Zkrocení zlé ženy 1

Pravdivé i smyšlené příběhy na téma kandaulismus
Pravidla fóra
PP v názvu povídky označuje PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Prosím označujte pravdivé povídky PP Název povídky.
Odpovědět
rivas
Příspěvky: 32
Registrován: stř 03. zář 2014 15:15:40

Zkrocení zlé ženy 1

Příspěvek od rivas »

„Ty jsi koupil i víno? A dokonce jsi zapálil i svíčky...“
„No jasně. Dnes je přeci Valentýna.“
„Valentýna? No jasně, Valentýna.“
„Mám pro tebe i valentýnský dárek. Copak ty snad pro mě nic nemáš?“
Lucka se na okamžik zarazila, ale její rozpaky trvaly jen nepatrnou chvíli.
„Mám. Jasně že mám. Mám pro tebe to, co máš ze všeho nejradši. Ale budeš si to muset sám rozbalit.“
Chodili jsme spolu už druhý rok a z toho déle než deset měsíců jsme spolu i spali. Ve srovnání s ostatními kluky z gymplu jsem měl vlastně obrovské štěstí. Stálá holka totiž znamená pravidelný sex. Řada mých spolužáků takové štěstí ve svých sedmnácti letech neměla. Takže jsem si vlastně neměl na co stěžovat. I když je pravda, že věci nikdy nebývají tak dobré, aby se nemohly ještě trochu vylepšit. Ale na druhou stranu to platí i naopak: nikdy nic není tak zlé, aby se to nemohlo ještě více pokazit. Tohle přesvědčení mne vedlo k pokoře - lepší spát s nedokonalou holkou, než nespat s žádnou. Poněvadž honění je sice docela fajn, ale kunda je zkrátka kunda, to je marná věc.
Lucka na romantiku moc nebyla. Na sex ano, ten ji bavil. Což bylo samozřejmě v pořádku, protože ten bavil i mne. Ale kterého kluka v sedmnácti letech nebaví sex? Lucka se v píchání vyznala a já musel často myslet na to, kolik asi měla přede mnou jiných kluků. Konkrétní číslo jsem z ní nikdy nedostal, ale muselo jich být poměrně dost. A díky všem těm klukům nejspíš dobře věděla, jak si to pořádně užít. Užívala si to ráda a já měl přitom někdy pocit, jakoby na mém těle snad ani nezáleželo. Poněvadž když Lucka něco chtěla, tak si to zkrátka vzala. A na druhé se přitom neohlížela.
„Máš chuť si zapíchat?“ zašeptala mi do ucha a mně se z jejího dechu rázem postavil.
„Jo,“ vydechl jsem. „To tedy opravdu mám.“
Píchali jsme spolu jenom občas - jen když nám to okolnosti umožňovaly. To znamená jenom tehdy, když nebyli doma rodiče ani starší brácha. Anebo když bylo venku hezky a my jsme si to mohli rozdat někde na louce nebo v křoví u vody. Valentýn je ovšem v únoru a to se venku na mezi souložit nedá. Naštěstí rodiče odjeli do Alp na lyže a v celém domě tak zbýval už jenom brácha.
„A co Filip?“ zeptala se Lucka, jakoby mi snad uměla číst myšlenky. „Nemohl by se večer někde zdržet? To by se nám totiž docela hodilo.“
„Filip šel dneska do hospody a pak prý přespí u nějakého kamaráda. Tak mi to aspoň včera slíbil.“
„Bezva,“ zašeptala Lucka „Vidím že můj Pavlík je vážně šikulka. A za to si zaslouží malou odměnu. Na šukání je ještě brzy, to si užijeme až nahoře ve tvém pokoji. Ale něco malého bys mohl dostat už teď. Co třeba bradavku? Chtěl by sis pohrát s mojí bradavkou?“
