Kdo chytá v cizím žitě – díl třetí: něco se chystá

Pravdivé i smyšlené příběhy na téma kandaulismus
Pravidla fóra
PP v názvu povídky označuje PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Prosím označujte pravdivé povídky PP Název povídky.
Odpovědět
rivas
Příspěvky: 11
Registrován: stř 03. zář 2014 15:15:40

Kdo chytá v cizím žitě – díl třetí: něco se chystá

Příspěvek od rivas »

Od toho okamžiku už jsem se nedokázal dívat na Michala stejnýma očima, jakýma jsem na něj hleděla zpočátku. Pořád to byl kluk, kterého jsem doučovala matematiku: sice o pár let mladší než já, nejspíš naprosto nezkušený a uvnitř své mysli nejistý a vylekaný, na druhou stranu ale také nepochybně velmi bystrý a vnímavý, prostě takový, který má před sebou ještě celou budoucnost a který toho v té budoucnosti nejspíš hodně dosáhne. Najednou jsem daleko víc vnímala jeho potenciál – to, jakým asi bude, až ho na vysoké škole začnou obletovat spolužačky. Ano, tím jsem si byla jistá: stačí jen pár let a holky, které ho v současné době ignorovaly, se najednou před ním budou předvádět a soutěžit o to, která ho nakonec dostane. Protože – a o tom jsem ani na okamžik nezapochybovala – ten kluk měl před sebou zřejmě velmi nadějnou budoucnost.
Možná i tím se tolik lišil právě od Dominika, jehož budoucnost jsem si nikdy raději představovat nechtěla. Na rozdíl od Michala byl Dominik mužem přítomnosti: jeho síla i jeho charisma spočívaly v tom, jaký byl právě teď. Ano, ten čas mezi sedmnáctým a devatenáctým rokem byl nepochybně Dominikovou hvězdnou hodinou: byl to okamžik, kdy o všem podstatném rozhodovalo jeho hezké tělo a silné svaly. Protože právě a pouze díky nim mohl mít všechno to, co ho dělalo mocným a významným – právě a pouze díky své síle a svým svalům byl zařazený do juniorského mužstva; a právě a pouze díky svému hezkému obličeji byl obletovaný všemi děvčaty, které se okolo ledu motaly, a on si z nich mohl vybírat. Že si vybral právě mne, to byla svým způsobem jen otázka štěstí či náhody. U Dominika ale jeho hvězdná hodina nejspíš skončí brzy po dvacítce: najednou se ukáže, že není tak dobrý, jako jsou chlapi z dospělé reprezentace, a na záda se mu budou tlačit mladí vlčáci, kteří teprve začínají projevovat právě ty vlastnosti, které on už naopak začne pomalu ztrácet. Jeho pád z výšin až na dno bude zřejmě prudký a tvrdý.
Michal naproti tomu byl jako právě rozvinutá kukla – motýl, který se z ní vylíhnul, byl ještě celý mokrý a pomačkaný, ale už v sobě nesl zárodky své budoucí velikosti. A i když mu to roztažení křídel bude nejspíš ještě chvíli trvat, tak až k tomu opravdu dojde, jeho vláda bude dlouhá a oslnivá. Tvář a charisma zdědil nepochybně po svém otci, takže v budoucnu bude ženy okouzlovat ještě v době, kdy z Dominika zbude už jen obtloustlá troska, která v zaplivaném výčepu vzpomíná na své minulé úspěchy.
„Takže příště zase ve středu?“ Michal musel tu otázku nejspíš několikrát zopakovat, protože jsem ho napoprvé vůbec neslyšela. Kdyby tak jenom tušil, na co jsem v té chvíli zrovna myslela!
