zajímá, jestli jsem ti chyběla během dne.“
Dívala se na mě pátravým pohledem a já přitom ani v nejmenším netušil, co tou svojí otázkou vlastně sleduje.
„Chyběla,“ řekl jsem. „Jasně že chyběla.“
„To je dobře. Protože tys mi taky moc chyběl. I přes to, jak moc jsem na tebe byla včera naštvaná.“
„A co to tedy pro nás znamená?“
„Nevím. Možná to znamená, že se k sobě hodíme a že bychom spolu měli zůstat. I když jsou určité věci, které se asi nikdy nezmění.“ Potom se ke mně přitulila a položila mi ruku na břicho. „Proč jsou všechny vztahy občas tak složité?“ řekla tiše. „A proč to není o nic jednodušší, když se lidi opravdu milují?“
Na to jsem neměl co odpovědět. A hlavou mi navíc v té chvíli běžela docela jiná otázka. Moc dobře jsem věděl, že je hloupá, ale nedokázal jsem ji v sobě udusit.
„To, cos mi včera večer řekla, byla pravda?“ zeptal jsem se tiše.
Linda se zarazila. „Na tom přeci nezáleží,“ řekla.
„Ale záleží!“
„Tyhle věci se beztak nikdy nezmění.“
„Jenomže já chci, aby se změnily! Ale pokud se mají změnit, musím napřed znát pravdu. Opravdu je to se mnou tak strašné?“
„Ale Marečku! Kdyby to s tebou bylo tak strašné, nikdy bych s tebou nezůstávala tak dlouho.“
„Tak jaké to tedy je?“
„Jaké? No prostě takové obyčejné. Někdy moc dobré a někdy jenom průměrné.“
„A jaké to je většinou?“
„Většinou? Většinou jenom průměrné.“
Cítil jsem se z jejích slov nešťastný. „Chtěl bych se s tebou pomilovat,“ řekl jsem a rukou jsem jí přitom přejel po břiše a po stehnech. „Chtěl bych ti dokázat, že to umím i jinak - mnohem líp.“
Ona mne však od sebe odstrčila.
„Tak to radši nedělej,“ řekla. „Nedělej to, protože to beztak nedokážeš. Budeš se chtít přede mnou předvést a čím víc se budeš snažit, tím to bude horší. Takhle se to prostě dělat nedá.“
„A jak se to tedy dělá?“ řekl jsem nešťastně. „Jak se to má dělat, aby se to holce opravdu líbilo?“
„Chceš snad po mně, abych tě to naučila? Ale taková věc se naučit nedá. Někteří chlapi se s tím už narodí a jiným nepomůže asni sebelepší trénink.“
„Ale to není fér!“ řekl jsem. „Nemůžeš mě přeci jen tak odbýt! Nemůžeš mě odbýt s tím, že se to beztak nikdy nenaučím!“
„Píchání je hrozně individuální. Můžu tě naučit jenom to, co se líbí mně. Pro jinou holku budeš naprosto nepoužitelnej.“
„To nevadí. Tak mě nauč aspoň to, co se líbí tobě. Když ti to budu dělat tak, jak se ti to líbí, nebudeš mít potřebu koukat po jiných.“
„Ale Marečku!“ zasmála se Linda. „Tak jednoduché to rozhodně není. Ale možná máš v jedné věci pravdu - když mi to dokážeš dobře udělat, možná na to opravdu budu mít během dne o něco menší chuť. Zatím na to mám chuť skoro pořád.“
Pak mě vzala za ruku a podívala se mi zblízka do očí. „To ale znamená konec všech milosrdných lží. Víš jistě, že to uneseš?“
„Jo,“ řekl jsem, i když jistě jsem to v té chvíli rozhodně nevěděl. „Unesu všechno, co mi řekneš.“
„A uvědomuješ si vůbec, že tímhle okamžikem mezi námi končí veškeré předstírání? Všechny ty drobné finty, kterými se holky dělají před klukama lepšími a všechny ty namachrované řeči, kterými kluci zakrývají opřed holkama své slabosti - s tím vším teď bude konec.“
To mě malinko zarazilo. „My přeci před sebou nic nepředstíráme,“ řekl jsem.
Linda se tomu jen tiše zasmála. „Všichni milenci před sebou něco předstírají,“ řekla. „Jinak by spolu nedokázali vydržet ani týden. Každý vztah je založený na přetvářce. Chodíme okolo sebe po špičkách a přitom si nalháváme, že to děláme jen kvůli tomu, abychom tomu druhému zbytečně neublížili. Ale často to děláme jen z vlastní pohodlnosti - když je všechno pod pokličkou, není třeba nic řešit.“
„To přeci nemůže být pravda! Něčemu takovému přeci nemůžeš věřit!“
„Proč myslíš? A opravdu si myslíš, že to vydržíme? Že vydržíme být k sobě absolutně upřímní? Budeš se o mně ještě chtít starat a hlídat si mě, když budeš znát každou moji špatnost?“
„Tak to prostě aspoň zkusíme.“
„Tohle se nedá jen tak zkusit,“ řekla Linda trpce. „Jakmile se do toho jednou pustíme, už nebude žádné cesty zpátky.“
Pak mě políbila na levé rameno a tiše řekla: „Chceš vědět, kolik jsem s tebou prožila opravdových orgasmů?“
V té chvíli se mi zatmělo před očima. „Žádný?“ řekl jsem tiše.