Když mě Lucka chtěla rozdráždit, věděla moc dobře, jak na to. Její prsa jsem totiž skutečně zbožňoval. Měla je kulatá a pevná, jak už je tak sedmnáctileté holky mívají, a měla na nich úžasné bradavky - vystouplé jako dudlíky a s růžovými dvorci tak velkými, jaké se nevidí ani v pornofilmech. Teď jí jedno z těch prsou pomaličku vyklouzlo z šatů. Přisál jsem se k němu jako mimino a Lucka si u toho tiše vzdychla.
„Cucej!“ zašeptala. „Buď hodnej chlapeček a pěkně se k němu přisaj! Jo, tak je to správné.“
Netušil jsem, jestli ji moje ocucávání bradavek skutečně vzrušuje. Ale i kdyby své vzrušení jenom předstírala, dělala to vášnivě a uvěřitelně, takže mě tím až k zbláznění rajcovala.
Její bradavka byla tvrdá a já ji vtahoval do úst jako mimino; cucal jsem ji, jako když se kojenec sápe po dudlíku namočeném v teplém mléce. A pravdou bylo, že přesně tak jsem si také připadal: jako hladový kojenec, který se zuřivě sápe po ceckách své unavené mámy. Ale na rozdíl od malého mimina jsem chtěl mnohem víc - nebyl jsem hladový ani jsem neměl žízeň, zato jsem zoufale potřeboval píchat. A Lucka to nejspíš dobře vytušila.
„Cucej!“ šeptala mi do ucha. „Já vím, že bys chtěl víc, ale na to máš ještě spoustu času. Jediné, co teď můžeš, je cucat moji bradavku. Žádné šukání ani nic podobného - teď můžeš jenom lízat a cucat. Jen lízat a cucat a nic víc.“
Její povýšenost mě dráždila ale nemohl jsem s tím nic dělat. To ona o všem rozhodovala, protože na rozdíl ode mne měla kundu; a jenom na ní proto záleželo, kdy a zda vůbec mě do ní pustí.V podobných chvílích jsem si zatraceně dobře uvědmoval, jací jsme my kluci vlastně chudáci: příroda nám sice nadělila tvrdá a nadržená péra, ale o tom, jestli je budeme mít do čeho zasunout, za nás rozhodují holky. Nám nezbývá nic jiného než se jen zoufale snažit - předvádět se a naparovat, aby si holky mysleli, že jenom my jsme ti nejlepší, anebo naopak škemrat a žadonit, aby nad námi pociťovaly lítost a alespoň ze soucitu nám dovolily, co jinak dovolují jenom těm nejlepším. Tolik už jsem holky znal, abych věděl, že do kundy se nakonec dostanou jenom vítězové: jenom svalnatí týpci, kteří přetékají sebevědomím a kterým se testosteron vypařuje z každého póru jejich těla. Anebo naopak chcípáčci, kteří jsou připuštěni z lítosti a soucitu, poněvadž dokáží být spolehliví a emaptičtí a slušným holkám je nakonec hloupé jim aspoň občas za odměnu nedat. Ti obyčejní a průměrní mají obvykle smůlu - šukají totiž jen oražení pásci anebo naopak nevýrazní a bezvýznamní chcípáci. A protože oraženým páskem jsem nikdy nebyl a nejspíš jsem jím ani být nemohl, bylo mi jasné, že se mnou Lucka nejspíš píchá pouze ze soucitu. Ta představa mě z jakéhosi zvráceného důvodu velmi vzrušovala.
„Chutná ti moje bradavka?“ šeptala mi Lucka přímo do ucha. „Klidně ji vezmi do zubů a pořádně ji stiskni. Ale nekousej - jenom ji sevři a pořádně se k ní přisaj. Tak jako když jsi byl ještě docela malej kluk.“
Pevně jsem se přisál k její bradavce a přitom jsem cítil, jak pod mým jazykem tvrdne a zvětšuje se. A pak už jsem to nevydržel a pravou rukou jsem zajel pod Lucčiny šaty. Dotek horkého stehna mě rozpálil a já svůj pohyb nedokázal zastavit dřív, než se mé prsty opatrně dotkly okraje Lucčiných kalhotek.
„Co to děláš?“ vydechla Lucka. „Tohle jsme si ale nedomluvili! Copak hodní kluci sahají holkám pod sukně?“