„Pokud se ti to hodí ve středu, tak klidně zase až ve středu. Ale možná bychom měli trochu přidat, času už nám moc nezbývá. Tvůj táta mi beztak platí za dvě hodiny týdně, tak by bylo dobré to nešidit a nešvindlovat. Co takhle už v pátek? Hodí se ti to ještě před víkendem?“
„No já nevím. Rodiče odjíždějí na víkend na chalupu a já bych měl odjet v pátek s nimi. Ale můžu za nimi přijet až v sobotu.“
„No jasně,“ zasmála jsem se. „Vždyť už jsi velkej kluk.“
A on se přitom začervenal jako nějaká malá holka. Kruci, koho by to napadlo, že mu ty dívčí rozpaky budou tak slušet? Je to vůbec normální, že se mi líbí červenající se kluk? Teď už jenom zbývá, abych se ho zeptala na to, jestli už má nějakou holku! A nakonec budu vypadat jako nějaká vilná tetička, kterou vzrušuje hladit svého synovce po hlavě a nabízet mu bonbóny. Já jsem vážně husa!
Jenomže nakonec to dopadlo přesně naopak.
„A nebude tvému klukovi vadit, že tady trávíš tolik času?“ zeptal se Michal a znovu se u toho začervenal. „Máš přeci nějakého kluka, ne?“
Neurčitě jsem pokrčila rameny. „Každá holka má nějakého kluka. Tak už to na světě chodí.“
„Já vím. To na něho jsi myslela, když jsi mi odpověděla až napotřetí? Vypadalo to, že mě v té chvíli vůbec nevnímáš.“
Tentokrát jsem se pro změnu začervenala zase já.
„Ty jsi ale zvědavej,“ zasmála jsem se a prsty jsem ho opatrně klepla přes špičku nosu. „Zvědavej a navíc i pořádně drzej.“
Ty vole, my si snad tu červeň v obličeji budeme předávat jako nějaký štafetový kolík! Tohle je jak nějaké první rande v mléčném baru!
„Tak abys věděl, v té chvíli jsem myslela na něco docela jiného. Ale ano – kluka mám a myslím na něj často. Na tom není vůbec nic divného.“
„Je starší anebo mladší?“
Ta otázka mě rozesmála. „Starší než kdo? Starší než ty docela určitě. Ale ode mě je starší jen o pár měsíců. Přesně řečeno asi o čtyři.“
„Myslel jsem si to. Věděl jsem, že určitě už s někým chodíš. A že to nejspíš bude nějaký starší kluk.“
„Jdi se bodnout, ty jeden Sherlocku! Děláš, jako bych byla nějaká stařena! A přitom jsem starší jen o dva mizerné roky.“
„Já vím. Ale stejně mám někdy pocit, jakoby se mezi námi rozprostíral celý časoprostor. Skoro jako by ty dva roky nebyly obyčejné, ale světelné.“
„No, s fyzikou ti tedy nepomůžu. S tou mám na gymplu sama dost potíží. Zůstaneme raději u matematiky a tam dva roky nepředstavují žádnou významnou veličinu.“
Ten kluk mě vážně dojímal. Jeho rozpaky byly okouzlující a lstivost, se kterou se pokoušel dozvědět se něco o mém soukromí, mi připomínala drzost nevycválaného štěněte. Tu štěněcí oddanost měl ostatně i v pohledu a svým způsobem i v celé své vizáži. Nedalo mi to a opatrně jsem se dotkla jeho ruky. Měl ji hubenou a hladkou, úplně jinou než Dominik. Místo zrzavých chloupků se mi pod prsty přelévalo jen jemné světlé chmýří. Nejspíš má takové chmýří i dole na nohách, napadlo mě a z té zvrácené představy se mi zhoupnul žaludek a mezi nohama jsem ucítila horkost. Ano, možná mě na tom nejvíc vzrušovala právě ta rozdílnost – ten nebetyčný rozdíl mezi Dominikovým tělem mladého sportovce a Michalovým tělem hubeného hříběte.
Můj dotek ho zjevně elektrizoval, takže najednou nebyl schopen žádné reakce. Kdybych ho teď políbila, co by asi udělal? Ale ne, to přeci nejde! Na něco takového nesmím ani pomyslet! Na to mám přeci svého kluka!
Rychle jsem se vzpamatovala a odtáhla se od něj.
„Tak tedy v pátek. Dáme si malé opáčko všeho toho, co jsme až dosud spolu probrali.“
Když jsem za sebou zavřela dveře, srdce jsem měla až v krku. Jsem vážně kráva! Hloupá kráva, že si vůbec připouštím takové myšlenky!