Linda se nepatrně zasmála. „To zrovna ne,“ řekla. „Tak zlé to s tebou naštěstí není. Ale rozhodně jich bylo mnohem míň, než kolik si myslíš. Neber to prosím nijak osobně, ale někdy to zkrátka tak docela nevyjde Občas jsem se s tebou udělala, ale to byla spíš jenom náhoda.“
Vzpomněl jsem si na všechny ty chvíle, kdy pode mnou Linda jen tak ležela a já klopýtavě spěchal za svým orgasmem. Vybavily se mi všechny ty osamělé okamžiky, kdy jsem na Lindině obličeji místo extatického vzrušení viděl jen těžko skrývanou nudu. A také se mi vybavily chvíle, kdy jsem o pravosti Lindina orgasmu v hloubi duše pochyboval, ale přesto jsem si podobnou pochybnost nechtěl připustit. Nikdy jsem se jí nezeptal: ,Udělala ses?´ protože podobný typ otázek mi už od okamžiku mé první soulože připadal jako naprosto stupidní. I kdyby svůj orgasmus skutečně jen předstírala, co jsem na tom v té chvíli mohl ještě změnit?
„Píchám opravdu tak špatně?“ zeptal jsem se.
„Špatně? To jsem přeci nikdy neřekla. Pícháš jako všichni kluci. Většinou je to hrozně monotóní a já vím už několik minut dopředu, co přijde za chvíli.“
„Ale jak to? Vždycky říkáte, že ze všeho nejhorší je, když kluk začne příliš zběsile měnit rytmus!“
„To je pravda,“ zasmála se Linda. „Ale vtip je v tom, kdy ho začne měnit. Jenomže v tomhle jsou všichni kluci stejní - zpočátku souložíte strašně jednotvárně, jakobyste měli strach, že nás něčím vyhodíte z rytmu. No a když už si na ten váš stereotypní rytmus začneme zvykat a pomaličku se začínáme propracovávat k orgasmu, najednou vám to v hlavně zabliká, vy si vzpomenete na všechny ty debilní příručky, ze kterých jste brali rozumy v pubertě, a chcete střídat polohy a měnit rytmus. Jenomže při takové akrobacii by se neudělala ani pornohvězda.“
„Tak to tedy spolu vyzkoušíme. Vyzkoušíme, jestli to budu dělat líp, když mi přitom budeš radit.“
„Ne,“ řekla Linda. „Tak jednoduše to v sexu nefunguje. Jestli chceš být opravdu dobrý, musíš se naučit všechno od začátku. A jako první věc se musíš naučit vnímat moje tělo. Rozumíš?“
„My spolu tedy píchat nebudeme?“
„Ne. Určitě ne do té doby, než se to pořádně naučíš. Začneme tím, že se napojíš na moje myšlení. Chci, aby ses díval, jak si to budu dělat.“
„Ale to přeci...“
„Já vím - to tady přeci bylo už včera. Jenomže dneska to bude jiné. Já nejsem tolik nadržená a ty se nemusíš cíti provinile. Drž mě přitom za ruku a pozorně se dívej.“
Pomaličku se otočila na bok a levou ruku si založila mezi stehna. V levé ruce jsem ucítil dlaň její pravé ruky. Potom se její prsty pomalu propletly s mými. Leželi jsme bok po boku, skoro jako dvě unavené děti.
„Nedívej se tam,“ zašeptala Linda. „V téhle poloze se to beztak ve dvou dělat nedá. Neukazuju ti to proto, aby ses ji naučil. Nauč se vnímat moje tělo. Napoj se na můj dech a rytmus. Vnímej, co se mi přitom líbí.“
Ta situace pro mě byla vzrušující docela novým způsobem. Linda masturbovala jen několik centimetrů ode mne, já se jí však nemohl a nesměl dotýkat. Na tváři jsem cítil její horký dech a do dlaně se mi zatínaly její nehty. Při těch ostrých a bodavých dotecích jsem si připadal jako malá laboratorní myška, do které právě zatíná své drápy nenasytný predátor. Nejvíc ze všeho mě vzrušovala ta neskutečná pasivita, se kterou jsem zcela odevzdán ležel jako mlčenlivý svědek Lindiny rozkoše. Ocas jsem měl tvrdý jako nadržený kvartán a na jeho špičce jsem cítil malou kapku předejakulačního sekretu. Byl jsem vzrušený a toužil jsem zasunout, současně jsem se však modlil, aby Lindu náhodou v zápalu vzrušení nenapadlo si mě osedlat, protože v takovém případě bych zřejmě dopadl stejně jako včera. Cítil jsem, že jsem jen malý kousek od výstřiku - jen jeden letmý dotek Lindiny ruky od chvíle, kdy ze sebe všechno vypustím. Linda si mne však nevšímala a věnovala se jen sama sobě.