„Jen trochu,“ zašeptal jsem a ústa jsem měl přitom zpoloviny zacpaná Lucčinou bradavkou. „Dovol mi aspoň trochu. Jenom prsty a jen na krajíček - slibuju.“
„Ne, nic takového! Ale když už máš tu ruku pod mými šaty, tak mě tam můžeš opatrně hladit. Ale jenom přes kalhotky - a žádné zasouvání prstů ani nic podobného! Rozumíš?“
Hrála si se mnou jako s puberťákem na první oťukávací schůzce - a nikde ani náznak toho, že spolu už pár měsíců pícháme. Manipulovala se mnou, jakobych byl její nový milenec a ona se ještě nerozhodla, jak daleko mě vlastně nechá zajít.
„Jenom prstama přes kalhotky,“ šeptala tiše. „A když budeš šikovný, možná ti nakonec dovolím i něco dalšího.“
Prsty jsem přejel po hladké látce jejích kalhotek. Ačkoliv to byl jenom letmý dotek, pod bříšky prstů jsem cítil vše, co mě na Lucčině kundě tolik vzrušovalo: široký trojúhelník drsných černých chlupů nad samotnou kundou; hluboký zářez mezi stehny; malý a tvrdý knoflík poštěváku; a po stranách dva vystouplé pysky - takové, jaké obvykle mívají jen hodně zkušené holky, co už mají v životě hodně namrdáno.
„Přes kalhotky ano, ale dovnitř ne!“ šeptala mi Lucka do ucha a já z tónu jejího hlasu moc dobře cítil, jak velké vzrušení jí působí ta bezmezná převaha, kterou nade mnou má. „Hezky pomalu přes poštěváček a opatrně okolo pysků! Ale do té rýhy můžeš jenom přes látku! Rozumíš? Jen opatrně přes látku, nic víc!“
Prováděl jsem to přesně tak, jak mi říkala: nahoře přes poštěváček, který už byl i pod látkou kalhotek docela zřetelně patrný; pak dolů a okolo vystouplých pysků, nejdřív po jejich vnější straně a nakonec i po té vnitřní - opatrně přes rýhu, která se pod bříšky mých prstů pomaličku vyrýsovávala do vlhké a hluboké štěrbiny.
„Cítím pod prsty tvoji rýhu,“ zašeptal jsem vzrušeně. Okamžitě mi došlo, jak naivně a hloupě tahle věta zní, pokud se vysloví nahlas. Copak je mi patnáct? Jsem snad stále ještě hloupý puberťák, který se poprvé v životě smí dotknout holčičí kundy a který dokáže vytéct už jenom z toho letmého doteku, pokud je mu vůbec umožněn?
„Moji rýhu?“
Lucka se při těch slovech nezačervenala, zato já ano. Už jen z toho bylo poznat, kdo z nás dvou je zkušenější a kdo má nad kým převahu.
„Máš pod kalhotkama rýhu,“ zašeptal jsem. A přestože jsem se za svá hloupá slova styděl, nedokázal jsem si pomoci a musel jsem je vyslovit.
„Tak rýhu? A co tam mám ještě? Copak tam ještě cítíš?“
Pokud Lucka tímhle způsobem někdy zaučovala nějakého kluka, musel být z jejích slov a gest rozdivočelý jako tajfun nad Karibikem. Copak to někdy někdo slyšel, aby se holka svému klukovi takhle vysmívala? Ústa jsem měl vyprahlá jako Saharu a ruce se mi potily jak malému děcku.
„Nahoře máš poštěváček a kolem té rýhy máš vystouplé pysky,“ řekl jsem tiše.
„Opravdu? A jaká je ta rýha? Chtěl bys ji pořádně prozkoumat?“
Tiše jsem polknul.
„Jo. To bych moc rád.“
„Ale to můžeš i takhle přes látku,“ vysmívala se mi. „Jenomže tobě to nejspíš nestačí. Ty bys radši hezky dovnitř. Nemám pravdu?“
„Jo.“
„A když ti dovolím, abys mi zasunul jeden prst pod kalhotky, budeš hodný chlapeček a nebudeš zlobit?“
„Ano.“
„Ano co?
„Ano, budu hodný chlapeček a nebudu zlobit.“
