Maruška

Pravdivé i smyšlené příběhy na téma kandaulismus
Pravidla fóra
PP v názvu povídky označuje PRAVDIVÝ PŘÍBĚH. Prosím označujte pravdivé povídky PP Název povídky.
Odpovědět
hotpair40
Příspěvky: 330
Registrován: sob 09. dub 2016 19:44:55
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno
Můj BLOG: http://kandaulismus.cz/viewtopic.php?t=479

Re: Maruška

Příspěvek od hotpair40 »

Perfektne ,pokracuj
123vfa
Příspěvky: 95
Registrován: pát 06. črc 2018 7:39:34
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Maruška

Příspěvek od 123vfa »

TO JE KRUTÉ...………...v nejlepším konec...…………...šup,šup další pokračování...………..

jinak díky,moc pěkně se to čte...………..
hertz2
Příspěvky: 98
Registrován: stř 21. led 2015 22:53:50

Re: Maruška

Příspěvek od hertz2 »

Pěkně nás napínáš! Super.
fme
Příspěvky: 27
Registrován: ned 12. čer 2016 23:44:07
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Maruška

Příspěvek od fme »

„Spíš jsem to nedomýšlela, ale to je jedno, už jsme tu, tak jdeme!“ Snažila se trochu dominantně, ale moc jí tahle role nešla v kombinaci s tím jejím roztomilým mžouráním. Díval jsem se na ni a začal jsem přebírat naši výstroj. Dostal jsem Batmana. Černé kožené polstrované triko se žlutým emblémem, kožené šortky s odepínacím suspenzorem (nebo jak to nazvat) a černou masku. Vypadal jsem v tom docela dobře. Mezitím se oblékla i Maruška. Měla černý korzet pod prsa s takovou širší odepínací přezkou přes ně, rozepínací kalhotky, vysoké kozačky a masku jakoby nějaké kočky.  Celkově docela prdel, protože z obou kostýmů byl hasně cítit jejich účel. Oba vyrobené tak, aby umožnovaly akci bez nějakého zdlouhavého svlékání. Jen rozepnout a použít. Líbilo se mi to. Marušce také. Byly tam ještě dva nějaké pláště. Pláště jsem hodily na sebe, Maruška říkala, že si máme na pokoji obléct i masku, tak jsme to udělali a šli dolů. Organizace byla trochu jiná, než jsme očekávali. Dole na baru nám sdělili, že auto na nás čeká venku a že nás čeká cca 10minutový přejezd a odvoz nazpět je zajištěn podle naší potřeby. Sedli jsem do auta a za 10 minut jsme byli v nějaké vile u vody. Nějaká přehrada. Možná Slapy. Když jsme vystupovali, tak jsem musel slíbit, že nebudu zlobit. Ještě říkala, že v autě přemýšlela o tom, na co jsem se ptal. A že kdyby chtěl někdo přiložit ruku nebo jazyk k dílu, tak ho asi necháme, ale ošukat, že se dneska nenechá. Vím, jaká je stydlivka, tak jsem se jen zasmál a zasmál a prohodil jsem: „A jak budeš řešit situaci, že se k nám třeba připojí nějaká roštěnka?“ Pokrčila rameny a řekla. „To ještě nevím. Ale ty každopádně zlobit nebudeš!“ Dodala zase trochu přísně.

