Za doby anarchie

Pravdivé i smyšlené příběhy na téma kandaulismus
Pravidla fóra
PP v názvu povídky označuje PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Prosím označujte pravdivé povídky PP Název povídky.
Odpovědět
Retistran
Příspěvky: 290
Registrován: pon 21. srp 2017 23:56:10
Pár slov o nás: neuvedeno
Můj BLOG: viewtopic.php?t=1895

Za doby anarchie

Příspěvek od Retistran » úte 11. úno 2020 9:58:03

Obrázek

Když se z různých příčin zhroutil systém, bylo na čase se odstěhovat z města, kde živořili lidé jako chudáci. Bylo mi tehdy 28 let a byla jsem šťastně vdaná za Tadeáše, kterému se říkalo Husky. Uhranul mě v osmnácti svým pronikavým pohledem a výraznou světlemodrou barvou očí, prostě jako Husky. Po dostudování školy jsme v Praze už zůstali. Lidé vylamovali na sídlištích chodníky a pěstovali plodiny kde to šlo. Často bylo možné vidět provizorní kamna s vývodem v jinak zabouchaném okně, aby bylo v zimě jak si zatopit. Ve městech rostla kriminalita, pomníkem celé situace se stalo vyrabované Palladium, jehož původní podobu připomínali jen ohořelé zdi a zbytky obalů i rozbité elektroniky, která některým lidem při úprku padala z rukou. Já byla jako drobná zelenooká brunetka možným cílem násilníků, nikdo mi nemohl zaručit bezpečí, ženy tehdy museli překousnout mnohé, protože kromě přepadení a okradení nám hrozilo i znásilnění. Naskytla se možnost odejít na venkov ke spřízněným přátelům a známým, ale hodně daleko.

Tehdy jsme se museli s manželem dočasně odloučit. Brečela jsem, ale sliboval mi bezpečí. On musel jít napřed, zjistit situaci a poměr nebezpečí. Garde mi měl zatím dělat v Praze jeho statný kamarád z dětství, krásný poloviční Španěl, který se jmenoval prostě Honza, ale všichni mu říkali José. Pak se měl se mnou vydat na cestu, jelikož byl na Obraně a měl základní vojenský výcvik, hromadu svalů, ale hlavně palnou zbraň, malou pistoli Glock. Za tu dobu jsme se s Josém hodně sblížili. Přitahoval mě, ale nosila jsem to jen v hlavě. Milovala jsem a stále miluji svého manžela, neplánovala jsem jej podvést. Ale výjimečně složitá doba a nejistota si vyžádala své. José mě prostě chránil a několik týdnů jsem s ním žila v jedné domácnosti. Jako se svým mužem. Nic mezi námi tehdy v Praze nebylo, jen život v domácnosti, povídání a radost z jeho pozorného a gentlemanského chování. Svěřil se mi, že měl snoubenku, byla mu nevěrná, to se systém již hroutil. Od té doby jinou neměl, na čas se mu ženy zhnusily a také byli jiné starosti, třeba jak důstojně přežívat a zajistit se.

Po dlouhé době došel vzkaz od mého manžela díky jiným známým, cestujícím na Moravu, aby se postarali o strádající část své rodiny. Místo nich jsme měli jít my do vesnické komunity, která si přísně střežila udržitelný rozvoj a úživnost populace. Bylo prý docela bezpečno, měli bychom vyrazit, než s poměry změní. Vzkaz obsahoval i rady, na co si dát pozor a orientační body na cestě. José měl vůz s trochou starého benzínu, který přece jen naskočil. Rychle profrčel na okraj Prahy a dál jsme museli pěšky. Bylo to zpočátku jako tůra, letní počasí, jeden stan, nějaké ty zásoby, oblečení a dlouhá cesta před námi. S Josém jsme se postupně sbližovali, protože pak už cesta taková sranda nebyla. Po dešti a přívalu chladnějšího počasí jsem prochladla, onemocněla a museli jsme nějakou dobu stanovat u lesíku, kurýroval mě, říkal mi hezká slova, když jsem brečela strachem a zoufalstvím a také steskem po mém muži. Povídal mi, co zažili v mládí, jak José s Tadeášem na gymplu chlastali a kouřili, než je načapali učitelé. Tělocvikář jim dal na vybranou, buď kázeňské problémy a možný vyhazov, nebo budou celý rok poctivě dělat nějaký sport s tvrdou disciplínou, což jim změnilo život. Tehdy jsem usnula s hlavou na Josého klíně. Hladil mě po vlasech.