„Tak dobře. Ale opravdu jenom jeden prst! Sevři ruku v pěst a pak natáhni prostředníček. A s ním mi teď můžeš odhrnout kalhotky a pak mě můžeš pohladit po té rýze. Tak co - líbí se ti to?“
Opatrně jsem zajel nataženým prstem pod tenkou látku Lucčiných kalhotek. Ucítil jsem drsné chloupky, měkkou hebkost doširoka rozevřených stydkých pysků a hluboký otvor podobný horkému jícnu vulkánu. ,Vždyť to snad ani není možné, aby už ji měla tak vlhkou a rozevřenou!´ pomyslel jsem si.
„Líbí se ti?“ zeptala se Lucka. „A jaká podle tebe je?“
„Horká,“ zašeptal jsem. „Horká a mokrá.“
„Mokrá?“ Zdálo se, že ta představa se Lucce nelíbí. „Podle tebe ji mám mokrou?“
„Možná jen vlhkou. Já vlastně ani nevím.“
„Tak chlapeček neví! Nejdřív by chtěl sahat dovnitř a potom neví, čeho se vlastně dotýká!“
V té chvíli Lucka prudce sevřela nohy a moji ruku tím uvěznila uvnitř mezi svými stehny. Táhle mne to zabolelo a já tiše sykl bolestí. A v té samé chvíli se od dveří ozval hlas mého bráchy.
„Ty vole, co to tady spolu provádíte? Jen chvíli vás nechám o samotě a vy si tady hned proháníte čuriny.“
S rukou sevřenou Lucčinými stehny jsem překvapeně pohlédl ke dveřím.
„Co tady děláš, Filipe?“ vypadla ze mne nepříliš originální otázka.
„Co tady dělám? Představ si, že tady bydlím. V tomhle domě a v tomhle bytě - stejně jako ty. Proč tě to tak překvapuje?“
„Myslel jsem, že dnes zůstaneš na noc u nějakého kamaráda.“
„No to já taky. Ale znáš to - plány se občas mění. Ale žádný strach, já vás v tom vašem puberťáckém osahávání rušit nebudu. Ale raději si s tím zalezte nahoru do pokoje. Znáš to - takhle nikdy nevíš, kdo vás při tom ještě vyruší.“
„To jsi nám nemohl uvolnit tenhle byt ani na tu jednu pitomou noc?“ ozvala se Lucka naštvaným hlasem.
„Co se čertíš, princezno? Vždyť on tě ten tvůj uhrovatej Romeo přefikne i tak. Zalezete si nahoru do pokoje a já vás přitom určitě šmírovat nebudu. Tyhle dětský osahávačky mě beztak nikdy nebraly. Čestný skautský.“
Jeho přirozená drzost nejspíš na holky dost působila, ale já měl svého bráchy už dlouho plné zuby. Přímočarost, se kterou k ostatním lidem přistupoval, však byla svým způsobem odzbrojující; proto jsem ani nedokázal nic namítnout, když si z kuchyně přinesl pivo a sedl si s ním vedle nás na gauč.
„Podívej - jednu flašku jsem vzal i tobě,“ řekl a zašklebil se u toho. „Pro tu tvoji princeznu ale nic nemám - ta pivo určitě nepije a žádný holčičí tlamolep v lednici nemáme. Co je? Ty se se mnou nenapiješ?“
„Nemám chuť.“
„Tak si to vezmi s sebou nahoru do pokoje, když už jsem to kvůli tobě otevřel. Uvidíš, že ti to nakonec přijde k chuti. Věř zkušenému - nejdřív si hezky zašukat a když je konečně vybíleno, tak se zchladit pořádným pivsonem. Nic lepšího ještě nikdo nevymyslel.“
,Co se dá dělat, můj starší bratr je prostě debil,´ pomyslel jsem si otráveně. Rychle jsme se zvedli a přesunuli se o patro výš do mého pokoje. To otevřené pivo jsem si ale pro jistotu vzal s sebou.
Když jsme dorazili do mého pokoje, ze všeho nejdřív jsem se chtěl Lucce omluvit.
„Je to vážně blbec,“ řekl jsem. „Nikdy nepochopím, že můžu mít takhle debilního bratra. Navíc o čtyři roky staršího. V jeho věku už by snad mohl mít rozum.“