„Jestli chceš, můžeš mi přitom něco šeptat,“ vydechla tiše. „Podle toho poznám, jestli ses dokázal naladit na stejnou vlnu.“
Zhluboka jsem do sebe vdechl vůni jejích čerstvě umytých vlasů a přitom jsem jí zašeptal do ucha, jak strašně moc ji miluju. Můj odhad mě tentokrát nezklamal: Linda zhluboka vydechla a pak zabořila obličej nad mé rameno.
„Povídej mi o tom, jak moc mě miluješ,“ zašeptala. Z protřelé dračice se najednou vyklubala malá opuštěná holčička. „Potřebuju vědět, že ti na mě záleží a že mě máš opravdu rád,“ šeptala.
V té chvíli jsem měl sto chutí se na ni převalit, nalehnout na její tělo a dokázat jí tak svoji převahu. Jenomže jsem moc dobře věděl, že právě to udělat nemohu, protože tím bych celé to nečekané kouzlo nadobro pokazil. Šeptal jsem jí do ucha, že mi na ní záleží a že ji mám opravdu moc rád. Orgasmus musela mít ještě daleko před sebou, ale hlas už se jí přesto stahoval do prudkých předorgasmových výdechů.
„Nikdy tě nikomu nedám, rozumíš?“ šeptal jsem a jako smyslů zbavený jsem přitom mačkal její pravou ruku. „Vím, že máš chuť vyspat se s někým jiným, ale stejně budeš pořád moje malá holčička“
„Já za to přeci nemůžu, že se mi líbí cizí kluci,“ zašeptala provinile. „Když je vidím, tak si prostě nemůžu pomoct.“
„Mně nevadí, že na tebe sahají a líbají tě,“ zašeptal jsem. „Ale potřebuju vědět, že zůstáváš pořád jenom moje.“
„Zůstávám jenom tvoje. Na těch klucích mi nikdy nezáleželo. Přísahám! Zajímají mě na nich jenom jejich těla.“
„Klidně si nějakého představuj,“ zašeptal jsem. „Klidně si představuj, že se tě tam dole dotýká.“
Linda prudce vydechla a zavřela oči. Bylo na ní vidět, že ji ta představa vzrušila.
„Představuj si, že je tady s námi,“ řekl jsem tiše. „Leží za tebou a já o něm nic nevím. Dotýká se tě a já to vůbec netuším. Cítíš jeho ruce a já tě přitom líbám a mazlím se s tebou. Řekni mi, co si právě představuješ!“
„Představuju si, že se mě tam dole dotýká a ty mi přitom šeptáš do ucha, jak moc mě miluješ.“
„Miluju tě,“ zašeptal jsem a její nehty se mi prudce zaryly do dlaně. „Ještě nikdy jsem nikoho tolik nemiloval.“
Její orgasmus byl opravdový a po nějakém předstírání v něm nebylo ani stopy. Bolestivě mě udeřila čelem do klíční kosti a nohy se jí přitom sevřely v dlouhé křeči.
„Už!“ vydechla prudce. „Už, už!“
Nebyl to výkřik, spíš jen takové bolestné zasténání. A já najednou ucítil, jak se odněkud z hloubi mého těla dere na povrch horká mrdka. V ocase mi to zaškubalo a já ucítil první stahy blížícího se orgasmu. Blížil se ke mně odněkud z dálky, bez jediného doteku ruky či pusy. Přivolával jsem ho k sobě doslova silou veškeré své vůle, s levou rukou pevně sevřenou v Lindině dlani a s pravačkou uvězněnou kdesi pod mým tělem. Doslova fyzicky jsem cítil, jak se všechna moje horká mrdka zvedá a pomalu se hromadí poblíž mé prostaty. V té chvíli jsem myslel jenom na jediné - jak to ze sebe co nejrychleji vypudit. Stačil by mi k tomu jenom jeden dotek - žádného jsem se však v té chvíli nedočkal. V ocase mi ještě několikrát zaškubalo a pak se všechna ta horká a nevystříkaná mrdka vydala na cestu naprosto opačným směrem - místo aby mé tělo opustila v dlouhém a osvobozujícím výstřiku, ztratila se někde uvnitř mého těla, asi jako když se v horké vodě rozpustí nadýchaná mýdlová bublina. Ještě nikdy jsem nezažil pocit tak hlubokého zklamání. Byl jsem jen krůček od výstřiku a pak se to celé nějak pokazilo. Zůstala jen frustrace, smutek a zklamání.
Když Linda znovu otevřela oči, v jejím obličeji se usadil výraz spokojeného uvolnění.
„Tak tomu říkám parádní jízda,“ vydechla překvapeně.
Na normální odpověď jsem se v té chvíli nezmohl, protože jsem ještě stále pociťoval zklamání z neuskutečněného orgasmu.
„Já bych se chtěl taky udělat,“ zašeptal jsem. „Pomůžeš mi prosím?“
Linda sebou malinko zavrtěla a pak si položila hlavu pod mojí bradu.