Když mi bylo lépe, bylo třeba se vydat zase na cestu. Chlad vystřídal příval horka. Měli jsme vyjít už brzy ráno. Nedaleko od nás bylo slušně vypadající jezírko. Dost velké na okoupání. Proprala jsem nám oběma špinavé věci alespoň vodou a mýdlem. José měl holítko a malé sáčky s promo vzorkem holící pěny, ukradl to někde v Praze, vzal je společně s tampony pro ženy, které jsem nutně potřebovala i na cestu. Takže jsme se oba mohli pro svůj vlastní komfort oholit všude, kde nám to bylo příjemné. Holítko bylo ale to jediné, co jsme sdíleli. José mě taktně nechal okoupat první a až když se oblíkla a zavolala jej, šel se okoupat on. Svlékal se a já odcházela o kus dál. Ohlídla jsem se a viděla jeho svalnatá záda a pevný zadek. Aniž bych držela v hlavě jakoukoli hříšnou myšlenku, cítila jsem, že po dvou měsících abstinence poprvé skutečně vlhnu. Polkla jsem a cítila se provinile.

„Ivi, Ivanko, večeře!“ José na mě volal, že je něco k snědku. Z vojenských bojových porcí, které si předtím obstaral, ohříval nějaké těstoviny v ešusu na ohni. „To aby ses posilnila před tou cestou, dáme pořádné teplé jídlo. Tedy v rámci možností.“ Hezky se usmál. „Děkuju José, jsi zlatej“ Jedli jsme a povídali si, skládali do batohů usušené náhradní věci, chystali si nepoužité věci na zítřejší cestu a vše kromě stanu pobalili. Už byl světlý oranžověrudý podvečer a lesík příjemně šuměl. „Brzo ráno musíme vstávat Ivi, pak se nám snad poštěstí a brzo dojdem. Brzo obejmeš Tadeáše. Už se taky těším, na kluka ušatýho.“ Usmála jsem se. Ten člověk mi svým bohorovným klidem dával pocit jistoty. Cítila jsem se zase jako na výletě a bylo mi krásně. Než jsem si uvědomila, že jsme uprostřed potenciálně nebezpečné cesty. Měla jsem chuť se k Josému přitulit, obejmout a slyšet, jak zase bude na světě krásně.

V noci jsem si díky velkému teplu mohla dovolit spát jen v tričku a v kalhotkách. Odhodím před Josém stud. No a co. Jsme spolu už týdny. José si odskočil, takže jsem toho využila a začala se u stanu převlékat. Nejprve tričko. Tak, to by bylo a teď si natáhnu kalhotky. Počkat, kde je mám? Aha, támhle vzadu na batohu. Šla jsem k nim a s vystrčeným zadkem jsem se k nim sklonila. Najednou slyším zašustění, lekla jsem se a v otočce rovnou i nadskočila. José se vrátil z lesíku a stál tam s balíčkem hygienických ubrousků v kapse. Tvářil se stydlivě, ale sladce. „P, promiň, jej, to jsem nevěděl, já.“ Právě si uvědomil, že uviděl zadeček manželky svého kamaráda v celé své kráse. Ba co víc, pod ní vyšpulenou, čerstvě umytou a lákavě upravenou broskvičku, nejtajnější svatyni manželky svého celoživotního kamaráda. Světla na to bylo pořád dost. Také měl ke mně za tu dobu vztah a abstinoval, možná kromě pár příležitostných odskočení, již tři roky. Usmála jsem se na něj a zakryla si přece jen stydlivě svou broskvičku. „To nevadí, snad jsi nikdy neviděl jak vypadá ženská? Ale převlékla bych se už bez očumování, José!“ Jak si uvědomil, že čumí jako tele a jen stojí, se slovy „ježiiš, sorry“ rychle vyrazil pryč za stan. Musela jsem se jeho roztomilosti upřímně smát. Pod bílým dlouhým trikem jsem si v rychlosti natáhla své jediné černé brazilky.