„Jednadvacet let není žádné stáří,“ prohodila Lucka. „Kluci většinou dostávají rozum až mnohem později. Ale už se na něj vykašli. Přeci se nebudeme celý večer bavit jenom o něm.“
„Jo, to je fakt.“
Chvíli jsme se spolu tiše líbali ale po několika okamžicích se Lucka ozvala znovu.
„Myslíš že nás šmíruje?“
„Pochybuju. Kdyby stál přímo za dveřmi, tak bychom o něm nejspíš věděli. A když bude u sebe v pokoji, tak nás nejspíš vůbec neuslyší. Tedy pokud u toho nebudeme dělat moc velkej rámus.“
„Raději u toho budu tiše jako myška,“ řekla Lucka. „Přeci nebudu takovému kašparovi hrát nějaké pitomé divadlo. Ještě si ho u toho bude honit! Má on vůbec nějakou holku?“
„Myslím, že každý víkend jinou. Na nedostatek ochotných slečen si můj brácha nemůže stěžovat.“
„Tak to se ani nedivím. Když si člověk odmyslí ty jeho hloupé řeči, tak je to docela pohlednej kluk. A navíc z něj vyzařuje taková zvláštní síla. To mívají jenom skuteční samci.
V hrudi jsem ucítil ostré bodnutí žárlivosti.
„Líbí se ti?“
Lucka se tomu ale jen zasmála. „Nebuď hlupák. Já jsem na tyhle testosteronem nabušené samečky nikdy moc nebyla. Já mám mnohem radši nesmělé chlapečky. Tak už se ty jeden chlapečku konečně osměl a pusť se do toho. Ale tiše, ať u toho neprobudíme ty jeho pravěké samčí pudy.“
Lucka si pomalu svlékla tričko a po něm i kalhotky.
„Jestli máš u sebe gumu, tak si ji nasaď!“ poručila mi. „A pokud ji nemáš, tak dnes žádný píchání nebude. Dneska jsem přesně v půlce cyklu, takže jsem nejspíš plodná jak patnáctiletá cikánka. Ale jestli žádnou gumu nemáš, tak tě můžu aspoň vykouřit.“
Mluvila otevřeně a přímočaře, tak jako vždycky. Ale já u sebe kondom samozřejmě měl. Pod matrací jsem jich měl schováno hned několik a jeden rezervní jsem pro jistotu nosil neustále v peněžence. Však jsem také dobře věděl, proč to dělám: Lucka byla opatrná, prášky brala jenom nepravidelně a bez gumy mi nikdy zasunout nedovolila. Když jsem vytáhl zpod matrace svoji zásobu, Lucka se jenom ušklíbla.
„Tak tomu říkám pečlivá příprava. Ale dneska ti bude stačit jenom jeden. Mně totiž po tom kabaretním výstupu s tvým bráchou nějak na všechno přešla chuť. Ale žádné obavy - když už jsem tě tam dole tak hezky rozparádila, tak teď už před tím necuknu. Pěkně ti podržím, ať má tvůj brácha vztek. Poněvadž ty dneska můžeš píchat, zato on si ho může leda tak sám vyhonit.“
Pomaličku mi navlékla kondom a pak přede mnou roztáhla nohy.
„Tohle je bonus za to, žes byl dnes tak hodný,“ zašeptala. „Tak pojď na to, kovboji. Hezky dovnitř a pěkně natvrdo.“
Zasunul jsem ho mezi její rozevřená stehna a ona tiše zavzdychla.
Souložili jsme spolu pomalu a dlouze a spíš než vášnivou jízdu připomínalo naše pomalé zápolení táhlý a vyčerpávající zápas. Oba jsme u toho byli potichu, takže ani peřina nezašustila, natož abychom přitom ze sebe vydali jakýkoli silnější zvuk. Její naprostá odevzdanost mě dráždila i odpuzovala zároveň: jakoby to všechno dělala jen pro mne a sama z toho vůbec nic neměla. To pomyšlení se mi nelíbilo, ale současně mě i malinko vzrušovalo. Bylo to skoro jako šukat děvku - profesionální a odevzdanou, současně však netečnou a chladnou. A najednou mi začínalo docházet, že stejně odevzdaně a netečně by Lucka dokázal podržet komukoliv. Stejně netečně a odevzdaně šukala i s těmi, které měla přede mnou. A stejně klidně a nezúčastněně by dala i jiným - třeba i mému bráchovi, kdyby na to přišlo.