Vešli jsme dovnitř a vyjma kostýmů nic nenapovídalo tomu co by se tam mělo dít. Bylo ještě brzy. Podle místa konání a kostýmů jsem si uvědomil, že to asi nebude akce pro lidi z ulice a říkal kdo jsou další účastníci. Hrála hudba. Přivítala nás nějaké slečna nebo paní v masce, představila a řekla nám, že je tu celý večer jen pro nás. Nezapomněla zdůraznit, že je tu jen pro nás a aby nám pomohla splnit i ty nejtajnější přání, nebo je sama splnila. Ještě se k nám naklonila a „omluvila“ se za hostitele, že nebyly zcela jasné naše preference, co se týká „průvodce“ večerem, takže zvolili ji, průvodkyni. Pokud by nám to však nevyhovovalo, tak je připraven, průvodce, muž, který je připravený taktéž plnit všechny naše přání. „Samozřejmě přání dámy.“ zdůraznila. Maruška jí hned poděkovala s tím, že to nebude nutné. Že dnes jsme tu proto, abychom se s tímto prostředím trochu seznámili, a že rozhodně nemáme v plánu nic jiného. Slečna poznamenala, že s tímhle předsevzetím sem chodí všichni návštěvn
íci, ale málo kdo své předsevzetí naplní. Následovala prohlídka objektu a instruktáž k některým „zařízením“ jejíchž účel nebyl na první pohled zcela zřejmý. Ukázala nám privátní zónu, která je vyhrazena jen pro nás a upozornila nás na místnosti, které jsou vyhrazeny pro další návštěvníky a pokud nebude přímo pozvání, že toto pravidlo musíme respektovat. Upozornila nás i na tichý alarm, který je určen pro použití „při nějakých nepříjemnostech“, kterým průvodkyně nebude přítomna.
Vrátili jsme se k baru. Usadila nás ke stolu a sdělila, že všichni pozvaní jsou již na místě a že nás přijdou osobně přivítat hostitelé. Lámal jsem si hlavu s tím, jak se vlastně Maruška na takovouto akci dostala. Mě osobně by vůbec nenapadlo, kde hledat, abych takové místo našel. Než přišli hostitelé, někdo od baru ohlásil, že všichni měli před příjezdem odevzdat mobilní telefony a pokud tak neučinili, tak mají poslední možnost. Následovalo přivítání nějakými dvěma lidmi v maskách Jokera (tak byla namaskována, jak žena, tak muž). Bylo to na úrovni. Bylo nás tam odhadem tak 14–16 párů. Bylo zajímavé, že si hostitelé vybrali hned nás a šli za námi přisednout. Oba se představili jako Joker. Prolomili ledy. Začali jsme se smát. Přivítali nás jako nové návštěvníky a že je to začátek nového přátelství, nějaké zdvořilostní keči a přání dobré zábavy. Zvedli se a šli se věnovat dalším hostům, které evidentně znali. Ptal jsem se Marušky, jak jsme se sem proboha dostali. Zase jsem si uvědomil, že tohle není akce, na kterou by ses mohla přihlásit někde na internetu. Prý to byl nápad Roberta, všechno prý zařídil a pro ni samotnou je to velké překvapení. Že je docela vzrušená. Je jí řekl, co a kde má sehnat za kostýmy a že i když u toho nebude, tak to pro nás bude nezapomenutelný zážitek. Ještě to nezačalo a musel jsem mu dát za pravdu. Ještě mě napadlo. „Co ta guma, co to mělo být za překvápko?“ Maruška zakroutila hlavou a usmála se. „Přece tělísko, co jsi čekal? Vím, že Vám oběma guma docela dost vadí a tohle je spolehlivější a je to na dýl. Cos myslel?“ Jen jsem pokrčil rameny. „No nevím, dost věcem přestávám rozumět.“

Mezi tím si nás všiml jiný pár, který zamířil k nám. Než k nám dorazili ještě prohlásila: „Neboj se. Jestli dneska někoho pustíme dovnitř, tak jedině s gumou.“ Už jsem nestihl jakkoli reagovat. Jen jsem si všimnul změny stylu její mluvy: „Tak ho tam pustíme, tak ho necháme...“ Používal množné číslo i když mluvila pouze o svém uspokojení. Na Marušce byla po dlouhé době vidět velká nervozita a vzrušení zároveň. Než dosedli a cokoli řekli, tak jim sdělila, že jsme tu jen na čumendu. Jen se usmáli a na znamení pochopení pokývali hlavou. V ten okamžik k nám přisedla i naše průvodkyně. Poprvé jsem si všiml, jaký vzbuzují nejen hostitelé ale i jednotliví průvodci nových párů respekt. Dostali jsme každý tři náramky. „Pro nováčky.“ Usmála se naše průvodkyně. „Červený, jen se díváte a nemáte zájem o žádná kontakt, nikdo ho s vámi navazovat nebude, nikdo vás nebude ani pozorovat. Žlutý, díváte se a můžete být pozorováni, je možné vás oslovit, ale ke všemu je nutné vaše svolení. Zelený, jste všemu otevřeni, ale každý se bude chovat slušně. Ne znamená ne. Konec znamená konec. Pokud náramek nemáte, jako kdybyste měli červený. Nikdo si vás nebude všímat.“ Kouknul jsem na Marušku a naše spolustolovníky. Zelený náramek. Maruška hned sáhla po náramcích. Navlíkla si červený a mě podala ten samý. V tom se přisednuvší pár zvedl poděkoval za společnost a odešel.