Po setmění se mi nálada změnila, jak jsme už leželi vedle sebe ve stanu. Bylo teplo, takže jsme leželi jen na spacácích jako na podložce. Moc se mi stýskalo po Tadeášovi a uvědomila jsem si, že něco cítím i k Josému, za to, co pro mě udělal. Měla jsem v hlavě myš maš. Plakala jsem. José se ke mně otočil a začal mě utěšovat. Cítila jsem blízkost jeho rtů, jak na mě mluví vlídnými slovy, které jsem ani nevnímala. Vnímala jsem ale jeho čerstvý mentolový dech a vůni čistého, mytého těla. Políbila jsem jej, tolik už jsem potřebovala kontakt, lidské teplo, objetí. José polibek neopětoval, ale já se k němu přitáhla, objala jej. Cítila jeho svalnaté tělo pod tričkem. „Potřebuju objetí a kontakt já, já….. Pšššt“ José mi dal prst na rty a umlčel mě. Vrátil mi polibek, ale jen lehce, skoro kamarádsky, cítila jsem ale, jak se mu zvedá penis pod trenkama. Nevím, jestli by se jen tulil, kdybych neudělala další krok já. Možná ano, možná by kamaráda ani v takové situaci nezradil. Já mu totiž na oplátku vlepila svůj jazyk do pusy a přitáhla si jej za zadek. On mi vyhrnul triko a mačkal mi zase ten můj. Po chvíli francouzského líbání se odtáhl. „Víš, tohle já asi nemůžu.“ Mně se ale vlila krev z hlavy do rozkroku. Měla jsem příjemné pnutí v bříšku, jak se tomu říká motýli, cítila jsem z něj pocit bezpečí, ale také sexuální vzrušení. Chtěla jsem to, výčitky svědomí jsem potlačila. Nebude to sex s láskou, bude to prostě jen živočišný sex dvou osamocených lidí, kteří potřebují cítit pocit bezpečí a sepjetí. „Oba to chceme, stane se to tady a teď. Jdu ven, jestli chceš, dojdi, když ne, nechoď. Ale žádná zrada to nebude. Miluju svého manžela, ale situace tady a teď je, jaká je. Děláme, co musíme a jak nejlíp dokážeme, ale nejsme bezchybní a dokonalí, José.“