„Marečku nezlob!“ řekla tiše. „Bylo to moc hezké tak to teď nekaž.“
„Ale co je na tom špatného, že se chci taky udělat?“
„Nech toho. O takových věcech teď nemá cenu diskutovat.“
„Ty mě chceš trestat za ten včerejšek?“
„Myslíš taky někdy na něco jiného, než pořád jenom na sebe?“ řekla Linda rozlobeně. „Někdy se chováš strašně sobecky!.“
„To přeci není pravda!“
„Tím si vůbec nejsem jistá. Například teď myslíš jenom na to, jak se co nejrychleji vystříkat.“
„To je snad v téhle situaci docela normální!“
„Už včera jsem ti řekla, aby ses s tím šel bodnout! Neumíš dodržovat žádná pravidla!“
„A jaká jsou ta tvoje pravidla? Jak je mám dodržovat, když je ani neznám?“
Linda se tiše zasmála.
„Chtěla bych, abys mi teď něco slíbil,“ řekla po chvíli.
Stále jsem nechápal. „A co bych ti jako měl slíbit?“
„Že si ho nebudeš za mými zády tajně honit.“
„To má být nějaký vtip?“
Linda jen zavrtěla hlavou. „Dokaž mi, že to se svými sliby myslíš vážně. Dokaž mi, že to dokážeš.“
„Někdy mám pocit, že si ze mě jenom střílíš. Jak mě k tomu chceš přinutit?“
„Každý večer ti přivážu ruce k posteli, aby sis to nemohl sám dělat,“ zasmála se Linda. „Protože já chci, abys mi dokázal, že nemyslíš jen na sebe. Chci, abys ukázal, že umíš myslet i na mě.“
„To je ale trochu ujetý, nemyslíš?“
„Slíbíš mi to?“
„A co jako?“
„Že si ho až do konce našeho pobytu ani jednou nevyhoníš.“
Tiše jsem se zasmál. „To mi potom nejspíš prasknou koule,“ řekl jsem.
Linda mě políbila na tvář a tiše řekla: „Neprasknou. Slibuju.“ Pak se ještě naposledy zasmála a tiše dodala: „Neprasknou, pokud na mě budeš hodný. Jinak samozřejmě za nic neručím.“


Kapitola 23



Večer mi Linda přišla dát pusu na dobrou noc. Sedla si vedle mne na postel a nesměle přitom pohladila moji chlupatou nohu.
„Co dělají holky?“ zeptal jsem se.
„Simona je někde venku a Klára tvrdí, že dnes v noci přespí u těch mladých Němek v sousedním pokoji.“
„Třeba tam má nějakého kluka.“
Linda jen odmítavě zavrtěla hlavou.
„To bych ani neřekla. Ale docela by mě zajímalo, co za tím vlastně vězí. Když mi to před chvílí oznamovala, tak se u toho tvářila dost tajemně. Prý na to nakonec přijdu sama.“
„A nemá náhodou pletky s některou z těch holek?“
„Pochybuju. Spíš mám pocit, že už jí lezeme na nervy. Možná má chuť pobavit se zas s někým jiným.“
„A přijdeš za mnou, až se odtud konečně vypaří?“
„To sotva. Ráda bych se pořádně vyspala. A být s tebou v jedné posteli, z toho by žádné pořádné spaní nekoukalo.“
Pak se nade mnou sklonila tiše zašeptala: „Pamatuješ si ještě, cos mi odpoledne slíbil?“
Překvapeně jsem polknul a pak tiše kývnul.
„A vydržíš to?“
Znovu jsem kývnul.
„Ráno si to přijdu překontrolovat.“ Pak se usmála a tiše dodala: „Nejradši bych ti ho převázala mašlí, abys k němu nemohl. Ale třeba časem ještě něco vymyslíme.“
I když by z jejích slov na mě možná měla jít hrůza, já se naopak cítil vzrušený. Ještě několik minut po jejím odchodu jsem ležel v posteli s polotvrdým ptákem a z plného hrdla jsem do sebe vdechoval omamnou vůni jejího sprchového šampónu. Ačkoliv jsem celé odpoledne na sex ani nepomyslel, najednou se v mém těle rozlila palčivá nadrženost. Říkal jsem si ale, že bych Lindu neměl zklamat. I když na druhou stranu - poznala by vůbec, že jsem ji neposlechl? Bude mě snad ráno kontrolovat koule, aby se ujistila, že jsou stále plné nevystříkané mrdky? A pozná se vůbec na klukovi, že se už dlouho nevystříkal?
A při podobném meditování jsem nakonec usnul. Probudily mě hlasy v sousedním pokoji. Podle hodinek byla hodina po půlnoci a hlasy ve vedlejším pokoji patřily Lindě a Simoně.