Naše průvodkyně mrkla na ty náramky. „Prvním pravidlem je respekt. Vezměte si místo červeného žlutý, k ničemu vás nenutí, k ničemu nezavazuje, ale skýtá možnost komunikace. Maximáln
ě se vás někdo zeptá „zda může vstoupit“, jestli víte, co tím myslím, ale bude to spíš náhoda. Vaše rozhodnutí pak bude každý respektovat.“ „To bysme mohli, ne?“ prohodil jsem dnes poprvé iniciativně směrem k Marušce. Nic neříkala, jen si vyměnila svůj náramek za žlutý a uchechtla se. „No, lze využít i kombinací barev v páru. Různé barvy znamenají v podstatě, to samé, co u párů, ale jen pro jednotlivce. Podle kostýmů všichni poznají, že jste tu spolu. Tahle kombinace znamená, že tady pan Batman je hodně pasivní. Do ničeho se nepouští a pozoruje. Svolení dává dáma. Chodí sem různé páry. Nikoho nesoudíme. Pokud vám to takhle vyhovuje, tak budete určitě také spokojeni. Důležité je abyste se oba cítili pohodlně.“ Nějak jsem nechápal a stále čekal na žlutý náramek. Místo toho se Maruška zeptala naší průvodkyně, co znamenají ty bílé, co má i ona. „Jsme průvodci a služebníci. Zatím jsem tu jen já, abych vás tím vším provedla. Jsme k dispozici. Později se tu objeví ještě dva nebo tři průvodci, kteří budou k dispozici párům. Poznáte je nejen podle náramků, ale jen lehce oděni v tógách a budou mít pozlacené antické zvířecí masky. Klidně si poslužte. Budou tu pro vás.“ Zase se zvedla a odešla k páru, který s námi seděl před chvílí…
kohout50
Příspěvky: 2600
Registrován: úte 06. zář 2016 9:44:12
Role ženy: nelze jednoduše zařadit
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: Jsme pár,on kanda,ona nechce ani slyšet
Bydliště: Náchod

Re: Maruška

Příspěvek od kohout50 »

Super,hořím nedočkavostí na další pokračování
hotpair40
Příspěvky: 330
Registrován: sob 09. dub 2016 19:44:55
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno
Můj BLOG: http://kandaulismus.cz/viewtopic.php?t=479

Re: Maruška

Příspěvek od hotpair40 »

To co nam tu robis ? Pomoooooc kedy budes pokracovat ? Pokracuuuuuuuj
Princ_dom
Příspěvky: 55
Registrován: sob 24. říj 2015 20:13:07
Role muže: nelze jednoduše zařadit
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Maruška

Příspěvek od Princ_dom »

Čtivé, nápadité... Moc se mi to líbí. Těším se ns přídavek.
123vfa
Příspěvky: 95
Registrován: pát 06. črc 2018 7:39:34
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Maruška

Příspěvek od 123vfa »

Díky...………...ale rychle pokračuj...………...
fme
Příspěvky: 27
Registrován: ned 12. čer 2016 23:44:07
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Maruška

Příspěvek od fme »

Pozoroval jsem je. Vyměnili si pár slov a ten pár si opět přisedl k nám. Oddechl jsem si. Maruška mi podala žlutý náramek a rychle jsem si ho nasadil. „Nebudu tě trápit.“ Prohlásila. Představili jsme se. Seděli jsme u stolu, povídali překvapivě běžná témata. Popíjeli jsme. Asi za oba mohu říci, že nám byli sympatičtí. Po dvou třech sklenkách vína Petra vstala a že se půjdou s Martinem podívat kde se co děje. Jestli se nepřipojíme. Ví, že jsme tu poprvé a co se bude dít je jen na nás. Prošli jsme společné prostory, někde už to běželo ve slušných otáčkách. Dívali jsme se ode dveří, ale nikam jsme se neodvážili. Po chvíli se Martin zeptal. „Jak to vidíte? Nepřidáte se s námi k někomu?“ Maruška zakroutila hlavou, že ne. „Tak jen čtyřka? S výměnou nebo bez? Proto jste přece přišli. Nebo se chcete jen dívat? Navrhla Petra. Bylo vidět, že Maruška už by si nechala říct. Sice si myslím, že jí Martin nijak extra, vyjma toho že byl sympatický, nebral. Chytla mě za ruku, propletla prsty a kývla. Jen vyhrkla. „Ale bez výměny.“ Role se ujmula Petra, která chytla Marušku za ruku a někam nás vedla. Asi do jejím vyhrazeného pokoje. Když jsme tam dorazili, tak se pustili hned do díla, moc na nás ohled nebrali. Jak kdybychom tam nebyli. Chvíli se mazlili a pak začali šukat. Překvapilo mě, že se nejednalo u žádný extrém. V podstatě normální sex jen s tím, že jsme je s Maruškou pozorovali. Bylo na ní vidět, že se jí to líbí, ale zároveň že neví, co a jak. „Nepůjdeme do našeho?“ špitla vzrušeně. Martin s Petrou si nás vůbec nevšímali, tak jsem se zeptal: „Proč, kam bychom chodili?“ a začal jsem jí líbat. Položil jsem jí na záda a snažil jsem se dostat do toho jejího kostýmu. Odepnout krytku skrývající broskvičku. Moc mi to nešlo. Byl jsem dost nervozní. Najednou nad námi stála Petra s Martinem, že jsou nějací rozjetí, že jsou hledat společnost ven, ať tu klidně zůstaneme. Že sem nikdo nepoleze. Ale ať si příště zkusíme kostýmy svléct, než někam vyrazíme a jestli jsme si jistí, že nepotřebujeme pomoct. Maruška pokynula, že ne, že to zvládneme. Po chvilce, co opustili pokoj, tak k nám dveřmi nahlédnul někdo s pozlacenou maskou s tělem zabaleným do nějakého kusu látky. Věděli jsme, že je to jeden z průvodců, tak jsme tomu nevěnovali příliš pozornosti.