Celá nervózní jsem čekala venku, pofukoval příjemný větřík, měsíc svítil tak, že jsem docela dobře viděla kolem sebe. Honila se mi hlavou spousta myšlenek, zatímco milostná šťáva mi stékala do kalhotek. Co když mě odsoudí, co když to řekne Tadeášovi a přijdu o všechny své životní jistoty? José po chvíli vyšel. „Nikdy bych neřekl, že budu řešit, zda udělám tu samou věc, co před lety udělala Andrejka mně.“ Po těch slovech mě chytl za hlavu a vášnivě líbal. Ve stoje. Klekl si na kolena do trávy, líbal mě na bříšku, slastí jsem sténala. Sjížděl od pupíku k bokům a pak mi jedním tahem pomalu stahoval kalhotky až ke kolenům. Kousala jsem se vzrušením do rtu, když mi líbal mušličku a pak vnikl mezi mé stydké pysky jazykem a vylizoval šťávu až kam dosáhl. To už jsem instinktivně dávala nohy od sebe, jak to šlo. Brzo bych byla, takže jsem ho docela tvrdě chytla za vlasy a odtáhla od mé svatyně. Položil se na záda do trávy a já klekla k jeho trenkám. Ty mě nezajímaly. To co z nich vylezlo mě vzrušilo ještě víc. Spíše tmavší penis s růžovým žaludem, krásně rovný, široký a tvrdý jako kámen. Neodolala jsem, stáhla mu předkožku a honila jsem penis nejlepšímu kamarádovi svého manžela. A ještě jsem si u toho říkala, že ho má hezčí a větší. Pokoušela jsem se jej i kouřit, ale jsem drobná, malá a on byl zkrátka samec. Víc, než strčit si do pusy žalud mi moc snadno nešlo. Líbilo se mi, jak se mu při honění pohupují koule nahoru a dolů, měl je krásně povislé a volné, jak bylo teplo. Jen jsem si představila, že se pohupují u mého zadku, když už je péro v mojí dírce a vzrušením jsem nemohla ani dýchat. Vzal mi ruku a zastavil mě „Chceš to Ivanko? Vše? Tady a Teď? Pak už to zpátky nevezmem.“ Nic jsem neříkala. Jen si sundala tričko a zahodila kalhotky. Lehla jsem si úplně nahá do trávy, naštěstí tam nebylo nic ostrého nebo nepříjemného. Uvolnila jsem se a roztáhla nohy dokořán, jak nejvíc to šlo. Chtěla jsem začátek nechat na něm. Lepší souhlas nepotřeboval. Pomalu si lehl mezi mé nohy, zvedla jsem chodidla do vzduchu, bylo to pro mě ještě více vzrušující. Líbal mě na krku, masíroval mi prsa, cucal mi bradavky, což je má silná erotogenní zóna. Když jsem při lízání bradavek ztratila zábrany a začala sténat vzrušením na celý lesík, přestal s tím. Dal mi chvilku na vydechnutí, díval se mi do očí. Pomalu vzal své péro do ruky a začal do mě vklouzávat. Byl na mě velký, takže pomalu, pomalu vnikal, několikrát jej povytáhl a dosunul dále, až byl ve mně po kořen a já cítila jeho koule na svém zadku. Tady už bylo vše jasné. Moje vagína se přizpůsobila jeho velikosti a mohl začít přirážet. Objala jsem ho a držela se jeho svalnatých zad. Bušil do mě a já vnímala pnutí v jeho svalnatých ramenou, biceps. Ach. Je krásný, Adonis. Vůbec se s tím nemazal, byl nevyřáděný jako puberťák, přirážel mi až k děložnímu hrdlu a pak skoro úplně ven. Bylo velice intenzivní cítit, jak celá jeho šířka opouští moji svatyňku, aby ji vzápětí zase roztáhla a já tak procítila ten slastný pocit tlaku a vyplnění v mojí pochvě. Když cítil že už na mě brzy dojde orgasmus a drásám mu záda, změnil styl. Přirážel méně, za to ale podstatně rychleji. Udělala jsem se a prokousla si i ret, abych nevykřikla, protože měl ouško blízko mé pusinky. A řvala bych opravdu jako tur. On nyní bušil dál, za svým požitkem. Moc už mě nevnímal, jen mě prachsprostě šoustal, s cílem si už jen konečně udělat dobře. To podřízení mě vzrušovalo, úplně jsem se uvolnila. Ale rychlého konce to nedošlo. Jak už to tak bývá ve skutečném světě, dokonalý sex neexistuje. Jak se zapíral na nerovném povrchu, chytl křeč do ruky, navíc už jej notně bolely, jak byl zapřený nade mnou. Hned jsem operativně klekla na čtyři a opět do mě vnikl zezadu. Teď už velmi lehce, byla jsem prošoustaná a roztáhnutá jako vagon. Držel mě za zadek a velmi pevně za boky. „Stříkeeej… ach… jo… stříkej hlavně vedle.“ Má poslední slova. Ale José se změnil na živočišné zvíře. Moc ke konci nehekal, slyšela jsem jen cvrčky, pleskání mojí prdelky a občasné zamlaskání kundičky. Když v tom najednou „aaaaachhhhh…. Aaaaaaaaa…. Jooooo“ Bylo to z ničeho nic. Otočila jsem hlavu a pokusila se vzpřímit, zařvala jsem „Ne.“ Ale vše to bylo tak rychlé. Na můj protipohyb dopředu reagoval tím, že si mě vší silou potáhl za boky směrem k sobě a zarazil se do mě tak, až mě to zabolelo, jak si mě nabodl až na okraj. Další dění byla otázka pár sekund. Jeho penis se vzepjal v mojí pochvě a pak už se jen rozlilo jeho sperma přímo do mého těla. Byla jsem pochopitelně nechráněná. Hormonální antikoncepce, luxus minulosti. Šokovaně jsem ležela v trávě a utírala si ubrouskem, který mi José podal, sperma tekoucí z mé vagíny. „Tos neměl, mohl jsi mě oplodnit….. Promiň, víš, nedokázal jsem se ovládat, bylo to příliš silné.“ Co jsem mohla dělat, chápala jsem to. Kdyby stříkal před mým orgasmem, dost možná bych ho k sobě přitáhla a nechala ho sama.