„To snad nemyslíš vážně!,“ říkala právě Linda. „Copak si vážně myslíš, že se před tebou každej posadí na zadek?“
„Nebuď k sakru takovej sobec!“ říkala Simona. „Dneska já a zítra třeba ty. Na tom přeci není vůbec nic špatnýho.“
„A to se mám jako sbalit a vypadnout někam na pláž? Mám se snad někde procházet až do rána? Nebo mám někde někoho klofnout jenom proto, abych se měla dnes v noci kde vyspat?“
„Tak z toho proboha nedělej takový drama! Já bych šla klidně vedle, kdyby tam nespal ten střapatej blbeček. Dokud byl ten jeho pokoj prázdnej, tak jsme nikdy podobný problémy nemusely řešit.“
„Kdybys mi o tom řekla aspoň pár hodin dopředu, tak jsme to třeba taky mohly nějak vyřešit!“
„A jak mám jako dopředu vědět, že si budu chtít někoho přivést na noc? To jsi jako spadla z Marsu, že něco tak jednoduchého nechápeš?“
Chvíli bylo ticho a pak se znovu ozvala Simona. „Tak co? Nějak se přeci domluvit musíme. Řekla jsem mu, ať si zatím zakouří na balkóně, že to s tebou mezitím nějak vyřeším. Tak mi prosím nedělej problémy. Já teď za ním vlezu na balkón a ty se mezitím někam uklidíš. Slibuješ?“
Pak jsem uslyšel jen tiché klapnutí balkónových dveří. Chvíli na to se v mém pokoji objevila Linda.
„Marečku, spíš?“ zašeptala. Pak si sedla vedle mne na postel. V bledém měsíčním světle, které na nás z okna dopadalo, vypadala unaveně a naštvaně. „Můžu si na chvilku lehnout k tobě?“
„Co se to tam vedle dělo?“ zeptal jsem se rozespalým hlasem.
Linda jen rozpačitě pokrčila rameny.
„Simona byla venku pařit a přivedla si odtamtud nějakýho píchače,“ řekla. „Jak jsem to k sakru měla vědět dopředu?“
„Klára to ale dopředu věděla,“ řekl jsem možná trochu nelogicky.
„Možná má na to nějakej šestej smysl. Nebo je v tom nějaká pravidelnost, kterou po pár dnech ještě nedokážu vytušit.“
„Jo, pravidelnost,“ zasmál jsem se. „Na Simoně je už na první pohled vidět, že pravidelnost jí v sexu nedělá žádný problémy.“
„Nebuď hubatý,“ řekla Linda. „Radši mi udělej vedle sebe místo, potřebuju se trochu vyspat, nebo budu ráno jako mátoha. A hlavně buď zticha, ať nás ti dva vedle neslyší. Nechci, aby Simona věděla, že jsem šla sem za tebou. To ať si radši myslí, že se celou noc procházím někde po pláži.“ Pak mě opatrně odstrčila a lehla si vedle mne na postel. „A nech mi prosím aspoň kousek deky,“ řekla. „Já bez ní jinak neusnu.“
Posunul jsem se směrem ke zdi a Linda se uvelebila na kraji postele. Pak se zavrtala do deky a otočila se ke mě zády. V té chvíli jsem znovu ucítil to známé bodnutí žádostivosti ve svých slabinách a vzpomněl jsem si přitom na slib, který jsem Lindě před několika hodinami dal. Moje sexuální abstinence byla zatím jen velice krátká a trvala vlastně jen pár hodin. Pomalu jsem přitom začínal tušit, že splnit Lindin slib nebude zřejmě nic jednoduchého. Usilovně jsem se snažil myslet na něco naprosto neerotického. Třeba na to, jak jsem se loni o prázdninách propral a ten nadupaný frajer mě přitom kopnul do koulí - při té bolesti jsem tenkrát málem omdlel. Anebo na to, jak jsem si při fotbale rozbil obě kolena a krev ze mě crčela až na zelený trávník. Podobné představy mě však dokázaly zbavit nadrženosti jen na pár krátkých okamžiků. Hned za nimi se mi totiž v hlavě vynořovaly představy docela jiné. Byly dotěrné jako hejno komárů a neodbytné jako ruka žebráka, naléhaly na mne se zarputilou neodbytností a ať jsem se snažil sebevíc, z hlavy jsem je vyhnat nedokázal. Kolikrát už tahle postel Simoně posloužila k tomu, aby si do ní někoho přivedla? A co Klára - střídaly se tady každý večer, nejdřív jedna a potom druhá? Sténaly jako dvě nadržené štětky, zatímco do nich některý z těch svalnatých vysportovaných kluků bušil jako papež na nebeskou bránu? A co Linda? Chovala by se stejně jako ony, pokud by tady byla sama? Jsou všechny holky slušné opravdu jenom tehdy, když je někdo může vidět a pomluvit?