 

Netrvalo dlouho a ta postava se objevila ve dveřích znovu. Maruška znejistěla. Slibovali nám, že nás tu nebude přece nikdo očumovat a zamračila se na něj. Vstoupil dovnitř a ani za sebou nezavřel za sebou dveře. Maruška už docela vytočeně: „Co je to za debila. Zavolej někoho ať ho odsuď vyhodí.“ Z pod masky se ozval smích. „Snad jste si nemysleli, že vás sem pošlu a sám si to nechám ujít.“ A zvedl masku na hlavu. Byl to Robert. Maruška jen ironicky pronesla, že je to výborný. Nijak ho to nerozhodil. „Vidím, že potřebujete pomoc, a jako by náhodou z něj sklouzla ta tóga, ve které byl zabalení. „Ne, nepotřebujeme.“ Prohlásila Maruška. „No tak se nečerti. Kdybyste nepotřebovali pomoc, tak už dávno šukáte.“ A klek si vedle mě. Asi věděl něco, co nevím já, ale po jednom pohybu proti, kterému jsem nijak neprotestoval, na nás koukala Maruščina broskvička. „Tak, jak to bude dneska?“ zeptal se sebevědomě. „Dneska se můžeš tak akorát sám dívat, prohlásila Maruška.“ Neměl nic proti. A beze slova si sedl tam, kde byl před chvílí Martin s Petrou. Byl jsem nesvůj a na Marušce bylo vidět, že taky, ale pustili jsem se do díla. Bez nějaké velké předehry, ale šlo to výborně. Bylo vidět, že jí to tu hodně bralo. Robert seděl kousek od nás a stavěl si péro. Maruška na něj občas koukla. Po pár minutách přistoupil k nám. Rozepnul ji přezku na korzetu a začal jí líbat prsa. V ten okamžik už na Marušce bylo vidět, že se vůbec nezlobí. Byl to pěkný pohled. Už jsem to nevydržel a pustil jsem to zase do ní.

 

Bylo vidět, že ona to nestihla, ale na Robertovi bylo vidět, že ví, co má udělat. Péro mu stálo, jak klacek, ale si nevěděl to, co já. O tom tělísku. Rychle šáhl do misky vedle, vytáhl gumu a hned si ji bez řečí nasadil. Maruška ho asi za trest nechala. Nic mu neříkala. Bylo tam takové přítmí, také asi do té doby ani neviděl, že Batman jede naostro :) Ve vteřině byl v ním. Pochvaloval si, jak je krásně připravená, jen kdyby v ten okamžik věděl. Já stál opodál opřený o sloup a koukal se Marušce do očí. Bylo vidět, že je spokojená. Za chvilku to přišlo i na něj. „Na to, že je to dneska s gumou, tak mě to extra bere.“ Bylo vidět, jak to pouští do gumy. Nebylo žádný pokračování. „Dneska jsme to nějak nezvládli. Přece to takhle nenecháme?“ kouknul na mě. Políbil jí na prsa a zvedal se. „Ne, ne pěkně to doděláš.“ Řekla mu Maruška přísně. Nebránil se. Sklouznul dolů a z toho svého prostěradla vytáhl gumáka, pro jistotu na něj nasadil ještě gumu a použil trochu mazání ze stolku. My věděli, že nebude potřebu. Začal ji pomalu protahovat a palcem druhé ruky jí přejížděl přes poštěváček. To na ní platilo. Klek jsem z druhého boku k ní, líbal jsem ji a o poštěváček jsem se jí začal starat sám. Dvě tři minuty a bylo hotovo.