Dominik už na mě čekal u sebe v pokoji. Jeho mladší bratr nám jako obvykle vyklidil pole, takže nám nic nebránilo v tom se svlíknout a rychle na to vlítnout. Když bylo po všem, Dominik se vedle mne spokojeně rozvalil. Jeho macatý pták se vláčně převaloval po jeho zrzavými chloupky porostlém stehně a na špičce žaludu se mu ještě leskla malá kapička čerstvě odstříknuté mrdky. Když Dominik nespěchal na trénink či za kamarády, dokázal být zábavný a čas od času i přiměřeně mazlivý. Tentokrát ale měl zjevně něco za lubem.
„Jak bylo u toho kluka?“ zeptal se obezřetně.
Tiše jsem pokrčila rameny. Co o tom chce vlastně slyšet? Naše úspěchy při doučování matematiky by ho nejspíš nezajímaly a o představách, které mě přitom občas přepadnou, mu vyprávět nemůžu. Tak o čem bych s ním vlastně měla mluvit?
„Někdy bych se na vás zašel podívat,“ řekl po chvíli mého trapného mlčení. „Zkontrolovat, co spolu děláte.“
Ta představa mi vyrazila dech. „Ale to je přeci nesmysl! Je to jen kluk ze základky, kterého doučuju matematiku. Co bys na něm chtěl vidět? Snad bys proboha nežárlil!“
„Trávíš s ním několik hodin týdně. Tak mě prostě zajímá, co je to za malého hajzlíka. Má nějaké sourozence?“
„Nevím. Asi ne. To by se určitě zmínil. Pokoj má jen sám pro sebe a u nich doma jsem ještě nikdy nikoho nepotkala.“
„Přesně to jsem si myslel. Prostě takovej privilegovanej zmrdík ze zazobaný rodiny. Nemám pravdu? Určitě bydlí v nějaké velké vile.“
„Jeho táta je architekt. A architekti obvykle v panelácích nebydlí.“
„No jistě. Takže mám pravdu – malej privilegovanej zmrdík z prachatý rodiny.“
„Za svoji rodinu nikdo nemůže.“
„To jistě.“
Chvíli bylo ticho a pak se Dominik ozval znovu.
„Chtěl bych tu jeho zbohatlickou vilu vidět,“ řekl. „Chtěl bych vidět jeho pokoj. Všechny ty navoněný cingrlátka tý snobský a zazobaný rodinky.“
Rozpačitě jsem se zasmála. „Ale to je přeci nesmysl. Jak mám něco takového podle tebe udělat?“
„To nevím. Zkrátka to nějak zařiď. Já nevím, jak to uděláš. A ani mě to nezajímá. Prostě mě dostaň dovnitř.“
„To nepřipadá v úvahu!“
„Jak myslíš. Ale já si tu podívanou ujít nenechám. Buď mě tam dostaneš ve chvíli, kdy tam nikdo nebude, nebo se na to jeho hnízdečko přijdu podívat v době, kdy budeš u něj doma. Tak si zkrátka vyber, co je pro tebe lepší.“
Věděla jsem, že Dominik nežertuje. A bylo mi jasné, že si skutečně nakonec budu muset vybrat. A já jsem si proto vybrala.
V pátek odpoledne jsem se na doučování nemohla vůbec soustředit. A Michal si toho samozřejmě brzy všimnul.
„Zase myslíš na toho svého kluka?“
Tentokrát jsem se začervenala pro změnu zase já. Ano, myslela jsem sice na Dominika, ale úplně jinak, než jak si ten kluk nejspíš představoval.
„Ani ne. Spíš mám starosti.“
„Starosti? A s čím?“
„S mým klukem to nesouvisí. I když okrajově možná přeci jenom ano. Příští týden píšeme důležitý test z fyziky. A mně fyzika vůbec nejde. Potřebovala bych se na to přes víkend vrhnout a pořádně se do toho ponořit. Ale u nás doma je to složité. Mladší brácha mi nedá ani na chvilku pokoj a máma s tátou po mě pořád vyžadují nějaké práce v domácnosti. Budu ráda, když na tu fyziku o víkendu utrhnu jednu či dvě hodiny.“
„A proč se nejdeš učit k nějaké kamarádce?“
„Ke kamarádce? Jako bys neznal holky... Pět minut se učíme a pak hodinu brebentíme o všech možných blbostech.“
„Jako třeba o klukách a tak?“
„Třeba.“
„No jo, to znám. Já když se jdu učit ke kamarádům, tak nakonec stejně skončíme u počítače. A z učení nakonec nic není.“
„Tak vidíš. A když půjdu ke svému klukovi, bude to podobné.“
Michal se ušklíbl a pak začervenal.