Podíval jsem se na Lindu a znovu jsem přitom pochopil, jak moc ji miluju a jak moc po ní toužím. V chladném měsíčním světle jsem pozoroval její zavřená víčka; pod peřinou jsem viděl obrysy jejího nahého těla. Jak dlouho už jsme spolu nespali? Od té první nepovedené soulože uplynuly sotva dva dny, mně to však připadalo jako celá věčnost. Znovu jsem měl chuť přitáhnout ji k sobě, zmocnit se jí a tvrdě do ní proniknout. A věděl jsem přitom, že tahle chuť mě už do konce mého života nikdy neopustí. Pak jsem ze sousedního pokoje uslyšel první zasténání a moje palčivá nadrženost se tím ještě více zhoršila. To sténání bylo jiné, než na jaké jsem byl zvyklý od Lindy, současně mi ale připadalo hodně podobné. Nejdřív to bylo jen takové tiché šeptání. Napínal jsem uši, abych zachytil aspoň nějaká slova. Co to bylo vlastně za kluka? Byl to Čech nebo snad někdo místní? Domorodec anebo turista? Byla to z jeho strany jen nadrženost, anebo se tam vedle začínala na světlo proklubávat láska? Nic z toho jsem samozřejmě nevěděl a ani vědět nemohl. Slyšel jsem je šepot a pak několik tlumených vzdechů.
Pomalu jsem položil ruku na špičku svého penisu. Cítil jsem přitom, že už je skoro tvrdý a brzy bude připravený k výstřiku. Můžu si ho tady vedle Lindy vyhonit, přestože jsem jí před pár hodninami slíbil, že už to nikdy neudělám? Vydržím to až do rána - s nahou Lindou po svém boku a se sténající holkou v sousedním pokoji? Nehraničí tohle všechno s týráním?
Levá ruka mi zvolna sklouzla na Lindin krásný kulatý zadek. Kdybych se k ní směl zezadu přitisknout, všechno by bylo rázem jednodušší! Proč mi to vlastně nechce dovolit?
Sténání ve vedlejším pokoji malinko zesílilo. Možná už spolu šukali, možná se stále jenom mazlili. Před očima se mi vybavilo Simonino krásné štíhlé tělo. Tahle vysoká světlovláska musí mít pro zdejší kluky magickou přitažlivost. A ona o tom jistě moc dobře ví a dokáže toho často zneužívat. S kolika kluky se tu během svého zdejšího pobytu vlastně vyspala? A s kolika kluky by se asi vyspala Linda, kdybych ji nehlídal a nepečoval o ni? Znovu jsem se otočil směrem k Lindě. Její zadeček mě k sobě magicky přitahoval a já ho v té chvíli musel alespoň letmo pohladit.
Když jsem se ho poprvé dotknul, Linda sebou nepatrně zavrtěla.
„Marečku, nezlob!“ zašeptala rozespalým hlasem. „Já na to teď opravdu nemám náladu.“
„To nevadí,“ zašeptal jsem. „Mně stačí, když můžu vedle tebe jen tak ležet a dotýkat se tě.“
„Nezlob, prosím!“ zašeptala. „Když na mě teď začneš sahat, budeme to spolu nakonec dělat. A já to s tebou teď dělat nechci.“
„Jenom se tě dotknu a pohladím tě - nic víc. Slibuju!“
„Já ti stejně nevěřím. Podle mě jsi prostě nadrženej.“
Znovu jsem se pokusil Lindy opatrně dotknout. „Asi ano,“ řekl jsem. „Asi jsem opravdu trochu nadrženej. Ale na tom přeci není nic špaltnýho.“
„Jak to že na tom není nic špatnýho? Když chci spát a ty chceš píchat, tak na tom nic dobrýho rozhodně nevidím.“
„Ale já přeci nechci píchat.“
Teď se pro změnu zasmála zas Linda. „Lháři!“ řekla. „A to ti mám jako věřit?“
„No dobře. Možná bych si opravdu chtěl aspoň trochu zapíchat,“ připustil jsem. „Ale když to nepůjde, tak se nic neděje. Stačí mi jen tady takhle vedle tebe ležet a dotýkat se tě.“
„A v tom je právě ten problém,“ řekla Linda. „Když vedle mě budeš ležet a dotýkat se mě, za chvilku ti to přestane stačit. A po pár minutách začneš žadonit, ať si to spolu aspoň na chvilku rozdáme. Jenomže právě to já nechci.“
Z vedlejšího pokoje se ozvalo další slaboučké zasténání.
„Myslíš, že už spolu šukají?“ zeptala se Linda. „Protože pokud ano, třeba s tím budou nakonec rychle hotoví a já se konečně vrátím do své postele.“
Její slova mě nepříjemně zabolela. „Copak tobě se tady se mnou nelíbí?“ zeptal jsem se. „Vždyť je to pro nás nádherná příležitost, jak spolu strávit celou noc!“
„Ale ano, líbí. Jenomže se potřebuju pořádně vyspat. A tyhle naše diskuze beztak k ničemu nevedou.“
Mezi tlumenými vzdechy, které se nesly ze sousedního pokoje, jsem zachytil i několik jednoduchých anglických slov. Takže zřejmě domorodec anebo cizinec. Na špičce svého vztyčeného penisu jsem ucítil další průhlednou kapku. Pomalu mi začínalo být jasné, že se potřebuji co nejrychleji udělat. Linda měla nakonec jako obvykle pravdu: hlazení jejího kulatého zadečku mě ani v nejmenším neuspokojovalo a naopak se zdálo, že s každým dalším dotekem začínám být ještě vzrušenější.