Cesta pokračovala dále, co se stalo na cestě, zůstalo na cestě. Cesta za změnou života. Nebyl to ani zdaleka poslední sex, který jsme spolu měli. Pouze už vždy stříkal vedle. Šoustal mě na pařezu, ve vodě i ve stanu. Zajezdila jsem si na něm, když jsme narazili u křoví na polorozpadlou, nicméně stále držící lavku. Po příchodu do komunity to skončilo. Milovala jsem Tadeáše i když mě už nikdy nepřestal více přitahovat urostlý, exotický José. Vztah s Tadeášem už neměl tak dobrý. José se mu trochu vyhýbal. Asi kvůli svědomí. Navíc se o mě znovu tajně pokoušel, když jsem byla těhotná. Ale odolala jsem tomu na poslední chvíli, když mi už ve sklepě stahoval kalhotky a prstil mě. Ostatně takový prohřešek by asi znamenal vyhození z komunity. Bůh ví, jestli to dítě bylo s Josem, nebo s Tadeášem. Hned po příchodu jsme pochopitelně s Tadeášem co nejrychleji obnovili manželský život, tedy i pohlavní styk. Dítě nevypadá ani tak, ani onak. Je hodně podobné na mě. Ale ta možnost, co kdyby, stále hryže a sžírá mě. Jsem si ale jistá, že to nikdy nepovím, nikdy. Zničilo by mi to život. Navíc se po letech ospravedlňuji. Těžká doba si žádala těžká rozhodnutí.

boardx
Příspěvky: 228
Registrován: úte 23. pro 2014 16:07:10
Role ženy: je NORMÁLNÍ
Role muže: nelze jednoduše zařadit
Pár slov o nás: switch - dominant a submisiv v jednom

Re: Za doby anarchie

Příspěvek od boardx » úte 11. úno 2020 10:46:41

Jedním slovem skvělé!!

Mildas
Příspěvky: 125
Registrován: pon 18. bře 2019 11:01:52
Role ženy: RÁDA SE UKAZUJE
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: Rad svoji zenu ukazuji a pujcuji, myslim ze moja to ma ráda taky ale tvrdi, ze to dela kvuli mne
Bydliště: Hustopece u brna

Re: Za doby anarchie

Příspěvek od Mildas » stř 12. úno 2020 2:41:04

Pěkný, takovou dobu můj kámoš predvida

nasabi
Příspěvky: 238
Registrován: sob 30. pro 2017 15:11:04
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Za doby anarchie

Příspěvek od nasabi » stř 12. úno 2020 13:22:36

Dobre napisane. Len tak dalej.

exkandaulista
Příspěvky: 398
Registrován: stř 27. bře 2019 12:14:49
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Za doby anarchie

Příspěvek od exkandaulista » pon 02. bře 2020 14:45:14

Zajímavá povídka, i když přiznám se, čekal jsem asi víc. To téma k tomu přímo vybízí. Nějaké přepadení po cestě, muset se dívat, jak kamarádovu manželku tlupa ozbrojenců zneužije, atd. Návrat do kolonie už v nějaké fázi těhotenství. Vysvětlování kamarádovi, že to není moje práce, odpuštění, výchova kukačky, následná další nevěra například výměna/zápůjčka (prostituce) žen kvůli získání strategických surovin, nebo informací od nepřítele, atd.

bonjorno
Příspěvky: 42
Registrován: pon 01. zář 2014 12:39:29
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Za doby anarchie

Příspěvek od bonjorno » pon 02. bře 2020 16:33:28

Když čekáš víc proč něco nenapíšeš?

exkandaulista
Příspěvky: 398
Registrován: stř 27. bře 2019 12:14:49
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Za doby anarchie

Příspěvek od exkandaulista » pon 02. bře 2020 16:35:35

bonjorno píše:
pon 02. bře 2020 16:33:28
Když čekáš víc proč něco nenapíšeš?
Co je to za hloupou otázku?

Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 16 hostů