„Pochybuju, že spolu hrajete počítačové hry. Pravděpodobně máte na práci něco daleko lepšího.“
Jak ráda bych s ním vstoupila na tenký led flirtování – ale dnes jsem potřebovala dosáhnout něčeho jiného.
„O tom, co spolu děláme, ti můžu vyprávět někdy jindy,“ řekla jsem sarkasticky.
Michal se znovu začervenal.
„Mazlíte se spolu? Děláš mu to rukou a on tě prstuje?“
Ten kluk je vážně drzý jako nevychované štěně! A mně bylo jasné, že je třeba ho něčím usadit.
„Jestli budeš hodný, tak ti to někdy předvedu,“ řekla jsem a zpříma jsem se mu přitom zadívala do očí. „Pokud se tedy nebudeš přede mnou stydět.“
Michal se zachoval přesně podle mého očekávání: ohryzek v krku mu poskočil, až se z toho skoro rozkašlal. Můj přímý pohled samozřejmě nevydržel a rozpačitě odvrátil zrak.
„Kdybych měla nějaké místo, kde bych se mohla o víkendu učit, byla bych tou nejšťastnější holkou pod sluncem,“ řekla jsem zpříma.
Michalovi to došlo hned vzápětí. „A co třeba tady u nás?“
„U vás?“
„Rodiče už jsou na chatě a já za nimi odjedu hned zítra ráno. Kdybys chtěla, mohla bys mít na sobotu celý náš dům jen sama pro sebe.“ Pak se ale zarazil.
„Teda pokud mi nekecáš,“ dodal tiše.
„Pokud ti nekecám?“
„Já nevím. Nezdá se mi, že bys mohla mít tak velký problém s tím najít si vhodné místo k učení. Co když potřebuješ někde uspořádat nějaký velký večírek? Naše vila by se k tomu docela dobře hodila.“
Ten kluk nebyl hloupý.
„Vypadám snad jako holka, která pořádá velké večírky?“
Michal jenom pokrčil rameny. O holkách, které pořádají velké večírky, toho zjevně moc nevěděl.
„Anebo prostě jenom sháníš místo, kde bys mohla být večer s tím svým klukem sama. Nemám pravdu?“
„Nesmysl. Dominik má o víkendu soustředění a nebude mít na mě čas. Budu tady jen já a se mnou už jen učebnice fyziky. Přísahám.“
Ani jsem netušila, že jsem tak protřelá lhářka. Ale ta slova mi sama naskakovala na jazyk a já je ze sebe jen rychle vyplivávala.
„Tak dobře,“ řekl Michal po chvíli. „Půjčím ti na sobotu klíče od našeho domu. Ale něco za to budu chtít.“
„Ne!“ řekla jsem rychle. „Na to zapomeň! Žádné nemravné obchody s tebou uzavírat nebudu! Jestli chceš, dám ti pusu. Ale nic víc!“
Michal se začervenal.
„Chtěl bych si na ně sáhnout,“ řekl tiše. „Jenom přes tričko. Nic víc po tobě chtít nebudu. Slibuju.“
Dominik měl zřejmě pravdu – asi je to opravdu jen malý nadržený hajzlík, který celé noci myslí jen na to, jak se dostat holkám do kalhotek. Ale je fakt, že už jsem byla téměř u cíle. A cena za klíče od jejich domu nebyla zas až tak velká, abych se ji styděla zaplatit.
„Tak dobře,“ řekla jsem. „Ale jen přes tričko. A udělám to já sama – ty se přitom vůbec nehejbej. Jestli se pohneš, bez milosti tě nakopnu do koulí. Rozumíš?“
Michal jen beze slov kývnul hlavou.