„Já při tom jejich píchání asi neusnu,“ zašeptal jsem provinile.
„To není fér,“ řekla Linda vyčítavě. „Slíbils přeci, že když ti dovolím si na mne sáhnout, nebudeš po mně nic dalšího chtít!“
„Já vím. Ale když ono to nejde vydržet.“
„Šmíráku,“ zašeptala Linda. „Vzrušuje tě, že tam vedle šukají a tobě jí nikdo ani neukáže? Chováš se jako nějakej puberťák.“
„Chovám se jako chlap,“ řekl jsem. „Nemůžu přeci za to, že to ze sebe občas potřebuju vypustit.“
„Něco jsi mi ale slíbil!“
„Já vím. Ale řekni sama, jestli je něco takového vůbec k vydržení.“
„To nevím. Ale slib je slib - jakmile se jednou udělá, člověk by ho neměl hned druhý den porušit!“
„Tak co mám tedy dělat?“ zeptal jsem se nešťastně. „To tady jako mám čekat na poluci? S takhle tvrdým kokotem beztak neusnu.“
Z vedlejšího pokoje se ozvalo další zasténání. V téhle chvíli už nemohlo být o ničem pochyb: pokud se ještě před pár minutami jenom mazlili, teď už bezpochyby šukali. Při představě tvrdého ptáka v rozevřené kundě se mi zatmělo před očima.
„Ten do toho tedy buší,“ řekla Linda znalecky. „S tímhle tempem mu dávám sotva dvě minuty.“
Jenomže dvě minuty brzy uplynuly a vzdechy v sousedním pokoji prozatím nepolevovaly. Naslouchal jsem tomu jejich představení a přitom jsem zřetelně cítil, jak mi uprostřed ptáka tepe horká a zdivočelá krev. Kdybych mohl dovnitř aspoň na chvilku - jen na pár letmých pohybů, které by mi umožnily se rychle udělat!
„Já to opravdu potřebuju dostat ven!“ zašeptal jsem zlomeným hlasem. „Jestli se okamžitě nevystříkám, tak z toho snad zešílím!“
Linda pomaličku zakroutila zadkem. „Tak dobře,“ řekla tiše. „V tomhle kraválu se beztak pořádně spát nedá.“
Úžasem se mi zatajil dech a v hrudním koši se mi na okamžik zastavilo srdce. Myslí to Linda vůbec vážně? A co přesně tím chce vlastně naznačit - že si ho můžu vyhonit, nebo že jí mohu opíchat?
„Ty mi dovolíš, abych si ho vyhonil?“ zeptal jsem se opatrně. Linda jen trhla rameny a schoulila se téměř do klubíčka.
„Jestli o to opravdu tolik stojíš...,“ řekla tiše. „Vždyť si na něj stejně celou dobu saháš.“
Opatrně jsem se dotkl špičky svého penisu. Byl horký a stále v něm pulzovala natlakovaná krev. Přejel jsem si po něm dlaní a předkožka se mi svezla až někam za žalud.
„Chceš do buchty?“ zašeptala Linda.
„Cože?“
„Ptám se, jestli chceš do buchty. Když se přitom odbavíš sám, tak mi to nebude vůbec vadit.“
Znovu se mi zatmělo před očima. Takže ona mi nakonec dovolí i to, abych si s ní zašukal! Jak si mám takovou proměnu vlastně vysvětlovat?
„Žádnou aktivitu ale ode mě nečekej,“ řekla Linda. „Nechám to všechno jen na tobě. Jenom ti ji takhle nastavím a ty se rychle udělej. O mě se přitom nestarej, já na to beztak nemám náladu.“ Opatrně na mě vyšpulila zadeček a pak s ním ještě jednou pomalu zavrtěla. „A ne že ho zase budeš strkat vedle!“ řekla. „Jestli se pokusíš o nějaké podrazy, tak se otočím a vlastnoručně ti ho ukroutím! Do kundy ano - ale jenom na chvilku a bez nějakých velkých opičáren.“
V bledém měsíčním světle jsem sice viděl jasně její zadek, kunda však přede mnou zůstávala ukrytá. Dlaní jsem opatrně zajel mezi její půlky: tam někde musela mít kundu - vyšpulenou a čekající.
„Jestli nebude dost vlhká, tak si na něj aspoň trochu plivni,“ řekla naprosto pragmaticky. „Nechci ji mít od tebe celou odřenou. Když to děláme na sucho, tak mě druhej den pekelně bolí.“
Měla ji vlhkou opravdu jen trochu, takže jsem si pro jistotu raději naslinil špičku žaluda. Pomalu jsem nasadil žalud k místu, kde jsem předpokládal vstup do Lindiny kundy a opatrně jsem zatlačil.
„Sssss,“ sykla Linda bolestí. „Dávej přeci pozor! Musíš trochu níž. Copak ty ani nevíš, kde má holka kundu?“
„Promiň. Chtělo by to trochu víc světla.“
„Nadržený kluci se trefí i po paměti. Možná si na nadrženýho jenom hraješ.“
„Ale já jsem opravdu nadrženej. Pekelně nadrženej.“
Znovu jsem opatrně zatlačil špičkou žaludu proti její kundě. Tentokrát vklouznul dovnitř naprosto hladce.