 

Chvíli odpočívala a pak jen na Robertovu adresu pronesla: „Příště si nech tyhle píčoviny pro někoho jiného.“ Dost nás to oba zarazilo, protože takhle Maruška vůbec nemluvila. Chvíli jsme tam ještě posedávali a polehávali, ale nikdo se k ničemu už moc neměl, tak jsme se během chvíle rozloučili a jeli do penzionu. Asi nám to moc nesedlo. Nebylo to pro nás.  Možná zatím, možná nikdy. Brzo to hodnotit. Na tom jsme se s Maruškou shodli. Na Roberta už jsme si ani nevzpomněli. Asi to myslel dobře, ale Marušku spíš naštval. Na pokoji jsme dali ještě sprchu a šli do postele. Chvíli jsme se na sebe jen tak umívali. Jen prohlásila „Škoda, asi slepá ulice.“ Zavřela oči a usnula. Za chvilku mě ještě vyrušilo pípnutí jejího telefonu. Mrkl jsem na něj. Robert se omlouval, že to dopadlo jinak, než čekal. Byl zaskočený z toho, že jsme mu nezavolali, tak vzal věci do svých rukou, a to bylo špatně. Psal, že v budoucnu bude její přání plně respektovat. Položil jsem telefon a šel také spát. Ráno jsem si šel zaběhat, myslel jsem si, že se podívám, kde jsme to večer vůbec byli, ale nikde jsem nic nepoznával. Když jsem se vrátil na pokoj, tak Maruška byla už vzhůru a balila. Přivítali jsme se, krásně se na mě usmívala. „Tak co včera? Co na to říkáš?“ Zeptal jsem se. „Nevím, ještě jsem to nějak nezpracovala. Kdybych věděla, že přijede Robert asi by to bylo jiné. Dost mě naštval. Asi jsem ti měla i říct o co půjde a měli jsme si říct co ano a co ne. Z tohohle pohledu to bylo takové divné.“ S tím jsem souhlasil. „Sice jsem to nečekala, ale přišlo mi to tam dost vzrušující. Dovedu si představit, že kdybychom tam odsuď neodjeli tak brzo, tak jsme to mohli posunout o kousek dál. Třeba s Petr a Martinem.“ Zase jsem si vzpomněl na ten její včerejší typ mluvy. „Tím bychom se mohli posunout dál. Myslíš mohla posunout dál?“

 

Trochu omluvně se usmála. „Promiň, nedovedu si představit, že bys spal s jinou, ženou. Vím, že to zní po tom všem, co dělám já a Robertem docela divně. Ale nejde to.“ Jen jsem pokrčil rameny. „Jo večer mi psal Robert a omlouval se mi. Ráno volal a vyříkali jsme si to. Byl z toho sám nějaký přepadlý, tak jsem mu řekla, že tohle se nesmí opakovat a že na to zapomene. Souhlasíš?“ Kývnul jsem hlavou, že ano a začal jsem sbírat věci a odnesl je do auta. Po snídani jsem zaplatil ubytování penzionu a večerní návštěvu v klubu. Už mi bylo jasné, jak dosahují, tak vysoké úrovně. Skoro mi na to nestačil limit na kartě. Sedli jsme do auta a vyrazili k domovu. Ještě párkrát přišlo slovo na včerejšek, ale obecně. Celkově nic, co by stálo za zmínění. Debatu jsem se snažil usměrňovat směrem k tomu, abych se dozvěděl to, co mi poslední dobou vrtalo hlavou. Jak se z mé princezny, která byla pannou bez zkušeností, stalo to, co zní je dnes? V podstatě vůbec nikdy jsme se o její minulosti nebavili. Věděl jsem od společných známých, že před mnou s nikým nic neměla. Vždycky působila stydlivě až cudně. Co se s ní teda stalo?  Kde se to v ní vzalo? Proč jsem to nikdy nepoznal? Nebo jsem to podvědomě cítil, a proto jednám tak jak jednám? Co se dělo mezi jejím školením na Jezerce od té doby, než dovedla Roberta k nám domů do postele? Co sama očekává nebo o čem sní? Otázek bylo spoustu a z ní bylo cítit, že se k těmto tématům nebránit nebude a určitě se ještě něco dozvím. Měla dobrou náladu, zas byla upovídaná. Vypadalo to na příhodný okamžik to z ní vytáhnout …
123vfa
Příspěvky: 95
Registrován: pát 06. črc 2018 7:39:34
Role muže: je KANDAULISTA
Pár slov o nás: neuvedeno

Re: Maruška

Příspěvek od 123vfa »

Opět jsi nezklamal...…………..paráda...… pokračuj...… díky
Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: voov a 196 hostů