Bylo mi jasné, co ho nejspíš k jeho žádosti vyprovokovalo: jako naschvál jsem si nevzala pod triko žádnou podprsenku. Mohlo mi být jasné, že mi celou hodinu bude koukat na kozy a že si přitom bude představovat kdo ví co. Ale po pravdě řečeno – vždyť právě proto jsem si pod triko nic nevzala. Chtěla jsem ho zaujmout. Chtěla jsem ho dráždit a rozpalovat. A nejspíš se mi to skutečně povedlo. Tak tedy do toho!
Opatrně jsem vzala do dlaní jeho pravou ruku a pak jsem si ji přiložila na tričko. Jeho dlaň se opírala o moje levé prso.
„Opatrně,“ zašeptala jsem. „Dělej jenom to, co ti řeknu a ukážu.“
S rukou položenou na hřbetu jeho dlaně jsem se nadechla, takže má prsa se rázem zvětšila alespoň o jedno číslo. Ztopořená bradavka mi probodávala triko a špičkou se zavrtávala někam doprostřed Michalovy dlaně. Ta představa mě vzrušovala. Cítila jsem, že ten kluk vnímá moje prso až do nejmenšího detailu. S Dominikem to bylo jiné – Dominik mi pokaždé zajel dlaní pod tričko, pak ho vyhrnul a pevně mi sevřel prso i bradavku. Jeho neurvalý pohyb mě vzrušoval, protože v něm byla touha a živočišnost. V Michalových dotecích byla touha docela jiná – jakoby soustředěná a vnímavá. S Dominikem se mi nikdy nestalo, že bych ho mohla jakkoli ovládat. Nikdy se nedal zkrotit a vždycky dosáhl toho, co si zamanul. Michal se naopak choval jako nějaká moje hračka: mohla jsem ho ovládat a stačil sebemenší pohyb a vše jsem mohla okamžitě zastavit.
„Jen přes triko,“ zašeptala jsem. „To, čeho se dotýkáš, je bradavka. Je tvrdá, protože mi tvůj dotek dělá dobře. A tak je to správné – klučičí doteky mají dělat holce dobře. To si zapamatuj.“
Opatrně jsem pohnula jeho rukou.
„Té věci okolo bradavky se říká dvorec. Každá holka ho má jiný. Mladé holky ho mívají jenom nezřetelný. Existují holky, které mají prsíčka jak lentilky a okolo bradavek mají jen takové malé knoflíčky. Já mám dvorce velké a světle růžové. Určitě by se ti líbily. Ale ukazování není součástí naší dohody. Můžeš se mě jenom dotýkat. Jen jemně dotýkat takhle přes triko.“
A pak jsem udělala něco, čeho bych se ještě před okamžikem ani nenadála: s Michalovou dlaní na svém prsu jsem se pomalu sklonila k jeho ústům a opatrně ho políbila. Nečekal to a nejspíš to ani pořádně neuměl. Moje rty pomalu přejely po těch jeho a můj jazyk zajel do mezery mezi jeho zuby. Jeho rty a jazyk chutnaly jako jahodové bonbóny. Líbala jsem toho mladičkého vymydleného kluka, který voněl po jahodách a vanilkové zmrzlině a v jehož přirozeném pižmu úplně chyběla ta ostrá chuť a vůně rozbujelé klučičí puberty. Líbala jsem ho snad celé dvě minuty a jeho ruka zatím nehybně spočívala na mém levém prsu. Pak jsem se vzpamatovala a tiše jsem vydechla.
„A to je všechno. Dohoda je uzavřena a cena zaplacena. Náš dluh je tím vyrovnán.“
pavev
Příspěvky: 15
Registrován: sob 20. srp 2016 21:32:10
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Kdo chytá v cizím žitě – díl třetí: něco se chystá

Příspěvek od pavev »

prostě super, jsem natěšený na pokračování
finel
Příspěvky: 107
Registrován: čtv 06. říj 2016 23:52:04
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Kdo chytá v cizím žitě – díl třetí: něco se chystá

Příspěvek od finel »

je to dokonale nadávkované...
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Emery88, lacoso, lev, PeterOtrok a 11 hostů