„Tak si na to dej příště lepší pozor,“ řekla Linda. „Sice ti ji nastavuju, ale rozhodně nejsem žádná tvoje matrace. Tak to koukej dělat opatrně!“
Při slově matrace se mi znovu málem zastavilo srdce. Najednou jsem si vzpomněl na Aleše a na festival v Karlových Varech. Tenkrát v noci mu přeci slíbila, že bude jeho matrace. Jenomže pak Aleš odjel domů a my zůstali s Lindou sami - a kde jsem dnes já a kde je Aleš! Odpověď na tuto otázku mě doslova hřála u srdce: já jsem v Lindině kundě a Aleše vzal mezitím čert!
Z vedlejšího pokoje se ozvalo další tlumené zasténání. Se zatajeným dechem a s dlaní položenou na Lindině zadku jsem několikrát prudce přirazil. Kdyby tam vedle souložila Linda! napadlo mě a ocas mi při té hříšné myšlence ztvrdl jako kámen. Dokázala by souložit ve vedlejším pokoji, kdyby věděla, že ležím přímo za zdí a poslouchám ji přitom? Po všech svých dosavadních zkušenostech s Lindou jsem o tom ani v nejmenším nepochyboval. Proč to tedy zatím nikdy neudělala? Proč se po celou dobu našeho zdejšího pobytu chová jako slušná holčička? Vždyť o mém vztahu k ní tady nikdo nic netuší! Co jí tedy brání v tom, aby se s někým spustila, podobně jako právě teď Simona? Nebo je snad ve hře ještě někdo druhý? Vyprávěla snad ostatním holkám nějakou báchorku o tom, že má v Praze kluka, kterému chce být věrná? Ale proč by to vlastně dělala? Lindiny myšlenkové pochody byly pro mě stále velkou záhadou. Jenomže ruku na srdce - který chlap se dovede přesně orientovat v tom, co si jeho holka myslí? Nebo dokonce v tom, jaké je její skutečné přání, když podle všeho říká naprostý opak toho, co později po klukovi tak nekompromisně vyžaduje? Na podobné dedukce aby měl chlap při ruce šifrovací klíč.
Znovu jsem se nechal unést zvuky ze sousedního pokoje a několikrát jsem prudce přirazil.
„Opatrně!“ sykla Linda. „Pícháš do mě jako do nějaké kupky sena!“ Pak znovu několikrát zavrtěla zadečkem a já přitom málem vyklouznul ven.
„Mám ji trochu sevřít? Třeba ti to půjde líp, když bude o něco těsnější.“¨
Obloukem se ke mně znovu vrátil zážitek z Karlových Varů. ,Mám ti jí trochu sevřít?´ řekla Linda Alešovi tehdy v noci. A on se pak do mé holky klidně vystříkal! Opět jsem v sobě pocítil obrovskou touhu sevřít Lindu v náruči, nalehnout na ni a tvrdě ji potrestat. Rozjezdit její kundu tak bezohledně, až by mě sama prosila o slitování. Jenomže tahle moje touha mi nebyla nic platná: pokud bych se pokusil udělat jen jediný pohyb, se kterým by Linda nesouhlasila, už nikdy by mi nedovolila, abych s ní píchal. Toho všeho jsem si byl moc dobře vědom. Ležela tu vedle mě zcela netečná a nezúčastněná - s nastaveným zadečkem a překříženými lýtky, bez zájmu a bez vzrušení. Nastavovala se mi jenom proto, aby to měla co nejrychleji za sebou. Jenomže mě v téhle chvíli právě tahle myšlenka vzrušovala až k zbláznění! Myšlenka na to, že mě Linda ve skutečnosti nechce a že mi ji nastavuje jenom proto, aby ode mne měla pokoj.
A při té představě jsem se do Lindy udělal. Bylo mi přitom srdečně jedno, jestli si ode mne opravdu každé ráno bere prášek a jestli ji svým výstřikem náhodou neoplodním. I kdyby ano, říkal jsem si, aspoň bude konečně jenom moje! Přitom jsem ale moc dobře věděl, že Linda mi nikdy patřit nebude. Alespoň ne tak, jak to bývá ve většině mileneckých vztahů obvyklé.
Když jsem konečně dostříkal, sáhla Linda opatrně za sebe a nekompromisně mne od sebe odstrčila. Můj změklý ocas vyjel ven a spolu s ním se na prostěradlo vyhrnula i záplava mrdky, kterou jsem do Lindy jen před pár vteřinami napumpoval. Muselo jí být víc než vody v moři, měla řídkou konzistenci a podle všeho v ní nebyly skoro žádné spermie.
„A teď už konečně spi!“ řekla Linda a přitom přes sebe přetáhla cíp umokřené peřiny. „Na nic víc nemám dneska náladu.“
Administrátor webu kandaulismus.cz
Odpovědět

Zpět na „Povídky“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: ota65, vlado1974 a 200 hostů