Její kunda byla mokrá a roztažená, ale přitom jakoby chladná a nepřístupná. Jednou, když jsem byl ještě o něco mladší, jsem zkoušel zasouvat penis do jakési prapodivné erotické hračky, kterou brácha odněkud přinesl. Tajně, tak aby o tom nevěděl, jsem mu ji na jeden večer ukradl, zasunul ji potmě mezi matrace a pak do ní tiše a zuřivě přirážel. Vlastně to bylo skoro stejné: teplý dotek silikonu, který se pod přírazy mého penisu pomalu rozestupoval, horké objetí, které bylo vlhké zčásti od kradeného lubrikačního gelu a zčásti od mých vlastních tělesných tekutin. A přestože tehdy pro mě ta zkušenost představovala spíše zklamání, dnes mě vzpomínka na ni podivně vzrušila. Lucčina pánev se pode mnou mechanicky pohybovala, skoro jakoby ani nepatřila živému člověku, ale nějaké podivné umělé panně. Anebo holce, která si za to nechala zaplatit a teď jenom odevzdaně drží a přitom myslí jen na to, kdy už budu konečně hotový.
Při té představě jsem se neudržel a konečně jsem vystříkl. A protože jsem u toho byl tiše jako myška, Lucka nejprve nic nepoznala. Teprve když jsem se pomalu odvalil z jejího těla, otevřela oči a tiše řekla: „Hlavně opatrně, ať ta guma nezůstane uvnitř. Na nějaké uřvané děcko se opravdu ještě necítím.“
Bedlivě sledovala, jak ze sebe opatrně stahuji kondom, pak na něm dělám uzel a házím ho do koše na papír.
„Ok,“ řekla. „A teď už půjdeme konečně spát. Dnešní večer byl nakonec docela dlouhý.“
Potom se převrátila obličejem ke zdi a já v sobě ucítil cosi jako zklamání. Možná to ale bylo jen tím podivným pocitem po orgasmu, který lidé obvykle v takové chvíli mívají. Uchopil jsem do ruky láhev bráchova piva a zhluboka se napil. Ten zteplalý a napěněný doušek mě rázem přivedl na jiné myšlenky. Možná měl ten můj brácha nakonec pravdu: nejdřív si hezky zašukat a když je pak vybíleno, tak se zchladit pořádným pivsonem - nic lepšího ještě nikdo nevymyslel.
dark
Příspěvky: 646
Registrován: ned 13. črc 2014 17:51:38

Re: Zkrocení zlé ženy 1

Příspěvek od dark »

Tak na toto jsem čekal roky... To už je tolik let, co jsem to četl naposledy :-) Úžasné, nejlepší! Bude i další díl?
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Zkrocení zlé ženy 1

Příspěvek od hertz2 »

Naprostý souhlas! Podle mě jeden z nejlepších autorů, na jehož povídky jsem se vždy těšil a těším. :)
seedLover
Příspěvky: 1048
Registrován: čtv 11. kvě 2017 15:28:49
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Zkrocení zlé ženy 1

Příspěvek od seedLover »

Dost dobře napsané. Bude taky zkrocení 2?
rivas
Příspěvky: 32
Registrován: stř 03. zář 2014 15:15:40

Re: Zkrocení zlé ženy 1

Příspěvek od rivas »

Bude to rozdělené na čtyři díly. Proč, to pochopíte až na závěr.
velkyklacek
Příspěvky: 18
Registrován: ned 26. lis 2017 16:35:01
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Zkrocení zlé ženy 1

Příspěvek od velkyklacek »

super :)
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: wukong a 199 hostů